O festivalu, o přátelství, o drogách a o lásce (2)

23. srpna 2016 v 0:59 | Pražský poděs |  Blitky
Jděte fakt do píči s těma 40 000 znakama. Sere mě to, opravdu. Takhle to vypadá jak scénář k nějaký kreténský kolumbijský telenovele...

Takže druhou noc fesťáku sem se vyspala naprosto dokonale. Ať žije hulení, po tom se spí skvěle! Celá fresh sem se oblíkla a koukla se ven, jak sou na tom ostatní. Bylo překvapivě brzo, šla sem na místo, kde měl stany J******* a spol, dala sem si s nima první ranní cígo, napila se jejich kafe a tak. Pak sem se i dokopala si s pár lidma jít vyčistit zuby. U vody sem potkala svýho bejvalýho, hustý, taky vstával brzo… Takže dnešní večer hrajou naprosto dokonalý kapely, tenhle večer je program fakt skvělej, mnohem nabitější, než včera. Dneska si dam koulí, jou. Prej je hlavně emková, tak snad bude dobrá. Dneska poslední den a noc tady, to si musim užít a pořádně se rozjet! Ale teď…je fakt docela hezký počasí? I sluníčko vylezlo. Skoro celý dopoledne sem teda jenom felila u skupinky těhlech lidí, což byli spolužáci ze střední a základky. Pak nás napadlo, že si zase zajdeme do vesnice do nějaký tý hospody a buď si dáme točený, nebo cokoliv jinýho. Zapadli sme do jedný z několika hospod tam a měli štěstí, jinak byly ty hospody dost nacvakaný. Tam sem se dokonce i najedla, dala sem si polívku, ale lepší než nic, ne? Předtim sem měla nějakej suchej rejžovej nevim, takový to, co vypadá jako polystyren. Tim se nacpe žaludek, člověk vypije půlitr vody (nebo piva, hehe), ono se to v žaludku nafoukne a všechno je v pořádku. Jo a kafe, dala sem si teplý kafe za normální cenu. Vrátili sme se na jeden koncert, na super koncert. Taková klasika tady, na který člověk nesmí chybět. Zas vzpomínky na období s bejvalym, sakra! Kterýho sem timto zas potkala a dokonce sme i prohodili pár slov. Začalo svítit sluníčko, zas poprchávat a pak zase svítit sluníčko. Lol. Po zbytek odpoledne sme jen tak leželi a flákali se tam, pár lidí se dokonce šlo prospat. Vzala sem si svůj dvoulitr v plastu (nebyl tak hnusnej, jak byl v chladu) a měla se krásně. Koukala sem na nebe, na mraky a řikala si, že tenhle rok je to zas boží, stejně jako předchozí ročníky. Pak zas začalo poprchávat, no tak už! Di do prdele, počasí. Při tý příležitosti nás napadlo, že hot-box není vůbec špatnej nápad. Vlezli sme si do jednoho z větších stanů a tak to bylo příjemnější, že se člověk uplně nedusil. Pořádnej program začínal až uplně večer, bylo dost času, fakt sem celý odpoledne a večer byla hrozně uklidněná a vychillená. Ticho před bouří. Jak se blížil večer a začalo se stmívat, tak sem si šla na pivo a kouknout se na stvoření u stánku s jídlem a u auta. Tam bylo spousta lidí. Kamarád, co si včera dával poprvý tu kouli tak řikal, že mu to prej jelo jenom asi deset minut a pak už nic. Nechtělo se mi to věřit, teda, je to možný, ale to je mi fakt líto. To je hloupý, že mu to nenajelo pořádně a že si to neužil. Když sem mu řekla, že dneska si dávam já, tak řekl, že má u sebe eště půlku a že si jí dá se mnou. Tak jo, tak já si dam taky jenom půlku. Byla sem strašně moc hodin právě tady u stánku s jídlem. Bylo to tu fajn, jelikož tu bylo hrozně moc hulení. Smáli sme se dvoum psům, co spolu celou dobu chtěli mrdat. Takhle sme se tam bavili celej večer do tý doby, dokud vlastně nezačal konert na kterej sem třeba já čekala zas strašně dlouho, od začátku léta vlastně. Tahle kapela je trochu nezastihnutelná, ale mam jí moc ráda. Řekla sem si, že na ně už chci bejt zkoulovaná, tak sem svojí dávků asi půl hodinu před koncertem spolkla a ten kamarád chvíli po mě. Když byl čas, vyběhli sme k podiu. Prokopala sem se do asi druhý lajny, přede mnou totální náhodou stál muj bejvalej. Byl uplně na sračky, to poznam jenom podle toho, jak přepadává lehce dopředu a dozadu. Koncert sem si užila skvěle, na tý kouli bylo reggae zajímavej zážitek, ale nevim, jestli bych ho zopakovala. Připadal sem si utlumeně. Jo a taky mě brutálně sralo, jak na mě padal muj bejvalej, jak se kymácel. A to vožralý hovado mezi tim eště pilo pivo. Lol, prase. No a co, já sem zase feťák. Během toho koncertu mi to najelo dost slušně. Byla sem vybavená, hned sem si vzala žvejkačku, jakmile sem cejtila, že mi začíná jet huba na prázdno. Takovej až skoro neobvyklej pocit to byl, kouli sem neměla od března (myslim), což je pěkně dávno. Po koncertě sme šli na chvíli zpátky ke stánku pofelit a na cígo a tak. Kamarád mi řikal, že je mnohem líp najetej, než byl včera. To sem ráda. Na další koncert už sem šla v momentě, kdy sem byla uplně v prdeli a taky sem si ho náležitostně užila. Díkybohu, že sem si stoupla vedle kamarádky, co s sebou měla vodu. Jinak bych asi umřela. Tak tohle byl poslední. Poslední koncert letos a byl skvělej. Co teď? Teď mam…celou noc! Jo! Párty!
Tahle sjetost mě opravdu překvapila, když si člověk něco pěkně dlouhou dobu nedá, je to potom skoro jako poprvý. Nějakou dobu sem kecala se spolužákama ze střední, byla sem příjemně překvapená, že eště nespí. Sedla sem si k nim na nějaký lavičky. Kecali sme a já jim pak nějak řekla, že sem sjetá. V ten moment se na mě všichni čtyři podívali strašně udiveně. Kamarádka, co se na mě podívala nejvíc udiveně začala takovym vostrym hlasem: "Jak to kurva děláš, na tobě není vůbec nic vidět, mluvíš uplně normálně a chováš se taky uplně normálně. Já tě doprdele nechápu, jak to děláš?" Lol, aha. Odpověděla sem si, že já si osobně připadam fakt hodně v prdeli, ale všichni mi potvrdili, že kdybych jim to neřekla, tak to nepoznaj. Okey, možná bych si měla dát tu druhou půl…ne, vopovaž se! To, že na tobě není vidět, že seš sjetá, to je v pořádku. Ale hlavně to nepřehnat. Sem zfetovaná, nebudu si dávat druhou půlku. Když sem se od těhlech kamarádů zvedla, šla sem k hlavní stage. Tam sem potkala J******, ten pitomec se sjel. Kdyby si dal éčko, nebo emko, ale ten kokot si dal zas půlku dekla! Nechtěla sem ho schízovat, ale zeptala sem se, jestli to na něj vůbec působí, když už měl dekla před dvěma dny. Kretén, takhle se tripy nežerou! Až se z toho vyspí, tak mu pořádně vynadam. Ale jo, byl sjetej, ale působil na mě, spíš jako když si dal éčko, nebo něco takovýho. Tancovali sme tam totiž na nějaký elektro a vypadal spokojeně, ne vyděšeně. Tu noc byl pár hodin vidět úžasnej úkaz- zcela zřetelně jasná Mléčná dráha v tý obloze naprosto zasypaný hvězdama' Tyvole. Kdo by tomu uvěřil, že tyhle věci nejsou vidět jenom ve vysokých horách? Nikdy předtim jsem Mléčnou dráhu takhle jasně neviděla. Byl to světlej pruh přes celou oblohu! Šla sem ke stanům a k jedný malý stage, tam sem naštěstí potkala strašně moc lidí. Teda, dost málo lidí. Moji bejvalý spolužíci ze základky a grupa okolo nich seděla u jednoho stolečku. Všichni byli totálně, ale totálně vožralý. Jejich vlnu sem moc nechytala. Kousek od nich byla malá stage, kde sedělo pár mých známých a jeden kamarád stál na podiu a mlel sračky. Doslova. Zpíval furt dokola jeden song a bylo to brutálně votravný. Ten kluk se sjel, vypadal strašně vtipně, viděla sem ho sjetýho jenom dvakrát, což je i počet toho, kdy se v životě nafetoval a pokaždý to byl docela zážitek. Prej si dal emko. Jenže po chvíli mě jeho opakující se zpěvy přestali bavit. Ani u druhý skupinky sem moc nepochodila, ty na mě zas byli až moc vožralý. Jak už bejvá zvykem, když je člověk na éčku, tak čas vnímá uplně jinak. Proto sem se opět strašně moc divila, když sem potkala J******, kterej mi oznámil, že jdou spát a že už moc najetej neni. Takhle to bylo eště několikrát s několika lidma, potkala sem u hlavní stage kamarádky, obě se mi smály, jak sem najetá, pak sem někam zmizela a když sem se vrátila (což mi samožejmě přišlo jako pět minut), tak už tam nebyly. Bylo mi smutno, že už šli všichni zas spát, tak sem se toulala zas sama po celym areálu a jen tak koukala, co se kde děje. Samozřejmě mě to strašně bavilo. U jedný stage sem procházela lidma, některý seděli na lavičkách, některý spali na lavičkách, některý leželi na zemi, některý se vyhypovaně bavili, některý uplně sjetý tancovali a mezi tim všim na mě začalo něco křičet jménem. Otočim se, jdu blíž a vidim svoje spolužáky ze střední jak na jedný takový lavičce sedí. Jeee, oni nešli spát! To sem ráda! Chvíli sem si s nima povídala, ale pak mě zas přepadala neskutečná chuť někam chodit a oznámila sem jim, že musim jít teď na kopec s vyhlídkou. Měla sem tu potřebu, co já vim, třeba sem čekala, že tam eště potkam nějaký jiný známí. Všichni byli vytuhlí, no jo, poslední noc. Pche. Na kopec sem došla, chvíli sem se tam pozorhlížela a pak šla zase zpátky dolu. Nikoho sem nenašla, ale byla to hezká procházka. Moji kamarádi, na tom místě, na kterym sem je opustila, už samozřejmě nebyli. Tak, teď si můžu dát asi eště jednu cestu ke stanům a malý stage, kde eště pár lidí bylo a pro dnešek asi končíme, když už nikde nikdo neni. Užívala sem si vlastně zas tu samotu, je to taková zvláštní forma meditace, stejně jako všechna činnost. A kouzelná cestička byla jako vždy úžasná. Už z dálky sem viděla, že je tu všude tak trochu mrtvo. Achjo, tak teda končíme, no. Ne, tamhle je eště jeden bar a posedává tam pár ztroskotanců. Gut, jdu to vokouknout. Už z dálky sem poznala ten ksicht, jo, mezi pár lidma tam seděl Iblís. A vypadal mrtvě, ani nemluvil, jen seděl a čuměl na ostatní a do blba. Jak sem se přibližovala, zase sem slyšela svoje jméno. Iblís to nebyl, volalo na mě neznámé stvoření. Nastala chvilka váhání, znám ho? Neznám? Bude to trapný, když ho znám, ale nevzpomenu si, kdo to je? Ne, naštěstí sem ho neznala. Byl to nějakej zrychlenej dredatej muž a prej moje jméno slyšel, jak na mě tenkrát volali ty spolužáci. Tak sem si k němu sedla a začali sme se bavit. Rozhovor vo hovně, ale umotala sem si a dala si cígo. Byl to prostě nějakej random týpek, kterej byl zajímavej tak akorát tim, že mi eště nabízel kapičkový LSD, což už sem ale rozumně odmítla. Jako, dala bych si, kdybych netripovala v´předevčírem. Zaznamenala sem, že Iblís se zvedá a beze slova odchází. Po pár minutách sem si řekla, že tohle je asi ten poslední člověk, co byl dneska vzhůru a že teda taky pujdu spát. Jenže, na mym mobilu se objevila zpráva od bejvalý spolužačky, od těch lidí, co mi zmizeli, když sem je naposledy potkala a pak utekla na kopec. Sou eště na stage a paří, mam přijít. Jo, tak já teda jdu. Na kouzelný cestičce se mi podařilo dohnat Iblíse, kterej byl uplně groggy. "Ty seš taky eště naživu," řekla sem mu se šťastnym podtextem. V mý hlavě běžel jenom jeden jedinej scénář- já ho chci. Chci ho vojet. Teď a tady. nebo kdekoliv jinde. Je mi fuk, že je očividně unavenej, chci s nim šukat! Chvíli sme se bavili, ale na konci kozelné cestičky nastal zvrat, viděli sme utíkat toho najetýho kamaráda, kterej mlel dlouho sračky z podia. Utíkal směrem ke stage. Iblís zavelel: "Toho dohoníme!" Tak sme začali utíkat, což bylo fakt super, i když sme utíkali jenom krátce, tak sem si ten běh užila. Do toho sem eště zvládla křičet: "Tyjo ten je snad víc najetej, než já!" On taky asi byl. Došli sme ke stage. Byla tu už jenom afterparty, hromada zombíků (fakt zombíků, některý ty lidi vypadali opravdu jetě) před stage trsající na hity typu Dancing queen a podobný srandasračky. Náš sjetej kamarád se hned zařadil do davu. Já a Iblís sme šli k baru, potřebovala sem si koupit pivo a ten dobrák mi přispěl deset korun. Byla sem bez koruny, už uplně. Eště sem od známý za barem dostala potáhnout z nějaký sračky, prej sem měla opatrně, že to bylo uplně čistý a s trochou hašiše, ale stejně mi to nic neudělá. Iblís po chvíli prohlásil, že je fakt mrtvej a že jde spát. Okey, takže nebude šukání? Vážně? Objal mě a šel pryč. Achjo, žádný šukání. A zrovna mam svuj stan... Našla sem ale ty bejvalý spolužačky, co mi psaly ať přijdu. Jejich počet se zmenšil, zůstali jenom dvě. Po chvíli přišel další známej a asi pět minut po něm se vrátil i Iblís. Prej se potkali po cestě, lol. Prej únava. Tak sme tam stáli a kecali, pak sme šli s Iblísem tancovat. To byla prdel, bohužel bod zlomu byl to, když se na mě přilepila jedna z těch bejvalých spolužaček. Byla strašně opilá a měla z toho radost, že se jí to konečně podařilo. Přišla ke mě a k Iblísovi zrovna když sme byli ven z chumlu a balili sme si cígo. Předtim sem mu dala malou mušličku, co sem měla náhodně v tašce, jelikož sem si je přivezla od moře. Začala se s náma bavit, ale jak konverzace postupovala, tak sme se víc bavili jenom spolu a Iblís zmizel někam dozadu, kde se bavil s nějakou svojí kamarádkou. A najednou koukam...ono je kurva světlo!
Chvíli sme na tý afterparty eště trsaly, postupně zmizela neznámo kdy jedna ta spolužačka, ten sjetej kamarád vytunul na lavičce, Iblís šel asi spát a všichni další taky. Byla sem tam s opilou kamarádkou sama, seděli sme a kouřili, chtěl si s náma povídat nějakej strašně hyperaktivní francouz, ale postaly sme ho do prdele a když už sme všecho (lidí, kouření, hudby) dost, tak sme se rozhodly, že jdem spát. Naposledy sme se zakoukali na pár různě ležíích lidí na zemi, naposledy sme se prošly areálem, mléčná dráha byla asi už pár hodin uplně v prdeli. Naposledy sme šly kouzelnou cestičkou, která už ale byla prosvětlená, takže kouzelná fakt nebyla. Slunce přímo žářilo, bylo sedm hodin ráno. Daly sme si s kamarádkou poslední strašně vipný selfíčko. Celou noc sem měla ve vlasech indickou ozdobu na čelo, takže sem asi vypadala jako divná holka, co si hraje na indickou princeznu. A kamarádka si vzala kapucu, kteá měla bílou. S toule kamarádkou si děláme prdel, že když se jde někam kalit s našema bejvalýma splužákama, tak všichni odejdou hrozně brzo a my pokaždý zůstamene takhle ve dvou. A je to pravda, několikrát se to stalo. Teď se to stalo taky. Dvě statečné ženy přežily až do slunného rána. Sem na sebe pyšná!

Tohle ráno už mě vedro probudilo, eh, ráno. Bylo před polednem. Vylezla sem ven a rozhlídla se. Strašně moc lidí už dávno odjelo, včetně třeba mýho bejvalýho. Chvíli sem vzpomínala na noc s lidma okolo mě, smáli sme se sjetým kamarádům, opilým kamarádů, zážitkům a pak sem šla zčeknout svoje spolužky ze základky. Moji spolužáci ze střední už byli taky fuč. Chvíli sme měli strach, že se ztratil J******, ale nakonec se našel v jednom stanu. Byli sme v klidu, v klidu sme se nabalili, v klidu se se všema rozloučili a v klidu taky vyjeli. Balit stan je nuda, objíždět je nuda. Ale, dali sme si k tomu balení brko. Při odchodu sme šli eště chvíli se Světlonošem, kterýho sem potkala. Prý nikam nespěchaj a s pár lidma, včetně Iblíse eště chvíli pobudou. Hezký, taky bych chtěla. Ale už moc smrdim. Když sme vyjížděli, jenomv samotný vesnici sme potkali hrozně známých (i J****** a spol., který ocházeli dávno před náma a stejně se neposunuli, haha), co většinou čekai na odvoz nebo na stop.

Eště jednou, tenhle rok byl boží. Vyvedl se tak dobře, že líp už to snad ani nešlo.Okey, možná, kdyby se mi tenkrát podařilo vyspat s Iblísem. Nebo s mym bejvalym. Ne, ten byl celou dobu moc na hovna a ani sem homoc nevídala, jak brzo asi chodil spát. Dělam si prdel, je mi fuk, že sem nikoho nevojela. Zásadní věci sou odškrtány. Kamarádi? Ano. Skvělá hudba? Ano. Drogy? Ano a hezky přiměřeně. Neobvyklý zážitky? A kolik! Ach, sladký vzpomínky. Z tohohle budu žít eště hodně dlouho. Protože...hej, tenhle rok tam bylo opravdu úžasný složení, co se lidí týče. A všichni se zase měli rádi a všichni se tolerovali a bylo to nádherný. Když se člověk ráno vzbudí, chvíli přemejšlí, jestli žije, pak vykoukne do toho zlého světa, naproti uplně stejně vykoukne nějakej známej ze svýho stanu a začnete se oba smát, aniž byste prohodili slovo, to je krásný. Bože, to budu muset na tak skvělej fesťák čekat fakt zase rok? Achjo, tohle by se mělo dít víckrát v roce, tahle akce. Nepříjemný situace? Až chvíli na to vlhko, který bylo trochu nanic, uplně v pohodě. Krom toho, že sem jednou znechuceně schazovala malý slimáčky ze stěny mýho stanu botou to bylo fakt nerušený. To třeba známí našli ve svym stanu cizí prádlo a ponožky, když šli pozdě v noci spát. To je jasný, někdo normálně využil jejich volnej stan a asi si tam zašukal, nebo co. Tyvole, nechtěla bych. Ale historka dobrá.

Zdárně sme dorazili do Prahy, moje kamarádka je spolehlivá řidička. Rozloučili sme se s jedinýma slovama: "Tohle se kurva povedlo, dokonalej fesťák." Feťák, ha haha. Teď už jenom jedna věc...je potřeba udělat afterparty. Jo. Dojela sem domu, udělala ze sebe člověka, převlíkla se, umyla se a dokonce sem po několika dnech měla salát. Salát byl dobrej. Pak sem odjela za lidma. Haha, afterparty. Bylo jich tam málo, dost málo. Muj bejvalej, kterej to celý svolal, přišel o hodinu pozdějc s tim, že se prej příšerně sám zhulil a že vůbec nečekal, že ho to tak zhulí. Že to je prej nějaká dobrá tráva, ale až moc dobrá. Zhulilo ho to na šest hodin. Prej. Hah. Nu což, taky sme měli na brko. Zábava pokračovala, přišli další dva lidi, jeden kamarád už dosti připitej a bylo to super. Z jednoho rozhovoru mýho bejvalýho a jednoho kluka sem pochopila, že se ten jeden kluk mýho bejvalýho asi ptal na...tu jeho holku? Bejvalou holku? O který se tenkrát muj bejvalej už tak mimoděk zmínil? Pochytila sem jenom větu: "...už pěkně dloho ne, nějak sme se na to vykašlali kvůli škole." Aha, hustý. To bych nečekala, ale jednou vlastně Oi řikal, že mýho bejvalýho viděl s nějakou bitch. Zajímalo by mě, jestli je to jedna a ta samá. A nebo ne, je mi to fuk. Zhulili sme se a dostali se do velice dobré nálady aka vožrali se. Postupem času pár lidí odešlo a my zůstali jenom ve čtyřech. Já, bejvalej, kamarád, co se občas chová fakt zvláštně a ten člověk, co byl nalitej už když přišel. Posunuli sme se dál, z nějakýho důvodu se nám chtělo strašně moc chlastat. Po cestě se stala podivná věc, obcházeli sme blok, jelikož sem potřebovala bankomat a jak tak jdeme, tak si řikám pro sebe: "To by byla ale prdel, kdybych teď někoho potkala. Kohokoliv, myslim, že někoho potkam. Je čas někoho potkat." A hle, za rohem si to vykračuje...muj bejvalej šoustkamarád a jeho ošklivá holka. Haha, no nene! Okamžitě nahazuju lehce falešnej úsměv a běžim obejmout bejvalýho šoustkamaráda. Jeho ošklivá holka pokračuje dál, jako by se se mnou a lidma, se kterýma jdu, vůbec nechtěla bavit. Nebylo to uplně fake obejmutí, já sem byla ráda, že ho vidim, ale ne teď. Moje mysl se soustředila na mýho bejvalýho a zbytek lidí, se kterýma sem trávila večer. Vynadala sem bejvalýmu šoustkamarádovi, jaktože nebyl na fesťáku a on že už slyšel zvěsti od našich společných kamarádů a tak dále. Zase sme se rozloučili a každej pokračovali svym směrem. Divný, jak sem si řikala, že tohle je ten moment, kdy někoho potkam, tak...se mi vybavoval v hlavě právě bejvalej šoustkamarád. Hm... Posunuli sme se do podniku, kterej bejvá většinou konečná. Byla to normální zábava. Jenom v jednu chvíli přišla řeč na Iblíse, asi sme prostě vzpomínali na festival. No a ten divnej kamarád, jak byl opilej, tak na mě začal strašně pitomou gestikulaci. Jako ne uplně nápadnou, že by nějak křičel nahlas, nebo něco takovýho, ale...jednoduše začal napodobovat koitus a přitom na mě pomrkávat. Prostě...střízllivý člověk by jeho sdělení jednoduše pochopil, štěstí bylo, že muj bejvalej a ten druhej kamarád byli připitý. Myslela sem tenkrát, že ho zabiju. Nezávisle na tom se muj bejvalej zvednul a šel na záchod. Využila sem týhle chvíle, nahnula sem se přes stůl co nejvíc, aby nás minimálně slyšel ten druhej kamarád a zeptala se toho kteréna, jak ví, že sem spala s Iblísem. Při slovíčku "spala" se probral ten druhej kluk a zabrblal něco jako: "kdo s kym spal," ale naštěstí byl tak vožralej, že podle mě vůbec netušil a zejtra si nebude pamatovat ani prd. Dozvěděla sem se, že nás opravdu viděl, jak sme šukali na tom balkoně, když procházel tim pokojem s balkonem, asi na záchod. Aha, hlavně, že to vim. To je ta lepší varianta, sem ráda, že Iblís neměl potřebu se chlubit, jak sem si taky původně myslela. Já jenom tiše doufam, že muj bejvalej nic z toho jeho blbýho výstupu nezaznamenal. Bylo by mi to nepříjemný, aby muj bejvalej věděl, že sem spala s Iblísem. Nebo takhle, muj bejvalej to nemá důvod vědět, obzvlášť teď, když se mezi náma dějou takový záhadný věci. Ubalili sme brko, dopili a šli pryč, ten divnej kamarád a ten druhej nějak spali u sebe, nebo co. Začala sem si z nich dělat prdel, že budou určitě šukat. O tom divnym kamarádovi je totiž známo, že už párkrát nějakým klukům kouřil, teda ne jako jenom tak nějakým klukům, ale že si už třeba dal trojku s jednim párečkem a tak dále. Už si nepamatuju na jejich reakce, utekli a odjeli.
Zůstala sem sama s bejvalym. Ha, haha. Zvláštní, na začátku tohohle večera sem si řekla, že by bylo vlastně fajn s nim něco po tom fesťáku zas mít. A že tenhle večer vypadá docela vhodně. Teď sem tady s nim sama. Ty dva vožralý kreténi odjeli pryč a...to znamená, že máme to ubalený brko jenom sami dva pro sebe. Dal mi přes ramena svoje sako, už zas mi byla zima. Přesto si pamatuju, jak křičim: "Mě je zima na nožičky!" Hehe, sem debil. Šli sme do parku, prej nejhnusnější park v Praze. Prej se tu nejvíc fetuje, nejvíc šlape, no a zastřelili tady Velíška. Jenom mě se tu eště nikdy nic nestalo, takže nevim. Sedli sme si k nefungující fontáně na lavičku. Překvapive sme tu nebyli sami, ale společnost nám nedělali různý fetky, jenom další vopilý bandy lidí. Smál se mi, když sem hledala zapalovač. Jo, taky je dobře na sračky. Odpálili sme to brko, přehodil mi nohy přes svoje a objal mě. Než mi to brko podal, tak mě políbil. No, toto trvalo! Koukali sme se na nebe a zjistili, že už začíná být trochu světlý, brzo bude svítat. Bylo tak 3/4 na čtyři, možná už čtyři. Už nevim jak sme se dostali k tomu, že pravděpodobně fakt nejedu domu, ale asi bylo jednoduchý se k tomu dostat. To je romantika, ty krááávo! Přišlo mi to zábavný, oboum nám to přišlo zábavný. No, byli sme zhulený, takže to bylo eště zábavnější. Když mě objímal na zastávce, připadalo mi to uplně úžasný, to si pamatuju. Dorazili sme k němu domu, já už automaticky po příchodu k němu do pokoje sundavam všechny svoje prstýnka a pokládam je na stůl. Teď sem si sundala i náušnice, byly dlouhý a dělali nepříjemný zvuky.. Muj stav byl asi trochu víc zhulenej, než opilej. Zeptal se mě, co má pustit za film. Řekla sem mu, ať pustí ...a bude hůř. Vim, že sme eště šli ven, ale už nevim, jestli sme jenom kouřili, nebo jestli eště ubalil brko. Já už trávu neměla, takže nevim, ale on možná eště nějaký zbytky. To je fuk, pamatuju si, jak kouříme venku (něco, ať už to bylo cokoliv) a pozorujeme, jak už je to nebe řádně světlý. A smějeme se. A líbáme se. A je to boží. A že mu řikam, že až někdy bude chtít zkoušet psychedelika, ať už ty houby, nebo tripy, tak ať mi dá vědět a že mu budu ráda za tripsittera. Na film sme koukali chvíli, jasně si pamatuju začátek filmu. Po tom, co sme se klasicky začali šíleně líbat mě na tom gauči, kde sme seděli povalil na záda, začal se dobejvat k mým kozičkám a odstranil mi kalhotky (který sem vyjímečně měla, jelikož sem na sobě měla šaty) a zabořil mi hlavu mezi nohy. Bože, tohle mi chybělo tak strašně moc! Celej fesťák sem ho viděla třeba tak...jenom strašně málo a tohle sem opravdu potřebovala. Nejenom to lízání, potřebovala sem jeho samotnýho. Potřepovala sem, aby mě líbal, potřebovala sem, abysme se opili a zhulili, potřebovala sem s nim nějaký chvíle o samotě... Bylo to tak dobře, tak moc dobře, že se večer vyvíjel timhle způsobem. Baví mě pozorovat to, jak má obličej zabořenej v mojí kundě. Občas zvedne oči, ale vetšinou je má zavřený. Je to moc hezkej pohled. Byla sem zhulená, takže sem to cítila trochu víc, než kdybych byla jenom vožralá. Stejně bych byla radši, kdybych to cítila eště víc. Ne, nenabažim se toho. Lízal mě nekonečně dlouho, snad a doslova půlku a něco celýho filmu. Byla to dobrá kombinace, tenhle film a lízání.
Museli sme vytuhnout přímo na gauči, už nevim kdy. Probudila sem se a divně sme na sobě byli poskládaný. Příšerně mě bolelo za krkem, příšerně se mi točila i bolela hlava, viz jedna z prvních vět tohohle textu. No, tak včera sem se teda oddělala, jak zákon káže. Haha, eště stále nemam kalhotky a ze šatů mi lezou prsa, protože je mam rozeplý. Muj bejvalej se probudil zároveň se mnou. Kouknul na hodiny, bude dvanáct. Tyjo, to zas byla párty. Ale...co je mi do párty! Hlavně, že sem dostala to, co sem dostat chtěla- přítomnost mýho bejvalýho. Chvilku sme se na tom gauči eště muckali, než sme se zvedli a šli na cígo. Moje hlava si dělala, co chtěla. Takhle už se mi dlouho nemotala a nebolela. Došli sme oba k závěru, že je to pravděpodobně z toho, jak sme nespali na rovnym. Mam i pocit, že mi musel umotat cígo, vzhledem k tomu, že moje jemná motorika neexistovala. Slunce venku bylo fakt agresivní a tak sem se začala nahlas radovat, že dneska s sebou sluneční brejle mam. Na to cígo sem šla bez kalhotek, nechala sem je ležet i něj v pokoji na zemi. K čemu by mi byly... Vzala sem si je, až když sem odcházela pryč úplně. Při každym polibku od něj na rozloučení mam strach, že další takovej polibek dostanu až za moc dlouhou dobu. Nebo taky už nikdy. Odcházela sem domu a opět na mě útočila celá ulice, všechny její zvuky a to světlo a lidi a uááá! Chci zpátky na gauč. Chci zpátky ke svýmu bejvalýmu, do jeho náruče. Chci někam do klidu. Večer pracuju. Muj bejvalej mi řikal, že to prej dospim doma, když mě vyhazoval. Haha, kdepak chlapče. Zas budu celej den mimo. Z týhle noci budu celej den mimo. A na tebe nemá žádný pivo ani tráva, budu mimo z tebe...
...a za barem sem byla mimo. Útrapy až do půlnoci, špatně natočený piva a tak dále. Pak sme se šli vožrat za kamarádama na druhej bar. To už byla zábava.

Nejvíc podivná informace se ke mně donesla, když sem zas jen tak ze srandy psala jedný kamarádce, že se mi zas nepodařilo přespat doma. A jak sme si psaly, tak z ní vylezlo, že…při jednom z těch koncertů na fesťáku se líbala s mym bejvalym a že pak za ní chvíli stál a "tancoval"? What? Upřímně, první moje pocity po tom, co mi to napsala, tak byly…nasraný. Jenom sem jí ostře odsekla, že až se na ní příště začne lepit muj vožralej bejvalej, tak ať ho laskavě odstrčí. Nasrala sem se v ten moment na ní, ne na něj, on je prase, když se vožere a já to dobře vim. A lepí se na každou…upřímně, tahle moje kamarádka je neskutečně tlustá (jako nemyslim to zle, jenom konstatuju, ona je nemocná, takže to fakt není škodolibý, jenže je opravdu extrémě prostorově objemná) a v obličeji uplnej průměr a…intelektu taky moc nepobrala. Nemyslim to hnusně, mam jí v něčem ráda, ale je fakt, že to není intelektuální elita. Takže ano, muj bejvalej by se vožralej lepil i na kmen stromu (gumovou pannu, divoký prase, Janu Yngland Hruškovou, whatever), páč je mu to fuk. A ona hezky konstatovala s tim, že se stejně nic nestalo a že: "on si to podle mě stejně už ani nepamatuje." To nevim jak moc si to pamatuje, nebo nepamatuje a je mi to fuk. Nechápu, proč ho nechala, aby se na ní lepil. Vim, není to muj kluk, ale to, co mezi náma momentálně probíhá mi sice nedává právo si ho přivlastňovat, ale…je to nepříjemný, když leze po jiný. Hele takhle, je mi to u prdele (protože taky vim, že u pitomýho líbání by to zůstalo), kdyby to byla jakákoliv random děvka. Ale moje kamarádka…notak! Začala se mi omlouvat, že to tak nemyslela a že jí to v tu chvíli fakt nenapadlo a že by s nim nic neměla a že pak stejně utekla za jinym klukem a že v sobě měla celý éčko a proto se nechala. Hm a co já s tim jako? Prostě mě to nasralo, ale od ní, ne od mýho bejvalýho, jelikož muj bejvalej není muj kluk. Ale ona moje kamarádka. Fakt na ní nežárlim, to ne, nemam důvod (přece jenom, když nás vedle sebe někdo postaví, tak je jasný, že ona na mě fakt nemá co se vzhledových a řekla bych že i vnitřních kvalit týče), přesto to byla nepříjemná zkušenost. Ale…chápu, že si bejvalej chtěl jednou šáhnout na pořádný kozy, když já oproti týhle holce žádný nemam...

Jo a eště jedna věc, celá šťastná sem si myslea, že si konečně dam DMT. Kamarád prej něco má, co kdysi koupil a uplně na to zapomněl. Jenže, po nedavném rozhovoru s osobu znalou, zkušenou a předevšim osobu co ví, co to ten muj kamarád vlastně tenkrát koupil..si to prej dávat nemáme. Jako, můžeme, ale ať se pak nedivíme, že nám to udělá nějaký sračky Prej to neni DMT, ale nějaká sračka, že sou z toho tejdenní dojezdy jak z pika, ale že to ani neni piko, že je to nějaká totálně, ale totální chemie. Okey, fajn. Sice sem zklamaná, ale nechci si dávat nějaký svinstvo. Tak, snad někdy v životě to DMT přece jenom seženu...

A co, neposeru se. Nejsem nasraná.

Miluju tuhle svojí existenci. Miluju svoje kamarády. Miluju svýho bejvalýho. Miluju tenhle fesťák. Miluju tu hudbu tam. Miluju drogy. Je to úžasný a mam z těch věcí opravdu radost.


Občas story of máj lájf. Ať už je to s bejvalym teď posledná dobou, nebo kdykoliv jindy s kymkoliv jinym. Hehe.

Ámen
Rokenrol vám všem



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 24. srpna 2016 v 22:06 | Reagovat

Šahat na kozy se nevyplácí. :D

2 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 25. srpna 2016 v 0:04 | Reagovat

[1]: V tomhle případě opravdu ne. On si to pravděpodobně ani nepamatuje a u mě jenom jedna holka stoupla o jednu příčku na mém dříve neexistujícím hate žebříčku. Suma sumárum, ve skutečnosti z téhle akce nemá užitek vůbec nikdo.

3 MILKONAIRE MILKONAIRE | Web | 28. srpna 2016 v 1:58 | Reagovat

wau, nechápu, že jsem to cely přečetla. Takovejhle život jsem vedla minuly rok, když jsem se více rozjela, navíc jsem byla maly kid a nejsem na to vůbec pyšná. I když mi to někdy dost chybí.. Doufám, že s bejvalym spolu budete :)

4 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 28. srpna 2016 v 17:53 | Reagovat

[3]: Odstavce plný hoven, taky nechápu.

Minulej rok malý kid zní fakt divně, vzhledem k tomu, že tvé nynější a minulé já dělí jen rok. Já jsem malý kid pořád a doufám, že budu malý kid až do konce života, kterej snad neskončí až příliš pozdě.

Hm, já ani nevím, jestli v to doufám. Částečně asi jo a částečně asi ne. Jenom nevím, co víc. Ale jo, vlastně v to taky doufam. Ať žije prestiž přítelkyně!

5 b. b. | 28. srpna 2016 v 18:00 | Reagovat

nečetla jsem to, ptž je to nuda. a to lízání už je taky nuda. vlastně si myslím, že v reálu seš strašně sebestředná píča, co roztahuje každýmu :D

6 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 28. srpna 2016 v 18:02 | Reagovat

[5]: Číst je to nuda. Něco jako kýč (dejme tomu západ slunce) u fotografie. Zachycené je to hnus, ale v ten okamžik nádhera.

Jsem. Jen neroztahuju každýmu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama