Exhumace po roce od pohřbu

14. dubna 2016 v 0:58 | Pražský poděs |  Blitky
Otvíráme hroby,
nebožtíky z rakví taháme.
Dokonce jsme je i umyli
a dali jim nové šaty.

Zázraky se občas dějou.
I zázraky, co si člověk přeje.
...
A tak se stalo, že ocelová královna všech temnot po několika měsících dokázala zaznamenat v srdci uhaslý plamínky toho, pro co sou lidi nešťastný, zničený, deprimovaný, vyřízený, nebo nejšťastnější na světě. Nazývaj to milostný city.

Jedna věc: sere mě na sobě, jak vždycky řikam, že kousek tohohle textu napíšu hned potom, co se něco stane. Třeba včera sem chtěla napsat historku z pátku, napsala sem jenom kus a na ostatní sem se vysrala. Teď už to budu psát potom, co se zase stalo něco jinýho, takže moje slova budou asi volený jinak, sdělení bude míň drsný a autentičnost klesá. Stejně jako to bude celý potlačený ve stínu historky ze soboty, protože prostě...eh.

Zrádný priváty. Vyjímka neexistuje, pravidlo je potvrzeno. Konal se jeden v pátek. V bytě, kde bydlí muj bejvalej. Kamarádka/spolubydlící slavila narozky. Šla sem předtim rychle pozdravit J******, kterej maká zas za barem na jednom místě a dost mě sralo, že musim vlastně na privát, páč do toho baru měli dorazit feláci, který sem pěkně dlouho neviděla. Ale slíbila sem Modrýmu, že za nim přijedu do jinýho baru, kde si dáme pivo před privátem. Byl tam sám, takže mi bylo blbý se na něj vysrat. Dali sme si teda v tom baru pivo a vyrazili, cestou eště jako správný socky koupili lahváče a dva krabicáky. "Toto ovocné víno jiskrné barvy a chuti je vhodné ke všem pokrmům a příležitostem bla blabla", bože, ten nápis na tom krabicáku nezapomenu. Tak určitě. Zapamatovala sem si pohled takovýho vobyčejnýho čtyřicetiletýho chlápka, co nejspíš makal v nějakym baru tam a my s Modrym vycházeli z večerky, chlápek byl na ulici na cigáru. Modrej se mohl posrat smíchy, prej kvůli pohledu, co na mě ten týpek hodil. Sice nevim, jakej přesně ten pohled byl, ale ať už byl jakejkoliv, tak to asi chápu. Jde něco v dlouhym černym vlajícim plášti na vysokých platformách s dlouhýma vlasama, připomíná to elfku, nebo čarodějnici a v ruce to drží krabicák. Naprosto toho týpka chápu...
Když sme dorazili, tak ta párty vůbec nebyla rozjetá, jenom pár lidí sedělo a pilo. Pozdravili sme se se všema a začali pít s nima, hehe. Čim víc běžel čas, tim víc přicházelo lidí, pochopitelně. A taky se víc pilo. Modrýmu napsala ta holka, o kterou se snažil na tom plese minulej tejden. Pozval jí teda, ať přijde. Přišla. Že se volizujou sem zaregistrovala, až když sem se já začala volizovat s jednim známym. Nevim proč, leželi sme blízko sebe na velký posteli, vlastně se mi ani moc nelíbí, takovej průměr, ale jako je to sympaťák a má super vlasy. Poznala sem ho teprve někdy minulej měsíc. To už bylo pěkně pozdě a já byla dost na sračky, takže bych se asi uplně stejnym způsobem volizovala s kymkoliv jinym. Volizovali sme se, povídali si, volizovali sme se, chlastali, dělali píčoviny, prostě párty. Uvědomila sem si, co dělam a začala sem přemejšlet o svym bejvalym, jestli to třeba nevidí a tak. Vzápětí mi došlo, že mi to vlastně může bejt jedno a že mi to i je jedno. Ta párty byla fakt dobrá, byla to fakt prdel. Například někdo dostal geniální nápad, že bude tombola a kdo nejlíp zahajluje, ten něco vyhraje. Já při jednom kole vyhrála malýho Jägera. Lepší, než jeden kluk, co vyhrál vypitou plechovku od piva... Známej, se kterym sem se celou dobu líbala se mě v jednu chvíli zeptal, jestli nechci jít najít nějakej volnej pokoj. I když sem byla fakt na sračky, tak sem řekla, že nechci. Za prvý- měla sem krámy a za druhý- nebudu šukat s někym v tak úzkym kruhu lidí, páč by všem hned bylo jasný, že tam spolu šukáme. Tak sem odmítla. Po chvíli se mě zeptal, jestli sem panna. LOL, takhle vtipnej dotaz ke mě už hodně dlouho nikdo nepronesl. Jenom sem se smíchem zakroutila hlavou. Teď si zpětně řikam, že ta situace by byla pěkně trapná, kdybysme nebyli uplně na sračky, takhle to nikdo neřešil a líbali sme se dál. Pak mi onen chlapec řikal, že už chce odjet domu, ale neodjel. Ne hned. Eště sme se líbali. Docela dlouho. Mam pocit, že snad mluvil i něco o tom, že se mi omlouvá, že mi na FB třeba nepíše, nebo tak. Heheh, co? Když odjel, bylo už pěkně pozdě a já začala pomalu střízlivět. Modrej tam furt byl, jeho bič taky, zato odešlo spoutu lidí. Ani sem si nevšimla. No, jak bych taky mohla, když sem se celou dobu líbala s tim klukem. Muj bejvalej spal u sebe v pokoji. Na sračky. Na židli. Před zaplym počítačem. Modrej se mu smál, že vypadá, jak Zeman. A začal svojí obvyklou frázi: "A s timhle si chodila, jo?" Poslala sem Modrýho do prdele. Uznávam, že muj bejvalej neni žádnej krasavec (pravděpodobně), ale Modrej je hloupej a jeho kecy mě už někdy přijdou votravný. Příběhla kamarádka, která všechny celou dobu varovala, že kdo usne, bude posprejován. Měla totiž spoustu sprejů. Růžovej sprej se někde po bytě ztratil, tak vytáhla zlatej a uspořádala hlasitou delegaci do pokoje mýho bejvalýho a posprejovala mu půlku ksichtu. Muj bejvalej spal dál. Neprobudilo ho to. Jeden známej dostal nápad, že mu pustí na tom počítači porno. Našel nějaký gaye a pustil to na plný koule. Muj bejvalej spal dál. Strašně sme tam v tom pokoji řvali a smáli se. Muj bejvalej spal dál. To je člověk, vedle kterýho by mohla odstartovat poslední záchranná raketa na Mars před zkázou celý planety Země a on by jí byl schopnej vožralej prospat.
Šla sem koupit s kamarádem posledních pár pivek a poslednim nočnim busem sem odjela domu v momentě, kdy párty začala umírat, muj bejvalej se probudil a byl nasranej a protivnej na celej svět a já začala střízlivět. Hm, dobrý to dneska bylo. Fakt povedený. Takový párty by se tady na tom bytě měli konat častějc... A nejlepší věc na celym večeru? Moje útrata činila asi jenom šedesát korun. Džjeah!

Už beru jako samozřejmost, že mě takhle v sobotu dopoledne/odpoledne (spala sem zas do půl jedný, haha) probudí sucháč. Výborně, opila sem se. Fakt hodně. Vynahradila sem si minulej tejden. Moje peněženka, kvůli housepárty, neutrpěla žádný enormní ztráty, takže byl čas vyrazit do hospody i dneska. Měla sem jedinečnou možnost jít na nějakej house, nebo techno se spolužákama a opravdu bych ráda, ježe to stálo kilo. Nechce se mi utrácet kilo, ale připadam si blbě, jak na spolužáky seru a nikam s nima nechodim. Domluvila sem se teda se spolužákem, že si pujdem na jedno sednout předtim, než oni pujdu na tu párty. Jen jedno pivo. Zapadli sme do neznámýho, potemnělýho baru blízko jeho bytu. Kurva, nejhrubší centrum Prahy- pivo za 40. Neva, jednou to neva. Budu s nim chvíli, pokecáme, dáme cíga a tak. Za hodinu už sem měla být v jiný hospodě s pár kamarádama a Modrym, kterej s sebou má tu svojí novou bič. Byli tam ale všichni pohromadě, takže v pohodě, nikdo na mě vyloženě nečekal. Se spolužákem to byl zajímavej rozhovor. Tak moc mě mrzí, jak s nima trávim fakt málo času teď. Vůbec si ani nepamatuju, kdy sme si šli takhle s tim spolužákem a zbytkem party sednout na pivo. Proto sem byla opravdu ráda, že sme si na sebe teď udělali čas. Stala se věc- začali sme otevírat hroby. To sem eště netušila, co se stane za pár hodin, že to bude mnohem větší otevírání hrobů, než sem si myslela, ale všeho dočasu. Začali sme otevírat hroby klasickou nostalgií. Maturujeme, čtyři roky za náma, ohlídnuli sme se třeba po naší spolužačce, se kterou sme kdysi kamarádili, ale hrozně se za ty roky změnila a začala nás odmítat, přes to sme došli k tomu, jak nás sere, že se takhle vztahy mění, že se takhle lidi mění a...bum prásk, byli sme u kauzy já a muj bejvalej šoustkamarád! Spolužák začal na klasickou notu, jak ho to sere, že se to mezi mnou a jim tak posralo. Já jen souhlasila. Vzpomínali sme na všecko, jak to bylo. Tázal se mě, jestli už teď budu s bejvalym šoustkamarádem v pohodě. Myslel tim, že po tom rozchodu s jeho ošklivou holkou. Zopakovala sem mu, že to je pro mě pořád těžký. Že se na něj kouknu a vidim ty hnusárny, co mi prováděl. Kamarád mi zopakoval skutečnost, že to nebyla ani moje, ani jeho chyba, ale všechno, co se stalo byla chyba nás obou. Měl samozřejmě pravdu, já to vim, ale moje ego neni schopný to vyslovit doteďka. Taky mi pověděl, jak to bylo s nim a s tou jeho ošklivou holkou. Moje teze byly chybný, on se rozešel s ní, ne ona s ním. Prej už toho měl dost, nemohl to s tou holkou vydržet a už to prej takhle měl strašně dlouho, stejně s ní v tom vztahu byl. Tyvole, docela hustá informace. Spolužák mi řikal, že prej mu vyprávěl, jak mu z toho vztahu už bylo uplně fyzicky špatně. Že třeba přišel ze školy domu, musel ležet v posteli a nic nedokázal dělat. Tyvole, cože? Ten člověk taky něco cítí? Ta ošklivá holka je prej magor a jemu to konečně došlo. Prej je hysterická, chová se jak kráva, je uplně mimo realitu, ale tim otravnym způsobem a muj bejvalej šoustkamarád už z toho začínal šílet. Haha, i told you... Jenže, když sem to slyšela, jak se probral a chtěl se jí zbavit, ale nešlo mu to, páč ta holka ho furt bombardovala zprávama, dolejzala za nim a tak dále, tak mi to svíralo srdce. Bylo mi ho líto, protože to pro něj asi bylo fakt těžký. To vysvětluje, proč má takový problémy a proč ho nechtěj z něčeho připustit k maturitě. A vim, jak je to hnusný, jak se člověk prostě nedokáže soustředit a přenést pozornost jinam, jako na učení, když sou problémy s nějakýma jinýma lidma. No a jednoho dne prej šoustkamarád tý svojí ošlivý holce dal jasně najevo, že je definitivní konec. Prej si eště i zakládala falešný profily na FB, aby mu mohlo psát, páč si jí bloknul. Haha, to musí bejt fakt kráva teda, když se takhle chová. Z toho muj spolužák navázal, že mě má muj bejvalej šoustkamarád prostě pořád rád. Jako kamarádku, ale že mu na mě záleží. A že mu tohle řikal. Tak mu navrhnul, aby si to se mnou někdy vyříkal, že ho pořá trápí, jak se to mezi náma posralo. On souhlasil. Takže asi mam i čekat, že mi třeba napíše, jestli nechci někdy na pivo. Hm, docela hustý. Vůbec nevim, jak se zachovam, jestli to tak bude. Nemam prej čekat žádný vyznání lásky, ani nic takovýho, jenom prostě...klid. Všichni už asi chtěj mít klid. Já vlastně taky. Netušim, jak bych se zachovala, jak bych si s nim o tom povídala, přece jenom...kurva, je to rok zpátky. Jak moc se za ten rok změnil? Jak moc sem se změnila já? Spolužák mi eště zdůrazňoval, že se muj bejvalej šoustkamarád za rok fakt docela změnil, že dospěl o něco víc. Mam toho kluka ráda, jako spolužáka. Je to zlato, sice to asi vypadá, že nám chce řídit životy, ale on se jenom snaží bejt takový ředidlo a ňák nás nakopnout, aby bylo všecko v pohodě. Vždyť už je načase. Je načase přestat být uražený děti. Je na čase si odpustit, i když to bude asi přes hodně slziček. Podle spolužáka bysme měli pomalu, pomaloučku vracet to, co zmizelo. To velký kamarádství a blízkost. Navázat tam, kde to skončilo a kdo ví, co z toho bude dál. Bejvalej šoustkamarád se mu přiznal, že by mu nevadilo doslova navázat tam, kde to skončilo, tj. že by se se mnou klidně i vyspal a kdo ví, co by z toho bylo dál. O tom je asi těžký v tomhle mrtvym bodě, kde se teď situace nachází, polemizovat. Jen mě děsí, jak mi spolužák pořád tak nenápadně podsouval, že je možný, že z toho bude něco víc. Už nevim, jestli bych dokázala, ta představa je uplně vesmírná. Začít chodit s mym bejvalym šoustkamarádem po tom všem, co se stalo. To by náš vztah buď po tejdnu ztroskotal, nebo by byl na celej život. A já toho kluka furt z tý nenávisti miluju, přiznala sem se k tomu i tomu spolužákovi, on mi jenom zopakoval, že bych se teda měla týhle situaci otevřít a s bejvalym spolužákem si vyříkat uplně všechno i když se přitom asi oba dva strašně navzájem nasereme. Spolužák to shrnul krátce a výstižně. Já k bejvalýmu šoustkamarádovi přišla ve špatnej čas, on přišel ve špatnej čas k tý svojí bejvalý ošklivý holce, všechno to bylo špatně načasovaný. Je to tak. Pak přišla jeho přítelkyně- moje spolužačka. A když už sme se tak bavili o těch mých vztazích, docela mě překvapilo, že jeho názor na mýho bejvalýho přítele je takovej, že podle něj to byla jenom záplata právě za bejvalýho šoutkamaráda, což já bych rozhodně neřekla. I když přišel prakticky hned po něm, já se do svýho bejvalýho přítele opravdu zamilovala. Jo, všechno je svym způsobem záplata za jiný věci, takhle už to v životě funguje. Nějak sme se totiž o mym bejvalym začali bavit, no a já jim řekla, jak je to teď divný, že se s nim prakticky normálně vídam, děláme, že se nic nestalo a ani sme si nikdy pořádně vlastně nevyříkali, co to tenkrát bylo za problém, jak mě poslal do prdele. Prostě tam je všechno v pohodě, ale něco v pohodě neni, no. To bych taky někdy udělala ráda, sednout si s nim někam sama a jen si tak popovídat, čistě kvůli zacelení starých jizev. Já mam tu speciální vlastnost. Zamiluju se jednou v životě a je to na celej život...
Ta debata by mohla trvat eště hodiny, ale na mě čekali v jiný hospodě a spolužák se spolužačkou mířili na tu párty. Tak sem vyrazila na cestu. V hospodě mě překvapilo víc lidí, než sem čekala, že přijdou. Modrej tam měl tu slečnu, kamarád, kamarád, kamarádka, kamarád jo a muj bejvalej...výborně. Máme to kompletní. Můžeme začít pít! Po pár pivech uteklo dost času a byla půlnoc. Byl vyslovenej plán, že se jde pokračovat na byt, jakože na byt, kde byla včera ta párty. Bejvalej dneska zprovoznil promítačku, takže si prej koupíme píva a uděláme malý kino. Great. Zrovna sem dneska myslela, že bych si dala nějakou chill sešlost. Nakonec nás na ten byt moc nešlo, Modrej odjel doprovodit slečnu, pár kamarádů se otrhlo a zbylo nás jen šest. Výborně. Malá párty se po včerejšku hodí. Promítalo se u kamarádky v pokoji, kde má velkou prostornou "postel" z palet a hodně matrací. Kamarád, kterýho sem tam přitáhla já usnul prakticky hned, jak si lehnul, já si sedla vedle něj, vedle mě si sednul muj bejvalej, kamarádka se vyvalila uplně dozadu těch matrací a taky byla naživu jenom o čase, co kolovalo brko. Ostatní dva kamarádi museli sedět na židlích. Pustili sme si nejlepší film na světě- Samotáře. Nejlepší film na světě vzhledem k nějaký momentální náladě. Jeden kamarád teda chtěl pouštět Rock podvraťáků, ale já vykřila, že chci radši tohle protože, ten Rock podvraťáků je asi nějaká píčovina, ne? Vlastně to ani neznam. A tak bejvalej vyhověl mýmu přání a dal tam Samotáře. To brko na začátek filmu byl taky moc dobrej nápad. Potahovat si při: "Lidi tady málo hulej, jinak by na sebe nebyli tak zlý" je prostě skvělý. A slyšet: "Když se s někym rozejdete, necháte u něj kus duše", když vedle seděl muj bejvalej bylo jako...zvláštní komunikace. Často sem měla pocit, že na sobě cítim oči svýho bejvalýho v pár momentech, ale myslela sem si, že si to jenom vsugerovávam. Hlavně, když bylo pár scén v tom filmu kdy to prostě...uh, byl fakt zvláštní pocit. Bejvalej přinesl deku, tak sme tam seděli pod tou dekou, popíjeli pivo a...cítila sem zvláštní pnutí ve vzduchu. Třásly se mu svaly v nohou, cítila sem to, protože se naše nohy pod tou dekou dotýkaly. Nebo to možná byly moje svaly, nevim. A pokaždý, když sme se náhodně dotkli, třeba ramenem, nebo rukou, tak mi to znělo v hlavě i když ve skutečnosti to nemohlo znít nijak. V takový momenty sem začala přemejšlet, jak moc náhodný ty dotknutí sou, protože z mojí strany teda moc náhodný nebyli. V tom pokoji byla docela zima a já měla sto chutí položit svýmu bejvalýmu na rameno hlavu a obejmout ho. Bez jakýchkoliv jiných tendencí, jenom sem něco chtěla k tomu filmu objímat a začala sem si představova, co by se stalo, kdybych to udělala. Nebo co by se stalo, kdyby mi muj bejvalej začal hladit ruce pod tou dekou, nebo kdyby...cokoliv. Jen mi ty představy hezky dokreslovali film, neuchlácholovala sem se, že by se něco takoýho mohlo stát, stejně mi bylo dobře a byl to fajn večer. A muj bejvalej se ke mě choval dost hezky, celou tu doby, celej večer. Ono jenom stačí, že mi zapaloval cigarety a otvíral pivo opaskem. Potěší to. Před nějakou dobou odešel jeden kamarád, vzhůru už sme zůstali jen já, muj bejvalej a eště jeden kamarád, kterej se přisral k nám na matrace. A moc dlouho vzhůru asi stejně nevydržel. Mam za to, že pak usnul. V jeden moment teda spali všichni, kromě nás dvou. To bylo ve filmu po scéně, jak tam v sobě najdou zalíbení Hanka a Jakub. Začalo hrát Never a já se usmívala, protože ten song miluju, stejně jak soundtrack celých Samotářů. No ale teď už na mě opravdu spadly oči mýho bejvalýho, protože sem jasně viděla, jak se na mě otočil celou hlavou a nechal mi jí spadnout na rameno, což se mu tak uplně nepodařilo, jelikož ho zadržela moje hlava, která se taky automaticky otočila. No a...
...během vteřiny prostor mezi rty nás obou uplně zaniknul v polibku. Dlouhym, sladkym a vymodlenym. Objal mě a já jeho, líbali sme se dá a dál, točila se mi hlava, nevěděla sem, jestli se mi to jenom nezdá. Jo, měla sem ten problém dlouho, myslela sem si, že sem jenom moc vožralá, nebo že sem si omylem dala tripa a volizuju třeba svojí vlastní ruku, nebo že už sem dávno doma, párty neni a tohle je muj sen jenže...na to to bylo moc skutečný, stejně jako sem si nemohla omylem dát tripa, nebo cokoliv jinýho. Válela sem se v objetí se svym bejvalym mužem na matracích, líbali sme se a svět okolo nás doslova vypnul. Nebyli sme v bytě, v místnosti s dalšíma lidma u puštěnýcho filmu, byli sme ve vlastní bublině, nebo růžovym obláčku, jako v Pěně dní a slyšeli sme jenom dech toho druhýho, to, jak mlaskaly naše sliny a povrch , na kterym sme seděli vlastně taky neexistoval, bylo jenom takový příjemný, všeobjímající teplo. To byl vrchol imprese. Jen smysly, nic jinýho. A všechny naše smysly byly zesílený tim, že sme měli zavřený oči a byla tma. Chtělo se mi brečet, ale nešlo to, jen sem začala trochu popotahovat a nic víc. Zašeptal: "Copak?" a já kroutila hlavou. Nemohla sem dělat nic, jen se k němu tisknout. No a jak pro nás okolí neexistovalo, tak sme samozřejmě asi budili ty ostatní spáče- Bylo nám to fuk, zajímali sme se jenom o sebe navzájem. Od kamarádky padla poznámka, že nás zabije, jestli v tý její posteli budeme šukat. Nehrozilo. Za prvý mam krámy a za druhý...muj bejvalej v jednu chvíli začal něco mumlat a jelikož byl vožralej jak hovado, tak sem mu nerozumněla ani slovo a musel mi to zopakovat. Šeptal mi, že je mu se mnou sice moc dobře, ale že má třeba tak dvě promile a že se nemam zlobit, ale že cokoliv víc asi nezvládne. Blbeček. To už sem od něj jednou slyšela, hehehe. Blbeček si myslí, že potřebuju šukat. Lol, to bych nesměla šukat ve středu, bože, to je fakt hnusný, v ten moment sem si na to vzpomněla a uvědomila sem si, že to bylo tak strašně moc zbytečný, když sem z toho absolutně nic neměla, jelikož toho kluka už nikdy nechci vidět. Odpověděla sem mu, ať se nezaobírá zbytečnýma nesmyslama. Film už nám byl uplně ukradenej, líbali sme se jako o život. Tohle byl zázrak, nic jinýho. Myslela sem, že už nikdy neochutnam jeho rty, že zapomenu, jak chutnaj. A teď sem zas mohla. Cítila sem, jak mě pevně objímá, úplně křečovitě mě k sobě tisknul. Dělala sem to samý, konečně sem někoho k sobě zase tiskla opravdově (ne jen tak povrchně z povinnosti, že "se to hodí, když už se teda líbáme/mrdáme"). Kdyby mě tak pevně netisknul, asi by mi v hrudníku vyletělo srdce a z hlavy mozek. Hladila sem ho po tváři, za ušima, tiskla se k němu, co nejvíc to šlo. Líbal mi ruce. Uvědomila sem si, že mi tak strašně moc chyběl. Žila sem jenom jeho dotykama a těma droboučkýma polibkama, co mi dával do vlasů. Hodně mě líbal na krku, to mi taky moc chybělo, ale jenom od něj. Kousal mě, až to bolelo. Jo, to sem potřebovala. Před tou postelí bylo zrcadlo, přímo před náma. Víděla sem tam náš obraz, viděla sem nás dva zase dohromady v objetí, viděla sem, jak se muj bejvalej usmívá, když mě drží. Byla sem šťastná, ani teď zpětně nevim jak moc. Už v tu chvíli sem si řikala, že je to možná jenom na teď. Kouzlo okamžiku a nic víc, bude ráno a bude to pryč. Jelikož sem ale brala v potaz obě dvě možnosti, že to bude buď takhle, nebo jinak, myslela sem na to, že musim bejt ráda i pokud by to bylo opravdu jenom kouzlo okamžiku a vážit si toho. I když jenom na tu pomíjivou chvíli, užít si to. Druhá moje část si myslela, že to je velkej návrat...sama nevim čeho. Asi vztahu. Ale to mi jen tak hlavou prolítlo, byla sem moc emočně napjatá, abych dokázala situaci víc analyzovat. Když muj bejvalej vstal, aby vypnul Samotáře (který už samozřejmě dávno došli) a aby pustil novej, zašeptal mi: "Počkej tady" a dal mi pusu do vlasů, jen tak, prostě...uh. Kurva. Pocity. Dál sme pokračovali strašně dlouho. Nemohla sem se ho nabažit, po dlouhý době sem zase zažila okamžik, u kterýho sem si přála, aby nikdy neskončil, aby už nikdy nepřišlo nic jinýho a abych tady takhle zůstala zakonzervovaná na věčnost. Říkal mi, že mi musí pořád opakovat, jak sem krásná a usmíval se přitom. Po pár dalších polibcích sem mu zašeptala, že je taky krásnej. A ať si je třeba celá planeta a vesmír proti, já si za tim tvrzenim stála, stojim si za nim, myslela sem to vážně a je mi u prdele, že je docela tlustej, má dvojitou bradu, po většinu času mastný vlasy, kruhy pod očima, jeho neutrální výraz připomíná smutnýho orangutana (jelikož se na něm matka příroda docela vyřádila, co se obličeje týče) a většina lidí o něm řiká, že nikdy nic ošklivějšího neviděli. Něčim pro mě vždycky musel bejt hezkej, nevim přesně čim, ale něčim asi jo. Možná to dělaj ty jeho ďolíčky ve tvářích, když se zaculí, nebo zelený oči. Možná výraz umívajícího se orangutana, když se...ehm, usměje? Ne, vážně, tenhle rozbor mě baví. Jako například, on má hezký rty. I oči. I nos. Jenom...dohromady vedle sebe to pro někoho může působit poněkud podivně. Ale jako jednotlivý části- dobrý. Bla bla, no nic. Dali sme si cígo a po cígu na sebe spadli v leže. Naše líbání a mazlení nebralo konců. Doufala sem, že přiletí dron a andělé/mimozemšťani/random bytosti z nebes na nás vylejou kalafunu, nebo něco jinýho, ta ztvrdne a my takhle opravdu zůstaneme na věky věků zakonzervovaný. Dlouho sem se necítila líp. Vážně ne. okaždý, když sem zkontrolovala mobil, tak mi řekl, ať na to seru ve smyslu toho, že bych měla jet domu. Nikam se mi nechtělo, ale bála sem se, jestli mi nepsala matka. Film běžel dál a oba dva sme začali usínat. Muj bejvalej usnul, překvapivě. Já neusla, občas zaznamenala film, občas protáčela oči a řikala sem si, co to má všecko kurva znamenat. Muj bejvalej mě objímal a chrápal mi do ucha, občas se tak částečně probral a třeba mi začal šahat na prsa, nebo mi líbat čelo. No a občas to i znělo, že zase něco povídá ze spaní, ale bylo to hodně neurčitý. Chichotala sem se tomu, no jo, vzpomínky. Kamarádka na něj mlaskala, páč jí to chrápání asi sralo, do toho začal chrápat spící kamarád. Uvědomila sem si, že jedinej člověk, kterej solidně prospal uplně všecko, včetně prvního filmu, byl ten další kamarád. Tenhle šípková růženka přespal uplně všecko, i mě a mýho bejvalýho. Dobře on. Škoda, že nás všecky na tý jedný posteli někdo nevyfotil. Musela to bejt vtipná scenérie.
Film skončil a vypnul se. Kamarádka se probudila a rozsvítila, to probudilo zbytek, ale ne kamaráda- spící růženku. Kamarádka chtěla, abych ho probudila, byl to totiž muj kamarád, oni ho moc neznali a kamarádka ho logicky nechtěla mít spícího v posteli. Probudila sem ho, koukla se na mobil a prohlásila, že jedu pryč. Muj bejvalej mě začal přemlouvat, ať nikam nejdu. Podařilo se mi dostat se do chotby a obout se. Zastavoval mě a řikal mi různý věci, jako třeba že tu chce být se mnou, že nikam nemusim, ať se vyseru na matku a zůstanu tu alespoň třeba hodinu navíc. Nechtělo se mi ho přestat líbat, ale jel mi ten autobus. Líbali sme se dál a dál, tahal mě do svýho pokoje, přemlouval mě, koukali sme si do očí, pevně se drželi a pořád se líbali. Kamarád zakašlal, uvědomila sem si, že na mě celou dobu čeká ve dveřích a že máme odcházet spolu. Omluvila sem se svýmu bejvalýmu, popřáli sme si dobrou noc a naposledy se políbili. Když sem odcházela, ani sem pomalu nevěděla, že šlapu na zem, byla sem už střízlivá, ale uplně mimo. Rozloučila sem se s kamarádem a odjela opět poslední nočkou. Čuměla sem do blba, přemejšlela, analyzovala a tak dále. Když sem šla domu, dala sem si filosofický cígo, pustila si hudbu a byla nejšťastnějšim člověkem na planetě, protože mi bylo umožněno něco, co sem potřebovala zase zažít.

Horší to bylo druhej den. To sem se uklidnila, vyspala a začala konečně analyzovat. Už v noci sem psala kamarádce (tý, kterou muj bejvalej nedavno nabaloval), že mam asi problém. Přes den sme se domluvili, že o tom pujdeme večer pokecat, ale až večer, páč musíme dělat přes den věci do školy. Já osobně neudělala ani hovno. Vůbec nic. Měla sem v hlavě jenom včerejší noc, veškerá jiná činnost nepřipadala v úvahu. Ve skrytu duše sem doufala, že se muj bejvalej ozve. Že mi napíše krátkou zprávu, kde třeba jenom uvede podnik, kde bude vysedávat a čas, tak jako to vždycky dělá a já budu mít možnost si o tom s nim promluvit. Začala mě neskutečně srát, že sem tam s nim nezůstala až do uplnýho rána. Mohli sme vystřízlivět a povídat si o tom, co se stalo. Byla sem na sebe nasraná, strašně moc nasraná, že sem to neudělala. Jasně, byla tu eště možnost mu napsat, ale to mě zastavila minulost, která mi řekla, že neni dobrý takhle jednat vzhledem k tomu, že vztah mezi náma neni tabula rasa. A navíc, znam svýho bejvalýho, takže mě ani nepřekvapilo, že mi prostě nenapsal ani slovo. Žralo mě to celou neděli, večer sem o tom kecala s kamarádkou a žralo mě to celý pondělí, zas až do večera, kdy sem o tom kecala na pivu s J******* (kterýho sem mimochodem fakt ráda viděla). Taky mi začal psát ten kluk, se kterym sem se spustila na tý párty. A v neděli večer sem zjistila, že jeden z mých potkanů má nádor, což je už jasnej osud, co milýho potkana čeká dál. Je mi to jedno, uplně. Dva dny mě užírala sobotní noc, nic jinýho. Potom, co sem se teda milostivě s potkanem dobelhala k veterináři a vyslechla si verdikt, kterej mam stejně v píči, jenom mě sere, že je uplně jedno, jestli se rozhodnu pro operaci, nebo utracení, oboje dvoje stojí dost velký prachy, sem zapnula facebook a čtu. Čtu zprávu v takový hromadný konverzaci, že se bude promítat film. Zpráva od mýho bejvalýho samozřejmě, v jejich bytě samozřejmě. Neváhala sem ani vteřinu, potkana vrazila matce, vydala se na cestu a koupila si lahváče ne k filmu, ale spíš na uklidnění. Tohle je možnost, jak ho vidět a popovídat si s nim. Nejsem sračka, když to nechce otevírat on, tak já (haha, iniciativní jako za starých časů), protože mam tu potřebu to eště otevřít. Na to, abych to nechala bejt to byl až moc silnej zážitek.
Dorazila sem tam a všechno bylo uplně normální. Pozdravil mě uplně normálně, choval se uplně normálně, žádný divný/záhadný pohledy, nic neproběhlo. Dokoukal se film, vyhulilo se brko z mojí super silný trávy, já dopila pivo a řekla sem si, že to nemá cenu tady čekat na Godota, tak sem se zvedla a rozloučila se se všema, že jedu dom. Cítila sem se trochu hloupě, že to tak vzdávam. Obouvala sem se v chotbě, když se otevřely dveře a na chotbu přišel i on. Vypadalo to, že je na půli cesty do svýho pokoje, ale když na mě promluvil, bylo jasný, že do svýho pokoje nešel, že se konečně odvážil jít za mnou sám, z vlastní iniciativy. Začal zlehka, že jako ahoj a že moc neví, jestli stihne mojí oslavu narozenin, co tenhle tejden plánuju. Já jenom zahuhlala něco jako okey, tak zkus dorazit a po vteřině trapnýho ticha sem se na něj podívala a přímo se zeptala, co to mělo v tu sobotu znamenat. Už sem to nemohla vydržet. Pohled mi opětova, pokrčil rameny a prohlásil, že neví. Pak eště snad něco o tom, že to já sem ho zhulila, až po chvíli mi došlo, že tim myslí jako teď zhulila, ne tenkrát zhulila. Nebyla sem si uplně jistá, jestli na něj náhodou nechci začít řvát a dát mu facku, ale pak sem si řekla, že ho přece znam a uklidnila sama sebe, že bych jinou odpověď od něj ani nečekala. "Nevíš", to sem zopakovala asi dvakrát. Udělal půlkrok ke mě, takže to znamenalo, že nás teď dělil tak centimetr a půl. Pevně mě objal, jednu ruku mi dal kolem pasu, druhou za krk a položil mi hlavu na rameno. Udělala sem to samý. Trochu sem zavrávorala a málem spadla. Měla sem obutou jenom jednu botu, haha. Na chotbě bylo ticho, jenom z vedlejší místnosti byl slyšet běžící film. Nadechnul se, tak jako to dělá vždycky, když chce říct něco vážnýho a začal: "Já tě mam strašně moc rád, ale...na žádnej vztah to teď nevidim. Ty seš krásná, chytrá, dokonalá, skvělá, ideální, jenže já sem prostě vůl". Nemohla sem se rozhodnout, jestli mě to víc bodlo do srdce, nebo jestli mě to víc zahřálo. Asi oboje, potřebovala sem to od něj slyšet. Sice se mi během vteřiny zničily i ty mikrostřípky naděje, že by se mezi náma mohlo obnovit to, co před rokem skončilo, ale to sem vlastně asi ani nechtěla. Navíc ho prostě znam a vim, jakej je. Vim, že mě měl hluboce rád, ale že jeho priority byly vždycky někde jinde, než ty moje. A taky vim, že je dokáže bejt pěkně velkej pozér a že už si to ani neuvědomuje a že dokáže bejt zmrd a posílat do prdele lidi, co mu třeba jindy pomohli a že má vůbec jako každej spoustu tváří a...neni co mu vyčítat. To já sem třeba horší svině a taky dokážu milovat. Tak sme tam tak stáli v tý chotbě a objímali se. Začali sme se nenuceně pohupovat ze strany na stranu, jako takový to, když někoho fakt intenzivně objímáte a začnete se na tom místě, jak stojíte hejbat. Hladila sem ho po zádech a zas se mi chtělo brečet. A zas víc štěstim, než smutkem. Nešlo to, nebrečela sem. Hladil mě po vlasech a jemně mě do nich líbal. Mam trochu z týhle chvíle výmaz, jako co přesně bylo řečeno a tak třeba vůbec nevim, pamatuju si jenom ty tělesný prožitky. Mluvila sem o tom, že mam jenom pocit, že sme si spoustu věcí za tu dobu eště nevyjasnili a že mě to mrzí, protože mi na něm záleží. Taky sem mu řekla, že ho mam moc ráda, jenom že je strašně moc neuchopitelnej. Na to zavtipkoval, že teda zhubne no. Navrhnul, ať se vrátim, jestli teda nemusim odcházet domu, ať tu nestojíme v chotbě jako dva pitomci. Řekla sem mu, že ne, že musim jet a obula sem si druhou botu. Sere mě, jakej z tý chvíle mam výmaz. Mluvil eště o tom, že teď asi stejně neni nejlepší se o tom bavit takhle na chotbě a že ať mi klidně kdykoliv napíšu, jak sem třeba mluvila o těch nedořešených věcech, že je mi kdykoliv k dispozici. Zopakoval mi, že je vůl. Myslim, že sem zakroutila hlavou a začala se mu omlouvat, za to, že sem to na něj takhle tady vybalila. Snažil se mě zastavit, skákal mi do řeči a opakoval, ať se neomlouvam. Když sem nepřestávala, objímal mě pevnějc a pevněj, líbal mě na čelo a dával mi ukazováček přes rty. Bylo mi těžký se mu celou tu dobu koukat do očí, měla sem je víc sklopený. Řekla sem, že nějaký věci přicházej ve špatnej čas, stejně jako nějaký věci odcházej ve špatnej čas. Odpověděl mi, že asi tak. Muj výmaz mě opravdu sere. Taky sem řekla, že sem ráda, že ho mam a že sem ho potkala. S nejistym pousmánim se mi odpověděl, že nemam bejt tak sentimentální, do toho mi vzal hlavu do dlaní a usmál se na mě s výrazem smutnýho štěněte. Ty jeho ďolíčky... Dal mi pusu na čelo, pak na pusu, takovou tu nevinnou, takovou tu jen na rty. A znova. A znova. Pevně mě objal, já jeho taky. Nechtělo se mi pryč, ale stejně tak bych si ani nepřála, kdyby na nás v tenhle moment někdo vylil tu kalafunu a zakonzervoval nás, jak tam stojíme. Nevinný pusy jen tak na rty začali přitvrzovat, ale jenom v jedny z nejněžnějších francouzáků, co mi kdy dával. Byli to ty samý francouzáky, jako když mě poprvý nejistě začal roztřeseně líbat. Tenkrát na Národce, v ten legendární večer...
Tak sme se rozloučili a eště si popřáli dobrou noc. Naše loučení trvalo přesně patnáct minut, vydedukovala sem to z toho, jaký metro mi předtim ujelo, kterym sem chtěla původně jet. Celej nevyřešenej rok sme zvládli nacpat do patnácti minut, který mi ale v tu chvíli připadali občas jako nekonečno a občas jako půlvteřina. Tyhle pocity se tak každou tu vteřinu v těch patnácti minutách střídali. Cestu domu sem probrečela- prirozeně. Stejně jako sem brečela, když sem usínala. Ráno sem se ale probudila s neskutečně očištěnym pocitem a odpoledne, když sem potkala spolužáky, tak sem jim hrdě oznámila, že sem se konečně ve vší úctě a kompletnosti rozešla se svym bejvalym. Všichni ze mě měli radost, dost už těch historek o mě a o něm totiž slyšeli. A je to tak. Až teď to beru jako dořešenej rozchod. Čestnej, čistej a předevšim upřímnej. Timto si svýho bejvalýho škrtam ze seznamu lidí, který budu chodit po smrti strašit, už o něm vždycky budu mluvit jenom v dobrym světle a vzpomínat na něj můžu bez výčitek taky už jenom v dobrym. I když je to pořád blbeček, ale tim bude do konce života. Myslim blbeček...jako tak hezky řečeno. Tak mazlivě. Psychofyzický stopy a otisky v éteru timto asi byli uvolněny a na tý zastávce, kde mi dal kopečky teda oficiálně přestává strašit část mojí zraněný duše. Místo je průchozí, Pražané! Ostatky byly pohřbeny znovu, s řádnym obřadem a se vší úctou. Konečně. Že nám to ten rok ale trvalo... Tak, to mam asi jako dáreček k narozeninám, haha. Alespoň mi tentokrát něco dal, narozdíl od minulýho roku. To mi dal svoje vožralý já, který sem musela tahat domu. A za pár dnů rozchod. Řikam, je to blbeček. Opakuju, v tom dobrym slovasmyslu...
No nic, já sem jenom ráda, že právě on může bejt moje první pravá láska, na kterou budu vždycky vzpomínat. I když to nedopadlo tak, jak bych chtěla (sice sem to chtěla jenom podvědomě, ale chtěla) tak mam kurva dobrou náladu, že je to tak, jak to je. A že mam klid.
Třeba na maturitu.
Haha, chtěla sem dělat otázky, ale místo toho píšu tohle, lol.
Meh, zvládla sem první pravej rozchod, tak zvládnu i zasranou maturitu, ne! Kurva, kurva, to dam! Dam všecko na světě!

Ámen
Rokenrol vám všem
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Fredy Kruger Fredy Kruger | 14. dubna 2016 v 19:24 | Reagovat

" To bude div, jestli to neořvu !
Exhumace, - po roce po pohřbu !

... já lhal jsem, když řek jsem :  ,, já nejebal ,, !

Teď odeberou mi  Dé eN  A...
idioti !  ti  sakramenti !
...... teď  z hrobu mám platiti alimenty ??"

Bill  Womerdall  sere  teď bobky !
... je  swiňák !  vlez do jiné hrobky
a prudí  tam  místního umrlce děsně :

" Wole !...když něco... tak  neviděl jsmě !!"

2 stuprum stuprum | Web | 18. dubna 2016 v 0:54 | Reagovat

Potřebuju tě, chybíš mi, psal kluk na Facebooku a pak skočil pod vlak. :)

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 24. dubna 2016 v 12:32 | Reagovat

Ke škrtání v jakýchkoliv seznamech nejlépe hodí se nasliněná tužka ikoustová.

4 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 24. dubna 2016 v 12:58 | Reagovat

[2]: Hm, možná skočil pod bus. To se kamarád takhle ve středu zpozdil na koncert Hentaiů, že nějakej blb skočil přímo pod bus.

[3]: Ke škrtání se spíš hodí lihový propisováky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama