Střízlivá

10. února 2017 v 14:13 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Mam pocit, že sem upír. Teda, ten pocit sem měla už dávno, ale teď vidim, že je to reálný. Potřebuju vysávat lidi, kdyby bylo možný krev, tak by to bylo asi nejideálnější, ale já si vystačim bohatě s energií. Ta energie je tzv. genius nejčastějc. Genius (genus = rod) používaný starými Římany pro životní sílu sídlící v každém muži, ženský ekvivalent byla iuno (iunior = překladu mladý). Tahle síla sídlí v člověku od narození do smrti, je individuálnícho charakteru a utváří lidskou identitu. A já se tim živim.
Jo a...držim suchej únor...

Kecam, jen půlku února. Pak mi totiž skončí zkouškový a já se vožeru jak carskej důstojník.

Vždycky sem vysávala lidi, já chápu, že je to v lidský interakci normální, jenže sem si jistá tim, že ostatním beru víc já, než co jím dám ze sebe na oplátku. Lidi okolo sebe potřebuju, sem na nich závislá, kdybych měla žít jako samotář, uschla bych jako nezalejvaná květinka. Nejvíc ze všeho potřebuju milostný vztahy a vzhledem k tomu, že do dneška byly všechny s muži, tak se živim tim jejich geniem. Má to být plodivá síla, kterou ale místo toho, aby dopadla na úrodnou půdu, využiju ke svýmu vlastnímu užitku. Vysávam lidi a strašně mě to baví.
Ale nic se nevyrovná tomu, vysát z mýho milovanýho všechno semeno, který v sobě má. He hehe.

Ohledně mýho nepití...myslim si, že piju hodně. Vždycky sem pila hodně a tak si to chci jen zkusit. Sem si totiž jistá, že od mých, tak...patnácti, neexistovali dva tejdny, kdy bych se nenapila něčeho alkoholickýho. Jo, dva tejdny určitě ne, pár dnů možná, ale dva tejdny ne. Tak to zkouším, když mám tu možnost. Uvidíme. Sem úspěšně na šestém dni bez alkoholu. Co mě sere? Občas maj někde nealko třeba i o víc jak pět korun dražší, než blbý pivo. Nasrat.

Poprvý sme s milovanym šoustali s kondomem. Ha haha, docela vtipný po tak dlouhý době. Jenom kvůli tomu, že koupil vroubkovaný. Chtěl to zkusit, takže chvíli potom, když po probuzení začal narážet do mých půlek svym stojákem, tak se zvednul, vzal malou stříbrnou věc ze stolu a hodil jí po mě. Nikdy mě nepřestane bavit pozorovat erekci, je to tak strašně hezký na pohled a zároveň vtipný. Hlavně, když jde, tak to vypadá fakt vtipně. Po ránu mu vždycky stojí nejvíc pevně. A...já vlastně asi i poprvý v životě nasazovala šprcku? Jo, je to tak, když nad tim přemejšlim. Jedinej člověk, se kterym sem kdy šoustala se šprckou byl muj bejvalej šoustkamarád a ten si jí vždycky nasadil sám. (Ehm, vždycky, mrdali sme se šprckou tak dvakrát v životě, jednou, když to bylo poprvý a pak asi podruhý, lol.) Jo, fajn, nezodpovědnost a tak dále, ale...šprcky sou hnus. Za prvý zdržujou a veškerý kouzlo magickýho rituálu spojení dvou bytostí je tim narušený, za druhý je latex cejtit (fakt hnus si ho pak vzít do huby hned potom, co tu šprcku stáhne) a za třetí to prostě je cejtit na dotyk. Nemam to ráda, šprcky mi vadí asi eště víc, než některým chlapcům. Mimochodem teda, nějaký to údajný "vroubkování" nebylo skoro vůbec cejtit. Vlastně vůbec cejtit. Byly to takový drobný kroužky okolo, pomalu to ani nebylo cejtit, když sem si na to šáhla prstama. Sundali sme to jakmile sem z něj slezla a lehla si pod něj. Fakt zbytečná investice. Nic se nevyrovná lidský kůži.
Začínam být na tom pocitu až závislá. Nevim, jestli je to vyloženě na sexu, nebo jenom na tý blízkosti při sexu. Mohla bych o každý naší souloži napsat báseň, jenže vzhledem k tomu, kolik jich týdně vykonáme, tak bych nemohla dělat nic jinýho. Ale vážně, každá naše soulož mi připadá naprosto dokonalá, vidim v tom něco moc a moc zvláštního, speciálního a vzácnýho. Tohle bude asi tim, že sem zamilovaná, ale je pravda, že sex pro mě byl sacer vždycky, stejně jako věci okolo něj. Láska, vášeň a tak dále. Teď je to jenom umocněný tou sounáležitostí, kterou mezi sebou s drahym máme.

Začíná mě vyjebávat celá tahle situace. Já prostě nikdy nejsem spokojená. Miluju svýho chlapce, obětovala sem se pro něj jako pro nikoho, dělala sem ze sebe šaška, moje ego bylo několikrát potlačeno do pozadí, čert to vem, já ho mám opravdu upřímně ráda, ale ta monotónnost rytmu našeho života mě začíná užírat. Ok, fajn, fajn, všechno je to o sexu, já už prostě nevydržim souložit pořád s jednim a tim samym člověkem.
Bože, tak jo, je začátek února. Známe se tim pádem dva kouzelný roky, z toho sme se tak 3/4 jednoho roku nebavili a teď sme spolu tak nějak od října, nepočítam-li to celý přeháňkový léto předtim. Naposledy sem v sobě měla čůráka někoho jinýho (konkrétně Iblíse) na konci září. To je...šílený. Pro mě. Strašně moc šílený po tom, co sem byla zvyklá je střídat jak kalhotky. Jo, já vlastně kalhotky nenosim. Tak jako ponožky. Ty nosim.
Zabloudila sem teď v tomhle kontextu k tomu, co sem psala v září, jenom abych se ujistila, jestli se to stalo opravdu na konci září a né na začátku října. Skončilo to u toho, že sem si asi tři moje výpovědi přečetla celý a vyplavili se mi zpátky všechny ty emoce, který tam popisuju. Díkybohu za to, kdyby ne, tak si to asi nepamatuju. Minimálně ne tak do detailů, jako že mě Iblís prokousnul lak na nehtu, když sme spolu šoustali ve sklepení hospody, která teď už neexistuje. A patálie s tehdy eště bývalym chlapcem, neskutečný. Neskutečná cesta. Pláču, protože cannot hold all these feels. Řikam si, že mu to někdy musim dát přečíst. Ne celý, panebože! Nepotřebuje vědět, kolikrát sme s Iblísem měnili za noc polohu, eště by chytnul pocit méněcennosti, že on tak dlouho šoustat nevydrží. Jenom nějaký úryvky, takovej cenzurovanej výběr pár situací. Jo, myslim, že by si je měl přečíst aby pochopil, jak sem se cejtila. Myslim, že by to ocenil. Vždyť on je ke mě tak strašně upřímnej, nedavno sme opět narazili na starý dobrý téma: "Co na mě vidíš." Ten kluk se nedokáže smířit s tim, že sem do něj opravdu zamilovaná, furt mi předhazuje, co "holka jako já" vidí na "klukovi jako on" s celym jeho pupkem a tak dále. Protože krásná succuba jako já se přece nemůže zamilovat do něčeho, co moc krásy nepobralo a "mam na někoho o několik levelů vejš a tak dále". S tou jeho otázkou: "Co na mě vidíš, co ti dávam" je to moc těžký. Vyzdvihuje všechny svoje nedostatky, už zmíněnej pupek, sklon příliš chlastat a ne zrovna andělskou tvář a dokonce došlo na to, že "přece ani nemam tak velký péro". Urgh. Vim, řikal mi, že to neni nic existenciálního, že on je úplně, ale úplně šťastnej, jenom tohle sou otázky, který prostě nechápe a pořád se na ně musí sám sebe ptát. Jak ho mam uspokojit odpovědí, když já sama se taky nepřestávam ptát na to samý! Teda, takhle, nemyslim si, že je po fyzický stránce nějak odpudivej, to bych s nim asi nebyla. To, že nezapadá do obecných měřítek krásy dle ideálu, kterej je nám všude předhazovanej, neznamená, že neni hezkej. Zeptal se mě konkrétne, "co se ti na mě líbí, řekni teď cokoliv". Bez váhání sem znímila jeho oči, pohled, kterej má, nos a ústa. Ohledně jeho sebeschazování byl strašně vtipnej moment, kdy zase promlouval o něčem ve smyslu: "Podivej se na sebe a pak se podivej na mě." Ve chvíli, kdy mluvil o sobě, tak s zaseknutim se kouknul na svoje nehty, který sem mu před asi půlhodinou nalakovala růžovym lakem (páč ho měla barmanka a on mě začal přemlouvat, ať mu ty nehty nalakuju, že to chce zkusit). Byl to strašně vtipnej moment a oba sme se začali hrozne smát. Je mi to jedno, řekla sem mu, jestli ho uspokojí výraz: "Jsi tak ošklivej, až jsi hezkej." Začal se smát a políbil mě.
Právě tohle celý mě uvádí do strašných rozpaků. Udělala sem všechno, co sem mohla, abych ho získala zpátky, což se mi povedlo. Napoprvý mě sice zbalil on, ale napodruhý sem to musela zařídit sama. Nedovedu si představit, že bych ho nechala bejt a to ani nechci. Jenom prostě...potřebuju pořád nějakou akci, něco šílenýho, co se kolem mě děje. Nevím. Nenudim se s nim, to ne. Nevadí mi, že nemdáme čtyři hodiny v kuse. Nevadí mi nic, jenom mi asi chybí léto, kdy se chlastalo 24 hodin v kuse a spalo se všude možně venku a všechno mi bylo uplně u prdele a fetovalo se vo sto šest a tak dále. To, že je to teď takový jednotvárný neni jeho vina. To je vina situace, no, zkouškový, no! Chci léto, chci chlastat 24 hodin v kuse a fetovat, co se do mě vejde. Pořád sem ale u toho, že by to chtělo postupem času někoho jinýho v kundě. Snad se někdy odvážim k tomu se o tom se svym drahym pobavit a snad si to nevezme špatně. Jako volnej vztah fajn, ale mam pocit, že z jeho strany nebude zájem šukat jiný holky.

Byli sme na koncertě, potkali sme tam Iblíse. Hned jak mě uviděl, přisunul se ke mě (seděla sem na takových dlouhých lavičkách) a objal mě se strašnym nadšenim. Bylo to zvláštní když naproti mě u stolu sedel muj drahej, ale na druhou stranu, Iblís po chvilce ticha (a poté, co hodil divnej pohled na mýho drahýho) si tak zase odsednul, ale muj drahej mu řekl něco jako: "Co děláš, pojď pokecat, ne?" Hezký vstícný gesto, asi aby se Iblís necejtil tak trapně. Tak sme se chvíli bavili, ale byo to zvláštní. Jenom takový ty základní věci, jak se máš, co děláš a tak dále.
Po zbytek koncertu sem si nemohla pomoc, oči mi pořád sklouzávaly na Iblíse. Několikrát, třeba, když mě muj drahej objímal, tak sem Iblíse prostě musela pozorovat přes jeho rameno. Musela. Je strašně hezkej. Strašně moc. Bylo to celý zvláštní, potom, co Iblís přišel. I když sem ho zrovna neviděla, cejtila sem na sobě jeho oči, resp. na sobě a na mym drahym, vzhledem k tomu, že sme celou dobu byli blízko u sebe. Jednou sem se otočila, to sme byli s drahym pod podiem. Otočila sem se na půl vteřiny a zrovna na místo, kde Iblís seděl u stolu a kouřil. Podívali sme se navzájem na tak dvě vteřiny přímo do očí, rychle sem se otočila zpátky. Iblís má ten nejpronikavější pohled na světě. Bylo to uplně jasný, čišelo z něj: "Aha, tak přece jenom už ste zas spolu," ale ne ve zlym tónu, jenom v překvapenym. Ten večer mi doslova nedal spát, zdálo se mi o něm. Už nevim přesně moc co, ale pak se mi zdálo i o bejvalym šoustkamarádovi. Vzbudila sem se, tlačil mi do boků stoják mýho drahýho, byla tma. Už mi z toho hrabe, chybí mi takový to, kdy celej večer nevim, jak to dopadne. Kdy celej večer pozoruju objekt svýho zájmu, nebo se případně pozorujeme navzájem a nevim, co z toho bude. Takový ty krátký rozhovory s nim, nebo když mi jen tak přinesl pivo, nabídnul cigáro a tak! Kdy nevim, jestli si mě Iblís odvede domu, nebo ne (okey, pozdějc už to samý platilo o mym drahym). Ale je fakt, že sem včera přemejšlela primárně o Iblísovi.
I přesto...po probuzení a potom, co se mýmu drahýmu se svojí erekcí podařilo prorazit do mojí kundy, sem na Iblíse myslet přestala. Stejně tak, když sme dopoledne mrdali na gauči. Bylo to skvělý. Miluju, když to vypadá, že už nic nebude. Já ležim na gauči, nahá přikrytá peřinou a tak odpočívám, muj drahej už je umytej a oblečenej, z ničeho nic mě ale začne líbat, až po chvilce mi vede ruku do svýho rozkroku, kde na mě překvapivě čeká jeho tvrdej čůrák a...a potom, co se třikrát vystříká je tak zpocenej, že se může jít umejt znova. Jenže to nestíhal, páč musel do práce. Lol.

Desátý den nepití alkoholu. Takže takhle:
  • Pokud člověk nesedí v pár podnicích, kde nejsou předražený teplný nápoje a čaj se dá sehnat za 35 ká čé, tak je to ideální. Přesto nechápu, jak můžou pytlíkový čaje stát 35 káčé, ale furt je to lepší, než třeba v jedné známé hospodě na Malostranském náměstí, kde mají sice levné pivo, ale ostatní...káva za 55? Díky, fakt ne. A kohoutková voda třicet, mam pocit. Drahej si tam dal jedno a přesunuli sme se do přátelštějšího podniku, kde sem si pila svůj čajík za 35.
  • A teď studený nealko, takže limonády, coly, sračky a tak dále. Hrůza. Děs a hrůza. Pokud člověk nesedí v jednom svéráznym podniku v Dejvicích, nebo v libovolný čtyřce v Nuslích, tak je nealko často i o pět korun dražší, než pivo (jo a v jedný tý čtyřce mi dali rozlejvanou colu za třicet...TROJKU COLY, fakt zlodějina). Liší se to podnik od podniku, ale tam, kde nemaj točenou malinovku, nebo jiný limonády, tak je to fakt strašný ty ceny. Čtyřicet korun za hnusnou sladkou sračku v plechu. Trojka, né půlitr. Hnus. Nesnášim sladký sračky, tohle byla myslim Fanta. Taková ta pravá "značková". Tfuj.
  • Striktní omezování se: "Teď dva tejdny nekomromisně nepiju, takže si musim dát drahou sladkou sračku místo toho, abych si dala levnější pivo" nemá cenu. Už to takhle neudělam. Je to hloupý. Sou večery, kdy mam chuť na malinovku, tak si jí mezi pár pivama dam. Nebo budu pít jenom malinovku, když na ní budu mít chuť. Ale striktně nepít alkohol a že přes to "nejede vlak" je pro mě fakt píčovina.
Ale jinak mi střízlivost nedělá problém. Dobře, dneska je fajn koncert, na kterej sem se strašně dlouho těšila a na týhle akci budu poprvý za tři roky střízlivá, ale nějak mě to nesere. Připravim se, vezmu si vlastní pití s sebou, ať si na baru zas nejsem nucená dát nějakou drahou přeslazenou sračku, dam si brko (mam skvělý hulení od kamarádky) a bude mi dobře. Jenom musim pohlídat, ať se mnou nehulí muj drahej. Nevi, co se děje, ale z tohohle modelu, kterej teď mam, se muj drahej už dvakrát příšerně sundal, sám řikal, že je to fakt síla. Zatimco...já pokaždý uplně v pohodě, dokonce si troufam říct, že sem ani neměla zhulenej pocit. Zvláštní.
Čekala sem ale něco jinýho. Čekala sem, že mi alkohol bude chybět. Že budu mít něco jako "absťák", samozřejmě ne v takový síle, jako to zní, když se slovo "absťák" řekne, ale něco podobnýho. Alkohol mi nechybí, vadí mi, že nemam pivo, protože za nealko víc utratim, to je všechno. Nejsem alkáč, což je dobrá zpráva. Alespoňne tak uplně.

Nemůžu se dočkat dvou věcí: až budu mít hotový všechny zkoušky (zbejvaj dvě) a až si dáme s drahym tripa. Nadržená a mimo, jo...nic se nezměnilo.


Tyvole, v Újezdě sem nebyla od léta.
Ámen
Rokenrol vám všem

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikola Nikola | Web | 11. února 2017 v 10:09 | Reagovat

Šprcky jsou opravdu opruz, v tom plně souhlasím. A opravdu páchnou a můžou mít jakoukoliv blbou příchuť. A je úplně šílený, když chce člověk něco dobrýho udělat pro svoje zdraví, tak ho to stojí víc, než když chlastá. Pivo je levnější než nealko, ať jdou do p.....!

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 12. února 2017 v 20:55 | Reagovat

Největší genius loci v Praze bývával u Vystřelenýho oka. Kde že ty doby jsou.

3 stuprum stuprum | Web | 12. února 2017 v 22:32 | Reagovat

Pitím tvrdé vody z restaurantů nic dobrého pro své zdraví neděláš, to už i dvě piva na otočku jsou zdravější. Jak kdyby na tom záleželo, i tak to máš za pár.

4 Paralela Paralela | E-mail | 15. února 2017 v 21:20 | Reagovat

Drsná reportáž o tom, jak nezbývá nic jinýho, než pít. Zkouškový končí, tak doufám, že ti to dopadlo. Chvílema už od minule mám pocit, že drahej není poslední. A to ani ne toli z tvých slov, jako z toho, jak si je překládám s ohledem na vlastní zkušenosti se sebou. Ale snad ne, snad jsou to jen představy. A hej, superkrásný lidi nikdy nejsou výhra. Nejspíš jsou zahleděný hlavně sami do sebe.

5 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 16. února 2017 v 0:35 | Reagovat

[1]: Jo, smrdí jak obchod s nekvalitníma botama.

[2]: Bývával, chápu. Ale je to tam stále jednou za čas milé. Jednou za čas...

[3]: Stejně většinou piju čaje, ale myslim, že voda z kohoutků otrávená není. Minimálně, když se nechá chvílí stát na vzduchu, tak z ní vyprchá ta trocha chlóru a chutná uplně normálně. Kdo ví, co má kdo za pár...

[4]: Zejtra poslední zkouška, pokud mi vyjde, tak jsem nabrala kreditů tak normálně, slušně. Takže dobrý.
Je poslední, poslední, do koho bych tipovala, že se někdy zamiluju. Ale už ty moje city trvaj dva roky, takže potěš koště. Pokud spolu budeme dokud nás smrt nerozdělí, tak to bude minimálně prdel, dobrá historka a pár teistů se s tim může začít odvolávat na to, že "cesty člověka jsou bohy narýsovány už před jeho narozením, ale určitými kulty a rituály může člověk vůli bohů měnit". Stejně člověk nestráví život jenom s jednim člověkem, protože nežijeme v izolaci, takže bych proti tomu ani nebojovala. A tu polygamii si prosadim, nebo mi praskne cévka.
Superkrásný lidi takový jsou, já jsem toho exemplární příklad. Ale onen konkrétní člověk o kterým mluvím neni "superkrásnej" univerzálnim způsobem, co si každej představí. Hlavně ho to vůbec nezajímá (vlastní zevnějšek). Rozhodně si neuvědomuje, že vypadá, jako by ho vytesali andělé.

6 smartly smartly | Web | 18. února 2017 v 21:01 | Reagovat

Tak ja som si iba pomerne nedávno uvedomil, že niečo ako energetika života vôbec existuje. Zistil som, že netto som poriadne bohatá krvná banka, a s nepopierateľnou dávkou mladíckeho zápalu som zoškrtal zoznam všetkých netto upíriek z mojej blízkosti. Teraz už ma nikto nesosá! Zostal som sám :-D
Ja ako ťažký oportunista to samozrejme beriem ako príležitosť spoznať nových. Blbé je, že v mojej prítomnosti sa aj krvné banky menia v upírky. Something wrong with me. Asi sa budem musieť niečo priučiť. Tento čerstvý objav (tvoj blog) vyzerá ako dobrý začiatok °8°

7 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 19. února 2017 v 13:34 | Reagovat

[6]: Žádnej z těch výmyslů neexistuje. Všichni jsme vězni vesmírného nihilismu.

8 Kit Kit | Web | 19. února 2017 v 18:02 | Reagovat

Hezky. Jo, šprcky jsou na hovno, my je používáme jenom když mám krámy. Whatever, same problém here, taky jsem byla zvyklá mrdat s kdekym a od nějakýho prosince nespim s nikym jinym, než s mym mužem, což je dost.. náročný. Ale whatever. Respekt za střízlivej únor, my držíme zlitej únor (klasicky). A bohužel vim, že alkáč jsem, pár i fyzickejch absťáků už jsem měla. Tak congratz, že jsi na tom líp.

9 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 20. února 2017 v 12:56 | Reagovat

[8]: Krásně. To mě nikdy nenapadlo, používat šprcky při krámech, docela zajímavej nápad. Ale mam pocit, že mýmu chlapci je to šumák, navíc šprcky = utracený prachy navíc.
Zvyk je železná košile. Jsem přesvědčená, že jednoho krásného dne si budu jistá tim, že je pravej čas se s chlapcem začít bavit o poněkud volnějšim vztahu.
Možná je to blbost, na základě dvou tejdnů bez chlastu si nemůžu definovat diagnózu. Kdybych držela opravdu celej únor, tak by třeba všechno bylo jinak. Kdo ví, nemůžu soudit, když jsem to nezkusila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama