Podvedla jsem svého chlapce

6. června 2016 v 15:50 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
A nelituju toho. Bylo to dobrý. Bylo to v rámci nových zkušeností, nových zážitků a nových obzorů. Začalo mi oficiálně léto- měla sem totiž tripa. Neni to výmluva: "podvedla sem tě, páč sem se zfetovala." Je to důvod. Protože sem svině.

Sem nervní před druhym kolem přijímaček. Nečekala sem, že se tam dostanu, ale stalo se. Bůh vyslyšel moje prosby a zařídil, abych potkala svýho bejvalýho v takovym stavu, aby se s nim dalo mluvit, tj. střízlivýho. Poslední dobou je jeho střízlivost vzácná asi tak jako negr v ku klux klanu.. Včera byla jedna akce a on byl eště střízlivej. Oujé, správnej čas s nim mluvit a na něco se ho zeptat. Ohledně těch ústních. Ostatně, začal s tim sám...sám se mě zeptal co já a moje vejška. S nadšenim sem se pochlubila, že sem v druhym kole a následně se sesypala, že to nedam. Uklidnil mě, řekl mi pár tipů, povyprávěl mi o svých přijímačkách a tak celkově no...uklidnil mě. Zcela upřímně sem přesně v tohle doufala. Že mě uklidní, páč to on umí a předevšim ví, o čem mluví, když to taky studuje. Pak dodal, že bude sranda, že se těší, až zapadnu do toho jejich společenství tam. Byla sem uklidněna. Jo. Uklidnění od svýho bejvalýho si přeberu líp, než uklidnění od svýho současnýho boye. Všichni víme, co je tim pádem špatně, žeano...
Jenom už si řikam, že je nejvyšší čas přestat jeptiškařit. A začít s nim šukat. Nehrnu se do toho, páč bych radši šukala s jinýma lidma. Neni to o tom, že by mě nepřitahoval, já bych jenom strašně ráda vojela mýho bejvalýho. Jen tak. Protože chci. A taky Iblíse. Jo. A samozřejmě mýho bejvalýho šoustkamaráda. Odjíždim na pomaturitní chatu pro vybranou společnost a pár dalších lidí. Teprve včera sem se dozvěděla, že jede i bejvalej šoustkamarád. Jestli se tam spolu vyspíme...tak to bude hodně hustý. Byla bych ráda, kdyby se to stalo. Obecně, pokud se tam s kymkoliv vyspim, tak to bude hustý. A že bych se určitě nebránila, kdyby se k něčemu takovýmu mělo uchýlit. Oi by mi samozřejmě bylo líto, ale žádnej slib věrnost sem mu nedala. Naopak. V pátek byla párty. V jednom podniku sme vedli takovej dost podnapilej rozhovor a přišla řeč právě na tohle. Neřekla sem mu to přímo, ale svojí dokonalou rétorikou sem to zabalila šikovně- ať prostě bere v potaz, že je možný, že se někdy s někym vyspim a že mu rozhodně nemůžu přísahat věrnost. Nevypadal šťastně. Tak po mě chtěl, ať mu to alespoň řeknu, kdyby se něco takovýho stalo. Tyjo, hustý. Ten je vážně bezhlavě zamilovanej. Nechtěla bych...

A pak člověk přijde na to, že se některý věci v životě dějou až moc, ehm,..doslovně? Hlavně ty asociace, to jak všechno se všim souvisí a doplňuje se. Nastala ta pomaturitní chata s kamarádama. Část lidí už tam byla od pondělí, já přijela s pár lidma až v úterý. Jeli sme autem a bylo to fajn, dokonce i pohodlný. Těšila sem se, moc. Překvapilo mě, když sem se dozvěděla, že přijede i muj bejvalej šoustkamarád. Nevěděla sem, že je v plánu. Dozvěděla sem se to až v pondělí. A byla sem vlastně i trohcu ráda, že tam bude. Jen tak,...že naše partička bude kompletnější, než je jindy. Navíc sem přece jenom myslela na jednu věc. Co když tam spolu budeme šoustat? Přece jenom...je tam alkohol, tráva a kamarádka by měla přivézt tripy. Znam se, mam pro něj slabost. Uvidim.
První večer/noc byla pěkná. Prakticky sme jen vypili zásoby vína, co sme dovezli a vyhulili spoustu trávy. Bylo nás tam málo, jen sedm. To až zejtra maj přijet další tři lidi, mezi nima právě i muj bejvalej šoustkamarád. Poprvý v životě sem hrála na playstationu. Myslim, že to byla čtyřka. Kluci si ze mě dělali prdel, bylo hodně hodin v noci a já byla připitá, zhulená a poprvý v životě sem tu věc, jak se s ní hraje, držela v ruce. Byli tam dvě postavičky, co se mlátili navzájem. O tom byla celá hra. Bylo to stupidní, střízlivou by mě to nebavilo. Předtim, než sme se upravili do přiopitýho a zhulenýho stavu sem ale normálně zažila něco...nečekanýho. Byla sem v kuchyni a...něco sem dělala. Kuchyně je místo, kterýmu se vyhejbam. Nemam to tam ráda, je tam jídlo a to jídlo se tam připravuje. Věc mě neznámá. Neumim vařit. Nechci umět vařit. Je to ztráta času víc, než pitomý počítačový hry. Člověk tráví v kuchyni třeba hodinu jenom kvůli tomu, aby něco uvařil? What? Co je to za nesmysl? Když má člověk hlad tak ať...si vezme třeba hrušku. Prostě nevařim a ani nechci, nebudu vařit. Nikdy. Nesnášim to a mam k tomu odpor. Asi mi chybí pud sebezáchovy i v tomhle, ale fakt nechci vařit. Nikdy. Jenže na tý chatě sem se v kuchyni tak nějak objevila. Samozřejmě sem tam byla jako v Jiříkově vidění- naprosto, ale naprosto nepoužitelná, jenom mi bylo líto dvou holek, co tam vařili, tak sem za nima šla, jestli nechtěj pomoct. Nevim, krájela sem rajčata a stejně sem to dělala dvakrát pomalejc, než kdokoliv jinej, páč to naprosto neumim. Poukazuju na to, že to bylo vtipný, páč my tři ženy tam v kuchyni a zbytek, což byli chlapci, seděli u těch počítačových her. Jasná separace. Jenom já bych nejradši místo toho si vybrat z obou zmíněných činností dělala něco, co by mě bavilo. Třeba fetovala. Nu což,...dočkala sem se.

Hned druhej den. Přijel zbytek. Kamarád, kamarádka a bejvalej šoustkamarád. S kamarádkou měli přijet tripy, ale nepřijeli. Její dodavatel neměl. Zase se trochu pilo, trochu víc hulilo. Skutečnost byla taková, že kamarádka přece jenom něco měla...bohužel ale jenom jeden. Papír. Jeden pro všechny. Dohodlo se to v jednu chvíli tak, že si teda dáme čtvrtky. To je něco, co běžně nedělam a ani sem nechtěla. Neberu čtvrtky. Ničeho. Vždycky jenom celou dávku. Čtvrtky a půlky sou napíču. Je to pak celý míň intenzivní a to je škoda. Když fetovat, tak pořádně. Tady ale nebyla jiná možnost. Dopadlo to hodně nečekaně, dneska v noci tripuju já a bejvalej šoustkamarád. Ten kretén si asi myslí, že je to v pohodě, když si dal dvakrát v životě nějaký pitomý koule a že je hned velkej zkušenej chlapec a že si může dávat něco jako LSD. Vůl. Ale je to jeho volba, přece jenom...čtvrtka je fakt málo, to se mu nemůže nic stát. Kamarádka, ani druhej kamarád, co to chtěl zkusit už dneska tripovat nechtěli, že až zejtra během dne. Takže je to tak, já tripuju s bejvalym šoustkamarádem. No, potěš pánbů!
Všichni nás nějakou dobu bedlivě pozorovali, třeba hodinu po tom, co sme si to dali, ale jak se pilo a hulilo, tak sme zbytku naštěstí byli oba dva čim dál tim víc u prdele a mohli sme si dělat, co sme chtěli. Najelo to po hodině a něco. Najelo to...inu, řekla bych decentně. Pořád nohama na zemi, ale magor, jako já, už věděl co s tim. Ve všem sem hledala prvky, ze kterých bych měla halušky a vidění. Jednoduše sem si všechno vyvolávala víc, než to bylo. Kdybych to nedělala, halušky bych měla slabý, nebo bych je neměla vůbec. Takže materiály, tma a struktura. Jojo, umim to. Umim tripovat. Sem na sebe pyšná. Bejvalej šoustkamarád byl dost v prdeli. Hodně. Nedivim se mu, poprvý tripovat neni easy. Každej jeho pohled nebyl moc na týhle planetě, opravdu byl vyjetej. Šel si třeba nahoru, kde nikdo nebyl, pro bundu. Byla tam dlouho. Když se vrátil, začal vyprávět divný věci, ať si prej taky zkusim tam chvíli sama bejt. Haha, je sjetej. Je sjetej jako hovado. Bavilo mě to. Mam ho teď prakticky...ve svojí moci. Jo, je to tak. Já sem ta víc v pohodě, co tuhle látku zná. Tadááá. Trávili sme hodně času venku na verandě. Nic sme vlastně nedělali, bylo to vtipný. Jenom pozorovali tmu a žili si každej ve svym světě, kterej byl ale společnej pro nás oba. Víc, než moje vlastní halucinace mě ale stejně bavilo pozorovat, jak je on v prdeli. Dostala sem magorskej nápad, pořád mi to totiž nestačilo, chtěla sem od tripu něco mnohem víc. Vtipnej byl okamžik, kdy sme stáli venku sami a najednou přišel kluk, co byl hrozně nalitej. Mlel nesmysly a pak si dal hlavu do kýble. Ten kýbl tam byl proto, páč sme z něj hulili. Prostě to byl kýbl, ze kterýho sme si dávali kýbl, páč nikdo neměl bongy. Museli sme tomu nalitýmu klukovi s hlavou v kýbli vysvětlit, že my dva mu asi opravdu nepomůžeme a přitom sme se mu strašně smáli. A smáli sme se i sobě. Byli sme sjetý. Byla to prdel. Zašla sem dovnitř za lidma, ať nám otevřouu dvůr, že chceme ven. Uplně ven. Kamarád váhal, jestli to myslíme vážně, ale podařilo se mi ho ujistit, že sem při smyslech a že vim, co dělam. Což byla pravda. Tak nám otevřel a pustil nás na svobodu. Bejvalej šoustkamarád naprosto netušil, co se to děje. Byla sem proradnej ďábel, kterej si dělá prdel z nebohého smrtelníka. Vyšli sme do tmy. Bylo to fascinující. Tma. Zvuky přírody. Mokrá tráva od deště. Nebe s hvězdama. Potulovala sem se po zahradě a sledovala všechno. Chodila sem a tam. Moc sme na sebe nemluvili v tu chvíli. Já to dělala naschvál, abych ho trochu schízovala. On byl sesranej uplně ze všeho. Viděla sem jeho halušky, řekl mi o nic. Stáli sme uprostřed zahrady a jemu přišlo, že ze tmy před náma někdo přichází. Ta zahrada je obrovská, takže to bylo dost psycho. Občas sme si balili cíga. Snažila sem se chodit dál od baráku, právě do tý tmy, ze který vycházeli ty halušky. Když sem se vzdálila až moc, vždycky udělal takovej zvuk a přibehnul za mnou, bylo jasný, že se tam sám bojí. Dokonce na mě i párkrát šáhnul, asi aby zjistil, jestli sem skutečná. Opravdu sem mu moc nepomáhala v tom, aby byl jeho trip klidnej. Navíc...sem na sobě měla dlouhý rudý šaty a přes hlavu letní šátek mojí matky. Vypadala sem jako démon. Z vystrašenýho šoustkamaráda sem dobře nasávala životní energii, brala sem mu jí všechnu. Jeho zoufalej úsměv, kterym se na mě vždycky usmíval, se snažil krýt to, jak moc je vystrašenej a v prdeli. Byla to opravdu zábava. Ten úsměv byl naprosto zoufalej. Ale moc se mi líbil. Procházela sem se víc a víc. Chtělo se mi obejít barák, tak sem šla na druhou stranu domu. Bejvalej šoustakamarád šel za mnou. Strašne sem se mu začala smát, když najedou šel divnym obloukem. S tim zoufalym úsměvem mi řekl, že nechtěl šlapat do stínu tam. Haha, tyvole. Branka u plotu byla otevřená, to je ideální. Začala sem o tom mluvit, abych ho vystrašila eště víc. Proč je ta branka otevřená, kdo jí otevřel? Vždyť sme jí zavírali? Uááá, tak moc mě bavilo z něj sát tu vystrašenou energii. Koukali sme se oknem na zbytek, co byl vevnitř u televize. Smáli sme se jim. Pohledy do jiných světů. Nevšimli si nás. Bejvalej šoustkamarád prohlásil vtipnou věc a to, že jediný nebezpečí na vesnici sou ztripovaný lidi, co se vám koukaj do oken. Haha, jo. To teda. Vrátili sme se pod světlo ke dveřím, co vedli na verandu. Balili sme si tam jedno cígo za druhym a byli sme tam dost dlouho. On se na mě zoufale usmíval a já mu to oplácela svym ďábelskym šklebem a děsivym koulení očima sem a tam. Šel dovnitř, prej pro svuj mobil. Vrátil se po nějaký době a začal pouštět hudbu. Dobrou hudbu. Eště chvíli sme tam takhle v tichosti felili. Opravdu, to bylo zvláštní. Nepadalo moc slov. Najednou se zjevil pán chaty. Přišel se na nás podívat, jestli sme v pohodě. My že sme absolutně v pohodě. Šli sme dovnitř a kamarád zamknul východ ven z verandy. Prej aby nás nenapadlo něco šílenýho. Bylo dost brzo v noci, ale stejně sme venku s bejvalym šoustkamarádem byli pěkně dlouhou dobu. Pořád sem se chtěla procházet. Měla sem chuť třeba i jít někam do lesa, nebo cokoliv. Ale sama. Kdybych šla s bejvalym šoustkamarádem, tak bych ho tam asi uschízovala k smrti. Ale nikam se nešlo, byli sme pak už s ostatníma. Trip sem měla po tom pozorování tmy najetej fakt kvalitně. Hulili sme a chovali se docela normálně, jako zbytek. Jenom šoustkamarád byl nějakou dobu nahoře sám, seděl v místnosti a povídal si sám se sebou. Ostatní si uvědomovali, že je dost sjetej a začali o něj mít trochu strach. Šla sem to teda s kamarádem řešit. Bejvalej šoustkamarád mlel uplný hovna, ale uplný. Prej že v tý místnosti je všechno špatně, ty talířky na stěnách, postele, nábytek. Haha, řekli sme mu, ať jde za náma, že si dáme cígo. Najednou začal mluvit anglicky. Všichni z něj měli fakt prdel. Tyvole, to je exemplář. Hodně lidí si postupně chodilo lehnout, koukali sme jenom na hudební klipy. Nakonec sme vydrželi jenom tři, my dva sjetý a eště jeden kamarád. Toho chytali divný nápady. Nenapadlo ho nic lepšího, než pustit pornhub. Byla to prdel, sjížděli sme různý věci, komentovali je a smáli se tomu. Hlavně nějaký porno s devadesátek s opravářem. Fakt prdel. Pak sme ale narazili na něco, co bylo doslova...děsivý. Hraný porno o pokémonech. Strokemon. Božemuj, co je to? Dickachu? Opravdu? Mohli sme se u toho posrat smíchy, vážně. Tak z tohohle bych mohla mít normálně bad trip. Hlavně, jak se tý ženský, co byla Dickachu odlepovala ta maska... Svítalo. Vyšli sme ven. Dali si cígo, náš vožralej kamarád udělal selfíčko. Fakt skvělý. Mam tam přes hlavu ten šátek a vypadam jak bubák. Muj bejvalej šoustkamarád měl na sobě z nějakýho důvodu zimní bundu. Kamarád, co to selfíčko dělal je vysmátej. Dobrá fotka z párty. Feťáčci. Ten kretén to dal na fejsbůk.
Opilej kamarád si šel lehnout, my dva byli pořád strašně najetý. S tim světlem to celý získalo novej rozměr. Dloho sme jen tak seděli v místnosti u krbu a oba čuměli do blba. Bejvalej šoustkamarád pouštěl fakt dobrou hudbu, takovej instrumental. Měla sem halucinace a bylo to super. Sklenice, strop, stůl...všechno jinak. Ta hudba mnou prostupovala. Miluju to, miluju bejt na tripu. Bejvalej šoustkamarád si asi šel do kuchyně pro vodu. Pak se vrátil. Seděla sem celou dobu nehybně na židli. Stoupnul si za mě a začal mi bubnovat na hlavu. Byla sem uplně mimo, lítala sem si v těch svých haluškách, ale bylo to dobrý, jak na mě šahal. Uvědomila sem si to...kurva, on na mě vlastně šahá. Ehm, pochybuju, že zůstane jenom u bubnování na mojí hlavu. Jojo, už je to tady, ty pohyby začínaj bejt trochu víc...masážní? Kurva, kurva, kurva. Ne, to se neděje. Nereagovala sem nijak, jenom sem si to nechala líbit, bylo to příjemný. Trefoval se do tý hudby, hrál si s mojí hlavou víc a víc. Už je to tady, cítim jeho horký dlaně na líčkách. Hladí mě. Přesně tak, jak to sedí do tý hudby. To je ale zmrd, to snad neni možný. Přesně ví, co se hodí. Pořád sem nijak nereagovala, mam přece kluka a takhle to obhájim alespoň sama před sebou. Moje iniciativa to nebyla. Ne tělesná. Nic nedělám, jen sedím. Ale moje duše...to je sugesce. Možná sem ho zhypnotizovala, kdo ví, možná to je telepatie, ale dělal přesně to, co sem chtěla. Zavřela sem očí. To už s mojí hlavou zmýtal, jak se mu zachtělo. Bylo to fantastický, lítala sem uplně v jiných sférách. Bylo to jako ve snu, bylo to fantastický. Přesně věděl, co dělá. Doprdele, proč se my dva známe tak dobře! Zakláněla sem hlavu, přitom měla zavřený oči, on pokračoval. Nikdy sem s nim nezažila něco tak erotickýho, měla sem pocit, že vybuchnu, pokud mě nezačne líbat. Nemohla sem totiž dělat nic, nemohla sem se hejbat. Cítila sem tu jeho vůni, který nikdy nedokážu odolat. Jojo, my dva...to je příběh, co se nezapomíná. Tak z tohohle už se nevykecam. Sme tu sami a jedná se o nás dva. Je to tak. Čeká nás sex na tripu.
Odvážil se dál, přetrhnul tu hranici a sjížděl mi rukama i po krku a ramenou. Když sem hlavu zakláněla, tak sem si jí opřela o jeho břicho, cítila sem, jak těžce dejchá. Je to dobře, že sme sjetý, je to moc dobře. Zašeptal mi: " Aha, tak na tohle je trip dobrej..." Ponořovala sem se do něj a jeho ruce se čim dál tim víc stávaly mojí součástí. Byly jeho a zároveň i moje, věděl přesně, kam šáhnout, jak moc, jestli jemně, nebo zatlačit. A kdy přesně mi shodit nebohý tenký ramínka od šatů. V ten moment sklonil hlavu k tý mojí zakloněný a políbil mě. Bože, co je to za kouzla? Potřebuju ho tak strašně moc! Je začátek června. Vtipnej fakt...naposledy sme spolu spali taky minulej červen. Před rokem. Ach, tak dávno. Byla sem v sedmym nebi, naposledy sem podobnou rozkoš zažívala, když sem šoustala s Iblísem a to je docela dávno. Ale tohle byla jiná rozkoš, nutná rozkoš. Já a on. Tohle bylo nutný. Ruce se mu třásly, já se taky celá třásla. Bylo to jako kdybysme se líbali hodiny. Sahal mi na prsa, líbal mě na krku, bylo to skvělý, patřili sme jenom sami sobě. Takhle něžnej ke mě eště nikdy nebyl. Už nebyl uplně za mnou, už u mě stál ze strany. Stál. Mu. Haha. Tak sem mu začala rozepínaj knoflíček a poklopec. V ten moment ode mě odletěl pryč, jak blesk. Rychle ho zasunul zpátky a sednul si na židli vedle. Nějaký zvuky. Asi šel někdo na záchod. Doprdele. Zavřený dveře sice byly, ale byli částečne ze skla, takže do místnosti bylo uplně vidět. Koukali sme na sebe s vyděšenýma výrazama a opakovali navzájem šeptem: "Kdyžtak sme sjetý, kdyžtak sme sjetý..." S tim sme se na sebe přilepili podruhý. Vyměnili sme si místa, sednul si na židli a já si stoupla před něj. Mučil zubama moje bradavky, tak, jak to nejlíp umí, šaty sem měla uplně spadlý. Myslim, že ze mě vyteklo uplně všechno, co mohlo. Bylo to neskutečný. Zahlídla sem přes průhledný dveře vlasy jedný holky, ale nevim, jestli nás viděla. Sakra, svědek. Je mi to fuk. Je nám to fuk. Nerušte nás, mrdáme. Zvednul mi dlouhý šaty, zvedla sem nohu a přilepil svoje ústa do mýho klína. Fuck off kalhotky. Proč je vůbec mam? Nevim, moc se s nima nesral, začal mě lízat i přes ty kalhotky, který po chvíli odsunul, jak Sudety pryč. Myslela sem, že vyletim rozkoší z kůže. Prolínalo se mi uplně všechno, hlavou mi běžely všechny zážitky s tadytim zmrdem. Jak sme šukali poprvý, jak nás snad tisíckrát málem přistihli jeho rodiče, jak sme šukali na schodech na chotbě, když jeho rodiče byli doma, jak sme šukali naposledy a jak to bylo hezký. Sakra. Člověče, mam pocit, že jestli tohle bude pokračovat eště chvíli, tak do sebe vrosteme. Během těhlech mých tezí přestal a vstal. Přitom mě pořád eště pevně držel za pas, obešel mě, ohnul mě o židli a strčil mi ho tam zezadu. Zmýtal mnou v šílených pohybech, až sem měla pocit, že přepadnu. Koukala sem před sebe a pozorovala kuchyni a prosklený dveře. Všechno se vlnilo. Začalo mě to bolet. Strašně moc. Zase. Vždycky mě to s nim v týhle pozici bolelo uplně stejně. Moje hlava se dokázala tupě soustředit jenom na tu bolest. Zničehonic bolest přestala. Muj starej známej si během vteřiny sednul na židli vedle, zandal rychle čůráka zpátky do kalhot a mě hodil šaty zase dolu. Prej někoho zas viděl jít na záchod. Chvíli sme pozorovali dění za dveřma, nic se ale nedělo. Začali sme se chichotat jak...jako dřív. Tak, jako sme se spolu dřív chichotali uplně všemu. Přesednul si na jinou židli, na židli, která byla za krbem, takže na ní nebylo vidět. Vyndal si ho z kalhot a začal si ho honit. Sedla sem si pod něj a vzala si ho do huby. Tohle je celý o vzpomínání, o vzpomínání na naše společný časy. Jako by to bylo včera, co sem jeho čůráka měla poprvý v hubě. Jako dřív, držel mi hlavu pevně mezi dlaněma a snažil se mi ho do huby narvat co nejvíc. Jako dřív, eště pořád sem schopná si narvat do huby obě jeho koule. Jako dřív, koušu ho do předkožky, až vydá takovej tichej zvuk, kterej ale neni vyloženě způsobenej bolestí, spíš rozkoší. Jako dřív, zaklání hlavu, zavírá oči a vypadá při tom naprosto bezmocně, což taky je. Oddanej mi na milost. A nakonec mě chytne za bradu, druhou rukou si ho vezme do ruky sám, udělá pár rychlých pohybů, nacpe mi ho do huby, blaženě zakřičí tak, že to možná slyšeli i ty nic netušící spáči nahoře a v tý samý křeči zůstává eště několik vteřim, během čehož mě do krku teče jeho horká mrdka. Skvělý. Jako za starých časů, jako dřív.
Padá mi hlava na jeho stehno, nějak mi došlo, co se to vlastně kurva stalo. Zas mě poplácal po hlavě jako psa. Tyvole, di už s tim do prdele. Ne, okey. Dost dlouho mě po tý hlavě i hladil. Čumim do blba. Uplně vymytá. Asi si toho všimnul a zvedá se, spěšně mě posazuje na židli. Klepu se jak ratlík. Podává mi se zoufalym úsměvem vodu. Jo. Na stole byli nějaký sušenky, ty mi taky s tim samym úsměvem podává. Odmítam je a mlčim. Všechno se točí. Navrhuje, abysme si dali cígo. Balíme si cígo, poprvý za celou dobu něco řikam. Bylo to: "Dej mi filtr". Vyšli sme ven a zapálil mi. Oba dva se vyhýbáme očnímu kontaktu. Stojíme vedle sebe a čumíme před sebe. Konstatuju to všechno jednoduše: "Sem kráva." Muj bejvalej, z dlohodobýho hlediska...z toho momentálního asi jenom prostě šoustkamarád na to pohotově reaguje taky velice upřímně: " A já vůl" přitom se na mě otočí a podívá se mi do očí. Sedam si na lavičku, pořád sme oba sjetý jak hovno. Stojí nade mnou. Začíná muj shitstorm. Opakuju, že sem kráva, dodávam, že sem právě podvedla svýho kluka, že to fakt ani neni možný, že by mě měli vystavovat jako exponát v muzeu. Muj bejvalej šoustkamarád řiká jenom tiše takový to " ale prosimtě..." Stále opakuju, že sem neskutečná kráva. On řiká, že na tom neni o moc líp, než já. Je na jeho výrazu vidět, že si právě uvědomil, co se stalo. Má přivřený oči a pevně sevřený rty. Chytá se za hlavu a opakuje, že to bude dobrý, že sme byli sjetý, že se nic nestalo. Haha, děcko. Bejt sjetej neni výmluva, nikdy. Omluvou mu budiž to, že nikdy předtim tripa neměl. S pošklebkem dodávam, že si teda nemyslim, že se nic nestalo. On že na to nechce myslet. Teď začíná zas jeho shitstorm, opakuje, že na to proste nechce myslet, že sme byli sjetý a že ne, ne, ne, prostě se to stalo, ale ne, nechci se schízovat, nechci na to myslet, protože sem sjetej. Je v prdeli. Asi víc, než já. Prohlásil, že si teď pujde nahoru lehnout. Odešel dovnitř. Kurva. Rychle se zvedam a následuju ho. Je mimo, je celej zpomalenej. Řikam mu, že mě to mrzí, že sem ho nechtěla vyschízovat. On řiká, že on je v pohodě. Potřebuju ho obejmout a tak ho objímam. Dlouze a pevně. Zopakovala sem mu něco, co už sem mu dlouho neřekla: "Mam tě ráda." Odpovdá mi přesně tak, jak sem potřebovala: "Vždyť já tebe taky." Chlapácky mě poplácal po ramenou, pak pohladil a vydal zvuk jak gorila, nebo nevim, přitom mi ťuknul na čelo svym čelem a podíval do očí. Takový to jeho starý známý...to bude fajn. Vždyť taky jo, už sme spolu měli horší patálie a oba dva to váme. Usmála sem se na něj, on na mě. Šel si nahoru lehnout, já se šla jenom napít a taky si lehnout. Jo a z tý mrdačky sem dostala krámy, výborně.

Lehnout, to je to slovo. Strávila sem následující tři hodiny tim, že sem ležela v posteli, po určitý době z toho ležení začala mít menší schízy a v momentě, kdy sem cítila, že jestli zůstanu ležet, tak budu mít nějakej bad trip sem se zvedla a šla dolu se napít. Byla sem naprosto dehydratovaná, to byl muj problém. A takle pořád dokola. Několik hodin v kuse v intervalech tak patnáct minut. V kychyni byly hodiny, proto to vim. Výborně, chytam schízy. Když sem ležela, tak přede mnou bylo spousta divných obrazců vždycky, když sem zavřela oči. Bylo v nich hodně čůráka mýho bejvalýho šoustkamaráda. Je skvělý mít nájezdy na bad trip. Prolínalo se to s vědomim, že ať chci, nebo nechci, tak mam přítele a slíbila sem mu, že když ho někdy podvedu, tak mu to řeknu. Samozřejmě, nemusela bych mu to říct, ale...ten kluk je hodnej, tak mu přece nebudu lhát. Sem svině, ale jenom na někoho a jenom někdy přece. Po mym několikátym výletu dolu do kuchyně sem tam objevila bejvalýho šoustakamaráda. Taky nespal. Vůbec. Už spolu zase komunikujeme nezaujatě, výborně. Po chvíli si jdu zas lehnout a asi na patnáct minut skoro- usínam. Jenže to už je tak jedenáct a celá chata se probouzí k životu. Všechno je v pohodě, piju asi tři hrnky kafe a vyprávim halušky z včerejší noci. Muj bejvalej šoustkamarád spokojeně hraje s klukama na konzoli. Výborně. Všechno je v pohodě.
Brzo odpoledne odjela první várka lidí, mezi nima i bejvalej šoustkamarád. Tak...kdy ho zas uvidim? Nevim. Ale polemizuju nad tim, že to naše objetí mohlo bejt poslední. Možná i uplně. Poslední pravý objetí, nemyslim, si, že ho už nikdy neuvidim, ale to budou takový ty objetí z povinnosti. Rozhodně se ale budeme vídat míň protože prostě...konec střední a asi si nebudeme volat každej den, jestli ten druhej nechce na kafe. Takže tak. Možná to byla i poslední mrdačka. Nebo ne? Nebo jo? Kdo ví...čas ukáže. Tenhle člověk přes všechno, co se stalo...vryje se do paměti. Vryje a nevybledne. Stejně je prdel, že sem to vlastně byla já, kdo ho zkazil. Kvůli mě začal kouřit, spíš teda se mnou. I pořádně pít. Se mnou měl poprvý všechny drogy, co zatim zkusil. A to nezávazný šukání... Haha, bejval hodnej chlapec. Sem satan. Asi trochu jo, minimálně pro něj určitě.
Z chaty odjíždim brzo večer, mezi tim eště uklidňuju kamarády, co si dávali zbytek toho tripa a trochu se bojí. Zůstala bych, ale zaprvý sem se tak domluvila s matkou, že pro mě přijede a za druhý...musim to mít za sebou. Musim mít za sebou vyznání toho, že sem Oi podvedla a chci mu to říct eště dneska. Scházíme se pozdě večer v kavárně a řikam mu to hned, jak mě upozorní, že sem nějak zamlklá. V tu chvíli mi vypadla celá ta hezká řeč, co sem pro něj měla připravenou. Chvíli mlčí, ale pak řekne, že se už dostal přes tu fázi, že by mě kvůli tomuhle poslal do prdele. Je z toho očividně smutnej. Je mi to líto, ale nemůžu dělat nic jinýho. Řiká mi jenom, že nechce, abych se s tim zmrdem scházela sama. A taky, že se nemůže zaručit za to, že mu nedá do huby, až ho potká. Protože jo, muj bejvalej šoustkamarád věděl, že s nim chodim, viděl nás spolu. Takže...asi si to zaslouží. A mě je to asi jedno. Naopak...jestli bude bitka, tak se na ní i docela těšim. Protože sem svině a baví mě se bavit.
A jinak je všechno v pohodě. To snad neni možný. Sem klikař. Sem klikař jak prase.

Druhej den se mi ale situace trochu vymkla z rukou. Pártyovali sme. Když už párty umřela, tak sme s Oi jeli si sednout eště na jedno. Vlastně se mi situace nevymkla z rukou. Padla na mě lítost a řekla sem Oi, že ho miluju. Jo vim, je to hnusný, když to nemyslim vážně, ale já si řikam, že si zaslouží to slyšet. Navíc, je to další věc, jak si ho udobřit po tom, co sem mu udělala. A vlastně...mam ho ráda svym způsobem. Nemiluju ho, ale mam ho ráda. Kurva, zas to bylo taktický. Jenom mě trochu štve, jak s tim zas teď operuje. "Já sem tak šťastnej, žes mi to řekla a bla bla bla", no jo, sem kráva. Mluvil o tom celou sobotu, kdy sem to musela ze slušnosti poslouchat, zatimco sme byli na oslavě kamarádky a já chtěla dělat píčoviny. Stejně sem dělala píčoviny. Sem fakt potvora, větší, než sem si o sobě myslela. Ale mam se dobře. Takže na tom neni nic špatnýho. Pak se na tý oslavě omylem zhulil (on normálně nehulí) a řikal, že to na něj působí jako afrodiziakum. Aha, tak aspoň vim, jak na něj. Stejně mi dal ultimátum. Chce se se mnou vyspat co nejdřív. To kvůli tý mojí nevěře. Bože, to je ale fraška. Je mi líto, stejně budu asi spát, s kym chci, když budu chtít. Copak se lidi nemůžou mít rádi?

Tak takhle vypadá obchodní vztah. Já mam za co pít a mam svuj společenskej status. On má zas tu nejkrásnější holku široko daleko (jeho bejvalá byla neskutečná krasavice) a pocit, že ho miluje. Dobrý...to jde.

Mimochodem, o našim sexuálnim spojení sem se prokecla už na chatě dvoum kamarádům, když už nás tam bylo málo a zbytek jel nakoupit. Nějak sem nepochopila jejich vtip, kdy naráželi na to, že sme s bejvalym šoustkamarádem byli dlouho pryč venku a prokecla se. Smáli se mi, smáli se nám. A dělali si z nás prdel. Vždyť jo, tak to má bejt. Nikoho to stejně nepřekvapilo, všichni ví, jak to spolu my dva máme. Haha, je to prdel. Prostě je to celý prdel. A co sem kamarádce odpověděla na otázku, jaký to na tripu bylo? No přece pravdu. Bylo to boží. Neskutečně boží. Sex na tripu je boží, o to lepší to eště bylo, že se to stalo s mym bejvalym šoustkamarádem.

Viděla sem padající hvězdu. V pondělí před mym odjezdem. Zas jednou za uherskej rok. Šla sem domu v noci asi trochu při náladě. Ani nevim jak sem na to pomyslela, ale moje přání bylo jednoduchý, až zautomatizovaný. Okamžitě mi hlavou problesko: "Chci se vyspat s mym bejvalym šoustkamarádem na tý chatě, kam jedeme." Hvězda spadla. Jak je kurva možný, že se taková dirty myšlenka stala skutečností? Dobře já!

Ach, život je boží! Nelituju ničeho.

To je jeden z těch songů, co sme poslouchali. Nikdo si nedovede představit, jak dobře to na tripu znělo. Nikdo, kdo to nezažil.

Ámen
Rokenrol vám všem
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ang ang | Web | 7. června 2016 v 15:10 | Reagovat

"Tyjo, hustý. Ten je vážně bezhlavě zamilovanej. Nechtěla bych..." hej vztahy sou divný a nechápu co všechny tolik sere na podvádění. fakt nevim. no aspoň koukám, že v tom nejsem sama.

2 Lvice uličnice Lvice uličnice | 7. června 2016 v 15:46 | Reagovat

A teď si představ, že by si to tu Oi všechno přečetl...

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 8. června 2016 v 1:19 | Reagovat

[1]: Vztahy můžou i nemusí bejt divný. Jakýkoliv vztahy. Stejně jako můžou i nemusí bejt super. Já spíš nechápu to podvádění. Jako...copak nejde mít důvěru v jednoho člověka, ale zároveň nezatracovat ani jiné lidi? Copak jsou méněcenní? Podle mě ne. To je jako tvrdit, že červená je hezčí barva, než zelená. To neporovnáš. Porovnávat neporovnávatelné nelze.

[2]: To by si nezasloužil vědět. To by mi ho bylo líto.

4 Paralela Paralela | E-mail | Web | 8. června 2016 v 16:25 | Reagovat

ty se ani tý vysoký nedožiješ! :D

5 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 8. června 2016 v 16:48 | Reagovat

[4]: Já ti nevim, plánovala sem přežít tyhle prázdniny, páč potom dam kopačky chlapci (nejspíš, jestli se něco nezmění) a žít dál. Ale...kdo ví. Vějšky sem se dožít teda chtěla, to zas jo.

6 Fredy Kruger Fredy Kruger | 9. června 2016 v 1:07 | Reagovat

" Dneska jsem podvedla svojeho chlapce!"

... dí první baba, - ku druhé babce...

" S kým že to??"

" S támhle  tím dědkem !!"

" Mrcho !  bůh je mým svědkem,
žes´  ojela  MÉHO  dědka !!"

" Napravíme to hnedka !"
dí děd první babou  jsa podvedený !
... hned  druhou babou je odvedený !

... nejdřív to začalo tiše......
pak obě  dvě sousední chýše
jebáním třesou se v základech !
..... " Ti starci chytili  ,,druhý dech,, !"

... hovoří lidé  kolem-jdoucí,
" Jak strašné !!" ( někteří odplivnou si )

7 spatny-rande spatny-rande | Web | 14. června 2016 v 20:29 | Reagovat

Já nevím proč, ale připomělo mi to (rozhovor s tím tvým bojem o věrnosti) jednoho týpka, co s ním už víc jak rok spím. Pokaždý když jsme spolu, tak se mě ptá, jestli už mám chlapa. Tak se na něj pokaždý s úsměvem podívám a vzpomenu si na to, že už má 3 a půl roku holku a ke mně jezdí tak 2x týdně.

8 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 15. června 2016 v 13:19 | Reagovat

[7]: Haha, tak to jó.

9 Antea Antea | Web | 23. června 2016 v 20:30 | Reagovat

"Správný" to nebylo, ale jednala bych stejně...

10 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 25. června 2016 v 12:39 | Reagovat

[9]: Správný to nebylo z pohledu naší zažitý morálky. Správný to bylo. Pro mě.

11 RaTTvs. RaTTvs. | Web | 20. července 2016 v 12:07 | Reagovat

Hrozně mi to připomnělo můj hodně podobnej zážitek a hezky jsem si zavzpomínala na svoje mládí.
Jo a pak mi došlo, že jsme asi přibližně stejně starý a že bych se nad sebou měla zamyslet. Už půl roku jsem nechlastala a taky mám doma pytel s trávou a už rok se na něj jenom koukám. Mám dojem, že už pytel s trávou a ani já nejsme tak úplně použitelný. :D

12 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 20. července 2016 v 17:19 | Reagovat

[11]: To je fuk, pytel trávy beru. Já už ho nějak zprovozním :-D

13 Keeble Keeble | Web | 5. srpna 2016 v 10:34 | Reagovat

Tyjo, to je hustý...promiň že nedokážu vymyslet nic inteligentnějšího, nebo aspoň smysluplnějšího, ale prostě..je to hustý

14 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 7. srpna 2016 v 20:19 | Reagovat

[13]: Je to hustý. Hodně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama