Ta holka v mym sklepě

16. října 2016 v 18:20 | Pražský poděs |  Blitky
Pěkně vlhkej sklep...

Září bylo snad eště horší šílenější, než celý měsíce předešlých prázdnin. Sice už bez drog (hehe, skoro), ale zato...je peklo, když člověk má kde spát a nemusí jezdit domu. O to víc, když se jedná o hospodu. Jo, je to tak. Tohle září si zapamatuju jako září, kdy sem bydlela v hosopdě. A že to stálo za to.
Zkráceně, fakt sem několik těch předešlých tejdnů trávila v hospodě, resp. ve sklepě tý hospody. Situace v životě mi opět nahrála do karet a já měla kde zapíjet/zapomínat na podivný odloučení od svýho bejvalýho. Hospoda totiž patří známým, dosti důvěrným známým. Tam, kde bejvaly temný fabriky, špatnej břeh Vltavy. Novej projekt, prostě nádhera, jenom je teda fakt, že během těch pár tejdnů se postupně nějaký ideály začali zesírat a teď to nakonec vypadá uplně celý jinak. Hlavní je, že důležitou postavičkou v tomhle celym je...docela důležitá postavička, co se v září opět objevila na jevišti mýho života. Iblís. Jeho nápad, resp. dost se podílí, teď už teda uplně. To znamená průser. Místo, kde můžu chlastat a znam tam uplně všechny automaticky znamená průser velký srandavečery. Jak zapomenout na svýho bejvalýho? Začít se vylejvat v místě, který v sobě obsahuje Iblíse. Protože mu to místo částečně patří. Náhodička, opravdu náhodička. Dokonale načasovaná náhodička. Chodili sme tam skoro každej den v tejdnu se spolubydlícíma mýho bejvalýho, místo bylo v rekonstrukci, takže sme trochu vypomáhali. Ehm, silný slovo. Já osobně jenom seděla, chlastala jedno za druhym a užívala si pohled na Iblísův zadek když zrovna sundaval omítku. Pak se eště cejtila důležitě, páč zůstávat v hospodě po zavíračce a na výslovný přání, ať nikam nejdeme a ať si dáme eště pár piv je luxus. Jednalo se o sklepní prostory, moc pěkný mimochodem. Takhle sem tam strávila spoustu večerů/nocí. Byla sem tam několik dnů v tejdnu, skoro pořád. Okey, částečně to asi bylo kvůli Iblísovi, ale zase...i tak se tam slejzala dobrá společnost (haha i muj bejvalej se tam párkrát zjevil), po dlouhý době sem tam potkala známou a zrovna zaměstnanou za barem, prostě sranda. Život čestného štamgasta je super.
Kvůli všemu tomu času strávenýmu v tom místě se nejmíň osmkrát stalo, že se po večerním popíjení člověk domu prostě nedostane. Nechce, ale vymluví se na to, že nedostane. Všichni zákazníci pryč, dokonce i barmanky, zavřeno už několik hodin a důvěrné večery v pár lidech vůbec nejsou špatný.
Poprvý sem tam spala na tvrdých lavičkách, který sou mimo sklep, takže tam neni taková zima. Jenom tvrdo. Vim, že sem na sobě měla tenkrát bílý šatičky. Iblís mi tam starostlivě ustlal, dokonce našel i spacák. To známej na lavičce vedle už byl bez spacáku. Když člověk potom vyleze už v tý době z opět otevřený hospody v jednu odpolene, rozlámanej jak hovno, tak se cítí minimálně trochu neobvykle. Hlavně...kdo by to do mě řekl v těch bílých šatičkách. Jo, to byl asi hodně srandavečer. Škoda jenom, že si to nepamatuju, ale mam pocit, že se hodně hulilo. Pak se mi to samozřejmě stalo eště několikrát, tolikrát, že už si ze mě začal spolubydlící mýho bejvalýho dělat prdel, že tam furt spim. No jo, tak sem se zas někde zabydlela, no... Když už nemůžu přespávat u bejvalýho, tak přece nebudu vysedávat doma! Možná sem to dělala i kvůli těm dlouhým obejmutím na dobrou noc od Iblíse. Vždycky mi řekl: "Dobrou noc *moje jméno*, krásně se vyspi" a když sem se probudila a šla domu, tak mě taky objímal u dveří. Stejně dlouze. Vytuhla sem tam tolikrát... Haha, třeba tenkrát v křesle na kamarádovi, přičemž kamarádka vytuhla zase na Iblísovi, uplně vožralá do mrdek. To sme se probudili tak v osm a jeli domu všichni tři, Iblís tam zůstával sám. Fakin´ prdel večer. Na další vytuhnutí už si nevzpomenu, ale je pravda, že večery tam byly hodně divoký. Spíš rána, spát se chodilo obvykle tak okolo čtvrtý a v hodně komorní společnosti. No, abych nekecela, přiznam se, že občas sem to tam protahovala jenom kvůli jiskřičce naděje, že se komorní společnost eště víc ukomorní na docela malou komorní společnost čítající maximálně dva lidi. A to mě a Iblíse. Nikoho jinýho. Ehm, ehm... Ať žijou postranní úmysly!
Stalo se tam hodně bizardních věcí, ale jeden večer byl bizardní obzvlášť. To se konala velká párty, dejmě tomu taková první velká párty tam. Nemá cenu popisovat detaily, byli tam uplně všichni známí (to, že tam byl muj bejvalej nemusim zmiňovat, co), pivo teklo proudem (potom mimochodem došly sudy lol) ale...jeden člověk, co se tam objevil byl opravdu...ehm, nečekanej? Kamarádka do mě začala v jednu chvíli šťouchat: "Hele kdo tu je..." Světe div se, když už sem byla opravdu opilá tak koukam a koho to nevidim? On eště žije? Vážně? A je tady? Starej děvkař! Hovno, to se neděje! Dělo, byl tam. Viděla sem ho po stopadesáti letech. Tak moc sem dělala, že tam nejsem... Aby se se mnou třeba nechtěl bavit! Takhle, co vo to, já bych se s nim klidně bavila ale...ne opilá a rozrušená. Samozřejmě, že o mě věděl. Ale ne, neprohodili sme naštěstí ani slovo. V tu chvíli mě to překvapovalo, teď už mě to nepřekvapuje. Fakt, že se tahle persóna zná s Iblísem, dlouho se tam s nim vybavoval. Ugh, proč se znaj všichni čůráci, který sem kdy měla...no, ten večer tam byla zas zvýšená koncentrace lidí, co se mnou byla v posteli. Na celou párty to čítalo tři. To neni málo. Nervózní už začínam bejt jenom když sou to dva, Iblís a muj bejvalej. Eštěže se tam někde nevplížil muj bejvalej kamarád. To už se taky mimochodem jednou stalo, že se mi to sešlo na jedný párty takhle ve čtyřech. Achjo. A to tam ten starej děvkař zůstával pěkně dlouho, když už tam bylo hodně málo lidí! Nějak mi tenhle fakt znechutil další piva a způsobil u mě únavu, takže sem se tak po pátý ranní rozloučila s Iblísem a ostatníma s myšlenkou, že pojedu domu a jednou za stopadesát let se vyspim pořádně a ne v křesle, nebo na lavičce. Jenže, co čert nechtěl (nebo chtěl), mé pod vobraz spitý já si řeklo, že si udělá procházku.
Procházka míjela místo, kde asi končila párty. Teda, zcela určitě, před tim místem sem potkala bejvalou spolužačku, další lidi a třeba Světlonoše a spol. To byl crash. Jenom sem si k nim na ten chodník sedla na cígo, bylo tak půl šestý ráno a už docela velký světlo. No...a co se nestane, přijede mi pod nos mobil na jehož displayi byly krásně vyrovnané čárečky trochu hrubšího charakteru. K tomu připravená bankovka. No tak...jasněže si dam! Drogy zdarma! Zaslechla sem, že v tom bylo hodně pika, takže počítam, že to bylo nějaký svinstvoemko. Čistý piko to nebylo určitě, to bych totiž potom hned normálně neodjela domu a neusnula, přesně tak, jako sem to měla v plánu. Jo, vážění. Poprvý v životě sem si dala něco, kde bylo asi víc pika, než je obvyklý, ale jela sem normálně domu a krásně se vyspinkala. Žádnej dojezdek, nic. Nechápu to. Těžko říct, asi to bylo tim chlastem, byla sem asi tak zpitá, že už na mě nepůsobila žádná jiná látka. Ale zážitek dobrej, to si člověk takhle dá krystalky a jde spát. Neudělalo mi to vůbec nic. Kromě pocitu, že mi upadne noc opravdu vůbec nic. Žádná pikotéka se nekonala, maminka by byla pyšná.
Jenže timhle úletem (nazveme to "omylem sem fetovala" páč to byl fakt omyl a neměla sem to v plánu) sem prohrála sázku, kterou sem tak den, dva předtim uzavírala s J*******. Že si tři měsíce nedam nic jinýho, než trávu a chlast. Hehe, ne. Já prostě musim potkat lidi, co jdou z techna a maj u sebe drogy, který mi nabídnou zdarma. Grrr!

A to neni všecko zajímavýho, co se dělo! Třeba sem dvakrát potkala Oi. Jednou to bylo v jeho domovskym baru, byl zpitej pod vobraz a já do toho baru šla vlastně s nadějí, že tam bude muj bejvalej. Měla sem na něj nějakou náladu. Hehe, nebyl tam, byl tam tenhle druhej bejvalej. Sralo mě jenom to, jak byl zlitej, jinak sem ho ráda viděla. Hlavně asi i proto, že jakmile mě viděl, tak mi koupil pivo. Dobře sme si povídali, dokud se nezačal opakovat, jak byl zlitej. Jo, tuhle osobu vožralou fakt nedávam. Ale hlavně, že se má dobře, i když je ta jeho nová holka asi píča...co je mi do toho. Hlavně, že od něj mam pokoj a že se nenenávidíme. To mě eště opakoval ten večer asi tisíckrát: "Kdykoliv řekni, až ti někdo ublíží a já tomu zmrdovi rozmlátim hubu" a taky věci jako: "Já tě mam pořád moc rád! I když už jinak, než jsem měl, tak pro mě jsi strašně důležitá" a další. Hmmm, Oi je prostě dobrej chlapec a já sem ráda, že sme oba dva spokojený a že se mi nepovedlo mu kvůli mojí blbosti ublížit. A taky mi řekl, že ho prej sere, že sme spolu nespali. Eheh, mě to teda nesere. A když sme se loučili, vynutil si ode mě pusu na tvář. To je fuk, je to hodnej kluk. Jenom ne pro mě. Podruhý sem ho potkala v mnohem lepšim stavu, střízlivýho. Na koncertě našich kamarádů. Tam sem se pro změnu zlila já. No jo, pak sme vlastně šli pít za Iblísem. Tam už Oi nešel. Naštěstí. I když už spolu nechodíme, nikdy nebude mít Iblíse rád za to, že se mnou ten kluk spal a on ne. A kdoví, co by zas nastalo za hroty... Jo vlastně, tu noc sem v hospodě asi zase spala. Vlastně, spíš určitě. Jo, to byla dobrá párty.

To nejbizardnější se ale dělo až na uplnym konci září. Tejden, kdy sem nedostala krámy. Bylo mi jasný, že...nemam tucha, jestli se do mě Iblís tenkrát na začátku září, kdy se jeho čůrák ocitnul u mě mezi nohama vystříkal. Prostě to nevim. Myslim teda, že ne, ale...co když předtim? Nebo co když nevytáhnul dost brzo? Nebo co když...bože, kdo ví, co se mohlo stát a teď třeba...tfuj! Ne! Myslim, že sem nikdy předtim neměla skutečněj strach, že sem těhotná. Ne tak intenzivní.
Přišla chvíle, kdy sem musela začít něco dělat. Tak, jako sem to řikala J******** v sobotu, čekam do pondělí, pak si jdu pro těhotenskej test. Tejdem bez krve je moc i na takovýho kliďase, jako sem já. Vypadla sem z baráku dřív, než po setmění, musela sem koupit plátno, akryly a pár sraček k tomu, chystam se konečně na pořádnej obraz. Cestou zpátky domu sem to stočila do lékárny. Bože, nikdy předtim sem si těhotenskej test nekupovala. Nikdy sem eště nebyla posraná natolik, že by mě to donutilo si ho fakt koupit. Som píča. Nachala sem za něj pitomých 45 korun, tyvole. Mamatest? Vážně se to jmenuje tak debilně? Proč ne třeba Potratest? Jo a navíc eště, obě dvě cesty tramvají byly pronásledovaný dětskym řevem. Kurva, proč? Jasně, sem posraná a tak sem to mnohem víc vnímala, ale doprdele, proč si sednu zrona na místo, kde si přisedne nějaká matka a přímo tam začne toho svýho řvoucího parchanta kojit? Proč si nesedla jinam? Proč sem si já nesedla jinam? Proč? Doma na to přišlo, eště poslední vynervovaná zpráva kamarádce se slovy: "Tak jdu na to." Kdyby mě přitom někdo viděl, tak se královsky baví. Nervozitou sem mluvila sama se sebou a příšerně se mi klepaly ruce. Nadávala sem na návod, proč je tak složitej. Lol, mácham divný proužky v chcankách a to má zjistit, jestli sem těhotná? Okey. První proužek prej dobrý. Zkusim druhej.
*chvíle napětí*
Taky dobrý. Tyvole. Tyvole, tyvole, tyvole...UF! Kurva! Já mam takovou radost! Měla sem takovou radost, že mi nestačilo to J******** a dvěma kamarádkám jenom napsat, ale musela sem jim to vyfotit! Jo! Nemusim řešit píčoviny! Hurá! V euforii sem si otevřela pivo, který sem dostala jako dárek od přítele mojí matky a šetřila sem si ho na spaciální příležitost. Tohle je ta speciální příležitost. Vyžahla sem ho asi na dvakrát a letěla do kina. Pak se hodlam vožrat jak hovado, tohle musim oslavit! Muj bejvalej měl jeden volňas a šli s náma eště dva kamarádi. Já si napsala o volňas, jinak bych si nemohla dovolit takhle drahý kino samozřejmě. Nechodim do těch velkých a drahých kin. Když sme se potkali před kinem, byla sem pořád tak šťastná, že bych jim to nejradši taky vytroubila. "Nejsem těhotná," řvala bych na celej svět. Ale...ne, tohle nemusim řešit před bejvalym. Šli sme na Sausage party. Byla to strašná prdel, ten film doporučuju. Po filmu sme chtěli na pivo, muj bejvalej ale začal něco žvatlat. Že se vypaří. What? Proč? Já s tim chtěla na pivo, ne jenom s ostatníma... Achjo. Tak se i stalo. Klukům podal chlapácky ruku na rozloučenou a chtěl to udělat i mě. Pche, normálně sem ho objala jako když se s někym loučim. S kymkoliv. Nebudu mu přece podávat ruku, sem jeho bejvalá holka, ne kamarád!

Šli smeza Iblísem, kam jinam taky... Dorazili sme těsně po ofiko zavíračce, u stolu před barem byla partička známých, co maj co dočinění s timhle místem a ze začátku se barmanka tvářila, že už nám fakt nenaleje. Nenápadně sem se s chlapcema otočila a chtěli sme odejít, ale v tu chvíli vstal Iblís a rychle k nám přistoupil: "Kam jdete?" Přitom se strašně nenápadně dotknul mýho boku, ale asi to nebylo nic vyloženě cílenýho na moje boky, jenom sem asi byla nejblíž. No, i když... Mohl mě lehce chytnout za rameno, žeano. He hehe. Tak sme zůstali, navíc dole ve sklepě byla společnost. Zábavná noc. Moji feláci odešli relativně brzo, zůstala sem zase jako nejposlednější. V takový fázi, že celý osazenstvo místa čítalo čtyři osoby. A to sem chtěla jet domu, už mi došly prachy. Jenže...Iblís mi s úsměvem točil další piva. "Chceš pivo," ptal se vždycky. Odpovídala sem, že nemam peníze. "Já se neptal, jestli máš peníze, ale jestli chceš eště pivo," tohle je odpověď, co sem od něj slyšela...hodněkrát. Nejenom tenhle večer. Naposledy ten večer, kdy mě pak odvedl k sobě domu a já kvůli tomu měla pěkných pár dnů nervy. Ty hajzlíku, kdybys tak věděl, pro co sem si šla dneska do lékárny! Všechno jenom kvůli tobě a kvůli tomu, že ti neumim říct ne. Eheh, proč bych to řikala...
Bylo najednou sedm. Ráno. Už sem dávno měla po usínací fázi. V sedm se zvedli ty dva člověkové, co tam doteďka vydrželi. Hm. Zůstala sem s Iblísem sama. Tak...teď sem opravdu zvědavá, co se bude dít. Žeby...se moje přání tak dlouho uložený v podvědomí konečně splnilo? No, sme tu sami dva a to je asi tak...všechno. Mimochodem, nebyla sem si uplně jistá tim, že budeme šukat. Nebyla sem si ale ani jistá tim, že nebudeme. Byla sem vožralá, přesně tak moc, jako sem plánovala. "Jdeme spát," zeptal se Iblís. Zeptal se mě vlastně dvakrát, nějak sem nereagovala. Iblís někde splašil matrace a natáhnul je sem dolu. Wow, dneska nespim na lavici! A má i peřiny, skvělý! Luxus. Vstala sem ze židle a lehce se zamotala. Jo, sem na sračky. Iblís se skláněl u počítače, přepínal hudbu, co doteďka hrála. Pak ke mě přistoupil a objal mě. Zeptala sem se ho, co hraje. Zapomněla sem název, bylo to ale docela hezký. Nějaká trochu pagan kytary záležitost. Stáli sme tam v objetí docela dlouho. Popadnula mě chuť ho líbat, ale myslim, že sme se nepolíbili, místo toho sme se do sebe opřeli nosama a...a asi něco povídal? Už nevim co přesně. Něco, že sem příšerná. A roztomilá. Vedl mě na matrace, sundala sem si prstýnky. Dobře, tak teda budeme šukat. Nejspíš. Divný je, že mě se ani moc nechtělo, tentokrát sem se na něj nevrhla jako saň, byla sem unavená a opilá, vyhovovalo by mi, kdybysme si vedle sebe prostě lehli a usnuli. Dobře, to asi trochu kecam. Sedla sem si vedle něj. "Já ti sundám střevíčky," prohlásil. Zasmála sem se: "Sundej mi střevíčky." Fakt to udělal, začal mi rozvazovat tkaničky od bot a pak mě zul. Haha, vtipnej člověk. Hned potom mě zalehnul a začal líbat. To už si pamatuju. Škoda jenom, že si nepamatuju těch pár hezkých slov co padlo. Podobně jako když sme stáli a jenom se objímali. Pamatuju si, že eště předtim, než mě takhle zalehnul, tak sem mu řekla, že je příšernej. On mi to oplatil, prej, že sem taky příšerná. Po chvilce ale řekl něco jako: "Nebo máš vlastně asi pravdu." Řekla sem mu to právě když se na mě začal sápat, tak proto to ošklivé slovíčko. Rozepnul mi kalhoty, strčil mi tam ruku a nepřestával mě líbat. Dělala sem si z něj prdel, jelikož když tady eště byla diskuze s víc lidma, prozradil, že jednou se při sexu tak nudil, že začal počítat rovnice. Prej: "Jindy mě to s ní bavilo, ale tenkrát prostě..." Ehm. Jo, je to cvok. Cejtila sem se dotčená už když to řekl, myslela sem si, že je to o mě. "Budeš zase počítat rovnice," uchechtla sem se, když měl v mojí kundě už minimálně dva prsty. "Prosimtě, to nebylo s tebou, tý ženský bylo asi třicet..." umlčel mě. Dlouhym polibkem. No, vidim, že má taky širokej věkovej záběr. Ale já radši držim hubu *ehm, ehm starej děvkař*. Začal ze sebe strhávat oblečení, pak hned ze mě kalhoty ale vůbec si nepamatuju přesnej moment, kdy ho do mě zasunul. Zas mi ani nestihnul sundat svršek, jenom mi teda u halenky rozvázal mašličku u krku. Horlivej chlapec.
Tenhle sex...ten byl jeden z nejpodivnějších, co sem v životě zažila. Nešlo o to, že sme konečně znesvěcovali sklep, kterej před náma znesvětili jenom dva páry (jeden jistojistě, druhej nevim). Ale já se krátce potom, co mě začal mrdat tak nějak zaposlouchala do hudby, co hrála. Ten pagan metal, či co. A najednou cejtim, jak muj mozek pracuje víc, než by měl. Ležim tady pod klukem ve sklepě hospody na matraci. Ten kluk mě mrdá tak nedočkavě, že mi ani nesundal svršek. Líbá mě, volizuje mi celej ksicht. Koukam se do jeho nenasytných očí, mrdá mě strašně divoce. Zavíram oči a křičim. Chlapec se mi zakousává do krku, já pořád křičim. Jenže...nekřičim rozkoší. Křičim smutkem, žalem a kvůli pocitu, že je tady něco špatně. Je tady špatně konkrétně to, že jako zčista jasna mi na mysl přijde muj bejvalej. Co asi teď dělá? Kam zmizel? Kam šel? Proč nešel s náma? To už se se mnou zas nebude teď nějakou dobu bavit? A proč vlastně...proč vlastně nejsem u něj doma? A proč nesedíme na gauči a nekoukáme na film, případně proč nespíme uplně vyčerpaný si navzájem v náruči po tom, co mě dejme tomu hodinu lízal. Proč sem tady s Iblísem? Proč? Proč mi tečou slzy?
Rozbrečela sem se. A ne zrovna málo. Měla sem pár vteřin, kdy sem váhala, jestli mam ze sebe Iblíse regulérně odstrčit s tim, ať toho nechá, že teď prostě ne... Nejsem si jistá tim, jestli vnímal, že brečim, ale pochybuju, že by byl v takovym transu aby si nevšimnul, že mi tečou normálně slzy a že začínam pofňukávat. Odvrátila sem alespoň hlavu na stranu, aby to neviděl přímo. Byl to hodně divnej pocit, nehezky divnej. Jenom nevim vůči komu to byl onejhnusnější. Jestli kvůli mě, Iblísovi, nebo...mýmu bejvalýmu? Nechápu, proč se to stalo, mam Iblíse moc ráda. Ale asi...asi ne tolik, aby se to nemohlo stát. Když už sem brečela moc dlouho, přemohla sem nutkání ze sebe Iblíse setříst a místo toho sem ho radši pevně objala, až sem mu zaryla nehty do zad. Iblís asi byl trochu v transu, bylo vidět, že si to užívá. Takže naštěstí to vzal tak, že mě chytnul jednou rukou pod krkem a začal mě škrtit. Pravděpodobně si myslel, že se mi to líbí. Líbí, ale teď mi to bylo poněkud volný, jenom sem byla ráda, že sem měla najednou jiný starosti. Škrtil me totiž tak silně, že sem pár okamžiků fakt lapala po dechu, až když sem nepřestávala mu rejt nehty do hřbetu ruky, ať už mě fakt pustí, tak mě pustil. Hm, tak alespoň že si myslel, že to bylo takhle. Když má pod sebou ubrečenej ksicht křičící holky, který tečou slzy po tváři, páč jí regulérně přidušuje, tak to asi neni zas tak divný. Musela sem se na něj perverzně uculit, když přestal. Nevim, musela sem. Pohladila sem ho divoce obouma rukama po vlasech a tvářích. Uculil se na mě stejně perverzně a začal útočit na moje prsty, jako malý kotě, co kouše. Kousnul mě tak silně, až mi prokousnul vrstvu laku, co sem měla na nehtu. Hehe. Tak sem ho začala kousat taky. Jenže přesto všechno už náš sex nebyl takovej, jako...kdybych se nerozbrečela. Teda ne pro mě. Eště si mě zvládnul otočit na všechny čtyři. V tu chvíli mě mrdal fakt jak zvíře. Strašně divoce. Šíleně moc mě plácal po zadku. Mimochodem, ono se to v tom sklepě docela rozlíhá, ty stěny ten zvuk vedou. Doufam, že ten muj řev nikoho neprobudil. Hehe, řev ze sklepa. Kdo by si pomyslel, že mě tam vlastně nemučí? Jen trochu no. kdybych to slyšela já, tak divoká soulož je až ta druhá možnost, co by mě napadla... Iblís neměl dost ani po pěkně dlouhý době, to jeho přirážení mě z pozice, kdy sem se jakž takž držela na čtyřech zas dostalo do pozice, kdy sem jenom pasivně ležela pod nim, páč se mi všechny končetiny podlomily. A on s tim mrdánim nepřestával, přitom mi eště jednou rukou drtil boky a druhou mi pevně držel čelist. Pak mi dal palec do pusy, oplatila sem mu to kousnutí. Když ho to přestalo bavit, lehnul si na záda a nasadil si mě na sebe. "Pojď na chvíli nahoru," zašeptal. Nechtělo se mi, protože...protože už sem se prostě necejtila tak dobře. "Sem mrtvá," snažila sem se vymluvit. "Ale prosimtě. To bys vypadala jinak," řekl a narazil si mě na čůráka. Eště sem se sehnula a políbila ho, přitom nasadila takový pomalý tempo a dala mu dlaně na svoje prsa. Spíš jen lehce nahoru a dolů, žádný přirážení jako zbíječka. Jenže...on asi chtěl svojí zbíječku. Začal se pode mnou cukat, jak kdyby dostal epileptickej záchvat. No jo, tak fajn, chápu, že ta hudba, co nám k tomu hraje je poněkud jinýho rytmu... Plácal mě po zadku jak posednutej ďáblem, zvolnil až po chvíli, kdy sme se vzájemně zakoukali do očí. To si mě otočil zase pod sebe, eště chvíli přirážel jak cvok. Posouvali sme se i s celou matrací, docela prdel. Dostala sem zlou náladu a rozhodla se, že mu trochu zkazim náladu. "Kvůli tadytěm tvým srandičkám sem si dneska byla pro těhotenskej test," oznámila sem mu znenadání. Začal se uculovat a trochu přidal na přirážení. "Ale notak, já se do tebe nikdy neudělal," nepřestával s tim uculovánim se. To mě trochu vytočilo, chytla sem mu pevně hlavu oběma dlaněma a zašeptala: "Máš štěstí, jinak bych tě zabila. A nedělam si prdel." Hned potom sem mu strčila jazyk až k mandlím. "Podivej se na mě, copak vypadam jako otec?" Začal se smát. Já se taky začala smát. Pak sme se líbali. Naše hovory při sexu sou ty nejlepší hovory. "Mam se eště snažit," zeptal se po chvíli. "Pojď spinkat," odpověděla sem mu. Tak ho ze mě vytáhnul, těsně nad mojí kundičkou si ho trochu pohonil a na břicho mi začaly padat horký kapičky mrdky. Je to kokot. Měla sem na sobě pořád halenku. Hm, díky ty idiote... To tady asi opravdu nevyperu. Ale...musel se nevystříkat fakt dlouho. Jeho mrdka byla uplně všude. Sundala sem si ze sebe tu postříkanou halenku a hodila jí někam do prdele. Lehla sem si, on vstal a šel vypnout hudbu. Vtipnej pohled. Iblís vstává z matrací, stále eště se stojákem jak kráva a odchází v dál. Bylo tam málo světla a dělalo to hezký efekty. Někdy světlo umí fakt zázraky, Třeba já, jak sem se tak pozorovala, jak ležim nahá na těch matracích...to taky vypadalo uplně perfektně. Eště sem šla taky na záchod. Už sem neměla sílu na to hledat svoje boty, Iblís mě eště starostlivě upozorňoval, že tu sou střepy. Ale přežila sem. Kvůli tomu pohledu kdy vidim sama sebe nahou v zrcadle v baru tady na hajzlu to stálo.
Usnuli sme hodně rychle. Tak...to byla zajímavá noc, teda spíš ráno. Ale teď už sem byla zas spokojená. Spát v náručí Iblíse...to bych klidně spala i v pekle. On tak hezky hřeje, jenom škoda, že si vzal tričko. No, asi mu byla zima. Je fakt, že tady to takový malý peklíčko je. A my dva pekelníci. Iblís je ďábel. Hezkej ďábel. Když sem se párkrát v noci probudila, nejlíp se mi usínalo tak, že sem ho chvíli pozorovala. Ráno mě probudil rachot, když sem šla na záchod. Kurva! Kurva, to je barmanka! Jako jo, barmanka neni neznámej člověk, známe se ale...ale přece jenom asi trošku trapásek? Pochybuju, že až nás tady s Iblísem objeví, tak jí nenapadne nic jinýho než to, že sme se tady přece celou noc vzorně modlili. Rychle sem na sebe natahala oblečení, ať to neni očividný alespoň hned. Když přišla, dolu a rozsvítila, probralo to Iblíse. Skryla sem se pod deku. Spěšně vstal a šel za ní, jenom sem slyšela, jak se Iblíse ptala, jestli je tu sám. odpověděl tak tiše, že ne. He, hehe...
"Tobě to tak sluší," řekla mi, když sme se viděli nahoře u baru. To už je podruhý, podruhý, co mi nějaká holka řiká, že mi to sluší po noci, po který by mi to slušet nemělo. Pamatuju si, jak se to stalo, když sme byli s bejvalym na pivu odpoledne po noci strávený u něj někdy minulej měsíc. Taky sem vypadala jak prdel, měla kocovinu a ta neznámá holka mi řekla, jak sem krásná. Teď mi to řiká barmanka a já sem v podobný situaci. Hehe, vtipné. "Jo, jasně...teď v kocovině (a rozmrdaná do sraček)," oponovala sem jí. "Ne, fakt ti to sluší," trvala na svym. Neřikala by mi to, kdyby si to nemyslela. Tahle holka ne, znam jí už nějakou dobu. Dala sem si s nima nahoře u baru cígo a jela pro sračky jako třeba akryl, plátno, média, špachtle, štětce, atd. Budu totiž malovat obraz. A zavolala nasraný matce, že sem naživu. Jo, chápu, že je těžký mít za dceru krávu, která neví, za jakym čůrákem by dřív skočila. A to naštěstí matka zná jenom ten fakt, že spim v hospodě. Hehe, spim. Jasný. Takhle, sem fakt ráda, že sme si tam zasouložili, až na ten muj podivnej, ale pochopitelnej pláč. Nerozbrečela bych se, kdybych bejvalýho ten den neviděla, ale když sem ho viděla, tak je to těžký. Stejně byla sranda. Teď už je to v tom prostoru otisknutý navždycky a já se budu pokaždý blbě uculovat, až do toho prostoru, do tý místnosti vstoupim. Znesvěcení, hehe. Nebo spíš posvěcení? Zasvěcení? Jo, to bylo nutný. Moc hezká vzpomínka...

Naposledy sem tam spala docela nedavno. Okolnosti byly eště podivnější. Že sem tam zůstala mezi posledníma, to je ólrajt. Ale že sem tam zůstala jenom ve třech, s Iblísem a s bejvalym...to už bylo divný. Nevim, prostě sme pili, zjevil se muj bejvalej a najednou nás bylo málo, pak kamarád odešel a já tam zůstala mezi tadytěma dvouma přivožralýma individuama. Bylo to trochu...ztísněné. Pokaždý, když na mě Iblís jenom sahnul, jestli si může ubalit cígo, tak to bylo divný, páč hned potom na mě třeba šáhnul bejvalej, jestli si taky může ubalit cígo. Do toho ty jeho psí voči, achjo. Ty asi dvě hoďky, co sme tam byli jenom takhle ve třech...to bylo divný. Takový...dusno. Hlavně třeba ze strany Iblíse, on ví, že je to muj bejvalej. Naštěstí, bejvalej neví, co sem měla/mam s Iblísem. A taky neví, že kousek od místa, kde sedí, mě před pár dny Iblís mrdal, jako kdyby to mělo bejt naposledy a já pak brečela a že to bylo kvůli němu a bla blabla. Některý věci neni dobrý vědět.
Iblís se ten večer příšerně zlil, možná i proto mi párkrát tak nenuceně sáhnul třeba na stehno, když si ode mě chtěl ubalit. Jenže mě to zabíjelo. Hlavně…co tady kurva dělá muj bejvalej? Vypadni, já tě tu nechci! Nechci, abys tady na mě koukal, jdi pryč! Nešel. Z nějakýho důvodu si dával další a další piva. Iblís si v jeden krásnej moment sednoul do křesla. Teda spíš, tak nějak tam zahučel. Já s bejvalym sme seděli u stolu vedle. Iblís začal několikaminutovej shitstorm. Ležel tak zapadlej v tom křesle, měl zavřený oči a přitom mlel nesmysly. Uplně náhodný asociace kombinující problémy, se kterýma se teď potýká a spoustu dalších sraček. Vypadal vtipně, zněl vtipně. "Co to kurva meleš," zeptal se ho v jednu chvíli bejvalej. Iblís nereagoval, pokračoval dál. "Ale vždyť…nemele zas takový sračky," zastala sem se Iblíse. Je fakt, že to dávalo jakž takž smysl, jenom to působilo poněkud zmateně a tak…Iblísovsky. Pak šel bejvalej na hajzl. Já se zaposlouchala do hudby. Když se vrátil, všimla sem si, že Iblís usnul jak miminko. A dopiči. Proč sem tady s bejvalym v jedný místnosti, jedinej doprovod tvoří hudba a je tu tak divně…uh, jako kdybych cejtila nějakou podivnou energii, co z mýho bejvalýho vycházela. Takový to dusno, naštěstí už teď zmírněný jenom na nás dva, páč Iblís spal. Možná ale o to to bylo horší, Iblís spal a já tu byla vydána na milost a nemilost mýmu bejvalýmu. Zase, několikrát se mě dotknul, když si chtěl ubalit. Dělala sem trochu, že tu nejsem. Šlo mi to dobře, už sem byla vožralá. Moc sme nemluvili, jenom se chvilku smáli Iblísovi, že usnul. Bejvalej si z nějakýho důvodu dal eště pivo. Kurva, začala sem mít pocit, jako kdyby to dělal naschvál. Šel si ho natočit sám, mě mezitim nějak spadla hlava na židli, schoulila sem se a tak napůl usnula. Najednou mě něco přikrylo a pohladilo po zádech. Nadechla sem se, tu vůni znam. To mě probralo, otevřela sem oči. Bejvalej mě přikryl svojí mikinou. "Jestli si chceš eště dáchnout, tak klidně," řekl mi. "Né, já sem fresh! Chci pít," zasmála sem se a napila se piva. Ubalila sem si cígo a strašně nenápadně se tulila k tý mikině. Protože voněla uplně přesně, jako voní on. Pozorovala kouř a přemejšlela, že se nesmim nechat zmást. Nesmim odjet se svým bejvalym.
Bejvalej v půlce toho svýho piva prohlásil: "Dopijem a pujdem?" What? Co? Kretén. Kam asi pujdem? Já musim přespat tady! Nemůžu jet domu, ráno jdu na gynekologii, aby mi dal takovu tu injekci na spuštění menstruace. To sem mu neřekla, neřekla sem mu vůbec nic. A navíc…předpokládam, že by mě u sebe přespat nenechal, ale že by si vymyslel, jak je unavenej a jánevimco. Bejvalej dopil po nějak době našeho mlčení svoje pivo. "Musíme ho probudit, aby nám otevřel," zvedal se a začal třást s Iblísem. Iblís udělal strašně vtipnej zvuk, kterej jenom vypovídal o tom, jak je zmatenej a vožralej. Oba se začali zvedat a bejvalej se na mě podíval a prohlásil něco takovýho, jako: "Tak jdem."
"Já nikam nemůžu, já musim zůstat tady," prohlásila sem spontánně a ani se nezvedla. "Já jdu," řekl bejvalej, sehnul se ke mě, objal mě (dost nezvykle pevně na muj vkus) a dal mi...pusu do vlasů? Uááá! Proč? Proč mi to dělá? Odešel. Zůstala sem tam strnule sedět, pak se vrátil Iblís s tim, že bysme měli jít spát. Jo, čtyři ráno...je čas. Myslela bych si, že se tady na těch matracích zase stane to, co se tam stalo minule, ale něco mi řikalo, že dneska mrdačka nebude. Ani bych nemohla, ta pusa do vlasů od bejvalýho by mi v tom zabránila a fakt nepotřebuju, abych se při sexu s nim znova rozbrečela. Nic se nedělo, vypnuli jsme hudbu a usnuli si v náručí. Krása. Mě opravdu nebaví spát samotnou. Jen mě teda Iblís během noci trochu odstrkával, ale jakmile sem na něj začala narážet, dal kolem mě ruce tak, až mě málem udusil. Na ráno sem si nastavila budík, Iblís se ale probral dřív a chtěl už odejít domu, že by pak zase přes den nic neudělal. Bylo asi teprve osm. Ubalili sme si cígo, sednul si do křesla, po chvilce váhání, kdy sem seděla u stolu sem se zvedla s popelníkem, sedla si mu na klín a dala mu ruku kolem krku. Mě to mazlení se v noci prostě nestačilo, jasný? Přemluvila sem ho, že stejně musim za hoďku odcházet k doktorovi a že mam nastavenýho budíka. Šli sme si eště lehnout, znova se objali. Iblís na chvíli usnul, já jenom ležela a přemejšlela. O tom, že je Iblís fakt divnej kluk, ale...že ho mam v celku ráda. Vstali sme normálně, uklidili trochu bordel a odjeli. Tyvole, devět ráno, odcházim z hospody. Klasik. Měli sme kousek stejnou cestu, Iblís mi na rozloučení dal jenom pusu na tvář, co mi často poslední dobou dává, ale já si vyprosila na ústa. Abych měla lepší den, když už...mi bejvalej dal z nějakýho důvodu pusu do vlasů na rozloučení. Což nechápu.
Suma sumárum, dobré období. Pití do němoty, srandy kopec, super lidi, promítání, drogy zdarma, 24 hodin v hospodě, mrdačka s Iblísem... Jenom teda, z toho spaní tam sem se mam pocit jednou nastydla. Prostě zima. A v komorní společnosti opilí a zhulený poslouchat třeba soundtrack k Hair...to je tak osvobozucíjí, že si člověk připadá, že opravdu může dělat všecko na světě.

Ten soundtrack z Vlasů sem si pak vždycky pouštěla, když sem právě ráno/dopoledne jela domu. I když, podle času, co sem tam trávila sem nabyla pocit, že mym domovem je spíš tenhle podnik.


Tohle budu vyprávět vnoučatům. O přespávání v hospodě. Nebo ne, radši ne...
(Lol, prej "neboj se být svůj" No, to se teda skutečně nebojim. Svéráz až do morku kostí...)
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 16. října 2016 v 18:57 | Reagovat

Bys potřebovala do budky, abys přestala s tím svinstvem. :D Být tam, udělám to. Máš smůlu. :)

2 Missariel Missariel | Web | 17. října 2016 v 8:47 | Reagovat

Tak to je odvaz, na to nelze říci nic jiného....

3 b. b. | 27. října 2016 v 20:50 | Reagovat

on tehotenskej test je pouzitelnej minimalne az po dvou, trech tydnech od sexu.. driv ti to ukaze negativni i kdyz jsi tehotna. 8-) chvili trva hnizdeni a nez ti stoupne hodnota hcg v tele.. tak jen pro priste :-D

4 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 27. října 2016 v 21:41 | Reagovat

[1]: S jakým svinstvem? Se životem? Ne, docela mě to baví...

[2]: Je.

[3]: Šak jo, nezodpovědně sme mrdali na začátku září, od tý doby už to ty tři tejdny bylo, když jsem to zkoušela...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama