Sbohem a řetěz

17. března 2016 v 16:28 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
To ta Heľpa Praha, to ta Heľpa Praha, to je pekné mesto,
a v tej Heľpe Prahe a v tej Heľpe Prahe, švárnych chlapcov je sto,
koho je sto, toho je sto, nie po mojej vôli,
len za jedným krčmou, len za jedným krčmou, srdiečko ma bolí...

I když hospoda bude pořád stejná, na stejnym místě a bude to tam pořád vypadat stejně. Jenom osazenstvo se změní. Žádnej Iblís, žádnej Světlonoš, žádná já, žádný dobrý párty, žádný votvíračky do devíti do rána, žádný pořádný výdělky. Jenom to, co tenhle podnik bejval dřív. Nuda, divný čtrnáctiletý děcka a zase jenom nuda.
Tak bylo potřeba tam tenhle víkend naposledy porádně profelit. Páč potom už tam asi moc nepáchnu. Je tam hnusný pivo a divná společnost přebije dobrou společnost, co se tam tohle období scházela, páč se tam scházet přestane. Ve čtvrtek sem si to byla nucena nechtěně odpustit, za prvý sem eště nevěděla, že je všemu konec a za druhý mi bylo fakt špatně. Ono to prostě nejde s docela vysokou teplotou nějak fungovat. A druhej den mě to už sralo, to sem se to dozvěděla. Konec. Poslední víkend všeho toho, co sem tam od listopadu zažila. Achjo. Nu což... Když odchází barman, osazenstvo odchází s nim. Předevšim, když se jedná o tohohle barmana. Matka se na mě pěkně nasrala, jakmile sem se zvedla a oznámila jí, že jdu tam, kam jdu. Prej sem nemocná. Jo, sem nemocná, ale to se nedá nic dělat. Nemoc si vybrala špatnej termín, zrovna tenhle víkend do hospody musim, jinak bych samozřejmě nikam nešla, kdyby se nejednalo o tuhle speciální situaci. A to matka nedokázala pobrat. Jak moc velký duševní bohatství pro mě budou následující večery znamenat. Takový zkušenosti sou nepředatelný, to se musí žít. Tak sem se na nasranou matku vykašlala a zombie chůzí sem se v pátek vydala do centra...
S Modrym sme měli jasnej plán, jedna akce, nějaký vystoupení a koncerty, se konala nedaleko od hlavního bodu večera, tak sme se tam stavili za pár kamarádama. Dorazila sem pozdě a vyzbrojená spoustou kapesníkama. Když sem usoudila, že bod, kdy všechny okolo rušim svym smrkánim dosáhnul svýho maxima, šla sem ven s Modrym a svym bejvalym mužem. Ty šťastný hajzlové pili venku lahváče. Já nemohla. Nemohla sem alkohol. Mohla, ale nechtěla. Nechci chlastat na Panadol, nebudu chlastat na prášky, už ne. Zbylo mi jen je smutně pozorovat. Bylo mi to jedno. Byla sem mimo. Nikdy předtim se mi nestalo, že bych byla z nemoci takhle mimo, ale teď jo. To asi souvisí i s tim, když sem ve čtvrtek měla ty vysoký teploty, tak co to se mnou dělalo. Já měla normálně drobný halucinace. Jo, při horečce. Nikdy se mi to nestalo, až teď, ani jako dítě sem na to netrpěla. Ale teď jo. Občas se třeba něco pohlo jinak, než by mělo, nebo se hejbaly statický věci, co se vůbec nemaj co jehbat. A taky se sem tam změnil na chvíli tvar nějakých věcí. To je fakt zvláštní, mít halucinace z teploty. Sou to takový halucinace-nehalucinace. Nejsou to drogový halucinace, spíš sou přirozený z toho, jak se mozek nesoustředí na to, vidět svět správně, ale jak má na starost uplně jiný věci, jako třeba uzdravit tělo. ale zkušenost zajímavá, to jo. Tak sem v ten pátek večer byla celá taková trochu mimo, malátná a moc sem nezvládala být v pohodě. Jako kdybych to byla já jenom částečně. Třeba mi z nějakýho důvodu dělalo docela problém se koukat lidem do očí. Všem lidem. I kamarádům. Nechápu, ale svádim to na tu nemoc, možná i na ten Panadol. Moc sem nemluvila a moje reakce na nějaký podněty byly minimální a opožděný. Chladnou mě nechal například moment, kdy sme s bejvalym stáli před večerkou a čekali na Modrýho, až si koupí pivo a bejvalej měl takovou kulatou samolepku, kterou se rozhodl mi nalepit na pravý prso a důsledně jí tam uhladit celou dlaní. Haha. Kdych byla v pohodě, minimálně bych se na něj poťouchle spiklenecky uculila, ale takhle sem to pomalu ani nevnímala. Chudák. A on se tak snažil využít situace, kdy tam nebyl muj nepravý pseudo přítel. Nebo celý moje podivný chování bylo tim, že sem pozorovala, jak si ostatní dávaj lahváče a já nic. Kník.
Maniak sice sem, ale na paralen nechlastam. Teda, alespoň ne do tý doby, dokud eště působí v těle na plnou páru. Vydržela sem to i nějakou dobu, co už sme seděli v nalejvárně a pietně sem si vychutnávala svojí vodu z kohoutku. Světlonoš se mi smál, že mě takovouhle nezná, že bych na začátku večera pila vodu. Nad čim už sem ale ani moc nepřemejšlela, bylo brko. Kamarádka vybalila. Umotala. A šlo se na něj. Během krátký chvíle to se mnou udělalo fakt věci, který...no, který brka s lidma dělaj. Vrátili sme se ke stolu a k nezhulenýmu osazenstvu. Modrej začal mít kreténský zhulenecký džouky na ty nezhulený lidi, oni se mu smáli, jak je zhulenej a já se smála všemu. Potom zbytek stolu odešel a byl nahrazenej nově příchozíma kamarádama, který nevěděli, že sme upravený THCčkem. A mysleli si, že sme si něco šlehli. Vo to byla větší prdel. My tři vypálený rajčata a zbytek lidí, co nechápou nic. Korunu tomu všemu nasadil až muj bejvalej, když přišel. Začal si dělat prdel z Modrýho, ale naprosto šílenym způsobem. Třeba skoro hodinu, fakt 3/4 hodiny v kuse na něj mluvil jak na vola takovym postiženeckou šišlavou mluvou parodující nějaký východní evropany. A jel. Sám. V kuse. Strašně dlouhou dobu. Modrej se svíjel v křeči smíchy, nemohl dělat vůbec nic. Já se smála se svojí zhulenou kamarádkou, která mi tu vraždu bránice podala. Jo a totální náhodou je to moje vzdálená příbuzná. Mam ráda svojí rodinu ❤. Tenhle anděl má často hodně dobrou trávu a často bejvá dokonce domácí. Musel bejt zážitek náš stůl pozorovat. U jednoho rohu muj bejvalej mluvící podivnou řečí na Modrýho, kterej nemůže nic dělat, jenom se tomu smát strašnym zhuleneckym hejkánim, vedle nich já a moje příbuzná, pozorující ty dva voly přes zrudlý vočíčka a na druhý straně čtyři lidi při smyslech, nechápající, co se děje. Už mě pak přešlo moralizování sebe sama a běžela sem si pro pohár vína. Jen jeden. Všimla sem si, že se tady ocitnul muj spolužák, spolužačka a vzali s sebou bejvalýho šoustkamaráda. Nebo on vzal je, kdo ví. Seděli tam už nějakou dobu, ale já si jich všimla až teď. Takže mě zase klasicky viděli už pěkně upravenou, to víno mi začalo stoupat po tom panadolu do hlavy super rychle a moje vypálenost nebrala konce. A to sem zrovna nedavno uvažovala nad tim, jak mě sere, že se s těmahle spolužákama moc nevídam a když vídam, tak mě vidí uplně v hovnech a pak o mě maji strach. V hlavě mi ale šrotovala jedna myšlenka. Nevšimla sem si sice bejvalýho šoustkamaráda, ale všimla sem si, že se tady mihla ta jeho malá ošklivá příšerka. A už odešla. S jinýma lidma. Bez něj. Ani spolu nepřišli. Ani nebyli ve stejný místnosti. Obecně...poslední dobou sem je vždycky viděla odděleně a ne spolu. Sice jen párktát a pokaždý tady, ale stejně..proč? Nebaví se? Nechodí spolu? Ech, moc sem tomu nevěnovala pozornost, moje snahy mít to v píči sou docela úspěšný... Věnovala sem se jenom sama sobě. A taky tomu, že na mě začala padat trochu únava. Tak sem si řekla, že brzo asi nastane čas odchodu. Stejně po nějaký době okolo půlnoci pár lidí začalo odcházet, včetně mýho bejvalýho, kterej byl asi hlavní zdroj zábavy (Eheh, když odcházel, všem podal ruku, mě i všem u stolu, jenom Modrýho objal. Hah, gayyy!) A moje matka mě začala hystericky shánět, ať už koukam naběhnout domu a mě se nechtělo jí cokoliv vysvětlovat a navíc mi to bylo strašně moc u prdele a nestálo mi to ani za snahu, tak sem dost brzo odjela dom, jenom krátce před první hodinou. Fakt kurva brzo, ale asi sem udělala dobře, začala mě trochu z toho vína a kouře bolet hlava. I Modrýho sem překvapila. Povídal mi, že tohle si zapamatuje...okamžik, kdy mířim domu dřív, než von. Hehe. Prakticky sem překvapila všechny, i Světlonoše. Docela sem se těšila, až se vyspim. Stejně dobrej večer. Až na jednu věc, ten brzkej odchod. Věděla sem totiž moc dobře, co promeškam. Pravděpodobně sem promeškala Iblíse. Jestli přišel, tak to určitě bylo někdy v jeho klasický rozmezí druhá až třetí hodina ranní. Ale spánek. Je pro slabý, ale byl nutnej. Hlavně pro nemocný, jako já.
A stálo to za to! Abych mohla bejt víc fresh. Na druhej den. Byla sobota a muj plán ani nebyl jinej, než zase jít naposledy felit tam. Jen sem skočila pozdravit do jinýho podniku J******, kterýho sem pár dnů neviděla a s Modrym sme běželi zasednout místo, tentokrát klasicky na baru, aby nám ho někdo nezabral. Částečnym zklamánim pro mě bylo, když sem opět neviděla na baru sedět Iblíse. Tyvole, co ten kluk dělá? Pozdějc sem se dozvěděla, že včera dorazil až po třetí. Hm, škoda. Neměla sem v sobě antibiotika, tak sem si vesele objednala pohár vína už hned po příchodu. Jo, čas na víno. Ne pivo. Musíme to přece střídat. Bylo tu o poznání víc lidí, než včera. Lepší lidi, než včera. Čuchala sem ve vzduchu dneska dobrou párty. Nepletla sem se, to se mi potvrdilo za chvíli. Světlonoš a známej se na mě v jednu chvíli otočili se slovama, že já si určitě dam. Cože? Co si dam? O co...aha. Ty prasata už chtěj zas fetovat. A dokonce kouli. Kouli jen tak v hospodě? Jo. Potřebujou třetího člověka, aby si to mohli dát na třetinky a jedna holka jim to odmítla, že dneska nechce. Odmítla sem jim, že si taky nedam, protože už koule žrát moc nechci a navíc sem po nemoci a prášek v sobě asi mít furt budu. Jenže když se vo tom začalo mluvit podruhý, tak sem si to v hlavě přerovnala a neodmítla sem. Známej ani netrval na penězích, prej mu mam jenom koupit pivo. Nebudu přece na poslednim víkendu tady troškařit navíc... Po asi patnácti minutách známej vybalil ze sáčku další. Že prej dáme eště každej čtvrtku. Byla to divná koule, měla takovej nějakej patvar, takže byla větší než klasický kulatý. Prej to naštěstí nebyl žádnej pikodryják, ale spíš emko, tak to snad bude v pohodě. Měli sme v sobě každej tak plus mínus 3/4 když to převedu na normální koule a až po tý druhý piluli sme si uvědomili, že nám naběhla ta první. Párty začíná, oujé. Já zůstávala delší dobu v klidu než oni dva. Když už oni řikali, že sou v píči, tak já byla sjetá jenom trochu a pořád sem zvládala se chovat normálně. Měla sem i štěstí, na baru si někdo objednal víno a neodnes si ho, takže bylo moje, ahahaha. Modrýmu dorazil kamarád a já se s nima normálně zvládala bavit. Byla sem trochu najetá, ale bylo to na pohodu, ne jako na teknopárty. Normálně sem si užívala večer, až mě mrzelo, že sem si to vůbec dávala, když to se mnou skoro nic neudělalo. Teze se mi časem vyvrátili, ne že ne. Seděli sme u stolu u okna a já začala cítit, že sem jinde. Jupí. Sjela sem se. Po strašně dlouhý době na éčku. Tyvole, ale fakt po strašně dlouhý době, naposledy sem éčko měla na koncertě Prodigy a to je kurva dávno v listopadu! Wow. Ty lehký éčkový halucinace mi chyběly, podle toho sem vlastně poznala, že sem sjetá. Koukla sem se okna a na zlomek sekundy tam viděla něco, co ze zadu připomínalo mýho bejvalýho. Pak sem si řekla, že je to píčovina, že ten dneska asi nemá v plánu sem jít. Chvíli sem čekala, jestli nevkročí v případě, že bych se nepletla. A ono se tak po chvíli stalo. Vkročil. Je trapný myslet si, že máte halucinace a přitom žádný nemít, ehehe. Až teď sem přiznala Modrýmu, že sem sjetá. Divil se a řekl mi, že to na mě vůbec neni vidět. Asi fakt nebylo. Muj bejvalej to ale poznal, když se mě ptal, proč se tak culim. Ani sem nevěděla, že se culim, tak sem na něj musela hodit překvapenej feťáckej pohled, což mi opětovat pohledem. Tázacim pohledem, jestli sem zas sjetá. A muselo mu bejt jasný, že jo. Poseděl s náma na jedno pivo, dokud nezačal usínat. Klasik. Já ho mam ale opilýho ráda, je pak upřímnej a hezky upřímně objímá.
Večer byl slušně rozjetej, lidi opilý, já a moji fetobratři sjetý a všichni se dobře bavili. Jo, tohle mi bude chybět. Tyhle velký párty ve fajn společnosti, co se náhodou spontánně sešla. A když už je ta rozlučka, tak si snad něco nakrademe, ne? Jeden kluk si odnesl kytku. Jo, v květináči. Takovou menší. Prostě si jí vzal. Já zvládla jenom basový trsátko a růžovou plechovou krabičku, co byla na stoje. Pravděpodobně na trávu, ale má dost tvar napíču a je zbytečně moc velká. A má na sobě motiv víly. Hehe. Ale mam, mam suvenýry a to je hlavní. Celej podnik se přesouval na jinou párty, na nějaký už DJ´s a tekno, nebo co já vim. Za prvý sem byla skoro bez peněz a za druhý na mě opět padala docela únava. Takže když se všichni rozhodli to tu už dneska v noci zavřít a přesunout se, my sme se na to s Modrym vysrali i když nás oba ten jeho kamarád strašně dlouho přemlouval, ať jdeme taky. Ne. Konec. Poslední párty tady. Šla sem na nočky shari´a, což znamená cesta vyšlapaná. Vnitřně sem řikala pokorně sbohem a děkovala za nespočet skvělých večerů, jenom mě opět srala dnešní absence Iblíse. Bez něj to neni pořádnej konec. Ale vzhledem k tomu, že občas sem doslovnej člověk, tak sem věděla, že opravdovej konec nastane až zejtra, v neděli.
Známej mi nelhal, to éčko opravdu nebylo vražedný, ráno i zbytek dne sem měla uplně bez dojezdu. Takže sem přes den mohla celá žhavá dělat hovna do školy, žeano. Kurva, mam fakt skluz. The shit is gettin´ real. Maturuju, tyvoe! Ale přesto se do hospody musí, dokonce už mi bylo dobře. Takže žádný panadoly, ale éčko. Éčko léčí teplotu, rýmu i kašel. Škoda, že nejsem tak prachatá, že bych mohla jet na éčku furt a to by mi pomohlo odmaturovat. Éčko ani ne, to je moc fetu, radši koks. Jo, dát si další dva měsíce na koksu a na koksu i odmaturovat...to by bylo ideální a předevšim účinný. Vcházela sem do podniku s nadějí, že tu alespoň dneska bude sedět Iblís tak, jako to bejvalo předtim. Neseděl. A obecně, bylo tu dost málo lidí. Sedla sem si teda na bar vedle kamarádky, co tam na mě čekala. Po chvíli sme se obě dvě přesunuli ke stolu dozadu. Seděli tam schovaný moji spolužáci a pár dalších lidí. Večer začal nabírat zajímavých obrátek v momentě, kdy k našemu stolu přikráčel muj bejvalej šoustkamarád. Sám. A byl mym kamarádem přivítán slovy: "Nazdar svobodný muži!" Waß? Takže moje teze se potvrdily! On s tou malou příšerkou neni! Tyvole, dobře já. Moje pozorovací schopnosti sou teda kvalitní! Sednul si k nám ke stolu, že si zaseš sám na pivo. Ahahah, forever alone. Jenom měl na sobě teda fakt divnej hadr, začala u něj asi těžká transformace v hipstra. Kde je můj malej chlapec, kterýho absolutně nezajímalo to, jak vypadá? Jednim uchem sem chvíli poslouchala, když se začal bavit se spolužákem a spolužák se ho ptal, jak to zvládá. On odpověděl, že v pohodě, že občas sice má takový divný chvíle, kdy nad tim přemejšlí, ale že to jinak moc neřeší. Tyvole, takže dokonce je očividný, že ta hnusná malá příšera dala kopačky jemu, ne on jí. Když sem to slyšela, strašně moc se mi chtělo smát a taky se mi strašně moc chtělo vzít do ruky svojí sklenku vína, otočit se na bejvalýho šoustkamaráda se slovy: "KONEČNĚ...TAK TEDA NA ZDRAVÍ" a ťuknout si s nim. To sem neudělala, ale chtělo se mi. Minimálně mě z toho chytla dobrá nálada a držela se mě celej večer, že sem si všimla, že všichni odešli, až když...ehm všichni odešli? Teda, ne uplně všichni. U stolu se mnou zůstal sedět muj bejvalej šoustkamarád.
Tak sme kecali, vzpomínali, dělali si ze všeho prdel. A on mi zapaloval cigarety, já mu za odměnu dávala balit, když mu došla krabka...jako dřív. A je to čim dál, tim víc dřív. Posledních pár měsíců sem s nim prohodila slovo maximálně, když sem neměla cígo. Ani na schodech ve škole sem ho schválně nezdravila, prostě nic. Odvykla sem si na něj a přestal mi chybět. To je asi pořád moc silný slovo, ne, že by mi přestal chybět, ale zmizel z mýho života a s nim začali mizet i moji tehdejší dva nejlepší kamarádi- spolužáci. Škoda jich. Bejvalýho šoustkamaráda asi ne, i když to si zase lžu. Já to jenom nedávala, nedávala sem se na něj koukat bez pocitu, jako když mi někdo namotává střeva na naviják zaživa a přitom užírá mojí pravou i levou plíci. Tenhle večer byl v pohodě. Máme si pořád o čem povídat, o tý jeho ošklivý bejvalý holce nepadlo ani slovo, až na to, když mi vyprávěl, jak byl zkoušenej z češtiny a do toho jenom tak prohodil: "byl sem upe mimo, neučil sem se a do toho sem si eště řešil nějaký svoje věci". To mi bylo jasný, o čem mluví. Ani sem se na to nevyptávala, mam to v píči, ale rozhodně si přiznam to, že z toho mam škodolibou radost. No co, mam na to kurva právo! Přece jenom ale v jednu chvíli mi ho bylo líto. Sice nechápu, jak se mu to stalo, nechápu vůbec nic, ale už jenom to, že řekne, že "občas mam divný chvíle" a "řešil sem si nějaký věci" ve mě vyvolává pocit lítosti a v jednu chvíli sem měla i chuť ho obejmout a říct, mu, ať se netrápí. Protože měl tu holku asi z nějakýho mě neznámýho (i kdyby známýho tak nepochopitelnýho důvodu- byla fakt hloupá a ošklivá) pravděpodobně rád. I když sem mu ten vztah nejenom nepřála, ale přímo sem ho několikrát proklela. Ta holka musí bejt uplně blbá, eště víc, než si myslim, že je...když ho nechala bejt. Nechápu, jak ho mohla nechyt bejt, samozřejmě důvodů může bejt tisíc, třeba jí taky udělal nějakou hnusárnu (to je dost možný, ten vůl měl na krku cucflek, malej, ale byl tam...kdo ví, kde k němu přišel takhle po rozchodu), do toho nevidim, ale stejně. Já bych ho teda na jejim místě nenechala. Ale jenom na jejim místě. Na svym místě eště neustále lačnim po jeho čerstvý krvi a kůžu, ze který bych si ráda udělala pončo, nebo něco takovýho. Ten večer byl ale jinak fakt v pohodě. Odcházeli sme někdy po jedenáctý, šel mě doprovodit na zastávku, cestou tam a tam sme si zopakovali naše dávný stand up výstupy s blbejma kecama... Prostě super. Když sem odjížděla, tak mě objal a řekl mi, že mě rád viděl. To sem mu říct zapomněla, ale myslela sem si to...
A takhle speciálně a netradičně skončilo jedno období mýho vysedávání v jedný hospodě. Sice sem neviděla Iblíse a asi ho ani pěkně dlouho nevidim, ale viděla sem někoho, za koho sem ráda. Navíc, člověk přece nechce v jedný hospodě strávit, celej život. Byla to dobrá část života. A teď už zase vstíc novým podnikům a novým lidem. A maturitě.A zkouškám na vejšku. Haha, zastřelte mě někdo. Ani ten řidičák eště nemam. Tyvole.

Dneska Žižkov. Zejtra Žižkov. Pozejtří Žižkov. Žižkov volá, bude to šílený. A já se těšim jak všechny ročníky předtim. Jenom škoda, že se to kříží s akcí, na kterou sem byla pozvána vousáčem. Mohla sem se s nim vyspat a pak finálně utéct. Ne, tohle plánuju už u někoho jinýho. U takovýho jednoho vola. Chci šukat. A chlastat. Chlastat a šukat. Ne, chci Žižnájt! Už dnes!


Byla neděle, vlastně bylo několik neděl. A tohle měli společný. Sedlo to do těch momentů jak prdel na hrnec. Jako kdyby to nehráli repráky, ale sám osud. V tu chvíli možná spíš náhoda. Připitost a intimita na baru je krásná. Čtyři ráno. Samotná se svýma milovanejma chlapcema, jeden krásnější, než druhej a naopak. Co víc si přát? Na tohle budu hodně ráda vzpomínat. I když je to lehce tesklivý, už jenom pro ty pusy, co nedostanu. Ani od Světlonoše, ani od Iblíse.

Ámen
Rokenrol vám všem
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 20. března 2016 v 5:51 | Reagovat

Můžeš přejít na fázi bé, ty šlehání. Pícháni. :D
Tu se teprve ukáže, jestli maš kamarády. :D

2 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 21. března 2016 v 21:53 | Reagovat

[1]: Jednou jsme měli s Iblísem zvláštní chvilku po protripovaný noci asi ve dvanáct dopoledne. Byli jsme v parku a on se zničehonic začal psychopaticky smát, tak, jako to delá docela často. A prohlásil, že je neskutečně vtipný, že se za svuj celej život vlastně nikam neposunul. Já si myslim, že je občas dobře se nikam neposunout. Třeba z braní drog všema způsoby ke třílení si drog. Tfuj.

3 stuprum stuprum | Web | 22. března 2016 v 0:33 | Reagovat

Ono je vlastně úplně jedno, jak drogy bereš; jestli pusou, nosem, strkáním do zadku nebo žilou. Jakmile získáš závislost, pravděpodobně skončíš špatně. :)

Ale na tom, k čemu se řádový pařič dostane, pokud není hodně mentálně vyloučený, se stejně téměř nemáš naději stát závislá.

Jinak ten smích je fajn, akorát musíš mít štěstí, aby pokud možno chodil ve šlépějích stejně smýšlejících. Jednou ztratí stezku a princip neposouvání ho bude stát kejhák, jak je to tady už celé založeno na prosperitě, vlivu a neustálém hromadění statků.

4 Katie Katie | Web | 22. března 2016 v 11:46 | Reagovat

A že si vždycky ti bejvalí po nás chytrejch a krásnejch vyberou ošklivý a hloupý :D A pak že chtěj chytrý holky.. asi jim urážíme ego.

5 Fredy Kruger Fredy Kruger | 22. března 2016 v 23:58 | Reagovat

" Já nedávno celou noc protripoval,
... pak celý týden jsem prokriploval !

Zkrátka :  já blití si nepřivodil,
však celý týden jsem promarodil !
Nu.... a jednoho jitra,
já zjistil, - že dostal jsem tripla !!

Jak je to možné ?  nemám - ni páru,
však včera mi upadnul v pisoáru !!"

Výkřiky :  " Jak je to možné ??? ... neser !!"

" Je to tak wolové ! koukněte se !"
Jann Buuwoll... chodí  dokola  s ptákem

..." Neser, s tím páchnoucím  ,,ohnívákem ,, !!
To jsi  si vybral tu chvíli pravou !!"

... lidé si odplivli, kroutějí hlavou !

6 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 23. března 2016 v 12:22 | Reagovat

[3]: Jojo, proto se snažím maximálně vyhýbat bílému cukru :-D A jídlu obecně.

Hehe, to jsem takhle jednou byla na koulaudačce kamarádů a bejvalýho a najednou tam byli lidi, co řešili svojí závislost na piku. Potom jedna holka začala o svojí pornokariéře. Asi jiný pařiči :-D

My jsme se pak tomu smáli oba...a užívali si posledních halucinací.

[5]: Heh, už se mi stalo...

7 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 23. března 2016 v 12:22 | Reagovat

[4]: To není vždycky, to jenom tenhle kokot byl speciální.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama