Predčasnej dárek (2)

3. července 2016 v 20:42 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Pokračování. Zamrdanej blog.cz, tyvole! Mých pár dnů je kurva delší, než nějakých 4000 znaků, vole!

Horší to bylo s časem. Matka sice byla v práci, ale neustále mě spamovala SMSkama, kdy přijedu domu. Vysrala sem se na ní a plácla, že někdy dopoledne pojedu. Jenže několik hodin mi nešlo vstát, ani sem nechtěla. Matka si v tom čase odskočila z práce domu a chtěla, abych jí tam potkala. Že prej v jednu musí odcházet zas do práce. Lol, jedna byla třeba za dvacet minut. Řekla sem jí, že to nestíham, že tu eště zůstanu, načež mi matka zas začala po jednotlivých SMSkách nadávat, že sem nezodpovědná, že bych měla nakrmit ty dvě krysy, co sem si koupila, že ta partička, kde sem, je určitě složená ze samých feťáků a že jenom dospáváme nějaký dojezdy. Ne, mami. Právě sem byla vomrdaná naprosto šílenym způsobem. To dospávam. Už sem jí na ty nasraný SMS ani neodpovídala, načež ona skončila tim, že už na mě sere, ať si domu jedu kdy chci. Při týhle nasraný konverzaci sem taky furt lezla ven na cígo. Nakonec sem vzbudila Iblíse, když sem se snažila posbírat pár válejících se lahváčů. Zeptal se mě, co dělam. Řekla sem mu, že uklízim. "To ti bordel vadí ve spánku," zeptal se. "Ne, asi pojedu," odpověděla sem mu, když sem si brala z gauče, kde byl filtry a chtěla si je uklidit. I když asi nebyli moje. Chytnul mě kolem pasu, přitisknul se mi hrudí k zádům a pevně mě obejmul nohama. "Jsi nějaká úzkostlivá na to, že máš prázdniny." Vymluvila sem se na matku. Smál se mi. Nepustil mě. Zeptala sem ho, jestli neví, kde sou klíče, páč dole bylo zamčeno. Neví. A ten náš kamarád, co odcházel měl náhradní vlastně. Musela bych vzbudit našeho hostitele a to je mi líto. Určitě chce spát. "No, asi se ven nedostaneš," smál se mi. Chvíli sem s nim takhle eště v klidu ležela, možná sme oba i na chvíli usnuli, dokud sem zas neměla snahy se z toho jeho objetí dostat. "Budeš muset zůstat tady a nechat se ode mě ošahávat." Začal mi šmátrat mezi nohy, otočila sem se k němu čelem a řekla mu, že je fakt strašnej. "To sis všimla brzo," odpověděl. Copak bych mohla jít pryč, když se na mě takhle usmívá? Začal mě líbat na čelo a hladit mě po vlasech, obejmula sem ho a druhou rukou ho hladila po jeho ruce. Přitiskla sem se mu na hruď a takhle sme zas chvíli zůstali v klidu. Dokud...sem necítila, že se mu po chvíli zas postavil. Chichotala sem se mu a...on vlastně taky. "Já za to vážně nemůžu," řekl se smíchem. Políbila sem ho. Svym způsobem ho vážně miluju. "Mě se od tebe nechce pryč," řekla sem. "Chceš eště spát?" S timhle dotazem mi zas začal šmátrat v rozkroku. Se smíchem sem mu tu ruku dala pryč a zopakovala mu, že je fakt strašnej. Odměnil mě úsměvem. "Já už ani nemůžu chodit, *jeho jméno*, to nejde," prozradila sem mu pravdu. "Před chvíli si chtěla odcházet. Chceš říct, že mi stojí penis zbytečně," smál se. Zas sem vytáhla matku, zvedla se a šla se podívat na telefon. Tam byla jenom další nasraná SMSka od ní. Výborně. Zalehla sem zpátky k Iblísovi a eště sme se nějakou chvíli jen tak mazlili a líbali. Bylo to super. Ten kluk je krystalizovaný něco, o čem se řiká, že je sladký. Když už ale byli asi dvě hodiny odpoledne, řekla sem si, že fakt chci jet domu. Ale chtěla sem bejt tady s Iblísem. Ale chtěla sem i domu. Tak sem se zvedla a vydala se hledat našeho hostitele, aby mi otevřel. Otevřu dveře jedný místnosti a vidim jenom našeho kamaráda, ze kterýho si všichni dělaj prdel, páč se občas chová opravdu divně, jak chrápe. Chlapec, co ví, kde sou klíče, tady neni. Šla sem k záchodu, dveře od druhý místnosti sou otevřený a ta místnost je prázdná, ani postel tam neni. kde kurva je? "Našlas ho," zeptal se mě Iblís, když sem se vrátila. "Ne, ale fakt budu muset jít," odpověděla sem. Usmál se na mě. Přišla sem k posteli, klekla si vedle něj a začala ho líbat. Obejmul mě okolo ramen a přitisknul k sobě. Nechtělo se mi od něj pryč, ale zároveň sem chtěla pryč. Eště chvíli sem si ho užívala, ale pak mu řekla, že už fakt pujdu. Popřál mi, ať se mam krásně a ahoj. Naposledy sem ho pohladila, políbili sme se, vzala sem si tašku a vyšla z místnosti. Napadnul mě geniální plán a to vstoupit do místnosti, co se jevila jako prázdná. Tam seděl v naprostym tichu náš hostitel v rohu, co nebyl při prvnim pohledu vidět na posteli a něco psal na mobilu. Řekla sem mu, jestli mi odemkne a on, že jasně, ale za chvíli. Eště sem se vrátila do místnosti, kde byl Iblís. Nevim proč. Sehnula sem se k němu a dala mu rychlou pusu na čelo, kdyby sem náhodou přišel náš hostitel. Už toho před pár hodinama i tak viděl dost. Iblís mě ale zas políbil. Intenzivně. Tak jo, teď už fakt jdu. Ve dveřích sem si ale uvědomila, že nemam pásek, kterej ze mě Iblís v noci sundal. "Eště chvíli," řekla sem našemu hostiteli s klíčema a šla sem najít pásek na postel. Iblís ho našel pod postelí. Jo, fajn, už mam všechno. Iblís vstal. Obejmul mě a chtěl mě eště políbit, ale já nechtěla...kvůli tomu, že byly otevřený dveře a...prostě sem nepotřebovala, aby to viděl náš hostitel. Kterej nás stejně viděl mrdat. Nechápu svou logiku. Takže naše rozloučení s Iblísem bylo přátelské. Ha ha. S našim hostitelem sme si dali před barákem eště cígo, nemluvil o ničem, co včera viděl, jenom celkově o tý párty, že to bylo dobrý. Uf. Naštěstí. Doufam, že si to ponechá pro sebe. Bylo mi vedro, když sem jela domu. Vypadala sem asi jak prdel, s těma rozcuchanýma vlasama a sluneční brejle sem na sobě měla i v metru. A ty cucáky...tyvole. Bolela mě záda, nohy, kunda předevšim a všimla sem si, že mam spáleninu na lokti. Asi od toho, jak sem byla opřená o to zábradlí na balkoně. V tu dobu už asi svítilo sluníčko dost intenzivně. Taky sem smrděla. Okolí, pravděpodobně. Na druhou stranu sem na sobě cítila vůni Iblíse. Až mi bylo líto, že ho ze sebe doma smejvam... Pak mi někdy psal Oi, že mě vlastně ani moc vidět nepotřebuje, že to byla včera jenom jeho slabá chvíle a že si pořád neuvědomuje, že to, co mezi náma bylo, už neni, jestli teda prej něco vůbec bylo. Ten den sme se kvůli týhle větě po zprávách docela chytli a neviděli se. Nu což...odpoledne sem spala a večer se opila. Klasik.
Obecně...velice úspěšná noc. Velice. Náhodný mrdání s Iblísem je to nejlepší mrdání s Iblísem. A mam pocit, že si vzpomínam eště na jednu větu, co mi Iblís někdy během mrdání řekl. "To nevadí, zašukáme si jindy..." Škoda jenom, že si nepamatuju její kontext. Zašukáme si jindy? Co bude dál? I mezi náma. Jak to bral? Jak sem to brala já? Inu, už sem se dostala z tý fáze zamilovanosti do Iblíse. Ale pořád do něj zamilovaná asi sem. Ale tak jinak. Je mi vlastně jedno, co bude dál. Nevadilo by mi s nim začít randit, nevadilo by mi s nim náhodně spát, vadilo by mi jenom, kdybysme se přestali bavit. Hlavně doufam, že sme pořád kamarádi. O dalšího kamaráda bych přicházela hodně nerada, ačkoliv Iblís pro mě nikdy nebyl kamarád, jako bejvalej šoustkamarád se kterym šukání právě náš vztah na jakýkoliv úrovni zničilo. Iblís byl vždycky ten kluk, co se mi líbil a pak hned milenec a až potom něco jako kamarád. Spíš takovej felák. Stejně...mam toho kluka fakt ráda. Tak...kdo ví, co bude dál?


Dál sem se včera dozvěděla, že sem se dostala na svojí vysněnou vejšku. Myslela sem, že vyletim štěstim z kůže. Dobře já. Já se na tu vejšku tak kurva těšim! Tak strašně moc! Oslavuju to už třetí den a budu to oslavovat i zbytek prázdnin. Nejvíc ze všeho sem nechtěla rok čekat na tý druhý vejšce, kam sem moc nechtěla a příští rok si přijímačky sem zkusit znova. A teď už vim, že nemusim! Jupí!

Mezi tim sem samozřejmě absolvovala koncert Black Sabbath a druhej den i Lucii. O tom někdy jindy. Ale škoda, že sem se to, že mě vzali na vejšku, nedozvěděla eště před těma koncertama, to bych si je užila mnohem víc. No a opět sem si včera zadělala na pořádnej průser...

Šla sem jenom do hospody. Dát si pivo a tak. Šla sem s mym bejvaly a kamarádem, pak přišel eště jeden muj kamarád. Bylo to super, bavili sme se, bejvalej a kamarádi mi gratulovali k vejšce a tak dále. Potom sme se přemístili do jiný hospody, to bylo taky eště v pohodě, náhodně sme tam viděli jednoho známýho českýho fašounka, dělali si z něj tajně prdel (aby nás jeho partička náhodou nezačala mlátit) a tak dále. Pak přišel Oi. Feck. Po nějaký době, zrovna, když sem ubalila brko z mýho POSLEDNÍHO zbytku trávy mě Oi požádal, jestli s nim na chvíli nemůžu někam vedle. Achjo. Bavili sme se o nás, o tom, jak teď chce změnit svuj přístup k holkám a já si poprvý v životě připadala jako svině a chytly mě výčitky. Když sem mu řikala, že to, že sem ho opustila fakt nebylo kvůli tomu, že by něco posral, ale kvůli mě, nazval to klišem. A spoustu dalších věcí nazval klišem. Rozbrečela sem se tam. Byla sem nalitá, tak sem se před nim rozbrečela. začal mě objímat a řikat mi, že mi ale děkuje, že sem mu ukázala to, že vztahy nemaj smysl. Ale že mě má rád, že si mě váží a že tady pro mě vždycky jinak bude, ať mi kdokoliv kdykoliv ublíží, tak že se na mě on, i jako kamarád nikdy nevykašle. A prej eště toho zmrda zmlátí. Bylo mi to strašně líto a tak sem brečela dál. To přece nejde, ten kluk je hodnej a jenom potká další svini a chce se stát tou sviní sám? A eště si myslí, že je to správně? Dopadlo to tak, že si šel pro cíga, sedli sme si k jinýmu stolu a...bavili se o tom dál. A co je nejhorší...teď spolu jako, ale doopravdy zase sme. Jo. Snažila sem se ho odradit, řekla sem mu i to, že sem se už stihla vyspat s Iblísem, on řikal, že mu to stejně bylo jasný. Řekla sem mu, že ho budu podvádět, protože prostě...taková asi sem. Řekla sem mu, že o to, že spolu sme, nikdo, nikdo, nikdo nikdo nebude vědět. To je podmínka, kterou sem chtěla samozřejmě kvůli tomu, abych mohla nadále spát případně s dalšíma lidma. Řekla sem mu, že mě neuvidí často. A on se mnou stejně chce bejt. Prej takovej volnej vztah potřebuje. Hlavně trvam na tom, aby to nikdo z našich kamarádů nevěděl. On to teda prej řekne jenom svojí bejvalý a nikomu jinýmu. To mi nevadí, hlavně, ať sem pro okolí nezadaná. Ve skutečnosti je to tak, že sem mu na to kejvla i s timhle všim jenom protože je mi opravdu jedno, jestli s nim budu, nebo ne. Je mi to šumák, mě to nezmění, stejně si budu dělat, co budu chtít. A nakonec...až mě to začně štvát i takhle volný, tak ho asi stejně pošlu do prdele už finálně, protože taková prostě sem a je mi ho spíš líto, než že bych z něj padala na zadek. Když se mě někdo zeptá, tak budu řikat, že kluka nemam. Ale proč sem o tom začínala...prostě, jak sem se bavila s Oi, tak mi mezi tim to brko muj bejvalej a kamarád vyhulil. Jo a taky sem se ten večer pěkně vožrala, fakt docela dost. Strašně moc. Když oni jeli domu, já jela eště za J*******. A řekla mu, co se stalo. Prej sem kráva. Jo, J****** má pravdu.

A našla sem si práci. Na baru, samozřejmě. Kde jinde... Snad brzo nastoupim. Bude ze mě eště větší alkoholik, než sem teď. Výborně.

Sou dvě možnosti, buď se Iblís chlubil tim, že mě mrdal na balkově, nebo nás ten člověk taky viděl. Možný sou oboje. Když sme byli na tom balkoně, tak nás klidně mohl vidět, když šel třeba na záchod, páč my sme dění uvnitř bytu fakt nesledovali. Nebo mu to Iblís potom řekl. Ale to je zase divný, že by to Iblís řikal zrovna tomuhle člověku. Ten kamarád, kterej se občas chová trochu zvláštně, mě den potom v hospodě totiž pozdravil a oslovil mě "balkonová slečno" a taky, že prej je jedinej, od koho tohle slyšim (což sem pochopila tak, že to nebude šířit dál...no, věřit tomuhle člověku, že to nevykecá...no nevim). Iblís by mu to snad neřikal, zrovna ne jemu, takovej Iblís neni. Tak nás asi viděl i on. Stejně nevim, ale i kdyby mu to Iblís vykecal...tak je mi to vlastně dost šumák.

Ale jinak si ten život stejně užívam. I když jednoho nebožáka asi taham za nos. Jenže...co mam jako dělat? Když se za ten nos tahat nechá? Jenže sem na vejšce...může mi snad něco zkazit náladu? Mam poslední dobou pocit, že by mi jí nezkazil ani holokaust. Tyvole, teď mě vlastně eště v úterý čekaj Iron Maiden! Uááá! A ty Sabbath byly kurva tak dokonalý! Uááá! Koncertní maraton! Moje teorie je taková, že sem tu mrdačku s Iblísem měla jako předčasnou odměnu za to, že mě na tu vejšku vzali. Taková sladká, velice sladká tečka za několika měsícema stresu, od maturity vlastně. Teď už na žádný výsledky nečekam a začínaj fakt prázdniny! Jou! Ech, mrdala bych Iblíse zas...
A ty cucfleky tam mam vidět trochu eště dneska.

Nedávam svoje články do témat týdne často, ale...fakt bych měla jít a koupit si mozek. Ta věta mě naprosto vystihuje. Vrátit se k Oi je prostě píčovina a já jí právě udělala...


Protože Lucie byla docela dobrá. A ten klip je super. A Kodym za mlada vypadal dost dobře.
Ámen
Rokenrol vám všem
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Killa Killa | Web | 4. července 2016 v 14:17 | Reagovat

To je mazec, díky moc!

2 Antea Antea | Web | 6. července 2016 v 15:07 | Reagovat

Tvoje rozhodnutí "vrátit" se k Oimu se dá pochopit. Ale jemu nerozumím vůbec. To není vztah a pokud doufá, že časem "vyměkneš" tak si jen hodně nabije...

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 6. července 2016 v 17:13 | Reagovat

[2]: Moje rozhodnutí se k němu vrátit bylo asi takový, že obsahovalo tak promili a půl. Předevšim to bylo ale kvůli lítosti k němu, když jsem ho viděla na vlastní oči zase. Nevyměknu, slepá láska ke mě by ho dovedla do země Sedmihradské. Musim ho zachránit, než bude pozdě.

4 Antea Antea | Web | 6. července 2016 v 19:21 | Reagovat

[3]: Podle mých zkušeností chlapovi prostě nevysvětlíš, že nejsi osoba se kterou by chtěl chodit... Člověk je může jen nechat ať si teda namlátí, když neposlouchají varování...

5 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 7. července 2016 v 13:29 | Reagovat

[4]: Já mam jednu kouzelnou vlastnost naštěstí. Její pěstování mě sice stálo spoustu úsilí, ale přineslo to své plody. Mám to v píči. Na té další úrovni, když upustím od správných keců, co se ode mě, jakožto od lidské bytosti očekávají, tak to mám v š e ch n o  a b s o l u t n ě v píči. Když se nejedná o mou osobu, tak je mi všechno jedno. Je  mi krásně.

6 May May | Web | 10. července 2016 v 10:14 | Reagovat

Hele, užij si toho jeho ptáka dokaď to jde a neodmítej příležitosti, protože věčně stát nebude. :-D

7 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 10. července 2016 v 14:47 | Reagovat

[6]: Snažím se. Ale prej příště. Kdy příště? Čert ví...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama