Dožíram zbytky

14. září 2016 v 18:02 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Tak jo. Je to poprvý. Poprvý, co něco takhle píšu sjetá. Stále ještě sjetá, abych byla přesná.

Candyflip je zlo, no...echm, o tom později. Jo, teď se musim nějak zastavit/zpomalit/uklidnit/srovnat. Hlavne ty slova. Srovnat. Lol, čtu si po sobě první větu a už takhle je to prdel. A ťukání do klávesnice zní jako beat. Dobrej beat. Dobrej beat zněl hodně dobře, tenhle dobrej beat, akorát sem to musela tak třikrát smazat a opravit.

Vzdala sem to. Chytla sem bad trip a místo toho napsala něco uplně jinýho, hehe. Takže teď eště jednou a s čistou myslí... Je konec srpna. Hlavní část prázdnin už je za mnou, ačkoliv si uvědomuju, že moje volno trvá prakticky eště do konce září. Vyjela sem na fesťák, tentokrát už opravdu poslední tyhle prázdniny. Uplně sem zapomněla, že tam mam vlastně jet. Heh, stává se. A vůbec, hodilo se mi to. Měla sem u sebe zbytky z léta. Konkrétně půlku tripa a půlku koule. Copak to mam nechat zkazit? Hlavně toho tripa. Odjela sem pozdějc, než sem měla, ale zvládla sem to. Začalo chcát, naštěstí přestalo, když sem tam dojela. Jenom sem zmokla trochu cestou. To protože sem byla líná z krosny vyndavat pláštěnku. Stavět stan v dešti by se mi uplně nechtělo. Překvapili mě přítomní lidé, bylo jich víc, než sem čekala. Postavila sem stan a začala pít. K mému překvapení bylo pivo levnější, než sem čekala. Výhra, nevzala sem si totiž ani jeden lahváč. Prostředí bylo super, málo lidí, všechny tváře známý, dobrej program. Byla sem překvapená hlavně kvůli dvěma kamarádům, co přijeli. Tak sme se přiopili, povídali si a bavili se. Eště nebyla ani tma, kdy už sem začala být dosti připitá. Eště nebylo ani deset, kdy už sem skákala v pogu, jak divá. Tentokrát sem si chytře nezapomněla Martensky, narozdíl od minulých festivalů, kdy sem pak brečela, jelikož sem do poga moc nemohla. Ale s Martenskama je to jiný... Vyváděla sem celej jeden koncert, jenom sem se trochu zadejchala. Napíču bylo to, že kvůli okolním barákům tady musely všechny větší koncerty končit v deset. No, bylo mi to fuk, vožrala sem se pořádně a o zábavu sme s kamarádkou taky měly postaráno. Jeden náš známej se zlil. Zlil se takovym způsobem, že padal do kómatu, když dlouho stál. Ale neblil, jenom padal do kómatu. Když sme ho začali zvedat, začal utíkat, že chce eště jít chlastat. Třeba taky z nějakýho důvodu několikrát vběhnul do poga, kde pak samozřejmě padal na zem. Kamarádku přepadly mateřský pudy a měla o něj strach, takže sme ve výsledku strávily asi hodinu tim, kdy nám postupně utíkal po areálu, kamarádka se ho snažila dohnat a takhle pořád do kola. Do toho sem já stála uprostřed areálu, držela jí tašku a druhou volnou rukou pila svoje pivo. Poslední vystoupení bylo dobrý, až na to, že onen interpret měl původně vystupovat už odpoledne. Né, on prostě přijede v noci. Vlastně to bylo dobře, alespoň to dodalo vystoupení atmosféru. Ale...tyvole, bejt organizátorem, tak se z takovýhlech lidí asi poseru. Ten večer sme obě šly spát relativně brzo, někdy o půlnoci. Já furt opakovala, že nejsem opilá. Nic sem si nedala, nějak sem nad tim nepřemejšlela a vlastně se mi ani nechtělo moc fetovat. Uvidim, jaká nálada bude zejtra. Spadla sem do stanu, vyslíkla se do naha (heh, to je jediný, co sem zvládla) a usnula. Dobrý. Okolí bylo eště relativně hlasitý.

Vzbudila sem se asi trochu pozdě, rozhodně pozdějc, než kamarádka, která spala v autě. Podařilo se mi vzít si čistý oblečení. Kamarádka řikala, že už se byla koupat. V řece. Heh, okey. Bylo ale vedro, takže sem jí ten nápad trochu záviděla. No, za půl hodiny sme si řekly, že jdeme. Plavky sem neměla, jenom malej ručníček. Našly sme místečko, kde se dobře lezlo do vody, svlíkly se a šly... No, teplá zrovna nebyla. Ale pocit to byl fajn, žádný oblečení, žádný problémy, příroda, uplný najády! Všude kolem lítaly krásný tmavě zelený vážky, občas něco šplouchlo ve vodě, z čehož sem se pokaždý mohla posrat a řvala sem: "příšerák" a tak dále. He, hehe. Jenom sme čekaly, až přijdou nějaký lidi. To tam stejně bylo docela normální, i když sme my přicházely na to místo, tak sme se vystřídaly s jinýma lidma. Koupání bylo fajn, pak se nedalo dělat nic moc jinýho, než to, že se prostě leželo, sedělo a felilo. Na nic moc jinýho sme s kamarádkou ani neměly náladu, bylo vedro a tak. Zatancovaly sme si a vydaly se koupat. Protože to vedro. A prázdniny. Přijel muj bejvalej, hah. Na to, jak dlouho sme se neviděli nebylo ani žádný horlivý přivítání. Pozvolna začínal program. všude kolem se začalo slejzat dost lidí, začali hrát první věci. To už sem si řikala, že je načase, abych uvedla v realitu svuj plán- dát si papíra co nejdřív, aby mi najel eště za světla. Řikala sem si, že si ho dam tak v sedm. Jenže to bylo za dost dlouhou dobu, už po čtvrtý mě svrbilo vědomí, že by to tady chtělo nějak okořenit. Zrovna dohráli naši známí. Seděli sme u stolu s několika lidma, vedle mě seděl muj bejvalej a neustále nám někdo posílal brka. Když si muj bejvalej všimnul, co to vyndavam z drtičky, zasmál se. Bylo okolo šestý, když sem si onen kouzelnej papírek s kyselinkou dala pod jazyk. Další asi dvě hodiny, nebo hodinu a půl se nedělo nic speciálního. Speciální bylo, když sem si chtěla ubalit cígo a když už sem si rozdělávala tabák, přístál mi pod rukama tabák mýho bejvalýho. Ať si prej ubalim. What? Takovýho ho neznam, asi s nim pohnulo svědomí za ty desítky cigaret, co si ode mě v poslední době pořád balil, když sem se totální náhodou několikrát ocitla u něj doma přes noc, nebo když sme prostě byli jen tak v nějaym podniku. Ale potěšilo mě to, splácení dluhů je dobrá věc. Důležitá věc- v momentě, když si ke mě přisednul muj bejvalej, okamžitě jsem ho cítila. Jeho vůni. Prostě mě praštila do nosu. Je to fascinující, jak jsou lidi cítit. Pořád sem seděla u stolu, pila pivo, bavila se s lidma a hulila. Pravděpodobně sem bavila okolí, většina lidí tam věděla, že sem si dala tripa. Ani sem si vlastně nevšimla, že mi to najelo, proto sem je asi bavila. Do toho do mě začal rejpat jeden kamarád, řikam mu, že je to moje drogová máma, protože on je člověk, díky kterýmu mam první zkušenosti s těmahle látkama. Dělal si ze mě prdel a rejpal do mě, ať si dam candyflip, což znamená, ať sežeru eště tu půlku koule, co u sebe mam. Posílala sem ho do prdele, nejsem přece prase a magor, drogy se nekombinujou.
Jediný, čeho sem si všimla bylo to, že si odsednul muj bejvalej. A že přijel J****** a moji bejvalí spolužáci. Jupí, párty! Haha. Přítomnost sem si začala uvědomovat teprve, když mi byla najednou zima. Zvedla sem se a šla se převlíct do stanu, to byl zajímavej zážitek. Jo, trip mam pěkně najetej... Jak sou stěny stanu ze dvou vrstev, spojení těch dvou vrstev vytvářelo krásný obrazce a já se nemohla vynadívat. Problém mi dělalo si předevšim zavázat tkaničky. Úspěšně sem se ale vrátila ke kamarádům a pokračovala v tom, co sem dělala doteďka. Čuměla po okolí, stahovala ostatní o cigarety, pila pivo. Stav nebyl extrémě vyjímečnej, byl v pohodě, jenom když sem opravdu chtěla, tak proběhla sem tam nějaká halucinace. Barvičky nic moc, dokud nezačaly hrát kapely. Kapely byly zábava, ostatně jako vždycky tyhle věci na tripu. Světla na podiu mě dráždily dobrym způsobem, už byla tma a moje halucinace byly fakt pěkný, do toho sem si ale stíhala užívat fajn hudbu, v mnoha víc rozměrech, než ostatní. He hehe, feťákova privilegia. Tyhle poslední dvě kapely byly parádní. Moc. Bohužel, v deset byl všeho konec, kvůli tomu posranýmu nočnímu klidu. Stejný bohužel platí i na to, že odjelo pár našich kamarádů, byly prej unavený. Sakra, lidi...vždyť je kurva brzo! Ve skutečnosti mi to stejně bylo dost jedno, já, sama za sebe, sem měla o zábavu postaráno. Fičela sem dost dobře. Nemam vůbec ponětí, co se stalo s nějakýma lidma, například s mym bejvalym. Udělal *puf*, nikde sem ho dlouho neviděla. Měla sem za to, že někde leží naprosto ve sračkách vožralej. A bylo mi to trochu fuk, trochu řikam, protože uplně fuk mi to nebylo. Obraz, co se mi potom zjevuje je malá fireshow. To bylo úžasný, vidět fireshow na tripu. Nemá to cenu popisovat, moc to nejde, ale táhlost ohňů byla mnohonásobná a barev mnohem víc, než jenom odstíny žlutý, oranžový a červený. Nádhera. Pozdějc se oheň zapálil přímo na zemi a konal se táborák. Už nebylo takový teplo, takže to bylo moc příjemný. Někdo si opejkal různý věci, hrálo se na kytaru, zpívalo se a bylo to až idylický. Pro mě na tripu samosebou idylický mnohem víc. Řikala sem si tak, že tohle je vážně povedenej konec prázdnin, že je to super bejt tady u ohně s kamarádama a známýma. Všichni se tvářili spokojeně, J****** vedle mě se tvářil spokojeně, kamarádka se tvářila spokojeně, bejvalý spolužáci se tvářili spokojeně, prostě super večer. Hodiny ubíhaly, lidí ubývalo a já si furt krásně fičela. Když už nás tam ale bylo opravdu málo, vlastně jen J******, pár mých bejvalých spolužáků a dva, nebo tři další lidi, napadla mě skvělá věc. Skvělá věc v tu dobu, abych byla přesná. Mam u sebe eště tu půlku koule!
Přísaham, že netušim, kolik mohlo bejt hodin. Po půlnoci už určitě bylo, ale eště nesvítalo, takže dejme tomu hrubym odhadem mě to napadlo tak okolo třetí hodiny. Možná čtvrtý, kdo ví. To je vlastně fuk. Vedle mě na lavičce seděl J******. Bohužel, vožralej. Stal se mojí objetí. "Hej, nechceš si se mnou dát napůl eště tu kouli," povídam mu. Přirozeně, vožralej J****** se nebrání ani trochu. Dali sme si tu půlku napůl. Tyvole. Je potřeba připomenout, že tohle je velice kvalitní koule. Velice kvalitní. Pikoule. A zbytek noci? Mam guláš. Nemam ponětí, jak mi to najelo, nebo nenajelo, když sem furt fičela na tripu. Časovej guláš. Furt sedíme, oheň se postupně zmenšuje. Ještě někdo nosil piva. Objevila se voda, kamarádka jí přinesla. Je nás tay pořád míň a míň. Povídáme si, beru si J******* tabák, protože muj je hnusnej, resp. J****** mi balí cigára. Vůbec netušim, o čem sme se tam bavili, ale bavili. Pěkně dlouho, do toho sme pili tu vodu. Vim, že sme asi trochu mluvili o mym bejvalym a dělali si z něj prdel, jako kde asi teď je, jestli ho ráno najdeme utopenýho v řece a tak dále. Překvapivě mě vůbec nic z těhlech slov neschízovalo. Byla prdel, hodně smíchu, hodně pitomých vtipů, hodně nesmyslných řečí. Oheň dohoříval. Svítání. Zůstalo nás tu málo, já, kamarádka, J******, bejvalej spolužák, asi druhej bejvalej spolužák a možná eště někdo. Kurva, museli sme vypadat tak komicky... Hlavně každej byl někde uplně jinde. Teda jo, opilý lidi byli na stejný vlně, ale já a J****** ne. Kamarádka měla věneček s kytičkama okolo hlavy, na to kapucu a v ruce velkou lahev vody, J****** vypadal klasicky jako divnej hipstr s nerovnoměrně učesanýma vlasama a já měla vlasy spletený pod šátkem, kterej sem si na ně hodila. Jako čádor, haha. Ale muj šátek teda neni černej, no. Do toho sem měla ve vlasech přišpendlenou tikka bindi ozdůbku. Společenstvo vyjetých a sjetých magorů u zbytků ohně. To chceš. Pamatuju si to, protože sme si takhle v týhle svatý trojici pořídili spoustu fotek. Teda, pořídil je kamarád, asi měl potřebu takový panoptikum zaznamenat pro příští generace. No jo, to takhle nejlíp vyniká ta naše vnitřní krása, když sme uplně v prdeli. Už za uplnýho světla. A pak sem se odebrala z nějakýho důvodu do stanu. Nevim kdy, dejme tomu někdy okolo sedmý. Padla sem do stanu a usnula. Nechápu, jak se mi to takhle najetý mohlo stát. Opravdu sem usnula. Probudila sem se a koukla na hodiny, bylo asi deset. Wadafak? Co se kurva včera a dneska stalo? Řikala sem si, fajn, už seš v pohodě, tuhle noc si to trochu přehnala, ale dobrý... Rozepla sem stan a mžourala ven. Nemohla sem uvěřit tomu, co sem v dálce viděla. V tý pozici, ve který sem u ohniště před pár hodinama nechala J******, tak...on nikam nepokročil! Vyběhla sem za nim ven, byly tam eště dva bejvalý spolužáci a nějakej kluk, kterej vypadal hrozně malej. "Vy kreténi, vy ste furt tady"- řvala sem na ně už z dálky. Sedla sem si k nim a chtěla si od někoho smotat cígo. Aha, tak ne. Tak prej to nepujde. Furt sem najetá. Kurva, ale příšerně moc! Jak se to jenom stalo! Jak sem mezi tim mohla usnout? Nechápala sem. Felila sem tam s nima, dokud se nerozhodli, že pojedou domu. Samozřejmě nikdo z nich nespal, ani neměli kde, stavěli se jenom na noc bez ničeho. He hehe. Rozloučili se se mnou a já se vrátila zpátky do stanu, už nevim, jestli sem zas usnula, nebo jestli ne, ale spíš sem jen tak odpočívala. Možná, že sem i tak dřímala, probraly mě hlasy odvedle. Někdo se asi zvedal a chystal odjíždět. Do toho se bavili o mym stanu, jestli tam vůbec někdo je, že je prej pořád tak divně neobývanej. Haha, no jasně. Muj stan je totiž přízračnej zámek a já sem taky jenom přízrak. No, měli pravdu. Když mi začalo být vedro, vylezla sem ven. Bylo vedro jak v prdeli. Nejenom v mym stanu, i venku. Narovnala sem se, au. Zahlídla sem kamarádku a šla za ní. Řikala sem jí, jaká to byla včera prdel a že mam radost, že J****** nebyl ani tak v prdeli po tom, co sem ho sjela. Podívala se na mě fakt divně, jestli sem normální, když řikam, že J****** nebyl v prdeli, prej mlel neskutečný sračky... Aha, tak...to mi nepřišlo. Jo, asi sme byli na stejný vlně. Ale budu jí to věřit. Achjo, sem fakt kráva, že sem ho sjela. No, ale nikomu se nic nestalo a to je to hlavní. Chtěla se jít koupat, tak sem si řekla, že pujdu s ní. Převlíkla sem se a šla. Kamarádka mi laskavě pujčila větší ručník, než sem doposud měla, dokonce nám i koupila pivo.
Byla sem pořád najetá, jo. Safryš. Pišla sem na to, když sme lezly nahý do vody. Tvary a obrazce, co dělalo bahýnko, když sme někam šláply, byly neskutečný. Odlesky, jakýma se leskla hladina byly ve všech barvách, co si člověk jenom dovede představit. Okolo mě lítaly ty krásně tmavě tyrkysový vážky a já s kamarádkou sme byly říční najády. Taky sem přirozeně mlela příšerný sračky uplně o všem, o včerejší noci, o tom, co se asi stalo s mym bejvalym, že tu nikde neni, o tom, jak sem pořád příšerně sjetá, o tom, jak sem rusalka a tak dále. Bože. A to plavání? To mělo uplně jinou rovinu! Příšerně mě bavilo, jak nám plavou v tý vodě prsa. He hehe. Prdel byla, když kolem projížděli různý lidi na člunech, v člunech a tak, včerně jedný rodiny s dětma. Prostě chceš takhle s rodinou na výletě vidět dvě nahý holky, jak se ráchaj v řece a do toho je jedna z nich sjetá... Těm dalším chlápkům, co proplouvali kolem to pravděpodobně tolik nevadilo. Ale pro mě to bylo úžasný, skvělej pocit, skvělá noc, skvělej život. Kouřili sme na břehu, když přišla jedna známá se svym přítelem. Její přítel chtěl bejt hrozně slušnej a odejít, když sme tam nahý, my ho ale přesvědčovaly, že je nám to vskutku ukradený. A tak sme se tam koupali všichni čtyři, kouřili sme na břehu napůl ve vodě, kecali a strávili takhle docela dlouhej čas. No, to se opravdu povedlo, fakt že jo.
Mimochodem, nikdy předtim sem se nahá v řece nekoupala... A teď byl ten pocit naprosto...odlehčenej. Jako v pohádce. Hihi.
Myslela sem, že pojedu s kamarádkou autem, tak sem neměla co dělat. Seznámila sem se s nějakýma lidma, s párečkem, co mě údajně už někde viděl, ale já fakt netušila, kdo to je. Ale asi jo, bavili se se stejnýma lidma jako já, takže tak. Trávila sem s nima nějakou tu třičtvrtě hodinku, kecali sme a hulili. Byli to docela zvláštní lidi, ale ne nijak nepříjemný. Nebo mi to prostě jenom přišlo, protože sem byla eště sjetá. Když už mě všechno okolo přestalo bavit, šla sem najít kamarádku a zeptat se jí, kdy chce jet. Když mi oznámila, že nejdřív za hodinu, řekla sem si, že to sama zvládnu líp a že pojedu sama. Teda...balit stan najetá je opravdu zajímavý. Balila sem ho uplně sama. Všechny věci zevnitř vyházet ven, uklidit je na správný místa v krosně, sundat kolíky, první plachtu, tyče, zabalit plachtu, neztratit kolík, zabalit druhou plachtu, no...zajímavý to bylo. Jako kdyby byl každej kousek toho stanu, kterej sem balila proti mě a jako kdyby se nechtěl nechat zabalit. Ale zvládla sem to, vzala krosnu, rozloučila se s lidma a vydala se pryč. Už po cestě sem si řikala, že se těšim domu, do klidu. Bylo vedro, cejtila sem se nepříjemně špinavě a navíc sem byla najetá...nic moc teda. Eště sem kamarádovi stihla poslat fotku s komentářem, že muj výlet nezkončil. Smál se mi, teda hlavně tý fotce, protože podobnej výraz sem udělala, když sem mu ztripovaná v noci posílala fotku minulej fesťák. Některý věci se nemění, no. Horší byla ta samotná cesta, zamotala sem se, takže sem se kus musela vracet, bylo mi fakt divně, ta krosna mi ani nepřipadala těžká. Když sem vlezla mezi lidi, měla sem klasickej paranoidní pocit, že na mě všichni civí, to samý potom v Praze. Je možný, že fakt civěli, no. Bylo to nepříjemný, ani hudbu sem si nechtěla pouštět. Nejhorší situace nastala, když mi došlo, že mam fakin´ velkou žízeň. Pití sem měla v krosně, někde hodně hluboko, samozřejmě, protože přece myslim do předu a nejsem píča. Musela sem posledních patnáct korun utratit za vodu a když sem tu vodu v mettku kupovala, taky sem si nepřipadala uplně ólrajt, když sem musela mluvit na prodavačku.
Ale domu sem dorazila. Bez újmy. Byla sem fakt ráda, konečně klid, vybalim si a tak dále. Jenže to, co následovalo vůbec nebylo plánovaný. První věta na začátku ostatně mluví dost jasně. Připadala sem si v klidu, považovala sem za výhodu to, že sem pořád sjetá a chtěla sem z toho něco dostat. No, dostala...

Odkazuju na svuj poslední dopis tady, myslim, že neni co dodávat. Když sem začala brečet, věděla sem, že se z tohohle nevyspim, chtěla sem totiž jít spát, ale bylo by to k ničemu, musela sem ty šmejdský slova dostat ven. A tak sem si uvědomila spoustu věcí. Myslela sem to vážně, ne, že ne. V afektu myslim věci vážně, jenom když nejsem v afektu, tak se je snažim učesat, ne změnit. Byl to bad trip, bad trip jak prase, bad trip horší než ten, když sem podvedla na chatě Oi s mym bejvalym šoustkamarádem. To tenkrát snad ani nebyl bad trip, jenom blbý výčitky svědomí, ale s čim sem se prala tady sama doma několik hodin, to vůbec, ale vůbec nechci zažít znova. Bylo mi tak hnusně, tfuj! A všechno kvůli vzpomínce na to, že sem svýho bejvalýho na tom fesťáku ani moc nezaznamenala, že sme nepokecali a v tu chvíli mi začal naprosto brutálně intenzivně chybět. Svíralo mi to všechny orgány, ten pocit, že tu neni a já mu nemůžu říct, jak moc ho miluju a jak moc mi chyběl. Naštěstí sem neudělala žádnou píčovinu, neudělala sem nic sobě a ani sem mu v tom afektu nenapsala. Takže dobrý.
Přibližovat bad trip je píčovina, to nejde. Ne, když si to člověk neprožije. Vim, proč se mi to stalo. Ten samotnej candyflip byl pravděpodobně taky blbej nápad, ale myslim, že fatální chyba byla několikahodinovej rozestup mezi oběma látkama. A taky protože mě napadnul muj bejvalej. Ten stav trval pár hodin, asi tři, nebo čtyři, takhle hnusně sem se naposledy cítila, když sem mívala deprese a už to nikdy nechci znova zažít. Když sem stav přežila a když přešel, udělala sem to, co sem stejně měla v plánu už předtim. Umyla se, to byl ten bod, kdy mě bad trip přešel uplně, potřebovala sem ho ze sebe umejt. Oblíkla sem se, svolala lidi a šla na pivo. Ha, haha. Splachuj hnus pivem.
Měla sem kurva štěstí a sem kurva ráda, že sem doma byla sama, že tam nebyla matka. Kdybych musela dělat, že sem v klidu, tak nevim, to bych nedala. Sem fakt ráda, že sem měla možnost si to vyžrat celý sama. K večeru sem se sesla s kamarádem (posílala sem mu ráno ten svuj sjetej ksicht) o trochu dřív, požádala sem ho, jestli nemá čas. Musela sem se mu svěřit, se všim. Mluvila sem o tom bad tripu, o tom, že příště už budu ohledně kombinování tripů s čimkoliv jinym tisíckrát víc opatrná a že si to předtim tisíckrát rozmyslim no a...ve finále, když z jeho úst v rozhovoru (už nevim v jakym kontextu) padlo jméno mýho bejvalýho, tak sem dodala: "No, o něj taky trochu jde..." Kamarád hned začal vyzvídat, jaktože sem se nepochlubila a bla blabla. Řekla sem mu, že sem spíš nešťastná, než abych se chlubila. Vyslepičila sem mu všechno, co se mezi mnou a bejvalym v poslední době dělo, on mi poradil, ať si s nim nějak normálně promluvim. To jo, to rozhodně udělam, i když se toho bojim. Bojim se toho. prostě mam strach, ne přímo z mýho bejvalýho, ale spíš...ale jo, asi i z něj. To neni ani strach, jen opatrnost. Kamarád mě poplácal po zádech a řekl, že to bude určitě dobrý. A taky párkrát, jak sem mu to celý řikala o mym bejvalym řekl takovym způsobem, jako když o někom, koho znáte a máte ho rádi, že je debill. He hehe. Jak na potvoru, dorazili sme do podniku a...seděl tam muj bejvalej a další lidi, včetně Iblíse. Přisedli sme si k mýmu bejvalýmu a jedný holce, kterou už sem viděla tisíckrát. Vždycky se představíme, pak se představíme znova...a pak zapomenu. He hehe. Náhoda je debil, dneska sem bejvalýho uplně vidět nechtěla. Byla sem pořád taková...divná. Inu, jako kdyby mě přejel traktor, no. Teprve teď to byl dojezd. Třásly se mi ruce, vnímání okolí pořád pokřivený a zvláštní pocit. Předem sem na to všechny upozornila, že se omlouvam, ale že sem dneska mimo a že se na mě musí pomalu, ne moc hlasitě a tak dále. Bejvalej se mě zeptal, jak sme tam dopadli. Řekla sem mu, že sem to poněkud přehnala. Taky sem pochopila, proč sem ho nikde nemohla celou noc potkat, odjel domu. Hah, aha, to by mě nenapadlo. Dopili sme a přesunuli se jinam, už ve zmenšenym počtu, ostatní prej eště dorazí pozdějc. Oke. Jak sme šli ulicí, projížděla sanitka. Vim, jak sem nahlas řekla: "Hlavně, ať nezačne houkat," no...přímo v ten moment se ozvalo Huuuííí a já chtěla, aby mě někdo na místě zatřelil. Byl to tak nepříjemnej zvuk! Všichni se mi smáli. Okey, no tak se mi smějte, pitomci! Ostatně, zasloužim si to. Zvuky na ulici byli nepříjemný, celá cesta byla nepříjemná. V tom podniku už to bylo mnohem lepší, ale moje komunikační schopnosti byli pořád fakt příšerný. Kamarád šel pro piva k baru a my zůstali s bejvalym u stolu chvíli sami, trochu se mi smál, jak sem byla zpomalená a mimo. Začala sem se mu omlouvat, že to byl fakt kurva blbej nápad a že sem uplně debilní a že se za sebe stydim a tak dále. Bejvalej mě musel uklidnit, že se nic neděje, že je to v pohodě. No jo, stejně se trochu stydim, že mě vidí takhle. Stalo se taky to, co sem předpovídala kamarádovi už na začátku večera, po druhym pivu začnu bejt divná. Nebude to ani o tom, že by mi to mohlo najet znova, ale...možná trochu. Ne, že by mi to celý najelo znova, ale najednou sem byla jiná, než předtim. Hah, takhle mi jednou najela strašná kombinace kokainu a éčka minulý léto po jednom technovečeru, haha. To si pamatuju, najednou sedim druhej den po párty v hospodě s matkou a jejim přítelem, piju dvanáctku a začne mi brutálně klepat noha do rytmu pitomýho songu v rádiu, tyvole...to byly asi hodně kvalitní sračky, co sem do sebe tu noc cpala. Teď to takový nebylo, resp. to bylo míň znát, protože...kombinace drog byla jiná. A cejtila sem se líp, byla sem mezi svýma, před kterýma sem se nemusela stydět přiznat, že sem to přehnala s dobrotama a že mi neni uplně dobře. Sice se mi všichni smáli, ale smáli se mi tak...dobrácky. Smáli se mi asi uplně stejně, jako se jindy smějeme mýmu bejvalýmu, nebo komukoliv jinýmu, když začne usínat u stolu. Pamatuju si jeden pohled svýho bejvalýho, jeden, kterej mi řikal něco víc, než v tu chvíli mohl říct nahlas. Byl to krátkej pohled, protože sem uhnula očima. Nevim, dělam to bohužel často. Mimochodem, pozdějc, když dorazil zbytek lidí, tak sme hlavní zdroj zábavy u stolu byli právě já a bejvalej. Já s dojezdem jak prase a bejvalej začal u stolu usínat. Uzavírali sázky, kdo z nás dvou spadne na stůl dřív. Přesto sem na tom byla líp než bejvalej, ten už byl za svojí usínací fází a teď byl ve fázi "jestli se okamžitě nezvednu, tak umřu." Dělali sme si z něj prdel, natáčeli ho, jak usíná a tak dále. Takový ty klasický činnosti u jednoho stolu s nim. Tak chudák dopil a zvednul se... Uh, né, já se chtěla zvednout s nim a začít se na něj lepit! Ne, fajn...z toho by dneska nic nebylo, vypadá na živu eště o něco míň, než já. Dopila sem a taky šla do prdele. Možná eště divnější pocit, než celej dnešní dojezd byl fakt, že sem šla domu okolo půlnoci. To je víc, než neobvyklý...
A jinak, poslední fesťák léta se vyvedl. Odvezla sem si cizí pěkný brejle (nemam ponětí, jak sem se k nim dostala), jeden skoro plnej cizí tabák (k tomu sem se dostala nějak u ohně) a drahou zkušenost o tom, že s drogama bude vždycky platit, čim víc opatrně, tim líp. Hlavně s těma tripama. Teď bude následovat detox, alespoň tři měsíce si nedam opavdu nic, ani kdyby do mě lidi cpali nějaký nejlepší tripy na světě, DMT, nebo jánevimco... Dobrá, nebudu lhát, kdyby se sehnalo DMT, tak neváham ani vteřinu, to dá smysl.

Druhej den sem se cítila tisíckrát víc líp. Všechny moje strachy, že mi divný pocity zůstanou, zmizeli. Jo, měla sem strach, že mi mozek zas naskočí do módu depresí a tak dále. Naštěstí ne, takže je čas to oslavit. Večer se konal koncert. Zdarma, he hehe. Sešla sem se jenom s dvouma kamarádama, ostatní nějak nic. Ale přímo na koncertě sme potkali mýho bejvalýho, no...už sem se divila, že by si něco takovýho nechal ujít. Koncert byl super, když sme si domlouvali, kam pujdeme na pivo, bejvalej se nám nějak ztratil v davu. Tak sme mu zkoušeli volat, ale on to nezvedal, poslali sme mu alespoň SMSku. Mě by totiž nasralo ho dneska nevidět a nepokecat s nim. Sakra...a nepřespat u něj! Chyběl mi už moc dlouho na to, aby mi chyběl eště jeden den. Šli sme do jednoho klubu, kde mělo být pár lidí a já se pomalu smiřovala s tim, že je muj bejvalej zas vylitej jako hovado a jel prostě domu. Navíc sem ho zatraceně potřebovala z toho důvodu, že mi došly filrty a nefiltrovky se mi balit nechtělo, stejně jako se mi nechtělo si kupovat vlastní filtry. No, nebylo to tak. U vstupu, kde sme se vybavovali se známýma sme ho potkali. Jupí, budu mít filtry...ne, fajn. Prej se mu vybil mobil, proto nereagoval. Šli sme dovnitř na pivo, hrála tam hudba, starý dobrý pecky, spousta lidí tancovalo (včetně mýho bejvalýho, takže ano...je vožralej, jak dobytek) a když u stolu začala bejt nuda, šli sme s kamarádem taky tancovat. Kamarád moc dlouho nevydržel a opustil nás. No, ve skutečnosti to bylo kvůli tomu, že musel druhej den do školy. Há, nechtěla bych bejt eště na střední! Tyvole, eště ani nemam po zápisu a už ze mě mluví ta vysokoškolská arogance, hihi. Zůstali sme s bejvalym sami. Výborně, dneska si jdu za svym, ať to stojí, co to stojí.
Byla to zábava, tancovali sme sice tak nějak podivně každej zvlášť a dohromady, ale to hlavně protože muj bejvalej začínal být na sračky takovym způsobem, že se musel přidržovat DJskýho pultíku. Snažila sem se s nim komunikovat, ptala sem se ho, jak bylo na cestách, ale ten kretén byl fakt vožralej, navíc tam byl hluk, takže sem ho neslyšela. Jen se mě zeptal, jestli už sem v pohodě po tom včerejšku. Jo, jasněže sem. Nejak se mi rozproudila krev, stoupnul mi chlast do hlavy (barmanovi došla desítka zrovna, když sem si šla pro pivo, tak mi dal dvanáctku) a bylo mi dobře. Motala sem tam podivná ženská, podle mě byla trochu sjetá, nebo opravdu hodně na sračky. Když sme chvíli stáli před vchodem a bavili se s lidma, tak furt chodila sem a tak a pak prohlásila něco jako: "To je ale moc pěkná slečna," na mě. Všichni sme se jí smáli. Mohlo jí být něco po třicítce, měla krátký vlasy, křivý zuby a vypadala jako zváštní punko lesba. Jenže jak se teď vochomejtala na tanečnim parketu, tak mi byla užitečná. Zeptala sem se jí, jestli nemá prefabričku. Ona, že nemá, ale že mi nějakou přinese. No a fakt...za chvíli byla zpátky i s prefabričkou. Hustý. Jo a jednou sem se omylem asi nějak svůdně koukla na divnýho malýho chlápka v košili, zrovna, když hrál nějakej blues a on si ke mě přitancoval. Tak sme spolu chvíli tancovali, ale když začal bejt až moc touchy, ignorovala sem ho a on za odtančil do prdele. A lepili se mi nohy na podlahu, nějakej kokot asi vylil cosi sladkýho. Muj bejvalej zvládnul eště asi jedno, nebo dvě piva, prostě o jedno víc, než já. Když dopil, vzal si věci a chtěl se loučit. Pche, ani náhodou. Nepujdeš nikam! Minimálně ne sám, stejně už bych tu sama neměla co pohledávat. U vstupu sme potkali pár lidí, včetně třeba Modrýho, kterýho sem neviděla sakra dlouho, co furt popíjeli lahváče a nechtělo se jim dovnitř. Zůstala bych ale...radši pojedu s bejvalym a případně se na něj budu lepit a případně u něj přespim. Hi hihi. Byla sem v dost dobrý náladě, ušli sme jenom pár metrů a sedli si na výklenek na cígo. Byla sem ráda, že sem s nim zas chvíli sama, docela sme i kecali. Byla sem ráda, že ho vidim a...nemohla sem se dočkat, až se na něj nalepim.

Ani nevim jak se to vlastně, jo...když sme šli na tramvaj, nějak sem povídala něco o tom, jak sem ten den předtim byla fakt mrtvá, že sem měla možnost jít na casting, ale ani mě nenapadlo se tam ukázat v tom stavu. A stejně chtěli holku, co neni nahoře uplně plochá prej. V tu chvíli bejvalej začala takový to: "Ale vždyť nejsi plochá" a já samozřejmě: "Ale jo." To se asi eště jenou opakovalo a pak mě tak jemně chytil/plácnul po zadku. Aha, dobře. Chtěla bych, aby to udělal eště jednou. Nebo radši rovnou tisíckrát. No, nemělo to návaznost na to, že sem plochá, navíc..sem ráda, že sem plochá, ale prostě...on na mě šáhnul. Po takový době na mě šáhnul. Jo. Viděli sme, že je tramvaj už na zastávce, tak sme trochu popoběhli. Vevnitř to bylo plný, stoupli sme si blízko sebe a já už neměla na to vedle něj stát nehybně třeba jenom další vteřinu. Nebudu se přece držet tyče, pověsila sem se bejvalýmu okolo krku a položila mu hlavu na rameno. Ach, tohle mi tak chybělo, tak šíleně moc. Možná mi ke štěstí chybělo jenom tohle, pověsit se mu okolo krku a cejtit, že je blízko mě. Už nevim, kdo z nás dvou začal líbat toho druhýho dřív. Ale...vůbec by mi nevadilo jet tou tramvají třeba až na konec světa. Hm, dneska sem se vlastně ani nedotkla jeno krku, co? Je na čase to napravit. Myslim, že sem ho porafala slušně, on mi to samozřejmě oplatil. Na jednom místě se fakt vyřádil hodně kvalitně. Tahle celá scéna podle mě byla dobrá zábava pro ostatní lidi kolem nás. Jestli sem se mírnila v zvukových projevech, výrazech tváře a intenzitě toho, jak moc sem bejvalýho kousala jenom protože sme nebyli v tramvaji sami? Eh, ne? Proč bych měla? Ať jdou ostatní třeba do prdele, pro mě momentálně existuje jenom člověk, jemuž sem přisáta na krku. Vystoupili sme, ale hned sme se na sebe zase přisáli na nějakou tu minutu přímo na zastávce. Ne, nebylo by lepší, kdybych tam zůstala kalit. Dovedl mě na další zastávku, odkud většinou jezdim domu. Nebo taky ne, hi hihi. Když starostlivě zjišťoval, kdy mi to jede, řekla sem mu, že je to zbytečný a že bych ráda přespala u něj. Sklopil oči a řekl mi, že to nejde, že je strašně unavenej a že deset dnů pořádně nespal. Přemlouvala sem ho pěkně dlouhou dobu, že u něj přece jenom přespim a pak vypadnu dom, ale byl neoblomnej. Fajn, chápu. Já vidim, že je uplně mrtvej. Málem mě i nechal odjet, ale já se ně něj pověsila s tim, ať se mnou počká alespoň na ten další spoj. Ta chvilka dohadování se byla vtipný, jeho argumentace, že ani nemá lahváče a bude mít sucho v hubě mě fakt rozesmála natolik, že sem ho potom musela políbit. A říct mu, aby se náhodou z tý půlhodiny neposral. Naštěstí sem se ho držela tak dlouho, dokud mi to skutečně neodjelo. Řekla sem mu, že mi chyběl. "Ty mě též," odpověděl mi. Sedli sme si na schůdek k nějakým dvěřím tam. Ubalili sme si cígo. Okey, bylo na něm vidět, že je fakt unavenej, v jednu chvíli na mě jenom tak položil hlavu, zavřel oči a já ho hladila po vlasech. A po čele. A po nose. A po tvářích. Ani se neoholil, hehe. A když sem začala na rtech, kousal mě do prstů. Ale energii na to mě líbat naštěstí eště měl. A okusovat mě. Vlastně...nám ty blbý cíga jenom překáželi v tom, že sme těch pár minut neměli jednu ruku využitou. Ach, kéžby mi mohl ponořit svojí hlavu pod šaty přímo tam... Jenže na to bylo moc brzo v noci a všude okolo spousta lidí. O tom, co sme tam dělali ostatně vypovídá komentář partičky lidí, která procházela kolem. Při pohledu na nás dva, jak tam vedle sebe sedíme dosti zapleteni do sebe udělal někdo z té partičky takovej ten zvuk: "Whoo hoo," kterým se komentuje...no, přesně něco takovýho, co sme tam dělali my. A škoda, že sme toho nemohli dělat víc. Jeho ruce mi opravdu chyběly, jeho jazyk, co mi zkoumal ústa zvně i zevnitř mi taky chyběl. Chyběl mi celej! Udělal strašnou věc a to, že mi začal volizovat uši. Myslela sem, že na místě vybuchnu, bylo mi uplně jedno, že mi třeba zas uvolní nějakou náušnici a ona spadne, chtěla sem jenom, aby pokračoval a nepřestával. Jeho ruka zabloudila do mýho velkýho výstřihu a jako naschvál...přímo k mojí bradavce! Jo, eštěže sem si vzala tyhle šaty, kde se dá ke kozičkám dostat velmi snadno. Jediný soukromí nám tam zajišťoval šátek, kterej sem měla celou dobu hozenej přes ramena a ruce. Byla sem napnutá jak naladěná struna. Kdyby mě tam snědl, vůbec bych se nezlobila. Sralo mě jenom to, že tohle je asi všechno, co dneska bude. Ale i tak, půlhodina v nebi. Vydržela bych tam s nim celou noc. Bohužel, půlhodina celou noc netrvá. A když přijel další spoj, tak mi pomohl vstát, políbili sme se s přánim dobrý noci a já odjela.
Nechtělo se mi, vážně ne. Ale...shledání to bylo vskutku sladké. Ráno budu zase vzpomínat, až uvidim ten brutální cucák, co mi udělal. Usínalo se mi těžce, protože sem usínala sama. Ale...usínalo se mi hezky. Pořád sem cítila jeho vůni ve svých vlasech.

Takže mám dost, tyhle prázdniny stačily. No, to sem si myslela před tim tejdnej, za ten tejden se zase stihlo stát tolik sraček, že bych si vážně ráda našla čas na to sepisovat vzpomínky čerstvý. Když ono to vždycky nejde. Snažim se být aktuální, snažim se si to pamatovat a přesto mam pokaždý strach, že na spoustu detailů zapomenu. Jinak to bohužel nejde, když člověk žije tak, jako žiju já. Krásně. A intenzivně. Tu pauzu s drogama myslim vážně, minimálně toho tripa si nesmim dát co nejdýl.

A teď si pustíme tohle:

Protože září už je. A protože psychedelie neni dost ani v září. A protože kurva musim zas pořádně oprášit francoužštinu!


Ámen
Rokenrol vám všem
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 May May | Web | 17. září 2016 v 21:54 | Reagovat

Taky bych jel tramvají až na konec světa. (ale musela by projíždět nějakou pouští)
Ale v tomhle případě je konec světa asi Žižkov, co? :D

2 stuprum stuprum | Web | 18. září 2016 v 2:08 | Reagovat

Za deset let budeš ráda, že sis psala tyhle památníky. :)

Vybavuji si jen záblesky, ale vyplývá z nich, že jsem v hospodě dělal VŠECHNO. :)

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 18. září 2016 v 5:10 | Reagovat

[2]: Proto to dělám.

[1]: ne, je to jen ípák

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama