Já cítím (1)

28. srpna 2016 v 20:16 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Zamilovat se. Po takový době. Je to tak divný.

Cejtim se, jako kdybych se nikdy předtim nezamilovala. Jako kdyby tohle bylo poprvý za muj život, co něco podobnýho cejtim. Přirozeně to tak neni. Jsem v těhlech věcech tak strašně moc zkušená děvka. Ale teď je ze mě zas nevinná panenka, co nemá vůbec ponětí, co se to vlastně děje, jak se k tomu postavit a jak se v nastalé situaci chovat.

Věci občas fakt maj předvídatelnej vývoj.

Tejden sem začala v práci, což znamenalo spousta alkoholu s konzumační slevou. Druhej večer sme ale bar kvůli počasí neotevřeli, takže žádný napracovaný hodiny a žádnej alkohol se slevou. Tak sem alespoň měla celej večer pro kámoše. Bohužel si teď už ani za boha nevzpomenu, kde sme to vlastně tenkrát seděli... Jak to bejvá, silnější zážitek vytěsní ten slabší a to, co se dělo druhej večer bylo mnohem zajímavější, ať už se den předtim dělo, co se dělo. Jak tak pátram v paměti, už si vzpomínam. Byly sme s partičkou v naší nalejvárně. V nalejvárně, kam sme chodili hodně často, poslední dobou sice míň často, ale dřív víc. Místo, co mam spojený hlavně se svym bejvalym a partičkou, se kterou mě seznámil. No a v podobný kvadře sme tam vysedávali i ten večer. Já, muj bejvalej a další lidi. Večer to byl moc příjemnej, zahulili sme si, dokonce sme snad i zpívali, byla zábava a bylo to podobný jako starý večery tam. Jenže pak se tam dva lidi na základě rozdílného názorového spektra vyhrotili a byl konec zábavy. Jednoduše, jeden fašoun s našim známym. Trochu nás nasral barman svym chovánim a tak. Škoda. Odcházela sem po poslednim brku, chvilku po tom, co odešel muj bejvalej a pak sem ty ostatní pitomce eště stejně potkávala na cestě. Ale jinak fajn večer.
Bleh, no a teď ten druhej, mnohem lepší den. Zase, panebože, já kdybych to psala dřív, než po dvou tejdnech, tak si asi vzpomenu, ale takhle zase netušim, kde sme to seděli...ááá! Už vim! To bylo totiž význačný jednou věcí! Prostě sme seděli v jednom podniku, v tom samym podniku, kde sme seděli po návratu z fesťáku a sešlo se to tam dobře. Tomu celýmu předchází lehce neobvyklá situace a to, že mi byl svěřen docela..neobvyklej předmět? Ve skutečnosti ten předmět asi neni až tak neobvyklej, ale já se s tim nesetkávam, takže pro mě neobvyklej je. Jeden z mých kamarádů mi svěřil maličkej klíček od svýho pásu cudnosti. Je to taková vtipná plastová věc, do čeho si člověk zavře čůráka. Prej ho to baví. Okey. Dal to mě, páč prej neměl komu jinýmu to dát. Zatim sem ten klíček neztratila. Zatim. No zpátky k tomu pivu, na který sem ten večer šla, vlastně sme šli s tím kamarádem spolu. Slezlo se to pěkně, sedělo tam už spoustu lidí, včetně mýho bejvalýho, takže o zábavu bylo postaráno.A...kamarád měl hulení, takže sme umotali a dali si No, nejvíc postaráno o zábavu sem měla já, když sem v jednu chvíli zapla internet. Okamžitě mi vyskočila zpráva. Od mýho bejvalýho? WTF? Co asi...nervózně sem zprávu rozklikla a tam stálo prostě sdělení: "Opožděně všechno nejlepší" a u toho jen odkaz na nějakou stránku na wikipedii. Rozklikla sem odkaz: 8. srpen- mezinárodní...den ženského orgasmu? Měla sem co dělat, abych nevyprskla smíchy, odepsala sem mu na to jednoduše, že je cvok, on hned přiblblý he hehe a nějakou desítku minut sem se snažila minimálně koukat směrem, kde seděl. Kdybych se na něj podívala, tak bych zrudla. Určitě i přesto, že nerudnu. Nikdy nerudnu. A ten blbec mi to eště pošle teď, když tu sedíme hospodě. Blbeček. Náramě mě ale pobavil. Ehm mimochodem, předtim, než sem si zapla ten net a než sem se podívala na ten mobil...předcházel tomu zvláštní pocit. Pocit, co mě přímo vybízel, abych se na ten mobil podívala. Pocit, co mi i řikal, že je dost možný, že tam bude zpráva a že to bude zpráva konkrétně od mýho bejvalýho. Jako kdybych to tušila už předtim, ale ne přímo tušila. Spíš sem cítila tu možnost, že opravdu otevřu mobil a tam bude zpráva od mýho bejvalýho. Zvláštní, hodně zvláštní. Samozřejmě, měli sme mezi sebou takový ty...pohledy, když se pozdějc naše oči střetávali. Mě se pořád eště chtělo hrozně smát. Kolektiv lidí se pomalu rozpouštěl. Nakonec sme zůstali jenom v pěti, já, muj bejvalej, dva kamarádi, z toho jeden zvláštní a holka, kterou sem viděla ten večer poprvý. Byl čas odchodu. Hm, byla sem celkem v prdeli, ale stala se mi úžasná věc. Šla sem platit jako poslední a barman mi povídá: "To za vás nikdo nezaplatí, slečno? To jsou teda gentlemani..." A já mu povídám: "No, já si to za sebe přece zaplatím sama." Barmanovi se to pravděpodobně příčilo a povídá: "Víte co, nechte to bejt, já to platim." What? Ten barman za mě zatáhnul útratu? Okey, Hustý. Protestovala sem jenom jednou větou, že je to blbý, ale on mě utnul. Poděkovala sem mu za to. Tyvole, pánbůh. Já mam prachy. Zatáhnul za mě čtyři piva.
Šla sem za ostatníma a chlubila se. Oddělil se od nás jeden kamarád a ten druhej kamarád s holkou, co sem neznala, šli na spoj spolu, páč asi přespávali u sebe. Sem sama s bejvalym. Tohle je jako nějaká ironie, nebo co? Nastoupili sme do tramvaje, cestou eště potkali známýho a přímo v tramvaji potkali kamaráda, co se od nás odpojil jako první. Nějak z toho vyšlo to, že muj bejvalej eště míří na jedno do nedalekýho podniku. Já...sem šla s nim. Za prvý už sem byla nalitá a za druhý můžu bejt nalitá etě víc, páč mam díky milému barmanovi prachy. Vystoupila sem s bejvalym a tak nějak mi bylo skoro jasný, jak tahle noc zas dopadne. V tu chvíli to sice asi eště bylo jen mé zbožné přání, ale...no. Prostě tak. Sedli sme si ke stolu v místě, kam sme mířili a já si uvědomila, že je to celkem v prdeli, páč mi dochází tabák. Muj bejvalej je bez tabáku. Achjo. Smutné. Stejně si ode mě balil. Ale řekla sem mu, že může jenom tenký. Náš rozhovor byl v pohodě. Bavili sme se o random věcech, ale v jednu chvíli mi skočil s omluvou do řeči. Už nevim, co sem blábolila, asi nějakou sračku. "Víš, že máš na svojí konstituci dost hlubokej hlas?" A rozvíjel to dál, vlastně to byla jeho docela hezká úvaha o tom, že mam prej...prostě hlubokej hlas na svojí tělesnou konstituci, že se ode mě asi takovej hlas nečeká. Řikal to celý s úsměvem a s takovym...hezkym výrazem. Tak sme se nějakou dobu bavili o mym hlasu. Já mu řekla, že si třeba myslim, že muj hlas se, stejně jako každej jinej, mění podle toho, jakym mluvim jazykej. Že je to samozřejmě jiný, když mluvim anglicky, uplně jiný, když mluvim francouzsky a tak dále. A předevšim, že má pravdu. Muj hlas musí znít v češtině dost zvláštně, jelikož si myslim, že to není hlas dělanej pro češtinu. Hehe, to je ale debata. On to celý ale ukončil nějak tim, že se mu to strašně líbí a že mu to přijde "sexy." Haha, to je ale debilní výraz. Jenže to potěší, od něj to potěší. Protože se na mě celou dobu hezky usmíval. Ne jenom hezky ale tak...že za tim úsměvem eště něco bylo. Měl takovej poťouchlej výraz. Bylo mi příjemný tam s nim sedět, dali sme si dvě piva, první rundu zatahoval on, druhou já. Přemlouvala sem ho ke třetí. Chtělo se mi pít a chtělo se mi tady s nim sedět a povídat si. Jenže on se nedal, že prej nechce dojít domu po čtyřech. Pche, chcípák. Zvedali sme se teda a když už sem stála, otáčela sem se pro svoje pončo, ale on byl rychlejší a opatrně ho na mě zezadu hodil, přičemž sem já otočila hlavu, abych mu za tohle milý gesto mohla poděkovat třeba úsměvem, ale ten blbeček mě hned políbil a přitom mě stále eště držel kolem ramen. To bylo moc pěkných pár vteřin. Vyšli sme ven a i kdybych u něj neměla spát, tak sme měli stejnej směr cesty. Ha, haha. Hned nám to jelo, tak sme se chvíli svezli. V tramvaji sem se o něj opřela a on mě objal. To bylo taky hezký. A jak nám to slušelo, když sem se podívala do skla! Vystoupili sme přirozeně spolu. Když mi měl jet další spoj, kam mě doprovázel, narovinu sem mu řekla, že na to kašlu a že bych chtěla spát u něj. Pche, když to nenabídne on sám, tak..si o to prostě řeknu a basta! Jeho reakce byla jednoduchá: "No tak...můžeme" a nabrali sme směr tam, kam sem se ve skrytu duše chtěla celej večer dostat. Mám ráda, když si mě vede domu. Když jdeme v noci ulicí a vstupujeme do dveří, nejdřív prvních a pak druhých. A pak k němu do pokoje.
Tam sem odhodila tašku a pončo někam na zem. Sundala sem si náušnice a prstýnky a položila je na stůl, tak, jako to dělam vždycky. A sedla sem si na gauč. Zeptal se mě, jestli sem viděla tenhle film, už nevim, co to bylo, ale neviděla sem ho. Schovala sem se pod peřinu a on si sednul ke mě. Objal mě. Ten film vypadal docela zajímavě. I přesto, jak sem byla na sračky, tak sem se chtěla koukat, jenže to by bylo porušení všech vesmírných zákonů. Teda, zákonů v tomhle našem vesmíru tady. Libal mě víc a víc, položil se na mě, padlo tam spousta krásnách slov. Začal mi řikat, že chtěl jít dneska brzo spát, a co se to děje. "A pak přijde takováhle malá, krásná, černá,"...už nevim, jak tu vetu dokončil. Pravděpodobně sem mu narvala jazyk až k mandlím, takže jí dokončit nemohl. Líbali sme se, strašně moc sme se líbali. Hráli sme si, kousala sem ho, chtěla sem ho sníst. Tak, jako vždycky. Z filmu sem nic neměla. Nevadí. Hlavně, když sem s nim. I když teď si zpětně řikam, že bych ten fim někdy ráda dokoukala, ze začátku vypadal dost dobře. Líp ale pořád vypadal muj bejvalej, ať už je vošklivej, jak chce… Mě mrzí, že si nepamatuju každej náš polibek a každej pohyb, kdy sme se navzíjem dotkli. Chtěla bych to někde mít nahraný, jako film. Protože to byla krásná noc. Skotačili sme takhle asi až skoro do konce filmu, ale to už si nepamatuju přirozeně. Další okamžik, co se mi vybavuje je když už sme usnuli, tak zvláštně popadaný a zapletený do sebe. Netušim, kolik bylo. Vzbudila sem se a fakt sem takhle celou noc strávit nechtěla, začala sem na něj mluvit, aby se probudil a aby sme se přesunuli na matraci, která bude mnohem pohodlnější, než tohle. Byl jak špalek, uplně tuhej. Vstala sem sama, vytáhla matraci a začala pomalu na tu matraci tahat i svýho bejvalýho, přičemž sem mu promlouvala do duše s tim, že by ho jinak zas bolelo za krkem, kdyby usnul takhle zlomenej. Muj bejvalej už nebyl uplně jako špalek, ale spíš jako gumovej panák. Jako když vám někde v autě, nebo v MHDčku usne malý dítě vy s nim musíte manipulovat. To dítě částečně spíš a částečně vnímá, co se kolem něj děje a snaží se trochu hejbat, ale jak částečně spí, tak mu to moc nejde. Teda, alespoň já si tohle z dětství pamatuju, jak mě matka vždycky musela polospící tahat. Asi tak sem já manipulovala se svým bejvalym a nějakym zázrakem sem ho dostala až na matraci. Prostě opileckej spánek. Vzala sem deku, přikryla ho, svlíkla se do naha a lehla si k němu. Ne, že bych ho snad chtěla eště nutit k nějaký akci, ale měla sem na sobě halenku, ve který bych spát neměla, protože je z jemnýho materiálu a pomačkala by se a uplý kalhoty, ve kterých by se mi spalo fakt špatně. A vůbec, já obecně spim nahá… Co si budem povídat, vedle bejvalýho je to přece jenom nejlepší. No, tak dneska asi žádný lízání. Nevadí. Mě ke štěstí víc pomůže, když budu spát v jeho objetí.
Vzbudili sme se tak nějak…ani ne brzo, ani ne pozdě, takže mohlo bejt tak okolo jedenáctý. Vlastně sme to ani netáhli v noci třeba do nějaký třetí a dál. Teda, to asi jo potom tady doma, ale po hospodách sme končili relativně brzo, třeba už v půl druhý, nebo tak no. Ehm, ve skutečnosti asi kecam, nemam ponětí o včerejšim čase, ale uplně do rána sme nejeli určitě. I přesto sem se ten večer hezky zdělala, ať žije sucháč! To ráno (poledne, ty krávo) bylo ale úžasný. Nazvala bych ho něžným. Nechtělo se nám vstávat, vůbec ne. Leželi sme v posteli, nespali, ale jen tak odpočívali se zavřenýma očima a líně se líbali. Občas to vyšlo přímo na rty, občas ne. A líně se hladili, mazlili a tak dále. Já postupně ale cejtila, že čim víc na mě sahá a líbá mě, tim víc začínam být vlhká. Přitom to bylo celý takový…nevinný. Jenže já sem prostě strašná. Pak mi dal nohu mezi moje nohy a to už bylo moc. Začala sem dělat spontánně onen dívčí pánvovej pohyb, kterej říká jasně jenom jednu věc. Ve skutečnosti vim, že sem ani nic takovýho moc ani nechtěla. Byla sem unavená a docela mi vyhovovalo to obyčejný ležení a odpočívání. Ale moje kunda si asi myslela něco jinýho. Bejvalej reagoval téměř okamžitě, ruku, kterou mě doteď objímal dal pod peřinu, resp. mezi moje nohy. To byl hodně dobrej nápad, moc se mi to líbilo. Když ode mě odlepil ústa, gestama naznačil, ať si mu sednu na obličej. Tak…sem to logicky udělala. A přece na to lízání došlo! Z nějakýho důvodu ale bylo lepší, když mi to dělal rukou. To je fuk, stejně sem kňučela jak…no, jak se patří! Když sem toho měla dost, dlouze sem ho políbila a položila si hlavu na jeho hrudník. Eště pěkně dlouho sme takhle fungovali, jen tak se mazlit, polehávat po sobě a líbat se…tohle sou ty nejkrásnější probuzení. Čert vem ty strašný sucháče, co to doprovázej. Stejně se probouzim se sucháčema, ale občas prostě sama samotinká ve svý posteli. Tohle je mnohem lepší. Copak nejde zařídit, abych se takhle probouzela vždycky? Hm, asi ne. Opravdu něžný probuzení. Každej náš dotyk a každej polibek byl něžnej. A každej bych chtěla cejtit napořád. Jak sme tam tak leželi, mýmu bejvalýmu se zachtělo jít na cígo. Byla sem líná se jenom pohnout a aby mě donutil se zvednout, několikrát mě šíleně plácnul po zadku. To musel slyšet celej barák, jak to plesklo. Nebolelo to, ono to nebolí. Je to příjemný, eště když k tomu přidá okamžitě to, že mě hned potom začne líbat. Zvedla sem se a našla svůj tabák. Měla sem ho fakt málo už. Hrůza. Ale na dvě cíga eště bylo. Zase, neoblíkla sem se, vzala sem si na sebe jenom jeho divnožupan a v tom sem šla ven. Pfff. Jak se člověk zvedne, hned pozná, že…jo, včera se chlastalo. Motala sem se dobře. Na cígu sem z nějakýho důvodu začala komentovat svoje vlasy, byly strašně zamotaný a divný. Nějak na ně přišla řeč, asi že já sem řikala, že vypadaj strašně a muj bejvalej, že to není špatný. "Ksakru, takovej chuchvalec, dřív sem měla vlasy mnohem hezčí a né tolik zacuchaný. Mam je uplně zničený…" Muj bejvalej tak soucitně přikejvnul a řekl: "Barvení?" S trochu ironickym úsměvem sem mu odpověděla: "Hehe, anorexie." To je pravda, to je věc, co mi posrala vlasy. Pohladil mě po nich, už sem zas trochu ironicky sklopila oči, jako že v tomhle opravdu nepotřebuju další utěšování, nebo vlastně cokoliv. Když sme po cígu přišli zpátky do pokoje, bejvalej chtěl pustit film. Hustý, až takovejhle pofel dneska, jo? Mam pocit, že sme si předtim každej dali sprchu, ale nejsem si tim uplně jistá. Haha, ty zážitky z tohohle pokoje se mi nějak slejvaj. Pustil strašnou americkou sračku, ale co…ať žijou oddechovky. A vlastně sme se u toho dost smáli, co jinýho taky člověk potřebuje, když se probudí po chlastačce… Co jinýho člověk potřebuje, to nevim. Ale vim, že já sem toho moc nepotřebovala. I ten film mi byl u prdele, ostatně tuhle mládežnickou sračku znam, jenže hlavní bylo, že na to koukam s nim. A že se k sobě můžeme přitulit a chytit se za ruku, políbit se a tak dále. Kurva, tyhle "párečkový činnosti" sou super. Ať je film, na kterej takhle s někym koukáte sebevíc stupidní, vždycky je příjemný cejtit, jak vm někdo zmáčkne ruku, i když oba sledujete děj. Po filmu sme se rozhodli dát si eště cígo. Po cígu mi řekl, že mě zas nějak postupně vyšachuje. Dobrá. Odpověděla sem mu na to docela upřímně: "Vyhoď mě, nebo se já nevyhodim." Vrátila sem mu župan, našla svoje prstýnky, oblíkla se, podal mi pončo a šel se mnou ke dveřím. Políbili sme se a řekli si ahoj. Tak, jako vždycky. Celej den sem díky způsobu, jakym sem strávila noc, měla zas o čem přemejšlet. Dnešní noc byla krásná noc.

Opět, asi není uplně podstatný, co se dělo další den. Jenom vim, že to sem svýho bejvalýho neviděla. Vim, že sem se vožrala, ale..asi si nevzpomenu ani kde. Jo, bylo to s mýma bejvalýma spolužákama. To je fuk. Hodně fuk. Den potom sem byla pít s pár kamarádama v jednom podniku. Ne, předtim sem taky eště byla s bejvalýma spolužákama. Ale hlavní je, že tady v tom podniku muj bejvalej nebyl. Stejně to byla zábavar, hráli sme karty, takže se dělo něco neobvyklýho. Náš srazík s kamarádama se ale rozpustil docela brzo, nechápala sem. Všichni byli unavený. Ale asi sem se i za tu nepříliš dlouhou dobu stihla připít. Jinak bych nebyla tak hyperaktivní a nespěchala na další pivo. Upřímně, na to další pivo sem spěchala s jednim kamarádem právě proto, protože ten kamarád šel do hospody, kde by měl bejt muj bejvalej. Ha, neviděla sem ho den, nejvyšší čas ho vidět! Bože, já sem blbka. Šli sme s tim kamarádem sami, ostatní fakt prej semunavenejjedudomu. Hehe. Chvíli nám s kamarádem trvalo, než sme to správný místo našli. Ten vůl (muj bejvalej) ten podnik nazval trochu jinym názvem a já i kamarád sme byli zmatení. Všecko ale dobře dopadlo a my se našli, muj bejvalej tam byl s nějakýma divnýma klukama/chlapama, co sme neznali. Oni si pak od nás odsedli, asi sem je vyděsila (co dělá sakra holka v tomhle podniku v takovouhle nekřesťanskou hodinu, nebo nevim). Dali sme si tam pivo. Pak druhý. Byla zábava, připila sem se eště víc. A to vůbec netušim, co tam do mě vjelo, ale…zničehonic sem byla fakt dost opilá. Jako dost. Po druhym pivu chlapci řekli, že se zvedáme. Tak sme se zvedali. Zvedali v rámci možností. Byla sem na hovna. Hehe. A to byla třeba taková druhá, nic moc pozdě v noci. Když sme čekali na tramvaj, muj bejvalej tak posměšně na mojí adresu prohlásil: "Předpokládam, že asi spíš u nás, co?" Nebylo to hnusný, byl to takovej interní džouk mezi náma. Samozřejmě, že spim u nich, ten kamarád, se kterym sem byla s bejvalym právě bydlí, tak proto ten výraz "u nás." Asi aby to nebylo trapný, bejvalej nemohl na plnou hubu říct: "Předpokládam, že spíš u mě, co," to by bylo trochu…nevhodný. Kamarád byl sice opilej, ale ne hluchej. Na tý cestě k nim se ukázalo, že sem fakt na sračky. Byla sem na sračky tak divnym způsobem, strašně sem se všemu chichotala. Zastávce sem se chichotala, každýmu jejich slovu sem se chichotala, pak sem se chichotala tomu, jak sem na sračky a jak se tomu chichotam. Chlapci ze mě měli srandu. Oprávněnou. Za to, že dokázali dotáhnout tenhle chichotající se pytel sraček až k nim jim patří medaile. Vůbec netušim, jak sem se takhle mohla zřídit. Mam za to, že sem předtim nehulila. Mam za to, ale možná se pletu. Nevim, ale fakt si nevzpomínam, že by se kde hulilo, jak si vybavuju, kde sem ten večer byla, takže asi ne. Ale zpětně už vim, zdělala sem se totiž hned na začátku večera, jak sem byla s bejvalýma spolužákama. Pila sem totiž víno a do toho nějaký sračky, co si namíchal kamarád za baram. To je ono. A pak to pivo. No jasně…míchání chlastu. Proto sem byla pytel sraček. Hulili sme až u nich doma. Prostě sem prohlásila, že bych si fakt potřebovala dát brko (v tu chvíli sem ho asi opravdu potřebovala) a najednou muj bejvalej někde vyhrabal eště nějaký zbytky trávy a ubalil brko. Ámen. Ksakru, vybavuju si jenom, jak se tam kymácim ze strany na stranu na chotbě, kamarád se mi směje a bejvalej balí brko. Do toho se otevřely vstupní dveře a vstoupila jejich další spolubydlící, co se vracela z nějaký kalby. Nesla si s sebou žrádlo a okamžitě se mi taky začala smát, jakmile viděla muj stav. Nevybavuju si ani střípek toho, že sme nějak vyšli ven na brko. Prostě nevim. Vim jenom, jak už potom zas stojíme všichni na tý chodbě, jenom ta spolubydlící sedí a žere. Já sem byla nějak opřená o zeď a bylo tam v jednu chvíli fakt divnotrapný ticho, kdy už sme si všichni navzájem vyslepičili zážitky z večera a čekalo se teda, kdo jako první pujde spát. No, nejhůř sem na tom byla já. Oni všichni měli vlastní pokoj a jejich cesty byly tak nějak už zpečetěny. Jenom já sem byla ta, která vlastně nevěděla, kam má jít. Já samozřejmě patřila do pokoje ke svýmu bejvalýmu, ale nešlo tam prostě jen tak zamířit, protože ty dva lidi byli furt eště vzhůru a koukali na mě. Jak ta kamarádka, tak ten kamarád. Awkvard moment jak prase. Muj bejvalej asi taky nějak nevěděl, co má jako dělat. Samozřejmě i on věděl, že pujdu k němu. Jenom…jak to nahrát, aby to nebylo trapný a očividný? Lol, stejně to bylo očividný, všichni ví, že sme spolu chodili a kamarád i tak asi nějak tuší, že spolu zas něco začínáme mít. Pokud teda není slepej, nebo moje boty, co sou v chodbě nemaj vlastnosti neviditelnýho pláště. A kamarádka nevim. Ta to asi neřeší. Zato já tuhle situaci vyřešila naprosto královsky. Vypařila sem se na hajzl. Při tom tichu, co zavládlo na tomhle spontánnim nočnim setkání na chodbě už si stejně nikdo z nich nemá co dál říct a když zmizí hlavní zdroj jejich pobavení (vožralej dlouhovlasej pytel sraček), pujdou kamarád a kamarádka do svých pokojů. Kde zavřený zůstanou. A já pujdu k bejvalýmu a ani kamarád, ani kamarádka to na vlastní oči neuvidí. Hihi. Tak se taky stalo, když sem vyšla z koupelny, všichni byli u sebe, jenom dveře od pokoje mýho bejvalýho nebyli uplně zavřený na kliku. Vlezla sem dovnitř.
Muj bejvalej už dokázal sám dát na zem matraci. Udělala sem to nejjednodušší, co sem mohla, už takovej rituál, zažitou činnost, co člověk v určitý chvíli dělá pokaždý. Sundala sem si prstýnky a svlíkla se do naha. Rovnou sem si lehla na matraci, žádný sezení na gauči. Ostatně, na tý matraci už byl muj bejvalej, jestli se správně pamatuju. Dneska asi nebude film. V pokoji byla uplná tma. Vrhnul se na mě, hned mě začal šíleně líbat. Nevim, kdy přesně to udělal, jestli už než sem vstoupila do pokoje, nebo až někdy teď, ale měl na sobě jenom trenky. Někdy během toho řekl něco jako to, že mě dneska vůbec vlastně neměl potkat, že musí zejtra vstávat a co tady zas dělam a u toho se smál a já se taky smála. Odpověděla sem mu, že to bude asi náhoda. Makeoutovali sme docela dost…brutálně. Víc než, že sem ho líbala, tak sem ho kousala. Všude. Do krku hlavně. On mě taky. Když mě líbal až moc dlouho, tak sem vždycky udělala to, že sem mu začala sát jazyk, jako kdybych mu ho chtěla ukrást. Nevim, prostě do mě zas vjela takováhle nálada a potřeba toho, ho cejtit co nejvíc a jinak, než drsnějšim způsobem to v tu chvíli nešlo. Z toho nějak vyšlo asi to, že mě v jednu chvíli chytil pod krkem. Chytil mě sice grifem, jako kdyby mě škrtil, ale vůbec netlačil, spíš tam tu ruku jen tak položil, asi mi vlastně chtěl jenom trochu otočit hlavu aby mi mohl žrát a žužlat ucho. Jenže já mu tam tu ruku přidržela. Pak už tam tu ruku zas neměl, ale po chvíli se mu pod muj krk dostala znova. A to už sem mu jí tam chtěla přidržet pořádně. Sakra, co se to děje? Když cejtil, že se svojí rukou neuhejbam a pořád mu jí tam držim, promluvil na mě. Na to, že byl opilej, mluvil fakt zřetelně: "Promiň, ale škrtit tě opravdu nedokážu…" Hned potom mě políbil tak zpomaleně a míň zbrkle. Nepřemejšlela sem nad tim, proč to řekl (i když je mi to jasný…vim, že on na tyhle věci fakt není) a trhla sem mu hlavu do strany, abych mu mohla zašeptat do ucha, ať mě sváže. Jo, řekla sem mu, ať mě sváže. Sakra, co to dělam? Odpověděl mi, že nemá čim, já mu na to řekla, ať mě sváže čimkoliv. Řekla sem mu, ať si vezme muj šátek, kterej nosim. Tim to určitě nějak dokáže. Překvapivě mi k sobě docela dobře svázal ruce i nohy. Jasně, bylo to šátkem, ale přece jenom…na takovej ten první efekt toho, že sem teda svázaná, docela dobrý. No a pak mě lízal. Dlouho mě svázanou lízal a bylo to boží. Sice sem byla pěkně na sračky, ale pamatuju si, jak se mi to líbilo. A jak mi zajížděl jazykem zas taky do análu. Haha, sme holt prasata, no. Má to něco do sebe, když mam ty ruce svázaný a ani ho přitom nemůžu pohladit po vlasech, prostě vůbec nic. A on přitom mučí celou mojí kundu. Jo, to je super. Hm, přemejšlim nad tim, jestli ten muj řev slyšel zbytek bytu vedle v pokojích. No, je to pravděpodobný. Hehe. Uměl to se mnou, věděl přesně, kdy mě přitom má chytit za zadek, kdy mě má pohladit po chodidlu a tak dále. Když přestal, zeptal se mě, jestli chci rozvázat. Haha, to je sranda. To on by měl rozhodnout, kdy mě chce rozvázat. Rozvázal mě a vlastně to byla docela úleva, když sem ho zas mohla celym tělem obejmout. Už v ten moment sem přemejšlela nad tim, co to do mě vjelo, že sem chtěla, aby mě svázal. A to po mě eště chtěl, abych mu líbala bradavky. Prej chtěl vědět, jakej je to pocit. Hehe, okey. Myslim, že nám netrvalo dlouho usnout. Protože únava. Usnuli sme.
Vzbudili mě jeho pohyby, nějak se vrtěl. Mam pocit, že se šel umejt. Když se vrátil, nabídnul mi, jestli se taky nechci jít umejt. Že prej za nějakou dobu bude muset vstávat. No jo, o něčem takovym vlastně včera mluvil. Jde na oběd k babičce. Okey. Řekla sem mu, že sem líná a že se tady eště radši chci chvíli válet. Tak sme se váleli. Najednou mi začal jedou rukou šahat na jedno prso a pak mě obejmul tou druhou, aby mi mohl sahat i na druhý prso. To si pamatuju, páč se mi to líbilo. Objímali se a mazlili a líbali a…mě se kurva nechtělo takhle brzo někam lézt ven. A jeho přítomnost byla tak…příjemná! On ostatně taky neustále opakoval, že se mu vůbec nikam nechce. Do toho sem cejtila, že si je moje tělo vědomý toho, jak se včera pilo. Eh. Neustále kontroloval čas. Ten pocit byl docela mučivej, že prostě za chvíli budu muset vstát a on taky a už tu spolu takhle nebudeme ležet. Kník. Ten moment bohužel přišel. Pfff, zasraný lineární pásmo času! Stejně neexistuje! Když sem si brala prstýnky, jeden z nich se mi někam zakutálel. Bejvalej řekl, že stejně zejtra hodlá ukízet, takže ho najde a ať to teď neřešim. Oblíkla sem se, on taky a společně sme vyrazili do světa. Mezi lidi. Tfuj. Měli sme kousek společný cesty metrem. Když sme šli, měla sem přes kabelku zavázanej ten svůj šátek, přes den bylo moc teplo ho mít. Muj bejvalej na něj tak poťouchle ukázal a lišácky se usmál. Hihi, no jo furt. Tak sme včera zas vyváděli, no… Vtipný bylo, když sme jeli výtahem s nějakym cizim týpkem. Ne, takhle, já vim, že je uplně normální, že lidi jezdí výtahama, ale prostě mi to přišlo vtipný. Bylo kurva brzo, někdy po desátý. Au. Mě baví nás pozorovat takhle v různých zrcadlových věcech, ve výlohách a tak. Takovej páreček, haha. To je ale prdel! Myslim, že když takhle vedle sebe s bejvalym sme, tak že nám to na první pohled sluší. Kráska a zvíře. Najáda a zombie, jojo. Opět sem vnímala pohledy různých lidí kolem nás. Nevim, jestli to bylo kvůli mým mastným vlasům, nebo kvůli tomu, jak nepřehlédnutelný s bejvalym sme. Každej zvlášť taky a když sme takhle vedle sebe, tak je to fakt zajímavý. Ale…dlouho sem se s bejvalym nevedla jen tak ve veřených prostranstvích za ruku. Čekali sme na metro docela dlouho, pár minut víc, než to je obvyklý. No jo, sobota. Byla sem pořád dost mimo, člověk vždycky takhle po propitý noci je po probuzení jak ve snu. Kráčí jak ve snu, mysli jak ve snu, mluví jak ve snu. Bejvalej teda byl asi víc v pohodě, než já. A řikal, jak se těší, až se teď zas pořádně nají. Hm, to mě taky čeká. Začala sem si trochu stěžovat, že já uvidim prarodiče v neděli, že přijedou na oběd a jak to bude zas otravný, že s nima budu muset jít na jídlo a jak se pak budou divit, co sem si to zas dala malýho a jaktože sem nesnědla ani tohle a blablabla. Dřív, než sem větu stihla dokončit, tak mě pohladil po hlavě. Položila sem si hlavu na jeho rameno, jak sme stáli, abych měla alespoň nějakej pevnej bod. Objal mě. Awww, bože, co se to děje. Sjel mi dlaněma po rukou a chytnul moje dlaně. Políbila sem ho. Řekl, že cítí jak je pokousanej. Se smíchem dodal něco jako: "Ženská, kousat mě do ohryzku, achjo…" Omluvila sem se mu a on mě pohladil po hlavě. Lehce sem se mu dotkla prstama toho místa, kde řikal, že cítí, jak je pokousanej. "Ale nic tam moc nemáš vidět. Jenom takový částečný narudnutí. Vypadá to spíš, jako kdyby tě požahala medůza," řekla sem mu. No, byla to pravda, vyloženě cucfleky tam neměl. Jen takový…narudnutí. Usmál se: "Ty jsi moje medůza…" He hehe. Ruku v ruce sme nastoupili do metra. Tam sem se o něj zas opřela, položila mu hlavu na rameno a chytla se ho. Tyvole, to je pohled, co se mi naskytává tady ve dvěřích. Nádhera. Jak nám to spolu sluší… Hehe, divnolidi po ránu s vopicí. Nádhera. Ale fakt nám to spolu sluší… Nejeli sme spolu dlouho, on vystupoval dřív. Řekla sem mu, ať se dobře nají, hehe. Alespoň někdo si umí užít jídlo. Políbil mě a rozloučili sme se. Dala sem si do uší sluchátka a měla zas uplnej WTF pocit. Jela sem tim metrem docela dlouho. To je hustý, teď ty lidi okolo pravděpodobně automaticky předpokládaj, že sme my dva byli jenom prostě další páreček, co měl společnou cestu. Fascinuje mě uvědomovat si ten povrch, to pozlátko, co okolí, který není součást nějaký situace přímo, vidí. Nikdo nemůže ani tušit, co se mezi náma stalo, co se mezi náma děje, že nejsme jenom další páreček mladých lidí. Ale to se nikdo z nich nedozví. Na co by jim to taky bylo?
Matka se divila, co dělam tak brzo dopoledne doma. Teda, když sem jí psala, že nepřijedu domu, tak mi řikala, ať přijedu brzo, ale nečekala, že ten termín dodržim. Haha, naposledy, co sem slíbila, že "přijedu dopoledne" a dopoledne sem opravdu přijela, tak to bylo asi někdy v šestnácti. V sedmnácti už ne. Lol, překvap svojí matku. No, ta si samozřejmě myslí, že s timhle klukem zas chodim, když u něj furt spim. To vždycky nějakym zázrakem v noci zvládnu, alespoň jí oznámit, že nedorazim domu. Nemá ho moc ráda a říká o něm, že je divnej od tý doby, co ho poprvý a naposledy viděla. A taky si z něj občas dělá prdel.. No a co, může jí to bejt u prdele. Měla sem na krku mimochodem taky takový zarudnutí, cucflek to uplně nebyl. Ale jo, bolelo to na dotyk. Ten večer toho dne sem byla divná. Byla sem na baru za kterym byl toho dne J****** a dalšíma kamarádi a bejvalý spolužáci. Ale odcházela sem třeba s půlnocí. Cejtila sem se tak divně, tak divně. Byla tam kamarádka, která se právě tenkrát líbal uplně vožralej bejvalej na fesťáku a svěřovala sem se jí, co se to zas děje. Nebyla sem divná kvůli ní, jak už sem řekla, já to neřešim, bejvalej si to podle mě stejně ani nepamatuje. Ale prostě…je sobota a tenhle tejden sem u něj spala dvakrát. A vlastně předtim noc z neděle na pondělí. Tyole, to mi hlava nebere. Nechtělo se mi pít, to na tom bylo to nejdivnější. Nebylo to protože sem se včera zdělala do sraček, ale prostě se mi nechtělo pít. Bejvalýho sem ten večer neviděla, i když se věděla, v jaký hospodě je, nejela sem tam. Na co taky? To by bylo…trapný. Ne, asi by to nebylo trapný, ale prostě…ne. Dala sem si osamělou a přemýšlivou procházku kouskem centra a jela brzo domu. Stejně zejtra přijedou ty prarodiče a nemusim vypadat uplně vyjetě.



Tohle docela vystihuje muj problém.

Ámen
Rokenrol vám všem

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 28. srpna 2016 v 22:57 | Reagovat

Svázaná a slízaná... Jste nejlepší. :)

2 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 29. srpna 2016 v 2:25 | Reagovat

[1]: Jsme. V naší neschopnosti vyjádřit nějaké věci verbálně rozhodně jsme.

3 Missariel Missariel | Web | 29. srpna 2016 v 16:23 | Reagovat

Kdo nelíže s námi, líže proti nám. A hlavně, všude a dosucha....Mimochodem, takový svazování, a nemusí být jenom šátek.....

4 Lampa Lampa | 30. srpna 2016 v 0:45 | Reagovat

Pás cudnosti? To se fakt ještě dělá? :D

5 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 31. srpna 2016 v 14:24 | Reagovat

[3]: Dosucha se mu to pravděpodobně asi nikdy nepovede... To by bylo špatně. Ano. Svázaný jsme dost i bez šátku.

[4]: Jo. Viděla jsem to, ten kamarád mi omylem poslal fotku. Prej omylem, no...budu mu věřit, že to tak bylo.

6 Lampa Lampa | 1. září 2016 v 13:57 | Reagovat

[5]: Lol tak třeba jo :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama