Nemesis nohama na Zemi

28. února 2017 v 21:38 | Pražský poděs |  Kreativní průjmy
Píšu nekonečný příběh,
je o dvou zbloudilých dušičká.
Běhají sem a tam, ztracené a neklidné,
nemají, kam jít.
Nemají, kde najít klid, neexistuje pro ně.
Klid zmizel.
Vypařil se rychleji, než vydechnutý kouř
z plic,
který pocházel
z ručně balené cigarety.

Klid je příliš nehybný, stabilní a trvalý,
což ho po čase činí nudným.
Nudným a nezajímavým.
Jednotvarým a předvídatelným.
To omrzí, okouká se.
To nechci, chci pohyb, chci téct,
chci cítit.
Chci se svléct.
Svléct ze svojí duše,
ať zůstane jen tělo.
Bez ní lehčeji,...co srdcem proletělo?
Emoce, srdeční nemoce.
Šance na vyléčení?
Nulová.

Spadl kámen do vody,
voda žbluňkla. Kdo to byl?
Proč šutr nebyl namířen
na hlavu?
...osud usmířen.

Nač psát příběh, sám to zvládá.
Tužka z ruky utekla.
Po papíru běží se stopou v čase.
Tvrdohlavá, couvat ano, ustupovat ne!
už zase...

Vina není šutr, na koho jí hodit?
Odstraň mi oči, abych tě neviděla.
Nebo ti vypálím pohledem cejch do všech tvých dalších inkarnací!
...protože jsi to stihnul jako první.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Siginitou Siginitou | Web | 4. března 2017 v 20:21 | Reagovat

Tohle je opravdu moc krásné :)

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 8. března 2017 v 16:19 | Reagovat

Dlouhodobý klid přerůstá v zahnívání.
Nehet zaroste.
Plíseň požírá sebe sama.

Placákem házím žabičky.
Je ty dovedou člověka přenést skokem do jiných dimenzí, začarovaná princezno.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama