Přebohaté hodinky se nepřetočí zpátky

3. března 2016 v 13:12 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Umřel mi praděda. Byl hodně starej, táhlo mu na stovku. Je to zvláštní.

Je mi to totiž jedno, nikdy sem ho nepoznala. A tak sem sice otci psala, jak mě to mrzí, ale vnitřně to ve mě nevyvolalo větší emoce, než když jdu a spadne na mě kapka vody ze střechy po dešti.

Když sem se ve čtvrtek hodlala jít učit, moje nohy mě neposlechly a z placený přednášky na fakultě mě zanesly až do mojí klasický nalejvárny. Tam sem potkala Iblíse, jak už tak bejvá zvykem. Byla sem ráda, neviděla sem ho od tripový párty minulej tejden. Přisedla sem si vedle něj a neznámýho chlapce na bar. Když mě Iblís tomu kamarádovi představoval, nazval mě princznou Zubejdou. Já sice vždycky nesnášela pohádky, nechápala sem je, ani jako dítě. Matka mi vždycky místo pohádkových knížek kupovala encyklopedie. Nedavno mi řekla, že to bylo kvůli tomu, že mě ty pohádkový knížky pro děti jednoduše nebavili. Když mě ale Iblís nazve princeznou, tak z toho mam dobrej pocit. Protože prostě Iblís. Pak mě pozval, ať se s nima přesunu do jinýho podniku za jinýma lidma. A já se chtěla jít učit...hehe. Opila sem se a to opravdu nebyl muj úmysl.
Já totiž pila i den předtim a to hodně. Chtěl se se mnou sejít jeden chlapec, jestli nejsem v centru... Neznala sem ho, přidal si mě do přátel na FB, ale předtim sme si psali a vypadal docela inteligentně a sympaticky. Přišel za mnou do kavárny, kde sem v tu chvíli seděla. Bylo asi teprve půl pátý. Odcházeli sme odtamtud v půl jedenáctý, po zavíračce. Vůbec mi nepřišlo, že tam sedíme tak dlouho. Ten člověk byl uplně v pohodě, kecali sme neskutečně dlouho a o všem možnym. A taky je docela pěknej. Potetovanej. Trochu starší, než já. Zvláštní, dlouho už sem takhle dobře nepokecala s člověkem, kterýho neznam. Po pátym pivu už nemělo cenu je počítat. Naštěstí všechno platil. Strašně sme se vožrali a doprovodil mě až na půl mojí cesty domu. Hm...třeba ho eště někdy uvidím. Psal mi teď v pátek, co dělám, ale já chlastala s kamarádama a pak už sem byla zase moc vožralá na to, abych za nim někam jezdila. Doufam, že ho eště někdy uvdiim. Tyhle náhodný setkání s lidma, co se ukážou jako fajn lidi mě baví.

Neděli sem překvapivě nezačala ve svý nalejvárně, ale jinde. A s jinýma lidma. Teda, jenom s jednim člověkem. S chlapcem. Viděla sem ho poprvý, taky si mě přidal na FB. Jako ten předchozí. A tenhle chlapec na mě působil ze začátku dost povrchně. Nevim proč. Když sme si ale začali v jedný kavárně povídat, tak byl uplně v pohodě. Dokonce sem občas měla pocit, že sem ho zasedla/přejela/převálcovala svýma kecama a že vypadal trochu vystrašeně. Nakonec to tak prej nebylo, když sme se rozloučili tak mi psal, že ho to bavilo a že si to užil. Uf, chudák. Vypadal trochu jako vystrašený štěňátko, takovej chlapeček i přesto, že byl dost vysokej. Třeba ho eště někdy uvidim.
A pak už sem zamířila tam, kde neděli většinou trávim. Sraz s bejvalym spolužákem sem musela kvůli předchozímu setkání posunout o hodinu. Chudák, ale on je zvyklej, už mě přece zná pár let... Kromě Iblíse a kamarádky sem v nalejvárně potkala i bejvalou spolužačku, kterou sem neviděla asi tak od léta. Byla sem za tohle setkání ráda. Ráda znova a znova potkávam dobrý lidi. Hodiny mi po nějaký době začali povídat, že už dávno neni půlnoc. A že sem tu zase skoro sama. Skoro. Světlonoš se divil, jaktože nejdu dom. Vysvětlila sem mu, že mam prázdniny. Jo, prázdniny. Je neděle v noci a já nikam zejtra nespěcham. A pak sme tam zůstali jenom ve čtyřech. Já, Iblís, Světlonoš a jeho bratr. Tyvole, největší problém, co tu noc Světlonoš řešil bylo to, že bylo strašně málo trávy. Měli sme asi jenom dvě brka, z toho to druhý byla náhoda, když ho v kapse náhodně našel nedohulený Iblís. Tu noc sem ani moc nepila, jen dvě piva. Nepotřebuju chlast k tomu, abych tam vydržela do čtyř. Doslova. Celou noc sme jenom dělali píčoviny, kreslili si a kecali o sračkách, tak, jako vždycky. Mě stejně tyhle noci v malym počtu lidí tady v podniku baví nejvíc. Hlavně, když je to s Iblísem. Achjo- to je to jediný, jak se to dá komentovat. Sedět na baru a povídat si s nim, jo, to se dá vydržet několik hodin. I když většinu času je to spíš tak, že ho posloucham. Reaguju jenom, když je to nutný, aby si nemyslel, že mě nudí. Tak to dělam vždycky. Náhodou se od něj občas dozvim i zajímavý věci, který sem na základce přeslechla. Tak sem vysedávání za barem zase protahovala a protahovala i když mě sralo, jak si tam ode mě všichni tři chlapci balili cíga. Já byla jediná, co tam tu noc měla tabák. A Iblís už pak viděl, že mě tahle skutečnost sere, tak byly jeho taktiky ptaní se o cígo čim dál, tim víc rafinovanější. Jednou mi dokonce položil hlavu na rameno. Já bych mu stejně dala ubalit. Všem tam. Nejsem svině. Jednou už sdílíme noc v tomhle doupěti, tak budu kurva pořádnej komouš, ne? Oni mi navíc taky vždycky dávaj cigára. Jenže čtyři hodiny byl vrchol, začala sem normálně bejt unavená. To bylo tim, že sem nechlastala, ale poslední dvě hodiny pila vodu. Pche. Iblís se zvednul se mnou, taky prej unavenej a tak sme podnik opouštěli společnýma krokama. Nechali sme tam ty chlapce uklízet ten bordel všude samotný. Eště sme stihli Světlonoše každej vobrat o jedno cígo z krabičky, co koupil kdoví kde u vietnamců asi patnáct minut předtim, než sem se rozhodla odejít. V tichu ulice sem začala slyšet svoje podvědomí. Čim dál tim víc řvalo to, co řvalo už několik hodin tuhle noc- kurva, mrdej mě! Na Iblíse, samozřejmě. Ani nevim, jestli sem to myslela vážně, samotnej pohled na něj mě k těmhle myšlenkám ale vždycky donutí. Já ho zase chci. Už je to až moc dlouhá doba. Kdybysme se přestali náhodně potkávat, tak mě to asi přejde, ale to nechci. Nechci přestat chodit do tohohle podniku a zařídit, aby mi jeho krásnej ksicht sešel z očí. Je krásnej, i když si oholil svoje vousy. Pořád ho chci mít v sobě. Šli sme mlčky, za celou cestu do onoho následujícího bodu jenom asi pět slov. A když sme zatáčeli k tramvajový zastávce, tak moje podvědomí křičelo asi tak nahlas, že ho sám Iblís musel zaslechnout:
- "Asi se ti nechce jet k nám, co?" Řekl to tak...nenuceně, nenátlakově, nenápadně a tiše.
- *FUUUCK!* "No, hele, já bych jela, ale mam toho nemocnýho potkana a nedala jsem mu antibiotikum..."
Na to se zasmál a šli sme dál, až na zastávku. Tam mi téměř hned přijela tramvaj. Zeptal se, jestli je moje. Vrhnul na mě svuj pohled šílence, kde bylo spousta vět, zachvěly se mu koutky rtů do úsměvu Mony Lisy a objal mě tim hezkym upřímnym způsobem. Až tak, že mi položil na půlvteřinu hlavu na rameno. Kouknul se mi zase do očí, popřáli sme si dobrou noc, zas se někdy uvidíme a odešel.
Moment mýho posazení se v tramaji se rovnal výbuchu. V mojí hlavě. Čuměla sem asi tak blbě, že si lidi, který tou poslední nočkou jeli brzo ráno na první pondělní směnu musely koukat, jako na dalšího feťáka. A to sem tu noc nic neměla. Cože? On, on ti právě nabídnul...spaní! U něj! Doma! Jenom ty a on! Zase! Kurva holka, cože? Jakto? Došlo mi, že hladina jeho alkoholu musela bejt taky minimální, jako u mě. Cucal tam tu vodu se mnou a předtim moc piv neměl, nebo by za tu dobu minimálně vystřízlivěl. A já to odmítla. Zvláštní je, že to nebyl vyloženě pocit viny, že bych toho litovala. Fakt sem musela domu, slíbila sem to matce a plus ten potkan. Jde jenom vo ten zasranej princip! On mi nabídnul spaní u něj a já v rámci nějakých jiných povinností odmítnula? Co je to? Na druhou stranu, dává mi to větší rozhled a možnosti toho, co bude dál. Jestli se to někdy bude opakovat. Když sem to hned druhý ráno vyslepičila kamarádce, tak tvrdla, že rozhodně. Ale kdo ví. Nevim, jak si to přebrat. Vždyť mi přece tenhkrát tvrdil jak ho to mrzí a jak neni do větru a jak podváděl mě, sebe i svojí bejvalou, do který byl zamilovanej. a jánevimco. No a teď tohle. Po pár měsících. Wadafak? Možná si to moc beru. Předtim v baru žvanil něco vo tom, že má chuť se koukat na film. Třeba se se mnou chtěl u něj doma koukat na film. O samotě. Ve dvou. V tu dobu by už bylo třeba těch pět ráno. Koukat na film, jasně. Nebo...nebo si třeba povídat! Olol, to je fakt stupidní. Nevim, nevim vůbec nic. Jenom vim, že jestli se bude situace někdy opakovat a opět budeme z baru odcházet ve dvou a on mi opět nabídne přespání, tak ho rozhodně neodmítnu. I kdybych měla krámy! To bysme se v tom případě na ten film opravdu mohli koukat. A třeba ho i dokoukat... Achjo, co mi to ten kluk dělá...?

No a to bylo asi to nejzajmavější na víkendu. Pátek a sobotu sem vlastně ani moc nepila, žádný extrémná excesy. Vlastně trochu jo. V pátek sme cestovali s Modrym z jedný hospody do druhý a v tramvaji potkali mýho bejvalýho muže. Lol, ten člověk na nás, jakožto na imaginární pár, má fakt štěstí. Ale nějak sme se sloučili a ocitli se spolu v hospodě. Já už v tu dobu byla pěkně nalitá (eheh, takže sem pila...jak ty vzpomínky přicházej postupně mě fascinuje). Modrej seděl u jinýho stolu s jinýma lidma a kamarádka mi uplně nesmyslně a bezdůvodně řekla, že si ze mě Modrej dělal prdel před svýma spolužákama, že anonymě vyprávěl nějakou naší historku s tripama, ale nepoužil tam moje jméno. Jenom to převyprávěl se slovy "jedna moje kamarádka". Z nějakýho opilýho důvodu mě to trochu překvapilo, zvedla sem hlas a začala se o tom s kamarádkou bavit, že nechápu, proč něco takovýho řiká nahlas někomu, koho vůbec neznam i když všem je jasný, že se asi bude jednat o mě, páč v jeho okolí nikdo takovej jinej neni. Ne, že by mě snad pohoršovalo, že se mluví o drogových věcech, jenom v tu chvíli sem zvýšila hlas a začala se na to vyptávat. Toho si všimnul muj bejvalej přítel. Zapracovala jeho iluze o našem "vztahu" s Modrym a vyptával se, co se stalo. Já jenom stroze, že je Modrej idiot, což byl částečně vtípek. A tak si muj bejvalej myslí, že sme v našem "vztahu" s Modrym rozhádaný. Dokonce mě po tom, co sem to dořekla pohladil po hlavě a řekl mi, že to bude dobrý. Málem sem se rozesmála, ale neudělala sem nic. Jen si ubalila další cígo. Přikrmilo to i to, že Modrej z hospody s těma jinýma lidma odcházel dřív, než já, takže jakože sme na sebe asi fakt hodně nasraný. Další olol situace tohle. Pak sme se s kamarádkou eště chtěli přesunout, ale já to na poslední chvíli odvolala a šla domu, když sme před tim barem potkali partičku lidí společně s Iblísem, co byli na odchodu. A byla sem unavená. Cestou na tramvaj sem v jedný z těch křivolakých uliček ale potkala postavu, co šla druhym směrem, než já. Zvedla sem oči a ta postala taky. Byl to muj bejvalej šoustkamarád, uplně sám. Tiše mě pozdravil trochu rozechvělym hlasem a já jeho asi taky, jenom eště víc potichu, než on. A ne rozechvělym hlasem. Za rohem sem se zastavila a následovala tak dvouvteřinová úvaha, co mě donutila eště obejít jednu ulici a vrátit se do baru. Na pivo. Viděla sem šoustkamaráda- potřebuju alkohol. Haha, spouštěč. Vrátila sem se do podniku a osamoceně si sedla na bar. Iblís tam nebyl. Otočila sem se do místnosti a zjistila, že tam sedí šoustkamarád s partičkou dost hloupých mladších lidí vod nás ze školy. Hehe, kretén. Nějak nám degeneroval. Za asi půl hodinu s nima odešel. Dopila sem pivo a jela dobře nalitá domu. Vyjímečně, nebyli čtyři, ale jenom asi půl.
Alkohol zapracoval a v sobotu večer sem toho vydržela s kamarádem mnohem míň. Hlavně tim, že sem celej den zas běhala na demonstraci. Stejně nájemný Klinice asi neprodlouží a je to napíču. Alespoň ta demonstrace byla fakt obrovská, tak víme, že lidi nejsou uplný pitomci. Funny moment, když mě potkal muj bejvalej, jeho první otázka hned po "jak se máš" bylo, co Modrej, jestli je to furt nahovno. Odpověděla sem mlčenim. Já ho snad někdy fakt budu muset z toho omylu vyvést. A po demonstraci sem hned běžela za tim kamarádem. Pít. To sme z podniku odcházeli taky dost brzo.. Iblís odtamtud odešel hodně brzo s nějakym svym kamarádem, takže naší jedinou zábavou byly ostatní vožralové, co začali tancovat. To nezabavilo na moc dlouho, Iblísovi kecy by byly lepší...

Hele, viděla sem toho chlapce, se kterym sem se tenkrát v tom tejdnu seděla nad pivem několik hodin. Tyjo, ten člověk mě vzal do kina. Je to...zatim mě žádný specifický pojmenování nenapadá. Tak co třeba jenom jednoduše a výstižně- vousáč. Do dobrýho kina, na dobrej film. Zaplatil to za mě. Normálně...wow! To bylo fakt drahý. Nehledě na to, že za mě pak platil i útratu v baru, kde sme následně seděli a kecali až do tří do rána. Tyvole, no jo, to sou ty lidi, co maj stálej příjem. Nikdy předtim mě chlap do kina nevzal s tim, že by to za mě zatáhnul. Hustý, mam zážitek. Jo a ten vousáč je fakt fajn. Chytrej a asi i hezkej, i když ne uplně muj typ vzhledově. Na druhou stranu, kdyby nevypadal tak, jak vypadá, tak toho na něm fyziognomicky asi zas tak moc víc zajímavýho neni. Psal mi, že mě rád viděl. Máme se zase sejít. Oujé. Snad za mě zase zaplatí. A určitě zase dobře pokecáme. Jsou tyhle věci rande? Asi jo, řekla bych. Je mi to jedno. Tak, jako všechno. Nebo spíš většina věcí.
Na tom večeru bylo nejlepší jeho zakončení. Ten večer napadnul sníh a tam, kde bydlim se to proměnilo na Narnii. Nebo spíš na Blair Witch, to je fuk. Nemam zimu ráda, ale tohle je nádhera. Šla sem domu delší cestou, bylo asi 3/4 na čtyři, tancovala sem, něco sem povídala a připadala sem si, že to neni možný. Takováhle vizuální krása přírody v noci. A hlavně toho sněhu. Vyfotila sem to na mobil a podělila se o to s vousáčem. Na fotce to vůbec nevypadalo tak dobře, jako naživo. Logicky.

Ale ne že na něj zas nemyslim o krapet víc, než předtim. Na Iblíse. Jak sem se po té větě vracela domu, tak to bylo nejhorší. Nebo možná nejlepší. Usínala sem nahá a s prstama v mojí kundě, se vzpomínkama na tu nekonečnou noc a s myšlenkama na případný další potencionálně nekonečný noci s nim.

Tyvole, jak tohle dopadne? Všechno...

Roznášim plakáty na jeden velice specifickej festival a modlim se, aby z toho byl volnej vstup. Alespoň to. Nechce se mi platit, minulej rok sem díky bejvalýmu taky neplatila. Tak nebudu ani tenhle. Světe div se, já asi i trochu pracuju. Stay working class hero.

P.S: Na ten fesťák jdete všichni, jasný? Je mi uplně u prdele, že tohle nikdo nečte a nikoho neznam, ale prostě tam jdete...


Tohle byla jedna s posledních. Když noc začala v neděli a skončila v pondělí.
Upate:
Viděla sem Vousáče, vzal mě na koncert. Předtim sem viděla J****** a tu holku, se kterou nějak randí. Na jedno pivo sem jim (s J********* povolenim samozřejmě) narušila rande. Ta holka mě děsí, J****** mě taky děsí tim, jak se na tu situaci kouká s klapkama na očích. Seděla sem s nima u piva, ta holka se chovala relativně normálně, ale...asi to neni člověk, se kterym bych si měla extra co říct. Každopádně je to J******* život, jenom mi bude líto, až si zase rozbije držku. Ale tak už to chodí. Vousáč mě vyzvednul, šli sme na koncert, pak na pivo s nějakýma jeho kamarádama. Předtim mi eště psal J******, že byla ta holka nesvá z mojí přítomnosti, ale že to snad bude dobrý, páč by ho mrzelo, kdyby nesedla jeho nejlepší kamarádce. Ach, jak sladké. To je právě ono, proč by sakra ta holka měla být v mojí přítomnosti nesvá? Vždyť já jí nic nedělam, netvářim se na ní zle, ani nic podobnýho. A navíc sme se předtim několikrát viděly, strávila s náma spoustu večerů a byla uplně v pohodě. A teď je nesvá...nechápu. J****** dovalil za mnou, když sem s Vousáčem a těma lidma seděla na pivu. Někdy, když sme odcházeli, tak mě Vousáč začal v průchodu na schodech líbat, což viděl J******.
. Uvědomila sem si, že se prostě nezamiluju. Ne, ne a ne! Nechci. Ne jen tak. Tahal mě k sobě domu, ale nejela sem. J****** nám křenil celou dlouhou cestu nočkou a pak sem s nim odjela. S J*******. Protože máme podobnou cestu. Povídali sme si o sračkách, ale když mě objímal, tak sem cítila, jak z jeho těla sálá sdělení typu: "Tyvole holka, co to zas provádíš za píčoviny..." Hm, asi tak. Vousáč je fajn, ale já se nezamiluju. Nic tu neni. ten člověk je hezkej, zajímavej, byl by pro mě dobrá partie, ale já jiskra nepřeskočila, i když je to paradoxní. Mnohem víc sem ráda, že sem asi po tejdnu viděla J******.


Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ďábelská Victoria Ďábelská Victoria | Web | 3. března 2016 v 17:12 | Reagovat

Mému dědovi táhne taktéž na 1OO let ale zatím žije

2 Ďábelská Victoria Ďábelská Victoria | Web | 3. března 2016 v 17:12 | Reagovat

Jinak upřímnou soustrast

3 stuprum stuprum | Web | 3. března 2016 v 17:46 | Reagovat

Na ten fesťák určitě přijdu. Nenechám si ujít hity pracující třídy. :D

4 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 4. března 2016 v 0:31 | Reagovat

[1]: Congrats.

[2]: Víc bych soustrast ocenila v tom, že už mi zas mizí peníze a že se nedokážu zamilovat. A že mam zítra druhej pokus jízd v autoškole. Brzo rano. Tfuj.

[3]: Hej, ne. Žižkovská noc za ty prachy fakt stojí ;-) bez prdele. Bude to dobra a kvalitní akce.

5 Ďábelská Victoria Ďábelská Victoria | Web | 4. března 2016 v 0:47 | Reagovat

:-) Ale má divnou energii...Něco mne tam nemá v lásce....Jinak je hezkej a mám z něj fotky na hrobech :3

6 May May | Web | 5. března 2016 v 12:25 | Reagovat

Hele, třeba ti nenabízel spaní, třeba.. chtěl abyste si spolu v jeho pokoji pouštěli gramodesky. :-D Nehledej ve všem sex!
Jo a.. kde je moc vousů, tam jiskra nepřeskočí. :-D
RIP in peace, great-grandpa.

7 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 5. března 2016 v 13:55 | Reagovat

[5]: Nesmysl, energie se dá lehce ovlivnit.
Já na hřbitovech nefotim. Obecně moc nefotim. Fotim hlavně opilý selfíčka s kamarádama s doufánim, že tim zachytim ty krásný chvíle.

[6]: Kdepak, on nemá gramofon. On má v pokoji nafukovací míč, golfovou vlaječku, co jsme spolu jednou ukradli v noci a úzkou postel, která pěkně skřípe. A plakát The Wall, kterej byl jedna z prvních věcí, co jsem dopoledne po probuzení viděla, kromě jeho nevinnýho obličeje. Já to moc dobře vim... Hledala bych v tom i jiný věci, jenže ne když se jedná o tohohle člověka.
A jiskra přeskočí. On jich neměl uplně moc, on je měl tak...zvláštně a je asi jedinej člověk, kterýmu tenhle způsob vousů sluší.

8 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 6. března 2016 v 18:06 | Reagovat

Přečetl jsem jenom první dva řádky.
A projel mnou žal.

9 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 6. března 2016 v 22:30 | Reagovat

[8]: To je to zvláštní místo, kde by měl být vztah a neni.

10 Invisible H Invisible H | Web | 11. března 2016 v 21:48 | Reagovat

Ty jsi asi dost povídavý člověk. S tebou bych si možná dokázala povídat i já :)
Mně umřela asi před rokem prababička, bylo jí 98. Moc jsem ji teda neznala, ale ve mně se vždy nějaké emoce najdou.

11 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 12. března 2016 v 11:12 | Reagovat

[10]: No nevím, občas jsem schopna mlčet několik hodin. Ale to většinou, když spím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama