Předčasnej dárek (1)

3. července 2016 v 20:40 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Ty dny, kdy mě bolí záda, mam sedřenej loket, na krku fialový fleky (jak kdyby mi bylo dvanáct) a nemůžu pořádně chodit prostě nesnášim. Ale to šoustání stálo za to! A vůbec...tohle byl velice úspěšnej tejden. Nevim, jestli mam větší radost z toho, že sem zas byla pořádně vomrdaná, nebo že sem se dostala na vejšku. Je to tak, sem génius!

A to vypadalo jako docela klidnej večer. Pozejtří Sabbath, takže si žádnou velkou párty dovolit nemůžu, musim se vyspat, šetřit prachy a vůbec...párty bude určitě po Sabbath. Jistá sociální síť mi ale nedala pokoj a připomněla mi, že na dnešek máte naplánované události. Nějaká housepárty, kamarád se stěhuje a loučí se s bytem...kurva, to je dneska! Meh, srát na to, J****** se vrátil se školního výjezdu a chce mi sdělit zážitky. No, uvidim, jak to dopadne pozdějc večer, třeba se tam pak stavim. Priorita je samozřejmě J******, kterýho sem právě dlouho neviděla, jak byl pryč. Šli sme jen tak na pivko, kecali a najednou potkáme jednu mojí známou, co už sem dlouho neviděla s jejim kamarádem. Pozdějc sme se takhle všichni přesunuli eště jinam, kde měli bejt nějaký lidi, ale ty lidi tam nebyli, tak sme si jenom dali pivko a začali obvolávat jiný lidi. Jasně. Tyhle lidi nezklamou. Přesouvali sme se podruhý, tentokrát na místo, kde bylo pár našich kámošů a jak sem zjistila pozdějc, seděli tam i lidi, kteý tam bejt neměli. Třeba muj bejvalej šoustkamarád s partou pár lidí, co taky znam. Sedla sem si k jejich stolu a normálně sme kecali, jenže pak přišla ta ošklivá bejvalá mýho bejvalýho šoustkamaráda. Eh, cože? Dal jí pusu na tvář? Nejsou zas spolu, že ne? Jestli jo...tak to je mi bejvalýho šoustkamaráda teda fakt líto, podle toho, co sem slyšela, že se ta holka fakt chová jak kráva. Hihi. Napadla mě úžasná věc, právě teď je ten čas je na ten privát. Eště mi jednou denní, tak rychle, ať to stihnu. Rozloučila sem se s J******* a kamarádama a vypadla na dlouhou cestu na nějaký místo, kde sem v životě nebyla. Tak snad se neztratim. Měla sem snahu napsat pár lidem, jestli tam sou a aby mě pak kdyžtak navigovali. Někdo mi neodepsal a někdo tam nebyl. Achjo. Psala sem i Oi, jestli tam náhodou nebude. Neni, je v jednom klubu. Když sem mu vysvětlila, že sem mu psala kvůli tomu, aby mi pak třeba šel otevřít, nebo aby mě navigoval, zeptal se, jestli se můžeme zejtra vidět. Aha...no, tak ale...jasně, že se můžeme vidět. Bude rád. Prej.
Z internetů sem se po cestě dozvěděla, že tam teď nějak jel Iblís. Whooo, to vypadá na hodně dobrou párty v tom případě... Doufam. Měla sem štěstí, ztracená kdesi v prdeli v části Prahy, kterou tak uplně dobře neznam (a to se mě eště nějaká ženská ptala na cestu v buse haha, měla smůlu...prej chce na metro...tak jasný, po půlnoci se na něj určitě dostane) sem přímo po vystoupení na oné zastávce spatřila skupinu magorů, jak je na balkoně, kouří a je trochu hlasitější. Jeee, moji kamarádi! Začali na mě křičet moje jméno a šli mi otevřít. Na sklo od vchodových dveří se přilepil tváří a rukama ksicht. Ksicht, co sem zas nějakou dobu neviděla. Iblís. Sakra, nevim proč, ale fakt se na toho člověka těšim. Jednak pro něj mam příšernou slabost od tý doby, co mě kdysi dávno balil, jednak je s nim fakt prdel a jednak...se mi na něj prostě dobře kouká. Objala sem našeho hostitele s klíčema a Iblíse. Všichni byli překvapený, že sem vůbec dorazila, páč pár lidí už odešlo, takže nás tam moc nebylo. Na místě nebylo už moc alkoholu, teda eště nějakej jo, nějake rum a podivná vodka, tak sem trochu pila, ale málo. Zato tam hrál The Clash z LPčka a byla sranda. Kamarádka se mnou začala mluvit o Oi, věděla, že už spolu nejsme. Přiznala se, že by to asi neměla řikat, ale že jí Oi dal přečíst ten dopis, co sem mu psala a prej se mnou musí jenom souhlasit. Já jí řekla, že mi nevadí, že to četla a eště chvíli sme se o tom bavily. Jinak tam proběhnul nějakej zajímavej rozhovor Iblíse a jednoho kluka o tom, jak se Iblísovi líbila jedna holka, tak se s ní začal bavit, jenže pak přišel na to, že je strašně hloupá. Hehe, bad luck. Podařilo se mi z lednice ukást lahváče a byla sem šťastná. Jo, fakt lepší párty, než kdybych zůstala v tý hospodě. Navíc tam byl neskutečně pěknej výhled z balkonu. Byl vidět Hrad zezadu a v dálce i vež na Žižkově, do toho ty kopce a další věže. Celou dobu na nás dokonce ani nikdo nezavolal fízly za rušení nočního klidu. Ale vlastně sme ani moc neřvali, bylo to takový poklidný. Řikala sem si, okey, tak třeba ve tři pojedu domu spát. Potom se stala jedna nepříjemná věc a to, že se tam právě pohádala kamarádka a kamarád. Zase. Oni spolu choděj a ta kamarádka je někdy dost hysterická, podle mýho občas zbytečně no. Ale do toho mi nic neni, jenom je mi jí pak líto, jak vidim, že vypadla z toho balkonu, kde kouřili, v slzách jak blesk, práskla dveřma a když je ten její kluk zas otevřel, tak na něj začala ječet, ať na ní ani nekouká. Občas nevim, co v takových situacích mam dělat. Jako ráda bych za ní šla a začala jí utěšovat, jenže do toho se mi moc nechce, páč přesně nikdy nevim, kvůli čemu je zas nasraná. Pak jí šel stejně utěšovat Iblís. Ten předtim na balkoně, kdy sme kouřili řikal tomu kamarádovi, kterej s tou holkou právě chodí, že prostě ženám nerozumí. V tom ho chápu, já si taky nerozumim. Tyhle divnovztahy, kde se lidi mezi sebou furt jenom hádaj sem nikdy nepochopila. Ve svym okolí mam takovýhle párečky dva, tohle je jeden z nich a pak eště druhej, kterej je ohledně hádek eště horší, páč ta holka je tisíckrát víc hysteričtější, než tahle. Za prvý...že to s nima ty kluky baví? A za druhý...že to teda ty holky s těma klukama baví, když sou jejich důvodem k nasranosti? Nevim, nerozumum tomu a sem strašně ráda, že sem v životě takovejhle vztah neabsolvovala a doufam, že ani nikdy absolvovat nebudu. Jinak uteču. Rychle a daleko.
Iblís se strašně dlouho dobu snažil prosazovat to, ať se vydáme někam pro chlast. Fajn, tak se asi eště bude pít, v tom případě na to seru a zůstávam tady přes noc. Zkoušel to u mě, kdy si ke mě kleknul, jak byl vožralej, tak mi nejdřív řekl jménem tý naší naštvaný kamarádky, pak se opravil a řekl, jestli s nim pujdu pro nějakej alkohol. Náš hostitel řikal, že nikam nedojdeme, že tady široko daleko žádná nonstop večerka neni a že jediný, co tu je, je docela dost vzdálená benzínka. A že někam pujdeme až všichni spolu. iblís se začal smát a řekl mu, že to nechápe, že chceme jít sami, abysme mohli mít svatbu, přičemž mě chytil okolo ramen. Taky sem se začala smát. Jojo, je s nim prostě prdel. Do toho dorazil asi poslední člen párty, už bylo pěkně pozdě. Na výlet pro chlast sme se nakonec dokopali až po nějaký době a šli sme všichni. Kromě kamaráda, kterej šel spát. Prej musí brzo vstávat. Snad do práce, nebo něco takovýho... Taky se od nás odpojil onen rozhádaný páreček. Zůstali sme jenom čtyři. Opět já, jakožto jediná silná žena, co eště trochu chlastu snese, Iblís, náš hostitel a ten kamarád, ze kterýho si všichni dělaj prdel, páč se občas chová opravdu divně. Vydali sme se na dlouhou cestu až k benzínce, která byla asi tři zastávky od nás. Celou cestu si ten kamarád, ze kterýho si všichni dělaj prdel, páč se občas chová opravdu divně navážel nějakym způsobem do Iblíse. Jako ve smyslu Iblísových drogových zkušeností. Iblíse to asi už docela sralo...logicky. Naštěstí sme narazili na nočku, která nás k vytoužené benzíce doveze a my to nebudeme muset šlapat pěšky. V tramvaji se dělali píčoviny, to je jasný. Píčoviny se dělali i po vystoupení z tramvaje, kdy se Iblís zakecal s nějakym uplně cizim párečkem a pak sme je začali přesvědčovat, aby šli kalit s náma. Nešli. Objevili sme, že ta benzínka neni tak drahá. Jupí, štěstí. Začali hrát nějakej song a Iblís s tim kamarádem, ze kterýho si všichni dělaj prdel, páč se občas chová opravdu divně, začali dělat píčoviny a tancovat. Překvapivě...ani ta obsluha se netvářila divně a nevyhodili nás. No, pravděpodobně sou v půl čtvrtý ráno na něco takovýho zvyklý. Náš hostitel ty jejich divnotanečky začal natáčet a tak vzniknula jediná videonahrávka částečně ukazující, co se tu noc dělo (jo, jasně, dělo se toho mnohem víc, ale...hehe, za chvíli). Ale očividně měli úspěch, za chvíli se k nim přidal nějakej random kluk. Škoda jenom, že se na kameru už nepodařilo zachytit dokonalé tango v mém a Iblísově podání.
Koupili sme jenom pár lahváčů, na víc sme stejně neměli kapacitu, ani finance. Bylo to vlastně vtipný...táhnout se takovou dálku pro pár lahváčů. Ale jo, co bysme bez nich dělali... Čekat na nočku se nám nechtělo a tak sme šli celou cestu pěšky. Mezi tim sme si aspoň dali ty lahváče. Iblís se zas bavil o nějaký tý holce, která se mu líbila, ale pak zjistil, že je hloupá a já pozorovala naprosto fantastickej mrak, co se objevoval na horizontu. Přes celej horizont. Dlouhej, narůžovělej mrak, co se fakt táhnul přes celej horizont. Bylo to neskutečný, jak nějakej obří létající talíř, co nemá konce! Začalo totiž lehce svítat. Bavil se se mnou ten kamarád, ze kterýho si všichni dělaj prdel, páč se občas chová opravdu divně o svých divných věcech, na který už sem zvyklá, takže mi docela šlo, aby jeho slova šly jednim uchem dovnitř a druhym ven. Bavilo mě víc pozorovat ten mrak a tak sem se snažila, abych se s nim bavila hlavně o tom mraku. Do doupěte se nám podařilo dorazit, když už fakt bylo skoro světlo, ale ne uplně. Takový to lehký světlo, dominantu tvořila velká oranžová koule, co eště na jedný straně nebyla celá vidět. Vylezli sme všichni na balkon na cígo a užívali si tu nádheru. Vidět Hradčany zezadu je fakt neobvyklý. Kamarád, ze kterýho si všichni dělaj prdel, páč se občas chová opravdu divně chytnul nějakou sentimentální náladu, nebo co a začal mě objímat, jaká je to tady nádhera. Eh, jooo...to bude dobrý, hlavně se nerozbreč. Iblís mě stejně jako celou dobu předtim stahoval o tabák.Všichni vypadali dost v prdeli a přivožralý. Když se snažili dopít svýho posledního lahváče, prohlásili, že se odebéřou spát. Náš hostitel asi do svýho pokoje a Iblís začal vyhozovat toho kamaráda, ze kterýho si všichni dělaj prdel, páč se občas chová opravdu divně do toho pokoje za nim s tim "nech mě tady s hezkou slečnou." Nějak tyhle kecy už neberu vážně, protože...proč bych je kurva měla brát vážně?
A tak se za chlapcema zavřely dveře a já zůstala s Iblísem sama na rozloženym gauči. Venku bylo už strašně moc světla a tak sem doufala, že se mi podaří usnout, když už sem se dávno, hodně dávno vykašlala na svuj plán jet domu. Už si nevzpomínam, co přesně Iblís řekl, ale bylo to něco v tom slovasmyslu, že mě chce objímat. Tak jo. Leželi sme a objímali se. Dost pevně. Měla sem hlavu pod jeho bradou a on mě celou objímal rukama, já jeho jenom jednou. Nebylo to uplně strnulý, myslim, že mě tak nenápadně a lehce hladil po vlasech, ale ne nijak agresivně. Přišlo mi to, že sou to jenom uplně normální pohyby, co člověk prostě automaticky dělá, když se s někym objímá. Já ho taky lehce hladila prstama po zádech, jak sem ho objímala, ne nějak extrémě. Jenom tak...normálně. Bylo to ale příjemný. Mam ho prostě ráda, tak mi to bylo fakt příjemný, jak mě objímá. I když sem neměla žádný postranní úmysly, zajímalo mě, jestli je má on. Jestli mě začne líbat. Zajímalo mě to prostě z principu. Začne mě líbat? Nezačne mě líbat? O něčem sme mluvili, Iblís zmínil něco o morčatech. Asi že vypadáme jako morčata, jak se objímáme. Protestovala sem a namítla, že si spíš připadam jako potkan. Už taky nevim, čemu sme se smáli, teda...začal se smát on a začal kecat něco, že si vlastně neuvědomil, že má bradku. Eh, cože? Jako...že mě tou bradkou lochtá? Nevim, asi nemá cenu se nad tadytěma opilýma řečma dál zastavovat. Sám to ostatně přiznal. Řekl pak v jednu chvíli, že je uplně mimo. Cítila sem se takhle s nim fakt dobře, vyhovovalo mi tady jen tak ležet v jeho objetí a uvědomovala sem si, jak dobře mi je. Když bylo zase chvíli ticho a já slyšela jenom náš dech, tak moje teze vešly v pravdu. Jeho hlava se čim dál tim víc skláněla k mýmu čelu, až sem cítila, že mi na něj dal takovou maličkatou pusu. No co, začala sem hlavu taky zvedat a...začal mě líbat. Bylo to skvělý od první vteřiny. Cítila sem jenom tu elekriku mezi náma, která timhle byla uspokojená. Voněl a chutnal skvěle, stejně tak, jako tenkrát, když mě kdysi dávno líbal poprvý. Líbali sme se dlouho, oba dva očividně řádně omámený. Tohle bych s nim mohla dělat do konce života. Tak..to asi nebyla nevinná pusinka na dobrou noc. Převalil se na mě, tak nějak automaticky mezi moje nohy. V tu chvíli sem se právě tam roztekla. "Ty máš opasek? No to snad ne," řekl, když mi rozepínal tenkej pásek, kterej sem měla na zůžení okolo pasu svých dlouhých šatů, co sem měla ten den na sobě. Sou to moc hezký šaty, sou dlouhý maj šněrování ve výstřihu, hezkej vzor a rozšířený, polodlouhý rukávy a odhalený záda. Vypadaj docela pohádkově. Nebo hipízácky. "Já mám taky opasek," pokračoval dál, když se nade mnou trochu zvednul, abych...mu ten jeho blbej pásek mohla rozepnout. Stál mu už pěkně dlouhou dobu tak sem mu ho trochu nenasytně vytáhla ven. Během vteřiny se mu podařilo bejt nahej. Wow, všechna čest. Vyhrává první cenu v tom...jak rychle se dokáže zbavit veškerýho oblečení, co má na sobě. Včetně ponožek. Svoje kalhotky, který sem den den vyjímačně měla kvůli šatům, sem odhodila někam...pryč. Vyhrnul mi šaty až někam pod krk, zatimco já se snažil si rozvázat to blbý šněrování ve výstřihu a zajel mi hlavou mezi nohy a udělal tam něco jako menší bouřku. Pak byl ve mě. To už byla větší bouřka. Nasadil od začátku dost zběsilý tempo, u toho ale nezapomínal na něžný polibky a já byla asi v nebi. Až sem mu málem rozdrásala záda. Byl to tak dobrej pocit...ho mít po několika měsících zase v sobě. Někdy během toho prohlásil, že vlastně neví, co se stalo, že mě prostě chtěl jenom objímat a najednou... Nevim, co chtěl říct dál, myslim, že sem mu ucpala pusu jazykem. Sex je super věc, když ten člověk, se kterym ho máte je přesně takovej, jakýho ho potřebujete v tu chvíli mít. A to pro mě Iblís vždycky byl. přitahuje mě až extrémnim způsobem. Je tak neskutečně moc...uh. Ty jeho rty, červený po tom, co sem ho do nich kousala a ty jeho žádostivý oči svítili jako modrý světýlka, jen tak lehce přivřený...to je jak magnet. Takhle sme mrdali pěknejch pár minut, dokud Iblís zase nezačal něco kecat. Vlastně...začalo to tak, že se začal tak poťouchle smát. Když už mu asi bylo blbý nadále pozorovat muj nechápající výraz pod nim, prozradil mi, že ho napadlo něco fakt šílenýho. Prej: "Pojď souložit ven na ten balkon..." What? Začala sem se taky smát. A líbat ho eště víc. A vlastně...proč ne. No a eště chtěl ubalit cígo. Tak ze mě slezl a já se dohrabala k malýmu stolečku, kde byl tabák. Iblís ale nechtěl čekat. "Proč ale přestáváme souložit," řekl medovým hláskem a lehnul si na kraj postele. No...tak sem si mu sedla na patřičný místa a překvapivě sem i ty pohyby dokázala sloučit s tim, že sem ubalila při přirážení docela dobře vypadající cígo. Vstala sem z něj a on mě za ručičku dovedl těch pár kroků na balkon. Zapálil mi cígo: "Jestli ti teda nevadí, že je už bílej den." Usmála sem se na něj a on mi nakázal, ať se opřu o zábradlí. Vyhrnul mi šaty a prostě ho do mě strčil zezadu. Vážně mrdáme na balkoně? Vážně? "Tak tohe sem eště nikdy nedělal," řekl tiše Iblís. Já taky ne, logicky. Muj největší kousek byl tenkrát s bejvalym šoustkamarádem na schodech chodby baráku ve kterym bydlí, páč měl ten den v bytě rodiče. "Nech se trochu šoustat, děvče." Iblís měl asi výčitky vůči tomu, že sem nehodlala jenom pasivně stát a nechat jeho pánev, aby si se mnou dělala, co chtěla, ale že sem mu šla pohybem tak nějak naproti. Okey, necham toho. Stejně už mě bolí špičky, jak sem na nich stála. Potahovala sem z cíga a cítila se fakt docela...spokojeně. Dost spokojeně. K tomu ten krásnej výhled na Prahu, jednoduše fakt nádhera. Poněkud neobvyklá nádhera. Podala sem Iblísovi cígo, ať si dá taky trochu nikotinu na posílení. Začala sem se strašně chichotat, když sem viděla random chodce na chodníku pod náma. Ten barák, ve kterym sme byli, nebyl zas nějak extrémě vysokej, takže zespoda bylo nahoru dost dobře vidět. Rozhížela sem se po okolních barácích a celá tahle situace mi připadala neskutečně zábavná. Tyvole, to sou historky, co by stáli za to vyprávět vnoučatům. Nebo...radši ne. Iblís měl dilema, prozradil mi, že neví, jestli je hezčí ten výhled na Prahu, nebo na muj zadeček. V rámci dobrého chování pak samozřejmě přiznal, že: "Ten tvuj zadeček to stejně vyhrává." Když sme dokouřili, proběhnul eště krátkej pokus o to si mě opřít o parapet u okna, kam bych si sedla, jenže to nějak zklamalo, tak sme šli zase zpátky dovnitř. Utekla sem mu k nejbližšímu zdroji vody s tim, že se musim napít, už to naše souložení trvalo nějakou dobu a docela mi docházel dech. On se šel taky napít. Uf, tyvole...na ty hodiny sem radši ani nekoukala. Pak sme si normálně lehli do postele a pokračovali. Hodně dlouho. To je přesně ta pasáž, kdy moc nevim. Prostě sme mrdali, mrdali a mrdali a bylo to skvělý. Komunikovali sme strašně zvláštnim způsobem, uplně jinak, než minule. Nevim jestli je to i tim, že se teď už známe delší dobu, ale i tohle bude určitě jeden z faktorů. Nemuseli sme moc mluvit, stačilo cítit toho druhýho a hned nám bylo jasný, kam šáhnout, kdy přidat, kdy zpomalit a tak dále. Zavřela sem několikrát oči a prostě si jenom užívala, jak zbytek mých smyslů zbystřil, když sem o jeden z nich přišla. Vlastně...myslim, že tohle je důvod, proč při líbání zavíram oči. Aby byly ostatní smysly lepší a vnímavější. Abych víc cítila na jemný kůži svýho krku, když mě do něj Iblís kousal. Abych víc cítila jeho horkej dech na tom samym místě, kam se před pár vteřinama přisáhy jeho rty. Abych víc cítila jeho prsty, kterýma mi přejížděl přes rty a který mi strkal mezi zuby. Naše vlasy se do sebe neustále pletly jak byly olepený od slin. Nevadí, vlasy sou prostě boží. To šoustání s nim bylo intenzivní, jak prase. Fakt se snažil, byl uplně celej mokrej. Taky mi bylo příšerný vedro, ale byla sem nějak líná ze sebe celý ty šaty shodit. Navíc by to asi ani nešlo, Iblís prostě nepřestával a nepřestával, jak omámenej. Bylo mi jasný, že pokud má někdo ve vedlejších místnostech jenom trochu slabší spaní, tak že už je asi dávno díky vrzání tý postele a našemu vzdychání (který bylo občas hlavně z mý strany asi dost hlasitý) pěkně vzhůru a poslouchá. Doufam, že ale ne...všichni byli přece jenom dost na sračky, tak asi spí jako nemluvňata. Iblís si mě různě obracel, jak se mu to zrovna líbilo a já neměla vůbec nic proti. Už i tak sem začínala být dost mrtvá. Problém nastal, když sme oba zaslechli nějaký zvuky z chotby. Kurva, žeby někdo zvonil? Iblíse napadlo, že je to asi jeden náš kamarád, kterej odešel dost brzo, ale dal našemu hostiteli vědět, že se pak pro něco ráno vrátí, jelikož něco zapomněl. Už nevim co. Sakra, ten člověk zvonil strašně dlouho. Začali sme se s Iblísem strašně smát. "Tyvole ****** (jméno toho nedočkavce), že tě to eště baví," řekl Iblís polohlasem. Zvonění přece jenom přestalo, oslavili sme to kousánim se do jazyka toho druhýho. Ale teď někdo klepá...ach ne! Po čase nám oběma došlo, že to klepání neni z venku, ale zevnitř. Jo, někdo klepal na dveře do týhle místnosti. Tak to nebyl zvonek, ale budík. Kurva, to je ten kluk, co musí vstávat brzo! Přestali sme mrdat, aby postel přestala vrzat a my slyšeli, co řiká. Prej tady má věci. Dopíči! Tohle je fakt hodně vtipná situace. Iblíse ani nenapadlo, aby se oblíknul...asi chtěl jasně ukázat, co se tady děje. Jako kdyby to nebylo už i tak dost jasný... Zakřičel na něj, ať chvíli počká, ale ne moc nahlas, aby to nevzbudilo další spící lidi. Urychleně ho ze mě vytáhnul a začal spěšně hledat něco, čim by se přikryl. No...celou dobu se tam nenacházela žádná peřina. Jenom pár malých polštářků. Tak si jeden vzal, lehnul si na záda a položil si ho na čůráka. Vypadal strašně vtipně. Mě se podařilo najít svoje kalhotky, aby se tam jen tak neváleli a oblíknout si je. Narovnat si sukni a vzorně si lehnou vedle Iblíse tak, abysme se ničim nedotýkali. Mohli sme se oba posrat smíchy, jak to bylo vtipný. Iblís na našeho nebohého kamaráda zakřičel, že může dovnitř, ten na nás potom eště tak třikrát zakřičel zpátky, že teda jde dovnitř. Pro jistotu. Lol. Otevřely se dveře a náš nebohý kamarád se hodně snažil odvracet zrak. Bylo mi ho vážně líto, páč při tom musel hledat ty svoje věci. Zatimco my se mohli posrat smíchy. Když odcházel, tak sme mu řekli i ahoj. A hned potom Iblís odhodil ten svuj polštářek hodně daleko, stejně jako ty moje kalhotky a zas se do mě pustil. Už sem byla v tý fázi, kdy bych toho měla mít dost a...začínala sem bejt pěkně odřená. Au. Jenže nejlepší lubrikant je ten přírodní, tak mě Iblís zas chvíli lízal a všechno bylo následně v pohodě. Byly sme v sobě zapletený nejenom tělesně, ale i duševně. Měla sem takovej pocit, když sme oba dva leželi vedle sebe na boku, jinak samozřejmě v sobě, ale přitom sme od sebe byli na takovou vzdálenost, aby sme si viděli na celý obličeje. Koukala sem se mu strašně dlouho do očí a on mě. Zvednul ruku a pohladil mě po tváři. Tak...přítomně a s citem, až mi málem vyletělo srdce z těla. Udělala sem to samý. V jeho očích je toho k nalezení hodně. Když naše romantická minutka skončila a Iblís zas normálně vlez na mě (teda myslim, že to tak bylo...možná to bylo celý naopak, nevim), začal se zas divně uculovat a skončilo to opět jeho smíchem. Začala sem ho tahat za vousy, aby mi řekl, co ho zas napadlo. Doufam, že teď nechce jít mrdat ven, nebo něco takovýho... Když se přestal smát, zas prohlásil, že si jenom představil, kdybysme spolu chodili. Jelikož bysme se prej ušoustali k smrti. Jo, tak to teda jo. Odpověděla sem mu, že by to mohla být docela zábava a on na to, že bysme eště přitom měli taky krásně vyrýsovaný svalstvo. Pak sme se zas smáli. Tyhle konverzace při souloži tu noc byly zlatý. Iblís chtěl, abych šla na chvíli nahoru, že už mu prej začíná odumírat veškerý opěrný svalstvo. Byl uplně rudej a teklo z něj. Chudáček. Dala sem mu pusinku na čelo a přiznala se mu, že už taky nemůžu. A řekla, jestli to nechce zkrátit. S ďábelskym úsměvem mi odpověděl, že jestli si myslim, že se jako udělá...tak to teda ne. Prej je v tomhle jak ženská. Ne asi, to mu fakt nemusí řikat. Moc dobře si pamatuju naší poslední společnou noc a to, jak sem druhej den měla pocit, že mam za sebou závody v biatlonu, nebo snad i v něčem složitějšim. "Můžu tě zas chvíli šoustat zezadu? Protože ten tvuj zadeček je..." Už nevim, jak tu větu dokončil, ale hezky se to poslouchá. Tak mě šoustal zezadu. Měla sem dost, byla sem naprosto vyčerpaná, mrdali sme minimálně už tak zas dvě hodiny a něco a on furt neměl dost. Je to maniak. To je strašný. Spíš se divim, že se už tak čtyřicetkrát neudělal. Už mi stejně bylo všechno uplně jedno, byla sem mu naprosto odevzdaná. Ani sem nebyla na čtyřech, spíš sem tak ležela. Jenže on mi nedal pokoj, pustil pevný objetí mýho zadku a boků a sjel mi jednou rukou ke kundě. A druhou víc nahoru. Koukla sem se na něj, olíznul si prsty a strčil mi palec do...zadku, přičemž se zatvářil jako sv. Tereza od Berniniho. Jestli se jenom pokusí mi do zadku strčit celýho čůráka, tak ho asi zabiju (haha, zdravim bejvalýho šoustkamaráda, kterýho sem po análu taky chtěla zabít, jelikož to dělal hodně, hodně špatně), ale...to, co dělal teď...vůbec, ale vůbec nebylo špatný. Dokonce bych řekla, že to bylo naprosto skvělý. Takhle to trvalo taky pěkně dlouho, dokud zase nebylo slyšet nějaký štrachání z pokoje vedle. Iblís normálně nahlas řekl, že to je strašný, ať drží hubu, že my máme něco na práci. Začala sem se smát, ten člověk je fakt magor. Otočil si mě a lehnul si na mě. To je stejně nejlepší, alespoň vidim na jeho hezkej ksicht. A může mě líbat. A můžu ho hladit po tváři. Hehe. Ďábelsky se usmál, tyvole, co z něj vypadne teď? "Mam strach, že tak za pět minut tady budeme mít společnost..." Zamračila sem se na něj. "Neřikej mi, že se snad stydíš?" Zamračila sem se eště víc. "Co chceš dělat? Přikrýt se tou dekou, která tady neni? Jediný, co na sobě mam, jsi ty." Zas se ďábelsky usmál a já mu řekla, že tady žádnou společnost fakt nechci. Udělal nechápavý gesto: vstáhnul jednu ruku k nebesům a přitom se pořád ďábelsky usmíval. "A co kdyby se mi to líbilo," zasmál se. Dafuq? "No tak to teda ani náhodou, ty mi bohatě stačíš," okřikla sem ho. Políbil mě, myslim, že si přece jenom dělal prdel. Jenže s tou společností měl pravdu, štrachání nepřestávalo. Tadyto je bod, kterej je mi fakt líto, že si nepamatuju. Vim, že náš hostitel vyšel z pokoje, takže nás logicky musel vidět. Ale už nevim, jestli byl Iblís uplně nahej a na mě, nebo jestli už měl trenky a byl na mě a zároveň i ve mě. Prostě sem Iblíse ze sebe v jednu chvíli schodila a on si vzal trenky. Já kalhotky. A já nevim, kdy náš ubohej kamarád přišel. Teda, jenom prošel. Beze slov, naštěstí. A už se nevrátil zase zpátky. No, ve výsledku je uplně jedno, jestli měl Iblís spodky nebo ne, nepřestávali sme mrdat tak i tak, když prošel. Vlastně ani vůbec nevim, proč sme se "oblíkali" když hned potom stejně Iblís odhrnul moje kalhotky svym vytáhnutym čůrákem na stranu a vrazil mi ho tam. Nevim. Co si ale pamatuju je okamžik, kdy mi odhrnul šněrování ve výstřihu s tim, že vidim tady málo koziček a následně se mi na ně přisál. "Ty asi nebereš prášky, co?" Samozřejmě, že je neberu. Zatvářil se zklamaně. "Bylo by to totiž hezký..." Cože? To sem na Iblíse tak nějak vyštěkla. Se posral? Hezký? Abych byla těhotná? Co? Zasmál se mi a políbil mě: "Kdybych se do tebe mohl udělat..." Uf, jo tak. To je kretén, to sou blbý vtípky. Ale mam ho ráda. Zakousnutej do mě řekl: "Když ta tvoje kundička je jako heroin." Myslim, ž sem to slyšela v nějakym filmu, ale to je vlastně jedno. Potěšilo mě to. Taky už nevim, proč sme nakonec mrdat přestali. Určitě to nebylo kvůli únavě, že by někdo z nás usnul, nebo tak něco. Možná sem zas měla něco proti, jako...co když pujde zpátky, co když šel jenom na záchod. Ale vim, že sem ze sebe Iblíse zas po nějaký době shodila a už mu nohy neroztáhla. Tak skončilo naše mrdání. Chudáček se ani nevystříkal... Přitisknul se mi na záda a obejmul mě. Usnul mnohem dřív, než já. Eště chvíli sem přemejšlela, co se vlastně stalo, jakou z toho mam docela radost a užívala sem si jeho objetí. Bylo asi...devět ráno? Vážně? Vážně sme mrdali... asi tři hodiny a něco? What? I když sem byla unavená, hodně sem se budila. Taky kvůli tomu, jak Iblís chrápal. Bavilo mě ho pozorovat, když sem zrovna byla vzhůru. Když sem ho odstrčila, začal objímat polštářek. Vypadal tak roztomile, až sem ho musela pohladit po vlasech. Pak si někdy musel vzít triko, když sem zrovna spala, asi mu byla zima, jak sem ho odstrčila. Ani nevim, proč sem ho odstrčila, asi mi bylo blbý s nim spát v objetí, když je tady okolo eště pár lidí za dveřma. Hlavně asi taky proto, abych se alespoň trochu prospala. Předtim mi vadila jeho ruka. Když sem se vzbudila poprvý, šla sem na cígo. Bylo krásný ráno, lidi jezdili v autech, chodili po ulici, čekali na bus, rodiče vodili děti za ruku a tak dále. Já byla rozcuchaná, bylo mi strašný vedro, mezi nohama sem furt eště protejkala, jak náš rozbitej kohoutek ve vaně. A na krku sem měla obrovskej fialovo růžovej šperk od Iblísový nenasytnosti. A vedle toho jeden menší. A na druhý straně taky jeden menší. Ty vole, ty tam budou eště dlouho. To sem měla naposledy od svýho bejvalýho, když sme se náhodně muchlovali tejden před mýma devatenáctinama.

...

Délka textu článku je omezena na 4000 znaků? Vážně? Děte do píči, třeba! Vážně to budu muset rozdělit? Okey, no. Nasrat!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Killa Killa | Web | 4. července 2016 v 14:16 | Reagovat

Hustý, ale dobrý, dík!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama