Já cítím (2)

28. srpna 2016 v 20:17 | Pražský poděs |  Blitky
Přijeli. Byly sme na takový obědovečeři a neměli žádný kecy na nic, bylo to fajn naštěstí. Večer sem měla na práci předevšim dorazit brzo na nyní už opět domluvené setkání s Krásným člověkem a pak sem asi jen tak chtěla…felit buď s bejvalýma spolužákama, nebo asi…jet někam za bejvalym?

Ten mi totiž psal, když sem byla s prarodičema, že našel u sebe doma muj ztracenej prstýnek a předpokládam, že dneska bude jako vždycky sedět v jednom specifickym podniku, tak bych tam mohla zajet. Na domlovenou schůzku sem přišla včas, za což si hodlam postavit pyramidu aj se Sfingou. Po setkání s Krásným člověkem, který bylo fajn jsem se eště na cígo stavila za bejvalýma spolužákama a jela sem za bejvalym. Krásný člověče, klidně bych s tebou zůstala i dýl, ale když už se bejvalej dokope k tomu, že i přímo zavolá, abych přijela a předtim eště napíše (haha, bylo to takový jako trochu stíhačka v mym podání- píšu, někdo neodepíše, tak hned volam jak magor) tak to považuju za státní svátek. Díkybohu žádná z destinací těch různých lidí nebyla daleko od sebe. Bejvalej seděl v tom podniku s nějakýma lidma u stolu, který sem vůbec neznala. Vlastně…seděl tam jenom s jednim týpkem, kterýmu mohlo bejt tak už ke čtyřiceti a druhej týpek, eště starší, seděl částečně u dvou stolů. Omylem sem tomuhle týpkovi tak nějak zasedla místo přímo vedle mýho bejvalýho. Sorry pane. Vrátil mi prstýnek, hodnej. Nějakou dobu byla diskuze typický hospodský tlachání o politice, aktuálnim dění a o věcech, který stejně teď a tady nikdo nezmění. Nechtělo se mi zapojovat, bylo by to nepředmětný, takže sem jenom poslouchala, pila svoje pivo a balila si cíga a dávala ubalit i svýmu bejvalýmu. Prarodiče mi totiž dali dvě kila a já si tak konečně mohla bez výčitek koupit po tejdnu od fesťáku vlastní tabák. Diskuze přestala, když týpek, se kterym se muj bejvalej bavil asi nejvíc, přestal mluvit. Bejvalej se mě zeptal, jakej sem měla víkend. Docela vtipný, naposledy sem ho viděla v sobotu ráno a je neděle pozdní večer, no od tý doby se toho moc nezměnilo. Nebudu mu přece povídat o svojí včerejší divnonáladě. Povídali sme si o jiných věcech. Najednou sme byli u stolu sami, hehe. U vedlejšího stolu seděli nějaký lidi, který už sem asi předtim viděla, ale nevim kdy. Vim jenom, že občas se na mě s bejvalym zvláštně podívali. Seděli sme tam s bejvalym pěkně dlouhou dobu. Když už si chtěl ode mě ubalit několikátý cígo a já mu řekla, že mě to nesere, ať si klidně ubalí, tak mi levou rukou, tou, kterou měl ke mně blíž, odhrnul trochu vlasy z tváře a dal mi na ní pusu. Usmála sem se. Hned potom, co mi tu rychlou pusu dal, tak měl v očích uplně stejně překvapeně vypadající výraz, jako když se tohle stalo před asi dvěma lety poprvý. Moc dobře si to pamatuju. Ten večer mě nabaloval už jakože "hard" a když sem mu na koncertě dala ubalit cígo, přesně takhle mi dal pusu na tvář. Jenže tenkrát v jeho výrazu byla eště taková…nejistota hned potom, co to udělal. Usmát se sice zvládnul, aby bylo vidět jak je vyklepanej. Sakra, to je tak dávno… Pak řekl: "Jojo, už zase *jméno podniku, kde sme byli*. Řekl to kvůli tomu, že když sme naposledy byli tady, tak sem u něj nakonec přespávala, když sme se eště přesouvali dál. Já dodala: "To je to zlý místo, kde sem plakala…" Jo, tenkrát, po návratu z Mighty, jak se začali až příliš bavit o válce v Sýrii. Pohladil mě po hlavě a já se mu hned omluvila, že to nic, že sem se dneska o tom zas jenom chvíli bavila s jednim člověkem (haha, zdravik Krásného člověka) a tak že sem si na to vzpomněla. Hm a pitomý téma bylo na světě. Samozřejmě sme se toho oba zas chytli, on mě začal uklidňovat, že Sýrie možná bude rozmlácená, ale že cedr zůstane, já na něj, že tomu nerozumí a že je v těhlech věcech až moc naivní a blablabla. Málem sme se tam pohádali, ale jenom tak lehce. Bylo by to na bázi toho, že on opakoval furt, jak to bude v pohodě a já že to určtiě v pohodě nebude, že tomu nevěřim. Ne, nerozbrečela sem se, jak minule. Hladil mě celou tu dobu našeho rozhovoru pomalu a něžně ve vlasech. Nechtělo se mi se furt motat okolo tohohle tématu, tak sem řekla, že už to nechci řešit, že je lepší se bavit o příjemnějších věcech. On na to jenom: "Ale stejně tě budu chvíli ještě lískat ve vlasech". Pamatuju si tu větu, jelikož sem tenhle výraz neslyšela pěkně dlouho. Přitom se na mě usmíval a pak mě políbil. Nejdřív jen do vlasů, ale otočil mi hlavu a políbil mě na ústa. Hustý. Tady. Takhle. Přede všema. Pořád tady byly totiž ty jeho známý. Zbytek fungování tady už byl v pohodě. Všimla sem si, že většina lidí už začala postupně odcházet. Muj bejvalej začal o tom, že prej jedinej, kdo si jeho "zarudlýho" krku všimnul, byl jeho otec u tý babičky. Haha, mýho cucfleku si nevšimnul asi nikdo. Teda, matka pravděpodobně jo, ale ta už nic neřiká. Dál bejvalej mluvil o tom, že ten pátek byl fakt zajímavej, ale "Nelituju ničeho," zašeptal mi. To už sme vedle sebe seděli dost blízko a drželi se za ruce. Řikal, že prej předtim nikdy nic takovýho, jako bondage nedělal. Usmála sem se, vždyť já vlastně taky ne. Když sem šukala s bejvalym šoustkamarádem, tak ten žádný provazy nepotřeboval. Ten si mě dokázal podržet sám, přesně tak, jako potřeboval. Řekla sem mu, že já na to taky nějak extrémně nejsem, že sem se jenom opila a…tady sem se v tý větě zasekla. Nevěděla sem, jak pokračovat. Nechtěla sem mu řikat tu story o bejvalym šoustkamarádovi a že sem si prostě jenom v opilosti vzpoměla na nějaký věci tim, jak mi dal ruku pod krk. Diplomaticky sem řekla, že: "Tohle bys asi neměl vědět". On se nenechal odradit. "Je to na dlouho," snažila sem se dál. Kouknul se na hodiny: "Času dost." Hm, super, asi mě zahnal do slepý uličky. "Už si to načala," pokračoval. "Okey," nechtělo se mi cokoliv řešit, nebo jakokoliv odporovat. A taky sem začínala být docela vožralá. Snažila sem se to nějak dát dohromady, ale stejně to muselo vyznít strašně nešikovně. Vyblila sem mu uplně všecko, od začátku do konce. Jak sme se s bejvalym šoustkamarádem začali bavit, jak sme se bavili čim dál víc, jak sme spolu byli pořád, jak sme spolu začali spát, jak sem se do něj nešikovně zamilovala a jak sme to mezi sebou neměli ujasněný, jak přišel ve špatnej čas (ano, nezapomněla sem zmínit starýho děvkaře, co tomu předcházel…to se na mě muj bejvalej kouknul fakt divně, když sem zmínila kolik bylo mě a kolik jemu), jak nám bylo krásně a jaký to bylo úžasný období, když sme chodili do starý hospody hrát na kytaru a zpívat, která je teď už docela dlouho zrušená, jak se to celý postupně posralo, jak se na Silvestru málem vyspal se svojí bejvalou holkou, kterou si tam drze přitáhnul, jak se potom začal chovat jak totálně bezcitná svině, jak sem eště měla snahu to urovnat, ale jak mi ten kokot lhal a jak pak začal chodit s tou malou hnusnou holkou, jak se mi díky těmhle dvěma situacím začali zhoršovat deprese, jak sem se chtěla na tom Silvestru zabít, jak sem se chtěla zabít i potom a jak…tejden po zradě mýho bejvalýho šoustkamaráda sem potkala právě něj. Muj bejvalej nějak asi uplně nepobral, jak to s tim vlastně souvisí a už nevim, jak sem diplomaticky vokecala to, že sem si vzpomněla právě na tohle. Žádnej kluk nechce slyšet, že s nim holka v posteli myslí na někoho jinýho. Přesto to tak nebylo, já nemyslela na svýho bejvalýho šoustkamaráda, já si jenom vzpomněla na to škrcení. Začal mě hladit po vlasech a líbat. Celou dobu tohohle mýho monologu o bejvalym šoustkamarádovi prakticky mlčel, jenom mi občas chytnul ruku jinak, nebo střídal výrazy v obličeji. Nejvíc asi reagoval na tu pasáž o Silvestru, kdy sem řikala, že se tam s tou svojí bejvalou holkou málem vyspal a vůbec by mu to nepřišlo blbý. Dokonce prohlásil: "Cože, to si děláš prdel?" Hm, kéžby… Jak sem ten monolog dokončila, začala sem se mu omlouvat, že to asi fakt slyšet nepotřeboval a že doufam, že na to do zejtřejší střízlivosti zapomene. On ať prej mlčim, že to sám chtěl slyšet. Hrála hudba, teď byla dobře slyšet. Zůstali sme tam uplně poslední, oficiálně už tam bylo zavřeno, bejvalej eště stihnul vyžebrat poslední piva od barmana. To už sme se k sobě zas chovali jako páreček. Prej mam víc útlý prsty, něž si myslel, podle toho prstýnku. Vzala sem ten prstýnek a nasadila si ho. Je to prstýnek na druhej článek prstu. Začala sem se mu smát. Ale prej mam stejně hodně hubený prsty. To dává smysl. Jak mi na Žižkovský noci (když sme byli spolu) vzal omylem dva prstýnky, protože si je předtim zkoušel, byly mu sotva na malíčeka já je nosila na prostředníčku. To si pamatuju. Začínal být roztomile opilej, jelikož mu slova padaly trochu těžce a zas začal řešit to, jak podle něj mam na svojí tělesnou konstituci dost hlubokej hlas. A zas začala, jak se mu líbí a jak mu to přijde sexy. "Stejně si myslim, žes mě nakazila," prohlásil, když se už po několikátý rozkašlal. Jo, má pravdu, nakazila. Chytla sem tenkrát na fesťáku něco jako "fetorýmičku" a jak sem s nim trávila první noc po fesťáku, tak sem ho asi nakazila. Jenom u něj se to projevuje jako kašel. Chudák, ale řikal, že je mu to fuk. On stejně neustále chrchlá, nejvíc po ránu. Asi by měl přestat kouřit... Taky zmínil to, že v ten pátek bylo fakt divný, jak sme tam všichni byli na tý chotbě. Jej, tak nejsem jediná, kdo z toho měl trapnej pocit. Ale on asi neměl trapnej pocit. Pochopila sem, že si snad i myslel, že bych šla spát do pokoje *jméno toho našeho kamaráda*. Tenhle jeho dojem mě vyděsil, začala sem mluvit o tom, že je to přece blbost, abych šla spát k *jméno toho našeho kamaráda*. Že nevim, co má za dojem, ale že spolu teda rozhodně nic nemáme a nebudeme mít, že sme jenom kamarádi a že stejně spal s *jméno naší kamarádky*. Fuck, ups, to sem asi nemusela vykecat, hehe. Bejvalej mě uklidnil, že to tahle nemyslel, že jako z mojí strany, ale že z jeho strany mu to tak trochu přišlo, jak tam tak nešťastně stál a koukal. Hehe, ne, myslim, že byl jeho dojem špatnej. Nebo teda já si to fakt nemyslim. Byla sem strašně ráda, že sme spolu jenom takhle sami. On totiž zítra odjíždí pryč. Já odjíždim za pět dnů a pryč budu deset dnů. Mineme se a neuvidim ho strašně dlouho. Když sme dopili pivo, šli sme eště na jedno. Nedaleko. Jen tak, aby se historie opakovala. Když sme totiž přijeli teď z fesťáku, taky sme byli nejdřív tady a pak tam. Bylo něco po jedný, takže né zas tak pozdě. Sedli sme si, dali si pivo a naše debata byla spíš už jenom…normální rozhovor dvou lidí, co spolu něco maj a teď sedí v hospodě a baví se o všem možnym. A do toho se pořádně líbaj. Tady už sme byli pěkně bezprostřední, stejně sou v tomhle podniku už jenom samý starý vožralové. Jenom mam obavu o svojí pověst u barmana tady. Podle mě si ten barman myslí, že sem pěkná děvka. Občas sme sem chodili s Oi a teď se tu zas líbam s někym jinym. Navíc s ksichtem, co tady není uplně neznámej. Haha. Svýho bejvalýho sem asi začala víc kousat, než líbat, protože mi musel říct, ať přestanu, že ho to fakt bolí. Sakra. Sem vožralá a neuvidim ho dlouho a nejradši byl ho snědla. A vlastně už mi ani nechutná to pivo, chci ho jenom líbat. Dělali sme všechno, jako kdyby…jako kdyby sme spolu chodili. Nechápu to, je to tak dobrej pocit i když je to uplně jedno. Mam v tom pořád jenom ten odraz minulosti. Seděli sme tam asi hoďku, když nám jel už spoj, tak sme šli. Nedopila sem pivo, to se mi dlouho nestalo. Šli sme a drželi se za ruce, měli sme stejnou cestu. V tramvaji sem zas viděla jenom náš odraz, kterej prostě vypadá kurva dobře. Jak nějaká malba od Dürera. Vystoupili sme a když sme šli přes koleje, zakopla sem. Měla sem na sobě zas ty debilní boty. Sou krásný (Vagabond), ale celej den se v nich kvůli podpadku a platformě nedá vydržet. Já už v nich sem ale už tak deset hodin a docela dobrý. Sice mam rozmrdaný paty a prsty, ale hlavně, že vypadam dobře, žejo. Možná i jedenáct, nebo dvanáct. S prarodičema sme vyráželi na tu obědovečeři tak ve tři a teď nějak na třetí táhne. Bejvalej mě eště tahal do nonstop večerky pro lahváče. Okey, dáme. Zas taková zima není. Koupili sme dva a šli na zastávku, odkud mi jel spoj dom. Začal se mi skoro až omlouvat, že dneska u něj fakt nemůžu spát, páč zejtra odjíždí. Nevadí. Sedli sme u zastávky na takovej schůdek a mělo mi to jet za chvíli. Pfff, nikam nejedu. Když asi po pěti minutách ten bus přijel, řekla sem mu, ať tu se mnou eště tu další půlhoďku vydrží. Alespoň to dopijem. Mimochodem, on koupil ty lahváče. Oba. Hustý, on mi koupil pivo. Už sme moc nemluvili, jen se tak líbali a objímali. Zase se ho omylem kousla do jazyka, zas mi musel říct, ať toho fakt necham, že ho to bolí. Tyvole, já sem strašná. Omlouvala sem se mu, ale taky sem řekla, že mam prostě asi hlad. Představa těch několika dnů, co ho neuvidim se mnou asi fakt dělala divný věci. Díkybohu i za tu blbou půlhodinu tady na zastávce nad lahváčema. Každej polibek sem potřebovala. Řekla sem mu, že si přeju, aby do rána zapomněl na to všecko, co sem mu řekla o bejvalym šoustkamarádovi. Řekl mi, ať toho necham, že to sám chtěl slyšet a ať mu trochu věřim. Vyjel mi po krku, to už je dneska po několikátý, začalo to v tý druhý hospodě. Taky sem mu vyjela po krku. Asi měl zas strach, že ho začnu hryzat, tak mi eště řikal: "Nekousat, žužlat" a mě to přišlo strašně vtipný. Pak na mě začal trochu víc šahat, než šahal předtim. Mačkal mi prsa a po chvíli mi i začal zajíždět rukou mezi nohy. Strašně sem zvhla. Bože, proč... Nejradši bych, aby mě teď odnesl k sobě domu a aby mě tam svlíknul a pokračoval dál. Bohužel to nejde. Tak tři minuty sem se odhodlávala k naprosto jednoduchý věci, zda-li mu maj říct, že mi bude chybět. Tyhle věci sou pro mě tabu, řikat mu něco takovýho. Z toho důvodu, že spolu nejenom nechodíme, ale ani by mi neměl chybět. V jednu chvíli sem si řekla fuck it a ty tři slova ze mě vypadly. Objal mě pevnějc a řekl mi, že mu taky budu chybět. Nevim proč, nějak mě to potěšilo, i když vim, že já mu určitě nebudu chybět tak, jako on mě a že to řekl jenom protože se to prostě řiká.I když...kdo ví. Třeba si každej budeme chybět trochu jinak a trochu jinak intenzivně. Jenže půlhodiny netrvaj večně. Dali sme si během tý doby asi dvě cíga a vypili ty lahváče. Bože, v tu chvíli bych udělala cokoliv za další půlhodinu s nim. Naposledy sme se intenzivně políbili a objali. Možná sem mu to eště zopakovala, že mi bude chybět. Protože poslední věta, co si od něj pamatuju byla: "Ty mě víc."

Fascinuje mě, že přes víkend sem viděla nad Vltavou tři ohňostroje. Takhle...jeden večer jeden ohňostroj odkudsi za Petřínem. Druhej večer dva ohňostroje, jeden od Vyšehradu a za chvíli druhej taky někde z druhý strany řeky, něco jako Malá Strana, nebo jeden z ostrovů. No a třetí den, to byla právě neděla, sem viděla obrovskej ohňostroj.
To bylo v čase, kdy sem právě mířila do podniku za bejvalym. Šla sem pěšky po nábřeží, bylo před desátou a bolely mě nohy z bot, jelikož sem si na celej den vzala boty, který po pár hodinách začnou řezat. A najednou vidim zas ohňostroj. Jenže tenhle ohňostroj byl mnohem větší a výraznější, než ty dva předešlý. Trval zatraceně dlouho a líbil se mi. Řikala sem si, hmmm, co to asi je? Proč někdo dělá ohňostroj? Co se stalo tak významnýho? Možná je to oslava toho, že se vídam se svym bejvalym víc, než by odpovídalo našemu vztahu, vzhledem k tomu, že je to muj bejvalej. Sou tohle oslavný salvy tohohle faktu? Nebo taky ne, třeba někdo někde slaví něco strašně významnýho a proto si řekl, že je dobrej nápad odpálit ohňostroj. Ve skutečnosti sem si stejně držela myšlenku, že je to moje slavobrána.

O pár dnů pozdějc sem se dočetla, že ten velkej ohňostroj byl kvůli nějaký svatbě. Aha, tak přece jenom to bylo za účelem toho, že byl někdo pravděpodobně šťastnej.

Jo a...psal mi Iblís. Psal mi, že mi jen chtěl říct, že se omlouvá, že mu trochu hrabe a že doufám, že vim, že to nemyslel zle. Nepochopila sem to, myslí, jak sme spolu tenkrát na tom privátě šukali? Asi jo. Ale to už bylo...sakra před měsícem a něco. Lol. Tak sem mu odepsala, že moc nevim, co přesně má na mysli. On na to, že v tom případě si asi nějaký věci až moc bere, ale že naráží na to, že se občas chová jak vůl. Notaaak, tohle už máme za sebou, drahej. Jestli si on připadá jako vůl jenom protože se se mnou zas jednou vyspal, tak to teda nemusí. Prostě sme se opili a myslim, že z toho balkonu máme oba dva docela zážitek, ne? Ňuňu, to je roztomilý. Ono to má výčitky svědomí... Napsala sem mu, že některý věci se prostě dějou a že sama za sebe netvrdim, že se vždycky chovam naprosto příčetně. Hehe, po měsíci si vzpomene na to se omluvit, hlavně se omlouvá za uplný hovno. Prostě jsem se spolu vyspali, no a co? Bylo to super, udělala bych to znova. Teda, ne teď, vzhledem k mojí momentální situaci, ale jindy určitě jo. To je tak divnej člověk. Mě prostě nepřestane bavit. Dělala sem si z něj trochu zlou srandu s kamarádkou, že mu proto trvá vždycky tak dlouho, než se udělá. Že mu prostě chvíli trvá, než si vůbec uvědomí, že souloží. Lol. Ne, mam toho kluka ráda. Baví mě.

Je to sranda, muj bejvalej se neplánovaně o den, nebo dva dřív. Super, A to se nemohl neplánovaně místo dneška vrátit třeba včera, abych ho eště stihla vidět? Ne, náhoda je blbec, občas ne v pozitivnim slovasmyslu. Sem už totiž od rána na cestě. Teď zažívam docela muka a to sem ho neviděla jenom tejden. Teprve zažíná noc a já bych dala cokoliv za to s nim strávit eště jeden večer v Praze, třeba v tý blbý hospodě s našema kámošema, kde právě teď sedí. Chce se mi ze sebe blejt, takhle se zamilovat je fakt nechutný. Tohle je jeden pocit, ale co je horší…on mi vážně chybí. Zase cítim ten divnosvazující pocit nedostatku. Tfuj. Doprdele už! Nejradši bych se na to vysrala, vždyť já si to tady ani pořádně neužiju, tyvole! A to jenom kvůli tomu, že mam pocit, že si snad můžu dovolit, aby mi chyběl. Je hloupý opakovat, jak sem do něj zamilovaná, to já přece nikdy nepřestala, ale teď mam pocit, že vzhledem k tomu, co se mezi náma děje, mi může chybět. Sem píča, strašná píča. Vždyť já mu ani kvůli svojí nabubřelosti nedokážu napsat, že už teď mi chybí. Uá! Možná by bylo nejlepší vypnout internet, aby mě nerušil a prostě na něj, na Prahu a i na kamarádky na tejden zapomenout. Jenže já kráva si tentokrát zaplatila připojení v zahraničí! Jediný, co mě ukájí je právě bohužel to, že mi muj bejvalej lajkuje každej pitomej status a každou píčovinu, co na fejsbůku sdílim. Haha, mam chuť si dát facku. Uá! Posloucham Deep Purple a snažim se uklidnit. Jenže teď začalo hrát Child In Time. To je song, na jehož krásu umírám. Díky, tyvole…
Chce se mi křiče a do toho brečet a do toho neartikulovanýho křiku křičet to, jak moc mi chybí. Jenže nemůžu, páč je deset večer a já sedim v buse společně s dalšíma lidma, který asi už i spí. Nejradši bych se na ně ale stejně vysrala. Možná brzo zabiju řidiče a otočim směr zpátky do Prahy, hehe. Lol, bože. Napadaj mě fakt píčoviny, přesně takový píčoviny, co napadaj zamilovaný lidi. Heh, to je moment, kdy bych byla radši, aby mě ty píčoviny napadali z toho, že už sem se den nenapila alkoholua a že začínam mít absťák. Všecko lepší, než se zamilovat, hlavně do týhle osoby. Kurva, připadam si jak fraktál. Taky se furt opakuju.

A v buse mě baví víc pozorovat noční krajinu, než denní. Hlavně, když se projíždí městama. Asi bych se měla trochu vyspat, už není deset, je půlnoc.

Takže tohle byl asi jedinej kompletní tejden od června, kdy sem nebyla vožralá každej den, nebo minimálně přivožralá. Okey, okey, včera sme si s matkou sedly na Sangrii (jo, byla fakt výtečná), daly sme si litr, matka po druhý sklence prohlásila, že se začíná motat (špatně zpracovává alkohol a fakt jí vožere uplně všechno) a že už to nechce. Tak sem to celý dopila v horizontu asi čtyřiceti minut sama a lehce sem se připila. Ale vlastně ani ne. Ale cejtila sem po tom střízlivim tejdnu změnu. Teď už sem nějakou tu hodinu v buse směr Praha. A kurva se těšim. Na kamarády a na alkohol a na drogy taky, ale hlavně na svýho bejvalýho. Kurva. Nesnášim se. Obecně, ve Španělsku to bylo fajn. V rámci možností. Byla sem na pláži, myslela sem na něj. Byla sem v moři, myslela sem na něj. Byla sem nakupovat, myslela sem na něj. Ale hysterie z toho, jak mi chyběl na začátku mě přešla. Stejně mi chybí. Koupila sem spoustu věcí, dvě fakt pěkný kvalitní kožený tašky, bílou rozepínací tuniku s kapucí, ve který vypadam buď jako mesiáš, nebo jako postavička z nějakýho horroru, saténový kalhoty z sheikovýho paláce (který ale nejsou typ posrávaček, sou volný, ale rovný, takže v nich nemam velkou prdel) a stříbrnej ozdobenej kroužek do ucha. Sem černější tak o dva/tři odstíny. Viděla sem naživo Gaudího genialitu. Casa Battló je stejně nejkrásnější a u Sagrada familia sem málem umřela na šok a ohromenost. Ohromenost? Existuje to slovo? Nevim, prostě sem byla ohromená. Taky sem se poprvý v životě u moře koupala bez podprsenky. Nepočítam to, když mi tenkrát v Chorvatsku bylo asi pět, samozřejmě. Jako…proč toho nevyužít, když Španělsko není Turecko, kde je to zakázaný a kde sem naposledy u moře byla. Navíc mam opálený prsa a je to hezký. Prdel byla občas pozorovat ty "strašně nenápadný" pohledy osob mužského pohlaví a různého věku. Je fuk, jestli jim bylo třináct, nebo šedesát. Hm, asi sem trochu exibicionista, je mi uplně u prdele, že na mě ostatní čumí. Když se chci svlíknout, tak se prostě svlíknu. To je fuk. Já se těšim, až ho zas uvidim.

Hlod z messengerové noční konverzace s J******* o mé nynější situaci. Začalo to tím, že nevím, jestli mám svýmu bejvalýmu napsat jenom jednu blbou větu o tom, že mi chybí. Najednou se J****** dostal k tomu, že bysme spolu měli zas nějak chodit a že bych se do toho měla občas vyspat s Iblísem, že by to pro mě bylo nejlepší. Načež já sem argumentovala tim, že ve skutečnosti už bych neměla spát s Iblísem po tom, co mi opět psal a během toho sme se nějak sobě navzájem omluvili, že se občas chováme nepříčetně (narážel na to, jak sme spolu ne zas tak dávno šukali na tom privátě). A J****** mi napsal něco ve smysli: "Jo tak teď už s nim zase nechceš šukat, jo? Pche, to řekni svojí vagíně do vočí!" Jo, vim proč mam toho kluka tak moc ráda. J****** mě asi zná.
Tak sem si dala cígo na balkoně a před čtvrtou sem svýmu bejvalýmu napsala. Že mi chybí. A že mi na to nemusí odepisovat. Takhle stručně. Nečekam reakci, jenom chci aby věděl, že mi chybí. Už teď se bojím, co tam najdu ráno.

Ráno sem našla stručnou odpověď: "Ty mě taky." Okey...

Konec povalování se ve Španělsku. Sem zpět v Praze. Tmavší tak o tři odstíny. Jdu pít.


Den druhý v těhlech stračkách (psáno těsně po odjezdu mýho bejvalýho). Pláču u tohohle songu. Vyhrabala sem v sobě zbytky něčeho, o čem už sem neměla ani ponětí, že furt eště existuje. Milovat druhýho člověka je závislost. Nenávidim to. Jenže cejtim uplně v jiných rovinách, je to jako kdybych si dala nějakou fakt kvalitní dobrotu, reakce mýho těla sou stejný. Je to jako kdybych si zhašovaná dala půlku tripa a do toho vyšňupala pár lajniček emka. Jenže...je to eště lepší. Popisovat lásku nejde. Sou to strašný muka. Deja vu. Opravdu eště cejtim. Opravdu to eště umim. Nemůžu tomu uvěřit.

Ámen
Rokenrol vám všem

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 28. srpna 2016 v 22:35 | Reagovat

Vidět polonahou koupající se poděsku je snem mého života. A od čeho sny jsou? :)

2 JB JB | 28. srpna 2016 v 23:03 | Reagovat

Takovej úvodní dotaz, J******* má 6 nebo 7 hvězd? A má to nějakej důvod? Jinak jsem snad delší článek nikdy nepřečetl, černo-červený písmo. Trochu jsem to tušil, měníš i přezdívky? To asi nebude bejvalej věčně, ne? Nebo jo? :D Jenom taková technická výtka, víc popsat prostředí, o něco. To Tě asi nebaví, ale nám by to pomohlo. A co dodat? Mám rád autentický věci a tohle rozhodně je, není to žádná póza, za to palec nahoru. Inspirativní.

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 29. srpna 2016 v 2:23 | Reagovat

[1]: Od toho, aby se plnili. Nebo taky ne. Záleží na situaci a na možnostech.

[2]: Je to jméno (reps. zdrobnělina), takže je to podle skloňování Pár dnů na 40 000 znaků nebude nikdy stačit.Neměním, tento bývalý je má první láska. Kdo ví  jak moc bude bývalý... Jaké prostředí? Jak konkrétněji? Máš pravdu, tohle je autentické, až bych z toho blila. Jen se ta autentičnost vytrácí, čím víc to člověk píše jako vzpomínku.

4 Missariel Missariel | Web | 29. srpna 2016 v 16:26 | Reagovat

Ty vole, čím dál lepší prasinec, jen takový moc reportážní....

5 krasny-clovek krasny-clovek | Web | 30. srpna 2016 v 23:03 | Reagovat

A zase se mi tam cpe tvůj bejvalej! Nu co. Taky děkuji teď už oficiálně za setkání a tak. Taky bylo fajn. Ale chtělo by to pro případné příště víc alkoholu, tvými slovy "zafelit", třeba s těmi kamarády, to aby se atmosféra ještě více uvolnila a abychom měli společný zážitek. Háhá!

6 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 31. srpna 2016 v 14:22 | Reagovat

[4]: Zprávy z jiných vesmírů, z vesmírů alkoholiků, pilných studentů, cílevědomých talentů a feťáků,z vesmírů pražské omladiny v rozkvětu, co bys čekal? kveteme jako kvítí, jen občas hnijeme. Strohý popis, jen ty emoce občas přece jen obsadí své místo. Škoda. Nemám je totiž ráda. Na druhou stranu by to bez nich nebyla taková prdel.

[5]: On se vecpal, ano. Mě to nevadí, já jsem za to byla vděčná.

Hehe. Ano, dáme ty speciály co jsou na lodi :D

7 Nany Nany | Web | 1. září 2016 v 19:08 | Reagovat

Tak já nevím, nakolik je ještě pořád "bejvalej" :-D

8 Paralela Paralela | E-mail | Web | 2. září 2016 v 18:38 | Reagovat

Já si ty deníky dávám na etapy, abych to jakože zvládla. (1) mě bavila víc, vzpomínky na spoustu takovýho toho sezení, pohledů, pocitů...no, možná zas chci chodit mezi lidi. Doufám, že se to všechno v další části nějak fatálně neposere, to bys mě naštvala! :D tohle je úžasně něžný

9 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 3. září 2016 v 11:54 | Reagovat

[7]: To já taky ne. Ale je.

[8]: Já už rezignovala na to něco organizovat. Chceš chodit mezi lidi, vždycky chceš chodit mezi lidi 😄
U mě se už nemůže posrat vůbec nic, to nevidíš? 😁 Věci podobného ražení, jako se mi teď dějou se už budou dít pořád. Alespoň na tom pracuju, teda.

10 Paralela Paralela | 16. září 2016 v 17:48 | Reagovat

[9]: Drsný. Tohle mě zarazilo takovým tím pocitem "aha- tohle je ten přístup, který dělá z lidí relativně spokojený". Tvůj Fak*it je takovej plnohodnotnej

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama