Vykřičený dům

20. ledna 2017 v 17:08 | Pražský poděs |  Blitky
Zkouškový je období, který se tváří jako prázdniny, ale ve skutečnosti to žádný prázdniny nejsou. Smutné.

Lol, nějak sem scrollovala na hlavní stránce blogu.cz a vybafnul na mě článek, kterej zněl (moment, najdu to přesně): "Jste zadaní a masturbujete? V pořádku, vztahu to prospívá." Tyvole, co? Co je to za sračku zase? Kterej absolvent vysoký školy života to sesmolil? Někdo, komu nedali práci ani v Blesku? Ne asi, tyvole, když mam chlapce, tak mi to stačí a nebudu mít potřebu masturbovat, lol. Jasný. To bych musela mít neustále k dispozici jeho šikovný ručičky a čůráka... Neustále mít možnost soulože, pořád. Což tak nějak neni možný. Už i tak mi začíná jebat, když to neděláme víc, jak dva-tři dny. Moc sem si na to navykla, stala se ze mě trošičku nymfomanka, nevadilo by mi mrdat i víckrát za den. Hlavně, že "být ve vztahu a masturbovat je v pořádku". Bože, to sou ale sračky na těch internetech.

Sedim doma, nespim u něj, spala sem u něj vlastně teď nepřetržitě a měla bych se převlíct a trochu se připravovat na referát, kterej mam. Koukam do počítače. Najednou mi přijde SMS se stručnym sdělení: "Miluju tě." Ah. Neváhala sem a okamžitě mu upřímně odepsala: "Přijde mi pokaždý moc hezký, když mi něco takovýho jen tak napíšeš. Já tebe taky." Ehm, tak tohle sou ty věci v životě, kterých si máme vážit? Jo, to bude ono. Netrávíme spolu večer a on mi jen tak napíše, že mě miluje. Nespim u něj, protože dělam referát. Škola. Den předtim sme seděli v jednom podniku a vedli místama až existenciální debatu. Často na něm vidim, že přemýšlí v budoucnosti, přemýšlí s nastavenym modelem tak, že i v budoucnosti spolu budeme. Je to celý šílený, celý je to tak šílený. Padly od něj slova i o dětech, samozřejmě jenom tak mimoděk a jenom v kontextu toho, že vyprávěl o domu jeho dědy, kterej je hezkej a v přírodě a chalupa a tak dále a že k němu strašně rád jezdil, když byl malej a "pokud bysme někdy měli děti, tak je to naprosto ideální prostředí". What? Neřekla sem to, ale zatvářila sem se tak. Pak se rozpačitě zasmála a prohlásila, že kdybysme měli děti, tak bysme se porvali kvůli jménu. What? Co sem to řekla? Jaký "kdybysme měli děti"? Jsem zmatený.
Žádný biologický hodiny necejtim, ale je na čase si přiznat, že vzhledem k mýmu vztahu s mým mužem, sem prostě jenom zvědavá. sem zvědavá, co by z nás dvou vylezlo, kdyby to vylezlo. Ale nedovedu si to reálně představit. Nikdy. Problém neni dítě porodit, problém je přijmout fakt, že muj život by přestal patřit jenom mě a musela bych dítě vychovat. Následující model je pro mě naprosto přijatelnej. Klidně bych se svym drahym dítě měla, proč ne? Spojit dva lidi do jednoho je dobrá myšlenka. Ale...musel by ho někdo vychovat za mě. Něco podobnýho, co se dřív uplatňovalo v domech šlechty. Šlechtična porodila potomky, ale starala se jí o ně chůva a vychovatelky. Kurva, to bych brala. Udělat dítě, dát mu nějaký krásný jméno a pak se s nim jenom chlubit, jak je hezké, jaké má krásné zelené oči po tatínkovi (jiná barevná varianta nepřichází v úvahu, zakazuju to) a tak. Ale srát se s tim parchantem, vstávat kvůli němu v noci a nemít čas sama na sebe a na vztah s mym drahym? Ani náhodou.

Spim vedle svýho drahýho. Nahá. Vzbudí mě sen. Eště je tma. Panebože, zdálo se mi o Iblísovi. What? Zapomněla jsem děj, bohužel. Detaily děje, ten děj byl zajímavej. Neodvážim si tvrdit, že sme v tom snu s Iblísem souložili, ale byli sme tam rozhodně víc, než kamarádi, nevim jestli přímo partneři, milenci ale určitě. Sen se mi zdál k ránu a největší schíza byla to, když sem si spojovala dotyky mýho milovanýho s dotykama Iblíse ve snu. Třeba když se ke mě muj drahej ve spánku přitulil a dal mi ruku kolem pasu a tak. Probudila sem se dřív, než muj drahej, chvíli o tom přemejšlela a pak zase usnula. Probudil mě tvrdej čůrák mýho drahýho a jeho kopulační pohyby směrem k mýmu zadečku. Brzo sem vlhká natolik, že se cesta do mojí vagíny jeho tvrdýmu čůráku zpřístupnila úplně. Přehazuje mi jednu nohu a zaujímá místo v mojí kundě. Souložíme. Po nějaký době, když sme koukali na Ololy na internetu o situaci, která se ráno stala, přemejšlim. proč se mi zdálo o Iblísovi? Iblís mi chybí. Všichni chlapci, které jsem kdy měla ráda, mi chybí. Je to zvláštní, nebo možná normální. Muj drahej mi přece nemůže nahradit všechny. Nahradit ne. Lidi sou nenahraditelný a já sem trochu frustrovaná z pomíjivosti lidí. Iblís mi občas vážně chybí. Ne jenom kvůli tomu, že vydržel mrdat několik hodin v kuse, občas sem mu rozuměla, je to takovej exot a já mu rozuměla. Ani už se tolik nevídáme, nenarážíme na sebe. To je škoda, snad ho někdy zase uvidim a pokecáme. To mi chybí.

Muj drahej mi jedno ráno udělal strašně monstrózní cucák. Takovej dlouhej nad klíční kostí, takže nejde zakrýt žádnym chokerem. To ráno sme totiž mrdali fakt dokonalym způsobem. Nejdřív klasicky hned po probuzení a potom několikrát na gauči. Dokonce sem se udělala, když sem na něm seděla obličejem k němu na gauči a on mě zároveň drtil palcem. V týhle poloze mi jdou dobře zatínat svaly, tak sem mohla cejtit, jak pevně objímam kundou jeho čůráka. Pokaždý, když sem to udělala dostatečně pevně, vykřikl. Bylo to úžasný. Když sem ho pak kouřila, předvedl mi jeden z nejmohutnějších výstřiků, co sem u něj kdy viděla. Postříkal mi kozičky, zbylo mu i něco do mý pusy a pak eště zaneřádil i sám sebe. Pak neustále opakoval, že je uplně suchej. Story of one cucák. Gut.

Zpátky k tomu, co sem psala předtim. Sny. První tejden zkouškovýho, první zkoušku budu mít v pátek. Mam najetej režim, že se přes den učim a pozdějc večer jdu ven (abych nedopadla jako o maturitách, kdy sem o svaťáku vylezla maximálně na balkon na cígo). Jedu na Žižkov, kde mě v jednom podniku čeká muj drahej. Mam zpoždění, protože sem s matkou řešila vykradení mýho účtu. Někdo mi někde asi oskenoval kartu a dva litry v píči. Fakt super, nemít prachy. Pozdějc se k nám přidává kamarád a jakmile sme všichni mírně opilí a je po půlnoci, nastal čas na přesun. Náš kamarád má spoustu peněz a prohlásil, že odmítá jet MHDčkem. Za chvíli už všichni sedíme v taxíku směr další hospoda. Wow. Jelikož sem bez peněz, další piva už za mě platí oba pánové. A cíga taky. Po dalšim pivu začínam být opilá a vidim, že muj drahej začíná bejt taky. Eště mi tu usne, je čas jít domu... Nemohla sem se dočkat toho, až si zalezeme do postele. Okey, počítala sem s tim, že teď už sme oba mrtvý, ale ráno... Včerejší noc sem totiž trávila sama a to mi vůbec nedělá dobře. Eště předtim, než sme ráno žačali mrdat, tak sem se vzbudila poněkud vyděšená. Zdálo se mi něco šílenýho! Kam se hrabou sny o bejvalých milencích! Zdálo se mi, že sme s mym drahym měli dítě, vlastně dvě děti, přičemž já sem ale měla tři děti. Měli sme spolu uplně, ale uplně zrzavý dítě, to druhý bylo světlovlasý. Mam pocit, že to oba byli kluci, možná to blonďatý byla holka, nevim, všechno to byli mimina. Uá! I když to byli mimina, všechny byly jinak starý. Nejmladší bylo to zrzavý, po něm to blonďatý no a to nejstarší dítě, který sem měla...bylo černý! What? To vim, že sem určitě neměla s mym drahym, ale nějak v tom snu nebylo řečeno, kdo je otec. Vzhledem k tomu, že je minimální biologická šance, že by se mi narodila nějaká z těch etnických možností, který v tom snu byly zastoupený, tak je všechno v pořádku. Ovšem mít s mym drahym zrzavý a blonďatý dítě? To je fakin´ bizár, kterej je naštěstí fyzicky nemožnej, nebo velice, ale velice nepravděpodobnej. Hned potom se mi zdálo o zkoušce, která mě čeká. Achjo. Bizáry... Hm, to, že sem ho hned po probuzení se z toho děsivýcho snu nechala, aby mě vošukal, je docela drsný. Jelikož s mym drahym na šprcky fakt sereme.

Pátek dopoledne, mam za sebou první zkoušku na VŠ v mym životě. Pan doktor mě poslal po určitý době pryč s tim, že už mě nebude trápit a dal mi za tři. Kurva, cejtim se uplně blbá! Kdybych mi alespoň dal nějaký těžký otázky, ale on mi dal něco, co fakt nebylo těžký. Jenže klasická já, najednou uplnej výplach hlavy, začíná mi bušit srdce, začínam se zasekávat a začínam se mi plést v první řadě data a v druhý zapomínam většinu jmen. Prostě sem na sebe strašně nasraná! Kdybych se na to vysrala a neučila se, jenže já tomu věnovala čas, jenom protože sem prostě blbá a nepamatuju si věci, tak dostanu trojku. Omg, jdu se zabít. Ne, jdu se vožrat, dneska večer se vožeru a zhulim, pak si zašukam se svym milovanym a bude zase dobře. Hm, a zejtra se začínam pomalu učit na další zkoušku. Fakt super. Člověk pochopí démonizvání zkouškovýho, až když dostihne i jeho.
Zcela upřímně mam strach, mam strach, že nejsem natolik inteligentní, abych tu školu vystudovala. Nemam moc dobrou paměť, neumim pracovat rychle a to, že umim o věcech dobře kecat mi ale titul nezařídí. Největší můj sok je v tohle muj drahej, strašně se s nim porovnávam a neskutečně mě sere, že je lepší, než já. Je celkově inteligentnější, má lepší paměť, je schopnej si zapamatovat obrovskej objem dat, rychlejc mu to myslí, je pohotovej, má tak 4x větší přehled o všem, opravdu o všem, o historii, o společensko-politickym uspořádání random jakýkoliv oblasti na světě,... Doprdele, vždyť nedavno sem byla svědkem jeho dialogu (teda, ona to spíš byla přednáška mýho drahýho) s @krásnýčlověk o...já vlastně ani pořádně nevim o čem! Padaly tam názvy různých planet, nějaký mě absolutně neznámý fyzikální jednotky, pak jména, vesmír, fyzika, astrofyzika, what? Jo a mimochodem to bylo vy době, kdy byl muj drahej už pořádně vožralej (něco po půlnoci), přesto věci, který povídal, dávaly smysl. A to neni o dvacet let starší, kdyby byl, tak bych se tim nezabejvala! Jenom o rok a půl, o blbej rok a půl.
Cejtim se tak špatně, když je někdo v něčem lepší, než já. Bohužel tohle asi nejde získat leženim v knížkách, to je daný. Někdo je chytřejší, někdo hloupější, někomu věci docházejí rychle, někomu pomalejc. S tim člověk nic neudělá. Kurva, tak moc mě sere, když se zklamu. To je to samý, jako když mi u maturity dala třídní dvojku z češtiny jenom protože věděla, že sem na to celý čtyři roky srala a až u maturity se ukázalo, že sem knížky opravdu četla a že v tomhle nejsem tak blbá, ale tu dvojku mi dala za proflákaný čtyři roky. Protože by jí asi přišlo divný dávat někomu, kdo pořád balancoval mezi trojkou a čtyřkou (jenom kvůli neplnění úkolů) dát u maturity jedničku. Dopíči. Nasrat!
...
Hm, možná bude příště lepší nesrat 3x za sebou na přednášku jenom proto, abysme si mohli ráno zašukat. Omg, som debil.
Večer jdeme na párty. Pár koncertů, známý, muj drahej čte v literárnim pásmu a tak dále. Právě díky této šťastné skutečnosti mi pár hodin před akcí je oznámeno, že sem na guestu a nemusim řešit vstup. Párty to byla velká, řekla bych, že jedna z těch fakt větších a pořádných. Něco takovýho mi chybělo. Navíc...po pár hodinách sme si s drahym uvědomili, že...to budou skoro dva roky, co mě tady v tomhle podniku stahoval o cigára a zamiloval se. Dva roky. Ty vole. A teď ho o cigára stahuju já, hehe.
Ten večer ale udělal další strašně šokující věc. Dal mi peníze. Ne jen tak čtyřicet korun na pivo, dal mi kilo. Celý kilo. Samozřejmě sem mu to hned začala vracet, co blbe, co dělá, ať si to okamžitě vezme zpátky. Jo, situace: vykradli mi účet. Někdo si asi někde naskenoval údaje mojí platební karty a teď na účtě nemam ani korunu. Asi vadnej bankomat, protože já kartou neplatim, jenom si z ní vybíram. Napíču. Kartu mam samozřejmě celou dobu u sebe. Z toho vyplývá, že moc peněz teda nemam. No, když mýho drahýho přestalo ten večer bavit, jak mu furt usrkávam pivo (ten podnik je trochu dražší, než normální ceny za pivo v klubech), tak mi vrazil to kilo, ať si s tim dělam, co chci. Po krátký hádce a předevšim potom, co mě umlátil argumentama, který zakončil zhruba touhle promluvou: "Kdybysme spolu žili, tak je to uplně normální krok, dneska mi peníze přišly, ty nic nemáš, tak se logicky rozdělim." Na to už sem sem nezmohla nic moc říct.

Druhá zkouška za mnou. Jak? "Přijďte ještě jednou, kolegyně, vzhledem k tomu, že jste v prváku, tak na vás musím být trochu přísnější, než na někoho, kdo už studium končí..." Haha, okey. Ne, že bych to nečekala. Když mi pokládal otázky- první v pohodě, věděla jsem, že mu k tomu řeknu všechno. Druhá, oj. Průser. Jedna, jedna blbá postava a zrovna tuhle sem v zápiscích neměla. Od tý chvíle sem tak nějak tušila, že je to v prdeli. Z prstu sem si při tý druhý otázce vycucala věci, který ale neměli odbornou úroveň, jenom takový blábolení a předevšim sem mu neodpověděla na epitetony týhle postavy (sem se to neučila, žejo), což je věc, co chce zrovna tenhle pan docent slyšet. Takže v prdeli. Kurva. Kurva. Kurva.
Jdu pít.
Ne a teď? Kde je skutečná chyba. Asi sem se na začátku semestru posrala, nebo co, ale vzala sem si dvakrát tolik předmětů, než si studenti berou. Posrala sem se. Sem kráva a můžu si za to sama. Je jasný, že teď je mi zase líto si z nich atesty neudělat, protože už sem tam chodila, žejo... To by byl ztracenej čas.

Strhla se věc, kterou mě na jednu stranu baví pozorovat a na druhou stranu je mi takový věci líto. Moji dva kamarádi chtěli hospodu, nevyšlo jim to mezi sebou, rozhádali se strašně moc a čtvrt roku na stranu B hází strana A špínu, samozřejmě je to i naopak, ale přijde mi, že v menšim množství, minimálně já osobně pomluvy vždycky slyšela spíš os strany B. Otázka je, jak moc jsou kecy strany B odůvodnitelný a založený na pravdě. Nedělam si o straně A iluzi, přesto sem přesvědčená, že je pravda někde hodně, hodně uprostřed. Do toho totiž figuruje ještě spor strany A s člověkem, který je tak trochu mimo a tenhle člověk je teď samozřejmě na straně B a jelikož se jedná o docela vlivnou postavičku, tak není úplně nepodstatná a spousta lidí na ní dá. Vznikl rozpor mezi přáteli, spousta lidí dává za pravdu straně A, druhá zase straně B. Teď to po takový době přerostlo v monstrózní spor na facebooku, což mě sere asi nejvíc. Vím, protože je to na internetu, tak to má samozřejmě strašně vtipnou formu, přijde mi to směšný stejně jako jakejkoliv jinej flame. Telenovela. Na druhou stranu je to opravdu moc a moc smutný a je mi z toho smutno. Je to reálná situace, reálnej spor a reálný lidi. Vidim fajn lidi, co se hádaj a shazujou vinu jeden na druhýho. Nejsem na ničí straně, je pravda, že bych asi byla podle všech těch keců, který sem slyšela. Jenže, strana A je Iblís. Strana B je slosžená z víc lidí, který proti němu stojí. Vzhledem k tomu, co sem si s Iblísem všechno prošoustala, tak vim, že je to cvok a že uvažuje poněkud nestandartně, ale nikdy by nechtěl ubližovat kamarádům, což ve své době pro něj strana B byla. A taky vim, že je hodně důvěřivej. Protože vim, že neni zlej člověk, tak mě sere, jak ho půlka mých známých a kamarádů nesnáší a pomlouvaj ho a naprosto iracionálně poukazujou na to, že někdy vyzkoušel jiný substance, než chlast a trávu a zveličujou to samozřejmě tak, že je "feťák". Jednoduchý je to hlavně pro jednu část strany B, která je/byla (údajně) straight edge (ale několikrát sem ho viděla hulit trávu, ehm ehm), je vegan a celej takovej "mam jenom dobrý vlastnosti". To se pak lehce poukazuje na to, že si protivník někdy něco šňupnul... A to mě strašně vytáčí. Chápu, že se Iblíse nebude zastávat muj drahej (kterej stojí na straně B), protože je někdy dutej, taky s nim měl jednou spor a navíc ví, že si mě od Iblíse tak trochu "vzal". Jednoduše ví, že sme spolu s Iblísem nějakou dobu šukali a že sme spolu šukali i v období, kdy už se párkrát stalo, že sem "přespala u něj". Jenže ostatní moji známý a kamarádi mi někdy občas přijdou, že jim strana B do mozku dala nějakej implantát, nebo co. Je mi to líto, je mi líto rozbitýho přátelství obou stran a chtěla bych, aby tenhle spor přestal.


Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 yuu. yuu. | Web | 21. ledna 2017 v 19:34 | Reagovat

Ahoj, no, kdybys četla pozorně, tak hned na začátku píši, že jsem prostě laik a hovno vím o psychologii. Taky jsem vycházela z toho, co jsem osobně poznala, nikomu to nevnucuju. Jsem malá holka, co neví, co chce ve světě, naivní a furt věřící, že existují hodní lidé. Článek jsem nikdy nebrala jako nějakou psychoanalýzu všech lidí, každý má svoje priority nastavené jinak, já třeba takový to pohodlný štěstí v životě nikdy nezažila a proto po něm toužím. Toť vše, jinak dobrý hudební vkus. :D

2 Niemand Niemand | Web | 21. ledna 2017 v 23:00 | Reagovat

Ty školy, no. Taky sem teď uplně v píči z toho, ale co člověk nadělá. Já si nepříjdu blbá, já sem prostě líná. Odsouvám co můžu dál a dál do píči. A až to nepude, tak to poser. Uh.
Ranní mrdání je nejvíc dobrý probuzení.
A masturbace ve vztahu je v pořádku? No to sme všichni rádi. Jupijej.

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 22. ledna 2017 v 13:15 | Reagovat

[1]: O čem to kurva mluvíš? Jak to sakra souvisí s tim, co je tady výše? Waß?

[2]: Já líná nejsem, ne vždycky. Když něco mam udělat, tak to udělam, to zas jo. Jenom mě prostě sere vůbec fakt toho, že to musim udělat, hehe. Ranní mrdání je moje mana. Ámen.

4 Paralela Paralela | E-mail | 22. ledna 2017 v 22:25 | Reagovat

Vykradenej účet O_O  To už je trochu moc rokenrol i na tebe, tyvole. Doufám, že se to dá nějak řešit (asi ne..). Zkoušky jsou hnusný, zválšť v prváku. To se musí člověk nějak naučit, udělat zkoušku i když rozhodně neví všechno, protože nikdy nemůžeš vědět všechno. A vychytralý holky to stejně nějak moc nedávaj na samý trapný áčka, protože to zas dělaj uplně trapný holky. Hodně štěstí, hej.

5 stuprum stuprum | Web | 23. ledna 2017 v 14:37 | Reagovat

Poděska je strana A.

6 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 23. ledna 2017 v 15:07 | Reagovat

[4]: Vůbec ne. Když jsem tam přišla, ženská u přepážky se tvářila, že jsem tak pátá s timhle případem ten den. I když jsem se ptala, jestli se to stává často, řekla mi, že pořád a že se tomu nedá příliš zabránit. Ale prachy jsem reklamovala, nic po mě nechtěj a už mi přijde nová karta, takže pohoda.
Jo, mam toho dost. Hlavně jsem si toho fakt vzala příšerně moc, jsem kráva. Budu se snažit nedopadnout jako muj drahej se čtrnácti kreditama za zimní semestr minulej rok, ale nevim nevim, fakt jsem to posrala. Mohla jsem to udělat jinak.

[5]: Nejsem žádná strana. Jedinej rozdíl v tom, jak ty strany vidim je to, že s aktérem strany A jsem jeden čas spávala a vim, že to neni takový hovado, jako se o něm řiká. Ale posral to. Stejně jako strana B. Ráda bych, aby už se tenhle spor uklidnil a zase sme se všichni měli dohromady rádi.

7 Paralela Paralela | E-mail | 23. ledna 2017 v 16:25 | Reagovat

[6]: tak to je hnus no. Četla jsem, že toho máš moc, ale tak budu držet palce, ono to vyhození není zážitek, protože pak se to  už strašně vleče....

8 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 25. ledna 2017 v 13:56 | Reagovat

[7]: Dík. Hepl. Zatnout zuby a snažit se projít. To je jediný, co můžu dělat.

9 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 27. ledna 2017 v 18:41 | Reagovat

ty jo úplně jsem si vzpomněla na život na výšce...
nesnášela jsem zkouškový, prázdniny fakt na houby, já se neučila, pak se  cítila provinile, pak jsem se stresovala, pak se učila ve dne v noci a pak jsem to nějak dala (na druhý, třetí pokus)
někdy nechápu že jsem tu výšku dokončila :-)

10 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 27. ledna 2017 v 19:02 | Reagovat

[9]: Čert vem zkouškový, pořád lepší než zkurvená střední.

11 Baryn Baryn | Web | 31. ledna 2017 v 2:04 | Reagovat

Na těch internetech jsou samý sračky. :D A paskvily na hlavní stránce blogu obzvlášť, ale čas od času se najde někdo, koho to zaujme, tak proč ne. .D

12 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 7. února 2017 v 18:41 | Reagovat

Tož jsem si pčipomněl "prázdniny, které prázdninami nebyly" u sebe...takovej frkot to zas nebyl ;-)

13 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 7. února 2017 v 19:40 | Reagovat

[12]: Jo, já jsem vyfrkaná dost.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama