Kalendář neuznávam

1. ledna 2017 v 18:08 | Pražský poděs |  Blitky
Odpustim si takový to "co se všechno tenhle rok stalo" a "novej rok, novej začátek" a podobný sračky. Čas je jen konstrukt naší mysli, jak nezešílet a vyznat se v okolnim světě, jak si všechno líp uspořádat. Krom toho neexistuje, tak co bych se tim měla víc do hloubky zabývat a hodnotit zbylých dvanáct měsíců? Resp. čas eště relativně uznávam, co ale neuznávam, sou kalendáře. Kalendáře, co je to za sračku? Proč by si něco, co se neustále mění a je pokaždý jiný (juliánský, gregoriánský, egyptský, řecký, islámský, židovský, jánevimjakeještě) mělo zasluhovat mojí pozornost? Ne. Nevěřim v kalendáře.

No co, začnu snad výčtem dárků, který jsem dostala k Saturnáliím. Fajn, byly to Vánoce, ty nudné Vánoce. Kdyby se jednalo o Saturnálie, bylo by to mnohem zajímavější. No nic. Už od batolecího věku sou dárky to jediný, co mě o Vánocích zajímalo. Pozdějc se k výhodám Vánoc přidalo volno ve škole. Jinak mě to nikdy nebavilo, odmalička mi nechutnalo to jídlo, co se přitom jí, ať už se jedná o řízek, smaženou tresku, nebo bramborovej salát, kterej považuju za naprostou zrůdnost. Kapr se u nás nejedl nikdy, od doby, co zemřel praděda, kterej ho uměl připravit. Žádná škoda, kupovat polomrtvý nemocný zvíře z velkýho kýblu je stejně tak akorát sázka na to si přivolat žlučníkovej záchvat. A kupovat kapra v obchodě je nesmysl, protože kapr je ryba uplně běžná, bez chuti, stejně jako treska, nebo tadyty obyčejný věci. Fujky. Takže k těm dárkům. Něco z toho mi udělalo radost/potřebovala sem to a tak dále. Nejvíc radosti mi udělaly věci od mýho milovanýho. Samozřejmě. Nenapadlo by mě, že ke mě bude až tak štědrej a že tenhle nesmysl bere tak moc vážně, možná až přehnaně. Ale co, nestěžuju si. Na začátku prosince mi dal knížku jako předčasnej dárek k Vánocům. Udělal mi radost, eště sem jí nečetla, protože sem k tomu neměla možnost a on mi tim tu možnost dal. Už jí mam přečtenou. Pár dnů před dvacátym čtvrtym mi dal zapalovač. Neobyčejný zapalovač, duplikát zapalovače, kterej sem ztratila během vášnivé opilé noci s Iblísem, o čemž teda neví. Jako, ví, že sem ten zapalovač ztatila, ví, že sem někde chlastala, ale nemusí vědět, že to bylo zrovna, když mě Iblís ošukal u sebe doma. A naposledy, dvacátý třetího večer, když sme byli v bárku, mi dal dva plugy do uší. What? To ho muselo stát dost velký prachy, plugy nejsou nejlevnější záležitost, nemam tu nejmenší velikost a čim větší velikost, tim víc se cena stupňuje... Fajn, teď sem si to našla, kolik za mě vyhodil prachů...ty konkrétní plugy stojí každej 150 za mojí velikost. Vole. To je strašně peněz. Plus ty ostatní věci. Utratil za mě strašně moc, tolik bych za něj já neutratila... Jako dárek mu platim toho tripa, to je za dost, když beru tripy dva, abych měla taky. Dál už sem mu dala jenom píčoviny, co mě nic nestály, jako třeba moje starý černý sluchátka, nebo knížku, kterou sem šila. Pořád je lepší dárky dávat vyrobený. Přála bych si, abych si někdy našla čas na to mu namalovat portrét. To je strašně hodnotný. Vyrobený dárky sou nejhodnotnější. Ne, že bych mu nadávala za to, že mi koupil knížku, zapalovač a plugy, ale já sama za sebe radši rádam vyrobený věci. Jako dítě, který namaluje rodičům obrázek. No a co. Tečku tomu dodal, když mi večer Štědrýho dne dal tabák obvázanej stužkou. On prostě ví, jak mi udělat radost... Toho štedrýho večera sme byli na jedný tradiční akci. Jedná se o kino. Slavné kino slavného snímku z konce 70. let. Kontroverzního snímku. Zadamičko. Bylo mi oznámeno, že se jedná o rodinný večer a tak se mnou šla matka, se kterou sem ten večer trávila. A její přítel. Přišli sme na místo akorát brzo na to, abysme si dali nějaký teplý nápoj a já už vyzvídala, kde se fláká můj milovaný. Bylo mi jasný, že tenhle večer dojte ke střetu mýho chlapce a mojí matky, bylo to nevyhnutelný, když sou oba na stejnym místě. Tak se i stalo, podal jí ruku, jejímu příteli taky, popřál jim hezký vánoce a s celou partičkou kamarádů sme si šli sednout do posledních řad do kinosálu. Celou dobu sem se ho držela za paži, jak koala stromu. Moc ráda sem ho ten večer viděla, vlastně sem se celej večer při tý nudný večeři těšila jenom na to, až se mu takhle kolem paže omotam. Po kině sme šli na půlnoční. Sami. Nikdo jinej nechtěl, kamarádka šla jinam, než my a ostatní rovnou na pivo. Když sme se loučili před kinem, viděla sem tam Oi. Přišel asi trochu pozdějc, proto sem ho neviděla předtim. Pozdravili sme se, hezky se přívítali a pak si každej šel vlastní cestou. Já s mym drahym, on s partičkou těch lidí, asi na pivo. Po cestě do kostela sme eště stihli koupit lahváče a jeli tam. Po roce sem byla na mši, naposledy po minulých vánocích. To byla neděle, pamatuju si, jak se to ten den zvrtlo a neplánovaně se šlo na nějaký techno, kde sem se nafrkala nějakym speedem, nebo co to bylo. A teď sem v kostele s nim. Kdyby mi tohle někdo řekl před rokem...pfff! Nevěřila sem ani, že bysme se s mym bejvalym mohli začít zase víc normálně bavit a že by mezi náma vzniknul nějakej přátelskej vztah na běžný přátelský úrovni! No a teď je to láska na život a na smrt. Z toho by se člověk posral. Sme spolu v kostele na půloční. Jako chlapec a dívka. Měla sem na sobě dlouhý šaty s křížem, ale ten kříž sem zakryla svetrem, kterej sem si oblíkla. Přece jenom...na co pohoršovat? To mi stačilo na základce. Navíc tohle je kostel kde nejsou uplně neznámý lidi a vůbec, jednalo se o evangelickou bohoslužbu. Poprvý v životě sem byla na jiný, než na katolický bohoslužbě. Dobrej zážitek, proč taky ne? Jenom teda, když lidi jedli chlebíček, já a muj drahej sme vyběhli ven na vlastní - dali sme si cígo. To je boží tělo! KDyž mě před tim kostelem políbil, napadlo mě, jak moc bych s nim chtěla šukat. V kostele. Když sem o tom přemejšlela ale dýl, než prvních pět vteřin, uvědomila sem si, že by mě to bavilo v katolickym, ne v evangelicky. Katolický kostely sou víc...barevný! Kýčovitý! A tak dále...prostě v evangelickym kostele se mi moc šukat nechce. Po kostele sme šli na pivo se spoustou lidí. Byl to skvěle strávenej večer, přesně tak, jako měl být. S lidma, který mam ráda a s člověkem, kterýho miluju. Lepší, než sedět doma na prdeli a čučet na pohádky, z nichž je čtvrtina napíču, v druhý čtvrtině hraje Bohdalová/sou to novodobý sračky bez příběhu/točil je Troška, třetí člověk viděl už tisíckrát, takže se mu začínaj protivit a do poslední čtvrtiny spadává pár koukatelných a hezkých, kterých je ovšem jako šafránu. Zdůrazňuju, že sem se na Štědrej večír nevožrala. Spíš muj drahej už se mi v jednu chvíli, tak ve dvě, válel bezmocně po rameni a když se probral z kómatu každých třicet vteřin, tak se mě zofale pokoušel líbat. Proto sme byli nuceni podnik opustit i přesto, že přišlo víc kamarádů. Tramvaj nám jela za dvacet minut, tak to muj milovanej nevydržel a dal si eště v podniku u zastávky jedno pivo. Trotl. Ale je fakt, že se cestou na mrazu probral. Dala sem si tam s nim jenom cígo a běžela na vlastní tramvaj. Loučili sme se teda bohužel narychlo a to se dva dny a jednu noc neuvidíme! Hrůza. Ne, fakt, už tam mi chyběl. Domu sem dojela někdy ve tři, v osm ráno vstávačka na výletění k babičkům a dědečkům. Nakonec z toho bylo hovno a stejně sme vyjížděli až v jednu jelikož přítele mojí mámy ráno bolela noha, matka řidičák nemá a já sice možná řídit umim, ale musim bejt na silnici sama. Jo a nemam řidičák. Takže tak.
Dny odloučení byly zvláštní. Mluvim o tom zasranym dni a půl, co sme se neviděli. On odjel ke svojí rodině, já ke svojí, babička do mě cpala husu, kterou sem stručně po prvních pár soustech odmítla s tim, že sem se přežrala polívky, což byla mimochodem pravda. Já toho prostě snim málo a nenacpu do sebe polívku a k tomu eště něco dalšího. Samozřejmě je mi to trochu líto, protože chápu, že udělat celou husu asi neni stejně jednoduchý, jako si zalejt horkou vodou nudlovou polívku. Večer sme se vraceli do Prahy, nikam sem se nevydala, trávila sem ho doma. Celej. Už dlouho sem nezažila den, kdy bych ani na pár hodin nevypadla do společnosti hospodské. Zvláštní, ale co, alespoň sem ušetřila. Dvacátýho šestýho večer bylo přivítání bujaré, teda...byli sme na pár pivkách a spíš náhodně potkávali známý. Vtipný bylo, že známýho, kterýho sem potkala na začátku večera sme pak potkali na konci večera. V jinym podniku. A seděl tam s mym kamarádem a kamarádkou, bejvalýmu spolužákama ze střední. Byla sem tolik šťatná, že sem je viděla! Společně s tou spolužačkou sme pak pomlouvali malou ošklivou holku mýho bejvalýho šoustkamaráda, napsala jí něco hnusnýho a nějak se pohádala i s mym dalšim kamarádem. No jo, ne každej prostě může bejt krásnej a fajn, z toho pak vznikaj komplexy, kvůli kterým kolem sebe člověk kope. Lol. Píča. Bohužel moji drazí bejvalý spolužáci odcházeli docela brzo, ale my tam seděli s pár lidma dál a pili. Jeden známej se dost opil a když muj milovanej odešel na záchod, přiznal se mi, že sem se mu vždycky strašně líbila, že mě vždycky jen tak viděl po různých barech a hospodách, ale nikdy se mnou vlastně pořádně nekecal, páč se neodvážil. Pak klasický kecy o tom, jak sem hezká holka. A jak je rád, že sme dneska takhle pokecali a popili. Hehe, rozkošné. Tomu klukovi je myslim šestnáct, je to takovej ťunťa, ale asi to bude hodnej kluk, dobrej felák do hospody to je rozhodně. Wheee, další zářez, další kluk, co do mě byl zakoukanej! Hustý. Přišlo mi eště roztomilý, jak mi to řekl tak hezky spontánně, páč byl opilej a využil chvíle, kdy u stolu nebyl muj drahej. Lol. Zvedali sme se z podniku jako poslední, nasměrovali opilé dítě domů a jeli taky domů. Mrdali sme a celou dobu sem si přitom řikala, jak sem se nemohla dočkat a teď mam konečně to, co mi tak strašně chybělo. Čůrák, ale ne jen tak v ruce, ale v kundě. Já totiž měla před vánocema krámy, to bylo mimochodem hrozně vtipný. Šoustali sme ráno a když ho ze mě vytáhnul, začala sem mu ho kouřit. Jakmile sem si ho vzala do pusy, ucejtila sem chuť krve. A jéje. Když ho do mě chtěl po chvíli zas vrazit, řekla sem mu, že sem to asi dostala. On na to pohotově, že jestli mi to nevadí, tak jemu taky ne. No tak sme normálně mrdali dál, mezi tim se stihnul vystříkat, já se šla pak umejt, ale zjistila sem, že na tampon to eště neni, tak mě vomrdal podruhý. Až při tom dalšim mrdání ze mě tý krve začalo téct příliš na to, abych uchovala všechny prostěradla čistý, tak sme toho museli nechat. A tohle bylo poprvý po mučivých šesti, nebo pěti nocích, co ho do mě nestrčil. Užila sem si to. Velice.
Ten další den sme se viděli pak až večer, když sem vyjížděla z domova za nim do podniku, přišla mi SMSka: "Nechceš se vidět až zejtra?" Wat, to teda ne, už sem vyrazila! Pak mi vysvětlil, že ho kamarád hrozně opil v hospodě, ve který byl předtim a že je trochu mrtvej. Přijela sem za nim a bylo na něm vidět, že se fakt snaží vypadat co nejvíc normálně, ale motaly se mu slova a bylo vidět, že je opilej. Pochopila sem, že je namístě, aby dopil a šel domu spát, ačkoliv bylo asi teprve devět hodin večer. Hrozně se mi za to omlouval, jak ho mrzí, že eště dneska ráno mi řikal, že: "To nevadí, že musíš domu, vždyť pro sebe máme celý prázdniny..." Pokaždý sem mu odpovídala, že to je v pohodě, že se z toho neposeru... Moc mě to nemrzelo, bude lepší, aby šel spát, než aby mi pak někde usnul na rameni v hospodě. Navíc chvíli potom, co sme se dlouze líbali, do místnosti, kde sme seděli, přišla náhodně kamarádka se svojí kamarádkou. Takže...já mám na večer zábavičku. Muj drahej mi dal zlatou bensonku (kterou sem nekouřila tak dva tisíce let), odešel domu spát a já šla s holkama na bar za J*******, kterej tam makal. Bylo tam pár kamarádů, dali sme si s kamarádkou Plzeň napůl, páč na tom baru je drahá a jela sem domu eště před půlnocí. Mimochodem, J****** nedavno vypustil z úst skvělou větu. Stalo se tak poté, co mě muj drahej obdaroval zapalovačem. Bylo to něco jako: "Až teď legitimě uznávam, že seš *moje jméno* kluk!" Měl z toho zapalovače radost.
Další den mě muj drahej taky vyděsil. Napsal mi asi už ve tři, jestli jdu na pivo tam a tam, já že to nestíham a on, že to je nanic, páč chtěl dneska jet brzo domu. Je nachcípanej. To by samo o sobě nebyl problém, ale zhruba tak před měsícem mě romanticky pozval na slavení Silvestra mimo Prahu, v nějaký prdeli na chatě a logicky tam nechce být nemocnej. A že by se rád vyležel. Začala sem bejt smutná z toho, že bych ho neviděla ani dneska a tak sem mu navrhla, že za nim klidně přijedu domu, aby byl v klidu. Žádná odpověď. Achjo. Napsal až asi po hodině, že to prohodil, že teď leží doma a večer zajdeme do kavárny kousek od jeho bydliště. Hm, to nemusel, fakt bych za nim klidně jela domu, ale jak chce... Ať žijou kompromisy. Večer ani nekouřil, omlouval se dokonce, že mě nechce líbat, abych se nenakazila, dali sme si asi jenom dvě-tři piva a on už chtěl jít domu. V pohodě. Když sme se loučili, bylo to zvláští. Blbý polibky a jak moc je člověk může postrádat. Já se alespoň zase stavila za J******* v práci, kde bylo pár lidí a jedna strašně opilá blondýna, která prej na tom baru dřív pracovala a vyspala se asi s uplně všema tam. Byla na sračky, snažila se sexy sedět a válet po baru, pak z něj spadla. A neustále na nás mluvila, což bylo docela otravný. Jinak to bylo zábavný divadlo. Opět sem to netáhla nějak do noci, před půlnocí sem byla doma. Ať žije šetření peněz.
Den před odjezdem do tý prdele sem byli s pár lidma opravdu jenom krátce, alespoň já teda. Nebyli sme v centru a když se muj drahej eště s pár lidma zvedal s tim, že jede navštívit kamaráda za barem, řekla sem, že to mam odsud blíž domu a že si stejně musim nabalit a vyspat se. Stejně spolu teď budeme další dva dny minimálně, tak co. Muj drahej se z toho nejhoršího vyležel a tak sme se alespoň mohli na rozloučenou políbit.
Jeli sme třicátýho po dopoledni autem s jeho kamarádem. Byla to chata takovýho společenství kamarádů, ani sem o tom moc věcí nevěděla, jenom to, že tam bude spousta lidí, latríny a zábava. Já ty lidi moc neznam. Cesta byla docela dlouhá, jeli sme až někam na Vysočinu. Po příjezdu sem měla rozporuplný pocity. Byl to obrovskej statek, když sme vstoupilli dovnitř, nebylo tam vytopeno. Zima jak v píči! Uá! Všichni byli v jedný místnosti u krbu a i tam byla zima, páč ta místnost byla strašně veliká! Spalo se někde nahoře a vypadalo to zhruba tak, že tam byla místost, kde se válely různý spacáky, batohy a sem tam byla matrace. Bordel jak v tanku! Co bylo ale nejhorší- proběhla tam kočka. Já sem na kočky alergická. O kuwra. Prášky sice s sebou mam, ale ty mi na kočku moc nepomůžou. Bylo tam tak čtyřicet lidí, fakt. A já znala mýho drahýho a k tomu asi tři lidi z hospody. Jinak nic. První tři hodiny po příjezdu sem se tam cejtila fakt nepatřičně, jako že tam nemam co dělat, že tam nepatřim, z čehož samozřejmě i vznikala lehká paranoia, že na mě všichni čumí. Nebylo to příjemný. Když sme byli s mym drahym v kuchybi a čekali, až někdo něco uvaří, řekl mi, že jestli to tady fakt nebudu moct vydržet, tak že zejtra na toho Silvestra odjedeme. Řekla sem mu, že uvidim zejtra, ale už teď mi bylo jasný, že chci pryč. Cítila sem se sama, bez kamarádů a navíc sem byla v nějaký prdeli na Vysočině. Okey, samozřejmě bych se se všema seznámila a tak, ale...nesnesla sem tu zimu. Přes to u mě prostě nejede vlak, nebudu tady dvě noci mrznout, neměla sem na to oblečení. A latrína v tomhle mrazu? Ani náhodou! Taky tam nebylo žádný soukromí, všichni spali "na jedný hromadě". Nevadí mi to, když sem na kalbě, kde je pár lidí. Nevadí mi to, když sem na fesťáku, jenže tam mam alespoň soukromí ve stanu a předevšim V LÉTĚ JE ZASRANĚ TEPLO A NE ZIMA JAK V PÍČI! Po zbytek večera sem se tam pohybovala v mikině, kterou mi muj drahej propůjčil. Tu sem si navlíkla na svojí mikinu a samozřejmě ani trojí vrstva mi nebránila v tom si oblíknout eště kabát. Zasraná zima. Muj drahej z toho byl trochu špatnej, že se mi tam nelíbí. Všechno se zlepšilo až s přicházejícim večerem, kdy se dovezl sud s pivem, uzurpovali sme s drahym křeslo u krbu, otevřeli si Sangrii z plastu, kterou sme koupili na zastávce v Tesku v nejbližší civilizaci a dali si to pivo. Stihli sme se taky pohádat s jednim z jeho známých o českých neonacistech a názorech na ně. Vlastně to nebyla hádka, ten člověk měl uplně stejnej názor, jako my, ale některý věci podal špatně, páč byl vožralej. Stejně to byla záživná diskuze ze který sem se dozvěděla spoustu věcí. Pak sme jenom popíjeli a bavili se dál. U krbu a na klíně mýho drahýho bylo teplo. Dostali sme najíst podruhý, asi někdy v jedenáct. Opila sem se, ta Sangrie je sladká a do toho pivo...no, znam se. Když sem drahýmu řekla, že bych ráda šla spát, myslela sem, že to řikam třeba o půlnoci. Byly dvě ráno. Ale jinak byl ten statek hezkej, jenže jenom v létě. V létě tam musí bejt hezky. Fakt. Ty hvězdy, který člověk viděl, když šel ven na latrínu...to sou hvězdy, který člověk v Praze neuvidí. A Mléčnou dráhu taky ne. Našli sme si místo na nad-půdě, takonej malej prostor, kam se lezlo žebříkem a ta kočka tam asi byla míň. Byla tam uplná tma, svítili sme si mobilem. Bylo tam pár matrací, spacáky, někde možná někdo spal, nevim. Zabrali sme jednu z matrací, tam se vejdeme. Muj drahej mi musel vybalit spacák, sama sem to nezvládla, přišlo mi to příliš zábavný. Nacpal mě do spacáku a sebe taky, jenom se narozdíl ode mě zvládnul trochu svlíknout. Já tam vlezla i v tý jeho mikině, lol. Přitulili sme se k sobě, jako tuleni. Pak sme se začali líbat Pak víc. A víc, což vyústilo v to, že sem mu kolenem začala dráždit ono místo v rozkroku. Objal mě v tom spacáku a eště předtim si stihnul ten svuj rozepnout. Vzal mi ruku a pomalu mi jí sunul ke svýmu rozkroku. Cítila sem jeho horkej a vzrušenej dech, začala sem strašně vlhnout. Ach bože, co bych dala za to, aby ho tady do mě mohl vrazit! Mohl, samozřejmě, že mohl, ale na to se asi neodvážil vzhledem k tomu, že sme tady pravděpodobně nebyli sami. Dotkla sem se jeho teplýho a tvrdýho čůráka. Začala sem si s nim hrát a přitom ho kousala do ucha, bylo to strašně vzrušující, předevšim, když se jeho ručka ocitla zase v mym rozkroku. Byla sranda, jak sme oba dva zpozorněli pokaždý, když sme zezdola slyšeli nějaký zvuky. Po nezvykle krátký době si ho vzal za kořen a já cejtila, jak mi po prstech teče jeho horká mrdka. Ups. Začali sme se oba tak uculovat, olízla sem si prsty. Předposlední věta, kterou sem od něj slyšela, než sem usnula, bylo: "Utři si tu ruku do tý matrace." Poslední věta? "Dobrou, miluju tě."
Ráno tam šlo trochu světla z malýho okýnka, všude okolo bylo slyšet hlasitý chrápání. Přitulila sem se k mýmu drahýmu, cejtila sem i přes ten spacák, že mu stojí. Začala sem se vrtět, to ho probralo a donutilo se taky vrtět. Ale nevystříkal se. Eště aby, jako by nestačilo, že už i tak je tady na matraci jeho zaschlý sperma. Na druhou stranu, všude tam byl takvej bordel, že pochybuju, že by to někomu vadilo. Zvedl se dvakrát, jednou na cígo a záchod, jednou finálně s tim, že má hlad. Já spala eště hodinu. Měla sem trochu ucpanej nos z tý kočky, ale jnom trochu. Nešlo mi se probudit, nebyla to spánková paralýza, protože tam chyběl element mojí vyděšenosti. A vstávat se mi vlastně ani nechtělo, protože budu moc dlouho bloudit po celý chalupě a hledat mýho milovanýho. Vážně sem se cejtila mezi těma lidma hrozně izolovaná. Šla sem teda na hajzl a když sem se vracela, potkala sem ho. Při cígu sem mu řekla, že to fakt nedávam a že chci odjet. Trochu tichym hlasem řekl, že teda jo, ať pak najdu spoj. Jelikož sme byli v prdeli, tak to jezdilo dementně a jedinej spoj nám jel až z nějakýho většího města odsud a za pár hodin. Naštěstí muj drahej přemluvil kamaráda, kterej nás vezl i sem, ať nás do toho města hodí. Při balení spacáku sem nemohla najít obal na něj a taky už sem ho nenašla. Když sme seděli v kychyni, navrhovala sem mu, že jestli tady chce zůstat, tak klidně pojedu sama. Reagoval tak, ať přestanu mlít nesmysly, že jestli mam odjet já, tak on odjede se mnou, protože mu jde o to, abysme byli spolu. Když sem se koukala do blba, tak mi řekl, ať se netrápim, že mu nevadí náš odjezd. Zrovna přijel kamarád mýho drahýho, kterýho docela znam a tak sme asi hodinu kecali, pak se rozloučili s lidma a ten kluk nás odvezl. Na nádraží sme si dali rychlý pivo, který za ženská za baru točila asi patnáct minut a eště natočia zkurvenej pěňák. Přestupovali sme jednou, v osobáku sme docela příjemně pokecali, v rychlíku do Prahy muj drahej asi na hodinu usnul na mym klíně. Hladila sem ho po tvářích, na čele a ve vlasech. Když se probral a byli sme už asi jenom 3/4 hodiny cesty před Prahou, viděla sem, že se něco děje. Jednoduše, přestal reagovat na moje dlaně a přestal mi opětovat oční kontakt. Zeptala sem se ho, co se děje. On že nic, že jenom přemejšlí o sračkách. Pořád měl hlavu na mym klíně, takže sem viděla, že čumí do dálky. když uběhlo asi dese minut, zopakovala sem svuj dotaz. Dostalo se mi stejný odpovědi, tak sem pokračovala ve svym snažení, že na něm vidim, že se něco děje. Po chvíli se narovnal, posadil a řekl: "Chceš to vědět? Je třicátýho prvního večer a já sedim ve vlaku..." Dala sem mu ruku na stehno a začala ho hladit po tváři. Řekla sem mu, že sem nechtěla, aby byl nasranej. On řekl, že neni nasranej. Celá cesta byla potom taková zadušená. I cesta Prahou. Pokaždý, když někde vybuchl otravnej dělbuch, slyšela sem, jak se muj drahej zhluboka nasraně nadechuje. Dojeli sme k němu domu, plán byl takovej že se převlečeme a vyrazíme. Chtěla sem se zbavit celý nasraný atmosféry, protože sem viděla, že jeho pohledy na mě sou vyčítavý. Tak sem ho objala a řekla mu, že nechci aby byl nasranej. On jenom suše konstatoval, že neni nasranej. Tak sem řekla, že nechci ani, aby byl smutnej. On zase, že neni smutnej a jestli už se laskavě můžu jít umejt, ať můžeme vyrazit. "No jo furt," řekla sem nasraně, popadla oblečení a šla se umejt. Vyrazili sme a pořád sem musela snášet jeho nasraný nádechy, když uslyšel nějakej bordel v ulicích. Byla sem z toho strašně smutná, připadalo mi, že je to moje vina. Ani mi nechytnul ruku, prostě sem viděla, jak to v něm celý vře. Měli sme namířeno do jedný hospody, žel bohu při příchodu ke dveřím na nás vybafla cedulka o tom, jak je to tam dneska jenom pro uzavřenou společnost. Nasranej zavřel oči, bylo mi jasný, že musim jednat rychle. Navrhla sem, jestli pujdeme rovnou do klubu, kde měla být fajn silvestrovská párty (vlastně ani ne tolik silvestrovská, spíš normální běžná), nebo jestli zkusíme podnik ulici vedle. Jestli budou mít otevřeno. Měli. Zasedli sme k baru, dali si pivo. Měli naraženej sud, kterej obvykle nebyl v nabídce, takže docela fajn. Po chvíli sme se začali normálně bavit, já napsala pár našim kamarádům, který byli v okolí a pak se mi muj drahej i omluvil za svoje chování. "Já nebyl nasranej kvůli tobě, spíš kvůli bezvýchodnosti a zoufalosti tý situace, potřeboval sem si jenom někam takhle v klidu sednou a přestat se honit. Kdy sem takhle nasranej, tak to neznamená, že sem nasranej na tebe." Dorazili kamarádi, pak dorazilo překvapivě víc kamarádů a bylo to fajn posezení, pohoda, žádný divočárny. Mrzelo mě sice, že nejsem třeba na privátě u J******, jenže tam muj drahej jet nechtěl, protože to je mimo centrum a navíc by tam měl podobnej problém jako já na tý chatě, navíc eště okořeněnou tim, že Silvestr u J****** je takovýho rodinýho charakteru, sou tam rodiče, sourozenci, takže by tam tak nějak nepatřil, protože do rodiny J****** tak nějak nepatří. Ani ho nezná spoustu let, jako já. Ale co. Tady je to taky fajn. Z našeho jednoho piva bylo víc piv, pořád chodili další lidi a tak to bylo super. Nepřesouvali sme se potom logicky do klubu sami, ale s partou. Po cestě sme stihli vypustit strašně vtipný živý vysílání na fejsbůček, čimž sme asi pobavili pár lidí. V klubu byl klid, žádnej bordel, navíc měli eště pozdějc dorazit moji spolužáci ze střední. Hrálo skáčko a northen soul, bylo to super, jenom když sem se jednou otočila, přitancoval ke mě opilej polák. Zeptala sem se ho, jestli nemá cígo, řekl mi, že nemá weed. Tak sem se mu snažila vysvětlit, že nechci weed, čimž se mi úspěšně podařilo ho odradit. Na půlnoc sme šli ven. Na nedalekej most, pivo do kelímku a pohoda.
Půlnoc tam byla krásná. Čert vem ohňostroje, muj drahej mi řekl, že mě miluje. Okey, fajn, ta atmosféra taky nebyla uplně na zahození a dokonce tam ani nepobíhali vožralý divnolidi, co by dělali bordel. Teda jo, vožralý lidi tam byli, ale nikdo v našem okolí nedělal bordel. Zapálili sme si s mym milovanym cígo a asi dvacet minut se líbali pod všema těma světlama. Novoroční polibky, heh. To by se mělo slavit častejc, tyhle nový roky. Měla sem radost z jednoho našeho kamaráda, kterýho sem už několikrát viděla, jak líbá jednu holku. Jedná se o holku, se kterou se na konci prázdnin líbal muj drahej a já z toho byla nešťastná, což vvyústilo v to, že sem celej náš vztah-nevztah začala zbytečně hrotit a tak sme se "rozešli". Neni to tak, že bych tu holku nesnášela, nemam proč. Líbala se opilá (v tý době) s mym bejvalym, stává se. On byl taky na sračky a nic víc s ní nedělal a ani nezamejšlel. Neni ani nijak úchvatně krásná, že bych záviděla, ani chytrá, prostě další normální holka, kterou nemam důvod nesnášet. Tak si řikam, že by bylo hezký, kdyby se spolu s tim kamarádem dali konečně dohromady, když už se tak často náhodně volizujou. "Čtvrt roku," zašeptal mi muj drahej v jednu chvíli, když mě nelíbal. Co? No jo, asi jo. Asi čtvrt roku, co sme tak nějak spolu. Ehm, pokud nepočítáme léto poprvý, druhou část léta, jak sme se v říjnu rozešli s tim, že spolu nebudeme spát, ale jenom kamarádit a tak dále. Čtvrt roku našeho nejnovějšího a nejopravdovějšího vztahu. Oh kuwrva. Nemůžu se zbavit myšlenky toho, jak sem vyděšená z vážnýho vztahu. Je to jako když batole poprvý v životě šáhne na sníh, nebo když se poprvý projde po trávníku. Ne, to je špatně formulováno! Já nejsem vyděšená, vyděšená sem z faktu, že mam zkouškový, ale pocit, kterej zažívam ze svýho vztahu s nim není vyděšenost, jenom pořád jedna a ta samá překvapenost. Podle čeho tak soudim, podle čeho soudim to, že je to mezi nám vážnější, než kdy jindy? Jednoduše, mluví o "nás" v budoucim čase. No co, kdyby mě ve stavu, v jakym se momentálně nacházim, nebylo dobře, tak bych v tom stavu nepřetrvávala.
Odjížděli sme z klubu docela brzo, asi po druhý. Muj drahej začínal bejt opilej. Když sme odcházeli, tak mi jeden kamarád řekl: "Jdete šukat, co?" Se smíchem sem přitakala, i když sem věděla, že asi budeme šukat až ráno. Pak mi ten kamarád začal vyprávět, jak ho sere jeho holka. "Jo, šukání je super, to je jasný. To já už sem si čtvrt roku nezašukal..." Chudák. Omg. Pak začal o tom, že jeho holka ani nechce slavit konec roku, že je to prej trapná oslava dětí a další povýšenecký kecy. Už ho její chování sere a chce ten vztah ukončit. A taky dlouho nešukal, protože jí to prostě nebaví, nebo co. Wut? Bylo mi ho líto, je s tou holkou docela dlouho a já sem si řikala, že možná má konečně někoho fajn a ono zase hovno. Stěžoval si na ní v průběhu celýho večera. Achjo. Smutné. Snad si najde někoho, koho baví sex a bude s nim normálně slavit konec roku.
Cesta za teplem peřin byla skvělá. Miluju opilý lidi, prostě je miluju. Nejvíc miluju ale kurvičku na podpadcích, co chtěla být asi sexy, jenže má rozmazaný šminky a její kamarádky jí musí při chůzi přidržovat každá z jedný strany. Hned jak tohle individuum vystoupilo z tramvaje, začalo blejt. Smála sem se. Hodně, protože už sem byla taky opilá a přišlo mi to strašně zábavný, stejně jako týpek, kterej blil vopřenej o takový to červeno-bílý zábradlí u zastávek tramvaje. Blil asi tři minuty v kuse, sakra, to byla hrozná sranda pozorovat. Měli sme s mym drahym koupenej každej kebab, teda já falafel, ne kebab, bylo nám dobře a náramě sme se těch pár minut na cestě domu pobavili. Blicí opilci sou zábavný opilci, hlavně ve větší koncentraci na jednom místě. Teda...pokud vás nepoblijou. To se mi naštěstí nestalo.

No, šukali sme opravdu až ráno. Novoroční soulož je dobrá soulož. Oujé.
Ámen
Rokenrol vám všem


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Paralela Paralela | E-mail | 8. ledna 2017 v 2:15 | Reagovat

Ne každej může bejk krásnej a fajn a z toho pak vznikaj komplexy :D !!!!! skvělý, Poděsko :)

2 stuprum stuprum | Web | 10. ledna 2017 v 14:37 | Reagovat

V tramvaji se bojím, že mě začne ošahávat opilý člověk - - - :)

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 14. ledna 2017 v 16:43 | Reagovat

[1]: Zrovna v případě toho malého škaredého skřeta je to pravda. Jinak samozřejmě hloupost marginalizovat.

[2]: Mne ošahává jen můj opilý chlapec. Najdi si taky takového a přejde tě strach.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama