Návrat na stromy

19. února 2017 v 13:35 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Dva roky? Dva roky od začátku všehozmatku? Dva roky narušení mýho niterního chaosu dalšim niternym chaosem. Ale menšim.

V pátek proběhl koncert, resp. fesťáček, na kterém sme si spolu před dvěma roky s drahym něco začali. Dva roky od momentu, kdy mě líbal poté, co sem mu oznámila, že už musim jet domu, protože mi vyšiluje matka. Dva roky. Měla sem červený vlasy (úplně červený) vyčesaný do zmatenýho polodrdolu, šedivý zimní sako a legínokalhoty se vzorem světlýho tartanu. A měla sem o jeden piercing míň. On měl na sobě ten samej kabát, co každou zimu. Jenom ty vlasy měl o něco kratší. Nezdá se mi to dávno, vůbec ne. Každá z těhlech silných vzpomínek nepřestává bejt autentická. Taková součást reality, v čas nevěřim.
Strašně moc sem se těšila, předevšim na jednu kapelu. Jenom škoda, že tam nebyly hory známých, jako před těma dvěma rokama. Spooousta lidí, ta parta okolo mýho drahýho, ze který pár lidí už zmizelo, nebo se někde objeví jenom hodně vzácně. Bylo to super, jenom byl muj drahej v jeden moment protivnej, páč byl nalitej. Tak se musel jít projít na záchod, pak se omlouval a na dalšim koncertě už byl v pohodě. Byl protivnej, protože chtěl jet domu, jak byl nalitej. Ale byla teprve půlka toho koncertu, na kterej sem se moc těšila a eště měla hrát jedna kapela, tak sem domu nechtěla jet. Občas mu takhle něco přelítnej přes nos, ale to nic neni. Já sem mnohem horší.
Exemplární případ toho se stal v neděli. Byli sme normálně s pár lidma na pivu. Jak se blížila půlnoc, tak se mě drahej zeptal, jak pojedu domu. To mě překvapilo, myslela sem si, že budu normálně spát u něj. On mi řekl, že je unavenej a chce se vyspat. Nechápala sem, přece můžeme jít rovnou spát a navíc...dneska sem eště chtěla bejt u něj, pak mam totiž zkoušku, takže další večer spolu nebudeme, abych se mohla učit a takhle spolu nebudeme dvě noci. Vim, zní to divně, ale já ten sex opravdu potřebuju. Tak souhlasil, že pujdem k němu, ale asi za pět minut zase, kdy pojedu. Nechápala sem, vždyť řikal, že dobrý. Chápala sem, že je unavenej, ale cejtila sem se trochu dotčená, že před chvilkou souhlasil. Tak sem do něj začala trochu hučet, jak sem byla smutná, ale nechtěla sem ho trápit, když už jasně vypadal, že toho má dost a našla si spoj domu. Žel bohu, podařilo se mi zakecat s jednou holkou tam. Mimochodem, to je taky vtipná kapitola, ta holka mě uplně otevřeně balí. Před mym drahym, naprosto suveréně. Ani jeden nevíme, jestli to myslí vážně, protože je to až moc otevřený a tak, ale muj drahej řiká že mu přijde, že se jí asi fakt líbim. To je mi líto, ona mě ne. Je moc malá a na to jak je malá, tak mi přijde tlustá, hlavně mi ale nepřijde na jejim obličeji nic zajímavýho, co by mě zaujalo. Taková obyčejná holka, no. Jak mi muj drahej legitimoval sex s jinou holkou, tak...ne, s touhle ne. No a jak sem se teda zakecala, spoj mi ujel. Řikala sem si, že to nevadí, že pojedu nočnim stejnym směrem, jako drahej, on se mnou chvilku počká na autobus a v pohodě. Tak sme se bavili dál a když se veškerá společnost rozpustila, šli sme teda na tramvaj. No a to byl problém, mě to ukazovalo, že mi pak jede spoj domu až za čtyřicet minut. Sice sme nějakou dobu čekali na tu tramvaj, i cesta pár minut zabere, ale ve výsledku to znamená, že tam se mnou bude muj drahej trčet tak 25 minut. To ho pochopitelně vytočilo a začal mi vyčítat, proč sem nejela, když mi eště jezdilo normálně metro. Vysvětlovala sem mu, že sám viděl, že sem si najednou začala povídat s tou holkou, vždyť se sám přidal a pak sme si z tý holky dělali takovou milosrdnou prdel. Byl nasranej celou cestu tramvají, že je to se mou takhle vždycky, že ho sere, že tam se mnou bude muset půl hodinu čekat. Ohradila sem se, že je mi to přece fuk, můžeme si dát společný cígo a pak se rozloučit, neni problém. Ke slovu se dostala taková ta jeho ješitnost, že mě tam přece nenechá trčet, já mu pořád vysvětlovala, že je mi to přece fuk, že mi nedělá problém si tam patnáct minut počkat sama a začali sme se hádat. Když sme vystoupili, šel si koupit cíga, aby zabil co nejvíc času. Na zastávce se psalo, že mi to za těch 25 minut fakt jede a tak najednou prohlásil: "Fajn, jdem ke mě." Nechápala sem. Doma mi řekl něco takovýho, že nechtěl bejt hnusnej, ale že mu prostě nepřijde Ok nechat holku čekat na zastávce, když tam může být s ní, ačkoliv to samozřejmě nemá bejt žádnej male oppression, ale že mu to přijde hnusný. Začala sem o tom, že sem celej život chodila v noci sama a že mě to nesralo. On že je to teď ale jinak, protože by si vyčítal, kdyby se mi něco stalo a že on má nějakých osmdesát kilo, zatimco já mam jenom přes padesát a sem drobná holka a tak dále. A jéje, to sem slyšela už od Oi, až na to, že si přítomnosti svýho drahýho vážim víc, než sem si vážila přítomnosti Oi. No a taky s tim rozdílem, že Oi byl snad eště lehčí, než já. Celou dobu mě ujišťoval, že to fakt nemyslí tak, že by mě nějak chtěl sledovat, ale že dostal prostě nějak strach. Ok, no. Tohle mě nesere. Koukli sme na film a pak mi začal strkat prsty do kundy. Lol, hlavně, že chtěl jít brzo spát. To sám řikal, prej: "Protože když budeš u mě, tak nepujdem brzo spát." Pche, to byla jeho iniciativa, že mě začal dráždit. Já bych si klidně lehla a spala... No a ráno to bylo podobně. Musel odnést strašně moc knížek do knihovny, který dlužil, takže tam chtěl skočit eště předtim, než pujde do práce. Dopadlo to tak, že v momentě, kdy sem na něm seděla nahá a měla hluboko v kundě jeho čůráka, řekl, že tam přece může jít po práci a pokračovali sme asi dalších patnáct-dvacet minut v souloži. He hehe.

Je valentýn. Dva roky od našeho oficiálního společnýho sezení v jedný hospodě na Vinohradech, do který už se teď moc nechodí. Teda, skoro vůbec, asi v listopadu sme tam byli na jedno takhle ve dvou a byla celá prázdná. Jenom barman vypadal překvapeně, že sme přišli. Tenkrát to ale bylo jinak, vždycky tam bylo plno a ten večer tak nějak všem došlo, že si *jméno mého drahýho* našel holku. He he. Jedna známá tam měla sáček s takovýma těma srdíčkovýma bonbónama a dala nám naschvál jeden dohromady, ať si ho rozkousneme, jak se taky stalo.

Ve čtvrtek mi odzvonilo, konec zkouškovýho. Hotovo. Mam kreditů jenom o dva míň, než sem zamýšlela. Nic se neděje, prostě si v letnim semestru napíšu o jednu seminárku navíc. A tim dnem taky odzvonil muj púst od alkoholu. S drahym sme večer měli skvělej plán- novej Trainspotting. Jupí, film. Předtim samozřejmě pivo. Pivo po dvou tejdnech. Moje pocity? Světe div se, nic moc. Ne nic moc, ale nic speciálního. Prostě pivo. Že bych měla neovladatelnou chuť na něj, to ne. Novej Trainspotting se mi moc líbil, všimla sem si detailu, kdy tam byl často záběr na skládku a mě to přišlo strašně fajn zdůraznění. Možná to tak nebylo zamýšleno, ale já si z toho brala jasný poselství. Aktéři filmu sou starý, patří do takovýho "starýho železa." A skvělá kamera, fakt. Po kině sme obrazili asi tři podniky, kam většinou chodíme, jeden zavřenej, zbytek plno. Když sme si konečně sedli (museli sme jet o pár zastávek dál, pfff), neměla sem na pivo chuť. Dala sem si malinovku. Další důkaz toho, že nejsem alkáč. I když už mam od sebe povolený pít, tak si prostě dam, na co mam chuť. Tak to má být, nehodlam si už nikdy nic zakazovat, žádný "nekouřim, nepiju". To sou sračky.
Večer sme si dali společnou sprchu. To je strašně fajn vynález. Už sme to párkrát absolvovali. Je škoda, že na bytě nemaj vanu, jenom sprchu. To bysme si tam možná mohli i zamrdat, v tý sprše to nešlo, snažila sem se opřít o stěnu, ale podkluzovaly mi chodidla. Jediný, co šlo, bylo, že si pode mě muj drahej kleknul a začal mě lízat. Což nechápu, nechápu, jak mu nemohla vadit ta chuť mejdla, který předtim všude na mou kundu napatlal. Mejdlo chutná strašně hnusně. Taky sem si v tý sprše všimla, že mam strašně nafouklý břicho, takže pravděpodobně brzo dostanu krámu. Happy not pregnant day! Tohle je asi věc, co mi na krámech vadí víc, než ty občasný křeče. Že si připadam tlustá, ačkoliv skutečnej vizuální rozdíl oproti normálu je minimální. Vsadim se, že ostatní to vůbec nevidí, že to vnímam jenom já. Ale stejně, ten pocit toho, že "mam břicho" je hnusnej. Vadí mi brát si třeba jenom silonky, který maj pevnější gumu okolo pasu, než jiný. A nikdy bych si s timhle pocitem špeku nevzala pouzdrový šaty, nebo kalhoty do pasu. Je to hnus, pocit větší velikosti, než malý, je hnus. Už i tak se cejtim divně před drahym, i když sem si velice jistá, že si toho ani nikdy nevšimnul. Jenže ten vlastní pochybnej pocit je fakt šílená věc.

Největší voser se stal, když sem si myslela, že mě čekaj dva dny bez jakýkoliv starosti. V pátek sem poslala poslední práci, kterou sem měla odeslat a pohoda párek. Jo, hovno. V sobotu ráno nikam nespěcham, flákam se u svýho drahýho na gauči, koukáme na film, pak šukáme no a když teda konečně jedu domu vyčistit potkanovi klec, koukam na email. Práci, kterou sem posílala, ma eště opravit. Hm, super. Nasrat. Ale tak…ne, že bych nečekala, že mi to nevrátí. Ale prostě…uh, připomněl mi, že sem zapomněla eště na jeden text. Achjo. Do toho chce matka zejtra slavit narozeniny. Doprdele, nemam čas.
Co ale mam je touha potom schodit pár kilo.

Bez prdele, zas to na sobě začínam pozorovat. Okey, ne v nějaký extrémní podobě, ale neexistuje, že bych jedla víc, jako tři jídla denně, i když jedno z toho bylo třeba jablko, ne celý jídlo, takovvý to "velký". A mam tendence jíst jenom to, co neni škodlivý, i třeba minimalizovat maso. Nejenom maso, ale třeba i blbou paštiku (mimochodem, žádnej hnus, kvalitní paštika), kterou mi nabídne matka. Mam strach, že ztloustnu, protože počád jenom někde vysedávam a učim se, o víkendech obzvlášť. Jenže já sem s tim v pohodě, anorxie je prostě věc, co se člověka drží celej život a ačkoliv vim, jak absurdní sou některý moje úvahy a myšlenkový pochody, tak s nima umim žít a dokážu rozlišit, jakmile je něco špatně, něco jako hladovění několik dnů...to už prostě neexistuje. Že jim málo je dobře, protože výdej energie X její příjem a kvůli tomu, že si někdy vyběhnu schody v metru, páč spěcham na přednášku, opravdu nepotřebuju půlkilovej steak. Jenže se začíná objevovat konflikt ohledně něčeho, ohledně čeho sem opravu nerada, že vzniká konflikt.
S mym drahym, logicky. Jedná se o blbosti, který ale mýho drahýho serou, jak sám řikal. Babička mu dala upečený nějaký věci, takový ty klasický se spoustou krému, kterým se já vyhejbam jak čert kříži. Když mi o tom nadšeně řikal, předem sem ho varovala, že tyhle věci nejim, ale když na to přišlo, tak sem si od něj kousla a řekla, že už nechci. To se stalo třeba před měsícem a on se k tomu pořád vrací! Protože prostě nechápe moje myšlenkový vzorce. Operuje s tim, že mi neni pět let a že je čas s tim, že "něco nejim" dělat. Jenže do mě prostě některý věci nedostane, i kdyby se posral, hlavně co se teda týká těhlech domácích sladkostí, protože sem je nesnášela i když sem byla malý tlustý dítě, který sice žralo čokoládu, ale před timhle utíkalo. Je to stejný, jako kdyby do mě cpal tlustý maso. Prostě ho do mě nenacpe, protože ho do mě cpala kráva učitelka na škole v přírodě, která praktikovala nemocnej přístup zvýhodňování některých dětí před druhýma kvůli jejich stravovacím návyků. Klasika: "Nesnědlas to, budeš tady sedět, dokud to nesníš" nebo "Nesnědlas to, nedostaneš nějakou sladkou sračku." No, prostě důvod, proč některý lidi potom po celej život nejí ryby, koprovku, hrachovou kaši a další rizikový jídla. Já dorty a podobný věci s krémem takovýho charakteru nejim primárně kvůli nemocnýmu důvodu, abych neztloustla, kterej je ale eště posilněnej špatnýma zkušenostma s tim, že do mě tyhle věci celý dětství cpala matka a babička, protože to prostě upekly, tak je to dobrý. Neni. Já to nejedla, nikdy. Nechutná mi to a je mi z toho špatně. Konec. S tim nic neudělá a to neni o tom, že mi řekne: "Tak to zkus kvůli mě".
Zkus jíst kvůli mě. To mi řikal několikrát. Jenže já jim, jenom prostě jim málo, protože sem vždycky jedla málo a moje stravovací návyky byly vždycky divný, co řikala matka. A hodlam v těch návycích pokračovat, páč mi to vyhovuje a neubližuje mi to. Bude mu někdy znova potřeba zopakovat, co obnáší anorexie a že nestačí jenom řikat, že to "chápe", ale že je potřeba to přijmout a tomu člověku do toho nekecat. Kecat jenom v případě, kdy by bylo vidět nějaký jasný nebezpečí a to rozhodně neni. Tvl, vždyť sme si spilu několikrát koupili kebab a viděl mě to jíst! Já jim, jenom uplně jinak, než on. Až mi zase začně vyčítat, že sem si při ochutnávání toho dezertu od jeho babičky kousla málo, tak mu prostě vysvětlim, že to nebude nikdy jinak. Že nechápe, jak teď vnímam to, jak jim. Vždyť já jim uplně všechno oproti tomu, co sem jedla dřív, panebože! To považuju za velkej posun. Anorexie neni hodinová záležitost a bude muset pochopit, že to nebude jinak a že mu taky nevyčítam, jak často se cpe hnusnym KFCčkem (nebo že si je schopnej dát po ránu jako první jídlo sladkou tyčinku a tak dále), když jede vožralej v noci domu. A že mam kolikrát chuť mu to říct, protože tyhle sračky považuju za opravdu velký sračky. OMG, eště se kvůli němu naučim vařit a budu mu nosti jídlo, aby neměl potřebu těch sraček z KFCčka. Lol. Jídlo mě z podstaty vadí už jenom kvůli tomu, že tim občas musim trávit čas, když se třeba potřebuju učit. To bylo te´d hrozný o tom zkouškovym. Matka řekla, že uvařila a mě bylo blbý jí poslat do prdele, tak sem trávila dvacet minut něčim jinym, než čtenim si. A přišlo mi, že mi potom těch dvacet minut hrozně chybělo.
Njn, muj drahej to bude muset nějak zpracovat. Neexistuje, že budu "tloustnout" pro něj a neexistuje, že když nechci "ztloustnout", tak ho nemam ráda. To chápe a rozumí tomu. Teda, alespoň sem o tom přesvědčená. Pokud mu chybí velký kozy a zadek, klidně mu nastrčim tu naší tlustou kamarádku, kterou vožralej volizoval na fesťáku a myslel si, že je reprák. Navíc, to, že mam tyhle potíže ví od doby, co se známe. Achjo. Ráda piju velký čerstvý džusíky z ovoce a s přídavkem jogurtu. To člověk pije a může u toho dělat cokoliv a nezdržuje ho to.

Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 21. února 2017 v 23:39 | Reagovat

Nejde vlastně o to, co hnusného nebo zdravého pojídáš, ale jaký máš metabolismus. I když se tě budou snažit přesvědčit, že hubnutí/přibírání je o jídle, něvěř jim. :)

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 24. února 2017 v 15:20 | Reagovat

Ano, i reprák může být eroticky přitažlivý.
Záleží na tom, jaká přes něj vibruje muzika.

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 1. března 2017 v 9:22 | Reagovat

[1]: No, o tom si popovídam s teď průměrně štíhlou holkou, která se pravidelně cpe sračkama z fast foodu...za 20 let. Rozhodně bude vypadat jako nezdravá prasnice 8-)

[2]: Jsem toho názoru. A muj drahej očividně taky. Při těch promile, který v sobě tu noc měl, by totiž souhlasil s jakýmkoliv názorem.

4 JiGa JiGa | 4. března 2017 v 17:15 | Reagovat

A co mojemana.cz ? Prej je dobrá.

5 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 5. března 2017 v 13:55 | Reagovat

[4]: Jo, někde to na mě na FB vyskočilo, ale tomu, abych si objednala celou tuhle ne uplně levnou srandu, by musela předcházet ochutnávka.

6 picus picus | E-mail | Web | 20. března 2017 v 14:12 | Reagovat

[5]: oh pohledu to vypadá jako koňská mrdka, takže to určitě i tak chutná

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama