Kdo tě šoustal naposledy?

23. září 2016 v 19:07 | Pražský poděs |  Blitky
Nedělám nic. Už přes měsíc
akorát chlastám ještě víc.
Přičtu si k dobru na konto,
že vůbec dělám aspoň to.
...
Kéžby to bylo jenom o chlastání. To se zas dějou věci. Nevim, jestli sem to já sama, nebo někdo tam nahoře, ale ať je to cokoliv, tak to chce, abych měla život až po okraj plnej různých zajímavých sraček. Nepředvídatelnost je slovo, co skloňuju nejčastějc.

Úvodní Krchovský sedí spíš na celý moje čtyřměsíční prázdniny. Nevim, kolik litrů piva jsem vypila. Docela by mě to zajímalo, stejně tak, jako kolik jsem vypila lahví vína. Co mě ale nezajímá je, kolik penez jsem propila. A profetovala. Stejně by mi ta cifra k ničemu nebyla, jen bych se sama k sobě obrátila s větou: "Ty seš ale prase" a to i tak dělám hodně často.

Šlo to celý zas rychle. Tohle je z prvních dvou tejdnů září. Nestíham, Života je na mě moc. Vzpomínam na hodně dobrou párty, za boha si nevzpomenu, kolikátýho to bylo. Prostě začátek září. Nějak ten večer nebylo co dělat a tak se uspořádala housepárty. Jedna známá (kamarádka, whatever) doma neměla rodiče. Doma v obrovský moderní vile, nikdy předtim sem u nich nebyla. Už nevim, kde sem byla předtim, to je fuk, ale jela sem tam s kamarádem a už byla tma. Docela hezká vilová čtvrť, kousek od centra, žádný sídlišťový prdele na konečný metra. Když sme dorazili, všichni byli v plavkách, páč se koupali. No jasně, že maj v takhle luxusní vile bazén. Venku eště nebyla uplně zima, tak se jim nedivim. Teda, byla už docela zima, žádný horký letní večer, ale šlo to. Pohoda párty, seděli sme u bazénu, hulili, pili víno, kecali a poslouchali hudbu. Nebylo tu moc lidí, asi jenom šest, včetně mě. Šlo se zas do bazénu, ta známá mi pujčila plavky. Bylo to vtipný, protože sme si pak museli vyměnit horní díl, páč mě byl ten, co mi dala velkej a jí byl ten z druhých plavek malej. Voda byla studená, ale to nikomu nevadilo, páč to bylo super se jen tak koupat. Sice sme už museli pouštět hudbu kvůli nočnímu klidu míň a bejt celkově víc potichu, ale stejně to byla prdel. Jen tak si plavat s kámošema v bazéně, pít víno a mít se dobře, navíc se náš kolektiv eště rozrostl o jednoho fajn člověka. Když začala bejt víc zima, přesunuli sme se po nějaký době dovnitř, prej byli v troubě kuřecí křidýlka. Wat, dobrá párty. Ten barák je fakt obří, strašně moderní a...tyvole, ale bydlet bych tu nechtěla. Pár lidí šlo pro chlast, jak nás bylo v kuchyni málo, kamarád si všimnul mýho cucáku na krku. Už ani nevim, kdy mi ho bejvalej udělal. Asi ten večer po večeru po fesťáku. Když byla ta párty po koncertě, jak sme odjížděli spolu. Ha, haha, to zas bude keců. Bylo. Ale neřekla sem, kdo mi ho udělal. To by se všichni posrali. Ve svý zhulenosti sem si dokonce dala i to maso, fakt divný. Když už jim, tak rozhodně nejim kuřecí maso. Je to hnus. Kuřecí jenom z domácího chovu. Ale...hulihlad dělá svoje. Když se vrátili lidi, co šli eště koupit chlast (těm pitomcům to trvalo kurva dlouho, eště čekali na jednoho vola u metra, kterej přijel), tak se rozhodlo o tom, že se budeme saunovat. Ano, maj tu i saunu. Dokonce ne venkovní, ale maj jí v baráku. Prostě život bohatých lidí. Dneska sem chtěla odjet brzo. No, tak prej neodjedu. Dostali sme bílý ručníky a svlíkli se. V ručníkách sme nalezli do sauny. Byla sice asi jenom pro šest lidí, ale neva. Poskládali sme se. Nevydržela sem tam tak dloho, jako ostatní, eště s jednim známym sme utekli dřív a pak tu bandu pitomců pozorovali přes sklo. Jak zvířátka v ZOO. Jedna holka to taky nevydržela, s tou sme se potom příšerně smáli spořádaně poskládaným koulím jednoho kamaráda. Seděli sme totiž na zemi, takže níž, než on a byly mu vidět. Fakt uplně dokonale poskládaný. Bylo by to vtipný, i kdybysme nebyli zhulený jak papriky. V momentě, kdy teploměr ukazovat 88°C všichni v sauně začali hajlovat a s pokřikem: "Hail Hitler" vyběhli ven. Jak běželi dolu po těch skleněných schodech, nechávali za sebou mokré ťápoty. Na černym dřevě byli taky vidět. Všech asi sedm, nebo osm pitomců naskákalo asi o půl jedný v noci do bazénu. Nahý. Skvělá scéna, škoda, že jí nikdo nezaznamenal. Strašně sem se jim smála. Vrátili sme se do sauny, tentokrát i s vínem. Teď už to dam s nima! Těch 88°C dam s nima! Vedro bylo o to horší, jak sme byli zhulený a zhulenej člověk cítí všechno víc, alespoň já to tak mam. Sardinky v sauně, taky skvělá scéna. Bylo tam strašně málo místa, já a jedna známá sme musely sedět kamarádům na klíně. Opět škoda, že to někdo nezaznamenal. Zvládla sem to, vydržela sem tam s nima na osmdesát osmičku. Opět sme všichni začali hajlovat jak v pětačtyřicátym a vyběhli ven jak splašený stádo prasat přímo do bazénu. Tyvole, kdyby nás někdo pozoroval, tak se fakt posere smíchy. Ale studenej bazén po horký sauně je dokonalej výmysl. Nahý koupání s bandou zhulených a vožralých pitomců ostatně taky. Chlapci se chovali, jako kdyby jim bylo opět osm a objevili, že nejlepší hračka je jejich vlastní čůrák. Prej fight penisů pod vodou, lol. Prostě prdel, no...tak sme zhulený telata...a co? Náhodou, docela dobrej zážitek. Párty, kterou si asi budu pamatovat. Jenom škoda, že nedorazil i muj bejvalej, ale to z toho dúvodu, že moc nemusí holku, která párty pořádala. Nu což... Třetí kolo už se nekonalo. Nakonec sme si dali eště brko a když sme si začali povídat s jednim kamarádem o tom, že asi pujdeme domu, většina lidí se přidala a šli taky. Pohoda párty. Někdy bych si dala opáčko. Šla sem domu taky z důvodu, že je docela známá věc, že občas se párty jako tahle zvrtne v hromadný orgie. Ehm, jo, některý lidi sou prostě specifický. Ale asi by se nezvrhla, resp. chybělo tam pár lidí, co prej většinou způsobí, že se zvrtne. Nevim, kolikrát se to stalo, ale třeba tak dvakrát už asi jo. No co, to neni muj problém. Já bych stejně asi o hromadný orgie moc nestála. Přece jenom, nepotřebuju vojíždět svoje kamarády. Jenom sem teda ve svý zhulenosti zapomněla v tom pokoji, kde sme se svlíkali, náhrdelník. Neva, prej ho ta známá/kamarádka najde a donese na svojí narozeninovou párty.

Pak se v nějaký pondělí (nevim sice jaký, neva) šlo do hospody, ne moment...to byla asi neděle. Jo, určitě to byla neděle. V diáři k tomu mam poznámku WTF neděle, což přesně odpovídá. Šli sme jenom na pivo, na pár blbých piv s kamarádama. Stavěla sem se za bejvalýma spolužákama na bar, tam potkala pír lidí. Žel bohu většina odešla a já zůstala s klukem, bejvalym spolužákem, se kterym sem si nikdy nemyslela, že pokecáme tak dobře, jako sme pokecali takhle o samotě. Znam ho fakt dlouho, vždycky působí jako magor z nějvětších magorů, navíc je o dva roky mladší, takže si člověk automaticky řekne, že prostě takovej divnej je. Ale co z něj padalo...nemohla sem věřit vlastním uším a mínění o tomhle člověku u mě vzrostlo tak o 70% k lepšímu. Zvláštní, jak některý lidi překvapí. Eště když si vybavim, jakej to byl na základce prcek. Pozdějc se připojil jeden muj kamarád, ten, kterej se nedavno stal mojí vrbou a já mu vykecala všechno, všecičko, co se děje mezi mnou a bejvalym. Chtěli sme se přesouvat jinam, los padnul na jeden podnik, kde sice nebejváme moc často, ale občas se tam slejzaj známý. Nebejváme tam taky tak často páč pivo nepatří mezi ty levnější. Naše svatá trojice se zanedlouho rozrostla, dorazil další kamarád a s nim...Iblís? Wow, toho sem dneska nečekala. Ale ráda ho vidim zase po nějaký době. A jak mu to sluší... Měl klobouk, vypadal v něm vážně dobře. A taky měl koženou bundu, sic starou a asi po někom, ale hezkou. Wow, dosti krasavec. Musela sem mu to hned všechno pochválit a říct mu, jak mu to sluší a kde tak skvělý hadry vzal. Už si nepamatuju, co mi odpověděl. Chvíli seděl jinde, něco probíral se svýma známýma co v podniku měl, ale po čase si přisednul. Přisednul si na špatnou stranu, resp. na mou špatnou stranu. Napravo sem měla na krku stále eště tmavě fialovej cucák, kterej mi udělal bejvalej. Furt byl strašně vidět a já měla vyčesaný vlasy nahoru. Přirozeně, když u stolu jednou padnul od kamaráda nějakej vtip se sexuální tématikou (už nevim co a vlastně je to docela jedno), já na to něco řekla, tak první reakce Iblíse byla: "No, to se nám spíš ty pochlub, cos prováděla," přičemž se podíval a ukázal na to místo na mém krku s tou krásnou ozdobou. Všichni u stolu se mi začali smát a přirozeně utichli, asi čekali, že něco řeknu. Začal kamarád, kterej si toho všimnul už dřív: "No, tak kdo...?" Chvíli sem mlčela a v hlavě si řikala, že by se tady všichni u stolu posrali, kdyby věděli, že to mam od bejvalýho. "To je tajný," vycouvala sem z toho a rozhovor pokračoval dál. To už se náš původní počet začal pomalu rozpouštět, bylo to kvůli tomu, že pár lidí mělo povinnosti (školy a práce). Bála sem se, že brzo budu muset taky vypadnout, moje prachy přestaly existovat. Ale chtělo se mi utratit všechno, co sem u sebe měla. Už přesně nevim kdy sem tam u stolu osiřela. Ne kompletně, společnost mi dělalo těch pár lidí, co ale uplně neznam a...Iblís. Když mi na stole přistálo další pivo, ačkoliv sem Iblísovi řikala, že už na další nemam prachy, začala sem cejtit potencionální možnost, že třeeeba dneska nebudu spát doma... He hehe. Byla to spíš moje představa, často mívam takovýhle představy a touhy, když je v blízkosti někdo, jako třeba právě teď Iblís. Pili sme a bavili se pár dalších hodin, všichni začínali být opilí. Pouštěli sme si hudbu z počítače, v jednu chvíli začalo hrát tohle:


Nevim, jestli to tam hodil Iblís, ale moc ten song nemůžu slyšet, aniž bych se nerozbrečela. I když, je fakt, že poslední dobou už to neni takový, jako to bylo dřív. Stejně mě to chytá za srdce, mam to spojený s obdobim nocí strávených v podniku právě častokrát s Iblísem na baru a se Světlonošem. A taky to tam začalo hrát, jak sem těsně před devatenáctinama svěřovala kamarádce, že sem měla tehdy něco málo s bejvalym. Aby toho nebylo málo, hned potom spustilo tohle (resp. teda Iblís to pustil):


...což je další emoční bomba. Ze stejnýho období. Jo, často to tam po nocích hrálo. Ale zazpívala sem si. Nebyla to jenom Iblísova vina, to, že sem se vožrala jak debil. Mohla sem se zvednout a odejít, jenže já pořád seděla a tak se Iblís ptal, jesli chci další pivo. Muj argument o penězích jednoduše smetl vždycky tim, že se mě neptal na to, jestli mam peníze, ale jestli chci, nebo nechci pivo. No...neber to. Na začátku večera sem řikala, že to dneska snad udržim v klidu a že nebudu namol. Namol sem nebyla, ale pořádně nalitá jo. Jak se přehoupla třetí ranní, řekla sem si, že na svojí zásadu seru.
Iblís zavelel, že se zvedáme, když bylo okolo čtvrtý. Trochu nás už i vyhazovali barmani. Iblís mi těch pár piv fakt zaplatil, ale sama sem si platila asi tři. Nejistym krokem sem Iblíse následovala ven do tmy. Měla sem boty na platformě, přesto sem záhadně dovedla stát a dokonce jít. Jít směrem...na druhou stranu, než bych šla, kdybych šla domu. Aha, tak přece jenom... Iblís něco kecal, nevim přesně co, zachytila sem jenom konec věty: "...a budu rád, když pujdeš se mnou." Aha. Tak teda asi...jo? Ulice už byli prázdý tohle dobou a dost tichý. Došli sme na místo, odkud sme k němu domu jeli i minule. Tyjo, to už je vlastně docela dávno, to bylo minulej listopad, jestli si dobře pamatuju... Hustý. Hustý, že sme spolu od tý doby spali jenom jednou a to teď v létě, ale tak...z pochopitelných důvodů. Navštívili sme nonstop, potřeboval cíga a kupoval si sendviče. Ptal se mě, jesli chci taky, šermoval mi různýma těma sendvičema z mrazáku před ksichtem několik vteřin a já pořád opakovala, že hlad nemam. Vzal do ruky jedny, takový ty trojitý a zeptal se mě, jestli má vzít tyhle. Chtěla sem už od něj mít pokoj, tak sem mu na to kejvla. Sedli sme si na zastávku a čekali, jelo to za asi deset minut. Tentokrát nepojedeme tak debilně a zdlouhavě jako minule. To nám právě ujel spoj. Tenhle byl rychlejší. Iblís mi začal cpát sendvič, ačkoliv sem mu opakovala, že hlad opravdu nemam. Doprdele, já to nechci, tu první noc, co sme spolu spali se mi taky snažil vnutit kebab, když ho kupoval. Ho baví vykrmovat holky, nebo co? Protože je ale vožralej člověk snadno manipulovatelnej, vzala sem si jeden z těch tří sendvičů, aby už držel hubu. Mlčky sem ten hnusnej studenej sendvič s masem snědla a vůbec mi nechutnal. Nežeru tyhle sračky. Iblís o sendvičích básnil, jako kdyby tejden nejedl. Básnil o tý slanině v nich, o omáčce, o tom, jak si musim kousnout toho slaninovýho, protože je nejlepší a když sme oba dva byli v půlce svých sendvičů, přesvědčil mě, že si je musíme teď vyměnit. Magor. Pak se mi eště snažil vecpat ten poslední sendvič, ale to už sem fakt nejedla. Remcal něco o tom, že sem přišla o ten nejlepší z těch tří sendvičů. Magor. Když dojedl, nabídnul mi cígo, zapálil mi a začal škytat. Lol. Pak dlouho nadával na to, jak strašně nechce škytat. Do toho škytal a bylo to vtipný. Vypadal roztomile. Nedělala sem nic, jenom se mu smála. Vyšlo to akorát tak, že co sme dokouřili, tak přijel bus. Nasedli sme někam dozadu, nacpal mě na místo u okýnka. Když sme se rozjeli, otočil se na mě a pronesl něco jako: "No, budu muset zkusit to jediný, co na škytavku funguje," dal mi ruku kolem ramen a nečekaně mě políbil. No, neodlepila sem se od něj. Políbila sem ho trochu víc, než on mě. A takhle pořád dokola, dokud sem mu nespadla na hruď. Možná toho mluvil víc, pamatuju si jasně ale jenom dvě věci. První z nich je to, že mi řekl, že sem divná. Aj, Iblís mi řekl, že sem divná. Řekl mi to sice tak hezky a mazlivě, znělo to podobně, jako když si o něm já řikam, že je divnej, ale pořád mi Iblís řekl, že sem divná. Nejvíc podivnej člověk, kterýho sem poznala mi právě řekl, že sem divná. Safryš, asi bych se nad sebou měla zamyslet. Nebo líp...začnu ho zase líbat. To je mnohem lepší nápad. A další věc, co mi řekl je to, že z něj tichym tónem vypadlo: "Víš, já tě mám moc rád, *moje jméno*." Ehm, okey. Fuck. Co to...jojo, dobrý. Je vožralej, já taky. "Já tě mam taky ráda," nelhala sem mu. Je pravda, že ho mam ráda. Ale hlavou mi problesknul buj bejvalej, vlastně celou dobu se někde v mým mysli v rohu krčela myšlenka na mýho bejvalýho. Celou dobu tady v buse, kdy se líbam s Iblísem. Ale...fuck it! Copak mi teď pomůže myslet na mýho bejvalýho? Ne, radši si budu užívat přítomnosti Iblíse. Přesto moje pocity byly zvláštní, vzhledem k tomu, co se mezi náma s Iblísem dělo/děje sem se necítila uplně ólrajt a věděla sem, že bych ve skutečnosti hrozně moc chtěla, abych byla radši v náruči svýho bejvalýho. Což je divný, mam Iblíse moc ráda, ale je jasný, že aktuální okolnosti to dokážou trochu utlumit. Nemam ponětí, jak dlouho sme jeli, byla sem spadnutá na jeho hrudi a měla zavřený oči. Cejtila sem jenom jak autobus jede a jak to s náma hází (haha, ať žijou starý Karosy). A pak jenom jak mě Iblís zvedá a řiká mi, že musíme vystoupit. Vystoupili sme do dost velkýho lijáku. Chjo, proč tak chčije? Měla sem otevřený boty na vysoký bílý platformě, v nich jenom ponožky (protože hail hipsta), krátkou sukni, krátký triko do pasu a svetr na způsob rybářský sítě. Byla mi okamžitě zima jak v prdeli. Asi sem se třásla, jak ratlík, proto mi i přes moje protesty přiletěla na ramena ta pěkná Iblísova bunda. Řikala sem mu, ať si jí nechá, že mu bude zima. Nenechal. Stejně chcalo a zima mi byla i přesto. Dal mi cígo, objal mě jednou rukou okolo ramen a šli sme. Ptal se, jak je možný, že se v těch botách nezabiju. Též sem se divila, ony sou ty boty fakt pohodlný tim, jak maj platformu, ale když chčije, tak to klouže a je to nahovno. Ale všichni dobře víme, že vožralý lidi maj nadpřirozený schopnosti... Taky měl jednu sexuální narážku. Na déšť. "Doufám, že seš vlhká ze mě," bohužel fakt si nepamatuju kontext těch jeho slov, ani svojí odpověď. Šli sme tak deset minut, za tu dobu střídavě pršelo víc a míň. Šli sme okolo silnice, bydlí fakt docela v prdeli. Cestou sme nepotkali ani jednoho člověka. Nikoho. Vůbec. Většinu času mluvil on, já mlčela. Tak, jako mlčim většinou. Když sme přicházeli k baráku, vybavila se mi naše minulá cesta sem. Zvláštní...to už je tak dlouho, přibližně za dva měsíce to bude rok. Rok od naší první šukačky...rozkošné! Přišli sme k známýmu baráku, prošli tou známou brankou, pak dvěřma, sundala sem si boty a vystoupali sme známý schody do druhýho patra, vedoucí do jeho pokoje. Prej je doma jenom přítel jeho matky. Jeho pokoj vypadal jinak, než jak si ho pamatuju. Jinde měl třeba právě postel a taky to byla uplně jiná postel. Lepší. Větší, než ta minule. Super, na tom se bude dobře mrdat. Hm, nechtělo se mi předvádět, že si nemyslim, že za chvíli ze mě strhá všechno oblečení a vošuká mě jako zvíře. Bylo mi to jasný od začátku, že se něco takovýho stane. Bordel vysvětlil tim, že se stěhuje. A světe div se, stěhuje se ke Světlonošovi! Že by to znamenalo další pártybyt? Možná. Mezitim, co Iblís odstraňoval nějaký krabice, tak sem si na poličku odložila prstýnky, dlouhý náušnice a pírka do vlasů. Heh, je třeba myslet dopředu. S prtýnkama by se mi ho třeba špatně honilo a...a tak. Hodila sem svojí tašku na zem, v tu chvíli ke mě přistoupil Iblís, objal mě, líbal mě a spadnul se mnou na postel. Bleskovou rychlostí zvádnul ze sebe sundat všechno oblečení, schodila sem si svetr, rozepla sukni, pomohl mi jí sundat. Ještě rychlejc zmizeli moje kalhotky. Vrazil ho do mě okamžitě, měl štěstí, že už sem byla dost zvlhlá. Nestihla sem si ani sundat blbý tričko. To mu po pár vteřinách začalo vadit a řekl: "Přemejšlim, jak ti sundat to tričko, abysme nepřestali šoustat." Lol. "Pujde to," řekla sem a začala si tričko sundavat. Jak přirážel, šlo to hůř, ale uměl si mě přidržet. Jupí. Sem šikovná. Už nic nebránilo tomu soustředti se na...fakt, že už zas šukam s Iblísem. Neměla sem energii na to se třeba přesunout nahoru a vůbec, měnit pozici. Tohle mi vyhovovalo, veškerou práci udělá on. A navíc...se můžu koukat na ten jeho sladkej ksichtík. Krátce potom promluvil: "Můžu se tě na něco zeptat?" Hm, mám strach, že tušim, co chce. "Je to asi trochu blbý, ale...kdo tě šoustal naposledy?" Lehce se usmál, když to říkal. Ok, takže nastupuje diplomatikcký lhaní. Vlastně mu nebudu ani moc nebudu lhát, ne lhát doslovně. "Nooo, ty..." Tohle byla polopravda, rozhodně polopravda a né pololež. Iblís mě vskutku šoustal naposledy, tenkrát na tý párty, byl poslední, co mi strčil čůráka do kundy, ale...ale to, co se dělo s mym bejvalym, to mu přece nebudu povídat. Radši. Zase se usmál a začal víc přirážet: "Tak kdo ti udělal toho cucáka?" Doprčič, fajn, neřeknu mu ani slovo, tohle opravdu vědět nemusí, hlavně ne teď, když souložíme. "To je tajný," nenechala sem se oblomit. Radši sem ho začala líbat, aby na to přestal myslet. Haha, prostě naše souložící hovory. Iblís mi ten den připadal celej zvláštní, bylo to znát i teď, když sme mrdali. Zavřela sem oči a myslela na to, kdy to skončí. Ne, že by mi to snad nedělalo dobře, ale byla sem naprosto brutálně unavená. Bohužel sem si byla dobře vědoma faktu, že je Iblís schopnej souložit třeba tři a půl hodiny. Doprčič, sem zvědavá, jak zejtra dojdu domu... Občas sem se snažila přirážet s nim, ale...sakra, já chci spát! A zároveň chci šukat! Ale zároveň spát! Proč se nějaký věci vylučujou a nejdou dělat dohromady? Proč? Jako, mohla bych usnout a nechat Iblíse, ať se na mě klíďo vyřádí. Ale myslim, že by mě probudil. Navíc...nejsem si jistá, jak moc je bezpečný, aby sem tomuhle magorovi nechala volnou ruku. Byl by schopnej mě doslova rozmrdat, vim svoje. Už se to stalo. Když se trochu zvednul, měla sem možnost vidět, jak ho do mě strká a opravdu nechápu, jak někoho může bavit 3D porno. Ibís je zvláštní kluk, moc zvláštní. Mam z něj pocit, že by si strašně rád jenom "odpracoval" svojí část, tj. jenom mě chladně vošukal a pak usnul, ale...že mu to nejde. Že sou určitý vlivy, co mu tuhle jeho představu ničí. Třeba, když má potřebu mě líbat. A pozorovat mě. Líbá dobře. Líbal mě málo zbrkle. To i já sem zbrklejší. Začala sem ho kousat, nejdřív do spodního rtu, potom i do horního. Okusovala sem ho celýho, okusovala sem mu nos, bradu, vousy...ehehe. Oplácel mi to, nejenom tak, že mě kousal, ale i tak, že mě mrdal takovym způsobem, jako by se do mojí kundy chtěl vejít uplně celej. Vzala sem mu hlavu mezi dlaně, dost pevně, ten blbec mě chytil pod krkem a trochu se nade mnou nadzvednul. Kreténe, tohle mi nedělej. Nebo se neznam! Chytla sem jeho ruku pod mym krkem a eště na ní přitlačila...a pak už sem ani nemusela. Možná ani nemohla, držela sem jeho ruku pořád, ale ten pitomec mě v jednu chvíli fakt škrtil...dost. Zavřela sem oči. Dost, že sem opravdu začalo špatně dejchat. Už sem ani nemohla křičet, jak se mi špatně dejchalo. Když sem se slyšela, zněla sem uplně stejně jako nějaký pitomý hentai porno. Nechal toho, když sem mu pomalu odstraňovala z mýho krku prsty. Pak mě začal divoce líbat. "Svaž mě," řekla sem mu a ďábelsky se na něj usmála. No co...když už sme u toho... Když mě svázal muj bejvalej, tak to bylo divný. Když by mě svázal Iblís, tak to bude míň divný. "Já na to nic nemám," odpověděl. "A stejně tyhle sado maso hrátky nedopadaj dobře," pokračoval. Nebo, už nevim, jestli řekl doslova tohle, ale něco v tom slovasmyslu. Taky byl línej, línej na to měnit polohu, jediný, co zvládnul bylo mi přehodit nohy na jednu stranu, aby asi eště líp mohl pozorovat, jak mě šoustá. Vážně se mi chtělo si to užívat mnohem víc, ale prostě sem byla uplně mrtvá. Stejně to bylo super, mrdat s Iblísem mě baví. I on v jednu chvíli uznal, že je toho na něj už moc. Položil se na mě a začal mumlat něco o tom, že je fakt unavenej, uplně mrtvej a že chce kouřit. To o kouření sem možná začala já eště dřív, než on, to už nevim. Vim jenom jeho rozhodnou větu: "Tak jdem na cígo a pak spát?" Kejvla sem na to, rozhodně. Nic jinýho ani nechci. Spát. Zvednul se ze mě, jenom těch pár vteřin pozorování zmatenýho Iblíse, kterej v šeru pokoje s erekcí hledá nějaký svoje trenky a triko mě dost pobavila. Nabídnul mi takovou pěknou vzorovanou košili. Jo, to je lepší, než se teď jako blbec oblíkat do všeho toho mýho oblečení, který se tu někde bude válet. A ta jeho košile mi je dost dlouhá i přes zadek. Šli sme na zahradu, bylo už ranní šero. Spíš světlo ve tmě, než tma ve světlu. Zapálil mi, u protějšího baráku se otevřela branka a vylezl nějakej chlápek s batohem. Haha, asi jde do práce. Nechtěla bych. Procházeli sme se po tý zahradě sem a tam. Každej sám. Byla to zvláštní scéna, jako z nějakýho podivnýho artovýho filmu. Tráva byla mokrá a mě byla trochu zima. Připomělo mi to, když sem se procházela mezi stromama na zahradě u bejvalýho spolužáka na chatě. Na začátku prázdnin. Jak sme se ztripovali s bejvalym šoustkamarádem. A pak spolu mrdali. Haha, moje první oficiální nevěra. Jo, to byl dobrej zážitek. Teď bylo podobný světlo, jako tenkrát a taky sem se procházela mezi stromama. Jenom teď mam na sobě Iblísovu košili a nic víc. Mnohem odlehčenější pocit, než tenkrát v těch šatech. Vrátila sem se na chodníček, kde sme s Iblísem mlčky dokouřili svoje cigára. Koukla sem se do okna, vypadala sem tak trochu...jako ne z tohohle světa. Spoře odděná víla. A vojetá víla. No, Iblís vypadal taky jako z jinýho světa. Ale to my oba dva skoro pořád. Dal mi napít nějaký šťávy, co měli v kuchyni. Když sme šli po schodech zpátky nahoru do pokoje, sem si jistá, že šel Iblís takovej kus za mnou jenom proto, aby mohl pozorovat všechno, co mi bylo zpoza tý krátký košile vidět. Shodili sme ze sebe oblečení, spadli do postele a v objetí usnuli. Hodně rychle, jenom těch pár pusinek na dobrou noc nechybělo.
Iblís je v jedný (z mnoha) věci fakt úžasnej- nechrápe! Teda, chrápe, ale mnohem míň, než muj bejvalej. Tuhle noc snad ani nechrápal, nebo o tom nevim. Neprobudilo mě to. Probudilo mě něco uplně jinýho. Ležela sem na boku, zády k němu. Cejtila sem, jak se ke mě lísá, jak mě objímá víc a víc, jak mi sahá mezi nohy, jak mě prstí a...to, co mě probralo nejvíc byl moment, když mi ho tam strčil. Dobré ráno, tyvole! Otevřela sem oči. What the fuck? Ok, no. Tohle by se mohlo brát jako znásilnění. Ne, dělam si prdel, když už bych nechtěla, aby mě šoustal, tak bych ho asi odstrčila. Ale...mě to bylo vlastně docela fuk. Minimálně timhle Iblís vyhrává cenu za nejvíc překvapivý probuzení, to zas jo. Ani sem po tom neměla čas na takovou svojí klasickou úvahu: "Ty vožralý prase, kde ses to zas probudila." Ibísův čůrák mi to vysvětlil hodně rychle. Pořád sem byla uplně mrtvá, uplně vyšťavená, neměla sem vůbec energii na to se nějak na styku podílet víc, než tim, že sem mu podržela. Nechala sem ho, aby se na mě vyřádil jako nadrženej čokl. Ale jenom nějakou dobu. Pak si se mnou Iblís začal hrát i prstama, což už mě trochu probralo. Natočila sem se mu víc na záda, hrál si s mym poštěváčkem a vůbec to nebylo špatný. Vlastně to bylo tak dobrý, že sem mu tu ruku zvala a nutila ho, aby přitlačil. Víc, eště víc. Tolik, že už se mě pak zeptal: "To musí bolet, ne?" Haha. "Ne, nebolí," odpověděla sem mu. A tak pokračoval. Pokračoval na tisíc způsobů, využil všech svých pěti prstů a mě se to moc líbilo. Málem sem se i udělala, i když to neni věc, za kterou se při sexu honim. To by byla náhoda. Iblís v jednu chvíli vyměnil svýho čůráka za prsty a následovala pěkně dlouhá doba, kdy mě prstil. Spadla mu hlava na moje prsa, objala sem ji a hladila ho ve vlasech a vousech. Za tu dobu několikrát zvednul oči a podíval se na mě. Vypadal pořád dost unaveně, ale ruka mu jela jako šicí stroj. Nevim, jak dlouho to dělal, ale tak dvacet minut určitě. Když ze mě svoje prsty konečně vyndal, řikal něco o křeči. Objal mě a zas sme usnuli, už nevim, na jak dlouhou dobu. Nebo neusnuli? Nevim, možná on usnul, já ho asi tiše pozorovala. Jeho rty sou krásný, patří mezi lidi, který maj přirozeně hodně červený rty a to je moc pěkný. Barevnej kontrast naší kůže je vtipnej, fakt je ze mě po létu strašnej negr. Mam tuhle vzpomínku trochu rozmazanou, možná sme pak šli na cígo, protože už bylo uplný světlo. Jo. To sem si pod tu jeho košili už vzala kalhotky a sukni, na jeho doporučení. Že tu možná je ten přítel jeho mámy. Seděli sme na lavičce, co maj na zahradě a nějaký dítě proběhlo kolem na ulici. Bylo tak něco málo před polednem, mam pocit. Povídal mi o tom, že je strašně unavenej a že má dneska příšerně moc věcí na práci. Chudák. No jo, stává se. Když sme se vrátili do pokoje, sednul si k počítači, já spadla zpátky na postel. Nejdřív pouštěl nějakou hudbu, pak jí vypnul a...začal číst nějakej dokument ohledně BISky? What? Takhle po ránu? Zeptala sem se ho, jestli mele jen tak, že si to vymejšlí, nebo jestli to fakt čte. "To je výroční zpráva BISky, já to včera nedočetl." Ok, ani sem nevnímala ty věci tam. Jenom samý zákony a tak, chtělo se mi spát a ten vůl je hlasitej. Achjo. Hybernovala sem v divnym stavu, možná sme šli na cígo eště jednou. Nebo asi ani ne, nevim. Možná. Ale pak ležel v posteli on s tim, že si dá eště dvacet a já si sundavala sukni předtim, než sem spadla k němu. Protože byla nepohodlná, ne protože bych zas chtěla, aby mě začal píchat. Byla sem mrtvá, tak moc mrtvá... Usnula sem. Zase. Tak částečně, když se začal vrtět, že chtěl stát, probralo mě to. Ale pak stejně prohlásil, že si dá eště dalších dvacet. Já se natáhla na zem pro tašku, pro telefon. Kvůli matce. Psala sem jí, že nebudu spát doma, dokonce sem jí napsala, že budu spát u tohohle kluka. Kamaráda. Ha, haha. Tak jenom aby věděla. Sháněla se po mě, páč sem měla večer jít pracovat. A ona začala kecy jako: "No tak abys do tý práce vůbec dorazila" a blabla bla. jenže ona nevěděla, že mi směnu zrušili a že se nikam nemusim hnát. Jinak bych samozřejmě už jela domu, nejsem blbá. Ale čas mě nehonil. Tak sem si tu mohla felit v posteli s Iblísem. Jak sem se natahovala pro tu tašku, kousnul mě do zadečku. Hehe. Objímala sem ho rukou a on mi jí najednou vzal a posunul...dolů se slovy: "Ne, že bych tě chtěl rozptylovat, ale..." Zas mu stál, tyvole. Já se z něj poseru! Tak jo, sahla sem mu do trenek a zvala si toho jeho nezbedu do ruky. Naštěstí mi ale za okamžik řekl, že se mu chce stejně spát. "Chce se mi spát, vlastně se mi chtělo spát už na začátku, ale...víc se mi chtěli dělat jiný věci," smál se. Smál se svym ďábelskym úsměvem, na kterej tak ráda koukam. Tak sem měla pokoj, snad ho ta erekce přejde. Chvíli tam se mnou eště ležel/spal/whatever, ale pak vstal a zmizel někam pryč z pokoje. Vrátil se až po nějaký době a zasednul zpátky do počítače, kam něco strašně dlouho psal. Taky se mě zeptal, jestli spim. Slyšela sem to, ale neměla sem sílu na to mu odpovědět. Vykopal mě až zase po nějaký době s tim, že neví, kdy přesně přijede domu jeho matka a že by se s ní nechtěl pohádat, když i tak je s ní už dost na nože. Že se prej dospim doma. "To je přesně to, co sem potřebovala, jinak bys mě odsud nedostal," řekla sem mu. Nemyslela sem to ironicky, myslela sem to vážně. Sbalila sem si věci, oblíkla se úplně, on se taky oblíknul trochu víc, zval si kalhoty a na zahradě sme si dali poslední cígo. Začalo svítit sluníčko, začalo bejt docela teplo. Sundal ze sebe tričko. "Ani sem se nestihnul opálit, jak sem furt někde zavřenej..." Haha, jasně, tak to určitě stihneš za tu chvíli. To já naopak neustále nadávala, že je to sluníčko na mě moc agresivní, když sem včera vyrážela z baráku, fakt sem si nemyslela, že budu potřebovat sluneční brejle. Taky sme začali mluvit o halucinacích. Nevim, jak sme se k tomu dostali. O halucinacích z hladu a nedostatku spánku. Vyprávěl mi historku, že jednou spal s jednou holkou (jo, přesně tak tu osobu nazval) a žep předtim pár dnů nespal asi tři noci. Pak se mu zdálo, že spí s mrtvolou. Lol, to je cvok. A když pak kouřili tady na zahradě, tak viděl, jak se její obličej mění v příšernýho démona, když na něj mluvila. "Ale dokázal sem se přes to přenést a normálně se s ní bavit." A že jí to neřekl, protože jí nechtěl ublížit. Tyvole, ten člověk mě opravdu nepřestane bavit. Rozloučil se se mnou se slovy, ať se mam krásně. Políbil mě, dvakrát. A pak mě nějakou tu minutu objímal. Když sem odcházela, strašně mě sralo to slunce. Během mojí cesty domu se ale slunce a relativní teplo za krátkou dobu přeměnilo na déšť. Takže ano, zas mi zmokly nohy. Doma už sem nespala, jak bych taky mohla, když byly asi tři. Jenom sem se umyla, ačkoliv trochu nerada. Smejvat ze sebe nějaký osoby, většinou teda buď mýho bejvalýho, nebo Iblíse...to bych nejradši nedělala. Iblís mi tady dost voní, samozřejmě uplně jinak, než muj bejvalej. Když sem psala kamarádce, kde momentálně sem a kdo tu bydlí, řekla mi, že sem kráva. Jo, to víme. Jinak úspěšnej večer. Vožrala sem se né tak uplně za svoje peníze, pak si mě vzal do parády Iblís. Odvedl mě z hospody, nakrmil mě, vzal k sobě domu a vošukal. Dobrý, moc dobrý. Achjo, Iblís...to je cvok. Ale mam toho kluka fakt ráda.

A pak sem celej den měla zvláštní pocit. Pocit, jako...kdybych se snad cejtila blbě kvůli svýmu bejvalýmu? Jasný, nejsme spolu, ale přece jenom...muj pocit byl trochu založenej na vině. Spíš na zvědavosti, co by si o mě muj bejvalej pomyslel, kdyby věděl, že sem se právě vyspala s Iblísem. Mrzelo by ho to? Bylo by mu to šumák? Kdo ví, je jasný, že nejlepší na tom je, že to neví a ani vědět nebude. S mym pocitem viny si můžu tak akorát utřít prdel, stejně je mi k hovnu. Jedinej muj problém byl ten, že bych se cejtila fakt blbě, kdyby muj bejvalej věděl, co se dneska v noci stalo. Prostě bych se cejtila blbě. Vim jenom jedno, dneska večer tu včerejší noc musim jít spláchnout. Vožeru se zas jak hovno. Ale o tom jindy, to dneska dopsat nestihnu. Škoda, že to nestihnu, to, co následovalo bylo taky pěkně...ehm, odpovídající mýmu životu? Jo, přesně tak bych to nazvala.

Jenom eště poslední věc, co mě trápí. Iblís se neudělal. Nebo udělal? Já už sama ani nevim, v tu noc snad ne. To bylo stejně divný, žádná předehra a hned na věc, ale...jak sme se probudili? Bože, že se do mě nevystříkal, že ne! Neni blbej, navíc už byl střízlivej a ví, že neberu prášky. Ne, určitě jenom plašim, určitě. Já jenom, že už bych teď na konci měsíce měla dostat krámy a ono nic. Tyvole, určitě jenom plašim. Klid.

Přesto, sem ráda, že sme spolu s Iblísem zas mrdali. Protože je Iblís fajn kluk. A...asi mi i chybělo s nim mrdat. Alespoň sme na to tentokrát měli soukromí, narozdíl od tý minulý párty. Je to jeden z mála kluků, kterým nedokážu říct ne. Mam ho ráda a tak s nim budu mrdat, když bude možnost. Vždycky.

Tak to snad brzo dopíšu. A snad nezapomenu, co sem chtěla napsat. Je to těžký, je toho tolik, že fakt nestíham. Vzpomínky, prosimvás, držte se mi v hlavě co nejdýl. Ať je to zase krásně autentický! Protože září začalo fakt zajímavě. Drsně, hezky a zajímavě.
Ámen
Rokernol vám všem

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Missariel Missariel | Web | 24. září 2016 v 8:14 | Reagovat

Hoho, to je výhul, mazec článek. Ta sauna, všechno, skvěle napsaný!No, kdo nešuká s námi, šuká proti nám!

2 Lvice uličnice Lvice uličnice | 24. září 2016 v 15:44 | Reagovat

Miluju Krchovskýho i Krch-off band :-).

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 29. září 2016 v 14:12 | Reagovat

[1]: Mazec život.

[2]: Krchovský přiroste ke každému správně narušenému srdci.

4 stuprum stuprum | Web | 29. září 2016 v 21:02 | Reagovat

Holka, tebe to oprcávání zleva zprava, od exů až po náhodné kamárady, strašně posilnilo. 8-)
Jestli s Íblisem nejste stvořeni pro tyhle hrátky, tak už nevím, ale smál jsem se od začátku až do konce. A to já dělám jen zřídka. :-D

Až jednou vystuduješ, uděláš si tři děcka, koupíš luxusní vilu a na jachtě ropného magnáta popluješ k hranicím známého světa, sama se budeš smát při ústí Orne do Seinského zálivu tomu, cos a s kým kdys vyváděla. :)

5 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 30. září 2016 v 18:00 | Reagovat

[4]: Máš pravdu, proto to taky dělám. Vidim v tomu určitej druh energie, ze který může člověk čerpat. Podobně jako třeba ze spánku, z jídla, ale i z dalších mezilidských styků a vztahů. Nejenom těch sexuálních. Avšak...ty sexuální jsou prostě ehm...lepší? Zábavnější? Důvěrnější? Je toho spousta 😄
Iblís je mi blízkej. Museli jsme se potkat. Ach, jaká ironie...pamatuju si ho ze základky, jako toho "hustýho staršího spolužáka". A za pár let se děcka ze základky potkají v dost důvěrném vztahu. Hehe, kdyby tak naše minulé já věděli, že spolu budeme někdy mít všechny ty techtle mechtle, co máme teď 😉

To snad ne, co bych dělala s luxusní vilou a jachtou. Já bych radši plula bez tý jachty, abych se o jachtu nemusela starat. A děcka ani náhodou, teď těhotná nejsem, to už vim (nejvícmegauf) a...nééé, děti co nejpozdějc, nebo vůbec. Už teď se směju, co provádim. Doufam, že do budoucna se budu smát ještě víc. Někde na tour se svojí kapelou, kdovíkde ve světě. A pěkně s titulem! Jak řeklvčera muj bejvalej: "Z tebe bude PhDr.!" Bude, udělam všecko proto, aby byl. Luxus je dobrá společnost, dobrý pocity a dobrá sativa. Né hnusná a nevkusná kabelka od (whatever, žádná značka mě nenapadá), která stejně vypadá, jako pro starou babu.

6 Kory Kory | Web | 16. prosince 2016 v 7:34 | Reagovat

Jé, Krchovský! A půl párty, to je boží. Teda, Krchovský je depresso, ale občas je vtipnej.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama