Koza dál zůstává celá

13. května 2016 v 2:13 | Pražský poděs |  Blitky
Takže, teď se pujdu zahrabat. A vyhrabu se, až se budu cítit zodpovědně naučená na maturitu, na zkoušky a připravená na změny v životě, jako třeba se nevrhat do pochybných vztahů a tak dále. Haha, to bych se nesměla znát.

Pátek byl běžným pátkem. Šla sem na jedno místo pozdravit lidi, na druhý místo pozdravit lidi a pak sem zamířila do svojí klasický nalejvárny, kde byl Oi, parta a slavili se jedny narozeniny. Všechno by probíhalo jako zcela klidný pátek. Člověk by se bavil, opil a jel opilý domu. Jenom já tu úroveň zas posunula někam uplně jinam. Někam vějš. Týká se to Oi. Ten nebohý smrtelník mi v jednu chvíli u stolu tak nějak vyznal lásku. Předpokládam, že se na mě koukal a řekl: "Já tě začínam mít vážně rád." Pěkný, ne? To by bylo, kdybych do něj byla zamilovaná. A kdybych ho vnímala. A kdybych v tu chvíli svojí pozornost nesoustředila na mnohem závažnější situaci a to sice, že mi došly papírky a já neměla z čeho si ubalit. A tak moje reakce na jeho slova byla doslova a do písmene: "Papírky..." Jo, to se mi povedlo. Nedošlo mi to. Nedošlo mi to, dokud o tom nezačla mluvit. Začala sem se mu omlouvat a tak. Omlouvala sem se mu eště dlouho s tim, až prostě chápe, že já občas bejvam uplně mimo a že mi někdy něco takhle nepříjemně ujede. Byl z toho špatnej. Vedle toho naproti nám seděl muj bejvalej. To mě taky rozptylovalo. Kník. Fail vyznání lásky. Je mi toho kluka líto. Já se mu omlouvala samozřejmě jenom kvůli němu, mě osobně to je tak nějak u prdele a tyhle věci už neberu. Nedošlo mi, že to myslí vážně.
Přesto všechno se nevzdává. Ten kluk se nevzdává. Je vidět, že nekecal. Že mě má opravdu rád. Druhej den sme šli na koncerty, který byly po průvodu legalizace. V průvodu sem nebyla páč sem se učila, hehe. Ne, nedělam si prdel, fakt se teď učim. Na koncertech sme potkali partu. Bavili sme se s Oi tim, jak sme potom z dálky nějaký lidi během asi dvou hodin pozorovali při jejich pravidelných obchůzkách okolo popelnic s cílem nasbírat co nejvíc plastových kelímků. Ty kelímky se pak dali vrátit a člověk dostal prachy. Rekordmanem v počtu obešlých koleček byl muj bejvalej. Bylo fakt komický ho vidět, jak nadšeně utíká k popelnici, hrabe se v ní, nadšeně drží pár prázdných kelímků a se širokym úsměvem nadšeně utíká k další popelnici. Stejně jako dalších pár lidí z party, ale těm už nebylo tak vtipný se smát. Oi do mě rejpal. Jestli sem prej pyšná, s čim sem to chodila. Haha, eh. Jo no, fakt hnus. Na druhou stranu, je to prostě muj bejvalej. Tohle k němu taky patří.
Po koncertech se šlo na privát. Až tam sem začala hulit. Už sem si řikala, co by bylo se světem špatně, kdybych se v den pochodu za legalizaci (ačkoliv už pro ní moc nejsem) nezhulila jak dobytek. Cestou na privát se nám stala fakt vtipná věc. Potkali sme novoženicha (nebo jak se tomu řiká), kterej byl na ulici s velkou taškou a kamarádem s malou kamerou. Oslovil nás a vysvětlil nám co se děje a že má za úkol se ptát lidí na uliic, co sou schopný mu věnovat do tý velký tašky. Byli sme všicki štědří. Celá naše zhuleno-vožralá partička položila všechen chlast na zem a začala se prohledávat, co tomu dobrýmu muži může věnovat. Když už má teda ten svatební den/noc. Já otevřela peněženku, kde sem našla fragment z minulýho léta- krom prázdých sáčků od koksu a trávy tam bylo i poloprázdní platíčko prášků, po kterých je člověk dost mimo. A který sou pěkný svinstvo. Tak sem mu to tam hodila. Doufam, že to hned potom někdo někde vyhodil. Doufam, že si to někdo na opilý, narozeninový párty nerozebral. Byly rok starý. A neni to koule, aby to dělalo hovno, když to má prošlou lhůtu. Tohle bylo prošlý léčivo... Nu čož, snad lidi nejsou debilové, aby si jen tak brali prášky proti kašli. Dál mu tam lidi házeli různý placky, špendlíky, snad i peníze a nějaký hrozno, účtenky, prostě píčoviny, co u sebe člověk najde a už je nepotřebuje. Vrchol ovšem byl, když mu tam jedna holka hodila knížku, co dostala ten den zadarmo od Hare Krišňáků. Lol.
Byla to docela klidná párty, v porovnání s tim, co se na jiných párty děje. Jenom jedna malá tlustá rozdavačka vypadala, že si to nejdřív chce rozdat s mym bejvalym, kterej jí ale pak začal asi nudit, potom s kamarádem, se kterym se tam uplně nejvíc volizovali a jednou, když sem byla v jiný místnosti, tak to dokonce zkoušela na Oi. Haha, vtipná osoba. Já vlastně celou tu párty trávila totálně vypálená Oi na klíně u počítače, kde sme pouštěli a poslouchali hudbu. Vedle nás seděl celou dobu muj bejvalej. Skoro celou dobu. Bylo to vtipný.
Oi mi tam v jednu chvíli, když sme tam byli sami a bylo to strašně romantický, šeptal, ať mu neublížim. Několikrát. Nezmohla sem se na nic jinýho, než na svuj úsměv, páč...co mu mam na tohle sakra říct? Přetvařování se mi jde jenom do určitých bodů. Přes něco vlak prostě nejedem. Neustále mi vyčítá to, jak sem byla ve vlastnim světě v momentě, kdy včera prohlásil, že mě začíná mít opravdu rád. Vůbec bych si toho ani nevšimla, kdyby to neustále tak neopakoval. Prostě jo, zaměřila sem tehdy svojí pozornost na papírky ve kterých zbejval jenom poslední papírek. No a co? Pro mě je to uplně normální. To je asi jedna věc, co mě na něm sere i když chápu, že ho to opravdu mohlo zranit (ech, zranilo, poslední dva dny o tom mluvil). Furt opakuje, jak ho to zranilo, i když já se mu za to už omluvila, ale zároveň sem ho upozornila na to, že sem občas mimo a svět okolo prostě nevnímam. Na druhou stranu chápu, že je to blbý, když si vylejvá srdíčko a mě víc zajímaj moje došlý papírky.
Oi je prostě takovej celej...dokonalej. Snaží se být dokonalej a jde mu to. Najde si holku, do který se bezmezně zamiluje a pak už je všechno jenom o tom, jak moc jí to dokazuje. Přesně takovej z něj mam pocit. Až to hraničí s podpantofláctvim, pokud už to podpantofláctví neni. Je. Jeho bejvalá holka si vymejšlela píčoviny a on jí to všechno toleroval jenom protože ji miloval. Chovala se prej půl roku jako děvka- v pohodě, to přežiju. Chci šukat i s jinýma klukama- v pohodě, to přežiju. Budu se k tobě chovat totálně chladně- v pohodě, to přežiju. Nosim co nejkratší oblečení a je mi vidět půlka prdele- v pohodě, to přežiju. Necham tě za sebe udělat spousta práce do školy- v pohodě, to přežiju. Nasrals mě a tak ti dam pěstí- v pohodě, to přežiju. Jako...cože? Co je to za chování od tý holky sakra? Byli spolu čtyři roky. Nerozumim tomu. Podle toho, co sem slyšela, tak se ta jeho bejvalá fakt často chovala jak totální kráva (i když mi třeba přišla uplně v pohodě vždycky když jsem jí viděla) A on pro ní stejně udělal první poslední. Dokonce se s takovu holkou zasnoubil. What? A tenhle kluk se do mě zamilovat? Jo, zamiloval a já nevim, co mam dělat.
Vidí ve mě dokonalou bytost. Neustále mi to opakuje. Jsi krásná, jsi úžasná, jsi nádherná, jsi bez chyby, jsi chytrá, jsi inteligentní, jsi vtipná, máš všechno, co chci. A já se na to dokážu jenom blbě usmívat. Občas řeknu, že to nechápu. On se zeptá, co nechápu. Já že to nedokážu pojmout, všechny ty věci, co mi řiká. On, že to je ale pravda. Já, že si to rozhodně nemyslim. On to začně opakovat a odůvodňovat. Nekecam mu, fakt to nedokážu pojmout. Je překvapenej a nechápe, že mi tohle neřikal nikdo předtim. No...on mi to řikal někdo předtim. Jenom mi to v uších znělo uplně jinak. Když mi podobný věci řikal muj bejvalej, tak sem byla schopná mu to věřit. Sice sem v tý době nechápala, co na mě vidí, jelikož sem se měla mnohem víc za duševního mrzáka, ale dokázala sem to pojmout. Do svýho bejvalýho muže sem totiž byla zamilovaná. A sem do něj zamilovaná pořád. Jenom nechápu proč. A je mi z toho ouzko.
Dalo by se to vysvětlit tim, že ho vidim moc často, takže ho mam pořád před očima. Jenže ten kluk je pořád stejně vošklivej, pořád stejnej vožrala, pořád má stejně mastný vlasy, pořád se občas chová fakt povidně, pořád umí bejt stejně protivnej, když se probudí na párty a je pomalovanej a tak dále. Do toho tady mam před sebou Oi, kterej je do mě zamilovanej jak prase a já jeho city nedokážu opětovat. Spolu sice smějeme tomu, jak muj bejvalej vybírá z popelnic kelímky a Oi se mi do toho eště samostatně směje, jestli sem pyšná, s kym že sem to chodila. Ale já to prostě neřešim. Stejně i po tom roce cítim, že svýho bejvalýho miluju. To je tak tragikomický, až z toho nebrečim, ale směju se tomu. Ostatně jako všemu ve svym životě.
Oi ve mě vidí anděla spásy, vílu hojnosti štěstí a najádu tvořenou čistou ženskou energií. Dokonce je přesvědčenej, že vim, co chci. Že nejsem jako většina holek v mym věku, který šukaj s každym, kdo se připlete do cesty. Haha, ne, to opravdu nedělam. Řekla sem mu s kolika lidma sem spala. Řekla sem mu o všem a překvapenej byl jenom, když se dozvěděl o mý slavný aférce s pánemo dvacet roků staršim, než sem byla já. A že mi v tý době bylo šestnáct. No, pravdu má v tom, že nešukam s každym, kdo se přeplete do cesty. Já je všechny beru do užšího výběru. A pak šukam jenom s těma, se kterýma šukat opravdu chci. Takhle to ve skutečnosti je, ale to už si on neuvědomí. No a taky samozřejmě neví, že sem spala s Iblísem, kterýho zná v plný Iblísově magorský kráse. Haha, to asi ani vědět nechce. Prej jsem roztomilá tim, jak občas dokážu bejt uplně mimo. Jenže já sem mimo uplně...myšleno kompletně. Neni roztomilý, že si lítam ve vesmíru neustále, že mam všecko na háku a že sem ufon. To si taky nedokáže uvědomit. Já sem magor a už nevim jak víc mu to dát najevo, ačkoliv se vlastně moc nemusim snažit, jelikož to vidí. Ale přijde mu to roztomilý. Aaarrrggghhh! Já mu jednou nechtěně ublížim a to bude teprve tóčo. Protože si to neuvědomim, jelikož je mi všecko u prdele. Stejně, jako mě víc zajímaly papírky, než jeho vyznání lásky. Já mu nechci ublížit, strašně moc mu nechci ublížit, nic mi neudělal a tak k tomu nemam nejmenší důvod. Oi to jenom bere moc vážně a vyspěle. Chce mě mít jako opravdovou partnerku. Zatimco mě v hlavičce tříská animovaná opička činelama o sebe a v pozadí tohohle výjevu běží celej vesmír. Sem magor a jiná nebudu.
Kdybycho do něj alespoň byla zamilovaná, tak je čeho se chytit. Ale já do něj zamilovaná nejsem, páč to nedokážu. Moje čistý naivní city zmizely s aférkou s Iblísem. Já už se ani zamilovat nechci. Stejně eště pořád miluju ty, který sem milovala v minulosti a to mi bohatě stačí. Nedokážu se do Oi zamilovat jenom protože se ke mě chová naprosto dokonale. Přesto všechno nedokážu Oi říct věci tak, jak sou. Páč bych o něj přišla. Tim pádem bych přišla o společenský výhody, co přináší status mít přítele. A navíc se pohybujeme v moc úzkym okruhu lidí. Tak si řikam...pak bych zas stejně nadávala, že nic nemam. Je lepší mít něco, než nic, když už vlastně mam uplně všechno, co potřebuju. I když dobře vim, že tak hodnýho kluka si nezasloužim.

Po párty sem chtěla jít domu. Oi mi nabízel, ať přespim u něj a tisíckrát mi snad opakoval, ať v tom nevidim nic úchylnýho. Já odmítla, chtěla sem jet prostě domu. Jak sme odcházeli, muj bejvalej se zvednul taky. Tak sme šli všichni tři. Po cestě tichou krásnou pražskou čtvrtí okolo třetí ráno nastal lehkej konflikt a to, že Oi nějak drsně ohradil na mýho bejvalýho, když sme se bavili o jednom takovym specifickým ehm...práškách. Co dost dávaj. Nějak sem o tom začala mluvit v souvislosti s náhodnýma halucinacema, co sem v tu chvíli viděla, muj bejvalej prohlásil něco jako tfuj, jak si to někdo může dát, do toho se právě Oi posměšně uchechtnul směrem na mýho bejvalýho, že ať radši drží hubu, když v momentě, kdy je tim sjetej, tak ani nepozná svojí přítelkyni. To se kdysi stalo. Muj bejvalej zrovna tohle svinstvo jednou zkusil, když sme spolu byli a chvilku na mě čuměl jak zjara, než mu došlo, že sem to já. Já to jako vtipnou historku už Oi samozřejmě stihla říct no a...on to teď použije takhle. Muj bejvalej se ohledně toho na Oi taky dost ostře ohradil něčim jako, že toho měl málo. Pak bylo divný ticho. Divný. Nebejt toho, že sem byla rozjívená a pořád eště trochu zhulená, tak by takový ticho určitě bylo celou cestu. Při loučení to vypadalo, že potom, co podal muj bejvalej ruku Oi (jako takový to klasický slušný gesto na rozloučení, když se člověku toho druhýho nechce z nějakýho důvodu objímat), tak tu ruku chtěl podat i mě. Byl by mi na tváři prolítnul výraz/škleb překvapení a nechápání (proč mi sakra muj bejvalej chce podávat slušnou ruku lol), ale to se ani nestihlo stát. Automaticky sem udělala krok dopředu a svýho bejvalýho normálně objala, tak, jako to děláme vždycky. Haha, asi mu to z nějakýho neznámýho důvodu připadalo blbý mě objímat před Oi. Ale...proč by mělo? Možná mu to bylo blbý jenom v tu chvíli a v tu situaci. Když muj bejvalej zmizel dostatečně daleko, Oi vyjádřil obavu, jak mu přijde, že se k němu muj bejvalej chová poslední dobou víc a víc drze. Myšleno tak, že mu třeba řiká věci, nebo že dělá věci, který by si k němu dřív nedovolil. Až v tom cítí určitou formu odsekávání a takový skrytý záště. Je to logický, ten kluk se mnou chodil ale...nechápu. Oi taky nechápe. On s nim o tom mluvil, když byli na tom baru a já se bála, že se porvou. Oi se mýho bejvalýho ptal, jestli mu to nějak nevadí. Muj bejvalej tvrdil, že ne, že už je to dlouho, co byl se mnou. Teď se chová takhle. Hm, no jo. Ten prostě nikdy nic neřekne. Vždyť ani mě některý věci nedokázal vysvětlit. Eště aby byl upřímnej k člověku, kterej má něco s jeho bejvalou. I když je ten člověk jeho kamarád. Já to nechápu právě protože mě po našem upuštění páry, který se nedavno stalo, taky tvrdil, že vztah mezi náma nechce opakovat. To, že se něco takovýho stalo Oi naštěstí neví. Ani nebude vědět.

Svět je napíču. Nezajímá mě to. Jdu se učit, abych odmaturovala a mohla na vejšku. To je to jediný, čeho chci opravdu dosáhnout.
Začíná být teplo, takže lvl mých hipíz vohozů dosahuje maxima. Jemný zvonáče s krásné látky, halenky, sametový krátký kardigan připomínající župánek...jojo, jsem krásná. Vážně. Moc mi to začíná slušet. A pod těma halenkama mám moc hezký prsa. Lepší, než v upnutých tílkách v zimě. Ty ty prsa moc tvarujou. To je jako kdybych měla podprsenku. A tu sem přestala nosit v šesnácti. Tyjo, to už je taky pár let. Dva roky a něco. To je super.
Korálky, kulaté brejle, rozevlátý vlasy...krasavice. Ach, jsem na sebe tak pyšná. Nedivim se tomu, že se do mě Oi tolik zamiloval. Ale je to bizardní. Něco, co přicestovalo ze sedmdesátých let a skinhead. Divnopár.

Barvila sem si včera vlasy. Byl to kompromis. Matka nabarvila vlasy mě a já nabarvila vlasy jí. Čirou náhodou se stalo, že mi nedošly vlastnosti chemických barev. Rozhodla sem se přemluvit matku, ať svojí zbylou blond nevyhazuje, ale ať mi jí nechá, že si s ní napatlam pár pramenů. No, teď mam na pár místech fakt zvláštně světlý vlasy. A na jiných taky zrzavý. A na dalších dokonce červený. Je to pěknej kontrast na tu měděnou, co mam jako podklad. Bála sem se, že se mi experiment nepoved, ale poved. Wheee, oheň! Moje vlasy sou oheň.

Dva dny v tomhle tejdnu se mi podařilo jít ven. Za J******* na bar. Tady na tom místě je vidět, že začíná léto. Chyběla mi tahle atmosféra. Jenom sem zvědavá, jak dloho bude trvat, než to tu začnu zas nesnášet. Páč už vidim, jak tu zase budu vyfelená každej večer/noc. Historie se opakuje. Jak minulý léto.

Eště jedna nehoda se mi stala. Z hrobu vylezl chlapec, se kterym sem se vyspala v tejdnu před svýma devatenáctýma narozeninama čistě za účelem toho, abych zvýšila počet svých sexuálních partnerů za rok a taky páč sem se s nim prostě vyspat chtěla. On je do mě asi zamilovanej. Uá. Jak se to stalo? Vždyť se celou dobu choval tak, že to nevidí na žádnej dlouhodobej vztah! A teď se sešel s mojí spolužačkou, do který dvě hodiny hustil, jak má strach, že ho mam jenom jako rohožku. What? Samozřejmě, že ho mam jenom jako rohožku, ale...myslela sem si, že on mě taky! Moje spolužačka mu samozřejmě řekla, že mam přítele. Hned potom mi psal. Muj záhadnej mozek ale neodpověděl podle reality: "Jo, mam kluka, nic už s tebou nechci mít." Napsala sem mu něco v tom slovasmyslu, že se to tak nedá nazvat a že to eště tak neni a bla blabla, že hlavně nechci bejt na nikoho hnusná. To je mimochodem pravda. Nechci bejt na nikoho hnusná a asi proto mu lžu. Samozřejmě, že s nim nic už nechci mít. Ale neřeknu to. Ne, že bych to neuměla, ale...vážně mam eště potřebu si nechávat otevřený zadní vrátka? I když vim, že bych je v případě nutnosti stejně nepoužila? Nebo prostě jenom...je tenhle nebohej vošukanej chlapec moje dobrá modelína na tránování formování jakýchsi...manipulací s lidma? Ech, asi to druhý. No jo, holt ne každej má štěstí na hodný a upřímný lidi v životě. Pfff, stejně tohohle kluka brzo pošlu do prdele, jenom z důvodu, že mě přestane bavit s nim komunikovat. Tak to bych mu asi měla přestat dávat slepý naděje, co? Vždyť mi nic neudělal, nemam nejmenší důvod mu ubližovat. Jenže když ho pošlu do prdele, tak mu ublížim, sám mi psal něco takovýho. Hmmm....bokovka? Ne! To bys Oi nikdy neudělala! Oi je hodnej kluk! Žádný bokovky, ne, ne a ne! Navíc tohle je bokovka, co za to nestojí! Tyvole, měla bych jít spát.
Tyvole, sou dvě ráno. Ležim nahá v posteli a píšu tuhle sračku, zatimco mam pocit, že se mi o učivu, co si jedu přes den, bude i zdát. Učim se třeba několik hodin v kuse. Dobře já. Takhle sem se eště nikdy v životě neučila. Sem na sebe pyšná. A víc pyšná budu, až to budu mít za sebou. V neděli mam přijímačky na vejšku. V neděli ráno. Kurva, to znamená, že v sobotu nebudu moct příliš kalit. Ale to dam. TO KURVA DAM! JO! *mlátí se pěstičkama do svojí plochá hrudi jako gorila* Jak sem řikala, že už je to léto a teplo. Oujé, Konečně můžu zas spát uplně nahá. To je takový...pohodlný.

Sem netušila, že sem až tak velkej "cikán" předevšim, co se vážných vztahů týče. A vůbec, celá moje povaha poslednou dobou začíná být cikánská, volná a nevázaná víc, nž dřív. Hustý... Jenom pár těch jistotek asi neopustim, no. Hlavně ty kamarády. Čert vem Oi a obecně chlapce, hlavně ty kamarády si zachovat. To je moje další rodina.

Bojim se toho koncertu AC/DC s Axlem. Já to viděla. Ten blbec si eště ke všemu zlomil nohu. Božemuj, já to viděla. To byla hrůza. Já to nechci vidět naživo! Ne...teď vážně. Axl je profesionál, je to poznat, když zpívá. Songy psaný pro Briana Johnsona, tj. upe všecko po roce osmdesát, sou hrůza hrůzoucí. To nejde poslouchat. Axl se může snažit jak chce, ale tohle nejde uzpívat. Prostě nejde. U Briana je něco tak specifickýho, tak specifickej řev bez výraznější intonace a snažení se, co Axl napodobit, nebo překonat nedokáže. Songy psaný pro Bona už zněli o něco maličko líp. Bon zpíval, to Brian moc nedělá. Proto songy před Back in Black jdou trochu napodobit. Ale jako celej...achjo. Je mi líto, co za katastrofy moje miláčky postihlo. Stejně se zvláštnim zvrácenym způsobem na ten koncert těšim. Pořád přece jde o AC/DC, Axla můžu s klidem ignorovat, stejně bude na tý kriplkáře staticky na jednom místě, tak se tomu místu budu zrakem vyhejbat.

Se divim, že mi lidi kecaj do toho, co píšu. A pak se kouknu- ejhle. Som byla na titulce, nebo co.

Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tucka Tucka | E-mail | Web | 14. května 2016 v 21:09 | Reagovat

Nechci někomu vnucovat své názory, ale divím se, že někdo čte takhle dlouhé články, když je autor schopný zanechat na těch vašich pouze komentář typu: "Ne." nebo "No a?"

(Můj názor, možná je to - i přes to jak je to dlouhé - dobré čtení, ale myslím, že si spousta blogerů zaslouží delší než dvouslovné komentáře, polepši se)

2 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 15. května 2016 v 17:51 | Reagovat

[1]: Kdo je čte? Haha, nikdo by neměl.

Navíc, cože? Kdo si co zaslouží? Lidi nedostávaj, co si zasloužej. Teda...málokdy.
Každý svého štěstí strůjcem.

3 Antia Antia | Web | 16. května 2016 v 14:51 | Reagovat

[1]: Tak tohle mě fakt pobavilo. Polepši se, Poděsko. Lel.
Jinak já spim nahá celoročně.

4 Tucka Tucka | E-mail | Web | 16. května 2016 v 15:26 | Reagovat

Tak sry, jen  vás to naštve, když si říkáte: jé, konečně nový komentář! A pak najdete jedno slovo - ne.
Kdyby to bylo jen u mého článku, nic bych neřekla.

5 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 16. května 2016 v 15:45 | Reagovat

[3]: Jdu se ukřižovat. Ne, dělam si prdel. To bych se pak na tu maturitu učila jak debil zbytečně.
Já ne, je mi ziminka...

[4]: V jednoduchosti je krása. Občas. Tady máš písničku na rozveselení: https://www.youtube.com/watch?v=uRmzopDLwqo

6 Antia Antia | Web | 16. května 2016 v 19:41 | Reagovat

[4]: Někdy je dobrý radovat se z mála. Heh.

[5]: Mě je zima i v létě, takže na to kašlu.

7 Kit Kit | Web | 21. května 2016 v 1:55 | Reagovat

No, holka, jenom skrz tvůj popis tvý osoby jsem se do tebe asi zamilovala :-D  Jsem zvědavá, jestli se někde potkáme :-D Whatever, zvedám poslední skleničku s pivem na počest tvýho učení se. To s těma zamilovanejma týpkama znám, ale papírky jsou v pohodě odpověď, mě se občas stane, že ze mě vypadne něco na styl "jojo, já sebe taky". Každopádně mě zase teď píše denně bejvalej a to už spolu nejsme snad dva roky, je to divný. Každopádně hodně štěstí při maturitě a samozřejmě i s Oi, znám ten feeling, když víš, že jinak bys vlastně neměla nic. A co se týče zvedání tvýho sexuální skore, docela by mě zajímalo, na jakým jsi čísle... :-D Každopádně - dont worry: be hippie! :-)

8 Kit Kit | Web | 21. května 2016 v 1:57 | Reagovat

[7]: tvl... "každopádně" je hroznej slovní parazit :-D

9 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 21. května 2016 v 13:25 | Reagovat

[7]: Hm, třeba už jsme se potkaly...hůůů, tajemné osoby :-D Ne, taky jsem zvědavá. :-D
Kurva, doučeno mam! Wheee!
Hej, toho se boijm nejvíc. Já nechci, aby ze mě někdy vypadlo, že já sebe taky. Já nemam pocit, že bych jinak neměla nic. Já bych jinak spíš nebyla jenom zaopatřená, toť vše.
Jsem na čísle, inu...myslim, že na svuj věk na docela normálnim, běžnym čísle. Zjistila jsem totiž, že přes druhý lidi člověk sám sebe neobjeví. Naopak, člověk sám sebe mnohem líp objevuje přes různý látky, co mu trochu zmuchlaj mysl :-D

10 Kit Kit | Web | 21. května 2016 v 23:05 | Reagovat

[9]: Congratz :-D Já to vzdala, nemám šanci se naučit za čtyři roky, tak jsem si stáhla nějaký random otázky, ty si párkrát přečtu a budu se modlit k bohům všehomíra :-D

11 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 22. května 2016 v 12:20 | Reagovat

[10]: Hodně štěstí, třeba bude...

12 Just Blaze Just Blaze | 22. května 2016 v 14:05 | Reagovat

Ha, už se těším na Tvou recenzi AC/DC a byl bych rád za odkazy na nějaký songy... nechci Ti do toho kecat, ale když jsi byla na té titulce :D

Přijímačky v neděli? To slyším poprvý, ještě že "tohle" za nás nebylo, GL :-)

13 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 23. května 2016 v 11:50 | Reagovat

[12]: Jojo, recenze bude hned, jak ze sebe po včerejší noci udělam člověka. Ale podařilo se mi vstát. Právě teď. První úspěšnej krok za mnou. A na koncertě jsem se nezabila, z čehož můžeš usuzovat, že to nebylo na zabití se, zabití několika lidí kolem sebe a zabití Axla :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama