Punková ruleta- roztoč a nebudeš mrtvej!

27. dubna 2016 v 23:22 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Za prvý: sere mě, jak těžký je se zamilovat.
Za druhý: sere mě, jak je jindy až moc lehký se zamilovat.
Ostatně, to mě sralo vždycky, vod tý doby, co se znam.
...
Co mě ale nesere je to, že sem si výše uvedenej problém stejně způsobila sama.
Hlavní je, se přece umět ovládat, ne?

Ráda bych upozornila na uplně úžasnou scenérii, kerá se naskytla vidět mam pocit že ve čtvrtek. Slunce zapadalo a na druhý straně už vylejzal měsíc. Ten měsíc byl uplně obrovskej, gigantickej...no, když sem ty dvě koule na obloze porovnala, měli uplně stejnou velikost. Nedělam si prdel. Bylo to něco nádhernýho. Bylo eště světlo a nebe bylo světle modrý. Upínam se k věcem tohohle typu, páč jinak je svět jaksi nudnej, stejně tak, jako byl jindy a jako i bude. Svět bez scenérií planet, chlastu a lidí byl fakt nuda. Jo.

Minulou sobotu věci začaly žít vlastnim životem (tak, jako vždycky, hahaha) a stalo se, že mě v hospodě viděla většina jednoho společenství s chlapcem, kterej je muj momentální problém. Ne, je fakt hnusný ho nazývat problémem, to už neudělam. Budu mu řikat (kurvakurvakurva) nic mě normálně teď nenapadá....ééé, třebááá Oi? Jo, to je asi to nejdebilnější, co mě mohlo napadnout, na druhou stranu...je to pro něj kurva hodně výstižný z důvodu, kterej asi nemusim vysvětlovat, když mě jako jedna z prvních asociací na něj napadne právě ono slovíčko Oi. Takže to vlastně vůbec neni debilní. Éch, kde sem to, jo...po tom pátku mi bylo dost věcí jasnejch, ale porád sem zůstávala pořádně vyděšená. Miluje mě? What? Už pěkně dlouho? What? Chce mě? What? Sem úžasná? What? Hlavně to "miluju tě" mě znepokojilo uplně maximálně. Eště aby ne. Byl nachcanej, já taky a bylo asi půl čtvrtý ráno, sakra. Ale věci se prostě děly dál, já sem se zachovala tak, jak sem se zachovala a proto mě druhej den furt bombardoval zprávama. Já slavila s rodinou ty narozeniny. Hehe, byli sme v restauraci, kde moje matka chytla další hysterickej záchvat, když sem začala mluvit o potkanim dárku, co mi zakázala převzít. Lol, to byla prdel. Na to už ani nejde reagovat jinak, než vostrou ironií. A pak kdo kazí rodinou oslavu mých narozenin, haha. Prej já tim jak sem rejpavá. Neřekla bych no, měla sem to v píči, ale objednala sem si poprvý v životě nějakej fancy coctail. Myslim, že to bylo Teqila Sunrise a chutnalo mi to. S Oi sem se tim pádem setkala až večer. Já seděla už v tu dobu s pár lidma v naší klasický Nalejvárně. Předtim sem jinde vyzvedávala Modrýho s tou jeho asi novou holkou. WooHoo! Ta holka je v pohodě, taková...neurazí- nenadchne. Nevim, co na ní moc vidí, mě ničim zajímavá nepřijde, ani nijak výrazně hezká, ale jako...ne, že bych mu to snad nepřála. Nalejvárna se začala plnit lidma, páč tam nějaká holka slavila narozeniny. Dorazilo fakt hodně lidí. No a samozřejmě na popud toho, když sem Oi psala, že sem tu taky tak dorazil i on. Cítila sem se celej večer tam poněkud zvláštně. Hned, jak přišel, tak mě už chtěl líbat, ale to sem eště zvládla cuknout hlavou. Stejně sem se očividným znakům, že "tadyty dva spolu něco maj" nevyhnula, když sme se pak celou dobu drželi za ruce. Důvodů, proč sem se tam cítila divně bylo víc. Pořadí těch důvodů je taky podezřelý, jako první sem chtěla uvést přítomnost mýho bejvalýho u stolu, ale pak mi to vytlačila pozornost prakticky uplně všech, co tam seděli. Uplně vidim, co se někomu z nich muselo šrotovat hlavou. Nevadí mi takový ty pohledy: "What the fuck, tyhle dva a spolu? A takhle zničeho nic?", ostatně, vůči těmhle pohledům sem se stala imunní, když sem byla s bejvalym a to ty pohledy byly tak ztisícinásobněný, jelikož mě v tý době z týhle skupinky lidí prakticky nikdo neznal a protože muj bejvalej měl holku. Navíc hezkou holku. Takže to mě ani zas tak nesere. Blbě sem si připadala spíš při představě, že většina lidí, co tu sedí viděla minulej tejden na privátu muj jazyk v ústech jednoho chlapce a...chlapec, co mě teď drží za ruku a chlapec, se kterym sem se tam brutálně líbala neni jeden a ten samej. Snad mě teda nikdo neskenoval pohlede "look at that whore". A v neposlední řadě mě zase znervózňoval samotnej Oi, jelikož byl zas nachcanej a tak mi opět povídal různý věci, co sou hezký, ale mě v tu chvíli děsili. Nejhorší bylo, když začal mluvit o myšlence, jestli si nemyslim, že mu dá muj bejvalej teď pěstí. Koukla sem se přes stůl na svýho bejvalýho. Balil si cigáro, vypadal vyfeleně a klasicky jako prdel. Rozhodně z něj nepršely hromy blesky. Řekla sem Oi, že tohle si fakt nemyslim. Zničehonic se Oi zvednul ze židle, řekl mi, ať tam počkam, obešel stůl a šel za mym bejvalym. Něco mu řekl, zaslechla sem něco jako "bar" pak mizeli pryč. O ou... Co je to? Půlka stolu zmlkla a začalo se se šuškánim, jestli si náhodou nešli dát do huby. Ne, co? Jak jako? Nechápala sem nic. Cítila sem se fakt divně, za prvý sem nevěděla, co dělaj ty dva a za druhý si o tom povídal celej stůl. Zanedlouho se postupně vrátili. Ani jeden z nich nevypdala pomláceně/nasraně/znepokojeně. Co to kurva bylo? Oi si sednul zpátky a posadil si mě na klín. Celou dobu se mimochodem tvářil hodně vítězoslavně, asi, že se cítil strašně dobře, jak může celý Nalejvárně ukázat, že ho nedmítam. To bylo eště tak ztrojnásobený tim, jak byl vožralej. Ani nevim, proč sem se ho tenkrát nezeptala, co se na tom baru dělo... Přesně v tuhle chvíli se hodilo, aby mi zavolal spolužák, jestli někde nejsem. Jo, prosím! Zachraň mě! Tady je to fakt divný! Ne, nejezděte sem, já přijedu za váma! Za dvacet minut? Tam a tam? Jo, sem tam hned.
Zvedla sem se, rozloučila se s přítomnýma a vypadla, i přes značný přemlouvání ze strany Oi, ať tam s nim zůstanu. Ne, potřebuju jinou společnost. Uf, co se to zas děje? Málem sem utíkala, jak moc sem potřebovala spolužáka a spolužačku. Vážně moc sem je potřebovala a těšila sem se na ně. O to větší překvapení/zklamíní pro mě bylo, když sem za nima dorazila a tam kromě nich u stolu v jednom podniku seděla eště další spolužačka, ale co hůř, i muj bejvalej šoustkamarád a nějaká neznámá holka, která vypadala fakt zvláštně. Někoho mi hrozně připomínala, ale ani za boha sem si nevzpomněla koho. Chovala se nervózně, jako že nebyla ve svý kůži, neupřímně se smála, nemluvila a strašně hipstersky si občas v pravidelných intervalech nandavala strašně hipsterský sluneční brejl. V noci. V kavárně. Lol. Jo a byla dost ošklivá a tlustá. Asiatka. Koukla sem se na ní, pak na spolužačku, pak zase na ní, pak na spolužačku...sakra, moje spolužačka je dokonalá bohyně oproti tadytomu. Zajímavý, jak sou některý asiatky vyloženě odporný a některý ztělesnění dokonalosti. Jo a taky tý neznámý holce pod šorkama s nadkolenkama (!) všude vylejzaly špeky. Tfuj. Jak se někdo může oblíct takhle, když je tlustej? Brzo sem pochopila, že jí očividně přived muj bejvalej šoustkamarád. Olol, no tak ten už fakt píchá do všeho, co má teplotu nad 40 °C, haha. To snad neni možný. Z pozdějšího rozhovoru sem ale pochopila, že je očividně lesba. Jo tak. A pak mi taky hned došlo, vodkud že je mi to povědomá. Je to spolužačka mých bejvalých spolužaček který...ehm, se od základky dost změnili a teď se z nich staly učebnicový příklady skrytých ímo pale soft grunge sea punk soft goth kawai bla bla už se v tom nevyznam divnolidí, co tráví veškerej svuj čas autistickym sdílení věcí na temné ímo pale soft grunge sea punk soft goth kawai bla bla už se v tom nevyznam straně blogování na TUMBLR. Bleh, divná věc to je takovejhle vynucenej autismus. To by mi bylo jedno, kdyby na mě tadyty tlustý krávy (protože přece NO BODY SHAME můžu bejt tlustá jak chci a mít chlupatý podpaží nabarvený na zeleno) nezačali pohlížet jako na něco podřadnýho, protože se nechovam jako afektovanej pozér, co nekouří, nepije, nesouloží a když souloží, tak přece jenom s holkama, protože kluci sou přece tak zlý a hnusný a chlupatý a bůůůů. Jo a nechápou, proš nechodim se s nima potkávat do Paládka do Stárbaksu nebo co Kosty. Protože "ech fuj kuřácký podniky, tam maj málo světla, takže si nemůžu každých dvacet vteřin kontrolovat v zrcátku tmavě/světle oranžovou/růžovou/fialovou rtěnku". A tak sem přišla o svoje dvě kamarádky ze základky. Hm, smutný. Lidi se mění. Na skutečnosti, odkud jí znam mě vlastně upozornila právě moje spolužačka, jelikož když sem se s partou mých bejvalých kamarádek viděla naposledy, tak u toho byla i ona. Takže sem to rovnou vzdala a ani se tý holce podruhý nepředstavila. Stejně by se zase jenom falešně usmála a pitomě písklavě uchechtla.
Když se mě druhá spolužačka zeptala, jak se mam, chvíli sem váhala, jestli mam, nebo jestli nemam. Jestli mam spustit několikaminutovej shitstorm o situaci, co se mi stala minulej tejden, včera a dneska. A pokaždý s jinym chlapcem. Přestala sem váhat a spustila. Spolužačka řekla jenom "ups". Tlustá asiatka měla brejle a mlčela. Muj bejvalej šoustkamarád na mě blbě čuměl, tak sem se ho zeptala, jestli si můžu ubalit cígo z jeho tabáku. Spolužák a spolužačka chvíli mlčeli, ale pak spolužák řekl, že bych s tim asi měla něco dělat. Zasmála sem se tóninou chovance Bohnic a bežela na bar si objednat víno. Spolužačka odešla, zůstali sme tam v pěti. Mluvila sem o svojí situaci se spolužákem. Přesvědčoval mě, ať zavolam Oi, jestli je všecko v pohodě. Nebo ať zavolam někomu do tý hospody, jestli se ty dva neporvali. Opakovala sem, že to mam v píči a taky sem opakovala, že pokud by si někdo zasloužil přes držku, tak že to sem asi já. Padly na mě výčitky svědomí děvky. Ale zase mě rychle přešly, páč já děvka nejsem. Jenom, sem se minulej tejden trochu zapletla s bejvalym a den předtim s jinym a včera s jinym...no, stává se. Hlavně, že nikdo nepřišel a snad ani nepřijde k úhoně. Hm, asi přijde. Jeden z těch dvou chlapců, co mě momentálně nabalujou určitě přijde k úhoně. Přesunuli sme se jinam. když sme se přesouvali, volalo mi neznámý číslo. Potom mi přišla SMS "váš známý vám z čísla bla bla poslal zprávu, ať se ozvete", nebo co se to tam vždycky píše. Ty dvě čísla byly rozdílný. Ani jedno sem neznala. Chytla sem hysterák spojenej s démonickym smíchem, že to se mě určitě snaží zkontaktovat lidi z Nalejvárny, ať tam dorazim, nebo ať něčo dělam, že se Oi a muj bejvalej určitě porvali/rvou/budou rvát. Spolužák mě po několika minutách přesvědčil, ať na to číslo radši zavolam. Ozval se neznámý hlas, s tim, že mě předá dál určité osobě, jejích charakteristika odpovídala chlapci se zajímavýma vlasama, mojí aférce z privátu mýho bejvalýho. Byl to on. Prej jestli sem v Nalejvárně. Já že ne, že už sem tam byla. On že maj po zkoušce s kapelou, tak že se možná eště ozve, jestli dorazí někam do centra. Haha, výborně. To je třetí chlapec. Ten mi fakt chyběl. Aby mě naháněl někdy po první hodině ranní. Pokračovala sem ve svym démonickym smíchu nad ironií tohohle večera. Muj našrot vožralej nápadník je paranoidní a myslí si, že ho chce muj bejvalej zmlátit. Nemam nejmenší ponětí, co se honí v hlavě mýmu bejvalýmu, prohlašuje o sobě, že neni bitkař, ale kdo ví (spíš se prostě jenom rvát neumí haha) a teď eště do toho podkinu možná míří muj další nápadník s fajn účesem. Haha, fakt sranda tohle... Jenom já na tom místě už naštěstí nejsem.
Byli sme přesunuti. Tam sem si dala další víno. A potkala Světlonoše, kterej mi jenom popřál k narozeninám,omluvil se, že nedorazil na oslavu, ale jak rychle přišel, tak hned zase odešel. Bejvalej šoustkamarád si s tou tlustou lesbickou asiatkou dali jednoho panáka a šli do prdele. Hmmm...vedl si její špeky domu? Dokáže muj bejvalej šoustkamarád přesvědčit lesbu, aby s nim šoustala? Budou jí šoustat? Nebo bude ona šoustat jeho? Je vůbec lesba, nebo transka? Nebo je to tlustý asiatský chlapec? Otázky, samé otázky... A co si o tom myslíte vy? Napište mi do komentářů!
Vzhledem k psychický náročnosti posledního večera a situace, co se děla právě v ten okamžik sem přísahala, že to dneska nikde dlouho nepotáhnu a že pojedu brzo domu. Se spolužačkou a spolužákem sme se přesunuli eště jednou, dali si pivo a seděli tam někde v nějakym podniku až do zavíračky, která byla po třetí hodině ranní. Těsně, než sme dopili, tak tam vypadnul proud. V baru při téměř kompletní tmě. Svítili jenom světla z ulice přes velký okna. To vypadalo dost hezky. Jenom bylo těžký platit.
Vstřebávala sem páteční a sobotní noc až do...úterý. Kdy mi to nedalo a domluvila sem si randíčko s chlapcem se zajmavýma vlasama. Vypila sem s nim víc piv, než sem plánovala, skvěle se s nim bavila, povídali sme si o všem možnym, prostě to bylo příjemně strávených pár hodin a když sem vystupovala z metra, tak sem ho sice nejdřív jenom objala ale...nějak sme se políbili. Ups. A zapamatovala sem si to, i když to trvalo tak krátce. Byl to příjemnej polibek. Z tohohle chlapce mam dobrej pocit. Jenže...to i z Oi. Achjo. Proč dva? Proč ne jenom jeden? Nebo žádnej! To by mi taky nevadilo. Ani u jednoho z těch chlapců necítim takový to "ono", co běžně předchází zamilování se. A to je vlastně dobře, co mi tak moje zkušenosti řikaj... Vztahy sou sice o sympatiích, ale nemusí to bejt hned vyhrocený na nějakou lásku, nebo jak se tomu nadává...

Je mi zas trochu špatně z toho, co se v Praze stalo o sobotní noci. Hákáče? Vážně? Co je to? Kde to jsme? Malování různých nápisů po obchodech někoho, koho považujeme za podřadnýho? Hmmm, nebylo to už tady v tom světě náhodou jednou?
No, nebuďme tak negativističtí... V pátek se konala akce, pár koncertů. Oi mě od našeho randíčka někdy v tejdnu, mam pocit, že to bylo další den po chlapci se zajmavýma vlasama, bombardoval zprávama, jestli na tu akci jdu. Já šla, přirozeně. Ale měla sem to plánovaný už dlouho se svýma bejvalýma spolužákama, nebylo to kvůli němu. Jo a vzpomněla sem si, po našem setkání mě Oi doprovodil až skoro domu. Ach, milé. To už mi dlouho nikdo nepředved. Furt mi chce kupovat ty kytky. A podpalovat cigarety. A balit cigarety. A tak.
Na koncerty sem dorazila se spolužákama, lehce připitá. Nejenom že sme z hospody, odkud se vyráželo vyráželi asi o 3/4 hodiny pozdějc, než bylo plánovaný, ale zrovna, když už sme byli pár metrů před cílovym klubem, tak se nám do cesty postavila velká vývěsná cedule hlásajíc: "Svijany". No jo, Žižkov je nebezpečnej a eště bylo docela pěkně, i když už večer. Prostě nejde jen tak projít ulicí a nedat si pivo. Dali sme si jedno na rušný zahrádce a stejně sme vo nic moc nepřišli. Kapely měly spoždění. Po nějaký době mě začal nahánět Oi. Nevěděla sem moc, co mam dělat. Jakoby...celej ten den sem chtěla bejt spíš s kamarádama, než s nim, ale když už sem ho viděla přímo v tom klubu, nebylo vyhnutí. Šla sem za nim. Dal mi pusu, koupil mi pivo a nabídnul cígo. Okey.
Přicházeli další známí, stáli sme u jednoho stolku, moji kamarádi pořád pobíhali sem a tam, zábava se začala dobře rozjíždět. A my opíjet. Ten kokot J****** a jeho drazí sourozenci se rozhodli, že je ideální čas na to vzít na koncert jejich nejmladší sestru. Je jí dvanáct. Jo. Kolektivně sme se dohodli na zákazu moralizování. Zcela upřímně, v jejim věku sme nebyli jiný, jenom většina z nás byla bez starších sourozenců, takže nás tahali starší spolužáci, nebo tak. A jako jo, první takový ty malý "kinderpárty" s alkoholem na základce si pamatuju až ve třinácti, abych byla upřímná, stejně jako zbytek mých bejvalých spolužáků. I když třeba cígo sem poprvý ochutnala v jedenácti. Jenom ochutnala, první cígo, co sem sama vykouřila, tak to mi bylo už dvanáct. Jako J******** sestře. No co, dvanáct. Nejvyšší čas začít kalit. Hlavně, aby se jí nic nestalo, ale nejstarší sestra J****** na ní dávala dost bacha. Naštěstí. Stejně se opila. Ale jen trochu.
Na jednom koncertě, prakticky, na jedinym koncertě na kterej sme tam všichni původně šli se to rozjelo...inu, jako vždycky. Peklo. Bouře. Saigon. Pogo. Mánie. A J******** mladší sestru sem v jeden okamžik zaznamenala crowdsurfingovat v tom divokym pogu. Hustý. Ta holka bude mít hodně hustej zážitek. Já o sobě nevěděla. Padala sem ze strany na stranu. Krev se mi napěnila z toho vedra a moje vlasy byli tak nějak všude. Zapomněla sem si je stáhnout. Odpogovala sem uplně k podiu. Ztratila sem Oi a zbytek. I když zbytek se tak někdy přibližova a pak zase oddaloval. Když už se atmosféra uklidňovala a koncert se blížil ke konci, všimla sem si, že nemam na krku přívěšek. Nebyl to jen takovej přívěšek, byl to přívěšek po mojí matce. Malej dřevěnej totem sibiřských, možná až mongolských šamanů. Asi byl i začarovanej. O to víc mi spadnul kámen ze srdce, když sem po koncertě našla jenom dolní půlku toho totemu. Byl zničenej, rozdupanej. Řekla sem si, že je sice škoda hezkýho přívěsku, ale že alespoň nějaká síla a emoce zničila jinou sílu a emoci, co pravděpodobně v sobě ten totem za celý ty léta držel, asi za těch dvacet let. Moc mě vlastně ani nesralo, že sem přišla o hezkej přívěšek. Doma mam eště jeden. Taky po matce a taky začarovanej. Ten už se ale rozbít nemá. Je na něm totiž vyobrazená jenom jedna hlava. Co mělo být zničeno, tak se zničilo. Hodila sem zbytek totemu do kapsy a hned se z tou zkušeností běžela pochlubit Oi. Koukal na mě trochu divně, pak se začal smát a nabídnul mi cígo. Byla sem opilá. Dost. To z toho poga. Teklo ze mě. Fakt dobrý pogo. No a normálně...jedný známý, resp. přítelkyni mýho bejvalýho spolužáka se mi podařilo představit Oi (když se ptala, kdo to je) jako svýho novýho přítele. Eh, cože? No tak teda jo, no...
Moji bejvalý spolužáci šli po konci akce dom. Prej únava, nebo co. Haha, je teprve okolo půlnoci. Já se s Oi a pár dalšíma lidma přesouvala dál, resp. jenom o ulici vejš. Tam sme si dali opilí pivo. Hodně opilý pivo. Opustilo nás pár lidí a zůstali sme s Oi sami eště s kamarádem. Mě a kamaráda přepadla chuť na brko. Oi nehulí, ale...nechal se přemluvit. Neměli sme ani gram. Kamarád zavelel, že sem jdem přesunout do jednoho baru, kde určitě někdo bude mít. Tyvole, fakt divnej bar, asi sem tam nikdy předtim nebyla. No jo, Žižkov. Překvápkem bylo, když sme přišli na to, že tam nikdo nic nemá. Zato...u vedlejšího stolu si pár chlápků, už tak okolo 40-45 plus dělalo solidně lajny přímo na stole a...jo, proč ne. Jen tak si jdeš před třetí ráno do baru na lajnu a pak se zase vrátíš ke spící manželce a dětem. Klasickej páteční večer asi. Po docela vážnym/divnym rozhovoru, co se týkal jedný naší známý sme se všichni vydali domu, prakticky stejnym směrem. Zajímavý, některý drby nejsou jenom drby. Sem dobrá herečka, když mi kamarád sděloval onu prekérní situaci, co byla tématem předváděla sem, jakože o ničem nevim. Přitom už sem to věděla dávno, hehe. V tak malý skupince lidí se prostě nic neutají. Jenom sem fakt měla za to, že to třeba tak nebylo a že sou to drby. Nebyly. Teď sem to slyšela z první ruky. To si tak člověk řiká, že je eště docela normální v porovnání s ostatníma. Zajímavý, zas mam změněnej pohled na jednu osobu ve svym okolí. Tfuj, jak si někdo může vymyslet znásilnění? A eště to házet na kamaráda? Hnus.
Hlavně, že sem se ten večer pořádně opila!

Hlavně, že maturuješ, tyvole. Jo, asi jo.
Dokopala sem se na poštu. Pozvánka na vejšku. Tady už to nebylo tak snadný jako minule a vážený uchazeči, berem vás, páč nemáme lidi...tady už ty přijímačky budu muset absolvovat. Za dva tejdny. Držim si palce. To dam!

V sobotu sem byla polomrtvá. Začínam mít takový...divný vopice. Ne jako že by mi bylo blbě, ale prostě se mi zbytkáč v krvi drží mnohem dýl a když druhej den piju, tak si dam tři piva a jede to rychlejc, než předtim. I když mě Oi zas celej den naháněl, dala sem si spicha s kamarádem a zašla na místo, kde na baru pracuje jeden z bejvalých spolužáků. A Oi řekla, že se uvidíme až pozdějc večer. Ne, že bych ho nechtěla vidět, ale...chci vidět i jiný lidi. Bejvalej spolužák povídal, že je ze včerejška celej rozlámanej. Prej má něco se zádama z toho poga. J****** tady neni, páč si naopak udělal zas něco s nohou. Prej byla prdel ho včera pozorovat, jak odchází s jednou berlí svojí starší sestry. Ona totiž má teď nějak berle...a jde na koncert. Dobrej punk, co? A ona odcházela o tý druhý berli. Haha, invalidní sourozenci, haha, ha. Škoda, že sem to neviděla.
Psal mi Oi, že je prej nějakej srandakoncert nedaleko a že tam s pár lidma jede. Tak sem vzala kamaráda a jeli sme za nim. Pak mi ho celou dobu bylo líto, jelikož já tam měla Oi a partičku známejch a on nikoho. Ale byl to dobrej koncert, i když nehrálo to, na co sme přišli. Pěkný prostory, vůbec nechápu, jak mi takovej klub mohl uniknout? A to kolem toho chodim dnes a denně? Je to v místech, kde hodně často trávim svoje noční výlety? Jak mi mohl takovej klub uniknout? Jo, aha...ceny. Tyvole, tváří se to industrial a punkově a chtěj za lahváče stoko čtyřku. A nekouří se tam. Nasrat. Po koncertě se šlo pro lahváče za rozumnější cenu a nám s Oi se nějak podařilo oddělit od zbytku skupinky. Asi to Oi trochu zamejšlel. Koupil lahváče a vybrali sme to nejromantičtější místi na světě. Místo u jednoho kostela. Nekonalo se žádný velký voblizování, ani vošahávání se. Překvapivě. Naopak. Jen sme se tak drželi za ruce, občas si dali pusu, kouřili sme, pili pivo a v klidu si povídali o všem možnym. Oi nebyl opilej, sám mi to řikal. Já trochu už začínala bejt, ale pořád sem se snažila chovat jako člověk. O tom sme se taky bavili. O alkoholu, co si o něm myslíme, pak i o drogách, o kouření, o umění, dějinách, o šatech, o zvířatech, seriálech a třeba i o fotbalu. To teda povídal on, já vim jenom, že maj hokejky a...ne, to je hokej. Bylo to super. Řikal mi, jak sem super. Zvláštní, ale hezký chvilky. Ne zvláštní jako vesmírný, ale tak...přesto hezky zvláštní. Nebyla sem v sedmym nebi vyloženě kvůli Oi, ale je bylo mi s nim v tu chvíli fakt příjemně a klidně bych s nim na tom místě takhle byla i delší dobu. Jo a...opět bylo krátký téma i muj bejvalej přítel. Oi mi prozradil, co se dělo na tom baru, jak tam spolu byli "soukromně". Ne, nervali se, díkybohu. Ale Oi pořád nechápe, že on nechal mě a ne já jeho. Když mu prej začal mluvit něco o tom, jak to je se mnou a s nim, muj bejvalej mu odpověděl, že je mu to jedno. Tak proto pak vypadal tak nasraně... Jo, chlapče, jedno ti to je možná natolik, že to dokážeš vyslovit. Jenže ty tvoje pohledy přes stůl potom řikali uplně jiný věci, než "je mi to jedno". Achjo, to je prostě...muj bejvalej. On jinej nebude. A já ho takovýho beru. A mam ho ráda, i když "je mu to jedno" něněně a pak se vožere a bude se lepit na všechno, co má víc jak 35°C, ale hlavně, že je mu to jedno. Na druhou stranu...co má sakra říct svýmu kamarádovi, kterej je zamilovanej do jeho bejvalý a...asi spolu tak nějak něco už maji? Co jinýho bych čekala, že mu řekne, než "je mi to jedno"...?
Vrátili sme se za kamarádama, který felili před klubem a společně se přesunuli do...ehm jedný specifický...ehm, to snad ani neni hospoda? To je prostě místo, který...který asi každá zbloudilá chlastající duše v centru někdy ve svym životě pozná. Místo, co nezklame. Dali sme si pivo. Najednou se přivalilo strašně moc mých známých. What? Kdo by zrovna tady čekal tyhle lidi? Byla prdel. A duch mýho "dneska to nepotáhneš extrémně dlouho" byl opět udupán. Kurva, to už je zas půl čtvrtý?
Probouzela sem se v neděli dřív, než v pravý dopoledne. To je...podezřelý. Hodně. Asi nějaký podvědomí, věděla sem, že tenhle víkend je deadline pár prací do školy. Njn, maturita. A při takový příležitosti se nehodí zaspat půl, případně celej den. Nálada ale byla dobrá. Za prvý, získala sem zdarma pár nových triček, protože sem prostě popelnice a beru si věci, co ostatní lidi už nenosí a za druhý...moje peněženka. Utratit za celej víkend doslova jenom šedesát korun...panejo. Dobrý, hodně dobrý. Děkovat bych měla samozřejmě chlapci.
Chlapci? Takže...je to chlapec? Je Oi chlapec? Muj chlapec? Hmmm... Parta určitých lidí si je tim už určitě jistá, protože prostě ručičky a pusinky. Já samotná sem o něm v opilosti mluvila jako o, doslova, "to je asi muj přítel". Haha, miluju, jak všude používam to slovíčko asi. Celej život je totiž takovej asi, takže to beru jako upřesnění všech situací. Stay podvraceč a špekulátor. No a v neposlední řadě, už sem to vzala tak trochu za svý. Situaci já a on = prej zas nějakej vztah. Přemejšlela sem nad tim neděli a pondělí. Řekla sem si, no...tak proč vlastně ne? Buď zas jednou v životě trochu racionální. Ten kluk je do tebe zamilovanej. Je hezkej. Docela. Jako vlastně dost ale...moji můzové vypadali vždycky jinak. Minimálně je zajímavej. Chová se k tobě hezky. Dává ti to dost znát, z čehož se dá usuzovat, že mu na tobě záleží. Cejtíš se s nim dobře. To, že z něj nejsem odvařená a že ti kvůli němu neteče mezi nohama Vltavy přece nic neni. A...platí za tebe útraty! No, jo! To je asi ono! Navíc, sme docela rozdílný v některých věcech, takže se spolu asi nebudete nudit. Ty věci nejsou zásadní, takže to nebude základ krizí, ale spíš to bude poznávání nových situací. Třeba rvaček na fotbale ahaha ha. A co je hlavní...neni hloupej. Je chytrej. Zná dost věcí, má dobrý názory a přehled. Jo a...abych dala prostor i svojí potvora a populistická svině side, zná dobrý lidi a já bych díky němu mohla poznat víc dobrých lidí.
Suma sumárum, dobře situovanej, hezkej, chytrej, zamilovanej, platí mi chlast...to je dobrý. To může vyjít.

Mam potkana po operaci. Když sme jí přivezli z veteriny, probrala se z narkózy a pak eště několik hodin byla uplně mimo. Neovládala dobře přední, ani zadní tlapičky, váhu, těžiště, převažovala se, padala do stran, prostě...představte si člověka s takovýma třema promile. A teď tam dosaďte potkana. Jo, tak nějak se chovala. Škoda, že sem jí nestihla natočit. Byla to fakt prdel.

Chlapec s hezkýma vlasama mi furt píše. Měli sme se dneska sejít, ale musela sem být ve škole. Hm. To nevim, jak tohle dopadne. Vyhoďme ho z kola ven. Ale to neznamená, že se musí zcvoknout, udělat zpouru ve cvokhauzu a být zabitej kámošem. Hihi.

Řikam si, že by mi s Oi mohlo být dobře. Tak asi jo, no. Nejsem zamilovaná, takže mi je dobře. Nechybí mi to, prozatim. Nejsem zamilovaná, prozatim.

Našla sem doutníky, který sem dostala minulej rok k narozeninám. Zbejvá jeden, heh.
Normálně sem si asi zavirovala noťas, kurva. To je tim, že s tim neumim. Třeba teď sme měli velký odevzdávání důležitých protokolů (...věcí na ten způsob) ve škole a já vůbec nevim, co po mě ten počítač chce. Vraťte mě zpátky do jeskyně! Já nechci žádný wordy, fotošopy a internety! Eh, internet je to jediný, nad čim z tý trojice tak nějak vládnu alespoň částečně mocí. Rozhodně ale ne na takovym levelu, jako kamarádi, co umí věci okolo dark webu. Nebo deep webu, nevim, jak je to správně. Vim jenom, že se tam daj sehnat drogy. A nájemný vraždy. A dětský porno. Hm, nic pro mě. Krom těch vražd. A drog. Hehe.


Poslouchejme AC/DC. Páč už sme ho dlouho neposlouchali. A ani už nebudeme. Myslim naživo. Axle, smrdíš!
Poslouchala sem to včera, když sem jela tramvají, ale ona se srazila s dodávkou a já šla domu nasraná pěšky. Spěchala sem na poštu a stejně sem jí tim pádem nestila. To sem se mohla vidět s Oi. Ale neviděla. Oi chce zažalovat poštu. A školu. Že prej mu prej znemožňujou mě vidět. Haha, jo. Kdyby mi radši pomohl obložit školu nenápadně dynamitem, aby se to do těch maturit stihlo...

Ámen
Rokenrol vám všem

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Antia Antia | Web | 28. dubna 2016 v 9:24 | Reagovat

Při tom tvým hodnocení tlustejch lidí mám vždycky chuť zas přestat žrát.
Tumblr mam taky, ale po týhle módě/stylu/nebo co to je, jak přes kopírák, se mi chce zvracet. I když pozorování těchhle lidí je občas celkem vtipný.

2 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 28. dubna 2016 v 21:46 | Reagovat

[1]: Ne, to zní moc extrémně. Já nemam nic proti tlustým lidem, pokud je znam a jsou fajn. Ať si je každej jakej chce. Jenom já osobně bych byla radši mrtvá, než tlustá. To je jenom muj problém.
Tumblr mě nebaví. Už ne.

3 Niemand Niemand | Web | 28. dubna 2016 v 21:48 | Reagovat

Tlustý lidi sou hnusný.
Spolužáci jsou většinou na hovno. Jak bejvalí, tak současní.
A závěrem: "je mi to jedno" je podle mě ještě jedna z těch lepších reakcí. Neupřímná, ale vlastně... kdo stojí o upřímnost?

4 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 28. dubna 2016 v 22:27 | Reagovat

[3]: Já tlustá bych byla hnusná, ostatní mam v píči. Jen kritizuju. Nejsou, haha. Moji ne. Lucky bitch. Jako vždy.

Neupřímný by bylo: "se můžu ze všeho posrat".

5 Anice Anice | E-mail | Web | 30. dubna 2016 v 13:14 | Reagovat

Čusík, na mém bločku máš diplomek za Hromovku xD

6 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 1. května 2016 v 12:29 | Reagovat

[5]: Coto?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama