Festivaly nosí prozření

18. června 2016 v 18:02 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Mam za sebou první festival tohohle léta na kterym sem si uvědomila jednu důležitou věc. Předstírat věci jde opravdu jenom na určitou dobu. A já to moc dlouho nevydržim. S upřímností člověk dojde nejdál. Tak uvidiíme, jakej tenhle přístup vyplodí ovoce.

Přijela sem pozdě, o několik hodin pozdějc, než bylo v plánu. Prarodiče totiž byli laskaví a vzhledem k tomu, že se zrovna stavěli v Praze v nemocnici mě autem odvezli až na fesťák. Jak milé. Proto to spoždění. Oi mi volal, když už sem byla na cestě a kousek před místem, kde se festival nachází. Když sem dorazila, byl na vstupu. Byl uplně, ale uplně uplně na sračky. Uplně. A polonahej. Dalších několik hodin sem trávila tim, že sem musela poslouchat jeho všemožný vyznání citů ke mě, jenom občas sem obděhla na koncert. Ale otravovalo mě to. Byla sem střízlivá, vůbec se mi nechtělo pít, když sem ho viděla, navíc sem měla potřebu se o něj nějak starat a dávat na něj pozor. Měl strašně divnou náladu a hroznou potřebu zrovna v tomhle stavu probírat náš vztah. A byl občas agresivní. Na ostatní lidi. Třeba sme seděli na trávě, zezadu přiběhnul Modrej mě pozdravit, když viděl, že sem přijela, ale on hned aby vypadnul. Modrej nechápal a myslel, že si dělá prdel. Oi nechápal a začali se v něm probouzet jeho nějaký agresivní záležitosti. Modrej se sice jenom dál smál a odešel dobrácky pryč, ale mě to naštvalo. Copak Oi nechápe, že neni na světě sám? A že lidi občas nejsou na stejný vlně jako on? Taky opakoval furt jedny a ty samý věci. "Miluju tě, tenhle tejden chci, abys u mě přespala, miluju tě, blablabla." Tu noc sem šla spát brzo, hned jak skončili hlavní hudební akce. Nasrali sme se k Modrýmu do stanu, nejdřív jakože jenom na chvíli a že pak pujdeme do velkýho stanu určenýho pro lidi, co stan nemaj, ale potom tam Oi vytuhnul a já už ho nemohla dostat pryč. Neunesu ho přece. Tak sme tam zůstali. Venku byla zima jak prase. Někdy v noci přišel mladší bratr Modrýho, uplně na sračky. Byl vtipnej. Pak někdy taky sám Modrej, kterej začal křičet "neeee", což mě probudilo, když viděl, že tam bude míň místa, než očekával. Spalo se mi blbě. Vstávalo se nějak dopoledne, přes den se felilo, pít se začalo až pozdějc. Já nepila, jenom sem s jedim kamarádem pálila jedno brko za druhym. Oi mi řikal, že je divný, když se s nim baví Iblís a když ví, že sem s Iblísem spala. Nechápu, ale je to vtipný. Iblíse sem tam taky viděla po nějaký době. Jojo, pořád stejnej, stejně krásnej, stejně ujetej. Strašne s nim chci mrdat. Mrdat, mrdat, mrdat. Přesně na tohle sem myslela, když vedle mě seděl muj kluk a držel mě za ruku. Oi se vožral už docela brzo, jak mu to lehce najelo po zbytkáči ze včerejška. Do toho se stala fakt pitomá věc a to, že se zeptal jednoho známýho, co studuje na zdravotníka, na stav svojí nohy, kde má nějaký podezření na nádor už dva roky. On mu řekl, že to může a nemusí bejt rak. Chytnul hysterák, co trval strašně dlouho dobu. Že nechce umřít, že chce žít, že to má v rodině, že by si se mnou nic nezačal, kdyby to věděl, že je kretén že si se mnou něco začal a třeba umře a tak dále a tak dále. Fakt psycho. Byla sem nasraná. Že mu ten známej něco takovýho řiká, když vidí, že je vožralej. A to mu chtěl eště dávat flašku rumu, co mu dluží z nějaký sázky. Šla sem za tim klukem a zatrhla mu to. Dneska se Oi žádnýho tvrdýho už nemůže ani dotkout. Ale fakt to bylo psycho, všichni ho uklidňovali, že to takhle přce nemůže říct když nic neví, že je to planej poplach, ale on samozřejmě neslyšel a neviděl. Mě bylo smutno a taky sem měla strach. Uklidnil se až po nějaký době. Já šla prostě pryč na koncerty a užívat si festival. On už byl pak docela v pohodě. I tu noc sme šli brzo spát, šla sem spát střízlivá, ani to hulení na mě nějak nepůsobilo. Tu noc sem se probudila dvakrát. Jednou, když vedle ve stanu dva naši známí, co spolu chodí, strašně nahlaš šukali a podruhý, když si Modrej do stanu přitáhnul holku, se kterou se líbal na jednom koncertě. Feck. Ve stanu pro tři nás spalo pět. Docela hardcore noc. Docela na hromadě. Probudila sem se ráno asi v sedm. Dole u stánků byl hluk. Řvalo se tam, že je levnější chlast. Vylezla sem ve stanu ven. Holka od Modrýho už byla pryč. Dole u stánků byly fragmenty něčeho, co bylo eště před pár hodinama lidma. Všichni na sračky, sjetý a zhulený, tancovali na sračky typu Abba a Justin Bieber. Prdel jak prase. Sebrala sem se a šla za nima, Oi se vzbudil a šel se mnou. Prej pujdem se na ty kretény kouknout a dáme si s nima cígo. Skončilo to tak, že sem začala utrácet poslední prachy za zelenou, jelikož Oi ty svoje někde během festivalu ztratil, nebo mu je spíš ukradli, pak sme začali dostávat pivo zdarma, tancovali sme několik hodin s totálně sjetym Iblísem a dalšíma lidma, co si dali emko a byla to fakt prdel. To ráno měl někdo natočit, to bylo to nejlepší na celym festivalu, když nepočítam nějaký koncerty, samozřejmě. Postupně všichni začali odpadávat. Iblís usnul se založenou hlavou s rukama na stole, tak sme si z něj strašně dlouho dělali prdel, pak sme nadrobili cukr na takový dřevěný prkýnko a přelomili brčko, co sme položili vedle tý "lajničky" a řvali na něj: "Voe, máš tu snídani!" Nikdo neměl telefon, škoda, že to nikdo nenatočil/nevyfotil. Já vytuhla až okolo poledne, na louce. Vzbudil mě Oi a kamrádka, abych si šla lehnout jinam. Otočim se a kousek za mnou byl obrovskej nádhernej frízák (kterej už se na fesťáku objevil i včera), jeho majitel seděl na zemi a pil pivko. Kurva, kůň! Dobrý ráno, ciwe. Byla sem strašně vožralá, strašně moc, takyže sem předchozí den strávila jenom o asi jednom pivu a pak už sem pila jenom vodu a hulila. Na festivalech se jí totiž eště míň, než jindy. Oi už byl taky vožralej. Potom, co sem se probudila mi spal na klíně, zatimco já s nějakýma neznámýma lidma dávala asi dvě brka. Musela sem už bejt vzhůru, abych byla v kontaktu s matkou, co pro nás milostivě přijede. Ano, moje matka dneska pozná Oi. Achjo, nesnášim tyhle věci. Naposledy, když se moje matka seznamovala s něčim, co bylo jakoby muj přítel (čímž myslim bejvalýho), tak viděla něco strašně vošklivýho, strašně vožralýho a strašně promrzlýho, jelikož byla zima a bylo asi tři ráno a ona se rozhodla nespat. Hm a teď uvidí taky něco strašně vožralýho, jenom malýho a hubenýho. I když Oi sliboval, že do tý doby vystřízliví. Snad si taky umeje tu píču na čele, co bejvala srdíčko a já mam to samý na tváři. Nevim, nějak sme k tomu během rána/dopoledne přišli.
Oi vystřízlivěl, matka přijela se svym přítelem a jeli sme do Prahy. Chvíli se přítel mojí matky a Oi bavili o fotbale. Oi mě v autě dzřel za ruce a na rozloučenou mi dal pusu. Když sme mu zastavovali blízko jeho domova, byla sem strašně ráda, že vypadnul. Uf, tak tohle bylo hustý. Hustej fesťák. Vim jednu věc, Oi mě sere. Strašně moc. Mam toho dost. Chci si s nim o tom promluvit, jestli to má cenu.

Jinak dobrej fesťák. Kapely, lidi a tak. Ale od toho fesťáku mam prostě velký nutkání, že už to tahle dál nejde. Navíc, jak mě prosil, abych u něj tehle tejden přespala. Nešlo by to. Ne, prostě ne. Určitě bych ho vošukala a to by nebylo správný. Dneska ho uvidim. Jo. Jenže se mi to vymklo z rukou. Šla sem na koncert s kamarádem, tam sem se opila a když sem přijela za Oi, tak sem už byla příliš nalitá na to, abych s nim rozebírala něco takovýho. Tak sme si dali pár pivek a já jela domu.

Predevčírem sem šla zas na jeden koncert, Oi dorazil pozdějc. Celou dobu mi bylo jasný, že mu to musim říct, když sem to nezvládla kvůli svojí opilosti včera. Psala sem jedný kamarádce, že za ní za chvíli pojedu, jenom musim udělat tohle. Psala sem druhý kamarádce, že se jí ozvu, jenom musim udělat tohle. Sedí v hospodě se skupinou lidí ze školy, takže alespoň přijdu pak na jiný myšlenky. Z toho koncertu sme šli hledat místo, kam si s Oi sednemem na pivo. Všude bylo plno. V okolí. Když sme šli hledat místo, kde sme seděli na pivu včera a kde by mělo být volno, došlo mi, že to asi nebudu prodlužovat a eště si s nim někde sedat. Zastavila sem se na ulici a řekla mu, že asi pojedu za tou kamarádkou. On se zeptal, kde to je. Na to sem mu už řekla, že za ní pojedu sama. On že oukej, klidně. Tak sem začala.

- "Já už to nedávam."
- "Co nedáváš?"
- "Nás dva. Promiň."

Pokračovala sem o tom, že je to pro mě už opravdu až moc těžký, abych s nim byla dál. Po mých několika dalších slovech si ubalil cígo a zeptal se, jestli je to kvůli tomu, jak se vožral na tom fesťáku. Řekla sem, že taky, ale ne jenom proto, že je tam prostě mnohem víc věcí, přičemž sem i jako jednu tu věc řekla, že sem asi pořád eště svym způsobem zamilovaná do svýho bejvalýho chlapce. Což je částečně pravda. Snažila sem se toho říct víc, ale moc mi to nešlo. Neumim mluvit. Taky sem zdůraznila to, že sme oba dva uplně jiný. Nechápal, prej to neni na škodu. Bylo na něm vidět, že se co nejdřív rozbrečí. Bylo mi ho fakt líto. Opakovala sem mu, že bych ho takhle jenom dál trápila a že nejsem holka pro něj. Objala sem ho a mluvila dál. Když sem začala mlčet, tak mi jenom řekl, ať se mam a ať si užiju zítřejšího McCartneyho (jo, wheee jdu na koncert a těšim se jak prase, vážně, nikdo netuší, jak moc se těšim). A šel pryč. Já taky. Za tou kamarádkou do hospody. Na cestě sem mu eště napsala SMSku, ve který sem se mu omlouvala, že to padlo tak náhle a na ulici. Eště mi něco odepsal, že nechápe, proč mu nedávam druhou šanci, když on mi jí dal taky, jak sem ho podvedla s bejvalym šoustkamarádem. Já mu zopakovala, že to neni kvůli tomu, že se vožral, ale z milionu jiných důvodů. Dojela sem do hospody a začala pít. Bylo mi smutno, hlavně kvůli němu. Eště mi na tu SMSku něco odepsal, ne moc důležitýho. Kamarádka byla vožralá, všichni byli vožralý. Řikala mi, ať nejsem smutná, když sem se rozešla s klukem, kterýho sem nemilovala. Já sem ale vážně byla smutná jenom kvůli němu. Stejně mi ta hospoda spravila náladu, zpívali sme a tak.
Druhej den sem se probudila bez kocoviny a se strašně odlehčenym pocitem toho, že sem volná. Jupí. Jenom co on? Asi bych mu měla odpovědět na tu SMSku. Napsala sem mu, že bude důstojnější si o tom promluvit, než to řešit po telefonu. SMSka, že souhlasí mi od něj přišla až druhej den. Myslela sem na něj docela dost na tom koncertě Paula McCartneyho, kterej byl mimochodem úžasnej, dokonalej, perfektní a sem fakt ráda, že sme se s matkou rozhodly ty lístky koupit. Napadnul mě tam geniální nápad a to, že Oi napíšu dopis. Jo, je to lepší než o tom jenom mluvit, já totiž mluvit neumim, opakuju se a je to pak jako retard. Tohle je super nápad! Hned jak přijdu z koncertu, tak dopis napíšu. Eh, samozřejmě sem dopis napsala až další den. Na dvě A4. Začala sem opravdu důstojně: "Jelikož jsem si jistá, že moje schopnost spontánně se verbálně vyjadřovat není na vyšší úrovni, než bečení ovčího mláděte po lobotomii, bude lepší, když svoje myšlenky předám touto formou." Začátek hodný mistra, ha! Sálodlouze sem pokračovala o našich rozdílech, o nerovnosti citů v našem vztahu, o tom, že vůči němu nejsem schopná projevit žárlivost, zatimco on jo a tak dále. Nakonec mu doporučila, aby se vrátil ke svojí bejvalý holce. A že ho nechci ztratit, protože je fajn kluk a mam ho opravdu ráda. "Pokud budeš trvat na tom, abychom se k sobě vrátili, pamatuj, že požaduješ něco, čehož nevyrovnanost by tě mohla časem zničit. A přece jenom pamatuj, že ty krátké lásky bývají ty nejkrásnější."
Hned ten den sem měla možnost mu dopis předat, oba sme dorazili na jednu akci s koncertama. Po strašně dlouhý době sem potkala svýho bejvalýho muže. A byl tu samozřejmě i Oi. Viděla sem ho, objala a řekla, že pro něj něco mam. Sedli sme si stranou, já mu dala onen dopis a zatimco si ho on přečet, tak sem si šla pro pivo. Jeho reakce mě překvapila/vyděsila. Prej je přece skvělý, že sme uplně jiný. Že to momentálně potřebuje, holku, která bude uplně jiná, nebude na něm závislá a nebude mu neustále opakovat, jak ho miluje, aby mohl dělat i něco jinýho, než myslet na ní. A pokračoval dál. Že citově nestrádá, když mu neřikam, jak ho miluju. Omluvil se za to, jak se vožral na fesťáku. Prej mu za všechno stojim, je schopnej mě ustát tak šílenou, jaká sem a je schopnej pokračovat v našem vztahu. Kník. Doprdele. A je prej jenom na mě, jestli chci teda pokračovat, nebo ne. Kník. Doprdele. S tim sem nepočítala. Řekla sem mu, ať mi dá čas si to promyslet, že to teď najednou říct nedokážu. Prej mam tejden. Okey. Tak to sem asi v píči, no. Nemam ponětí, co mu za tejden řeknu. Nemam ponětí, jestli mi za to stojí, nebo ne. Nemam ponětí vůbec o ničem. Nevim, co se sebou. Ostatně...jako vždycky. Jo a prej se včera vyspal se svojí bejvalou, když prej teda spolu nejsme. Uf, konečně. Necítim ani zrnko závisti a žárlení. Alespoň má pokoj, jak mi neustále opakoval, že s nikym strašně dlouho nespal. Jo a taky...prej dá mýmu bejvalýmu šoustkamarádovi do huby bez ohledu na to, jestli spolu budeme, nebo ne. Začala sem s nim o tom mluvit, ale má to prostě nastavený jinak, než já a podle jeho logiky mu nevysvětlim, že to s bejvalym šouskamarádem spolu máme tak, jak máme a že je to takovej evergreen. On řikal, že chápe, že za to vždycky můžou dva lidi, ale podle něj za to víc může ten kluk. A chápu, že mluví z vlastních zkušeností, co mi tak řikal. Takže našim rochodem sem ani nezachránila bejvalýho šoustkamaráda od toho, aby dostal do huby. Hm, tak nic no. Platí to, co už sem řikala předtim...alespoň bude prdel.
Přišla mi kamarádka a já se bavila dál. Pak sme se rozhodly jet do hospody, páč kamarádce byla bez silonek zima, jelikož slunce zapadlo a bylo asi půl jedenáctý. Navíc psal Modrej, že chce někam na pivo. Tak sme jeli na místo nedaleko, kde se většinou slejzáme, po cestě sme si daly brko. Psal mi Oi, jestli tam eště sem, když sem mu odepisovala tak zavolal. Prej máme počkat. Šel s mym bejvalym mužem. Hehe, rozkošné. Náš původní plán byl plnej dětí, tak 14-16 a konala sem tam nějaká kinderpárty. Takže ani náhodou. Zatimco sme čekali na Modrýho, kterej byl na cestě před podnikem, nějaký opilý dítě sedělo na autě, ostatní ho uklidňovali. A jak sem prohlásila: "Takže za jedna, dva, tři...", tak se opravdu stalo a ten kluk na tři opravdu poblil na svoje nový červený Nike boty za jánevimkolik litrů. Mam geniální odhad. Všichni se smáli. Mezitim sme se s bejvalym schodli na tom, že tenhle podnik jde čim dál tim víc do sraček, když tam majitel dovoluje takovouhle klientelu. Jako, nebyli sme jiný, na to místo sme taky začali chodit už na základce, jenže eště za starýho majitele a navíc sme uplně rozdílná klientela, než tyhle děcka v botách Nike a s nagelovanýma vlasama, holčičky v minisukýnkách a půlkilem mejkapu na držce, co si ucucávaj svoje koktejlíčky za jánevimkolik, páč to nepiju. Hm, holt lukrativnější klienti, než sme my. Zrada. Tak sme šli jinam. Do jinýho baru. Do baru, kde už sem pěkně dlouho nebyla. Po ani ne jednom pivu nás opustila moje kamarádka, za chvíli nás opustil i Modrej, kterej se těší na zejtřek a na tu holku, se kterou se seznámil na festivalu, ale nevošukal jí. To je hezké. On se asi zamiloval. Tak snad bude ta holka v pohodě. Zůstala sem sedět u stolu s Oi a mym bejvalym. Prakticky...se svýma dvěma bejvalýma. Haha, funny. Ale to neni všecko. Tenhle bar...vždycky si řikam, když ho navštívim, co je s Ponožkou. To je ten týpek, se kterym sem měla něco asi měsíc, ale pak ho sralo, že sem furt s kamarádama, že na něj seru a...a já ho poslal stejně do prdele, páč mě na konci našeho vztahu vesmírně líbal Iblís, do kterýho sem se strašně zamilovala na následující dva tejdny. Takže jo, Ponožka je ten týpek, kterýho sem poslala do prdele kvůli Iblísovi, se kterym sem mu byla jeden večer prakticky "nevěrná" a za tejden sem se s Iblísem vyspala. Načež mě Iblís poslal do prdele a teď sme velcí kamarádi. Haha, miluju svuj život. Na Ponožku občas myslim, co s nim je, jak se má a tak dále. Chudák, to byl týpek, kterej svini ve mě poznal na 1000 procent. A do tohohle baru sme chodili a byl tady pečenej vařenej. Od našeho odloučení sem ho tu nepotkala ani jednou. Až ten večer. Jo, život je vtipnej. Sedim u stolu se svym bejvalym, druhym trochu míň bejvalym a u stolu za náma sedí Ponožka. Viděla sem ho, on mě pravděpodobně viděl taky, jelikož sem nepřehlídnutelná i v tý tmě a dýmu tady, ale naše pohledy se nestřetli. Takže sme se nepozdravili.
Dali sme si pár piv, mě se eště chtělo hulit, takže sem ubalila ze zbytku malý bre, pak sme byli zhulený, oni dva se bavili o sračkách typu počítačový hry a já na ně jenom čuměla a smála se. Oi hulil taky, i když nehulí. Byl zhulenej. Všichni sme byli zhulený. Došly mi prachy, och, jak neobvyklé, takže teď visim Oi dvě piva. Vožrala sem se. Když nastala hodina mýho bejvalýho, zvednul se a jel domu. Za chvíli se vrátil s tim, že mu volal jeden náš kamarád a že chce přijet. Tak sme si dali poslední pivo. Muj bejvalej si dal malý. Ten kluk už opravdu neni, co bejval. Za chvíli sme jeli domu i já a Oi. Rozhodla sem se, že nepojedu tramvají, jednak protože bych půlku cesty domu absolvovala se zhuenym Oi a jednak sem se chtěla procházet. Tak sem se s Oi rozloučila s tim, že se jdu procházet. Když sme se objímali na rozloučenou, objímal mě fakt pevně. Achjo, to je situace.
Netušim, co budu dělat. Netušim, jestli se k němu vrátit, nebo ne. Nemiluju ho, ale mam ho strašně ráda, protože je to fakt super kluk. A jestli ho miluju, tak asi jako kamaráda. Přemejšlela sem o tom zhulená v tý hospodě, kdy sem pozorovala Oi a svýho bejvalýho. Já Oi opravdu nemiluju tak, jako sem milovala svýho bejvalýho. Achjo. Sem ráda, že sem svýho bejvalýho po dlouhý době viděla. Muj bejvalej...já fakt nevim, co s tim všichni maj, jak je hnusnej? No, tak je hnusnej, ale...přece jenom trochu. Jak sem ho zhulená pozorovala, tak sem ho viděla jako strašně hezkýho kluka, na kterýho bych se nejradši nalepila a už se z něj neodlepila, nebo s nim třeba prosouložila tejden v kuse, nebo s nim byla měsíc na opuštěnym ostrově (ne fajn, to radši ne, jelikož by tam nebylo pivo, tak by určitě chytnul absťák), protože prostě proč ne. Když sem se koukala na Oi, tak sem to takhle necítila.
Takže...asi tak. Nevim, fakt nevim. Uvidim za tejden. Vztahy mě nebaví. Nebaví mě to řešit.


Jsem volná. Konečně. A tohle je nejlepší song na světě.
Ámen
Rokenrol vám všem
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 18. června 2016 v 18:59 | Reagovat

Ty bys nepřežila na jehlách. A ještě bys přivedla do hrobu ostatní fetky. :D Na druhou stranu jenom lidi jako ty maj co říct. :D

2 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 19. června 2016 v 12:31 | Reagovat

[1]: Moc takovýhlech fetek neznám, takže ne. A proč pokoušet jehly, když je to hnus?

3 JB JB | 19. června 2016 v 14:53 | Reagovat

Mám pár otázek, nevadí? Představ si něco podobnýho jak bývá na blogu vždycky ten trapnej rozhovor s nějakým blogerem, kde jsou nejdřív skyrytý odpovědi, aby někdo náhodou nenapsal něco kritickýho :D

1) Radši to žiješ nebo to radši píšeš?
2) Přemýšlíš nad situace v té reálné chvíli tak, že o nich jednou budeš psát?
3) Dokázala by sis tohle všechno vymyslet?
4) Dokázala bys takhle žít i bez toho, že o tom budeš psát?
5) To si všechno pamatuješ?

Není to zpochybnění, mě to jen zajímá, jak se s tím pracuje, jsi autentická a má to kvalitu, jak říká Jozef Chovanec :-D

4 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 19. června 2016 v 23:05 | Reagovat

[3]: V poho.

Žiju to pro sebe. Píšu to pro sebe. Abych nezapomněla. A kdybych to psala v ruce, tak by mi asi upadla. Je pravda, že neni mnoho času to sepsat, ani teď o prázdninách, když nemusim do školy a tak. Zážitky a myšlenky přibívaj, to je ten problém.

Občas. Ale ne tak, že budu psát. Vždycky se něco stane a já si hlavně řikam: "Tohle si ksakru musim zapamatovat" a nebo "Hlavně to nezapomeň, to bylo zajímavý."

Ne. Když si něco vymejšlím, tak jsou to věci na úplně jiné úrovni. Něco naprosto rozdílného. Mluvím hlavně o nějakých pracích pro školu, kdy jsem byla nucena si nějaký příběh vymyslet. Vždycky tam bylo bambilion dramatu, temna, zvratů a předevšim fantastických prvků, co se prolínaly do reality. Takovej zlej Coelho smíchanej se zlym Pratchettem, Lovecraftem, Bondym a Krchovským. A to celý na vícekapkovym tripu.

Byla by to škoda. Je to deník. Nedavno jsem si četla hodně starý věci. Nedělam to často, věci, co píšu, si po sobě nečtu v tu chvíli vůbec. Většinou až po několika měsících. Je to neskutečný. Historia magistra vitae.

Pamatuju, sama se tomu divim. Díkybohu, že nejsem typ opilce, co má okna. Moje dlouhodobá paměť pracuje dobře, jen s tou krátkodobou mívám problémy.

Co je to Jozef Chovanec? *googlí* Aha, tohle je oblast, co jde absolutně mimo mě podobnym způsobem, jako nauka o páření ohrožených druhů nosorožců. Jestli nějaká existuje.

5 Poppy Poppy | 20. června 2016 v 21:20 | Reagovat

Za mě se k Oi nevracej, dopadlo by to stejně, ne-li hůře (alespoň rozhodně pro něj)

A vím, že do toho nemám co kecat :D

6 maky maky | 22. června 2016 v 17:45 | Reagovat

když je to deník, nebojíš se, že ho jednou někdo objeví?

7 ang ang | Web | 22. června 2016 v 20:48 | Reagovat

na tobě je kouzelná ta nechutná svéráznost.

z nesobeckýho hlediska: nevracej se k němu. ze sobeckýho: hej proč ne, bude prdel.

8 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 23. června 2016 v 2:08 | Reagovat

[6]: Riziko život provází, nemám náhodou pravdu?

[7]: Nechutná svéráznost se mi vždycky hodila. Je to naopak. Z nesobeckého hlediska se k němu vrátím, ze sobeckého se k němu nevrátím. Nevím. Prdel bude tak i tak. Prdel v mém životě nikdy nechyběla...

9 maky maky | 28. června 2016 v 2:02 | Reagovat

:D o mě tohle všechno někdo vědět, tak teda nevim... to co píšeš je hodně osobní a intimní...

10 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 28. června 2016 v 12:19 | Reagovat

[9]: Nikoho to nezajímá přece.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama