Po rozloučení

1. května 2016 v 23:21 | Pražský poděs |  Kreativní průjmy
Bejvávaly doby, kdy dvě těla s půlkou duše
bloudili. Kde?
Mezi hroby.

Bez naděje na důstojné spočinutí.

Tyranie jedenácti
vládců krutých bez srdce.

Čekám na vysvobození,
čekám na spásu,
čekám na mír"

Vlastní děti sežrala!
Ne! Zachráníla...
Revoluce.

Kulisy se uložili ke spánku
a pnutí mezi dvěma světy
se nadechlo svobodně z plných plic.

Mrtvá děloha porodila
vymodlený dítě.
V komatu stovky dnů a nocí,
Trápily jí smysly drsně bez
pomoci.

Ty tělo,
já duch.
Zařiď, ať ta noc neskončí.
Zařiď vteřinu na věčnost.
Zařiď rozbití systému,
naše brzdy zpropadený!
A ať hroby otevřený
se zavřou.
Ale jen tak na dva prsty...

Eště jedna k tomu, co bylo v dubnu asi nejdůležitější. A za co sem asi nejvíc ráda.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama