Jsem prasák

12. července 2016 v 15:41 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Na konci tejdne se vždycky dějou divný věci. A to ze zažátku vypadal opět klidně. Jenže ne, nefunguje to, když sem šílená bytost, která furt jenom chlastá a pak dělá blbosti a pak zase chlastá. Ne že bych na sebe byla nasraná, to zas ne. Někdy se dějou i hezký věci.

Zdál se mi zvláštní sen. Základní informace tam byla, že sme s Iblísem byli v partnerském vztahu. Haha. Byla nějaká zvláštní párty, už nevim proč a při jaký příležitosti ve vysokym, dlouhym, nepravidelnym patrovym baráku. Párty se chystala a já tam asi měla důležitou roli, jelikož když sem do baráku přicházela, zdravil mě uplně každej člověk tam. Ty lidi tam...no, nebyli to uplně neznámý ksichty, ale rozhodně se tam nevyskytovali moji nejbližší kamarádi. Asi už sem měla být někde uplně jinde, jelikož se mě každej člověk tam ptal, co tu eště dělam. Někdo mě automaticky odpověděl na otázku, co mi pokládal- "Jo, aha, ty zas hledáš Iblíse," načež já sem ho asi opravdu potřebovala kvůli něčemu najít a on tam nebyl a všem bylo jasný, že ho hledam. Když sem se takhle ptala pár lidí, kam teda jako šel a jestli ho neviděli (oni mi většinou odpovídali, že tu před chvílí byl, ale někam zmizel), zjistila sem, že v tom snu umim lítat. Jo, prostě sem si tam lítala, třeba po schodech sem a tam. Ostatní chodili a vůbec jim moje vlastnost nepřipadala divná. Taky nikdo jinej kromě mě lítat neuměl. Vim, že sem ale svou schopností byla ze začátu poněkud vyjukaná, ani sem nevěděla, jestli mam křídla, nebo ne (neměla sem je, i když sem si myslela, že jo). Po nějaký době se mi asi Iblíse podařilo kdesi venku najít, teda, přišel tam sám, nepletu-li se. Měl radost, že mě vidí, ale já na něj byla trochu nasraná, že tam nebyl už od začátku. Když sme šli dovnitř, tak sem se vedle něj vznášela. Řekl mi, jestli bych kolem něj mohla přestat poletovat a začít normálně chodit, že vedle sebe chce zas svojí normální slečnu, načež mě vzal do náruče, chvilku mě nesl a pak položil na zem. Vůbec nevim, jak ta párty pokračovala, tahle dějová linie mýho snu skončila a pak sem zjistila, že sem na jiný párty. Vůbec ne na tý podobný, že sedim u dlouhýho stolu někde na zahradě a tady už bylo mnohem víc známých tváří. What the fuck? Pochopila sem to, že to mělo znamenat sen ve snu a tohle teď u toho stolu měla být "realita". Tam byl taky Iblís, kromě těch spousta známých a i tady v tý "realitě" sme spolu chodili. Jenom tam byl opilej, neměl na sobě tričko a dělal píčoviny, načež sem se na něj já nasrala a šla sem od stolu pryč po cestě, který vedla do obrovskýho a krásnýho domu, kterýmu asi patřila ta zahrada, kde sme byli. Tam sem zjistila, že se mi to asi nezdálo a že umim lítat i tady. Tak sem letěla až někam na nějakej parapet. Přiběhnul za mnou jeden muj hodně dobrej kamarád (kterej je muj kamarád i ve skutečnosti) a stál pod tim parapetem, kde sem já seděla (ten parapet byl vysoko a já se tam dostala jenom díky tomu, že umim lítat) a zeptal se mě, co mi je. Já mu řekla, že sem nasraná, jenom protože se Iblís chová jak debil, načež muj kamarád odešel a šel asi upozornit Iblíse, že by se za mnou měl stavit, protože hned potom za mnou přišel Iblís a omluvil se. A ať prej slezu z toho parapetu a ať jdu dolu za nim. Tak sem sletěla dolu a pak sme se jenom strašně dlouho líbali. Víc si nepamatuju. Wadafak?

Od pátku do dnešního dne, tj. do středy mam pocit, že piju víc lihovin, než vody. Chlastam, ale strašně. Neni dne, kdy bych se nevožrala. Oslavy dostání se na vejšku went hard. Fakt. Ale já to takhle chci, chci chlastat, chci slavit! Ono se to vždycky vyvine nějak samo, stav mého konta je zatim OK. Vždycky se někde večer zjevím a z večera je noc a z noci dopoledne doma v posteli, kdy sem schopná postavit náboženství jen na idei existence půlitru vody, co mi teče do krku. Chtěla bych vidět, jak vypadam po těch pár dnech zevnitř. Nebo radši ani ne. Ale je to zábava. Například včera to byla strašná prdel. Jela sem za J******* na bar po koncertě Maidenů (kterej byl mimochodem libovej) a aniž bych to věděla, tak tam bylo pár našich kámošů. Dole na baru nikdo nebyl, všichni hosti byli na druhym baru venku a tak sme tam byli jenom takhle v kamarádech a bylo to fajn. Začali se pouštět Led Zeppelin, načež mě a dva kamarády nenapadlo nic lepšího, než jít tancovat. Najedou jeden z kamarádů zakřičel: "Hele, hasičáky" a najednou se k němu přidal i ten druhej kamarád. Pak se objevil obláček bílého prachu, který se zvětšoval a zvětšoval, až bylo bílo uplně všude. Běžela sem pro svojí výbornou Pálavu na stole, přikryla si jí a vyběhla sem ven na vzduch. Se mnou vyběhnul i šokovanej zbytek. Co se kurva stalo? Tyvole. Když sme se rozdejchali, musel se celej bar uklidit, vytřít a...prostě uplně všechno se muselo uklidit od toho svinstva. Jelikož viníci byli kamarádi, tak sem nešla domu, ale pomohla jim s tim úklidem. Pár našich kamarádů odešlo, protože s tim asi nechtěli mít nic společnýho, ale možná taky hrálo roli to, že vedli za ramena jednoho kamaráda, kterej už pomalu ani nechodil, jak byl na šrot. Tak sme uklízeli asi tři hodiny, do toho sme popíjeli dál, ostatní barmani byli ze začátku nasraný, ale pak si z toho taky dělali prdel. Do uklízení nám hráli Led Zeppelin a popíjeli sme. Skvělej večer s kámošema, náhodou...žádná votrava. J****** objednal dve pizzy a kecali sme a bylo to super. Uklizeno sme měli někdy ve tři. Jak sem hodně pila, tak sem usnula v buse a přejela tři zastávky. Sídliště za svítání sou stejně hnusný, jako sídliště ve dne. Při mym výletě domu sem míjela hřiště, na kterym sem si hrála jako malá. Chtěla sem se pohoupat, ale při těch několika promile se mi vzdálenost mězi mnou a hřištěm zdála moc velká a já byla vožralá a unavená. Pokračovala sem domu a spala jako nemluvně. Dobrá párty a hlavně dobrá historka s tim hasičákem. To se mi eště nikdy předtim nestalo.

Eh, do čtvrtka. Včera sem taky (překvapivě) pila. Skončilo to tim, že všichni odpadli okolo půlnoci a byli sme s kamarádem na jednom poslednim někdy v půl třetí v oblíbeném skorononstopu. S mýma peněžma už je to horší, ale jde to. A dnesku jdu pít zase, spousta oslav a spousta narozenin, konkrétně dvoje. Mezi tim musim vidět Oi a říct mu, že náš návrat k sobě byla moje opilecká lítost a slabost a že bych na něj fakt srala, protože prostě taková sem. Nejradši bych ho totiž ani dneska neviděla a věnovala se jenom těm kamarádům. De facto mě otravuje, že mě dneska chce vidět. Měli sme se vidět včera, já doufala, že už budu mít možnost to ukončit, ale nakonec mu do toho padly rodinný povinnosti. Od tý doby, co sme si v tu sobotu řekli, že teda "zase budeme spolu" sem ho neviděla a vůbec mi nechybí. To je jasnej signál, že by mi nechyběl ani dalších několik dnů. Nebude muj kluk, prostě ne.

Začínaj se mi vracet některý situace, kterýma sem si přošla. A to díky Oi, právě. Čert vem, že pozadí a situace sou uplně rozdílný, základ, co v tom vidim, je stejnej. Vidim se v bejvalym šoustkamarádovi. Jenom já sem muj bejvalej šoustkamarád a Oi je v mojí roli. Já se do Oi nezamilovala tak, jak bych chtěla a to je důvod, proč s nim nechci bejt. Muj bejvalej šoustkamarád se do mě tenkrát taky nějak nezamiloval a teď sem se dokázala mnohem víc vcítit do jeho hlavy a do toho, jak se zachoval. Pominu-li samozřejmě to, že mě bejvalej šoustkamarád pěkně dlouho hlal, zatimco mě už přestalo bavit Oi lhát a ani s nim radši nebudu pro jeho dobro šoustat. Neobhajuju bejvalýho šoustkamaráda, vůči tomu klukovi moje zášť nevymizí do konce života, proto sem taky udělala to, co sem mu udělala (čehož výsledky mě až děsí), ale jenom řikam, že jeho jednání už prostě trochu víc chápu. No, to je další věc, co mě vyděsila. Až se vůbec bojim o tom přemejšlet a následně psát. Možná se eště víc bojim o tom psát, jelikož...kurva, cože? Prostě takhle, vracim se k věcem dlouho pohřbeným, ale stalo se to. Když mi muj bejvalej šoustkamarád nejvíc ublížil, tak sem vůči němu vyslovila kletbu. Jo, vim, ezosračky a poobně...sama sem kurva racionálně uvažující člověk, i když k věcem, co sou mnohými nazývány jako šarlatánství hodně inklinuju, dokážu až velice dobře rozlišit sračky od nesraček. A sem přesvědčená, že v tomhle to mam v hlavě fakt srovnaný, ačkoliv filosof ve mě je skeptickej vůči jaýmkoliv velkým pravdám, mam načteno dost literatury, odborné a neodborné, přes filosofické úvahy, náboženské texty a...kurva, o čem to dopíči blábolim? A co to obhajuju? Sračky. Fakt je, že sem ho v největší zlobě proklela hodně hnusnym způsobem, způsobem, kterej sem asi ani v tý době nedokázala uplně ukočírovat. Jediný, co sem dokázala ukočírovat byl odraz tý kletby do mě, jenže to bylo pojištěný tim, že zásoby veškerý energie, ze který pocházela, byly hodně, hodně hluboký a spojený s tim, co sme spolu s bejvalym šoustakamarádem měli. Takže sem místo zpětný vazby, nebo jak se tomu nadává, vysála eště jeho samotnýho. Oběť, co tomuhle předcházela, byla obětovaná dlouhou dobu předtim, ne až potom. A byla to oběť hodnotná a věliká. Jako celá Afrika. Z ní to celý pocházelo. Kurva. Neukočírovala sem to tim způsobem, že...no, možná právě naopak. Ukočírovala sem to až moc dobře, tak moc dobře, až mě to právě teď samotnou děsí. Jediný co vim je, že to pravděpodobně fungovalo. A jestli ne, tak má muj bejvalej šoustkamarád opravdu smůlu na všechno v životě. Ha ha, netušim, k čemu se přiklonit víc. Uvědomila sem si vlastně....jeho vztahy? Ta jeho ošklivá holka, ty problémy, jak se jí nemoh zbavit a když se jí zbavil, ona byla zpátky a teď je zpátky asi zas. Jak mi řikal náš společnej kamarád, že z toho jejich vztahu byl bejvalej šoustkamarád jeden čas reálně na prášky, jak nemoh vůbec nic dělat, jenom ležel doma a bylo mu z toho samotnýho vztahu špatně...tyvole, já fakt nevim, ale děsí mě to. Fujky. Nechtěla bych. Muj bejvalej šoustkamarád kvůli jedný píčovině, která se vůbec nemusela stát, neudělal maturitu. To je taky děsivý, že zrovna on. Co bude dál? Tyhle věci nejsou na pár měsíců a pak klid, ne? Ups. To sem...asi chtěla, když se to děje. Jenom sem trochu vyděšená, ale to bude dobrý. Naposledy sem si na to, že sem toho člověka vlastně proklela, vzpomněla, když sme byli na tripu. A potom až teď. Už sem míň vyděšená, než předtim.
No, k těm situacím...taky se uplně vidim ve svym bejvalym. Jeho poselství z našeho rozchodu přeložený znělo: "nemam na tebe čas, musim chlastat s kamarádama." A já teď s Oi? To samý, jenom sem v roli svýho bejvalýho. Eh, jo. Je to tak, nemam čas na Oi, protože ho nemam ráda natolik, abych ho upřednostňovala před kamarádama. Samozřejmě s tim rozdílem, že my sme se s bejvalym měli navzájem dost rádi, zatimco já teď nemůžu říct, že k Oi cítim to, co by člověk ve vztahu měl cítit. Haha, takže moje vcítění se do bejvalýho je docela...šokující. No co, zas tak moc ne, přece jenom sme spolu kdysi trávili nějakej čas a "vrána k vráně sedá." Přesto...svýho bejvalýho mam ráda. Když porovnam to špatný, co mi udělal a to dobrý, tak rozhodně převažuje to dobrý.

Bla, blabla. Je sobota, pozdní odpoledne. Domu sem přijela asi ve čtyři. To, co předcházelo dnešnímu dni, tj. včerejšek, bylo hodně hustý. A opět...začalo to zcela nevinně. Eště pořád sem nebyla schopná Oi říct, že s nim fakt nechci bejt. Neměl čas, naštěstí. Vůbec mi nechybí a hlavně se mi vrátila kamarádka ze zahraničí, tak sem jí hned potřebovala potkat a ne řešit několik hodin s Oi náš rozchod. Naštěstí Oi nemá čas ani dneska, takže zas můžu lejt s J******* a předevšim...svěřovat se mu se svoují včerejší nocí. Uf. Takže sem se sešla s kamarádkou s tim, že zamíříme na jeden koncert. Potřebovali sme teda hlavně pokecat o všem, hned sem jí pyšně vyblila to, že se mi podařilo zas vyspat s Iblísem. Smála se mi. Logicky. Byli tam kamarádi, dokonce víc, než sem předpokládala a muj bejvalej. Koncert byl dobrej, bylo to venku, takže pohoda, travička zelená pod našima nohama a tak. Dali sme si pivo a pak jeli do jedný hospody, do který už sem se dlouho chtěla podívat. Tam sme si dali další piva, byla zábava, smáli sme se starým vtipúm a tak. Po tom, co v týhle hospodě měli zavíračku (a to docela brzo...asi už v jedenáct, nebo tak), logicky sme se přesunuli jinam. Během toho nás opustila moje kamarádka a eště jeden kluk myslim. Z jednoho takovýho důvodu si ten divnej kamarád, ze kterýho si všichni dělaj prdel, páč se občas chová opravdu divně, stáhnul v jednu chvíli na ulici kalhoty a to by ostatní nebyli správní kamarádi, kdyby mu hned potom nestáhi i trenky. Viděla sem to, co sem uplně nutně vidět nepotřebovala. Pili sme dál a po nějaký době se náš počet zas zmenšil, zůstalo nás tam málo. Divný bylo, když tam na mě něco zkoušel ten divnej kamarád, ze kterýho si všichni dělaj prdel, páč se občas chová opravdu divně. A to sem si myslela, že sem jedna asi z dvou holek na celym světě, který nezkoušel sbalit. Achjo. No nic si nedovolil, než mě pohladit po tváři, když sme se vítali a pak mi dát pusu na tvář, když sem mu ubalila cígo. Ale jak už sem řekla, odešel po nějaký době. Ve výsledku se k nám přidal nějakej známej mýho bejvalýho a byli sme dohromady jenom čtyři. Chvíli sem v tý hospodě i nudila, ale na druhou stranu mě bavilo je poslouchat a navíc...chtěla sem eště pít. Vždycky sice byla možnost jet za J******* na bar, ale...ten mi volal, že bude odcházet brzo. Tak radši nic. Dali sme si eště jedno a nějak se hromadně zvedli, že jedem domu. Když sme vyšli z baru ven, ten známej mýho bejvalýho nás začal přemlouvat, ať jdem eště na jedno. Hromadně sme zahlásili, že nemáme prachy. Nikdo. Ten týpek nás pozval, zapadli sme do podniku hned vedle. To už bylo v době, kdy sem byla pěkně nalitá. Opustil nás poslední kamarád a my zůstali s bejvalym sami, jenom s lidma, který sme fakt neznali a s tim člověkem. Dopili sme pivo a řekli si, že asi pujdem. Bejvalej se mě zeptal, kam jedu a já že vlastně ani nevim. Chtělo se mi eště pít, na druhou stranu si přesně pamatuju toho čertíka, kterej mi v hlavě šeptal: "Vošukej ho, vošukej ho." A tak sem jela, kam muj bejvalej uznal za vhodný. Jako...nebylo to divný, stejně sem s nim měla prakticky stejnou cestu, ale kdybych opravdu chtěla jet domu, tak už jdu dávno a zkratkou, ne podle jím vyhledanýho spoje. Jeli sme teda spolu až na zastávku, kde vystupoval, přestupoval a mě by odsud něco domu taky teoreticky mělo jet.
Tohle je bod, o kterym vim jenom jednu věc. Musim přemejšlet, fakt netušim, jak přesně to bylo. Vybavuje se mi obraz, jak vystupujeme na chodník a pak...je pravděpodobnný, že sem spustila nějaký svoje opilecký kecy, ale...to bylo až potom. Potom, co si vybavuju, jak sem na svym bejvalym hodně pevně přilepená ústy. Pravda byla asi taková, že sem se na něj podle mě normálně vrhla jak straka na zlato. No, jemu to očividně vůbec nevadilo, líbali sme se strašně dlouho, strašně vášnivě a strašně...ah, taky si vzpomínam na obraz, jak se mu koukam přes rameno a lidi na druhý straně ulice se tváří fakt divně. I když bylo asi už něco po druhý ráno, tak na nás lidi koukali divně. Hm, mam pocit, že sme se líbali asi až příliš vášnivě. Dokonce sem zvedla celou jednu nohu, i když sem měla sukni a obmotala ho s ní. Vim to, páč si pamatuju, že sme při tom málem oba spadli. Taky mi neskutečně mačkal zadek. Pravděpodobně to muselo vypadat, že mu brzo vytáhnu čůráka a začnu ho tam kouřit, nebo něco. Nemohla sem si ale pomoct, líbat mýho bejvalýho bylo prostě super. Muj bejvalej to sice prokládal slovama jako: "Kurňa, (moje jméno)" a tak dále, z čehož by nezávislý pozorovatel mohl vyvodit, že to snad myslí vážně. Jenže on tim řikal něco jinýho, podle tónu a způsobu, jakym to řekl. Mělo to znamenat něco jako: "Nemůžu ti odolat, ale vážně bych chtěl. Vlastně ani nechtěl, protože kdybych doopravdy chtěl, tak tě prostě odstrčim a řeknu ti to narovinu." Chtěl odjíždět, když mu přijel ten spoj dom. Asi sme se chvíli přetahovali, nechtěla sem ho pustit, několikrát sem mu to i řekla. Muselo to působit komicky, jak z nějakýho němýho filmu. Já: "Já tě nepustim, já tě nepustim!" On: "(moje jméno) tohle fakt nejde," prohlásil, když sem se k němu lísala víc a víc a opravdu sem ho nechtěla pustit. Tohle celý se seběhlo během vteřin. "Jenom u tebe přespim, nenuť mě jezdit domu," řikala sem mu. Byl trochu nucenej mi na to kejvnout, jinak by mu ten spoj domu ujel. Stejně, kdyby fakt nechtěl, abych u něj spala, nebral by mě s sebou. Prdel je, že si absolutně nevybavuju přímo tuhle cestu k němu. Dokonce ani netušim, jestli sme jeli busem, nebo tramvají. Haha, lol. Jooo, asi busem. A co se dělo v tom buse? Fuck, to taky moc nevim. Ne, to nevim vlastně vůbec. Asi sme se líbali, nebo tak. Co jinýho, taky? Koupili sme dvoulitr piva, takovej ten hnusnej v plastu. Prej budeme koukat na film. Haha, je to vtipný, ale věřim mu to. Stejně by se mu zas nepostavil, tak co. Navíc, už je uplně na hovna a je jasný, že brzo vytuhne. Já sem taky na hovna, takže taktéž brzo vytuhnu. Romantika jak prase, jednoduše. Někdo to měl natáčet. Dobelhali sme se k němu domu a překvapivě...nikdo z nás neměla žádnou nehodu, i schody sme zvládli sejít. Haha. U něj v pokoji sem odhodila věci v dál a zalezla na gauč. Konečně sem měla možnost si sundat strašně otravný náušnice. Otravný páč cinkali. Pustil tam Samotáře. Jo, co jinýho taky? Zrovna my dva a Samotáři...to už tady jednou taky bylo, něco podobnýho, ne? To pivo vlastně nechutnalo tak hnusně, když sme to pak přelili do skla a předváděli, že...meh, bylo mi to fuk. Byla sem nahovna. Sednul si vedlě mě na gauč, vzal deku a podal mi pivo. Hodnej. Celou dobu sme seděli docela blízko u sebe, komentovali vtipně film, schodli se na tom, že Vesna je nejhezčí holka v celym tom filmu a tak. Bylo to klidný do tý doby, dokud nenastala scéna, kdy je v autě Hanka a Jakub a začně hrát Lucky boy. Oba dva sme se na sebe ve stejnou vteřinu otočili, bylo to jak kdybysme si to nacvičovali dopředu. Dokonce sme oba dva ve stejnej okamžik řekli takový to: "Á..." Ve smyslu toho, že: "Á, už je to tady." Začali sme se nezadržitelně líbat. Takovýma těma polibkama, kdy neexistuje nic jinýho na světě, kromě toho polibku. Když potom hned následovala scéna s rozhovorem o rozchodu, snášela sem jí mnohem líp, než když se podobná situace s líbánim nás dvou před touhle scénou už v historii jednou stala, to bylo před mýma devatenáctýma narozeninama. Teď už mi bylo dobře. V objetí mýho bejvalýho mi bylo dobře. Vlastně...celej zbytek filmu už ani jeden z nás nevnímal. Jo, jak minule. Až na to, že minule u toho bylo eště strašně moc dalších lidí a teď sme byli alespoň sami. Líbali sme se jako o život, bylo to neskutečně úžasný. Okamžiky, který bych chtěla zalejt pryskyřicí, aby vydržely napořád. Jenom ten okamžik. Jo, fakt bych nás tam teď nejradši zalila do pryskyřice, jak na to tak vzpomínam. Utuhli bysme a byl by z nás jantar. Hehe. Ale na to sme se přece jenom moc hejbali a ošahávali. U toho to zůstalo. Žádný mrdání, žádný další sexuální činnosti. Vadilo mi to? Ne. Sice sem samozřejmě chtěla u svýho bejvalýho přespat s tim, že ho vopícham, ale teď mi došlo, že...k čemu? To, co se tam mezi náma dělo bylo mnohem lepší, než blbý zasouvání čůráka do kundy. Stačil mi jenom takhle. Připadala sem si s nim jak v nebi. Je to zvláštní, ale přišlo mi, že každej z těch stovek polibků, co sme si ten večer dali, byl procítěnej. Ne takový to blbý volizování se. To, co sme dělali bylo...upřímný. Nemohla sem přestat, připadalo mi, že to, že sem se rozhodla ho nepustit na tý zastávce, byla ta nejlepší věc, co sem v životě mohla udělat. Haha. No, to radši ne. Nešlo mi se ho nabažit, ať sem ho líbala sebevíc agresivně. Ať mi cpal jazyk eště víc do krku. Ať sem mu div nerozmáčkla hlavu (podobně jako to udělal The Mountain princi Oberynovi v GoT haha) tim, jak sem ho k sobě tiskla. Měla sem pocit, že sem mu málem rozkousla krční tepnu, když sem se mu přisála na krk. Vykřiknul, ale ne moc nahlas. Aby neprobudil zbytek bytu. Ugh, tohle mi tak chybělo. Chtělo se mi ho sníst, kousala sem ho po celym obličeji. Oplatil mi to, samozřejmě. Myslela sem, že se rozteču. Pokaždý, když se mi přisál na krk. To je tak všechno, co se dá popsat. Na film sme nekoukali, ani nevim, kdy skončil. Pamatuju si pak jenom, jak mi v jednu chvíli bejvalej řikal, že mi strašně rychle tluče srdce, když měl zrovna hlavu na mých prsou. To je logický, byla sem naprosto u vytržení z toho, co se dělo. Už nevim kterýho inteligenta z nás dvou napadlo si jít dát brko. Ačkoliv to bylo strašně moc slabý, totálně nás to dodělalo. Vyšli sme na dvoreček a už lehce svítalo. Zhulilo mě to příšerně moc, mam pocit, že mě snad musel podpírat. Asi sme oba dva nějak vytuhli, když sme se vrátili k filmu. Po čase. Vim, že mě potom jenom probudilo, když stál (nebo spíš asi klečel) nad mojí hlavou, přičemž já byla nějak položená na tom gauči, měl polštář v ruce a ptal se mě, jestli ho chci. Myslim, že sem to neřekla nahlas, ale určitě sem si myslela jenom jedno: "Ty seš muj polštářek." Naklonil se nade mě a eště sme se chvíli líbali, pak si šel lehnout na matraci vedle gauče, na tom gauči by se dva lidi nevyspali. Než usnul, ještě zvednul ruku a chvíli mě hladil po chodidlech. Bylo to moc hezký.
Probudil mě sucháč, tyjo...čekala sem snad něco jinýho? Hned po probuzení sem nemohla věřit tomu, že...sem vážně u svýho bejvalýho? Co se kurva včera... Zavřela sem zas oči s tim, že se mi to určitě jenom zdá, ale opět mě probral hlas mýho bejvalýho, když se posadil a zeptal se mě, jestli nechci vodu. Nereagovala sem, i když sem to slyšela. Tohle se mi určitě jenom zdá... Muj bejvalej zmizel z pokoje, to mě taky přinutilo otevřít oči. Zas sem předváděla, že se určitě eště probudil z toho sna. Cítila sem jenom jeden pocit- styděla sem se. Ale strašně. Mix toho, že sem se na svýho bejvalýho vrhla a že sem byla přitom příšerně na sračky ve mě vyvolával fakt jenom stud. Přála sem si se okamžitě teleportovat někam pryč, než se muj bejvalej vrátí zpátky do pokoje. Vrátil se, měl na sobě župan (dafuq), měl mokrý vlasy a začal v něčem štrachat, takže už mi nešlo předvádět, že...se určitě vzbudim ze sna. I když bych si to moc přála. Styděla sem se fakt hodně, navíc sem měla obavy, jak...se teď sakra ráno mam chovat? Jak se bude chovat muj drahej bejvalej? Jak...co bude dál? Mam se beze slova sbalit a odejít jenom s chladnym rozloučenim? Co mam dělat? Moje tělo to vyřešilo za mě. Sem si naprosto jistá tim, že kdybych se probudila v klidu doma a žádná náhodná situace tohohle typu by nenastala, tak bych vstala z postele uplně fresh, napila se trochu vody a byla v pohodě. Jenže...teď sem se nemohla hejbat. Muj bejvalej se na mě podíval s takovym pohledem, co řikal: "Si v pohodě?" Uh, teď by asi bylo dobrý něco říct, abych ho utvrdila, že sem v pohodě. Tak sem se zeptala, kolik je hodin. Prej půl dvanáctý. Chytla sem se za hlavu a otočila jí zpátky směrem do hlubin gauče. "Jestli chceš eště spát, tak klidně..." Cejtila sem se před nim jako kus hovna. Sedla sem si, zamotala se mi hlava a pocit hovna se s tim zamotánim hlavy prohloubil. Požádala sem ho o to jediný, na co sem mohla myslet. Vodu. Prosím. Jinak umřu. Když jí přinesl, zmohla sem se kromě díků jenom na konstatování situace: "Kurva," vypadlo ze mě, "opilý holky sou nechutný." Myslela sem to zcela vážně, fakt sem se cejtila jako hovno. "Jsou roztomilý..." odporoval mi. "Ne, sou prostě nechutný," trvala sem si na svym, protože to tak je. Je to tak alespoň v mojí situaci teď a tady. Podíval se na mě a pohladil mě hřbetem ruky po tváři: "Ale jdi..." To mě překvapilo. To, že mě pohladil. Tim gestem prolomil muj strach z dalšího tělesnýho kontaktu s nim, i když sem se pořád eště trochu bála. V žádnym případě bych mu to pohlazení teď neoplatila. Taky prej čekal, že je mnohem víc pokousanej, přičemž mi ukazoval krásnou fialovou ozdobu, co sem mu nechala na krku. Nebylo to zas tak hrozný, ale řekla sem sorry. Usmál se na mě. No...sem zvědavá na svoje ozdoby. Nabídnul mi sprchu, jenže mě vážně moc nešlo se hejbat. Omluvil se, že nemá snídani. Lol, to zrovna mě fakt zajímá. Ale prej má kafe. Gut. Jo, to je to, co potřebuju. Když ho přines, začali sme probírat naše kocoviny. taky mluvil o včerejšku jako o "vydařeném večeru." Eště aby ne. Jdeš na koncert, pak se zleješ jak prase, poslední pivo máš zdarma a skončíš doma s bejvalym/bejvalou. Pártyhárd. Chtěl pustit nějakou hudbu, ale hned se opravil, když se na mě podíval: "Jo, tak to asi teď nebude uplně nejlepší nápad, co?" Zvláštní, tenhle typ kocovin nemam. Zažila sem ho jenom asi jednou předtim. Vážně mi strašně třeštila hlava. Je fakt milý od něj slyšet potom konstatování: "Hm, no jo, prostě stárneš..." Di do prdele, drahoušku. Ale má pravdu, no. Položil kafe na zem a pohladil mě. Zase. To už sem nevydržela a vrátila mu to a trochu se k němu víc přitiskla. Objal mě, taky sem ho objala. Položila sem mu hlavu na rameno, udělal hlavou takovej pohyb, že kdybych mu neucukla, tak by mě políbil, takhle ten polibek skončil na mý tváři. Nevim proč sem mu takhle ucukla, takže sem hlavu hned zase zvedla tak, abysme se mohli políbit. A tak sme se chvíli líbali a mazlili. Já nechápala...myslela sem, že včera se to dělo jenom kvůli mojí a jeho opilosti, ale...i teď sem cítila, že každej jeho dotyk a polibek byl upřímnej a myšlenej zcela vážně. Achjo, co se to děje? Šli sme na dvorek na cígo, jelikož to kafe bylo horký. Když sme seděli na takových malých schodech, co na tom dvorku sou, muj bejvalej seděl schůdek pode mnou a položil si hlavu na moje kolena. To bylo hezký. Asi až příliš hezký, stejně jako celá tahle situace. Když sme se vrátili dovnitř, už sem řekla, ať tu hudbu klidně pustí, tak pustil něco docela dobrýho, na čem byl nedavno na koncertě. Sedli sme si na gauč, pili kafe a poslouchali tu hudbu. Bylo to dobrý ale příííšerně moc podobný Led Zeppelin. Uplně strašně moc. Začali sme si povídat. O všem možnym. Stihli sme probrat mojí matku, jeho matku a další věci, o kterých sme si takhle nepovídali od doby, co sme se rozešli. Taky sme se bavili o drogách. Řekla sem mu všechno o svých zkušenostech, o tom, jak sem do sebe minulý léto cpala éčka jak prášky na alergii a předevšim o svých tripových zážitcích a o tom, jak mi to vyléčilo ty nejhorší deprese. No, ten poslední tripovej zážitek zahrnující i to, jak sme šukali s bejvalym šoustkamarádem sem zas tak do podrobna nerozebírala. To je taky věc, o který sme se nikdy předtim nebavili, jelikož když sme spolu byli, tak moje zkušenost s těmahle látkama zahrnovala tak maximálně hašiš. Rozfetovala sem se právě až to léto po našem rozchodu. Haha. Překvapilo mě, že mě neodsoudil, ale naslouchal. Do teďka sem totiž měla za to, že on tyhle látky nesnáší jak upír česnek a častokrát má i strašně zlý poznámky na lidi, co to zkoušej (i přesto, že když si dal jednou takové kouzelné a neškodné prášečky, tak byl strašně mimo a málem mě nepoznal). Teprve teď sem se dozvěděla, že ho vlastně ty halucinogeny dost zajímaj, má možnost zkusit nějaký houby, ale pořád se jich trochu bojí, takže nechce nic uspěchat. To je dobře. Eště aby to uspěchal a něco se mu stalo... Fakt zajímavej rozhovor s nim tohle. Pak ho napadlo, že si pustíme Black Books, který oba dva milujeme. Páč se oba dva občas až děsivě moc ztotožňujeme s Bernardem. Lol. A tak sme koukali na několik dílů, seděli sme blízko sebe, měla sem hlavu na jeho rameni, on mě objímal, hladili sme se po dlaních, společně se řezali smíchy a po každym díle si dávali pauzy na cíga. Když na to teď vzpomínam...těžko si vybavuju v nějakym kratšim časovym horizontu moment, kterej by se dal srovnat s tim, jak dobře mi v tu chvíli bylo. Vzpomínam hlavně na ty jeho ruce. Má zvláštní ruce, ne jako většina kluků. Má je takový tučňoučký, žádný vystouplý žíly a kosti. Stejně je mi moc příjemný ty jeho ruce hladit. Byl to tak hezkej pohled, ta moje droboučká dlaň v jeho velký dlani... A lehký polibky, co mi sem tam dával do vlasů. Byli sme vidět v zrcadle na protější stěně. Byl to hezkej pohled, jak sme tam oba dva v objetí spokojený pod peřinou. Moc hezkej pohled. Už nevim po kolikátym díle ale řekl, že eště něco potřebuje udělat, než pujde večer zas lejt a mě bylo jasný, že mě nepřímo vyhání. Tak...logicky. Už sme takhle strávili dvě hodiny. Hned potom, co sem řekla, že už teda pujdu mě ale zastavil a zkoukli sme eště jeden díl. To už sem občas jenom zavírala oči a užívala si poslední chvíle, kdy sem měla hlavu na jeho rameni. Po tomhle díle sme šli na poslední cígo, kde sem se mu eště jednou omluvila za to, jak moc sem byla na sračky. On opakoval, že to je v pohodě. Šla sem si pro věci a málem u něj zapomněla ty náušnice. Teprve teď sem se na sebe zblízka koukla do zrcadla. Vypadala sem jak prdel. Takhle...ne zas tak moc, prostě jenom klasickej zmatenej výraz po párty. Když sem to řekla nahlas, muj bejvalej protestoval s tim, že to neni pravda. Jak milé. Šel mě doprovodit až nahoru ke dveřím, nevyrazil mě prostě z bytu. Taky...jak milé. Naposledy sem se mu omluvila a poděkovala za nocleh. "Tak na sebe zas někde narazíme, měj se," s timhle se se mnou rozloučil a objali sme se. Pak mi dal pusu na tvář. Já mu dala taky pusu na tvář. Políbili sme se. Naposledy, než sem byla vržena do hlučné silnice, co ani zdaleka nebyla tak příjemná, jako hřejivé objetí mýho bejvalýho...
Celá šťastná sem objevila, že s sebou mam vlastně brejle (au, sluníčko). Cestou domu sem přemejšlela, co se kurva doprdele píča stalo. A v mojí hlavně to bylo celý nějaký racionálně uklidněný, samozřejmě sem se okamžite musela pochlubit kamarádce, co sem zas provedla za píčovinu. Mam na památku dva obří cucáky. Bohužel, sou ve předu, takže nemá cenu je skrývat. Je úterý. Drží mi tam doteďka. Eště pořád sem se nesešla s Oi abych mu řekla, že s nim opravdu nechci bejt. Sem neschopná a on asi vyčkává, až se ozvu sama, jelikož mi už druhej den nepíše. Hm, to je blbý. Já se asi jen tak neozvu... Nebaví mě to. Update: Safryš, teď se právě ozval. Zejtra mě chce vidět a říct mi něco, co mi nechce psát přes FB. No, to sme na tom stejně. Tak snad to bude bez slz a výrůžek zmlácenim mýho bejvalýho... Večer sem šla samozřejmě za J******* na bar mu všecko, co se stalo, hezky vyslepičit. Smál se mi. Že to nechápe, jelikož je muj bejvalej ošklivej. Tahle hláška už mě začíná unavovat. Přidalo se ke mě pár kamarádů, bohužel to byli ty kamarádi, se kterýma sem byla i včera. Cucfleků si samozřejmě všimli. Naštěstí se dál nevyptávali. Šli sme eště do jedný hospody a tam se strašně dlouho bavili o Pokemon Go. Dobrá rakovina, ta hra. Naštěstí to nemam stáhnutý. K čemu by mi to bylo? Mam pocit, že ten den předtim sem stejně chytla toho nejlepšího pokémona ze všech pokémonů *ehm ehm*. Pak sem se vrátila na bar za J*******, když už sem byla jenom sama s kamarádem a když odešel i on, s J******* sme dál pili asi do půl čtvrtý. Tyvole, alkoholy.
Ani další den se mi ty alkoholy nevyhnuly. Nevinnej dívčí sraz ve Stromovce (wow, tam už sem dloho nebyla) přerostl v půlnoční chlastání na Kampě, kam...sme se nějak teleportovaly, jelikož tam byla další partička. Na tý Kampě je to v noci fakt pěkný. Víc, než ve dne. Ale to na spoustě místech, stejně tak je to ve Stromovce. A když nám byla zima...jeden podnik nedaleko nezklamal.
Překvapivě...včera sem se moc nenalila, měla sem jenom jedno pivo a jedno a půl vína. Milé takhle po čase. Jenže...zejtra chce jít na pivo Modrej, jelikož se vrací ze zahraničí a...srát na to! Prostě chlastam a dělam píčoviny, no a co. Sou prázdniny. Je ale fakt že se můžu označit za prase. Vystřídat většinu svých bejvalých během prvního měsíce a pár dnů prázdnin, přičemž ty poslední dva dělil snad jenom tejden, nebo ani to ne, do toho bejt vlasntě pořád "oficiálně" ve vztahu. To je nechutný. To máme...čtyři kluky za ten měsíc a pár dnů...to už chce nějaký koule. Nebo absenci pocitu vinny. Nikdy předtim se mi podobná situace eště nestala. A co si o mě myslí matka? No, když chodim domu odpoledne, jednou z párty s cucákama a podruhý od svýho bejvalýho (jo, psala sem jí, že u něj spim, páč ví o koho se jedná a tak) s cucákama, něco mi řiká, že si myslí to, co si myslim i já o sobě. To jest pravdu. Dokážu bejt děvka.


I když melodie té výrazné páteční noci byly jiný, tohle mi hraje posledních pár dnů v hlavě. A když sem si to předevčírem pustila, tak sem se rozbrečela. Konečně. Ha, přece jenom mam city. Vždyť mě ten kluk tak příííšerně moc chybí. Od tý noci na něj myslim logicky hodně často. Bylo to celý moc hezký. Tohle je ten případ, kdy mě nesere, že mi ho tam nevrazil. Během celý tý noci ve mě byl mnohem hloubějc, než předtim čůrák mýho bejvalýho šoustkamaráda a před pár dny čůrák Iblíse. Jenom mi zbejvá se zeptat už klasicky- co bude dál? Nemam ponětí, jenom vim, že toho kluka budu mít vždycky moc ráda, ať se děje, co se děje. Choval se ke mě teď tak moc hezky, přívětivě a se starostí (třeba když se mě hodně často pak ptal, jestli už se cítim líp), až...to nebylo hezký. V tom slovasmyslu, že: "když se s někym rozejdete, tak u toho člověka necháte kus duše a ta bolest tady, to je jak vám ta duše chybí. Ona se pak vrátí, ale to trvá dlouho. Někdy ty kousky duší vidim na lidech jako malý modrý světýlka..."
Ámen
Rokenrol vám všem

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 12. července 2016 v 16:26 | Reagovat

Jak dlouho to bylo psáno?

2 Antea Antea | Web | 12. července 2016 v 16:52 | Reagovat

Ten závěr je hluboký a pravdivý. To ty nebo je to citace?

3 Nany Nany | Web | 12. července 2016 v 16:55 | Reagovat

Romantická děvka, heh. Samotáři jsou bezva film.

4 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 12. července 2016 v 17:03 | Reagovat

[1]: Éch, něco přes ten týden? Asi? Jo, středa...ne, ta bude teprve zítra. Kurňa, mam v tom bordel. Nevim, asi míň, než ten tejden. Jo, určitě. Je úterý. Žejo?

[2]: Vždyť to je ta hláška ze Samotářů přece. Jak je Hanka a Jakub v autě :-D

[3]: Welcome to my world.
Právě kvůli těm vzpomínkám, co mi ten film provází.

5 Antea Antea | Web | 12. července 2016 v 18:00 | Reagovat

Aha :-) Já je neviděla :-D

6 womm womm | E-mail | Web | 12. července 2016 v 19:57 | Reagovat

Fúúúú tak toto sa mi zdalo brutálne dlhé, čo môže byť spôsobené veľkousťou písma a úzkosťou blogu. Možno by bol dobrý nápad niečo z toho upraviť aby to nepôsobilo tak demotivujúco.

Inak na alkohol pozor. Aby Ti vlastná pečeň nerozbila hlavu keď budeš robiť stojku :-P

7 Antia Antia | Web | 12. července 2016 v 20:46 | Reagovat

Jsem ve snu nikdy nelítala. Si po něčem takovým vždycky říkam jestli si ze mě mozek dělá prdel a co to jako mělo znamenat.
Se pudu pohoupat s tebou, když dovolíš.
Tak ty si na romantiku expert.
Nejlepšího pokemona ze všech pokemonu. Lel.
Slut and proud. (Takový moudra mam z tumblru.)

8 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 13. července 2016 v 0:03 | Reagovat

[6]: Je to dlouhý. Nic se upravovat nebude. Stojky nedělam, maďarsky nemluvim. Haha.

[7]: Já ve snech poslední dobou lítám často, až se mi zdá, že už to snad umím ovládat. Jsem expert na mnoho věcí v životě. Jenom na tu romantiku ne, pokud se mě zrovna netýká. Okey, ve skutečnosti, jak už bylo tisíckrát řečeno, nejošklivějšího pokémona ze všech pokémonů. Lel.
Slut and proud ani náhodou. Jediný, na co jsem v životě pyšná je...ale vlastně asi jo. Když si řeknu, že někoho vojedu, tak ho většinou vojedu. Na druhou stranu, hodnotnější mi připadají moje akademické znalosti. Alespoň pro život. Je lepší být vzdělancem, než kurvou. A TUMBLR je ještě horší modifikace osobnosti do módu debility, než všechny Pokomen GO na světě. Jako blogy, okey...ale ne ta demence tam. Hihi.

9 Simča Simča | Web | 13. července 2016 v 14:24 | Reagovat

Šíleně dlouhý, ale nakonec to stálo za to. ;-)

10 Fredy Kruger Fredy Kruger | 18. července 2016 v 23:29 | Reagovat

" Kdybych já necvičil v cirkusu,
bych nemusel dneska být ve hnusu !!

....... Bohužel, býval jsem  ,,hadím  mužem ,, !

... nyní mám nutkání... mám to říct ????
... nuže :
anebo nemám říct ??
...nebo mám ??

Zkrátka :  sám pyje si požižlám !
... a dokáži ohnout se ještě více,
až jazykem dosáhnu do zadnice !

... běda když ".... ( muž se zamyslil )

... " Někdo mi řekne :  ,, Ty  vyliž si !! ,,
Takovým  já  se stal prasákem !!!"

... není řeč  s  Bohušem  Nowákem !

... co chvíli se  ku zemi přishýbne,
lízne  a znechucen odplivne !!!

11 Kit Kit | Web | 21. července 2016 v 15:42 | Reagovat

Jo, vim, co to je bejt denně v lihu, alkoholy prostě a kurva párty. To s tim hasičákem mohla bejt docela pecka, to se nám na žádný kalbě kupodivu nepodařilo.
Hmm, lítání ve snech je pecka, taky se mi to stává.
Hezký chvíle s bejvalejma jsou v pohodě, minule jsem za jednim jela, vycházíme spolu v pohodě, naládovali jsme se lsdčkem a sex z toho byl parádní, stává se no. Já obecně se svejma bejvalejma vycházím v pohodě. Whatever, kalbě zdar!

12 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 22. července 2016 v 7:40 | Reagovat

[11]: S tim hasičákem to byla kurva pecka! :-D Taková ta historka, kterou vyprávíš častějc, než ostatní historky.

Jojo, taky jsem si s jednim bejvalym šoustkamarádem na začátku prázdnin zašukala, když jsme si oba dali tripa. Bylo to zvláštní, ani ne dobrý, ani ne špatný. Takhle, mohlo by to být mnohem lepší, kdybych si na tripu zašukala s jakymkoliv jinym bejvalym a ne zrovna s timhle, vzhledem k tomu, co se mezi náma stalo. Já s bejvalýma obecně vycházim líp až teď, poslední dobou. Přesto všechno...hodně dobrej zážitek. To mi připomíná...já se tak šíleně moc těšim, až si dam v srpnu zas tripa!!! Psychedelikům zdar!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama