Mocnou silou obdařená,
malá, černá relikvie,
v prach poklady mění.
Mozaiky a kostnice,
stačilo!
Utíkám do pivnice.
Ač tu žádná není,
nevzdávám sladké snění.
Ne o pivnici!
O mě a o tobě,
o nás, naší lásce.
zasypané v sutinách.
Hlouběji než svaté město
ve svých třech rovinách.
Přesto...
co je dražší?
Nic.
Flexibilní mohyla,
dnes zápěstí mé zdobila.
Stejně tak i zítra bude.
Na koncích světa,
v Danteových peklech.
Chci jí nosit s sebou všude.
Veni, vidi, vici…
Mám to všechno
Vpiči
…
Jen ty mi tam teď
dosti scházíš.
*Někdy se stane přesně to, o čem člověk sní. Byly to hodně divoké noci.

" Když znaven jsem v lavičku kles
a hned usnul,
... nepřišel nikdo sic
( by mi ho utnul )
... však zaskočen byl jsem Pražákem,
když zakroutil mi s ním hasákem !
Pražáky ? fuj! chci jen Pražačky !
...když jsem se s chlápkem dal do rvačky,
do rána bylo dost času,
na servání jeho vlasů !"
Samm Krawa si plánuje trasu
stojíce nad mužem orvaném...
Se skalpem zmizel hned nad ránem !