Naštěstí neni taková zima

12. prosince 2016 v 22:17 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Proplout, to je účel...

Prvního prosince sem se probudila vedle mýho milovanýho. Byl nějakej den v tejdnu, nevim. Měli sme jít do školy, naštěstí sme neměli uplně od rána, takže pohoda. Probudili sme se běžně, ucejtila sem jeho stoják mezi svýma půlkama. Ranní sex, pohoda. Chtěl dodělat, dokouřila sem ho a on mě potom začal prstit. Byla sem dost vzrušená, řikala sem si, že dneska by byl hezkej den na to, abych se udělala. Nejvíc mě totiž bolí, že mu timhle lžu. Vždycky se mi líbí, kdy se mnou něco dělá, když mě líže, prstí, nebo šuká, ale...ale neudělala sem se. Nikdy. Nikdy sem se s klukem neudělala. Vychází to z mýho postoje, že já nemrdam z důvodu spěchání za orgasmem. Sex je fajn i tak a já orgasmus nepotřebuju, stačí mi ten samotnej styk. Na pivo taky nechodim proto, abych se vožrala, ale proto, abych se potkala a pokecala s lidma. Šoustam abych strávila nějakej čas v intimní rovině s člověkem, se kterym chci, momentálně s člověkem, kterýho miluju. kvůli orgasmu si můžu vesele masturbovat, ne? Jenže toho dne se mi muj drahej věnoval velice intenzivně až do tý roviny, kdy potom, co nechal svoje prsty, aby se střídali v různých polohách na mym poštěváčku, tak sem se udělala. Udělala sem se tak moc, až sem z toho byla trochu v šoku. Schoulila sem se k mýmu drahými, kterej ležel vedle mě a on mě pevně objal. Bylo mi strašně moc příjemně. Vyjímečnej okamžik, tohle je poprvý, co mě udělal někdo jinej. Muj drahej je první, s kym sem měla při sexu orgasmus. Wow. Tenhle den si zapamatuju.
Nějak se nám nepodařilo se vypravit z postele do školy, řekli sme si, že dneska zatáhneme a budeme koukat na filmy. Tak se stalo. Během toho sme samozřejmě stihli eště několikrát šoustat. Vydali sme se až na pivo. Ten večer sme asi opět udělali tour de pub, spala sem u něj. Z toho asi ráno vyšla moje myšlenka, která byla zhruba následující: "Vážně už mrdam tak dlouho jenom s jednim klukem?" Je to tak. Šílený. Tak dlouho už spim jenom s jednim klukem. Je začátek prosince, takže prakticky...poslední jinej kluk, se kterym sem šoustala, byl Iblís. A to bylo v září. What? Nene! Tak dlouho s jednim čůrákem na očích? Neni divu, že sem si to ráno začala řikat, že bych si někdy dala někoho jinýho. Třeba toho Iblíse, i když je to debil, co umí podrazit kamarády, co sem tak slyšela. Ke mě se choval pěkně. Nebo...nebo bych si dala svýho bejvalýho šoustkamaráda. Ale fakt že jo. Morálně sem se profackovala, když sem z koupelny přišla v jeho županu zpátky do pokoje, kde na mě čekal u počítače. Otočil ke mě hlavu, přišla sem k němu, objala ho a on mě políbil na prsa. Achjo, jednou děvka, navždycky děvka. Miluju ho, samozřejmě, že ho nade všechno miluju. Ale...co je tak špatnýho na tom, kdybych se občas vyspala s někym jinym? Uá, nesmim se chovat jako potvora, nesmum mu ublížit, tomuhle chlapečkovi nesmim ublížit, to by mě mrzelo.

Na začátku prosince mam za sebou uplně novej zážitek, teda jako jo, ten orgasmus byl super, ale teď mluvim o tom, že sem si poprvý v životě dala houby. Byly to houby, co dostal muj drahej jako pozornost od svýho známýho, kterej je žere furt. I s návodem, kolik si jich má dát. Tak sme si jeden večer udělali klidnější, abychom dorazili dřív domu. Byla sem ráda, že se mi podařilo konečně dostat k houbám. Přitom je to tak běžný a žere to každej! Já si první zkušenost s psychedelikama lajzla hned tripa, heh. No, těžko říct, co je lepší a co horší. Možná i ty houby sou horší, ale to je individuální. Protože se mělo jednat o moje první zkušenost s touhle látkou, měla sem trocho strach. Ani ne o mě, já už zažila takový stavy na všem možnym, že zvládnu všecko. Ale o svýho milovanýho. Ten člověk nikdy neochutnal nic víc, než hulení. Jeho zkušenosti s těmahle látkama sou nulový. Nedavno teda ochutnal opiovej čaj, před kterym sem ho varovala, aby si dával bacha. Opiový čaje umí dělat šílený věci. Ale choval se zodpovědně, byl na privátě s kamarádama a když to pil, tak si dal budík za 3/4 hodiny, aby věděl, jestli to s nim něco udělalo. Neudělalo, prej vůbec nic. Musela sem si věřit, tripsitter tu musim bejt já. Snad bude všechno v pohodě a muj milovanej bude mít první zážitek s psychedelikama hezkej. Už sme byli nahý, předtim sme pravděpodobně mrdali, nebo asi ani ne, to je fuk. Pamatuju si jenom jak jim pět malých houbiček, jsem nahá a ty houbičky chutnaj jak slaný křížaly, takže docela dobře. Muj drahej si jich dává taky pět. Sedáme na gauč a koukáme na nějakej film. Nastavili sme si budíka na 3/4 hodiny, aby sme měli kdyžtak pojem o čase. Po 3/4 hodině se nic neobvyklýho nedělo, ani jeden sme se necejtili jinak. Muj drahej proto snědl další dvě malý hlavičky, přece jenom, váží o dvacet kilo víc, než já. Snad mu to neublíží. Šli sme ven na cígo a…bum! Ve tmě sem začala vnímat lehký halucinace. Byly založený na skutečnosti, jenom ta skutečnost byla trochu jiná. Jako když bych byla hodně zhulená s přidánim toho, že tam bylo cejtit, že to není takový to, co má člověk z hulení. Muj drahej řikal, že nic necejtí. Po návratu zpátky do místnosti to bylo jasný. Sem sjetá jako hovado. Muj drahej pořád nic. Pustil hudbu. Najednou mnou projel zvláštní pocit prázdnoty. Zeptala sem se ho, co je to za hudbu a hned k tomu dodala, jestli to nemůže vypnout. "Ok no, já myslel, že se psychedelick docela hodí," řekl trochu podrážděně. "Ne, počkej. Hudbu pusť, ale něco jinýho, znáš Acid Mother Temple," řekla sem rychle a šla k počítači. Mýmu drahýmu se totiž podařilo pustit takovej řeckej psychedelic rock,kterej mam spojenej s Iblísem. To opravdu slyšet nepotřebuju, Iblís to pouštěl pořád, když sme spolu trávili hodně času v Hospodě, jednou sme se přitom asi i milovali. Ne, pouštěl to až potom, co sme s tim šoustánim přestali. Nebo vlastně asi předtim, každopádně sem to ten večer, kdy mě tam vošukal, slyšela. Takže na to logicky nemusim vzpomínat teď, když sem s jinym a sjetá něčim, s čim nemam zkušenosti. A Acid Mother Temple sou boží. Ulehli sme do postele, muj drahej po mě vyžadoval, ať mu alespoň popisuju, co vidim. Byly to zvláštní halucinace, viděla sem věci v podobě zvířat. Halucinace to byly, abych tak řekla, strašně totemový a organický. Nějak sem o tom ale nemohla mluvit, nechtělo se mi a věděla sem, že moje sdělení stejně nepochopí, protože nejsme na stejný vlně. Taky sem viděla, že je zklamanej, že on žádný halucinace nemá. Ale něco sem ze sebe dostala, stejně sem většinu čas jenom čuměla na věci okolo sebe a mlčela. Chápu, že to pro něj muselo vypadat děsivě, dokonce mi řekl něco jako: "Neboj, já jsem tu s tebou." Na to mě nenapadlo mu odpovědět nic jinýho, než: "No, já se nebojim, to bys měl možná spíš ty..." Hodil na mě divnej pohled, hehe. Časem sem se trochu rozpovídala, jenom sem nechtěla, aby na mě šahal. Jako ne šahal uplně, ale aby se nesnažil o nějakej sexuální kontakt. To nemá cenu, když nejsme na stejný vlně. V jedný větě sem mu svuj stav ale přece jenom dokázala popsat: "Je to vzdáleně jako náběh na trip." Škoda jenom, že muj drahej neví, jaký to je, když nabíhá trip. Prozatím. Když moje halucinace a pocity toho, že sem trochu mimo ustupovali, začali sme souložit. I když už sem halušky neměla a byla sem víceméně v pohodě, tak to bylo o něco víc super, než jindy. Protože prostě halucinogeny.
Tim se dostávam k tomu, na čem sme se s mym drahym shodli. Když začal mít kecy o tom, co chci za dárek k vánocum, moc sem nevěděla, jak mu odpovědět. Nemam pocit, že bych něco potřebovala. Dohodli sme se na tom, že když teda nevim, tak si dáme k vánocům tripa. Koupim dva tripy a dáme si je spolu, to bude super. A opět sem u toho, že se mi splnila další věc, o který sem dlouho přemejšlela a svýho drahýho k tomu přemlouvala eště v létě, kdy to mezi náma bylo celý takový divoký. Svěřoval se mi, že by tripa vyzkoušel, že halucinogeny sou jediná věc, co ho z těhlech látek, který máme k dispozici, zajímá. Teď mam objednaný dva tripy dobrý kvality a těšim se na to. Wheee!
Jenom je potřeba, aby byl v pohodě. Hlavně psychicky. Když sem zpětně analyzovala to žraní houbiček, je jasný, že mu to nic neudělalo protože s těma látkama neumí pracovat a předevšim se těm houbám z nějakýho důvodu nepoddal, tak na něj prostě nepůsobili. Je blbost, aby mu to neudělalo vůbec nic, když mě to sjelo. Tohle je důležitý hlavně, až si budeme dávat toho tripa, aby všechno, co se bude dít "nechal plout". Aby se nebránil, aby se tý látce poddal. Vždyť tohle se stalo těm mým spolužákům ze střední, když sme na začátku léta byli na jedný chatě. Jak sme si ve čtyřech lidech dali jeden papír, já jeden den s mym bejvalym šoustkamarádem, se kterym sme pak sjetý k ránu mrdali a já s nim podvedla tenkrát Oi (he hehe) a druhou půlku spolužák a spolužačka další den, kdy už sem tam já nebyla. Neudělalo jim to vůbec, ale vůbec nic a taky sem přesvědčená o tom, že to bylo z důvodu buď jejich strachu, nebo naopak příliš velkýho očekávání. Oba měli totiž tripa poprvý. Člověk se toho nesmí bát, ani nic očekávat, prostě si to dát a dál fungovat, jako by se nic nedělo. Pak se efekt dostaví. Doufam, že to muj drahej takhle dokáže pojmout.

Komickej večer byla taky oslava jednoho mýho spolužáka ze základky. Dorazili sme tam někdy před devátou, jelikož sme předtim šli na čtení. Na čtení, na kterym sme takhle spolu byli naposledy tu legendární Žižkovkou noc 2014. Na oslavě bylo strašně lidí a párty jak prase. Dali sme si pivo, pohoda, zakecali se s lidma, když najednou si všimnu, jak do podniku přichází něco...what? Co tady dělá muj bejvalej šoustkamarád? Jako jasně, pár lidí z mý základky ho zná díky mě, ale pochybuju, že by byl pozvanej na tuhle oslavu... Ukázalo se, že šel za jinou partičkou, kde mimo jiný byla taky holka Modrýho, která byla strašná děvka a pravděpodobně eště pořád je. Zajímalo by mě, jestli jí vobtáhnul i muj bejvalej šoustkamarád, hehe. Nedivila bych se tomu... Ale trochu ve mě hrklo, protože prostě muj bejvalej šoustkamarád, no. Když nás viděl, muj drahej ho hlasitě pozdravil. Hm, sice zná tu historku, ale myslim, že neví, že se jedná o tohohle člověka. On ho taky hlasitě pozdravil, pak přišel blíž k nám, pozdravil i mě a řekl, že k nám eště přijde, jenom jde za těma svýma lidma. Lol, co tady dělá. No, to bude asi tim, že bydlí tak ulici od místa, kde teď sedíme... Byli sme s drahym pozváni na brko, bejvalej spolužák měl něco, o čem řikal, že je to fakt síla. Tvářil se jako ďábelskej měsíček na hnoji. Když sme se zase posadili, přišla bejvalá spolužačka, která mě nějakou dobu neviděla. Řekla sem jí, že tady je muj bejvalej šoustkamarád. Podívala se na mýho drahýho, pak na mě a začala se smát. Smála sem se s ní. Muj bejvalej šoustkamarád si k nám přisednul a normálně se zapojil do rozhovoru. Dělal vtípky na zákaz kouření, kterej prošel a normálně sme se bavili. Divný. Koukala sem se na něj a pořád se nemohla zbavit myšlenky, že stejně je to jeden z nejhezčích chlapců, co běhá po týhle planetě. Zatracenej sentiment! Co si budu nalhávat, ten kluk mi nikdy nepřestane svym způsobem chybět. Pak mi oči vždycky zklouzly na mýho drahýho, kterej v ten moment vypadal jako nějaký ošklivý zvířátko, jako taková ta ošklivá rybička. Byl totiž spálenej jak prase, viděla sem to na něm a na tom, jak reagoval. Byl uplně mimo, to brko ho očividně strašně odrovnalo. Zeptala sem se ho, jak na tom je. On že je strašně spálenej, pokračovala sem, kdy se chce zvedat. Měli sme původně v plánu eště jednu oslavu, naše kamarádka slavila a náhodou kousek odsud. On že je fakt zhulenej a že neví, že se asi rozhodne, až vylezeme na vzduch. Takže dopijeme a prej pujdeme. Stalo se. Když sme se zvedali, zahuhlal něco jako že chce jet domu, že to nedává, že je fakt v prdeli. Uh, aha. Bylo deste hodin. Bylo teprve deset hodin a on chce jet domu. Je pátek, sakra. Nějak sem ale neměla srdce na to, ho poslat domu samotnýho a dál se tady bavit s lidma, potažmo potom jít na tu druhou párty.
Ostatně...když já sem mrtvá/vožralá/přehulená, tak on taky dělá ústupky. Vždyť to je neustále: "Ještě bych si jedno dal" a já na to: "Už jsem fakt ospalá, pojeď domu..." Tak teď se zapřu já, no a co. Alespoň se třeba koukneme na nějakej film a ušetřim peníze. Rozloučila sem se se všema a odešli sme. Byl strašně zhulenej, sám to přiznával, ale když sem si z něj začala dělat prdel, začal mi řikat, že nejvíc zhulená sem tady já. Jenže já nebyla zhulená vůbec, ani trochu. Spíš sem cítila, že sem měla nějaký to pivo, ale tu trávu vůbec. Choval se divně, byl na mě trochu nepříjemnej, takovej "netykavka". Domu sme normálně dorazili a koukli na film, usnul mi na klíně. Uplně tuhej. Ok, fajn. Když film zkončil, začala sem ho zvedat, ať tady neleží, bolelo by ho za krkem. Vůbec mě nevníma. Uf. Rozdělala sem peřiny a klekla sem si k němu před gauč. Otevřela sem mu oko, vypadalo to strašně creepy. To je hustý, nikdy předtim sem spícímu člověku neotevřela oko. Chvíli sem si s nim takle hrála, byl uplně bezvládnej. Pak sem si ale řekla, že bych ho fakt měla přesunout do postele. Na moje slova o tom, ať se probudí, moc nereagoval, maximálně začal chrápat jinak a trochu s sebou šil. Mluvila sem na něj víc hlasitě, furt nereagoval tak, jak bych chtěla. Začala sem na něj šahat, začal se ošívat a cosi povídat, čemu sem nerozumněla. Čim víc sem na něj mluvila, tim víc se ošíval a něco kecal. Začala sem přemejšlet o tom, že na něj seru a pujdu si lehnout do postele sama. Napadlo mě dokonce, že se obleču a pujdu. Co tady s nim, vždyť je uplně tuhej... Mohla bych jít na tu párty, stejně to tam určitě eště jede. Na druhou stranu, tyvole, to by zas trvalo, než bych se tam dostala... Pokračovala sem ve snaze ho budit a on pokračoval ve svojí nechtěný agresi doprovázený slovama jako kurva, doprdele a ta dále. Když sem ho konečně okřikla dost nahlas, přestal spát a probral se. "Jeee, tys natáhla matraci," prohlásil, když sem mu řekla, ať se zvedne, nebo ho tu necham a bude ho bolet za krkem. "Jo, pojď spát," řekla sem stroze a přesunula se do peřin. Otočila sem se k němu zády, on se ke mě začal tulit, což sem moc neopětovala. Stejně sme oba hned usnuli.
Po probuzení sem se cejtila strašně divně. Zdála se mi fakt šílená věc, natolik šílená, že mě ani nezajímal stoják mýho drahýho mezi mýma stejnama. Zdál se mi sen o tom, že sem se vyspala se svym bejvalym šoustkamarádem. Šukali sme spolu někde v posteli, nevim kde, ale bylo to jiný, než většina našeho šukání, tak, jak skutečně probíhalo. Bylo to spíš vyznání oboustranný lásky, než šukání. V tom snu sem si uvědomovala, že sem nevěrná, věděla sem, že mam chlapce, svýho současnýho chlapce. Ale...stejně sem se vyspala se svym bejvalym šoustkamarádem, on to taky věděl, že mam někoho jinýho a vyspal se se mnou. Nebyl v tom chlast, ani fet, dělali sme to při plnym vědomí a vybavuju si, že to bylo strašně dlouhý, hezký, procítěný a navíc až děsivě opravdový. Pořád sem to měla před očima. Jeho tělo, jeho čůráka...přesně tak, jako vypadá ve skutečnosti. Přirozeně sem se probudila uplně vlhká. A co bylo nejděsivější? Ten sen byl opravdu jako zasazenej do současnosti. Uvažovala sem v něm tak, že svojí nevěru svýmu drahýmu normálně přiznam společně s tim, že mam svýho bejvalýho šoustakamaráda pořád nějak ráda a jestli se s tim nesmíří, tak že ho pošlu do prdele. Wadafak? To bych nikdy neudělala, teda jo, vyspala bych se se svym bejvalym šoustkamarádem, ale nikdy by mě nenapadlo takhle zneužít bezhlavou lásku, jakou mě muj drahej miluje. Zatimco sem nad tim šílenym snem polemizovala, muj drahej se začal probouzet a lísat se ke mě. Lísal se příliš dlouho bez jakýkoliv mojí reakce. Otočil si mě na záda a začal mě líbat. Podívala sem se mu do očí. "Copak ti je?" Hm, když mi položil takovejhle dotaz, tak sem se na něj podívala asi moc divně. Uvažovala sem, jestli je dobrej čas na to se mu svěřit. Ale kdybych se mu svěřila s tim snem, tak mu musim zopakovat i pozadí, který za tim stojí. To neni dobrej nápad. "Coby," odpověděla sem mu a pohladila ho po tváři s míň šílenym výrazem v očích. Začal se do mě dobývat, začal mi přejíždět čůrákem přes kundu, tak sem ho do sebe pustila. Při tý souloži sem byla pořád eště v šoku. A co nejhůř, pořád mi před očima běhal muj bejvalej šoustkamarád. Nemohla sem se ho zbavit. Víc, než o sexuální rovině sem v souvislosti s nim přemejšlela pořád eště o tom, jak moc mě mrzí, že je tenhle člověk pryč. Chybí mi. Moc. Bylo by hezký, kdybysme se navzájem vrátili do našich životů. Alespoň trochu. Chodit na pivo, bavit se víc, prostě kamarádi, bez jakýkoliv záště. Udělali sme si navzájem svíňárem až až, já osobně se teda divim, že po tom, co sem oznámila jeho holce, že se se mnou vyspal, ho eště nepopadla chuť mě uškrtit. Nebo to neví, to je další možnost. To je fuk, prostě je mi to strašně všechno líto a chci zpátky svýho kamaráda i s tim, že sem si vědoma toho, že se na něj jako na "obyčejnýho kamaráda", se kterym nemam chuť spát, nebudu nikdy koukat. Achjo. Moc me mrzí, jak to dopadlo... Teď už to vnímam jinak, když mam svýho milovanýho, tak to vidim v jiný, klidnější optice, proto mě to tak mrzí.

Další věc, co si vybavuju z uplynulých tejdnů je taky dost šílená. Byl to večer, noc. Spala sem u svýho drahýho, přišli sme domu z nějaký hospody. Jo, byla to neděle, mam pocit. Leželi sme na matraci. Na sobě. Brzo měla přijít soulož. Jenom eště chvíli, muj drahej nebyl uplně ready, moc mu nestál. No jo, alkohol. Ležel na mě a já si hrála s jeho čůrákem, když v jeden moment, co na mě tak hezky ležel a líbali sme se, mi řekl trochu drsnějšim hlasem, abych ho honila pořádně. Tak jo. Pak zase, ať trochu uberu. Tak jo. Moc nevim, co bylo dál, taky sem měla napito, tak si to vybavuju jenom částečně. Muj drahej ze mě najednou slezl s nějakýma nelichotivýma slovama o tom, že se na to taky může vysrat, že je stejně unavenej. Nechápala sem, co do toho vola vjelo. Otočila sem se na něj, dala mu ruku na hruď a zeptala se ho, co je. Už se uklidnil, řekl mi, že mu to připadalo, jako kdybych se ho vůbec nedotýkala. Já se ohradila tim, že sám řikal, ať zvolnim. On že to nemyslel tak extrémě, otočil se ke mě čelem a objal mě s polibkem na spánek. Schoulila sem se pod něj a...nevim, proč, začala sem cejtit, že začínam plakat. Nějakou tu minutu se mi to dařilo krejt, nechtěla sem bejt za hysterku, vždyť přece je to prkotina, sice dneska pravděpodobně už šoustat nebudeme, ale co... Nechtěla sem to řešit teď, teď se mi chtělo jenom spát. Nic víc. Jenže nešlo to zadržet dlouho, cejtila sem, jak mi tečou slzy po tváři a když se dotkly hrudě mýho drahýmo, okamžitě mi odlepil obličej od sebe tak, aby na něj viděl s vyděšenym: "Co se ti stalo?" Mlčela sem a plakala, začínal být hysterickej, silně mě objímal, nepřestával opakovat otázku. Až po pěkně dlouhý době ze mě vylezlo něco jako: "Už na mě nikdy neřvi, jasný!" Nepřestával mě k sobě tisknout, ani nespočítam, kolikrát řikal, že se omlouvá, že to do něj nějak vjelo a že je vůl a že to posral a tak dále. Hm, to teda jo. Řekla sem mu, ať toho nechá, že je to v pohodě, ale ať se to neopakuje. Pak už to tak nebylo o mě, jako o něm, že si nadával vyloženě sám pro sebe. Přinesl mi toaleťák na vysmrkání a vodu k pití. Nepřestával se omlouvat, už to začalo bejt otravný. Posmrkanej toaleťák i vodu zase poslušně odnesl. Zalehnul ke mě s tim, že se fakt moc omlouvá, že už se to nikdy nestane, že je prostě vůl. Zopakovala sem mu: "Dobrý". Chtělo se mi spát, strašně moc spát... Ráno sme se probudili a začali se milovat. Když se mi vystříkal do huby a mazlili sme se, začal se mi zase omlouvat za včerejšek. Hm, takhle na něm poznam, že ho něco fakt sere. Když je schopnej to udržet a řešit tak dlouho. Omlouval se mi eště před školou, kde sme byli na cígu a potom i v hospodě. Zopakovala sem mu: "Fajn, omluvil ses, je to v pohodě, už toho nech."

To bylo prvních pár tejdnů prosince. Docela hustý, no. Něstěžuju si, věděla sem, že takový strašně silný a v něčem odlišný osobnosti jako my dva znamená pořádná Itálie. Stejně je to vlastně hezký. No, co...tak bych šukala bejvalýho šoustkamaráda, klidně i Iblíse, ale s nima sem prožila jiný věci, než který teď prožívam se svym milovanym. Moje spolužačka ze základky slavila narozeniny, znam tu holku od takových sedmi let. Docela hustý, no. Samozřejmě velká párty obsahující velkou skupinu lidú z různých skupin, co se navzájem znaj. Byli sme tam s mym drahym, přirozeně. Tam mi v jednu chvíli řekl něco jako: "Vim, že je to podivný o něčem takovym uvažovat v jednadvaceti a když si eště vezmu, kolik je tobě, ale...opravdu s tebou chci být. Vážně." Přitom se mi koukal do očí. Četla sem v nich jasnou upřímnost, myslel to vážně. "Ty jsi nejenom ta nejlepší holka, kterou sem kdy potkal, ale taky nejlepší člověk. Miluju tě. Strašně moc tě miluju." Usmála sem se, trochu rozpačitě. Nevěděla sem, co mu na to říct. "Taky tě miluju," zašeptala sem mu. Nelhala sem, on je jedinej, u koho to moje "miluju tě" padá na úrodnou půdu. Pokračoval všema možnýma sladkýma slovama, přitisknul mi hlavu pod krk a slyšela sem, jak začíná plakat. A jéje, on to myslí víc vážně, než sem si myslela původně. To je...hezký? Možná. Asi jo. Spíš úžasný. Potvora našla člověka, kterej jí upřímě miluje. Ona jeho taky, nebo je o tom alespoň přesvědčená a cejtí to tak. Rozkošné. Blila bych dojetim. Ne, ale fakt...docela šok. Zase. Tak opilej nebyl. Nerozplakal se mi tam uplně, uklidnila sem ho dělánim směšných věci s jeho nosem. Tim se rozptýlil a přestalo se mu chtít plakat. Asi jedna z mála věci, co mě dokážou dojmout. Jeho upřímný vyznání.

Pak je tady samozřejmě eště bordel v Allepu, kvůli kterýmu sem taky někdy nedavno strávila takových patnáct minut v hospodě pláčem. Blbej článek v novinách, proč čtu blbý články v novinách! Kdo ví, jak je to ve skutečnosti! Muj drahej mě musel uklidňovat a pak mi dát cígo. Rozkošné.

Shodli sme se se spoustou lidí, že v roce 2016 se posralo strašně věcí. David Bowie možná nedržel celej časoprostor pohromadě, ale jak pak vysvětlit, proč se ten svět rozpadá? Použiju slova svýho drahýho: "Jinak to byl fakt příšernej rok, ale jediný, co je super, je ta osobní rovina. Hlavně, když mam tebe. To ať jde celej svět třeba do prdele..." To opakuje pořád. Pokaždý, když se ho na to někdo v hospodě, nebo kdekoliv jinde, zeptá.
Já řikam, že sem ráda pokaždý, když neni venku velká zima.

Kdyby mě nebavilo to, co se děje, tak zařídim, aby se mi to nedělo. Život v páru, fungování tak trochu napůl, žraní chipsů v posteli u filmu a ta dále. Jo a pravidelej sex, to je asi nejlepší věc ever. S člověkem, kterej mi stál za tolik sraní se s uspořádánim si priorit. Co když je to pravda, co když se vážně milujeme?

Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Černá ovce Černá ovce | Web | 29. prosince 2016 v 23:53 | Reagovat

Taky jsem se nikdy s klukem neudělala, byla jsem šíleně blízko, když mě prstil u stromu v parku, ale pak přestal a bylo to v háji. :D
Pravidelnej sex, joo, ten mi chybí, tak užívej toho, že ho máš.
A houby jsem ještě nikdy neměla, musí to být zajímavé, ale já mám strach něco takového brát. :D

2 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 30. prosince 2016 v 9:48 | Reagovat

[1]: Asi jsem si vsugerovala myšlenku, že jakmile se s klukem udělam, může za to on a né já. Na všech úrovních. Takže v něm je něco, co v jiných nebylo. Možná proto mě pravidelnej sex s jednou osobou sere jenom z principu a vlastně je to uplně nepodstatný oproti tomu, jak moc ho miluju.

Já měla vlastně taky trochu strach, i když jsou moje zkušenosti hluboké a když to srovnam, tak ty houby "nic nebyly" oproti jiným věcem, nebo stavům, co sem zažila. Na místě neni ani tak strach, jako respekt k těmhle látkám. Já měla respekt, protože to byla moje první zkušenost. Strach tam byl ale taky, malej, nepatrnej, ne z hub ale kvůli mýmu drahýmu, co kdyby se stalo něco jemu. Naštěstí k nám matka Gaia byla milosrdná, nic se nestalo. Tak velké nic, až to nakonec mýho milýho sralo, že ho to nezfetovalo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama