Stránky

22. července 2016 v 11:11 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Tohle je vážně jedna velká párty, tenhle měsíc sem se nezastavila. A nezastavim. Jatýrka moje, držte se!

Mam osvobozující pocit. Konečně sme se finálně rozešli s Oi. A navíc...v dobry. V hodně dobrym. Kurva, mam z toho fakt dobrou náladu, že nikdo nepřišel k ujmě! Prostě sme se včera sešli, jak sme to plánovali den předtim. Sedli sme si do jedný kavárny a celý naše setkání probíhalo absolutně v klidu, dlouho sme se bavili jenom o tom, co děláme, jak sme se dlouho neviděli. Pak začal o tom, proč se se mnou chtěl vlastně vidět. Já začala taky, že mu eště něco potřebuju (doufala sem, že když se přiznam ke svýmu přespání u bejvalýho teď o víkendu, tak že to pro něj bude jasnej impulz mě poslat do prdele, jelikož se s mym bejvalym dost baví a dost se vídaj), ale on byl rychlejší. Začal, že se obává, že to v tomhle bodě mezi náma už nemá cenu. Spadnul mi obrovskej kámen ze srdce, měla sem chuť ho objemout a políbit z tý celý radosti, že už mi dá konečně pokoj! Ale neudělala sem to. Lol. Myslim, že už i tak to muselo bejt fakt divný, když mi řekl tuhle větu a uplně sem na sobě cítila, jak se mi rozzářili očíčka a sice sem mu na to řekla takový to pokorný: "Dobře," ale bylo vidět, že když sem mu to řikala, tak sem v očích rozhodně neměla takovu tu skleslost, ale spíš obrovskou radost. Haha, rozchody level profesionál. Pak sem začala zase muvit já, že by to stejně nemělo cenu, on začal o tom, že by mu zas tak nevadilo to, co sem mu řikala, tj. že se mi asi nepodaří spát jenom s jednim člověkem, ale že teď na to nemá. Toho sem se hned chytla a přitakala mu s tim, že se mi stala teď o víkendu nehoda s tim mym bejvalym, načež on řekl, že to už by fakt nedal. Právě protože je to tenhle muj bejvalej. Jupíjéj! Pozradil mi, že taky poznal teď nějakou jinou holku, co ho zaujala...takže nebude sám doma v depresích! Jupíjéj! Tak sme si řekli, že je všechno v pohodě a to je hlavní. Jupíjéj! Chvíli sme se eště bavili a bylo to fajn. Řekl mi, že o mě má stejně strach s tim, jak nejim a bla blabla. Já mu řekla, že s anorexií už nějak žít umim, ale on mě stejně chytil za ruku a řikal, že když budu cokoliv potřebovat, tak že on tady pro mě bude, páč mě má rád. A že je stejně za zkušenost, ačkoiv krátkou se mnou rád. Pak mě požádal o poslední polibek. Tak se stalo. Naše setkání skončilo uplně v pohodě a asi sou z nás i nadále kamarádi. Myslim, že to nemohlo dopadnout líp. Hlavně i pro něj. Sem fakt ráda, že moje hrátky s lidskýma citama nakonec stejně skončili dobře a bylo by mi fakt líto, kdyby to skončilo špatně pro něj. Kurva, sem klikař. Neskutečnej. Po tom sem jela do jednoho podniku, kde se konala menší akce. A...vrátil se Modrej ze zahraničí. Viděla sem ho fakt ráda, samozřejmě se vyptával, kde je Oi a když sem Modrýmu vyprávvěla, co všecko se mi za tu dobu, co byl pryč, stihlo udát, kamarádka se mi strašně smála. Modrej se mi samozřejmě smál taky plus si neodpustil trochu připitomělý narážky na mýho bejvalýho, resp. na jeho vzhled a na Iblíse. Ale takovej už Modrej je. Občas pěkně protivnej.

Následující den sem měla jít do práce. Ano. Budu makat za barem. Tyvole, to se chci vidět. Jenže...kvůli špatnýmu počasí byla mí práce zrušena, takže tam pujdu až za pár dnů. Dopadlo to samozřejmě skvěle, místo toho sem se zchlastala...inu, jako obvykle. Šla sem za J*******, jelikož sme tu noc měli přespávat u kamaráda, co nás pozval na housepárty. Tam sem potkala pár jiných lidí a rozhodli sme se jít do jednoho podniku nedaleko. A co se nestalo...u stolu tam seděl můj drahý spolužák, nyní už bohužel bejvalej spolužák a jeho slečna, též moje teď už bejvalá spolužačka. Seděli tam eště s dvouma kamarádama, který sem taky strašně ráda viděla. Mlčky sem k nim běžela a oba je objala ze zadu, měla sem neskutečnou radost, že sem na ně narazila. Vždycky sme se domlouvali, že pujdeme na pivo a nevyšlo to. Na partičku, se kterou sem přišla sem se trochu drze vysrala a místo toho sem si sedla k těmhle lidem. Hehe. Ne, vážně sem měla obrovskou radost, že je vidim. Dali sme si brko, pivo a povídali si o všem, co sme dělali a tak. Kamarád se samozřejmě zeptal i na to, kde je Oi. Tak sem spustila, co všechno sem mu stihla za tu krátkou dobu provést. Že sem vošukala bejvalýho šoustkamaráda sem zdůrazňovat nemusela, to už věděl. Ale pověděla sem mu, jak sem první náš rozchod oslavila nekonečnou šoustačkou s Iblísem a během druhého období našeho obnoveného vztahu sem stihla skončit doma u bejvalýho. Kamarád mi na to řekl, že...chápe, že když sem se chovala takhle, tj. voblejzat chlapce, se kterýma sem dřív něco měla, tak že Oi pro mě nebyl to pravý vořechový. A neodsoudil mě. To je milé. Mam toho kluka ráda. Mimo jiný mi prozradil, že onen inkriminovaný večer na našem výletu na chatu hned po maturitě, kdy se mnou a s bejvalym šoustkamarádem jako poslední vydržel veselit se až do ranních hodin, kdy už všichni ostatní odpadli...si šel po nějaký tý době lehnout jenom páč mu bylo jasný, že my dva tam spolu určitě chceme šoustat. To je on něj tak hezký a zodpovědný! O tom sme se taky bavili dál. Ptal se mě, proč sem to udělala, když sem v tý době chodila s Oi. Řekla sem mu pravdu. Jednoduše sem bejvalýho šoustkamaráda chtěla vojet, jen tak prostě. To, že sme při tom oba dva byli na tripu byla skvělá "polehčující" okolnost. Spíš vnitřní výmluva pro nás oba. Kdyby sme byli jenom vožralý, tak bych s nim chtěla taky šoustat. I kdybysme byli střízliví, tak bych tam s nim na tý chatě prostě chtěla šoustat. A moje city k Oi mi to povolovaly, jelikož sem se do Oi nikdy hluboce nezamilovala. K tomu mu zas řekl, že to chápe. Pak sem mu prozradila taky onen fakt, že až Oi někdy potká mýho bejvalýho šoustkamaráda, tak že ho za to zmlátí. Jenom tak, prej z principu. To mýho kamaráda vyděsilo, což plně chápu. Ptal se, jestli to ví, jestli ví, že ho chce Oi zmlátit. Neví, řekla sem mu, že sem bejvalýho šoustkamaráda ani nevarovala. Nevim, jestli po tomhle ten muj kamarád dá mýmu bejvalýmu šoustkamarádovi echo, ať si dává na Oi pozor. Nevim. Ovšem i z úst mýho kamaráda padlo to, že muj bejvalej šoustkamarád je srab, když tohle udělal. To už něco znamená, když to o něm řekne i tenhle člověk, kterej ho má rád a je to jeho kamarád. Dozvěděla sem se totiž od toho kamaráda krásnou novinu a to, že v době, kdy mě muj bejvalej šoustkamarád vesele vojížděl na tripu, tak už zase chodil/chodí/netušimamamtovpíči s tou svojí ošklivou holkou. Ehehehe, no nene! To je ale sranda! Teď bych mohla na svýho bejvalýho flusat, jaká je to kurva, když podvádí svojí holku, ale...je to prdel. Jelikož já taky podvedla svýho kluka. Jenžeee, já to svýmu klukovi následně přiznala, že se to stalo. A podle slov mýho kamaráda: "Jestli se to (myšleno náš koitus tam) někdy *jméno tý malý ošklivý holky* dozví, tak fakt nevim..." Prej je ta malá ošklivá holka eště vyšší level citlivosti, než kdokoliv jinej. Jako že žádný depresičky a sem hrozně nešťastná a jánevimco. Ale že by po tomhle zjištění byla schopná třeba dva roky nevylejz z baráku. Tyvole, tak to je hustý. Tak ta malá ošklivá holka je fakt magor. Ať jí nemam ráda jak chci, tak to bych jí asi fakt nepřála. Nebo možná i jo. Nebo vlastně...mam to uplně v píči. Muj bejvalej šoustkamarád je kurva jak prase, když ví, jaká ta jeho malá ošklivá holka je citlivá a stejně mě v klidu vojede a obhájí si to sám před sebou tim, že byl sjetej. LOL. A neřekne jí to. Samozřejmě, že jí to neřekl. Jak už sem řikala, tenhle fakt mě pobavil naprosto královskym způsobem. Můžu se se svym bejvalym šoustkamarádem hádat o místo kurvy numero uno, ale stejně si myslim, že jemu jeho prvenství nikdy nevezmu, páč tohle je fakt komický. No a tim pádem, kdyby se mi zas něco v týhle problematice nelíbilo, nebo kdyby se mi něco nezdálo, nebo kdyby mě prostě jenom něco nasralo...tak můžu tenhle fakt kdykoliv vytáhnout až se mi to bude hodit jako moje eso v rukávu. I za cenu toho, že bych asi hodně riskovala duševní zdraví tý malý ošklivý holky, který je v tom vlastně nevinně. Jenže u mě bude mít furt nálepku tý krávy, jejíž narození a existence na tomhle světě způsobila to, že sem přišla o kluka, kterýho sem milovala. Nu což, problémy někoho jinýho nejsou moje problémy. Na to už mi žádný lidský city nezbejvaj. Haha. Hihi. Hoho.
Pak se vrátili ostatní lidi ke stolu a my už se o tom s kamarádem nemohli dál bavil. Naneštěstí, tenhle spolek se brzo rozpustil, následně se rozpustil i druhej spolek lidí u toho stolu vedle. Tu dobu už mě spamoval zprávama J****** s tim, ať za nim přijedu na bar, že pak pojedeme na housepárty. To sem taky udělala, jenomže sme samozřejmě nejeli hned, stihla sem jedno víno a pivo do plastu na cestu. To nebyl nejlepší nápad. Jeli sme už nočkama a naše cílová staice byla doslova v prdeli. Uplně na kraji Prahy. Fakt. Jeli sme nočkou čtyřicet minut. Na konečnou. Kde sme museli přestupovat na bus. Celých čtyřicet minut sme strávili tim, že sme si navzájem řikali, jak moc se nám chce čůrat. Lol. A fakt se nám chtělo, strašně moc. Naštěstí...při tom přestupu sme měli asi pět minut času. Cítili sme se fakt dobře potom, co sme oba dva na tý konečný zamířili hned do křoví. Jenže...při cestě zpátky nás čekalo překvápko. J****** měl s sebou skejta. No a teď...už neměl skejta. Skejt byl rozesranej na maličký kousíčky, jeden z těch autobusů, co tam byl ho rozjel. Musel nějak sjet z chodníku. J****** byl totálně v prdeli, jak byl vožralej, tak začal brečet, jelikož to nebyl jeho skejt ale skejt jeho sestry. Což jo...je to v prdeli. Chudák. Bylo mi ho líto, ale ta scéna byla příšerně vtipná, tak sem se začala smát a hladit ho po vlasech, jak tam nešťastně seděl na zemi uprostřed silnice a v rukou držel kolečka a další věci, co zbyly... Jel nám bus, ve kterym kromě nás a jednoho divnýho člověka byl už jenom řidič. Byl to takovej ten divnej bus, ne běžnej, co jezdí po Praze. Jeli sme tam taky skoro až na konečnou. Po cestě sme narazili už na lidi z tý párty, co nám šli naproti. Pěknej barák. Teda...byl by, kdyby se všude neváleli ty flašky a bordel. Jojo, přijeli sme už na pěkně rozjetou párty. Zabrala sem si houpací síť na zahradě, ale pak mě přišel okupovat J******. Což ale nebylo tak špatně, alespoň mi nebyla zima. Pamatuju si fakt divný lidi, část z nich sem ani neznala, asi současný spolužáci našeho hostitele. Eště sme popili nějaký víno a s J******* sme po chvíli chytli strašně moc hyperaktivní náladu. Najednou sme byli uvnitř v nějakym obýváku, na zemi byly asi tři matrace, v noťasu hrála hudba a já s J******* sme strašně dlouho vydrželi na těch matracích skákat jak pominutý. Po chvilce sem vždycky měla problém popadnout dech, jak sem do toho eště hrozně nahlas zpívala. Ostatní lidi seděli vykydlý u stolu a čuměli na nás. Asi nechápali, že na to eště máme energii. Pak začalo hrát Night In White Satin a to bylo přesně v moment, kdy sme chtěli s J******* ven na cígo. Už svítalo, resp. už bylo dost světlo. Byli sme s J******* v tý houpací síti venku a najedou sem se rozbrečela, jak hrála ta hudba, svítalo a mě se vybavil muj bejvalej. Nevim, proč sem se rozbrečela...asi mi prostě v ten moment nějak intenzivně chyběl, nebo co. Byla sem strašně opilá. Strašně moc. Eště to skákání mi rozproudilo krev. Pak už jenom vim, jak v jednu chvíli já i J****** padáme na ty matrace a já usíma. Přerušujou mě kecy ostatních lidí, ale po nějaký době už byl úplně klid. Uf. Probudilo mě...už nevim co. Někdo mě přikryl? Hustý! Bylo dvanáct hodin, kouknu vedle sebe, tam je totálně vytuhlej J******. Rozkoukávam se a snažim se dostat mozek do módu myšlení. Jeeee, přímo naproti mě je dřez! Tak to sme celou dobu pártyovali v kuchyni! Při cestě za životadárnou tekutinou pozoruju celej pokoj. Tyvole, tady vybouchla atomovka. Všechny židle kolem stolu...no, prostě všude na všem se něco válí. A ten stů? Co to kurva je? Spálená pizza? Ale někdo jí musel jíst, jelikož jediný, co zůstalo, je uplně černej okraj. Tyvole a ten dřez...tak vespod pod všema těma lahvema a skleničkama už určitě začíná nějakej novej život. To samý linka, všude se povalujou kousky čehosi, nejčastějc jídla a na půl rozežranýho. Sýry, housky a tak. Nejvíc mě pobavili cereálie osaměle plující v misce s mlíkem už pravděpodobně několik hodin. Tak fajn, vůbec nevim, kde sou ostatní přeživší, asi spí v místnostech nahoře. J****** budit nebudu, chudáčka. Je dvanáct, to by moje matka mohla končit v práci. To bych se s ní mohla v městě sejít. Jo. To je dobrej nápad. Teda, jestli se z týhle prdele do města dostanu. Pomoc, moje sladké centrum! Kde jsi? Vyjdu ven a volam matce. Souhlasí. Rozhlížim se po okolí. Vidim jenom na jedný straně další baráky a na druhý pole, v dáli silnici. Prdel světa. Chci si sebrat ty svoje věci a odejít, ale uvědomim si strašně moc nepříjemnou skutečnost- já už nemam tabák. Kurva. Teda, mam, ale mam ho málo. Stejně momentálně moje jemná motorika nefunguje a asi eště chvíli nebude. Prohledávam celej pokoj, někdo tady přece musel zapomenout cíga, ne? Jenže zrovna teď si asi každej svoje cíga dal do kapsy. Neee! Uchyluju se k zoufalému kroku a vyhledávám tašku J****** odkud vyzvedávám jeho krabičku na tabák. A shledávám, že si pečlivě předbalil několik cigaret, tak, jako to většinou dělá. Beru jedno, stejně by mi dal. Zdravej komunismus mezi přáteli prostě funguje. Umejvam si obličej, překvapivě vypadam dost dobře na to, kolik sem toho vypila, beru si věci, mávam na psa a zaklapnu za sebou branku. Tak, snad najdu tu autobusovou zastávku a neztratim se tady. Naštěstí sem jí našla a dokonce měla štěstí. Sice tu jezdí busy jenom takový ty tři sta něco, ale i přesto, že je sobota sem vychytala dobrej čas a čekam asi jenom sedm minut. Při cestě busem pozoruju okolí. Tyvole, to je ale dobrá prdel světa. Nikdy sem tu nebyla a přitom bydlim jenom pár zastávek odsud. teda, ve skutečnosti docela dost zastávek. Ale stejně. Dávam si cígo na zastávce, když vystoupim a mam při tom takovej ten divnej pocit, jakej má člověk po prokalený noci, kdy se ani neumyl, ani nic a hned po párty jede zase mezi lidi. Všichni na mě divně čumí, ale ve skutečnosti ne. To je jenom ten muj pocit.

Ten den sem se i dostala domu, kde sem ze sebe stihla udělat trochu víc člověka. No a večer opět srazy s lidma. Tentokrát sem se fakt těšila, měla sem potkat spolužáky, nyní už bejvalý spolužáky. Muj kamarádský pár. Při čekání na ně na místě určení s překvapenim zjišťuju, že s nima nebudu sama. Eh, muj bejvalej šoustkamarád. Lol. Nu což, toho už sem taky dlouho neviděla. Pak je tu eště jedna spolužačka, ale...tu vídam taky furt. Jdeme do podniku, kterej sem neznala a hned chvíli nato sem zjistila proč. Plzeň. Za čtyřicet. A černej kozel Třicet pět. Tyvole nééé! Já mam po včerejšku uplný hovno zas. Jenže muj drahej bejvalej spolužák je tak rád, že mě vidí, že za mě tu Plzeň zatáhne prej. Zlatíčko. Bavíme se o všem možnym, dost dlouho sem tyhle lidi vlastně neviděla. Došla i řeč na moje vztahy, žeano. Tak sem spustila všecko, od prvního rozchodu s Oi přes několikahodinový mrdání s Iblísem a druhej rozchod s Oi až k úletu s mym bejvalym před tejdnem a třetí finální rozchod s Oi. Nevim, jak moc tenhle hovor slyšel muj bejvalej šoustkamarád, bavil se s tou další spolužačkou a je mi to vlastně fuk. Já jen tak... Moji drazí kamarádi mi řekli, že sem magor. A začali si dělat prdel, že se někdy se svym bejvalym eště nakonec vezmeme. Poslala sem je do prdele. Taky si začali dělat prdel z mýho bejvalýho, páč ho nedavno potkali v jednom podniku a hrál s nima nějakou hru, přičemž byl v teamu s mojí spolužačkou a nějak vyhráli, nebo co a on dal tý mojí spolužačce pusu na tvář. Prej se z toho mohla posrat a mluvila o tom eště dlouho. Protože prostě...jo, muj bejvalej je ten ošklivej divnej kluk. Tak sem jenom řekla, že je to prdel. jelikož prostě...muj bejvalej se takhle chová a je to dost normální. Sice to tady s těmahle lidma bylo fajn, ale...zavolali mi daší lidi. Lidi, se kterýma teď trávim dost času. Tak sem vyrazila po dvou pivech tady za nima. Byli v podniku nedaleko. A bylo jich tam málo. Tak sme si dali rychlý pivo a šli eště jinam za dalšíma lidma do malého, maličkého podniku. Párty byla venku i vevnitř. A spousta lidí, včetně dalších kamarádů, mýho bejvalýho a dokonce sem tam potkala svojí spolužačku z prvního stupně základky. Tak sme kecaly a bylo to fajn po takový době. Dlouho sme probírali vojenskej puč v Turecku, kterej se ten večer stal. Dost nás to všechny šokovalo. Čim víc se lidi opíjeli, tim víc se naše kolečko rozpadalo, až nás na okamžik dokonce zahnali dovnitř, ať neděláme tak velkej bordel. Během všechný týhle srandy tam si pamatuju moment, jak stojim s pivem v ruce a bavim se s někym, kdo sedí, načež muj procházející bejvalej mě štípne do zadku. Eh. Díky. Proč to sakra děláš? Jo, ty už seš zas nalitej, já zapomněla. Když sme venku s bejvalym na cígu a normálně se bavíme, zavolá mi kamarádka, která mě předtim spammovala několika opilýma SMSkama, ať za ní a pár lidma dorazim. Do toho mě eště psali furt ty moji spolužáci, jestli dorazim k nim na privát. Áááá, lidi všude! Upřímně, z toho hovoru si pamatuju jenom to, jak kamarádce slibuju, že za ní dorazim. Už sem byla příšerně nalitá tou dobou, takže se tomu směju a melu sračky, na druhym konci je ta moje kamarádka taky stašně nalitá a vlastně vůbec nevim, jenom vim, jak sem se strašně smála. Celou tu dobu se taky strašně smál muj bejvalej. Když sem to položila, řekl mi, že tohle byl skvělej výstup a že to měl někdo nahrávat. Začala sem žvatlat, že sem uplně střízlivá. Jo, to je věc, co sem taky žvatlala tý spolužačce do telefonu. Oba sme se tomu smáli a pak se na mě podíval a objal mě. Objal mě tak...hezky a spontánně. Tak sem ho objala taky. Zvláštní. Tyhle gesta, ty mě jenom vždycky utvrdí v tom, že se máme prostě rádi. A že sem ráda, že se máme rádi. To je vzpomínka, co si z toho večera pamatuju nejvíc jasně. Pak sme byli zas vevnitř, kde sem řešila všechny ty svoje nedočkavý kamarády. Naneštěstí, v tomhle podniku došlo pivo. Fuck. A opustil nás eště někdo. Tak bejvalej navrhnul, že pujde eště na jedno do podniku hned vedle. Šla sem teda s nim. Ta hospoda byla prázdná, my dva sme si sedli na bar, kromě nás tu byl jenom barman a nějakej divnej vožralej dědek. Ten dědek vypadal jako špatná parodie na Pepka námořníka, myslim, že ani těch zubů moc neměl. Každopádně tahle figurka se v jednu chvíli začala pošťuchovat s barmanem, časem sem z toho odvodila, že mu pravděpodobně barman odmítl nalít kvůli jeho opilosti. Barman byl nalitej, tenhle týpek eště víc a začali se pošťuchovat, při čemž z toho najednou bylo trochu víc, než jenom pošťuchování. Muj bejvalej se zvednul a já ho ani nestihla chytit za nějakej kus oblečení, aby se do toho nemotal víc, než slovně, jelikož při jeho hodnotách promile by též dostal nějakou jednu do huby. To je naštěstí nestalo, nějak se to uklidnilo, jenom ten divnej vožralej dědek měl neidentifikovatelný kecy, zle se koukal, až to bylo vtipný s tim, jak byl vožralej a po chvíli nasraně vodkráčel ven. To bylo taky vtipný, jak se kymácel. Najednou už sme s bejvalym na baru neseděli sami, ale seděl tam i nějakej jinej týpek. Ten týpek se tam hodil, dal totiž mě a bejvalýmu každýmu cígo, který sme ani jeden už neměli. Pak sme se asi nějak bavili. Pak neznámej týpek...nebo já vlastně nevim, jestli byl neznámej...těžko říct, možná mýho bejvalýho znal. Ono to neni moc poznat s tim, jak muj bejvalej za ááá zná asi uplně všechny lidi na planetě Zemi a za bé začne se s každym hned bavit, jako kdyby ho znal dlouho. Tož, pak (ne)známej týpek položil otázku, co pijeme. Já a bejvalej sme jednohlasně zahlásili, že sme bez peněz. Týpek, že prej neva, že zve. Kurva. "Vopovaž se dát si panáka," přesně tohle sem si řikala. Byla sem tak na hovna, že bych nedojela domu. Přesně tuhle větu bych nejradši řekla i svýmu bejvalýmu...bohužel sem to neudělala. Tak ten si dá panáka a umře, už to uplně vidim. Nějak se mi podařilo panáka odmítnout, uf. Dneska domu dojedu. Ty dva si dali ruma. Great. Bejvalej prohlásí, že je na hovna a že jede domu za tři, dva, jedna...skoro sem se trefila. Vyšlo to přesně na okamžik, kdy sme oba dva dopili zbytek našeho piva. Zvedli sme se a šli směr zastávka. Bylo to kousek a já po cestě vyhrabala telefon a volala těm bejvalým spolužákům, že bych teda jela docela ráda na ten privát. Zvednul mi to rozespalej hlas kamaráda, kterej pro mě měl jenom oznámení, že sou všichni v prdeli a že asi chtěj spát. What! Ne! Zmrdi! Vždyť je vás tam tak málo! Mohli sme mít další pártynoc ve složení, jako za starých časů, kdy sme spolu mrdali s bejvalym šoustkamarádem a trávili sme večery jako dva párečky, přičemž jeden páreček předváděl, že neni páreček! Uááá! Kalba, hajzlové! Já chci pít! Vždyť je teprve něco málo po druhý, notak! No, fakt prej šli spát. Dmnti fgt! V tu chvíli už si jenom pamatuju pohled, jak sme kousek od zastávky, přijíždí bus a...muj bejvalej ten bus dobíhá? On běží? On běží pryč? On běží pryč beze mě? What? On mi...on mi utekl? Neee! Asi podle rozhovoru pochopil, že jedu kalit eště dál, ale...ale tak to neni! Já sem tady sama samotinká, nemam kam jet a on mi ujede? Vážně? No, stejně...minulej tejden by se asi neopakoval. Nebo taky jo, kdo ví. Nebo spíš ne, ten kluk byl uplně na sračky. Víc, než minulej tejden. Kretén, ani se nerozloučil. Jo, to znamená, že o sobě ví opravdu jenom minimálně. Nu což, jedu domu. Udělala sem si delší procházku a taky jela dom. Že sem mohla jet eště za druhou kamarádkou, co mě tu noc scháněla...jo, na to sem dočista zapomněla.

A co tak vim, tak další večer sem se ani nechtěla moc opít a taky sem se moc neopila. Kvůli prachům. Byla sem na klasickym místě s felákama a došli mi prachy, tak sem lehce před jednou jela domu. Wow, to už se mi dlouho nestalo. Žel bohu, pak sem se za pár dnů dozvěděla, že se tam klidnej večer, kterej sme tam ze začátku s kamarádem měli, transformoval v neklidnej večer a docela velkou párty. Prej skoro jak za starejch časů v tomhle podniku. Že prej přišlo dost lidí, jako za starejch časů a tak. No...ty časy už sou v hajzlu. Nenávratně. Časy, kdy sme doufali, že nepřijedou fízlové. Časy, kdy moje místo bylo na klíně mýho bejvalýho. Časy, kdy sem ty lidi znala o něco míň, než je znam teď. Starý a legendární časy tohohle podniku. Heštek vzpomínáme.

Druhej den sem šla odpoledne na zaučení do práce. Jo, fakt budu makat. Kde? No, kde asi! Na baru. Tam je moje místo! Poznam zas svět z jiný perspektivy, když budu chlastat za barem, místo před barem. Hlavně tam nesmim propít všechnu svojí výplatu. To by bylo dost zlý. A pak sem šla pít, když mě propustili. Hehe. Kamarádi nedaj pokoj. "Sme v hospodě, přijeď po práci!"

A doufala sem, že tenhle tejden alespoň do těch pitomých Mighty nebudu každej den někde pít. Pondělí? Na sračky. Úterý? Asi taky. Středa? Opratřila sem si grameček na fesťák, ať mam co hulit. A skončila sem zase v nalejvárně. Přišlo dost lidí, kamarád, co mě sem svolával, bejvalej a dost nečekaných návštěvníků. A normálně...přišel Oi. S tou novou slečnou. Na první pohled sympatická, ale je na ní vidět, že je starší, než Oi a vlastně starší, než většina lidí, co tam ten večer byla. Nenapadlo mě nic lepšího, než ten večer ochutnat svoje zakoupený zboží. I když mi bylo jasný, že to bude velice dobrý. Umotala sem malý. Šli sme na něj ve třech, s kamarádem a s bejvalym. Přesně si pamatuju, jak sem si ten večer řikala, že si dam tři piva a pojedu dom. Ehehehe. Moje poslední bylo šestý. A samozřejmě...bejvalej mě přemlouval, ať ubalim eště jedno brko. Že ho to prej tolik nezhulilo. Jo, chlapče? Chceš tvrdit, že tohle výborný hulení z dalekých krajů tě nezhuluje? Tak to si počkej, balim další! Já byla ten večer tak na sračky až...až se mi stalo, že sem při cestě domu dorazila až na konečnou zastávku. Stává se mi, že přejedu tu naší, už se mi i stalo, že sem přejela tři zastávky...ale probudit se tak, že na mě zastávku před konečnou začně mluvit nějakej člověk...to se mi eště nepodařilo. Nemam ponětí, co řikal. Jenom si pamatuju, jak sem vystoupila a doufala, že mě nebude pronásledovat. A taky si pamatuju, jak sem si uplně živě řikala: "Kurva, seš uplně v prdeli! Víš kolik kiláků to máš domu? Ty zasraná zkuřko!" Hehe, byla to náhodou fajn noční procházka. Ale pěkně dlouhá procházka. Přemejšlela sem nad tim, jaktože mě vůbec nesralo, že vidim Oi s jinou slečnou. Ah, to bude asi tim, že sem ráda, že je šťastnej s někym, kdo je do něj zamilovanej a né jako já! Ach, já sem ale Sherlock! Vážně, sem fakt ráda, že je v pohodě a že si kvůli mě třeba něco neudělal.


Je hustý, že skoro nevídam svojí matku. Doma je míjíme. Já spim přes půl dne a když se ona vrací z práce, většinou už vyrážim do města. Hehe, ale včera mi pomohla koupit stan. A včera měl být ten večer, kdy sem měla zůstat před fesťákem doma. Ne. Včera mě kamarád a muj bejvalej vytáhnuli do hospody. Dokonce mi muj bejvalej milostivě přispěl na pivo, jelikož se mi stalo, že sem měla jenom na jedno. Tak to si zapamatuju, to je historickej okamžik, že by muj bejvalej komukoliv dával peníze! Dorazili další lidi, co mi koupili další piva a já se do půlnoci stihla hodit do takových malinkých sračiček, že sem moje představa, jak si ten večer eště stihnu nabalit na fesťák se rozsypala jako domeček z karet. Jo a opila se s náma jedna mladší příbuzná kamarádky. Měla jenom tři piva ale, ve čtrnácti mě tři piva taky položili. Nebo ve třinácti. Ani nevim, kolik jí vlastně je. Chudáček.
Je osm ráno. Vyrážim na Mighty. Teda, až za pár hodin. Kvůli tomu sem dneska vstávala tak brzo, abych si nabalila, žeano...když sem to nezvládla včera a zas sem se trošku připila. Vstávam v době, ve který sem chodila poslední měsíc spát. Zlol. Tenhle lajfstajl je přímá cesta do hrobu. Taky sem narazila na to, že někdy z dvacátých let existuje knížka Samohana a její následky. To musim někde splašit! Budu to předčítat sjetým kamarádům někdě jinde na fesťáku, když to do Mighty už nestihnu! Nu což, doufam, že tenhle fesťák přežiju. Ale jo, když sem přežila to minulý šílený léto, tak přežiju i letošní! Přemejšlim, jestli tam fetovat nějaký emka, koule a tyhle sračky, který už přestali bavit, nebo ne. Uvažuju nad tim, páč sem si nic z těhlech sračiček už dlouho nedala. Ani mi to nechybí, ale já jen tak...z úcty k zachování tradic letního fetování. Ehm, stejně sou s tim plánovanym dalšim tripem a tripem, co sem měla na začátku prázdnin zachovaný až až. Stimulanty sou nuda, ať žijou psychedelika!

Taky dost málo jim. Ale jim. Ale málo. Ale žiju.


Na ty Mighty se fakt těšim!
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Paralela Paralela | E-mail | Web | 22. července 2016 v 12:21 | Reagovat

Mě docela udivuje tvoje výdrž to vždycky všechno sepsat. Myslim, že by mě to začalo nudit dřív jak v půlce, nebo by mi z toho bylo špatně :D Každopádně - práce? :D To budou myslim veselý historky, hádám, že "za barem" taky na nohou dlouho nevydržíš, než ti někdo zaplatí pár drinků navíc :D Ale hodně štěstí!

2 Nany Nany | Web | 23. července 2016 v 17:42 | Reagovat

Fuj, já mám vždycky kocovinu jenom to čtu. Sice taky "občas" piju, ale snažím se aspoň ne každej den. Ale připomíná mi to moje minulý léto, fuj fuj:D Jinak za barem je sranda pracovat, zvlášť když se za tebou pak stavujou známý.. ale střízlivá tam fakt nebudeš, tomu ver :D
Za Oi jsem moc ráda.

3 Jana Jana | E-mail | Web | 24. července 2016 v 10:49 | Reagovat

Tedy, to je jízda. Asi státní 😀

4 Jana Jana | E-mail | Web | 24. července 2016 v 10:50 | Reagovat

*stárnu :)

5 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 25. července 2016 v 17:10 | Reagovat

[1]: Já v tom vidím trochu smysl. Takhle, je příjemný si to potom po dlohé době pročítat. Už teď  na tom místě, kde budu pracovat felím velice často a historek je tam i tak dost. Takže až budu na baru na druhé straně, tak jich bude dvojnásobek! :-D

[2]: Já mam kocovinu tak nějak pořád. Když člověk přestane pít, tak nastane. Když člověk pije dál, tak jí přepije a je to v pohodě.
Vím to moc dobře :-D
Jo a za Oi jsem ráda i já. Fakt že jo. Hlavně, že se nikomu nic nestalo.

[3]: Všichni stárnou. Nebo zrajou. Jenom já jsem se zasekla.

6 Nany Nany | Web | 27. července 2016 v 18:10 | Reagovat

[5]: Jo, přepít se to dá. Akorát ze začátku to trošku bolí.. pak už je zas dobře:D

7 jiga jiga | 29. července 2016 v 0:40 | Reagovat

Jsi FAV

8 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 1. srpna 2016 v 16:21 | Reagovat

[6]: Nebolí.

[7]: Prvenství v titulu: kunda.

9 Obat Tersiram Air Panas Obat Tersiram Air Panas | E-mail | Web | 5. srpna 2016 v 6:15 | Reagovat

Thank you for the information

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama