Čistý a špinavý šaty

7. dubna 2016 v 22:46 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Je to tak půl/třičtvrtě hodina, co se mi ho podařilo konečně vystrnadit z bytu. Tak...a teď už nemam žádnej důvod se víc snažit ho eště někdy v životě vidět. I přesto, že sem si před chvílí zašukala, tak se během tejdne děly mnohem zajímavější a lepší věci.

Ale ať neodbíham, eště k tomu, co se vy mym pokoji před chvílí dělo. Vlastně to cítim jako tak nepodstatný, že se mi ani nechce nad tim moc přemejšlet. Jenže to mě děsí a tak se nad tim snažim přemejšlet. Nebo, líp řečeno, to, s jakou chladností vůči tomu přistupuju mě nutí nad tou chladností přemejšlet. A přitom cítim, že bych se něměla nutit myslet na něco, jenom protože mi něco řiká, že prostě neni upe košer, když do vás někdo strká penis a já bych klidně místo toho byla ve škole a dělala práci na maturitu, protože úroveň, jak sou mi obě dvě situace uplně ukradený, je naprosto shodná. Je sporný, jestli to je košer, nebo neni. Vzhledem k tomu, že sem si ve svym jednáni nepřipadala nijak zvláštně, když se to dělo (zvláštně si připadam až teď zpětně, jak si to přebíram), tak je s největší pravděpodobností všecko v pohodě. Zůstal tu delší dobu, než sem původně chtěla. Doufala sem, že ho sem prostě přivedu a hned bude hotovo, abych měla prostor na důležitější věci (třeba si malovat, nebo dělat maturitní otázky), než je tenhle...ani nevim, jak mu řikat. Je mi tak moc ukradenej, že se mi ani nechce ho jakkoliv pojmenovávat. Prostě sem se s nim domluvila už o víkendu, že se uvidíme teda ve středu. Ten člověk je furt nasranej, že nechci jezdit k němu. A mě je samozřejmě uplně jedno, že je nasranej. Byla sem prozíravá a myslim na to předevšim delší dobu. Vlastně...už od doby, co toho kluka znam, což bude nějakej ten měsíc. Je to uplně jinej člověk, než sem já. Navíc je hodně jednoduchej a i když studuje dost těžkou vejšku, tak je strašně moc hloupej, mam na mysli bez všeobecnýho přehledu. Takže...jeho jediná využitelná část sou peníze. Když sme si párkrát šli někam sednou, tak to jako v pohodě...to mě vždycky pozval. No a vzhledem k tomu, že je takovej, jakej je, tak byl jedinej další level, jak toho člověka využít v mym životě naplno...se s nim prostě vyspat. Je to průměrnej kluk, ani nějak krásnej, ani ošklivej, takže...proč ne, žeano? Navíc, už sem dlouho s nikym nespala a tenhle kluk byl dobrá oběť pro uspokojení mýho vnitřního neklidu, že budu brzo slavit devatenáctý narozeniny (vlastně už příští tejden) a chtělo by si to dát dáreček a dosáhnout alespoň počtu tři děvky za jeden rok, páč dva mi v osmnácti letech připadaj moc málo. A tři je hezčí číslo, než dva.
Dneska byl ideální den, kdy matka přicházela domu až pozdějc (abych předešla vysvětlování a nedej bože- představování týhle naprosto bezvýznamný osoby mojí matce), já ve škole končila relativně brzo a tak sem čapla příležitost za pačesy. Sešla sem se s nim po škole a jelo se k nám domu. Už tady byl vidět muj přístup, jakej k týhle situaci mam- byla sem nasraná, že kvůli tomuhle domluvenýmu setkání nemůžu sedět se spolužákama v kavárně na zahrádce (když je tak hezky) o něco dýl. A to bych radši. Cestou se nám stala vtipná věc v metru, kdy se na nás šklebil před sklo nějakej týpek, asi dost zfetovanej. Tady končí veškerý zajímavý věci a začíná už jenom řádnej bizár. Po tom, co sem pro jistotu zamknula vchodový dveře se eště chvíli snažil tvářit nadšeně a hrál na moje kytary. Jo, na obě. Pochlubila sem se mu se svýma zakonzervovanýma očima (jo, tyvole, už to bude rok a eště se pořád nerozložili...hustý). Tvářil se trochu vyděšeně, pravděpodobně ví, že u mě nemůže být ničim překvapenej, takže mu to očividně na dvou zakonzervovaných očích nic nevadilo. Zato mě vadilo, že mi rozlazoval kytary. Pfff, víc mi vadí, když mi někdo šahá na kytary, než když mi chvíli potom začal šahat na kundu. Stáhnul mi rychle černý punčocháče, jelikož už sem měla v hlavě model "sex", tak byly moje pohyby téměř automatický a i když mi bylo vlastně uplně ukradený, co právě dělam, začala sem ho objímat a líbat. Jenom se mi suše líbilo, co se to děje a že mi šahal tam, kam mi šahal. Chtěl jít do mý postele, ale já nechtěla, páč moje postel je taková ta kreténská vysoká a unese max. mě samotnou. Lehli sme si na koberec v mym pokoji. Už mu dávno stál. Měla sem na sobě šikovný šaty, silonky byly dávno pryč, takže mi jenom vyhrnul sukýnku, rozepnul si kalhoty a strčil mi ho tam. Ani ze mě neserval ty šaty. Moc se s tim nesral, ale to si nestěžuju, naopak. Byla sem ráda, že se s tim moc nesere. Výhružně sem mu zašeptala, že jestli se udělá do mě, tak že ho zabiju, vykucham a části jeho těla dopadnou podobně, jako ty konzervovaný jehněčí oči. Celou dobu, co mě píchal, sem myslela jenom na to, až už se udělá, vypadne a já se budu moct kouknout na pár rozhovorů v DVTV a vymalovávat si k tomu svoje autistický mandaly a nebo na nic. Hm, vlastně sem chvíli i přemejšlela nad tim, že jedinej kluk, kterýho sem zatim, kromě tohohle teda, měla doma, byl muj bejvalej. No a taky se věci děly jenom na tomhle koberci, kvůli mojí nemožný posteli. Pak sem taky eště pozorovala hodiny. Dělali sme to asi jenom tak dvacet minut, možná patnáct. Ale po většinu času sem měla zavřený oči (páč zas tak hezkej neni, abych na něj musela zírat) a vřískala (i když to taky nebylo kvůli tomu, že by ho měl nějak velkýho, spíš jenom ze zvyku). Vytáhnul ho a vystříkal se na mě. Má štěstí, hajzl. Ani sme moc nestřídali nějaký polohy, jenom moje nohy se občas různě kroutili. Svalil se vedle mě a objímal mě. Meh, pusť mě, voe! Chci se jít radši mazlit s potkanama, ne s tebou! To sem mu neřekla, to by bylo opravdu hodně hnusný. Naštěstí už mam takový ty zažitý tiky, co se dělá po sexu, takže sem s nim chvíli zůstala klidně ležet. A během toho sem dostala chuť na med v černym čaji. Zeptal se mě, jestli to řikam každýmu, že ho vykucham, když se do mě vystříká. Odpověděla sem mu, že jasně a pak hned, že ne. Že sem to řekla, protože sem upustila ze svých požadavků, což byla samozřejmě šprcka. Vzápětí sem musela zadržet smích, jelikož naposledy, co si vzpomínam, že sem s někym mrdala se šprckou, tak to bylo asi do takovýho našeho druhýho-třetího mrdání s mym bejvalym šoustkamarádem a pak už sme na to taky srali. To je mimochodem docela dávno totiž. Ahaha ha.
Hrála sem si s jeho dredama (jo, ten člověk má dredy) a pak sme se začali bavit o píčovinách, jak už to v takových situacích chodí. Najednou sem začala zase mluvit o svých zakonzervovaných očích, dokonce sem je i vytáhla. To prostě chce totiž každej kluk vidět po sexu. Jehněčí oči ve skleněný baňce. A slyšet k tomu kecy o tom, jak je mam schovaný, protože je divný, kdyby mě pozorovali. A že nás určitě pozorovali teď. Nezapomněla sem ho upozornit ani na srnčí paroží s kouskem lebky, co sem dostala od přítele svojí matky minulej rok. Je totiž trochu schovaný za závěsem a tim se sem mu taky chtěla pochlubit. Stejně jako zakletou mušlí a totemem po mojí matce, co nosim na krku. Prostě jo, já to s klukama umim. Ne, já jenom fakt už chtěla, aby vypadnul. Eště, že sem mu zapomněla ukázat ten lidskej zub z hrobu a kost, co sem prakticky ukradla na jednich vykopávkách, ale neřiká se na jakých protože...kurva, mam doma kus ex člověka- prej jakýhosi církevního hodnostáře. Navíc pěkně starej kus člověka, pár století. Haha, to už by asi nevydejchal, nevim. Ale vsadim se, že v takovym kabinetu kuriozit, jako mam já doma, eště nepíchal. Tak má chlapec alespoň zážitek, no. Nechtěl poznat ani moje potkany, prej se jich bojí. Blbeček.
Zachovala sem se jako slušná holka a šla ho vyprovodit až na zastávku. Zmáčknul mi zadek, tak, jak to většinou dělá. Alespoň sem si dala cigáro, to takhle po sexu sedne jak prdel na hrnec. Přemejšlim o tom, že to bylo asi to nejnicotnější píchání v mym životě. Že situace, co mi naposledy byla takhle ukradená bylo to, když se mojí spolužačce zatrhnul nehet. Místo černýho čaje sem si udělala pomerančovej, dala si ten med a snědla plátek sýra. mam od jeho mrdky špinavý ty šaty. Ten chlapec už mi zas píše. Achjo, jak se ho teď zbavit? To nějak pujde...
No a jinak...
Před víkendem sem hysterčila. Neměla sem totiž ani korunu. Dobře, abych to uvedla na pravou míru, měla sem na celej víkend doslova padesát korun. Z toho sem měla mít na nějaký klasický víkendový párty, včetně neděle, páč byla akce a taky sem si z toho měla koupit novej tabák a filtry. Sakra. To bych musela bejt Ježíš a stejně jako on rozmožovat věci, jenom místo ryby a chleba bych to dělala s penězma. Já ale nejsem Ježíš, narozdíl od týhle podivný bytosti, jejíž video je momentálně docela hitem internetu:

Hihihehe, já vlastně nevidim nic nemorálního na tom se smát nemocným lidem. No, tak jak už sem řekla, nejsem Ježíš, aleee...sem klikař. Nejenom kvůli tý vejšce, na kterou sem se dostala, ale moje štěstíčko se projevilo zrovna v momentě, kdy sem ho nejvíc potřebovala, tj. v nouzi. Ve čtrvrtek, vlastně hned potom, co sem si byla vyzvednout onen slavný dopis o přijetí, mi Modrej daroval už druhej ten skvělej a silnej tabák, když sme to zapíjeli mezi rozkvetlýma jabloněma. Jo, prej že ho máme dohromady, ale ať si ho u sebe necham já, že jemu od toho smrdí věci. Haha, to je fakt kurva velký štěstí. Nemam na tabák a Modrej se svolí mě obdarovat. Je dobrý mít Modrýho blízko sebe. Kamarádka teda na mě byla dost nasraná. Ona Modrýho žádala, ať jí dá ten druhej tabák, když první dal mě. Řekl jí, že jí ho prostě nedá. Byla/je z toho nešťastná, ale jinak je ráda, že už jí nepíše muj bejvalej. Vzdal to. Došlo mu, že o něj nemá zájem. Konečně. Teď už moje kamarádka jenom všude řiká o Modrym, jakej je to hajzl. Chápu, vůči ní to asi je hnusný, ale nemůžu za to, že mě má radši, než jí. Navíc...stejně jí z toho tabáku dávam ubalit pokaždý, když jí vidim. Tenhle už je poslední, Modrej kupoval jenom dva. Achjo. Mohla bych ho kouřit furt, je fakt výbornej.
V pátek sem se vzdala párty a šla na ples mojí vzdálený příbuzný. Přišlo mi to fér, jelikož ona byla na mym plese a vlastně...proč ne, jednou můžu bejt taky dáma na podpatcích. Ale jediný šaty, co se mi na mě líbily, sou takový roztrhaný. Ale hezký. Nevadí. Nabídla sem i Modrýmu, jestli nechce jít taky, stejně ho ta moje kamarádka- příbuzná zvala. Tak sme šli, eště s mojí spolužačkou a jejim přítelem. Koupili sme dvě flašky vína, páč na plesech stojí alkohol velký peníze, Modrej všechno platil, jednu flašku sme vyžahli prakticky na ex, páč už sme šli pozdě na nástup, druhou se nám podařilo propašovat dovnitř. Tam sme si to normálně nalili do skleniček. Bohužel do špatných. Přišel číšník, ať to odevzdáme, že je mu jasný, že je to náš alkohol. Dělaly sme se spolužačkou hloupý. Pak situaci zachránil Modrej a ten její přítel. Prohlásili, že sme to dostali od maturantů. Nou průser, na tohle je Modrej dobrej. Občas mu to celkem pálí a umí rychle uvažovat. Tajně sme pili zbytek tý flašky tak, že sme si to vždycky nalili do lahve od piva. Jediný. Co sme si za celou dobu koupili. Čtyři lidi u stolu, vlastně pět (přidala se k nám jedna kamarádka tý mojí příbuzný) a jedna flaška piva. Haha, sranda. Jinak nuda, jak už tak na plesech jediná zábava bejvá slepiči kritizování šatů ostatních holek. A že zrovna na tomhle plese to bylo fakt výživný. Jediný vkusný šaty z maturantů tam měla ta moje příbuzná a byla opravdu krásná. Lehce natočený vlasy, něžný nenápadný líčení ve stylu 20. let a dlouhý, obtáhlý černý šaty. Krasavice. Trochu rozjívený sme jeli na after, který byla uplně v prdeli na kraji Prahy. Ano, Meetfactory. Tam sem nebyla od after našeho plesu, někdy ve druháku. Měli sme koňskou masku. takovou tu gumovou. To bylo to rozjívení. třeba v ní nakupovat ve večerce je prdel a Modrej jí natrhnul, páč má moc širokou hlavu. Přestože sme cestou pili, tak sem sice byla rozjívená, ale ne opilá. A už by mělo být načase být opilá. Zvláštní. After nebyla nic speciálního, neurazila, nenadchla. Naše partička přitahovala pozornost právě kvůli tý koňský masce, ve který Modrej blbnul. Nechápala sem, proč sou všichni opilí, jenom já ne. Nejspeciálnější zjištění večera bylo, že je v Meetu zakázáno kouřit. Modrej se začal lepit na kamarádku tý mojí příbuzný. Drželi se za ručičky. Haha, tak ten je na hovna. Občas jí tak mimoděk šáhnul na boky, ale ona se tulila k mojí příbuzný. No a když sme šli na brko ven, tak se stal bizár, kterej budu eště hodně dlouho vyprávět. Opilí rodiče tý mojí příbuzný kamarádky, takže i moji příbuzný, dorazili na after. Byly dost na sračky. Viditelně. Otec víc, než matka. Moje nebohá příbuzná kamarádka se za ně styděla a obviňovala svýho staršího bratra, že je přitáhnul. Prej ne, teda jako zavolal jim taxík, ale nevěděl, že pojedou sem. Její bratr má šílenou trávu, co sám pěstuje. Tohle skříží s támhlectim a vznikaj totální výplachy mozku. Měli sme dvě brka a všichni sme najednou blábolili sračky a byli v prdeli. Tancovali sme, Modrej se furt lepil na tu holku, jejíž jméno sem zapomněla, ta holka se lepila na svojí kamarádku, na tu mojí příbuznou a vlastně...všichni sme se tak nějak kolektivně lepili na všecky. Odjížděli sme asi v půl čtvrtý, když to tam začalo pomalu umírat. Všichni jeli k tý mojí příbuzný dom spát, jenom Modrej a já sme usoudili, že bude lepší přespat ve vlastních postelích. To ta tráva. Nevim, co její bratr pěstuje, ale mrzí mě, že je nevlastní a tim pádem já nejsem jeho příbuzná. Škoda. Skvělý hulení, fakt skvělý.
Krásnou a jarní sobotu sem přes den trávila doma, i když mě Modrej přemlouval, ať zvednu prdel a ať okamžitě dovalim do Rígru. Jenže ten blbeček tenhle rok nematuruje, já jo. Sralo mě to, bylo fakt hezky. Přidala sem se k nim až večer, takže sem stihla už jenom klasickou hospodu s nějakym speciálnim programem, jakože sme hrozný umělci a děláme autorský čtení. Přemluvili sme mojí příbuznou, ať taky dorazí. Dorazila. Fajn rodinej večer, haha. Zase sme se zhulili. Jenom pozdějc v noci už to bylo horší, hodně lidí odešlo brzo, včetně třeba mojí příbuzný a takovej muj bejvalej...tyjo, ten odcházel už někdy před půlnocí. Chcípák...vážně si ho pamatuju jinýho. No a zrovna tam byli dva známí, co sou čersvě po rozchodu. Jeden se vrátil z fotbalovýho zápasu, uplně na sračky a tady se dolil eště víc. Pak tam brečel a jeho kamarád ho uklidňoval. Druhej se opil až tam a brečel sám na židli, zatimco všichni okolo něj se bavili. Snažila sem se ho nějak rozptýlit, ale bylo vidět, že je fakt v prdeli a že potřebuje být sám. Eště horší bylo, že tam ta holka, co mu dala kopačky taky byla. Pak se najedl utopence a řekl mi, že trochu vystřízlivěl, což znamenalo, že už nebrečel a bavil se zase s náma normálně. Alespoň že tak. Stejně mi ho bylo líto. Toho druhýho známýho taky, ten tam mimochodem potom usnul. Chudák. Nerada vidim, když jsou moji kamarádi nešťastný a hlavně, když vim, že jsou to super lidi, což tyhle dva sou...
V neděli byl asi nejlepší večer z celýho víkendu paradoxně. Viděli sme v nalejvárně pěknej film, bylo promítání. A pak se sedělo u stolu a kecalo. A přemejšlelo o tom filmu, tim pádem asi i o vlastních životech. A bejvalej mi čuměl na nohy pokaždý, když sem přicházela ke stolu.

Mam teda hodně důvodů, čim se chlubit. Od toho, že sem ošukala kluka, u kterýho sem rozhodla, že ho prostě ošukam, přes to, že se mi daří něco dělat k maturitě až po to, že sem za ten krizovej víkend utratila jenom 140 korun i s nedělí. Celej pátek mi platil Modrej, v sobotu sem si dala jenom tři piva a v neděli dvě. Dobře já. Byl by ze mě dobrý ekonom...
Musim někdy navštívit Světlonoše v baru, kde teď maká nově. Taky bych měla zašít tu díru na sukni šatů, který sem měla na plese. Nechci je přestat nosit, moc se mi líbí. No a...doprdele, nechala sem na chotbě válet ty postříkaný šaty. Kurvakurvakurva, už tam nejsou, matka je asi hodila do pračky. Doufam, že si toho nevšimla. Dokážu se vcítit do tý situace, jako by nestačilo, že kdysi dávno mě musela upozornit, když sem měla mrdku na kalhotech od toho starýho děvkaře a taky pochybuju, že si jednou nevšimla toho zasyflenýho trička, ve kterym se s ní ráno šel seznámit muj bejvalej potom, co u nás poprvý spal. Teď je mi jí fakt líto, jestli viděla i tyhle šaty To prostě nepotřebuješ vidět, zamrdaný šaty svojí dcery. No, naštěstí nemůže ani tušit, že sem toho blbečka přitáhla přes svatej práh našeho bytu. Doufam teda. Snad sem po něm dostatečně větrala...

Poslední dobou vídam divný věci, vlastně části věcí, resp. jevy a doslova asi...mam občas halucinace. Myslím si, že to mam z toho, že sem si leden/únor/březen dala pokaždý tripa. Jojo, myslim, že se tomuhle jevu řiká Hallucinogen persisting perception disorder neboli HPPD. Dává to smysl, brát si tripa každej měsíc prostě nechalo mýmu tělu tohle a teď mívam sem tam halucinace, jako třeba světýkla (různý a barevný huííí) tam, kde nejsou, hejbající se věci, na který nemam zaostřenej zrak, změny povrchu nějaký látky, něco se třeba hejbe, i když nemá (dobrej příklad je si představit, že jsou některý věci v reálnym životě v gifu) a tak dále. Docela hustý, no. Nečekala sem, že se mi to může stát a sem zvědavá, jestli to je dlouhodobý, jakože hodně dlohodobý, nebo jestli to někdy zmizí. Je mi to jedno, vlastně mě to baví, abych se přiznala, hehe. Halucinace jako na tripu, ale vnímání neni ničim narušený. To se mi líbí.
Těšim se, až se zase někdy vyfelim venku na trávě. Naposledy to bylo v pondělí. Kamarádka slavila narozeniny, tak se dávalo pivko venku. Viděla sem po dlouhý době při tý příležitosti J****** a spol. Nádhera. Ahoj alergie, nechybělas mi!


Ha, haha. Málem brečim. V tom songu je něco opravdu silnýho. Některá hudba je větší uspokojení, než prázdný šoustání.

Ámen
Rokenrol vám všem
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Antia Antia | Web | 8. dubna 2016 v 14:08 | Reagovat

Žeru tě, ale tim týpkem bych fakt bejt nechtěla.
Třeba si příbuzná Ježíše.

2 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 8. dubna 2016 v 16:57 | Reagovat

[1]: Hm, neni důvod. Předpokládám, že žádná velká láska toho týpka nebudu, že mě stejně chce jenom párkrát vojet. Ale pravděpodobně jsem mu méně ukradená, než je on mě, no. Co dělat...

To je možné, semita jako semita :-D  :-D  :-D

3 Fredy Kruger Fredy Kruger | 9. dubna 2016 v 0:36 | Reagovat

" Mé špinavé šaty jsou ve pračce ...
.... bratře můj... proboha obrať  se !"

.... Edd  Kozomrtt  šeptá si... " Bacha !"
Chlapcův ožralý brácha
zkroucený leží ve posteli...

" Otoč se... sic je to ve prdeli !"

... opilec ...  snaží se pohnouti ??
... zřejmě, by mohl si prdnouti,
Pohnul se ! ( dříve muž nepohnutý )

Strašné se ozvalo uprdnutí
a další  a  další  ,,utnutí ,, !!
Kalhoty... v  smradu  jsou stáhnuty !

... " Ještě  boty !!  tu ještě  je vesta !!"

Již vrhl se do víru velkoměsta
Kozomrtt  Edda, - nejmladší..
Běží !  je noc !
... boty netlačí !!
Pivnice ....... vinárna ....hostinec ,,U Lwa,,
... bordel... kurwa..... další zas kurva !

" Blíží se ranní kuropění !
musím se vrátit  do rozednění !
Škoda, že  už  je  zasráno !! "

... je doma !

.... " Mám v kalhotách nasráno !
dřív čistý, - teď špinavý šaty !!
Již  vzbouzí se  bratr  můj  sťatý !!"

Nahý brat  tváří se zlověstně :
... " Kde moje jsou šaty ???  ty pověz mě !!"

Bratr se zmateně vymlouvá :
" To... barman tam  nasral !"
( tak  v hrdlo lhá )
vinu pak hází na číšníka,
hostinského... a pikolíka,
dokonce  také i na strážníka,
jež v ulici  natáh jej pendrekem :

" Ten mi moh´... s  hownem... se  drekem...
... takové swinstwo .... on přece !!"

Vykřikl otec :  " Už nekecej !!
... i já, jsem měl kalhoty povoleny,
i u mě  ses  pokoušel o stažení !!"

" Mně sukni !!"  ( slyšet je od mámy )

... a co dál ?  hoch dostal do tlamy !!

Je  nahý, kalhoty staženy,
teď  měsíc má  domácí vězení !

4 stuprum stuprum | Web | 10. dubna 2016 v 16:43 | Reagovat

Dva roky, tři čtvrtě roku intenzivně. Dneska v noci mě postavili před hotovou věc. Když jsem se ptala, proč mi to neřekli dřív, tak mi řekli, že bych to vstřebávala. Budu se asi u toho chvět. Jsem z toho taková rozladěná. A uchopuju to. Uchopuju to, protože v březnu bude to už hodně velká potřeba.
Hodně lidí má otevřený duchovní zrak. Tak hodně lidí vidí, co se děje s naší planetou. Nad naší planetou se dnes v noci střídají koráby. Není to o tom, že by nám chtěli ublížit. Chtějí se podívat na vás a na vaše reakce.

Já jsem archanděl Uriel. Teď se vám představuji svým pravým jménem. Jsem stoprocentně inkarnovaný archanděl Uriel. Jsem druhý příchod Kristova vědomí...

Todlencto jsem vám dneska přišla říct.

5 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 10. dubna 2016 v 18:22 | Reagovat

[4]: V píči planetu, mě docela stačí, co se zase během týhle noci stalo v mym životě. Taky to potřebuju nějak uchopit a přijmout.

Info kaming sůn...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama