O festivalu, o přátelství, o drogách a o lásce (1)

21. srpna 2016 v 10:31 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Nenapadá mě ani jedno slovo, který bych dala nad tuhle čáru, tak, jako to obvyle dělam. Nemůžu uvěřit ani jedný věci, co se udála od začátku festivalu. Jo, to je dobrej vztyčnej bod: festival. Byl skvělej, dokonalej, kam se hrabou Mighty a vlastně...jakejkoliv jinej fesťák. A dál, hm...to už bylo zas sklouznutí po banánový šlupce. Ale...moc příjemný sklouznutí.

Ráda bych teď už sepsala všechny sračky, co se mi staly, ale musim vyřešit jednu situaci, odkaz na ní pozdějc. Třeba pod znakem zlomenýho srdíčka. Místo takový tý klasický hvězdičky, zlomený srdíčko to vystihuje líp. Tohle: 💔

Mam brutální kocovinu. Doslova. Hlava, jak střep. A moc dobře vim, že je to z toho spaní na gauči. Trvala do druhé hodiny odpolední. Nebo možná do třetí hodiny odpolední. Ve skutečnosti v době, co sem psala tuhle větu sem eště ani netušila, co se zase stane potom a že...uh. Nespala sem doma, tenhle tejden se mi opravdu nepodařilo mockrát spát doma a nechápu to. Eh, už zas se zamotávam. Takže popořadě...

Jelo se na festival. Na nejlepší festival v celym vesmíru, znalí lidé ví. Pokud by mi kamarádka nenapsala pár dnů předtim, že sem se s ní dohodla, že jedeme autem, asi bych na to zapomněla. Zapomínam pořád a dokola. Odjížděli sme pozdě, čekalo se na holku, co si zrovna zabouchla klíče. Zrovna, když se má někam odjíždět. Náhoda je blbec. Ale veškerý splýny nás přešli už po cestě, eště nakoupit nějaký dobroty (hehe, huleníčko) a nejlepší tři dny v roce můžou začít. Cesta netrvala tak dloho, jako sme mysleli. Stihli sme nakoupit ve večerce, hezky vínečko a pivo. Hned po příchodu k místu, kde se stanuje sem z dálky slyšela řvát J******, kterej byl na místě už dlouho před náma. Běžela sem k němu, i když sem měla krosnu i se stanem a šťastně sme se obejmuli. Společně s mou výpravou sme zakempili blízko nich a dali si první brko tady. Jou. Rozhodla sem se postavit si stan ne okolo J****** a spolu, ale u těch druhých kamarádů. To je samozřejmě zavádějící, tenhle festival je plnej kamarádů. Jenže je nanic, když člověk zná uplně všechny a ty lidi se mezi sebou tak dobře neznaj a tak si každá skupinka postaví stanový kolečko na x rozdílných místech. Chjo. Jak sme hledali další lidi, tak sem mezi tim potkávala samozřejmě uplně všechny, včetně Iblíse (kterýho sem dlouho neviděla) a Světlonoše (kterýho sem taky dlouho neviděla). Hned, jak sem si postavila stan (s výpomocí od mého kamaráda, jelikož sama sem nemožná), tak už začali přijíždět další a další lidi a bylo mi jasný, že tenhle ročník bude zas šílenej, jak...jako vždycky.
Bylo na čase vymyslet fetoplán. Tak, aby bylo všechno v pohodě a moje tělo nebylo totálně oddělaný. U J****** sem měla objednanej dekl, kterej mi samozřejmě dal, jenom teda ta cena byla vyšší, než obvykle. Dvě kila, pche. J****** ho eště s jednim kamarádem testovali včera a prej dobrý. Hodně dobrý. Gut. Teď eště najít tripovacího parťáka/parťačku, ne, že to minulej rok nebyla prdel, když sem celou noc na tripu trávila uplně sama, ale přece jenom... Měla sem plnou hlavu plánů a nápadů, je tu tolik lidí, tolik možností, tolik příležitostí k čemukoliv na světě! Jo! Chci se tady s někym vyspat? Nic proti tomu nemam, tady se ke mě nenasáčkoval kamarád do stanu (jako tomu bylo na Mighty), mam stan pro sebe a pro kohokoliv! Je tu muj bejvalej, je tu Iblís, je tu stopadesát dalších čůráků! Chci se tady poslat uplně do sraček? To je samozřejmost! Nikdo mě za to nebude soudit, ostatní budou uplně ve stejných sračkách, jako já. Whooo, párty začíná. První koncert v balkánských rytmech mě hodil do kompletně festivalový nálady. Tam sem si koupila od kamaráda kouli, prej hodně emkovou, zaručoval se mi, že sou dobrý. A taky sem si našla fetoparťačku.


Pardon, ale musim to prokládat! Kvůli atmosféře... Povšiměte si ale chyby v moment 2:10- jeho zorničky jsou normální a né jako černé díry do vesmíru. To je špatně.

Dáme si to někdy kolem devátý/desátý, ať nejsme uplně v hovnech do bílýho rána. Přiznam se, že sem i v jednu chvíli váhala, jestli chci ten psychedelickej výlet pokoušet. Když sme zrovna byli na dost psychedelickym koncertě, tak sem uažovala nad tim, jestli je moje psychické rozpoložení pro trip vhodný. Ano, měla sem dobrou náladu. Byla sem zhulená, ne opilá. Jenže...co když nasrtane jeden záblesk a já chytim bad trip? Jeden záblesk? Co je to jeden záblesk? Muj bejvalej je ten záblesk. Těch pár hodin, co tu sem, sem ho viděla tak třikrát, z toho sme se pozdravili jenom poprvý. Furt někde běhá. Na druhou stranu, minulej rok sem si dala tripa sama. A celou noc sem byla sama, kromě momentů, kdy sem někoho sem tam potkala. To bylo v době, kdy sem eště vůči svýmu bejvalýmu byla plná hořkosti a taky sem to přežila. Nebudu tady přece na suchu, tripa si dam, ale pro jistotu jenom půlku. Nemusim bejt v hovnech uplně. Bylo tak jedenáct, je čas! A tam sem rozhodla, už byla tma a mě došlo, že přece nejsem nováček a umim se ovládat. Takže jdeme na to, kyselinko drahá, za hodinu budu v prdeli! Kamarádka si dala teda celej, já tu větší půlku, co se mi podařila rozdělit. Wheee! Hodinu sme se jen tak potloukali eště s dalšíma lidma po areálu, vyhulili sme asi dvě brka. Pak už začínala další kapela. To už bylo okolo půlnoci. Hrálo takový skáčko. Probojovali sme se docela mezi lidi do kotle, ale ne do šílenýho kotle. Přesně v jeden moment, když se rosvítili světla, tak sme se na sebe s kamarádkou podívali a usmáli se. Beze slov, obě sme cítili to, co ta druhá. Začíná to najíždět. Oujé. Koncert na tripu byl zajímavej, člověk slyší víc, než když je jenom zhulenej. Myslim, že by to bylo eště jiný, kdybych ten koncert viděla až za pár hodin, tohle byl jenom takovej příjemnej nástřel. Pravý výletění nastalo až potom, co se dav před podiem rozpustil. Naše škleby s kamarádkou mluvili za nás- sme v piči. V dobrý piči. Našli sme partičku pár lidí, co seděli kousek od podia a přidali se k nim. Felili sme u hlavní stage a před barem. Pár lidí tam bylo na éčku, s těmahle lidma sme měly naprosto boží konverzaci. Hovory různě nafetovaných lidí sou zábava. Nejvíc se asi bavil zbytek, co byl jenom vožralej. Vim, že začali i přicházet další známí jenom aby se na nás mohli koukat, hehe. V tu dobu sme s kamarádkou získali motiv našeho dnešního výletění.
Každej trip má příběh, je to divadlo v reálu, který neni nahraný a přitom vlastně je. Dnešní noc je noc v akváriu. Začala to kamarádka která prohlásila, že člověk (co kousek od nás vožralej ležel a asi spal) je pod vodou. Vlastně všechno je tu pod vodou. Živej prot kolem nás připomíná mořšký řasy, co se vlní. Nevim, jestli se vlnili doopravdy, ale možná i jo. Mam pocit, že foukal vítr. Střídavě pokapávalo a pak zase přestávalo. Předpověď počasí byla taková, že snad nemá jenom pršet, ale že má bejt i bouřka. Překvapivě, to pokapávání nijak nesouviselo s naší halucinací, že sme pod vodou. Ne, takhle...já a kamarádka sme byli v akváriu. Měly sme vlastní akvárium, co nás oddělovalo od ostatních. To byl náš dnešní motiv. Je super, jak ty motivy vždycky přichází sami. Ostatní se z nás mohli posrat smíchy, když sme o tom povídali. Jeden kamarád (moje drogová máma, mimochodem) mi slíbil, že mě nebude schízovat, až budu najetá, ale stejně si ze mě dělal prdel. Hlavně mi často opakoval, ať si dam tu další půlku, že to bude větší sranda. Když si to tak zpětně přebíram, ve skutečnosti mě asi moc nescházoval, jenom sem měla takovej pocit. No jo, ostatní lidi holt nebyli v našem akvárku. S tim sme mimochodem měli celou dobu docela problém. Když nám někdo narušil naše akvárku. Třeba jedna kamarádka asi uplně nepochopila, že nemá bejt k lidem na tripu moc touchy a neustále za náma lezla a tak. Musela sem jí odhánět, mohla by nás začít schízovat, když chtěla bejt furt s náma, ale nebyla na stejný vlně, jako my. Dokonce i moje tripokamarádka mi občas vyčítala, že jí nechápu a že nevidim to, co vidí ona a to jenom z důvodu, že sem měla půlku a ona celej. No, je to možný. Pak začalo chcát, už ne jenom občas, ale souvisle. Haha, jo. Tak tohle bude velká prdel. Procházeli sme se po areálu, jen tak. Zkoumali sme, co kde je. A pak už jenom vim, že pršelo víc a víc a všichni se nějak vytratili. Tak sme se rozhodli, že si projdeme kouzelnou cestičku. Kouzelná cestička byla fakt kouzelná, pro upřesnění, cesta ke stanům a jedný stage vede přes les. Tenhle rok udělali naprosto geniální věc a to, že mezi ty stromy po celý dýlce cesty natáhli takový ty světýlka v provazu, aby lidi viděli a aby to lidi nechodili naslepo, jako tomu bylo minulý roky. Geniální nápad! Jako dělaný pro lidi na tripu! Nic tak kouzelnýho už sem dlouho neviděla, kamarádka to popsala tak, že se cítí jako to malý dítě ve snu, kterýmu se zdá, že prochází Santovou vesničkou. Tuhle její halucinaci sem přirozeně hned taky chytla, ale předělala sem si jí po svym a to tak, že tady všude okolo sou přece moji staří známý, skřícti a víli, který tady byly minulej rok, co sem to procházela vždycky sama po tmě. Jo, ten minulej rok to po tmě byla mimochodem opravdu síla. Teď sem byla v akváriu s kamarádkou a všechny bytosti, co se nám zjevovaly ze tmy, byly moji starý známí, se kterýma se znam od minulýho roku. Haha, prostě halušky jak prase. U další stage a ve stanovym městečku se dělo uplný hovno, většina našich známých šla spát. A začalo víc chcát, což nám bylo samozřejmě uplně jedno. Vlastně chcalo strašně moc a právě proto naše vyfetovaný mozečky napadla super věc, jdeme na kopec! Na kopci je vyhlídka a tam se budeme koukat na...whatever, prostě jdeme na kopec. Jeden kamarád, co byl s náma řekl, že pujde taky. No, nevim co z toho bude mít, když neni nafetlej. Jenom zmokne, ale budiž! Tu dobu už bylo všude bahno. Měla sem totálně promočený tenisky, na sobě jenom tílko a přes to háčkovanou vestu. Chytře sem si pro případ, že bude chcanec, vzala šátek. Šátek sem měla zavázanej okolo tašky, totálně mokrej. Mokrej a zfetovanej hipík, jojo. Vůbec mi nebyla zima, jenom sem občas měla z těch kapek pocit, jako když na mě padá spousta malých jehliček. Šli sme v lijáku zpátky přes kouzelnou cestičku až na kopec, kde sme pokračovali. Tam to taky bylo jako udělaný pro lidi na tripu, takový brány a na nich světýlka, tentokrtá barevný. Byly sme s kamarádkou naprosto nadšený. Do toho začala ta bouřka pořádně a nad horizontem lítaly blesky. Osvětlovaly celou oblohu, pořád a pořád dokola. Zažít ztripovaná bouřku je...neobvyklý. Nečekala sem to, je to neskutečný. V dešti stát na kopci a fascinovaná pozorovat blesky. Byly jako já. cítila sem se přesně jako ty blesky. Kamarádka si dělala prdel, že ty svítící věci byly postavený pro nás, že sou to naše slavobrány za to, že sme dokázaly dojít až sem nahoru, kam sme skutečně došli. Byl tam velkej stan a stoly, usadili sme se k jednomu z nich. Já a kamarádka sme byly strašně šťastný, náš kamarád už tak nadšeně nevypadal. Vypadal zmokle a vypada, že je mu zima. Haha. Kamarádka myslela dopředu a udělala nejlepši věc na světě- předbalila si cíga. To je ta nejchytřejší věc, co mohla udělat. Myslela i za mě. Dali sme si tam cígo a eště chvíli pozorovali horizont s bleskama. A to bylo vlastně všecko, šli sme v bouřce nahoru jenom proto, abysme mohli pozorovat blesky a dali si cígo. Jo, kamarád se opravdu nechytal na naší vlnu. Šli sme zase dolu a bylo to stejně skvělý, jako když sme šli nahoru. Nejvtipnějsí bylo, když kamarádka uklouzla, jak tam bylo bahno a bylo to docela prudký. Strašně sme se smály. Vedle nás šel nějakej člověk, kterýho sme neznali a zeptal se jí, jestli nechce pomoct vstát. Okamžitě sem reagovala, ten kretén narušil naše akvárium! Sedla sem si do toho bahna vedle ní a vysvětlila mu, že tady sedíme, protože to má důvod. Ten člověk odešel, byl asi vožralej, nevim. Po cestě dolu se na nás taky vynořovali ze tmy různý bytosti. Když sem tuhle cestu šla minulej rok sama, tak si pamatuju, jak na mě z trávy vyskakovali různý skřeti a řikali mi, že sem příšerná feťačka. Tenhle rok mlčeli, hehe. Došli sme zas dolu a usoudili, že bude nejlepší najít eště nějaký lidi. Šli sme k hlavní stage, kamarád prej spát. No jo, co jinýho dělat... U hlavní stage byly nějaký lidi, docela dost. Jedna kamarádka se začala smát, když mě viděla. Naposledy, když sme se asi před hodinou potkaly na cestě, tak na mě začala mluvit a já s tripokamarádkou sme od ní utelky a ať na nás prej nešahá, protože naše akvárko. Stáli sme tam u lidí a bavili se s nima, možná se spíš oni bavili našema sjetýma kecama. Byl to takovej vzájemnej obchod. Nemam ponětí jak dlouho sme u těch lidí byly, jenom vim, že tam bylo tolik lidí protože pršelo a nikomu se nechtělo do toho deště. Jeden kamarád se do nás celou dobu navážel z prdele s tim, že sme strašný feťáci a že on nepotřebuje k tomu, aby se bavil to naše nějaký zasraný piko. Tahle jeho sranda naštěstí ani mě, ani kamarádce nedělala žádný schízy a vlastně sme si dělali prdel s nim. Nanic bylo, že po nějaký době týhle zábavy přece jenom na nesjetý lidi padla únava a šli spát. Zůstaly sme s kamarádkou opět samy a nechtěly sme se nudit. Antisociální část našeho výletu už sme si odbyly na tý vyhlídce totiž. To byl vrchol našeho stavu, teď už sme se jenom najetý chtěly bavit s lidma a pozorovat je. Vydaly sme se na cestu k jiný stage, jestli eště někde žijou nějaký známí a kamarádi. K našemu neštěstí kouzelná cestička skončila, vypnuli jí kvůli tomu dešti. Teď už tam byla všude jenom tma tmoucí. Co se dalo dělat, bude zábava! Stejná, nebo podobná, jakou sem v tý tmě zažívala minulej rok. Sežrala nás, ta tma nás sežrala. Hustý eště bylo to, že sme šly uplně samy, žádnej jinej člověk nešel ani za náma, ani v protisměru. Přesně tak, žádnej jinej člověk. Krom toho sme ale na cestě samy opravdu nebyly. Cesta byla široká asi tak skoro tři metry, všude kolem hustý les. Věci, co na nás z toho lesa vylejzali byli fakt…opravdový. Lesní mužíci, víly a tak. Skřeti tam byli taky, ale nebyli tak malý, jako minulej rok. Nebo jich prostě jenom bylo málo. Stejně tak těch víl bylo málo, byli tam hlavně mužíci. Nebyli uplně zlí, neměli sme z nich ani jedna schízy, ale trochu nás naschvál přátelsky děsili. Viděla sem v tý tmě fakt sračky a moje tripokamarádka to musela vidět eště jednou tak moc. Myslim, že mezi těma bytostma, co se nám tam zjevovaly byly i obři. Teda, takhle…nebyli to uplný obři, ale rozhodně to byli lesní muži větší, než průměrnej člověk. Když sem na chvilku pustila kamarádku (vedly sme se za ruku), tak se mě hned potom zase rychle chytila. Kdybychom byly každá sama, tak ty schízy asi máme, ale takhle spolu na nás nedopadly. Přece jenom, ty bytosti byli kamarádi. A předevšim, všechno, uplně všechno je jenom v našich hlavách. Zdárně sme prošly tmou a překvapivě ani jedna z nás neupadla po tom bahně tam. Zajímavý bylo, jak člověk šel vlastně do relativního ticha, už to bylo hodně pozdě v noci/velice brzo ráno, třeba okolo čtvrtý a něco. A ta tma. Hustá meditace. Na další stage nás pod střechou a relativně v suchu čekalo milé překvápko, banda zombíků, co eště pořád nešla spát. Jupí, našly sme kamarády! Byly sme fakt šťastný, páč sme eště pořád obě fičely a jestli vim o něčem, co na tripu nedělat, tak je to jít spát zatimco je trip eště pořád aktivní. Protože prostě ne, člověk neusne. Ať dělá co chce, tak mu před očima lítaj různý fraktály, který občas eště ke všemu chtěji komunikovat. A tak sme si udělali akvárko i tady a povídali si s dalšíma lidma.Přežil jenom jeden kamarád, co se nafetoval éčkem, ostatní taky nějak umřeli. Há, hrstka posledních statečných! Dneska už to nikam jinam nevede, dneska tu končíme. Posadily sme se ke společnosti na takový lavičky ke stage a hned k nám přikoloval chlast. Gut, tak jenom lehce, nepotřebuju se eště vožrat a jelikož se jednalo o nějaký rumy a vodky, tak sem si opravdu spíš dávala jen tak na kraj jazyka, než abych se pořádně napila. Spíš sme kecali s ostatníma o našich zážitcích, poslouchali fajn hudbu, co tam byla puštěná a tak. Zábavný nám připadali ty všichni vožralý lidi okolo. Nejlepší byl týpek, co přišel buhví odkud a solidně si ustlal na stage, na který sme částečně seděli. Prej neměl kde spát a předevšim byl uplně na hovna. A taky uplně promočenej, chudák se celej klepal zimou. To mě už trochu začínala zima bejt a proto sem se zula a sundala si ty mokrý boty s ponožkama. Šlo to těžce, jemná motorika, jako třeba rozvazování tkaniček, furt nefungovala. A pár hodin eště nebude. Ale zvládla sem to, sem šikovná… Další asi tři, nebo dvě a půl hodiny se neslo v lehkym návratu mimo akvárium. I když začalo svítat, tak tam ale to akvárium pořád bylo. Mimochodem, svítání sme si s kamarádkou všimli až příšerně pozdě. Mezi tim sem stihla bejt opicí, cítila sem se přesně tak, protože sem si opřela ty holý chodidla o takovej stojící dřevěnej sloupek a vypadalo to, jako když po něm šplham. Lol. Stejně sem tušila, že už budu brzo skoro zpátky na Zemi. Kamarádka řikala, že už je na tom taky líp, ale stejně i uznávala, že je pořád eště najetá. Taky sem doufala v to, že trochu uschnu a nepujdu do stanu uplně mokrá. Samozřejmě, venku pořád chcalo. Až teď do rána. Šla sem spát v momentě, kdy už se opravdu nic nedělo, všichni se opakovali, vyhulila se všechna tráva a kolem nás se začali probírat lidi. Bylo to vtipný, některý lidi usnuli na tom dešti, některý lidi usnuli přímo pod tim velkym stanem, kde sme byli. Fakt prdel ty probírající se mrtvoly pozorovat. Suchá sem sice nebyla, ale veděla sem, že lepší už to nebude. Uf, vítej zpátky na zemi! Vlastně, ne tak zcela. Byl docela boj se v tom stanu vůbec svlíknout. Pak sem strašně dlouho přehazovala to mokrý oblečení z místa na místo, vymejšlela sem taktiku jak to nejlíp udělat, aby uschlo. Tomu sem se pak začala fakt nahlas smát, tomu, jak sem furt eště najetá, ale snažim si to nepřipouštět. Naštěstí už sem byla najetá jenom málo, přesto všechno se mi před zavřenýma očima objevovaly ony fraktály. Ale jenom trošku.

Vedro mě neprobudilo, spala sem nahá jenom v ponožkách, heh. Probudila sem se normálně, pořád sem eště slyšela, že chčije. Bylo tak teprve půl dvanáctý. Fjů, tyvole, tak tohle byla výživná noc! Čekala sem i, že se probudim pozdějc. Když sem vylezla na denní světlo, okolní stanující kamarádi si ze mě okamžitě začali dělat prdel kvůli mýmu včetejšímu akvárku. Prej: "Jsi už venku z akvária?" Haha, ne, eště ne tak zcela, abych se přiznala. Stálou halucinogenní poruchu vnímání (nebo jak se to jmenuje) mam i normálně a teď čerstvě po tripu byla zase znatelnější, ale je to v pohodě. Je to prdel. Akvárium byl velice dobrej příběh, ten si určitě zapamatujeme. Dnešní plán je následující, dneska je detox den. Neudělam to tak prasácky, jako minulej rok. Minulej rok sem chyběla třetí večer, jelikož sem odjela do Drážďan na Patti Smith. Tenhle rok sem tu kompletní tři večery, takže včera se fetovalo, dneska detox den, což znamená jenom hulení a chlastání a zejtra se bude zase fetovat. Dobrej plán. Další plán se postupem času ukázal jako to nejlepší, co mě mohlo napadnout- vzít si na sebe to vlhký oblečení, páč na mě uschne, ale ve stanu to nemá šanci. Sice mi byla chvíli zima, ale postupem času se to ukázalo jako funkční plán. Do tý doby sem felila různě s lidma a tak. Průser byl ten, že moje tenisky byly nejenom celý od bahna, ale nějak podivnym způsobem i rozmrdaný. Podrážka celá rozlepená a rozmrdaná. Tyvole, snad to uschnou, jinak sem v prdeli a mam zničený super boty. Moje druhý boty sem měla na sobě a taky stihyi trochu zmoknout, jak pořád eště pršelo. No a po nějaký době felení sme se s pár lidma rozhodli jít do vesnice na točený pivo, resp. Modrej to rozhodnul. Haha a moje tripokamarádka řikala, že šla spát asi půlhodinu po mě a že se smilovala nad nějakym nebohym kamarádem jedný svojí kamarádky a že ho vzala spát k nim do stanu. I když ten stan není její, lol. Cestou sme si dali brko na něčem, co asi mělo bejt dětský hřiště, začalo pršet, i když předtim už přestalo a já byla opět mokrá. V hospodě tam sme potkali další lidi. Až tady sem si všimla, že mam asi celkem průser- mam směšně málo peněz na to, že sem tu teprve druhej den. Kurva, nemam prachy! Doslova! Nejvíc sem logicky dala za toho tripa a kouli, pak za chlast a pak za prachy za cestu a za vstup. Kurva, kurva, kurva Jo a taky sem si z nějakýho důvodu kupovala i půlgramhulení. Sem uplně nemožná! Tak moc nemožná, že mi tam v tý hospodě dokonce kámoš musel koupit pivo! Doprdele. A nejbližší bankomat je až ve větší vesnici, žeano. Tyvole, jak tady ty lidi fungujou, sakra? V tý hospodě ostatní jedli, takže sem tam zvládla uschnout. Pak mi naštěstí moje dobrá duše s autem nabídla to, že se mnou sjede do tý vesnice, kde maj bankomat. No nene, to je dokonalý! Když sme se vrátili z hospody, tak sme teda vyjely, samozřejmě zaúkolovaný všema, co všecko máme koupit, když jedeme tim autem. Výprava za penězma, alkoholem a jídlem dopadla dobře, měly sme všecko. Vrátily sme se tak těsně, nejvyšší čas začít chodit na kapely. Teda, s časovym předstihem se pořádně zhulit a přiopít. Začali sme kapelou, kterou sem ráda viděla zas po nějaký době, mam na ní hezký vzpomínky se svým bejvalym. Mimochodem, teď k večeru to bylo poprvý, kdy sem ho za celej den viděla. Jo a taky kamarád, se kterym sem přijela, řikal, že si dneska zkusí dát poprvý v životě kouli. Tak sem na něj zvědavá. Pěknej začátek večera. To ale vůbec nemělo na to, jak večer pokračoval. Hrála šílená band. Hrála band, kterou mam fakt ráda a dost sem se těšila. Jop, byly to Hetaiové. S partičkou sme šli od stanů a já byla ve fakin´ dobrý náladě. Když začali hrát, chytla mě mánie a nadšení. Při dalších sonzích sem to nevydržela a šla za vožralýma bejvalýma spolužákama do kotle. Někde tam byl vzadu i muj bejvalej, už asi dost na sračky. Fakt ho tady skoro nevidim, tyjo. Během koncertu sem se najednou ocitla v první lajně, jo, přímo u zábradlí a vedle mě stáli moje dvě známý. Tam mě chytnul rapl, rozpustila sem si vlasy a začala sem headbagovat při každym songu totálně maniakálnim způsbem, strašně sem s sebou škubala. Sice sem nebyla zas tak moc vožralá, ale to ani nebylo potřeba. Byla sem vožralá hudbou a davovym efektem. No a nejvíc asi efektem první lajny. Celej koncert sem navíc dostávala usrkávat nějakýho Jägera, nebo co to bylo od sekuritky, jelikož jí dělali moji dva kamarádi. A koncert skvělej, živelnej, šílenej, uřvanej, Radek skákal samozřejmě do publika, jak je zvykem, hodil do publika Jacka a chytla to moje kamarádka, dokonce několikrát, obíhal první lajnu, ale na nás se nějakou dobu nedostalo, jelikož sme nebyly uprostřed. Ale ke konci…pár songů před koncem přilezl i k nám. Jedna kamarádka se na něj začala sápat, protože mu byla nejblíž a on jí dal možnost, aby si zaječela do mikrofonu. No a pak jí políbil. Hustý. Pak zpíval dál a najednou se podíval na mě (haha, tu kamarádku uprostřed nás chudinku uplně ignoroval) a tak sem mu podala ruku, nebo prostě na něj nejak divně šáhla. Dal mi na chvíli prst přes pusu a po pár vteřinách mě políbil. What? Hustý! Slyšela sem jenom jekot pár kamarádek za mnou, který na mě začali šmatlat a tak sem se na ně s takovym uspokojenym výrazem otočila. No a s tou druhou políbenou kamarádkou sme si dali placáka s tim, že sme nejlepší. Jako, dobrej zážitek. Ne, že bych byla taková fangirl, ale je příjemný dostat pusu od frontmana. Vim, že sem si v tu chvíli tak škodolibě řikala, jestli to viděl i muj bejvalej. Ne ani tak škodolibě, ale prostě…uh, nevim. To je fuk. Zbytek koncertu sem si políbená užila o to víc. A po koncertě se mi těžce popadal dech, abych se přiznala. Mam pocit, že sem zhubla asi dvacet kilo vzhledem k mýmu fyzickýmu výkonu. S tou políbenou kamarádkou sme se motaly pryč z davu se slovy, že chceme pivo. Prošli sme okolo mýho bejvalýho, kterej při pohledu na nás pronesl, že sme asi taky pěkně na sračky. Hned sem se bránila, že sem střízlivá a on se mi smál. ta kamarádka mě odtáhla k pivu. Pak stejně někam zmizela a já našla další svoje feláky. Šli sme se vyvalit na chvíli k jednomu stánku a autu, kde známí prodávali nějaký jídlo. Tam sem konečně pořádně potkala Iblíse a pár dalších lidí, který sem do tý doby nějak nezaznamenala. Už začala brzká noc, vlastně žádnej jinej koncert sem už v plánu neměla. Koupila sem si konečně to pivo a usadila se do početného kroužku lidí. Pak začali přicházet další lidi, kolem proběhnuli i moji bejvalý spolužáci, muj favourite páreček, kterej mě jeden čas tahal ze sraček a bylo vůbec zázrak, že na tuhle akci přijeli. Prohodila sem s nima jenom pár slov, ty kreténi šli včera spát příšerně brzo, už asi v jednu. Oba dva se neskutečně změnili od tý doby, co spolu chodí. Řekla bych že tak zdědkovatěli a zbabkovatěli. Jednou na fesťák, na kterej je taham už jánevimjak dlouho a jdou brzo spát? A vůbec, kdy si s nima pamatuju poslední kalbu? Jo, vlastně tenkrát teď o prázdninách jedna byla, ale já se odpojila kvůli druhý skupince lidí. To je fuk, hlavně přišli o moje zfetovaný já a to je asi ta největší škoda. A teď už sou prej taky unavený. What? Bylo třeba před druhou teprve… No, já teda spát nejdu. Seděla sem tam s tou partičkou a najednou se začali motat brka. První z nich bylo skoro čistý hašový, další už namíchaný s trávou. Ale bylo to uplně šílený, pak začali najednou motat brka asi tři lidi, páč tam byl zmatek a hodně lidí a nikdo nevěděl co a všichni chtěli hulit. Tak se začali posílat naráz tři brka, který eště ke všemu šli v protisměru. Člověk podal jedno a přišlo hned druhý, pak třetí. Už po tom hašovym sem byla dost v prdeli a tohle mě málem zabilo. Iblís a pár dalších lidí tam začalo vytahovat malé sáčky, namáčet do nich olíznuté prsty a pak prst i s bílým práškem na něm zase olíznout. Heh, emkaři. Dala bych si ale, ne..dneska nefetuju, až zejta. Ale bylo to fajn, kecala sem s lidma, který sem zatím nezastihla a strašně sem se všem chlubila, že sem dostala pusinku. Pak už teda moc ne, jak sem se zhulila. Moc dobře mi mluvit nešlo, asi naštěstí. S kamarádkou sme se posunuli za lidma ke stanům, ona teda šla spát, já ne. Nechtělo se mi. Potkala sem asi další partičku lidí, nebo už prostě nevim. Mam ale pocit, že ten večer všichni odpadli strašně brzo, moji spolužáci ze základky, moji spolužáci ze střední a pár dalších lidí taky. Ale nějak sem potkala s kamarádkou, co se ke mně připojila Modrýho a ten měl eště Tullamorku, nebo něco podobnýho a popíjeli sme to u stanů. Probudili sme asi J******, nebo už nevim jak ten se tam ocitnul, ale byl tam . Najednou. Pak nám začala postupem času bejt kosa. Modrýho napadla super věc- ubalíme brko a dáme si u nic ve stanu hot-box. Jo, to zní jako dobrej plán takhle na noc. Strašně dlouho sme hledali Modrýho stan. Strašně dlouho, Modrej byl uplně nemožnej. Zakopávali sme tam o ostatní stany jak kreténi a chodili sem tam dokola. Naštěstí sme ho našli. Už sem tu dobu byla tak moc v prdeli, že mi nešlo ani ubalit to brko, musel ho ubalit Modrej a ubalil ho pěkně křivý, do toho smě měli megadivnej rozhovor, no, byla to spíš přeřvávačka s osobou, co pravděpodobně bydlela pár stanů od našeho místa. Nevim, nějakej neznámej vožralej čůrák najednou začal řvát něco o zasraných hipících. Pravděpodobně chtěl spát a my byli hlasitý, nebo nevim. Vim jenom, že jak sme eště chvíli byli venku, tak že bylo uplně dokonalý nebe. Tolik hvězd člověk v Praze nevidí! Ten nadávající člověk byl asi i moc vožralej, jelikož podle toho, jak ječel, tak to vypadalo, že nás každou chvíli pujde zmlátit, ale nešel. Tak jenom mlel srašky a my se mu nahlas smáli. A vlastně…ani nevim, jestli to bylo na nás. Taky k nám najednou přišel člověk, člověk, kterýho sme neznali. Už sme ho viděli třeba před půl hodinou (když sme pili tu tulamorku) s tim, že nemá kde spát. Teď nám pověděl celou story. Byl teda uplně na sračky, ale šlo mu rozumět. Prej si spletl stan a vlezl do stanu někomu jinýmu a ten ho pak logicky vyhodil. A byl nešťastnej, až vypadal, že se rozbrečí, jak nemůže najít svůj stan. Trochu sme se mu smáli a on odešel hledat dál. Zavřeli sme stan, ubednili se a odpálili to. Brko nebylo zrovna malý na to, že sme byli jenom čtyři. Po druhym kole už začal vynechávat J****** a pak už i ostatní, včetně mě. Pak jeden kretén ten stan otevřel, byl to kámoš, co tu bydlel s Modrym. Byla sem tou dobou tak strašně moc zhulená, že už ani nevim, jestli si sednul k nám, nebo jestli zase někam odešel. Ale vim, že mi byla zima, kurva velká zima. A taky sem začínala z toho přehulení se usínat. Nic jinýho sem vlastně celej večer a den nedělala, než hulila. To toho teď tohle a předim to hašový brko… Dala sem si s nima poslední cígo a někdy v půl pátý sem se zvedla a šla do svýho stanu. Stejně už se nic nedělo a možná se vyspim. Upřímně, ta představa toho stanu, kterej mam jenom pro sebe, se mi dosti zamlouvala. Zas sem spala nahá, ale v ponožkách. Zima.

---
ano, 40 000 znaků, takže pokračování příště. Tyvole, to je fakt jak sitcom. A pitomej sitcom.

No ale teď už je to slíbený toto: 💔
Takže, chyt mě rapl a během dne po týhle noci sem se rozhodla, že napíšu tý ošklivý holce mýho bejvalýho šoustkamaráda, že jí se mnou podvedl. Vlastně sem k tomu došla, když sem si psala s kamarádkou, že sem je spolu potkala a řekla sem jí něco jako: "No, rozhodně za ní nepujdu a nevyslepičim jí to, nebo jí teď hned nenapíšu" a...pak mi došlo, že napsat jí teď hned je vlastně moc dobrej nápad. Moc dobrej. Stihla sem s tim otravovat eště dva svoje kamarády, který mýho bejvalýho šoustkamaráda, ani problematiku s nim neznaj. Aby mi mohli říct objektivní názor, jestli sem hodně velká svině, nebo jestli to, co dělam, je morálně správný. Taky sem se jim přiznala, že sem tenkrát podvedla Oi a sem šťastná, že mě za to neodsoudili, jelikož ho znaj dýl, než já. Sama za sebe můžu říct, že je to přece jenom podraz. Podraz mýho bejvalýho šoustkamaráda, přece se o "těhlech" věcech nemluví. Jenže je to správnej podraz, když se vcítim do tý jeho ošklivý holky. Vůči ní je to nespravedlnost, že o tom šoustání neví. Vůči mýmu bejvalýmu šoustkamarádovi je to podraz. Vůči mě je to...ukojení touhy se mstít? Jo, nebudu tady předvádět, že moje cíle byly nějak vznešený, ačkoliv ze zprávy, co sem tý holce napsala, to tak vyznělo. Muj cíl byl primitivní, chtěla sem si vybít vztek a následně se pobavit reakcí, kterou moje akce způsobí. Co na tom, že sem byla našim kamarádem varována, že se to ta ošklivá holka nikdy nesmí dozvědět, jinak jí hrábne. Co na tom, že mi do toho vlastně nic neni. Z morálního hlediska sem přece jenom na koni, já sem ten lepší člověk. Já sem ten lepší člověk, co se dokázal svýmu klukovi tenkrát přiznat, že sem ho podvedla. Ano, dokázala sem to jenom protože pro mě ten kluk znamenal asi stejnou hodnotu, jako ne příliš drahá bižuterie z random obchodu. Kdybych ho měla ráda o něco víc, tak je mi taky těžký mu přiznat, že sem ho podvedla, ale na tom už nesejde. Já sem v právu. No, napsala sem jí až druhej den. Nezapoměla sem si ani šťouchnout do toho, že je muj bejvalej šoustkaamarád fakt ubohej, když jí to nedokázal přiznat. Což je pravda, muj bejvalej šoustkamarád je opravdu velká sketa, jak to tak vidim. A eště by se vymlouval na to, že byl sjetej, há. Když s tim neumíš pracovat, tak to nefetuj, ty kokote! Tyhle výmluvy sou fakt dětinský. Ovšem věc, co mi doslova a do písmene vyrazila dech byla reakce tý malý ošklivý holky na muj sálodlouhej a pěkně napsanej dopis.
Ta reakce byla tak stručná, až...mi došlo, že moje teze o tom, že má ta holka v hlavě doslova nasráno se opravdu zakládaj na pravdě. Ve stručnosti to můžu vystihnout nějak takhle:
- "Vošukala sem tvýho kluka."
- "Vás to ale nějak baví, haha. A jaký to bylo, když ste byli nafetlí?"
- "Pronáším nechápající větu"
- "No jestli to bylo tak, že už se to nedalo zastavit, nebo jestli to bylo...*intenzivní shitstorm*. No nic, sem ráda, že to vim. Budu to muset nějak zpracovat, hehe blbej smajlík a samolepka na messengeru."
- *Zobrazeno, už neodepisuju. Na tohle nemam. Nemam na to, se bavit s někym, jehož mentální úroveň dosahuje třinácti let.*
...
Opravdu? Já já vošukam kluka a místo toho, aby mi ta holka začala nadávat do kurev a aby byla nasraná jak prase, tak konstatuje, že to asi mě a jeho dost baví? What? Upřímně, když mi to odepsala, tak sem se začala strašně nahlas smát. Já bejt na jejim místě, tak tý krávě, co tohle vědomě udělá, rozkopu ksicht. A toho dne mi bylo mýho bejvalýho šoustakamaráda poprvý líto. Mít vedle sebe takovou airhead...to ho jednou zabije. No, jeho volba, jeho kreténismus. Je to ale prdel pozorovat. Já se mu snad příště, až ho potkam, budu nahlas smát a klidně mu i řeknu proč se tak nahlas směju. Protože mít za holku takovu krávu, to bych vskutku nechtěla... Ale když je to takhle, asi mi moc věcí nebrání v tom ho zase někdy vošukat znova, až se sjede, ehehe. S lidma je prdel.


Co je to psychedelie? Tohle. AMT budou hrát v Praze. Potřebuju jít. Až žije poznání.
Ámen
Rokenrol vám všem
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Keeble Keeble | Web | 21. srpna 2016 v 19:19 | Reagovat

Tyjo, pozorovat bouřku z akvária...:D
Proč vlastně zrovna 40 000 znaků?

2 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 25. srpna 2016 v 0:07 | Reagovat

[1]: Byl to zážitek, na kterej se nezapomíná.
Nevím proč zrovna 40 000 znaků. Nevím, proč to omezení. Nevím, co to blog.cz vymyslel za sračku. Asi chtěli omezit moje shitpostování, ale to se stejně nikomu nepodaří!

3 Paralela Paralela | E-mail | Web | 25. srpna 2016 v 14:16 | Reagovat

tyjo, tak to je vlastně asi dobrý, ne? Když je jim to asi jedno, tak si nikomu neuškodila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama