Září 2016

Já tě miluju

30. září 2016 v 17:54 | Pražský poděs |  Blitky
Prý už mám dost. Zvedají židle, zavírají...
i za tebe, ač sám, teď účet platím v ráji
ještě mi zbylo... V pekle bude otevřeno!
Heslo je stejné jako tady: tvoje jméno.
...
Pláču. Když čtu Krchovskýho, tak občas pláču. Jako třeba právě teď. Ty jeho věci jsou tak...kurva tématický k mýmu životu! Až příliš.

Kdo tě šoustal naposledy?

23. září 2016 v 19:07 | Pražský poděs |  Blitky
Nedělám nic. Už přes měsíc
akorát chlastám ještě víc.
Přičtu si k dobru na konto,
že vůbec dělám aspoň to.
...
Kéžby to bylo jenom o chlastání. To se zas dějou věci. Nevim, jestli sem to já sama, nebo někdo tam nahoře, ale ať je to cokoliv, tak to chce, abych měla život až po okraj plnej různých zajímavých sraček. Nepředvídatelnost je slovo, co skloňuju nejčastějc.

Dožíram zbytky

14. září 2016 v 18:02 | Pražský poděs |  Blitky
Tak jo. Je to poprvý. Poprvý, co něco takhle píšu sjetá. Stále ještě sjetá, abych byla přesná.