Klikař v sudu

31. března 2016 v 21:39 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Čas si to přiznat na plnou hubu. Psát, mam na mysli uměleckou tvorbu, dokážu jenom, když sem emočně v nejhlubší prdeli, nebo melancholii. Rozhodně ne při pocitech absolutního štěstí. To mi je totiž škoda si ten okamžik neužít a soustředit se na to, jak se píše jaký písmenko... Naštěstí tu porád eště máme normální vykecávání se bez ladu a skladu. Jo a...jsem na vejšce.

Spontánní prózu zneuctívam velice ráda. Jen tak. Aby bylo na co vzpomínat. A už je kurva jaro! To znamená, že natrvalo odhazuju zimní kabát. Vágus v jeansový bundě tak z roku devadesát, co stála v jednom sekáči deset korun- tady mě máte!

Vrátila sem se z pošty. Přišlo mi psaní do vlastních rukou. Předpokládala sem, že to bude pozvánka k přijímačkám na jednu z vejšek, kam jdu. Otevřu to a čtu. Voe. Sem na vejšce. Nemam ani maturitu a sem na vejšce. Málo uchazečů na bakalářský obory. A takhle si já studuju! Sem klikař, sem kurva velkej klikař! Teď se alespoň můžu plně oustředit na přijímačky na druhou vejšku, kam chci víc. Jo a taky na maturitu. Haha, kurva, moje štěstí mě fascinuje. Tak sem hned psala Modrýmu a ten, že za chvíli končí ve škole, takže jdeme zapíjet. Před tejdnem a půl byla zima jak v prdeli a dneska, posledního březnovýho dne sedíme na Petříně pod rozkvetlýma stromama, pijeme Braníky a hulíme. Romantika, muck. Hehe, ani ne. Mam dneska hodně dobrou náladu. První letošní felení venku a mam jistotu udržení si statusu studenta. Oujé. To je život, tohle! Navíc mi dal Modrej další tabák. Ten, co přivezl ze zahraničí. Tyvole. Dítě štěstěny. Fakt že jo.

Pamatuju si fakt divný sny. Poslední tejden. V jednom z nich figurovala nějaká velká párty, něco jako ŽN (dopíči, na tuhle párty budu asi zase hodně dlouho vzpomínat), kdy lidi přebíhali hodně z jednoho párty místa do druhýho. Jenom to mělo celý takovej divnej nádech numismatických situací. Bohužel to je všechno, co si pamatuju. Taky si pamatuju, že tam byl Iblís. Už mi asi jeho přítomnost začíná chybět. Minulej tejden sem ho viděla, jak sedí v podniku, kterej je jenom za rohem místa, kde sme se pravidelně a náhodně při večerech potkávali posledních pár měsíců. Chudák, seděl tam sám. Asi se snaží najít si novou nalejvárnu. Třeba ho někdy navštívim, jestli zase náhodně pujdu okolo a on tam bude. Nemohli sme ho navštívit, spěchaly sme s kamarádkou na koncerty. Stejně sme se cestou zdržely, když na mě začalo něco volat. To něco byli muj spolužák a spolužačka. Plánovala sem s nima párty pozdějc, ten spolužák má narozeniny. Neudržela sem se a prozradila jim tu sladkou novinu, jak muj bejvalej nabaluje tady zde přítomnou mojí kamarádku. Smáli se. Ona mě chtěla zabít. Ale je to osud, když sme si už z jednoho koncertu s onou kamarádkou šly pro lahváče, potkali sme mýho bejvalýho a jeho spolubydlící. Hehe, to je fakt osud. Dali sme si s nima venku lahváče. Muj bejvalej mi vynadal, že po tabáku, ze kterýho sem mu včera dávala balit, si ráno málem vykašlal plíce. Tyvole, to je fajnovka. Já to kouřim a mam kašel a rýmu jak prase. Moje kamarádka na mě měla pohledy "zachraň mě" pokaždý, když na ní měl pohledy muj bejvalej. Haha, ne, nezachránim. Místo toho tuhle situaci budu pozorovat. Lepší, než pozorovat opilý děti všude kolem. Bylo asi deset a týpek vyběhnul před klub a už blil cestou. Bejvalej mu tleskal. Nechápu, co ty lidi dělat, že se dokážou tak moc dostat do sraček. Jako, to já taky dokážu, ale nebliju. Když sme dopili, tak se nám bejvalej ztratil a celej zbytek večera sme si udělali poněkud genderově vyhraněnou párty- jenom my, ženy. Byla to pohodová párty, smotaly sme brko a šly na koncert, svěle sme si v první řade zatancovaly, snažily se od sebe neustále odstrkávat opilý děti (tyvole, fakt děti, tem lidem bylo třeba třináct), udělaly si pár selfíček, jaká správná svině sem se k nim přidala, když si obě dělaly prdel z mýho bejvalýho a pak eště jely do hospody za pár lidma. Moc sem se nenalila, sem přece jenom princezna a ne prase. Haha, džouk. Taky sem ten večer náhodně při cestě pro lahváče potkala J******, kterýho sem dost dlouho neviděla. Byl v hospodě nedaleko. Bohužel se poslední dobou zase vídáme málo. Musim s nima někdy někam zajít...

Horší to bylo se snem, kterej se mi zdál někdy...asi tu noc potom. Jo, v noci ze středy na čtvrtek. S hrůzou sem se probudila s tim, že se mi zdálo, jak moje kamarádka podlehla tlaku mýho bejvalýho. Nejdřív před nim v tom snu utíkala, vlastně sme utíkaly spolu. Potom sme se najednou ocitly v McDonaldu (?) a tam nás muj bejvalej našel a mojí kamarádku někam odvedl za ruku s sebou. Tak moc sem se lekla, až mě to vzbudilo. Bylo osm hodin ráno. Jenom sem nachmatala mobil a napsala kamarádce, ať mi přestane lézt do snů i s mym bejvalym, že se mi zdálo, jak mu podlehla. Usnula sem a vzbudila se normálně až někdy okolo poledne. To už mi kamarádka odepsala. A ejhle! Vyděšeně mi psala, že se jí zdálo něco podobnýho, jenom eště horšího. Zdálo se jí, že s někym mrdá. Prej si to v tom snu docela užívala, až do toho momentu, kdy jí došlo, že mrdá právě s mym bejvalym. Hrůzou jí to taky probudilo. Hehe, spojení myslí. Konspirovala sem, že by byla prdel, kdyby se něco podobnýho tu noc zdálo i mýmu bejvalýmu. Jenže...ani jedna z nás neměla odvahu se ho na to zeptat, hehe.

Minulej tejden muj bejvalej mimochodem psal do takový veřejný konverzace, že je v hospodě eště s jednim kamarádem. Ten večer sem měla mít schůzku s hloupym chlapcem, se kterym se tak na 90% brzo vyspim, ale musel zůstat ve škole a něco dodělávat. Náhradní plán byla teda hospoda a konkrétně teda tahle. Když sem přišla, byl tam sám, kamarád měl dorazit asi za deset minut. Nedorazil ani za půl hodiny a tak sme tam strávili celej večer sami.
Bez duše čmárám tvoje jméno na papíře...
jsme zvláštní pár my dva: ty kráska a já zvíře
říkají svorně všichni (celé katakomby)
jak nám to spolu sluší! Najáda a zombie.
Mam občas pocit, že Krchovský cestoval časem a viděl náš vztah. A že o něm psal. Jinak si to nedovedu vysvětlit. Nad jedním světem sem četla, když sem šla právě tam. Do hospody, do který mě poprvý pozval na rande. Eheheh. Povídali sme si o všem možnym, dozvěděla sem se, jak to bylo s tim, když nám nebral telefon po ŽN a dokonce mi ochotně nabízel, že by mi poslal nějaký maturitní otázky. Opili sme se a strávili spolu večer v pohodě. Mam toho kluka ráda.

Čim víc se snažim studovat liturgiku, tim víc seru na všechny křesťanský svátky. Naposledy to byly samozřejmě Velikonoce. Prostě, neexistuje nic jinýho, než myšlenka- konečně je kurva volno a já se vyspim. Naivita nebere mezí, k dobrýmu spaní si samozřejmě dopomáham nekonečnym chlastánim. A na zelenej čtvrtek sem se ani nezhulila, mam takovej pocit. Nebo jestli jo, tak si to nepamatuju. Byla sem pozvána na punkáčskej koncert, kterej měl bejt údajně i oslava narozenin (vůbec netušim koho). Vzala sem kamaráda, co s těmahle lidma nemá vůbec nic společnýho, páč chtěl jít prostě na pivo. Občas mi ho bylo líto, že tam byl takovej osamocenej, když sem se já s někym bavila. Ale myslim, že měl dobrej zážitek, dost se těm punkáčům smál. Ale jo, když dorazil pozdějc Modrej, tak si měl s kym povídat. Toho zná. Trochu sme se tam opili, já dostala jedno pivo zdarma od kamarádky a Modrej navrhoval, ať se přesuneme, když to tam začalo umírat. Dokonce prej budeme mít odvoz. Autem. Jo, kamarád pro nás přijede autem. Sice už sem začínala mít trochu napito, ale jako první mě samozřejmě napadlo, zda-li onen chlapec předtim nic nepopil. Byla sem ujištěna, že je upe střízlivej. Tak jo, jedem autem. Hustý, s timhle klukem sem eště nikam nikdy nejela. S Modrym sme se snažili vyburcovat většinu známých, ať se taky přemístí. Neuvědomili sme si, že kamarád nejede s dodávkou, ale s normálnim autem, takže lístky na odvoz mělo jistý jenom čtveřice vyvolených, což sem byla já, Modrej, muj bejvalej a jeden kamarád. Jak pro nás přijel, tak sem se natolik bavila scénou, která se odehrávala před tou hospodou, kdy byla jedna kamarádka dost na sračky a válela se tam po zemi, že sem upe zapomněla na svýho ubohýho osamělýho kamaráda, kterýho sem přitáhla. Zůstal tam chudák sám, jenom sme na něj stihli zařvat, ať se tam snaží dopravit MHDčkem. Jeli sme noční Prahou, mačkala sem se vzadu s bejvalym a s kamarádem a připadala sem si vedle nich hrozně hubená. Špekouni jedni... Kamarád řídil překvapivě dobře. Nebo mi to přišlo dobře jenom páč sem byla vožralá. Byla krásná noc. Noci už nejsou mrazivý, začíná jaro a já sem ráda. Kamarád zaparkoval auto docela daleko od cílový hospody, takže sme si dali poetickou přivožralou procházku s lahváčem v ruce po nejkrásnější čtvrti Prahy. Oujé. V hospodě na nás už pár lidí čekalo, nechápala sem, jak se jim povedlo se dopravit rychlejc MHDčkem. To je asi tou zatřískanou magistrálou i téměř o půlnoci... Nebo spíš, to bylo naší procházkou. A ten večer se taky stala dost historická událost- muj bejvalej mi dal jen tak pro nic za nic ubalit ze SVÝHO tabáku. On to nedělá. Je obrovskej škrt. Lidi už se ho ani neptaj, páč ví, že jim stejně ubalit nedá. Ale já u něj mam asi pořád nějaký privilegia, huhuhihi... Eště jednou nad tim přemejšlim a...ne, asi sem ten večer fakt...jooo hulili sme. Takže ano, zelenej čtvrtek jak má být. Doufam, že v bílou sobotu to bude jiný a na mě se nenesype zas nějakej fet, musim se trochu s těmahle látkama krotit.
Velkej pátek znamenal jedinou věc, co může bejt velká- velký chlastání. Jen co sem se prospinkala do růžova ze zelenýho čtvrtka, běžela sem zase na včerejší místo činu. Do tý hospody, kde sme potom byli. Měla sem toho zas víc na programu, teď tady nějakej koncert a srazy, potom rychle za kamarádem, kterýho sem neviděla tři měsíce. Slavil totiž devatenáctiny. Dala sem si na tom koncertě jedno pivo z čistě dinančních důvodu a s hrůzou začala pozorovat, že mi dochází muj dobroučkej tabák, co mi koupil Modrej když byl mimo ČR. Neee, já si nechci zase začít kupovat ten hnus, co si kupuju! Nebo líp- neee, já nechci utrácet za novej tabák! Co se dá dělat? Jenom šetřit. Po pivu sem se odporoučela na onu oslavu. A tam taky, svoje prachy prostě neutrácim. Jedno pivo, víc ne. Světe div se, druhý pivo a já začala cejtit, jak mi stoupá do hlavy. Výborně, sem v pořádku. Muj efekt "eště mam v sobě chlast ze včerejška, proto se opiju rychle" je zpátky. Oslava byla asi dobrá, ale tak hodinu předtim, než sem dorazila já. Teď už tu jenom byli všichni takový polotrosky. Zablikala mi kontrolka a uvědomila sem si, že tohle je jedinečná možnost, jak se nevydat na cestu domu v horizontu půl druhý ráno a vejš. Když táhlo na půl jednu, zvedla sem se, rozloučila se a odešla s tim, že jedu domu. Já to ale neumim. Neumim prostě počkat na autobus a odjet domu. Řekla sem si: "Tyjo, je tak brzo a nemrznu, udělam si super noční procházku až na jedno konkrétní stanoviště nočních busů, pustim si hudbu, budu koukat na noční Prahu a bude to fajn". Hm, to by moje trasa nesměla jen tak ze zvědavosti vést okolo podniku, kde sem trávila poslední půlrok a kvůli odchodu Světlonoše, kterej tam pracoval, už tam večery netrávim. Tohle byl vlastně první víkend od jeho odchodu. Tak jen ze zvědavost...jdu okolo. Nakouknu přes sklo dovnitř a...a je to v píči. Na baru sedí Světlonoš s pár známýma. Celá šťastná se přiřítim dovnit a přisedávam k nim. Tohle je dobrej olol, on tady nepracuje a stejně tu nadále felí. Podobně jako ostatní lidi, co tu felili s nim. Haha. Je něco po druhý v noci a já se odebíram vožralá domu. Tak asi takhle to je s mýma včasnýma odchodama na to se vyspat. Blbý náhody! Kvůli nim utrácim prachy.
A to neexistuje, že bych se na bílou sobotu ulila a nedejbože, byla večer doma. Mohla bych, kdybych bejvala neorganizovala už dříve v tejdnu sraz se svym bejvalym spolužákem a klukem, se kterym sme jezdili jako děcka na tábor. Do toho mě eště stále neopustil muj eternal kašel, žeano, takže kouříme supersilnej tabák, pijeme studený pivo a máme tuberu. Nebo v mym případě spíš ebolu. Nějak se podařilo, že sme zase skončili tam. A to sem přísahala, že do toho podniku už po odchodu Světlonoše ani nepáchnu! Maj totiž kurva hnusný pivo. Jenže...je to takový centrum, člověk tady vždycky potká nějaký lidi. A Světlonoše mimochodem taky, i dneska tu felil. Máma mi řikala, ať dneska nikde nejsem půl celý. Zejtra sme měli kvůli svátkům odjíždět dopoledne k prarodičům, tak abysme vstali. Resp. abych já byla schopná vstát... Jenže, byla zábava. A přiběhla známá, vrazila mi do ruky snad celej gramec libovýho skéra, že prej dáreček (hustý...lidi co moc neznam mi dávaj dobrou trávu zdarma), tak sem samozřejmě ubalila brko. Navíc ten muj bejvalej spolužák, taky sme se dost dlouho neviděli, takže sme si měli co říct, to samý s klukem z tábora. A když už sem si řekla, jo, dost, stejně nemáš prachy, nemůžeš si dál další pivo tak...kamarád pozval. Kolo se uzavřelo, zas asi dvě ráno. Kurva, zejtra vstávam tak okolo desátý! Kurva, mění se čas! Neee, za co? Já za těma prarodičema nechci, nechte mě spát! Matka se na mě pochopitelně nasrala., když sem se v půl třetí konečně dovalila domu. Jenom nechápu, proč nešla spát už dřív. A to mi ráno vyčítala, že se kvůli mě nevyspala... Ach, ta nezdravá vázanost matky na dítě... Když sem unavená, tak snad jdu spát, ne? Ne, že čekam, abych někomu mohla vynadat za to, že kvůli němu nejdu spát. Mindfuck prostě. Ale ona už ani jiná nebude.
Na neděli sem teda byla nucena odjet k prarodičům, protože svátek a taky...moje babička slavila minulej tejden narozeniny, takže návštěva. Překvapivě sem se necítila tak špatně, když sem se probudila už asi v deset. Odjeli sme tam a večer se zase s matkou vracely. Mezi tim sem se jenom cítila trapně, páč sem babičce zapomněla koupit dárek a smutnila, páč mi psal známej, že vyrazili přes den do Rígru. První letošní Rígr. Achjo. Já trčim v prdeli a je fakt hezky. Po návratu do Prahy sem teda co nejrychlejc bežela za nima, ale to už seděli v hospodě. Dala sem si jenom jedno pivo, chvíli pokecala s pár lidma a běžela sem jinam za kamarádkou, která předtim ale musela za mym bejvalym, páč mu dluží prachy. Já zase dlužim kilo jí. Nechtělo se jí za nim, bojí se ho. Hlavně řikala, že se jí za nim nechce samotný, že by jí zase mohl nabalovat. A to už sme si přes tejden řikaly, že ho to přešlo, páč už jí nepsal. Píšu si s ní, že už sem na cestě, abych jí zachránila, jdu na zastávku a najednou se ke mě něco blíží z boku. Nevěnuju tomu pozornost, dokud na mě to něco neskočí z boku a nezačne mi prstem jezdit po mobilu. Vystrašená zvedam hlavu a spatřim dvě nebesky modrý oči, co na mě maniakálně zíraj a jokerovskej vyzubenej úsměv. Iblís. Prudce a pevně mě objímá. Tyvole, svět je malej a o náhody zde není nouze. Sem celá šťastná, že ho vidim. A to sem původně nechtěla jít tudy, ale ulicí vedle. Sděluje mi, že čeká na kamaráda a kamarádku, která u něj potřebuje přespat, páč neni z Prahy. Já jemu zase, že jedu za kamarádkou. Přemlouvá mě, ať kamarádka přijede sem. Nenechávam se přemlouvat dlouho a okamžitě volam kamarádce, jak se věci maj. On že jenom potřebuje za tim mym bejvalym mu vrátit ty prachy a že hned potom jede za náma. Mezitim přišel Iblísův kamarád a začalo se hledat nějaký místo, kam bysme zapadli. Teď naopak volá kamarádka mě, dost vyděšená. Muj bejvalej jí prej posílá nasraný zprávy ohledně toho, že mu neodepisuje. Stejně se odhodlala a šla za nim, i když sem jí řikala, ať se na něj klidně vysere, páč mu dluží peníze prakticky za něco, za co on nedal ani korunu, takže neni nutný mu to vracet, spíš jenom slušný. Když po půl hodině dorazila za náma, byla dost bledá. Tyvole, ona se toho vožraly snad fakt bojí, nebo co? Sklíčeně mi líčí, jak se jí zdá, že je ten kluk snad schizofrenní. Nechápe, jak jí může posílat nasraný zprávy a pak se k ní chovat hezky, když jí vidí naživo. Že byl prej celej rád a ať si sedna a dá si pivo a ať nikam nejezdí, ať já přijedu za nima a bla blabla. Vysrala se na něj, hodila mu ty prachy na stůl a nezůstala tam. A on zas mile, že se teda snad uvidí někdy v tejdnu, nebo tak. Začínam se týhle prekérní situaci smát, jak je mym zvykem. Iblíse to samozřejmě začalo blíž zajímat. Když je mu sdělena celá skutečnost o problému mojí kamarádky, směje se taky a neodpustí si na adresu mýho bejvalýho přítele pár popichujících a trochu pomlouvačných vět. No a co, nevykládá žádný nesmysly, ale pravdu. Zanedlouho nás z tý hospody, kde sme seděli, vyrazili. Hodně brzká zavíračka. Nacházíme jiný útočiště, kde hrajou AC/DC, já si tam stěžuju na tu nešťastnou skutečnost s Axlem, potkáváme divný plešatý pány okolo šedesáti, co se s náma pouštěj do debaty ohledně LSD a po dvou pivech nás vyhazujou i z týhle hospody. Alespoň se nám podařilo smotat brko nakombinovaný z toho, co sem u sebe měla já ze včerejška a kamarádka na cestu do dalšího podniku. Haha, tady už sem dneska jednou byla. Před pár hodinama. Vlastně už včera. I odsud nás barman po dvou pivech vyhazuje. Kník, co teď? Už je dost pozdě, táhne na třetí, nikdo moc otevřeno mít nebude. Všimla sem si, že je nás nějak málo. Jo, moje kamarádka odcházela, to vim ale...odešel i ten Iblísův kamarád? Aha. Zůstala sem s Iblísem sama, nebýt toho, že je tu ta jeho kamarádka, co neni z Prahy a musí u něj přespat. Achjo, kdyby tu nebyla...kdo ví, co by se zas dělo ehehehe. K hloupýmu a...co si budeme povídat, i závistivýmu pocitu, že jí dneska předam štafetu a že milé děvče nebude zejtra moct příliš chodit (jak už to tak po nocích s Iblísem bejvá ehm ehm) sem se nedostala. S největší pravděpodobností jí Iblís vojet neplánoval, stejně jako ona neplánovala vojet jeho. Teda, přišlo mi to tak z jejich chování. No nic. Tu noc sem jedla McDonald. Jo, je to tak. Byla sem tak moc na sračky a zhulená jak hovado, že sem věnovala svojí stravenku (kterou u sebe mam už pěkně dlouhou dobu) Iblísovi, když nás do toho ďábelskýho podniku dotáhnul. Jinak sem u sebe měla deset korun a to už na další pivo neni takže...na, tu máš na žrádlo, když mi koupíš pivo. Jenže on koupil žrádlo pro všechny, takže i pro mě. Tfuj, eštěže sem nebyla střízlivá. Cheeseburgery sou fakt hnus a guma. Zpátky k hladovění. Spíš, zpátky k pivu. I v tom podivnym podniku, kterej představuje poslední možnost a nikdo tam jinak nechodí, páč je nonstop, to pivo chutnalo líp, než ty cheeseburgry. A to už sem byla uplně na sračky. Tyjo, tady člověk opravdu končí jenom v nouzi. Táhne na čtvrtou, postupně zůstáváme v místnosti u stolu sami, i poslední opilci už jeli domu a dál vedu s Iblísem řeči o ničem. Nebo snad v ten okamžik to o něčem bylo. Nevim, jen mě baví pozorovat jeho obličej. Mluvíme a mluvíme, jenom abysme mluvili a nebylo ticho. Iblís mě neustále stahoval o tabák, ale já mu neumim říct ne. Eštěže mě nezačal přemlouvat, ať u něj taky nespim. I když s tim asi počítal, že pojedeme k němu domu všichni. Doufam, že neni takový prase, že by počítal s trojkou. Ne, to nejspíš ne. Jeho kamarádka vypadala znuděně, ani se s náma moc nebavila. No jo, uznam, že sme jí trochu ignorovali. Ale všecko dobře dopadlo, já nepodlehla opileckýmu pokušení vojet Iblíse v přítomnosti třetí osoby. A jakože jo, když nikdo nic neřikal, tak sem už na zastávce uvažovala nad tim, že teda asi normálně jedu tou tramvají s nima. Kdyby se tak stalo, tak se asi neudržim a jakmile bych měla možnost být s Iblísem sama, tak se na něj jednoduše vrhnu. A bylo by mi uplně jedno, že by tomu byla přítomna nějaká holka, stejně jí neznam. Naštěstí mi přijela tramvaj dřív, než jim. Myslim, že se s nim ta holka nevyspala. Nebo on s ní. Že to nebyl účel. Kamarádka si to taky nemyslí. A co, je mi to docela fuk. Řešim to, že s AC/DC možná uvidim tlustý prase Axla...achjo, zabijte mě!

Podle posledních informací dává muj bejvalej mojí kamrádce už pokoj. Gratuluju. To je dobře.
Padesát korun. To je všecko, co mam. Doslova. Z účtu si můžu vybrat maximálně na zaplacení pitomýho jízdnýho, pokud teda radši nebudu jezdit načerno. Moje peníze byly propity. Úplně všecky. To je průser prodloužených víkendů, všechny prachy zmizí. To pade sem dostala od matky, asi na jídlo. Božemuj, takhle plýtvat penězma přece nebudu! S pade v kapse vyrážim na jednu tetovací akci. Předpokládam, že to symbolicky hodim nějaký dobrý duši, co mě potetuje. Mam představu takovýho malýho symbolu za zápěstí. Když vidim hodně punkový podmínky tetování a fakt, že strojky sou jenom dva, to, co je k dispozici víc, sou jenom jehly, tak od toho upouštim. Beru jehlu, rukavice, desinfekci, kapesníčky, vazelínu, inkoust a se spolužačkou si na to tetování, který si děláme navzájem, svítíme mobilem. Hygiena- nulová. Kvalita- neni to zas tak hrozný. O nic přece nejde, jediný, na co sem měla v těhlech podmínkách odvahu je pár teček na prstě. Šlo mi spíš vo to, aby se do mě zase zaryla jehla, už dlouho nebyl žádnej piercing, ani tetování. Stejně brzo slezou, nevim, jak moc hluboko je mam a prsty sou nestálá oblast. Ale je to hezký, mam pocit, že sem je kdysi chtěla, jenom sem na to zapomněla. Nestálo mě to ani korunu, tak co...
Co že sou teda momentálně moje největší potřeby? Prachy a...asi sex. Nebo kluk. Nejlíp zase nějakej vážnější vztah, muj poslední úlet s vousatym pánem asi nemá budoucnost. Pán asi poznal, že je mi vlastně ukradenej. Ne, kecam, je mi to jedno. Ať se děje, co se děje, já si chci zašukat! Jenom porád čekam na toho hloupýho chlapce, se kterym se hodlam co nejdřív vyspat. Blbý je, že se vždycky mineme, jak máme čas. No nic, hlavněže máš tetování, voe! A hlavněže směřuješ přímo k úspěšný maturitě. Snad. Ehehe. Hlavně, že mi vyšla ta vejška. Je to přímá úměra, čim víc vážnějších povinností, co jakž takž zvládam, tim víc chlastam. No a co, mam na to právo. Už sem skoro rok dospělá! Ne. Tyjo, já stárnu. Mě bude devatenáct. Uááá!


Ámen
Rokenrol vám všem

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Just Blaze Just Blaze | 2. dubna 2016 v 9:05 | Reagovat

Si celou říkám, tohle je jako Trainspotting. Pak se podívám do Tvých oblíbených filmů a je tam Trainspotting. Nevím, jestli by někdo jinej uměl tak věrohodně psát podobným stylem jako Trainspotting. Ten první odstavec je přesnej. Navíc čtu každej díl, takže už vím, kdo je kdo. Super, mám ze sebe radost ;-)

2 Fredy Kruger Fredy Kruger | 3. dubna 2016 v 11:58 | Reagovat

" Jdu z krčmy .....
jsem ožralý !!  kurwa !!
... tu za hospodou (? )... je  kůlna !!

Domů však asi nedojdu !
co dělat ?  přece tu nepojdu !
Jak domů ?  vždyť nevím kudy !

... tu v kůlně má hostinský sudy !
Jasně !  teď domů nepudu,
vlezu si pěkně do sudu
zdřímnu si, než bude  zas ráno !

Muž kouknul, zda není tam nasráno,
zalezl, přiklopil víko...
příjemně v sudu jest !  ticho,
vskutku je to tam milo !

Jen kulatou  , hladkou dírou
prosvítá trošičku světlo....
pěkně je ve sudu !  teplo !

Nu... a je ráno !  stále klid !
... jsem vyspán, neposrán, nepoblit !"

Muž chrochtá si :
... " Je krásně  mi  ??
  I ... JE !!!"

Vtom v skulině  uviděl pyje !
... jak kdyby prováděl  ,,narážení,,!!
Celý sud  třese se přirážením,
jež ukončeno jest výkřikem !

" Kdos oči mi zalepil výstřikem !
... která  swině to byla ??
toť  sud  jak  rytíře Smila !!
muž vylezl, na otvor zírá,
...( v němž před chvilkou uviděl přirození )

( ?? )  tam nalepeno je ochlupení !
černé a husté  jak beranice !!"

Muž rozčilen vlít zpátky do hostince !!
" Sviňáci mizerní !  kdo to byl ??"

" Já ne !"  řve číšník Jann Domabyl

" Co ostatní ??? číšníci, pikolíci ? "

" My ne !"  řvou ostatní, - co jsou tam všici...
I hostinský Omrdda  Emann, -
ni ten, se k přiznání nemá !

Zle je  Frantischku  Platfussu !
... muž otřel si oči od flusu
a odchází z hostince  ve hnusu !

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 3. dubna 2016 v 14:19 | Reagovat

[1]: Trainspotting? No, tak to já zas nevím, hele. Mám tu knihu (a i film) ráda, jenom mi přijde, že nežiju ve zlatý době a ve Skotsku. A asi bych ani nechtěla. Mě to takhle vyhovuje. Já nevim, je ve mě rozpor jestli mam být hrdá na přirovnání k Welschovi, nebo zhnusená v kontextu toho, že v příběhu byli všichni feťáci, navíc na heráku. Ale možná jsem oboje. To jsem celá já. Ať žije dualita! Já jenom, že zatimco Trainspotting je vymyšlenej, tak já si vymejšlet fakt nepotřebuju. Ehehe, je to dobře, nebo špatně?
Ale gratulki, já sama občas kolem sebe lidi třeba nepoznávám. A to je vídam často.

[2]: Nedavno jsem Rytíře Smila opět četla. To jen tak před maturitou. Bohužel ho v seznamu skutečně nemáme. Možná je to protože působí dost levně a kdyby ho nenapsal Vrchlický, tak je to jenom další sprosťárna načmáraná na školní lavici.

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 3. dubna 2016 v 15:04 | Reagovat

Ješte rok
a z náct
je cet...

5 Just Blaze Just Blaze | 4. dubna 2016 v 14:06 | Reagovat

[3]: :D Tak jsem to nemyslel, že jste feťáci, já nevím, jak to vysvětlit. Čtu to právě teď (Train...), už zase, protože předtím jsem na to nebyl asi připravenej :D Vidím tam prostě dost podobnejch věcí, ale není to o těch drogách, je to v popisu postav, vůbec tou atmosférou, že se do toho dokážu vcítit a navíc je to o dost jiný než můj tuctovej a obyčejnej život :D Welsch mě teď baví, navíc bude asi dvojka, ne? Já k tomu nebudu už asi radši nic říkat, aby tě to neovlivnilo, takhle je to super a já to čtu, to je celý, co jsem chtěl tím zbytečně dlouhým a přirovnávajícím komentářem říct :D

6 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 7. dubna 2016 v 20:07 | Reagovat

[4]: Pracuji na tom, abych se toho nedožila.

[5]: Jojo, atmosféra dělá hodně. Co si budeme povídat, je něco uplně jinýho, když si my, děcka, hrajeme s lentilkama jako éčka a s moukou jako emko, koks a další trapárny. Sem jenom fakt ráda, že si nikdo kolem mě netřílí piko a herák 😃 Zas tak moc bych z toho ty drogy nevynechávala, ono to o nich někdy je, hlavně, když někomu dlužíš prachy 😃
Ale věř mi, že tohle je tuctovej a obyčejne život ažaž... Moc si z toho ale nedělam, už mam dost velkou post halucinogenní poruchu vnímání okolního světa, takže je všude něco zajímavýho, hihihi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama