Zánik, vznik

30. ledna 2017 v 18:35 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Co patří k žvotu? Všechno. Některý události tuplem.

Někdy si člověk ve svý povrchnosti myslí, že je všechno strašně zesraný, protože se jedná o povrchní sračku, která jde napravit a vůbec ho nenapadne, že jde o hovno, že někdo, kdo je mu blízkej, prožívá taky něco, co je strašně zesraný, ale co napravit už nikdy nepujde.
V pátek sem si šla obarvit dopoledne vlasy, protože máma tam šla taky. Teda ne, jenom "dobarvit". Ani to ne, moje představa byla taková jenom dotáhnout pár světlých melírů, který mi začaly blednout a odrůstat. Jenže, kadeřnice to vzala trochu víc vostře a nasekala mi tam těch světlých melírů jaksi...mnoho. Hodně. Moc. Navíc odstín platinově blond. Nemohla sem jí zastavit, dělala mi eště pár červených a jak sem měla poznat, že má zrovna teď štětec namočenej v blonďatý a né červený barvě? Jako, ty vlasy vypadaj hezky, to jo. Ale já si to představovala jinak! Budu si muset část světlých melírů přebarvit na zrzavo, takhle se mi to nelíbí. Ty kadeřnice sou někdy uplný krávy, vůbec nemaj představivost. Achjo, kéž bych si to mohla udělat sama... Samozřejmě sem to považovala za tragédii. Když sme byly s mámou potom asi tak v půl/v jednu v centru a zařizovaly muj vykradenej účet, napsal mi muj drahej SMSku: "Nejsi náhodou v centru? Potřebuju se vožrat." Vožrat? Vždyť je teprve po poledni? Napadlo mě, že se asi něco stalo, že ho asi někdo nasral, pravděpodobně v práci. Jo, to jo, ale musim být s mámou a dodala sem dotaz, co se stalo. On že klid, že se uvidíme pozdějc. Aha, ok.
Viděli sme se pozdějc, já ho už rázně dopředu informovala, že vypadam jaksi "jinak", ať me kvůli tomu nezavrhuje, že si to hodlam upravit. Na to mi odpověděl, že dneska už ho nic nepřekvapí. Měli sme jít na koncert, potkali sme se dřív, abysme šli na pivo. Přicházela sem k němu na domluveném místě, pevně mne objal. Dlouze. Vydali sme se směr hospoda, na věc, ohledně který mi brzo odpoledne psal navázal už hned po našem setkání, ale tak, že "si na to sedneme". Docela ve mě hrklo, co asi myslí? Hned potom mě upozornil, že se nejedná o nic mezi náma, ale o jeho věc. Nechala sem to být, nebudu do něj teď šťourat, počkam si. Ohledně těch vlasů tvrdil, že to vůbec špatně nevypadá. Okey. Košíře. Skoro to tu neznam, třeba ulicí, kterou mě vedl, sem šla asi poprvý v životě. Zapadli sme do hospůdky s klasickýma čtvercovýma ubrusama a dřevěnym obložení a lavicema. Začala sem si balit cígo. "Můžu to teda vybalit?" Odkejvala sem mu to mlčky s filtrem mezi rty a se zrakem na tabáku, kterej sem měla v ruce. S jeho hlasitějšim nádechem předtim, než začal mluvit, mi vteřinu před jeho prvnim slovem došlo, že to asi bude něco vážnějšího, než sem si myslela. "Přišel jsem o tátu."
(...)
V mý hlavě během jedný vteřiny něco vykřiklo a pak všechno ztichlo. Odhodila sem tabák na stůl, filtr mi vypadnul z huby a pevně sem svýho drahýho objala. Položil mi hlavu na rameno, samozřejmě mě taky objal. Snažila sem se nezačít brečet, protože by on pak začal brečet taky a něco mi řiká, že dneska už se nabrečel dost. Ani sem nepřemejšlela o tom, co mu řeknu, dvě minuty sme se jenom tak tiše objímali, až sem mu vzala hlavu do dlaní a zašeptala, že je mi to moc líto. Měl sklopený oči a přikyvoval mi. Začala sem ho hladit palcema po tvářích a dělala to tak dlouho, dokud se mi nevysmeknul a nezapálil si cigáro. Pak o tom mluvil, jak se to celý seběhlo. Nebrečel, tak sem se taky snažila nebrečet. Bylo to těžký zadržovat. Už si z toho i lehce dělal prdel, sám řikal: "Co mi zbejvá, musim to zlehčovat..." Nikdy předtim sem se s takovou situací nesetkala, nevěděla sem moc, co mu říkat a tak. Tak sem mlčela a poslouchala ho, co řiká. To mu pomůže nejvíc, teď se musí mít komu vykecat.
"Zajdeme na (ten) koncert, budou tam fajn lidi a hlavně budu s tebou. Potřebuju takovej pohodovej večer..." Jasný, chápu. Potřebuje klid a pohodu. Byla sem z tý situace asi podobně mimo jako on, ale snažila sem se bejt v pohodě kvůli němu. Eště když mi to líčil...byla to bohužel smrt, který se dalo zabránit, kdyby jeho táta nebyl tvrdohlavej a nechal si zavolat záchranku. Na koncert sme se procpali zdarma díky laskavosti člena kapely, jinak to bylo pěkně drahý. Byl to dobrej koncert.
No, z celýho večera mi v paměti zaryl moment až na konci koncertu. Při poslednim songu začal strašně plakat, čekala sem to, on to asi čekal taky. Objímam mě zezadu a brečel, celej ten song. Bylo mi ho líto, protože sem věděla, že brečí kvůli smrti svýho táty, ale předpokládala sem, že se musí vybrečet a že je to dobře, tak sem ho hladila po hřbetu ruky a po tváři. Když skončil koncert úplně a všichni začali postupně odcházet, otočila sem se k němu čelem. Pořád mu tekly po tvářích slzy, pak mi řekl, že se strašně omlouvá za všechno to, co mi kdy udělal a pak řekl strašně zvláštní větu. To sem od něj asi nikdy předtim neslyšela. Chápu, že byl trochu v afektu, ale stejně... Řekl: "Děkuju bohu, že tě mám." Bohu? Vážně? Je zvláštní, ale mam pocit, že mu to neujelo. To nebyla taková ta fráze, on se totiž týhle frázi vyhejbá, kromě klasickýho díkybohu, který řikáme všichni. I já (!!!) sem větší teista, než muj drahej. A najednou od něj člověk slyší tohle.. Zvláštní...
Pozdějc řikal, že tohle z něj odplavilo většinu emocí, že doufal, že ten jeden konkrétí song zahrajou. Odcházeli sme odtamtud relativně brzo, já totiž dostala krámy a tak mě chvílema pobolívalo břicho, první den je nejhorší. Tak sem pila místo piva čaj, protože mi nebylo uplně nejlíp. Sralo mě to, mohla sem ho na jiný myšlenky přivést alespoň sexem a zrovna to dostanu. No, naštěstí pusu eště pořád mám...

Bylo to moc zvláštní, takovou situaci sem eště nikdy nezažila. Vykolejilo mě to, šíleně moc. Druhej den potom, to byla sobota, měl muj drahej sraz s kamarádem, kterej se v podobný, ale eště horší situaci (táta se mu zabil) ocitl před pár lety. Scházel se s nim dřív, já dorazila pozdějc a s kamarádem, chtěla sem je chvíli nechat kecat o samotě. Byl to normální fajn večer, stala se nám vtipná věc. Ten kamarád mýho drahýho nám navrhoval nějakej podnik nedaleko od místa, kde sme se nacházeli, že je to tam prej uplně šílený, že vejdeš do domovního vchodu a je to tam někde ve sklepě. Sliboval šílenosti, underground a drogy. Jako fakt divný místo prej. On si zatim odskočil domu nakrmit psa. Vydali sme se tam, našli sme ten vchod, ale...předtim byli fízlové. What? Dvě policejní auta a postávali tam nějaký lidi společně s policajtama a psem. What? Chvíli sme na ně čuměli a řikali si, jestli je ten vchod ten správnej. Stáli sme před těma dveřma zrovna, když se tam ty policajti přiřítili a dveře otevřeli, eště se nás zeptali, jestli jdeme taky dovnitř. Chotba vypadala strašně zanedbaně, dům vypadal, jako když v něm nikdo nebydlí. Žádný světla po celý tý dlouhý chotbě. Byl to klasickej postarší činžák, fízlové svítili baterkama. Muj drahej se tam hrnul, mě se moc nechtělo, ale následovala sem ho. Prošli sme chodbou ke schodům, policisti a těch pár lidí s nima šlo nahoru, muj drahej se za nima stále strašně nadšeně hrnul, já už tolik nadšeně ne, protože sem si všimla, že jeden z lidí má klepeta. Vystoupali sme s nima do prvního mezipatra, kde byla mříž. Na tu začali policajti tlouct a vylezly dvě baby (fakt takový pavlačový baby) a mříž jim otevřeli se slovy: "Co se děje?" Zastavili sme se na tom patře a dál už nešli, muj drahej začal couvat, jakmile si všimnul toho člověka v klepetech. Šli sme zpátky ven, jak tam byla tma, tak se ten kamarád eště zvládnul rozsekat na schodech (haha) a venku sme počkali na toho dalšího kamaráda. Ten vyprávěl, že se těch policajtů ptal, co se děje. Asi to nemělo s pochybnym podnikem, kterej tam dřív bejval, nic společnýho. Ale vtipnej zážitek. Zůstali sme jenom ve třech, jeden kamarád nás opustil a šli sme do dalšího pochybnýho podniku. Tenhle ale tak pochybnej neni, páč je tam vlez rovnou z ulice. Takový ty skrytý podniky, do kterých se člověk dostane až když projde něčim jinym, sou nejlepší...

Týden po smrti jeho otce. Pátek pohoda párek. Sobota večer ne tolik. Takhle...jak se to vezme. Situace:
Sedíme na pivu s Modrym. Muj drahej jde na hajzl, po nějaký době přichází...bejvalej šoustkamarád? What? Omg, proč ho musim furt potkávat. "Heeej, čáu, byl jsem přizván ke stolu, můžu?" Nasadim milej ksicht: "Nazdáááe, jasný" a ponuknu mu místo vedle Modrýho. Je krásný, jak se muj drahej baví s mym bejvalym šoustkamarádem a jak mu připadá jako strašně fajn člověk. Lovely. Blila bych dojetim. Fakt. Seděl s náma u stolu tak 3/4 hoďky, mezi tim odešel Modrej, páč je jeho holka píča a zas se hádaj. Lol. V těhlech situacích nemyslim na nic jinýho, než na to, jak sem mrdala s bejvalym šoustkamarádem. Když se na něj podívam, když na mě začne mluvit. A když mě naopak muj drahej začal líbat, myslela sem na to, jak spolu neustále šoustáme. Takhle se to pořád střídalo, bylo to tak vtipný, tak moc... Vsadim se, že muj drahej netuší, že člověk se kterym se baví a člověk kterej s náma sedí u stolu je ONEN člověk o kterém sem mu tenkrát vyprávěla všechny ty hnusný věci. Ale mam podivně ráda ten pocit, když je v místnosti víc lidí, se kterýma sem šoustala. Hehe. He. Divný. Upřímně řikam, že sem bejvalýho šoustkamaráda strašně moc ráda zase viděla a mluvila s nim, strašně moc ráda. Krátkej rozhovor mezi čtyřma očima, když muj drahej odešel na hajzl nebo pro pivo...achjo. Pořád je to živý, pořád je všechno tak zkurveně moc živý! Bejvalej šoustkamarád si s náma dal jenom jedno pivo a okolo půlnoci jel domu. Stihli sme s nim eště brko. Obejmula sem ho, když sme se loučili. Musela sem.
Breakdown, ale ne hlasitej. Mlčela sem, čuměla do blba směrem dolu a muj drahem měl jasno. "Co je ti, co se děje?" Ptal se pořád do kola a já pořád do kola odpovídala, že se nic neděje. Tenhle narýsovanej dialog trval pár minut. Pak se to zlomilo. "Nic se neděje, jenom sme prostě dneska nepotkali ty správný lidi..." Muj drahej si myslel, že mluvim o Modrym. "Ale né, proboha, jak tě to mohlo napadnout, vždyť víš, že sem s nim nikdy žádnej problém neměla a rumours o tom, že sme spolu chodili byly fakt jen rumours." Muj drahej se dovtípil. "Počkej, neřikej, že *jméno mýho bejvalýho šoustkamaráda* je ten *opět jméno mýho bejvalýho šoustkamaráda.*" Bingo, chlapče! Omluvil se mi, že to celou dobu netušil. Pohoda, jak by mohl a proč bych mu to vůbec měla vyčítat? Hlavně, ať to neni jako s Oi, kterej ho chtěl hned domlátit do krve, když se dozvěděl, co mi udělal a pak mi eště vyčítal, že sem mu to neřekla hned, že se s nim ze začátku normálně bavil. Prej kdyby to věděl, tak ho zmlátí hned na místě a ať mu ten člověk neleze na oči (hlavně poté, co sem mu s nim byla nevěrná). Pfff, už tisíckrát sem řikala, že bych ho klidně nechala, ať ho dokope, ale...mam pocit, že tohohle člověka bych si měla dokopat já sama. Muj drahej naštěstí neni jako Oi. Těžce ale bral to moje vyhejbání se některým odpovědím. "Proč řikáš, že ti nic neni, když je..." Odůvodnila sem to tim, že o některých věcech mluvim těžce a že mam stejně pocit, že vlastně o nic nejde. On byl pořád v tom módu, kdy se mi snažil domluvit, ať sem příště upřímná. Přece se svěřujeme, tak ať! Řekla sem mu, že to taky tak beru. "Zeptej se mě na cokoliv, já ti to taky klidně povim," začal potom. Nic mě nenapadalo, tak sme se začali jen tak bavit a on se dostal k tomu, že se mi klidně svěří, jak to celý bylo přede mnou. Co se týče jeho a holek. Že to stejně souvisí s tim, co mi asi eště pořád nevysvětlil, nebo vysvětlil, ale podle něj málo. Dozvěděla sem se strašně, strašně, strašně moc vtipný věci. Věci, u kterých bych se cejtila trapně, kdybych se jim smále, tak sem se smála jenom takovým věcem, u kterých to bylo v pohodě.
Poprvý se do holky dostal někdy v sedmnácti. Když se mě zeptal, jestli chci i jména, řekla sem mu, že klidně. Ať je nějaká sranda, ne? Nebo ať pak vim, kterou kurvu zabít. Ehm, ne tak uplně "dostal". Prej se mu ze stresu postavil tak nějak napůl. No a hned jakmile se mu konečně podařilo se do ní dostat alespoň "na půl žerdi", tak...přišel domu její otec. Vyprskla sem smíchy, to je lepší, než naše zážitky s bejvalym šoustkamarádem a jeho rodičema, když tak různě přicházeli domu. No, to mu ale vyprávět radši nebudu. Okamžitě ho vyhodila pryč, že tady zůstat prostě nemůže jenže...dole byly zamčený dveře, tak musel zvonit. Otevřel mu ten jeho otec, on si rychle vymyslel historku o návštěvě kamaráda v tomhle baráku a eště něco, tak se ven dostal. Ale...prostě, achjo. To je tak strašně moc vtipný! Tu holku samozřejmě znam, je malá, krátký černý vlasy, velký hnědý oči, jo, ta se mi líbila vždycky. Je v pohodě, tý hubu rozbíjet fakt nebudu. Navíc neni za co. A je to dávno. A tak. A šoustal s ní spolubydlící mýho drahýho, svěřoval se mi. Vsadim se, že to muj drahej neví, to vim jenom já. Lol. Pak byl nějakou dobu s další holkou, kterou znam. To je věc, kterou vim od tý doby, co se se mnou poprvý rozešel, páč mi to ta holka řikala sama, ať si prej nedělam těžkou hlavu, že s nim před pár lety taky nějakou dobu byla a že se neumí důstojně rozejít. Hm, měla pravdu. Tý rozbíjet hubu taky rozhodně nebudu, ačkoliv jí nemam ráda, páč vim, že několika lidem udělala spoustu sviňáren. Ale...mě nic. Takže v pohodě. S tou se prej taky ani nevyspal v tom pravym slovasmyslu. Pak měl něco s jednou holkou, o čem taky vim. Týkalo se to totiž situace, kterou sem rozpoznala v době, kdy se mnou byl Oi a já byla strašně nešťastná, když sem viděla jak se tam muj milovanej chlapec lepí vožralej na někoho jinýho, zatimco já sem ve vztahu s někym, do koho nejsem zamilovaná na tolik, abych s nim byla ve vztahu. A taky je to ta samá holka, se kterou se vožralej líbá na jednom videu z prázdnin v době, kdy sme spolu sem tam něco měli, ale já zrovna byla myslim tehdy ve Španělsku. Takový to "já tady nejsem, tak si mě nahradil." To sem mu řekla. Že potom, co sem shlédla tohle video sem se vyburcovala k tomu, ať si o nás promluvíme, což byl vlastně první konec z dalších myslim tří konců, který v průběhu toho září následovaly. Lol.
Mimochodem, až teď, jak to píšu, mě napadá, že mi do toho nesedí jedna skutečnost. Oi mi (v době, kdy sme spolu byli) vyprávěl, že ho viděl v jedný hospodě přivést si nějakou holku, bohužel mi odmítal sdělit jakýkoliv detaily o tý holce s tim, že "já jsem stejně ta nejkrásnější". Achjo, myslim, že to nemohla být ta poslední, protože to by řekl jméno. Pak sem v době, kdy už sme spolu zase něco tak měli-neměli slyšela rozhovor, kdy se ho jeden náš kamarád asi ptal na nějakou tu holku, páč muj drahej odpovídal něco jako: "Nic, já měl zkouškový, ona taky, nic už pěkně dlouho neni." What? A v létě, po jedný krásný noci, kterou sme společně strávili, mi v nějakym rozhovoru tak mimoděk řekl: "Moje bejvalá," mam pocit. Hm... Záhada. No, vlastně ani ne. Co sem to pochopila, tak ten výčet holek, kterej mi zdělil, byly holky, se kterýma prováděl nějaký sexuální praktiky, v jeho případě (co teda vim), bez soulože samotný (což chápu tak, že je prostě lízal). Vim totiž eště o jedný holce, naší známý, který u něj v pokoji přespávala po nějaký párty na bytě a on jí strašně dlouho přemlouval, ať se nechá vylízat, ale ona se nenechala. Tohle koluje jako taková ta "komická historka" v určitých kruzích. Lol. To mu povídat nebudu, eště bych narušila rovnováhu zdravého a vyváženého drbání. A ta "nějaká holka" se kteou ho viděl Oi...nevim, moc mě to nezajímá, třeba se někdy zeptal, jak to bylo, ale svět na tom nestojí. Ve výsledku asi nebudu teda rozbíjet hubu nikomu, ale to jenom protože mi neřekl, jestli mu nějaká konkrétní holka neublížila a já se vsadim, že jich bylo spousta. Jinak by se celkově nechoval tak, jak se choval a nepsal by básničky jenom o "nešťastných láskách". Hm, ale nebudu jako Oi. I když...kdybych se dozvěděla nějakou hodně velkou hnusárnu, tak asi budu. Psychickej teror mi jde na jedničku.
Ovšem výsledek je asi takovej. Možná uplně předtim, než začal mluvit, tak se dostal k tomu, že se mě zeptal, jak beru "odpanění" u kluka. Řekla sem mu, že nevim, že to si asi musí každej vymyslet sám, že to já neurčuju, stejně tak jako sem přesvědčená, že protrhnutí nějaký panenský blány u holky taky neni žádnej určující faktor panenství. No tak se dostal na konci svojí výpovědi k tomu, že to můžu brát jako poker. Buď první, nebo čtvrtá. Sex se všim všudy, plnohodnotnej a uplnej, měl až se mnou. Až teď. Hustý. Dost hustý. Tak to sem si zcela upřímně nikdy nemyslela, nenapadlo by mě to. Ale mohlo. Chudák chlapec byl celou dobu strašně stresovanej, pravděpodobně kvůli tomu, jak se to napoprvý uplně nepovedlo. Konečně se eště vrátil k nám, i když sme to už probírali milionkrát. K tomu, že se mě opravdu bál. Viděl sice, že ho mam ráda, ale cejtil se zase strašně blbě, prej taky kvůli tomu, že když sem si ho přivedla domu, tak mě jenom lízal, páč věděl, že by se mu nepostavil. Došel k tomu, že je mě pro něj jednoduše škoda a tak mě nechal bejt. Nechápal, co na něm taková krásná holka jako já viděla, byl zmatenej a tak to radši nechal plavat. Divný uvažování, ale chápu to. Nevěřil si, sice pořád řiká, jak je sám se sebou vlastně spokojene, ale tehdy ve vztahu ke mě se to očividně projevilo jinak. "Že je tě pro mě škoda," tyvole, to si fakt zapamatuju... Fajn. Sem si jistá tim, že to nejsou "takový ty kecy" i když to tak zní. Tenkrát, když se se mnou rozcházel na tý zkurvený zastávce, tak to jo, to byly kecy, ale teď...teď už ne. Omluvil se mi. Už snad po tisící. To je fakt šílený, co se mezi náma dělo. Dopíči. Strašně šílený.
Zas sme se nějak dostali k celý situaci s mym bejvalym šoustkamarádem. Jenom sem mu eště neřekla ty kouzelné věci, který se děly o prázdninách, aneb moje účelová nevěra Oi. Sama od sebe bych mu na sebe takový hnusárny nevykecala, ale když to chěl slyšet... Varovala sem ho, že mu následující vyznání možná trochu zkazí iluze hodného andělíčka. Řekla sem mu teda všechno. O Oi, jak sem s nim vlastně chodila "jen tak". O tom, jak sem se necejtila špatně, když sem ho podvedla na chalupě s bejvalym šoustkamarádem, se kterym sem si na to účelově dala tripa, ať mam kdyžtak berličku "byla sem zfetovaná". Jak sem doufala, že mě potom Oi pustí k vodě, ale on se mě i přes přiznanou nevěru držel jak židovská víra. Jak sem věděla, že mam skvělý eso v rukávu, pokud někdy zase vybuchnu a budu chít něco ničit. Jak sem eso v rukávu použila a napsala malý hnusný holce mýho šoustkamaráda, že jí byl její skvělej chlapec se mnou nevěrnej a že mě vůbec nezajímalo, co to udělá s psychikou tý malý zmatený kravky, ačkoliv ona sama za sebe je v situaci uplně nevinně. Muj drahej se na mě díval trochu vyděšeně. He hehe, jo. Dost sviňárna. A to sem jí to vykecala jen tak, nic se nestalo, vůbec nic, jenom sem přišla domu vožralá a nasraná a chtěla sem si hrát na velkýho moralistu a nejvíc ze všeho sem potřebovala ublížit. Muj drahej se mě v ten moment zeptal, proč. Proč sem se chtěla mstít. Bože, to je ale hloupá otázka...chtěla sem se mstít protože prostě vztek. Strašně dlouho nashromážděnej vztek. Pamatuju si, že když přišla tahle otázka, tak sem najednou začala mluvit víc rozrušeně a vztekle. Jako posedlá. On celou situaci komentoval: "Jako každej dělá sviňárny, ale je fajn, že se nad tim pozdějc zamýšlí." Opověděla sem mu, že se nad tim až tolik nezamejšlim a že mi to rozhodně neni líto a že bych to udělala znova, kdybych měla na výběr. "Fajn, zkusim to trochu víc buddhisticky," prohlásil a zeptal se, proč mě uspokojilo to, že sem někomu ublížila. Lol. Uplně chladně sem mu odpověděla, že umim bejt i taková. Že mi nedělá problém komukoliv úmyslně ublížit, ačkoliv si to ten člověk třeba nezaslouží. Otočil to a prohlásil: "Takže ti přijde v pohodě bombardování civilistů v Sýrii?" No, přiznam se, že jakmile to dořekl, měla sem co dělat, abych ohlídala obě svoje ruce a abych mu nedala takovou facku, která by mu otočila hlavu na druhou stranu. Naštěstí byl muj drahej rychlejší, než nastávající facka, asi si všimnul mýho vražednýho pohledu, tak okamžitě dodal: "Jo, teď to asi taham někam trochu jinam..." Dobrá sebereflexe. "To taháš kurva někam uplně jinam, já mluvim o osobní rovině. Jakmile někdo dělá něco, co se mi nelíbí, tak pak dělam věci, který se taky nemusí všem zůčastněným líbit." Řekl, že to trochu chápe a po chvilce ticha: "No, teď alespoň vim, že tě opravdu nechci nikdy nasrat. Fakt že ne." a naskočil mu takovej nejistej úsměv. "Ale, ty už si mě přece nasral několikrát..." odpověděla sem s úlisnym úsměvem. "To vim, ale už se o to nebudu nikdy víc pokoušet." Usmála sem se a políbila ho. Lol, kdyby tak věděl... Kdyby tak věděl, jak byla celá situace s nim a se mnou v tý necenzurovaný verzi. Že byl jenom jeden ze dvou penisů. Ale...stejně měl před tim druhym penisem navrch. Stejně byly moje city vždycky upřímný, i když se to kontextuálně nemuselo zdát. Na to ostatně taky došlo.
"Když nebudeš chtít, tak nemusíš, ale...prozradíš mi eště, jak do celý týhle šílenosti zapadá *použil Iblísovo jméno*." Čekala sem, že to bude chtít vědět... Ok. Budu decentní a vynecham přílišný detaily, ty slyšet nepotřebuje. Začala sem opravdu od začátku, nic sem nezatajovala. Iblís byl ten chlapec, se kterym muj drahej seděl na trávě předtim, než mi za asi půl hodinu dal na tramvajový zastávce kopačky. Řekla sem mu, že od tý doby sem na Iblíse nemohla přestat myslet, hlavně protože sem ho znala jako děcko (základka) a teď...tohle. A že to celý začalo vlastně docela náhodně, jak sem Iblíse jako naschvál potkávala na různých místech, ani sme si nepsali, nebo tak, ale třeba během měsíce sem na něj narazila třikrát (včetně asi nejbizardnějšího naražení na sebe a to když sme jeli z praktický výuky na kraji Prahy do centra do školy asi v deset ráno a...koho v takový prdeli a v takovou boží hodinu nepotkam). No a tak to začalo spřátelenim se na FB a pozvánim z jeho strany na koncert, jak to asi dva tejdny bylo hezký, dokud se se mnou nevyspal a nevzal do zaječích s sáhodlouhou omluvnou zprávou, že to tak nemyslel, že je pořád jenom eště zamilovanej do svojí bejvalý. Řikam, detaily sem vynechala, třeba jak se tenkrát na tom našem prvnim rande zatvářil vyděšeně, když mu bylo sděleno (překvapivě od jedný z těch holek, se kterýma měl něco muj drahej...píča jedna ukecaná, proto jí taky nemam moc ráda), že sem s nim chodila. Lol. Ten zmatenej ksicht, kterej Iblís tenkrát udělal, nadosmrti nezapomenu. Pak už sem jenom rychle zmínila, že sem z toho byla docela zklamaná, že nám to nevyšlo (žádný detaily o tom, že sem se do Iblíse docela dost rychle stihla zamilovat) a pak už jenom taky naše opět náhodný setkávání se v jednom podniku v době, kdy sem v něm byla pečená vařená kvůli tomu, jak mě nabaloval Světlonoš. Muj drahej na tohle opět vypustil jenom svoje: "Já se mu nedivim." Světlonoše samozřejmě zná. Aby si nemyslel, že jdu fakt s každym, tak sem upozornila, že mezi mnou a Světlonošem k ničemu nedošlo, že sem k němu asi byla příliš chladná. Muj drahej začal bejt netrpělivej a nechápal, co se teda dělo v tom létě. "Počkej si," řikala sem mu. "Je to fakin´ dlouhá historie." Říct mu o mojí existenci v tom podniku už trvalo jenom krátce, vždyť se tam nic nedělo, jenom chlastalo a fetovalo do devíti do rána, což způsobilo, že dusno mezi mnou a Iblísem zmizelo a naopak nastalo takový fajn spříznění. Pak sem se konečně dostala přes mrtvý jaro až k létu, kde sme se s Iblísem opět začali ne nijak nuceně vídat, až to vyústilo v několik souloží, což sem taky neřekla doslovně. Doslovnej výraz "šukat" sem použila jenom když sem popisovala, jak to mezi náma nedopadlo ze začátku nejlíp. No a hlavní, co sem zmínila, ale bylo to, že sem tak nějak nevěděla, co je mezi mnou a Iblísem, stejně jako sem paralelně nevěděla, co je mezi náma, tak sem "měla něco s každym z nich", dalo by se říct. Muj drahej spíš asi nechápal, proč Iblís. On ho moc rád nemá, už pěkně dlouho. Podle něj je mimo a divnej. Což Iblís je. Ale,...já v něm vidim mnohem větší potenciál, než všechny negativní stránky, který mu teď většina lidí metá do ksichtu po tom jeho průseru s nepovedenym podnikání. Ale to je nespravedlivý. Nejvíc mě baví pokrytectví toho, jak si muj drahej dělá z Iblíse prdel kvůli tomu, že okusil i jiný substance, než alkohol a trávu. Lol, muj drahej, kterej místo vody pije pivo. Nenadávam mu, on to ví. On ví, že hodně pije a i na to často upozorňuje právě když odsuzuje lidi, který okusili něco jinýho. Teda, upozorní na to vždycky jenom když se začnemě bavit vážně, jinak si z tzv. "feťáků" dál dělá povrchní prdel. Vim, že to tak ale nemyslí. Jenže dokud to bude dělat, tak se do něj já budu navážet kvůli jeho nadávání Iblísovi do feťáků. Protože tak to neni.
Jenom se cejtim trochu špatně kvůli tomu, že sem přihřála polívčičku nenávisti vůči Iblísovi hned dvakrát a pokaždý z osobní roviny. Oi o Iblísovi nemohl ani slyšet od tý doby, co věděl, že sem s Iblísem spala a s nim ani jednou. No a muj nynější drahej teď má v hlavě o jeden bod víc hejtu vůči Iblísovi kvůli tomu, že sem s nim něco měla. Jasný, tvrdí, že ne, ale...vidim mu do hlavy, tohle je průhledný. Stejně jako já cejtim lehkou zášť vůči holce, kterou muj drahej vožralej líbal v mojí nepřítomnosti, stejnou zášť a pravděpodobně i větší cejtí on k Iblísovi (vedle všechny tý záště, kterou k němu cejtil už předtim). Achjo. Způsobuju zlo v tomhle světě.

Celej tenhle náš rozhovor byl naprosto neuvěřitelnej. Jako...taková upřímnost, wtf. Hlavně teda...pěkně dlouho sem skuhrala, že muj drahej toho o mě ví strašně moc. Od tý doby, co sme se potkali, tak musel poslouchat moje skuhrání a že toho bylo kurva hodně! A opravdu mě fascinuje a věřim mu to, že moje narušená psychika nebyl důvod, proč mě poprvý opustil. To je strašně slabý, strašně slabý s porovnánim vlastního strachu a z toho, že "já budu ten, kterej zklame". Ale teď mi odhalil něco, co asi nikomu přede mnou. Tomuhle klukovi nesmim nic udělat, fakt ne, sesypal by se. Vnitřně. Zničil by se, začal by chlastat eště víc, co já vim. Bože, vždyť on se rozbrečel jenom když sem mu nechtěně řekla, že byl ten nejhorší v posteli, kterýho sem měla (protože sem myslela, že se ptá na něco jinýho). Vim, jak sme se jednou bavili s Oi, kterej se mě ptal, jak moc je *jméno mýho drahýho* citlivej. Řekla sem mu tenkrát, že víc než on. To je co říct, Oi nezapomenu na to, jak se Oi rozbrečel, když sem mu řekla, že sem spala s Iblísem (protože Iblís je přece divnej a fuj a nevimco). Nekecala sem. Je to citlivka. Možná větší, než já. Možná stejná. To asi ne. Určitě je větší. Já to sice víc dávam najevo, teda, spíš hraju divadlo, ale vevnitř dokážu bejt tvrdá jak šurt. To muj drahej ne. Tomu člověku nikdy nesmim ublížit. Celý mě to jenom přesvědčilo o tom, že takhle to má asi nějak celý vypadat. Taková ta láska založená na důvěře. A sem za to ráda.
Na začátku února to budou dva roky. Dva roky od toho, co sme se poznali. Je to až neskutečný... Z mý strany to bylo stejný. Po ty dva roky až do dnešního dne. před těma dvěma rokama sem si nemyslela, že s tim strašně ošklivym klukem, kterej mě nabaluje a momentálně líbá na ulici po koncertě, prožiju něco tak šílenýho. Ach, nepředvídatelnost. OMG, vždyť na začátku února bude i ten samej festival, kde se to stalo. OMG! Jou.
Jednu věc sem mu ale zamlčela, na začátku našeho rozhovoru o mym bejvalym šoustkamarádovi se mě zeptal (když sem chvíli mlčela), jestli k němu pořád něco cejtim. V tu chvíli sem byla, jako kdyby mi projel hrudníkem nůž. Řekla sem, že nejhorší na celý situaci je fakt, že sem ztratila kamaráda a že naše krásný přátelství už nikdy nebude obnoveno. Nelhala sem mu, jenom sem neopověděla přímo na tu otázku. To bych chtěla vidět, jak by se na to tvářil. No, radši bych to vidět nechtěla. Protože já se nezamilovávam na pár dnů, ale na celej život.

Zajímavý bylo ráno před pohřbem jeho táty. Ráno, jako další rána. Milovali sme se, nejdřív v posteli, potom na gauči, koukali na dementní videa, který na nás vybafli na FB a pak si jenom oblíknul košili, moc hezkou. Ne bílou, ale barevnou. Takovou, ve který ho táta viděl naposledy. Na to kravatu. Musela sem mu pujčit pinetu do vlasů, urvala se mu taková ta páska, který drží kravatu pohromadě. Když si oblíkal kalhoty, zjistil, že jedny nedopne (haha, tlusťoch) a druhý mu sou dlouhý. Stejně mu slušeli, i když je málem vláčel po zemi. A sako. Taky mu moc nesedělo, ale nebylo to tolik vidět. Slušelo mu to, vážně. Takhle by mohl chodit pořád. Vypadal jako nějakej "mod", když si eště vzal kabát. Teda...až na ty jeho dlouhý vlasy. Prostě moc hezky. Řekla sem mu, ať si to užije. Smál se. Já mu řekla, že to myslim vážně, že je to důležitý, ať si to užije. Večer sme měli sraz v hospodě, i když mě druhej den čekal test. Tohle je ale důležitý, chtěla sem ho po takový události vidět a políbit. Hlavně teda aby on viděl mě. Sice tam byli i kámoši, ale... Myslim, že bylo dobře, že sme se viděli. Stejně na tom testu nezáleželo, na test sem se neučila, páč na ten předmět seru, takže v pohodě. Prostě !v dobrym i ve zlym". Jojo.

Jedna kamarádka, resp. pár mých kamarádů, čekaj dítě. Neplánovaný, omylem, ale čekaj a v bodě, kdy už těhotenství nejde ukončit (legální cestou bez ohrožení zdraví). Takže budou mít v létě mimino. Hustý, dost hustý. Kluk dvacet, holka devatenáct. Pyčo. Kamaráda je mi líto, ta holka je strašný nezodpovědný tele, dotěď měl na krku "dítě" jenom jedno, teď bude mít dvě... Jako fajn, maj se rádi a tadyty sračky, ale...je to fakt hustý a v tý situaci bych si bejt nepřála. No, zatim vypadaj oba spokojeně, finančně zajištěný sou, tak doufejme, že bude dítě zdravý (když ta kráva doteď chlastala, fetovala a hulila...nevěděla, že je těhotná) a že se budou mít dobře všichni tři. Na situaci, kdy přijedou do hospody s kočárem se zcela upřímně těšim, abych pravdu řekla. Bude sranda.

No jo, tak to prostě chodí. Jeden život odchází a jinej zase přichází. Někdo utrpí ztrátu, někdo dostane dar. Tohle téma je nevyčerpatelný.
Osudy, pyčo.
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 5. února 2017 v 16:03 | Reagovat

Nejvíc se hodíš k Iblísovi. A nebo k nějakému nevyrovnanci. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama