Únor 2017

Nemesis nohama na Zemi

28. února 2017 v 21:38 | Pražský poděs |  Kreativní průjmy
Píšu nekonečný příběh,
je o dvou zbloudilých dušičká.
Běhají sem a tam, ztracené a neklidné,
nemají, kam jít.
Nemají, kde najít klid, neexistuje pro ně.
Klid zmizel.
Vypařil se rychleji, než vydechnutý kouř
z plic,
který pocházel
z ručně balené cigarety.

Klid je příliš nehybný, stabilní a trvalý,
což ho po čase činí nudným.
Nudným a nezajímavým.
Jednotvarým a předvídatelným.
To omrzí, okouká se.
To nechci, chci pohyb, chci téct,
chci cítit.
Chci se svléct.
Svléct ze svojí duše,
ať zůstane jen tělo.
Bez ní lehčeji,...co srdcem proletělo?
Emoce, srdeční nemoce.
Šance na vyléčení?
Nulová.

Spadl kámen do vody,
voda žbluňkla. Kdo to byl?
Proč šutr nebyl namířen
na hlavu?
...osud usmířen.

Nač psát příběh, sám to zvládá.
Tužka z ruky utekla.
Po papíru běží se stopou v čase.
Tvrdohlavá, couvat ano, ustupovat ne!
už zase...

Vina není šutr, na koho jí hodit?
Odstraň mi oči, abych tě neviděla.
Nebo ti vypálím pohledem cejch do všech tvých dalších inkarnací!
...protože jsi to stihnul jako první.

Návrat na stromy

19. února 2017 v 13:35 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Dva roky? Dva roky od začátku všehozmatku? Dva roky narušení mýho niterního chaosu dalšim niternym chaosem. Ale menšim.

Střízlivá

10. února 2017 v 14:13 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Mam pocit, že sem upír. Teda, ten pocit sem měla už dávno, ale teď vidim, že je to reálný. Potřebuju vysávat lidi, kdyby bylo možný krev, tak by to bylo asi nejideálnější, ale já si vystačim bohatě s energií. Ta energie je tzv. genius nejčastějc. Genius (genus = rod) používaný starými Římany pro životní sílu sídlící v každém muži, ženský ekvivalent byla iuno (iunior = překladu mladý). Tahle síla sídlí v člověku od narození do smrti, je individuálnícho charakteru a utváří lidskou identitu. A já se tim živim.
Jo a...držim suchej únor...