Ptáci zpívají

24. března 2017 v 16:10 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Mám přes sebou poslední měsíc svého devatenáctého roku.

Čeká mě jenom to nejlepší, šukání, láska, chlastání a psaní různých sraček. Takže...takovej muj obvyklej život. Jenom teda držim půst. Nedělá mi to žádnej problém, udělala sem to z hecu, podobně jako moje dva tejdny suchýho února. Nějak sem přemejšlela nad křesťanstvím a tak sem si řekla...hmmm, co to zkusit? Stejně nebudu muset projevovat moc snahy a ani mě to neomezí, protože nejsem žádnej jedlík. Takže nejim maso, včetně ryb samozřejmě. Snažim se podle klasickýho půstu, takže omezení i živočišných věcí, ale uplně to nejde, resp. jo, takový to malý mlíko si do černýho čaje dam. Ale třeba žádný ledový kávičky, který sem si oblíbila nosit na přednášky. Neni to to samý omezení, co mě sralo, když sem si řekla, že nebudu pít a že je píčovina dávat si omezení. Tohle pro mě totiž vlastně žádný extrémní omezení neznamená, takže tak.


Nedavno sem si asi po roce nalakovala nehty růžovym lakem. Je divný se nad tim podivovat, ale mě to ani tak divný nepřijde, protože sem se růžovýmu laku většinou vyhejbala. Asi z toho důvodu, že se mi nelíbí ten odstín barvy, kterej mam. Nevim. Jen taková raritka...


Náhodně sem narazila na starej článek. Fakt náhodou, nechtěla sem si ho číst. Jenže mi přišel nějakej email s tim, že mam někde komentář, což byl samozřejmě spamovitej komentář, tak sem ho chtěla smazat, ale jakmile sem si otevřela tn říjen 2015, kde u jednoho článku byl, narazila sem na to, kde popisuju, jak sem se zamilovala do Iblíse. Urgh. Přesně vim, co sem měla na sobě, jak sem byla učesaná. A jak vypadal on. Hm, vzpomínky. Živý vzpomínky, dokud sem já naživu.


Přijde mi fascinující, když vedle sebe sedíme na přednáškách s Dionýsem a děláme takový ty malý srandičky z věcí, který na přednášce zaznívaj. Připadam si jako na hodině angličtiny na střední, kde sme s jednou z mých felaček dělali podobný věci. Měly připomínky k výkladu, vykládaly někteý věci interníma džoukama mezi náma a tak dále. Ale teda, to sou konkrétní vzpomínky, kdy sme si dělaly prdel obecně, páč sme se na těcho hodinách vždycky my dvě nudily, naše angličtina byla dobrá a věci, co se řešili na hodinách byly pod naší úroveň. Je to teda trochu jiný, ale jde o ten podobnej pocit. Teda s tim, že felačku nahradil chlapec. Nic se v podstatě nezměnilo. Stejně tak, jako se v podstatě nic nezměnilo s přechodem ze základky na střední, nepočítam-li další znalosti.

Muj spolužák/kamarád ze střední slaví narozeniny.. Sice se mi to kryje s jednou akcí, na kterou hodlam jít (protože se pravidelně každý rok těším) ale na pivo se tam stavim, dlouho sem ty lidi neviděla a o přátelství se musí pečovat. Sem si vědoma faktu, že tam bude muj bejvalej šoutkamarád a sama nevim, jak moc se toho bojim, ne, to je špatný slovo. Jak moc sem s tim smířená. Když někde sedim a muj bejvalej šoustkamarád přijde do toho samýho podniku…nedá se s tim nic dělat, nemohla sem to předpovídat. Ale takhle tu událost očekávam, není to spontánní záležitost, která se prostě děje. Moc nevim, co s tim. Je mi z toho divně, budeme na sebe koukat, budeme spolu mluvit, dělat džouky, jako by se nic nedělo. Haha. Jako sme se chovali vždycky a sere mě to čim dál tim víc, čim víc málo a náhodně ho vídam. Chybí mi bohužel nejvíc ze všech lidí ze střední, společně s nim mi samozřejmě chybí celá parta, ale on jakožto jedinec nejvíc. Užírá mě to, už sem si před sebou samozřejmě vyjasnila, že moje love/hate vztah k němu je pořád přítomnej a že k němu pořád cejtim milión různých věcí. A že je náš vzájemnej vztah pořád kurva nekonečně nevyřešenej! A že mi chybí všechny aspekty vzájemnýho vztahu, kterej sme spolu kdy měli! Já vim, cejtim se stašně dobře, že si můžu říct: "Jo, to je taky jeden z mých úlovků", ale…to je mi strašně málo. Jinejma slovama…já bych s nim tak šukala! Tak strašně moc! Několikrát se mi o něm zdálo, když sem spala s Dionýsem (jako, vedle něj myšleno). Často na něj myslim, vkrádá se mi do myšlenek zničehonic!
Urgh. Vojet ho. Zase se s nim vyspat. Někde. Kdekoliv. Mít s nim sex. Prosím. Uchovat vstřícnej vztah s nim. Musí to přece jít, musí to fungovat. Mam v píči tu jeho malou ošklivou děvku, o tý to není a hlavně jí do toho nic neni. Je to o něm. Mam toho kluka strašně ráda a nechci nevyřešenost tohohle vztahu přenášet na "karmickou rovinu". I tak mam pocit, že v tomhle případě bude karma zamotanější než moje nerozčesaný vlasy, jinak si nedovedu vysvětlit jeho věčnej návrat. Jinak, než pomocí tohohle jazyku si to nedovedu vysvětlit. Cejtim už pomalu divnovztah na rodinný úrovni. Přátelství stylu bratr a sestra, prostě sourozenci, s divnym incestnim aspektem. Nechci ho dosadit na Dionýsovo místo. Chci ho zpátky jako kamaráda, jako feláka, jako "bráchu" ve slangu bro, se kterym se můžu bavit o čem chci a on se mnou taky. A protože ho mám moc ráda a moc mě přitahuje, tak s nim chci spát, co je na tom špatnýho. Nic. Je mi u píči, že má holku, nežárlim na ní, protože je hnusná a protože je hloupá, není to moje "konkurence". Tyvole, kdybych obnovila náš "bro" vztah, tak mu dohodim hodnotnější a předevšim krásnější holky, se kterýma si může chodit! Chci zpátky článek, kterej mi byl odebrán. Chci zpátky, co už sem jednou měla. Chcí zpátky svýho bejvalýho šoustkamaráda už moc dlouho a trápí mě to!

O Iblísovi se mi taky několikrát zdálo, ale necejtim to tak divně silně. Silně sice jo, ale…ne tak "urgentně" silně, jako u bejvalýho šoustkamaráda. S Iblísem bych taky spala, jo. Pořád a často a pořád a všude možně a koukala se přitom do jeho modrých vyšinutých očí a… A tak.


Muj drahej Dionýsos mi řekl, že by mě nikdy nepodvedl a že ani nemá důvod. Mlčela sem a kejvala. Kdybych měla někdy přímou možnost se vyspat s bejvalym šoustkamarádem, tak neodmítnu, to samý s Iblísem. Nevim, jak bych reagovala, kdyby se jednalo o jiný chlapce, než o tyhle dva. Nevim, jak bych reagovala, kdybych něco takovýho udělala. Jestli bych mu dokázala říct, že sem ho podvedla, nebo jestli bych to nedokázala a radši to řešila jinak.
Modrej měl/ má holku, podvedla ho za celou dobu, co s ní je (od léta) sedmkrát. Takový kurvě bych nejradši vyškubala vlasy, že je k mýmu kamarádovi tak hnusná a ten blb už jí asi třikrát opustil a pokaždý se k ní vrátil s tim, že jí miluje. Píča. Ať mi neleze na oči. Tohle je hnus, podvádět je hnus. Takový lidi si zaslouží do držky za svoje nečestný chování. Na takový lidi se má koukat skrze prsty.
Sviňárnu a hlavně tak často dělat sviňárnu jako je tohle, to bych nedokázala. Nikdy bych nechtěla bejt jako tahle děvka a nikdy nebudu. Proto nevim, jak bych se chovala, kdybych svýho milovanýho Dionýsa podvedla. Protože zas tak pevnou vůli, abych ho dokázala za jakýkoliv situace nepodvést, nemam. Ale nikdy bych nechtěla, aby na mě pak někdo koukal jako na podobnou svini, kterou já vidim v tý kurvě, se který chodí/chodil (nevim) Modrej. Měla bych co nejdřív odhalit Dionýsovi i tuhle svojí stranu, aby se pak necejtil podvedenej a zklamanej. Otázkou taky je, jak bych se zachovala, kdyby mi řekl, že by něco takovýho nedal a že u něj žádná "povolená nevěra" neexistuje. Měla bych pár možností, za prvý si nemyslim, že by časem nešel ukecat, protože mě má rád a už mi jednou řekl, že by mu nevadilo, kdybych spala s holkama. Za druhý bych ho samozřejmě mohla nechat jít, ale...ale to se mi nechce, protože ho taky mam ráda. A předevšim mě stálo příliš velký úsilí mu dokázat, že sem ho nepřestala mít ráda. Navíc sem v tomhle optimista, když člověk umí dobře komunikovat, jde všechno.
Teď už jenom zbejvá sebrat k tomu odvahu, něco takovýho začít řešit. Aby potom někdy nebylo příliš pozdě.

Šli sme na akci, takovej začátek velký akce. Byl tam Iblís. Nechápala sem, co tam dělá, měla sem za to, že na akcích podobnýho typu už ho neuvidim. Taky sem ho málem neuviděla. Nepoznala sem ho. Málem. Vypadá...naprosto fantasticky. Měl jinak udělaný vlasy, jinak upravený vousy a sako. Dost mi vyrazil dech, nemohla sem z něj spustit oči, jak byl najednou jinej. Bylo to strašně divný, vzhledem k tomu, že sem tam byla s mym Dionýsem. Snažila sem se po něm moc nepokukovat ale...aaarrgghh! Nešlo to uplně ideálně. Pozdravili sme se poprvý na dálku, jen tak pomocí pozvednutí piva a gesta. Opět nastal jeden divnej okamžik, kdy se naše zraky střetnuly. Koukla sem se na něj přes rameno mýho drahýho zrovna ve chvíli, kdy se musel i on koukat na mě. Cíleně. Jinak by se na mě tak nekoukal. Fascinuje mě, že ani neucukne pohledem. No, já to taky nedokážu. Ucuknout. V jednu chvíli, když šel muj drahej na cígo, nebo na záchod, si ke mě stoupnul. Když hrála kapela. Ťuknul si se mnou a jakmile zjistil, že už nemam pivo, nabídnul, že mi pro něj skočí. Odmítla sem s tim, že se nesmim opít, protože zejtra škola. Ani sem na pivo neměla chuť, navíc by bylo třeba pěkně divný, kdyby muj drahej přišel zrovna v momentě, kdy mi Iblís pivo předává, nebo tak. Zeptala sem se Iblíse, co se mu stalo. Odpověděl, jak to myslim a během toho krátkýho ticha na mě koukal pohledem, pod kterym taju. Odpověděla sem mu, že vypadá strašně upraveně a tak. Prej jel přímo z práce, tak sem se ho zeptala, kde dělá. Už si nepamatuju, co mi řekl, ale pravděpobodně vyžadujou reprezentativní vzhled. Nemohla sem to vydržet a řekla mu, že mu to strašně sluší. Zeptal se mě, jak pokračuju já. Použil přesně tuhle formulaci: "Jak pokračuješ ty." To zní divně, zní to jako kdyby to bylo: "Jak pokračuješ od tý doby, co se nevídáme, od doby našeho odloučení." Řekla sem mu o zatím úspěšném studiu, o tom, že to neni uplně snadný a podobný věci. Následovala divná chvíle ticha (pěkně dlouhá chvíle, dle mýho) během který sme vedle sebe jenom stáli. Chtěla sem, aby už přišel Dionýsos, chtěla sem se Iblíse "zbavit", znervózňovalo mě, když vedle mě byl tak blízko. Trochu sem se bála. Sebe i jeho. Eště jednou ke mě promluvil, když dopil svoje pivo: "Fakt nechceš pivo?" Odpověděla sem mu podobně, jako předtim, že zatim nemam chuť. Pak si šel pro nový, zanedlouho se ke mě přisral kamarád a pak přišel i Dionýsos. Koncert skončil a my šli eště ve třech do hospody. U východu sme měli stejnou cestu s Iblísem, myslela sem, že třeba pujde s náma, ale šel do parku, asi chcát, takže sme mu mezi tim stihli "utéct". Měla sem divnou náladu, jo. Od tý doby, co sem spatřila Iblíse, v průběhu večera už to bylo lepší, hlavně, když pak zmizel. Jeli sme pak s Dionýsem domu a ráno se pomilovali. Docela dlouho, sem ráda, že už mu nedělá problém udržet erekci delší dobu. Konečně si zvyknul, heh. Vystříkal se dokonce dvakrát, jednou hned ráno potom, co sme začali mrdat hned po probuzení na moje prsa a břicho a podruhý sem mu vykouřila, když sem se vrátila ze sprchy a on mi začal stanovat silonky, který sem si už oblíkla. Nenecham ho přece celej den nedodělanýho. Už sem si na Iblíse ani nevzpomněla, až pak pozdějc toho dne.
To se ale taky stala strašně divná věc. Seděli sme s Dionýsem na jedný přednášce a já sem si z nějakýho důvodu automaticky otevřela úvodní stránku blogu, abys se koukla na sračky tam (podobně, jako to třeba dělam, když otevřu seznam). Dionýsos okamžitě: "Ty máš blog?" Já automaticky: "Ne, jenom tam sou někdy větši magoři, ze kterých si můžeš dělat prdel, než na facebooku". Jenže Dionýsos viděl předvyplněný údaje (díky, kurvo Chrome). Okamžitě se začal vyptávat, když sem začala mlčet. O čem tam píšu a tak. Narovinu sem mu to řekla, že by to neměl vědět. Vyptával se dál a já mu pořád odpovídala jenom tak, ať se o to nezajímá. Začala přednáška. Viděla sem, jak se snaží si to na mobilu dohledat pomocí mýho jména a tak. Sralo mě to, sice sem věděla, že nemá šanci, ale přišlo mi to jako fakt divný chování. Po přednášce v tom pokračoval, až sem mu řekla, že sou to jenom takový moje nápady a myšlenky. Pořád se vyptával, tak sem mu řekla, ať toho nechá, že by ho to mohlo ranit, protože tam sou i věci o něm. Vyptával se, jak to myslim, co tam je a tak dále, doplňoval to klasickýma frázema o tom, že se mi nebude smát a tak dále. Opakovala sem mu, že to neni o smaní se, ale o tom, že by ho některý věci mohli zranit. Začala další přednáška. Seděli sme vedle sebe a najednou, když sem mu chtěla položit ruku na stehno, tak mi začal ucukávat. Nechápala sem. Ucukával se pořád, napadlo mě, že je asi nasranej, jenom sem nerozuměla...proč kurva takhle? A proč je nasranej? Začalo mi z toho bejt strašně ouzko a smutně. Takhle mi bylo celou přednášku, sice se mnou komunikoval jinak, ale vadilo mi, že uhejbá před mojí rukou. Nechápala sem to tolik, až sem se málem rozbrečela. Po přednášce sem se ho ptala, co mu je. Tvářil se na mě strašně zle celou cestu ven, až venku mi začal povídat něco o tom, že vlastně neví, co o něm píšu a kde o něm co píšu a že nechápe, proč si to jiný lidi můžou přečíst, ale on ne. Nechápala sem a nějak mu řekla, že stejně tak, jako je to o něm, nebo o mě, nebo o čemkoliv, tak by to mohlo být o něčem úplně jinym, o někom úplně jinym a že to fakt neni o něm, ani o mě. Začal na mě, proč sem mu to neřekla hned, že se nejedná o nic konkrétního. Odpověděla sem mu, že opravdu nerozumim tomu, co si představoval a myslel a že nechápu jeho uvažování. Šel si vybrat prachy, pak mi řekl, že ale opravdu nemůže vědět věci, který mu neřeknu. Pak sem se rozbrečela, protože mě to přišlo celý strašně hloupý, páč jde o hovno. Začal se mi hned omlouvat (?) a uklidňovat mě. Šli sme si sednout na pivo, já si teda pivo nedala, jenom kávu a tam se mi dál omlouval. Byla to strašně divná situace, v podstatě nejde vůbec o nic, ale on je strašně zvědavej a já to vim. Jenom ho opravdu nechci vystavovat tý bolestný skutečnosti mýho přemejšlení. Taky nemusí vědět, jak a kolikrát sem kdy byla rozmrdaná různýma lidma a všechny detaily okolo toho. Neni to o nějakym "tajemství". Nemyslim si, že je typ člověka, kterýmu by nevadilo tohle vědět plus dosadit si za to teda ty postavy, který zná stejně tak, jako já. To myslim bude nejcitlivější věc. Nemusí vědět, kdy a kde a kolikrát a kdy naposledy sem mrdala s Iblísem, kolikrát se udělal a podobně. Teda...kdyby to chtěl vědět a vědomě se zeptal, tak asi nemam problém. Ale šokový překvápka nemá nikdo rád.
Stejně si od toho dne pohrávam s myšlenkou mu minimálně ukázat věci, který by měl vidět a který mu sou adresovaný. Možná někdy, až nastane čas. Strávili sme spolu pouzdějc hezkej večer. Začala velká akce, takže to bylo fajn. Vyprávěla sem mu o svých snech o místech v Praze, který neexistujou, když se živil hamburgrem v jedný hospodě. Jela sem ale domu a dneska šla zodpovědně do školy. Wow. Ale teď už mě čeká popadnout batoh a vypadnou do víru velký akce. Rozhodla sem se, že na kamarádovu oslavu mezitim skočim, alespoň fakt na to pivo, snad bejvalýho šoustkamaráda přežiju bez újmy. Pak větší párty. Olé!


Už se valím! I was born in a crossfire huricane!
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 27. března 2017 v 13:56 | Reagovat

Podvést není o vůli. Spíš o vztahu, jaký máš k lidem. :)

2 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 27. března 2017 v 16:20 | Reagovat

[1]: Já k nim mám dobrý vztah, mám ráda všechny.

3 stuprum stuprum | Web | 29. března 2017 v 14:13 | Reagovat

[2]: V tom případě pro tebe nevěra není. :)

4 Scar. Scar. | Web | 29. března 2017 v 21:34 | Reagovat

Neděláš nic špatného. Teda, podle mě.. jelikož jsem ve stejné situaci. Teď po rozchodu se snažím udržet si aspoň ten sex s mým ex. Abych byla upřímná, bylo to jediné, co mě s ním dělalo šťastným.
Takže hlavně dělej to, co tě dělá šťastnou, ale zároveň miluj ostatní, oni tě pak milovat budou také a to je pocit k nezaplacení.

5 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 30. března 2017 v 17:08 | Reagovat

[4]: Já vím, že nedělám. Zatím. Zatím nikomu ublíženo není. Já teda vůbec nejsem ve stejný situaci, jako jsi ty. Já bych si totiž chtěla udržet sex s jedním a druhým chlapcem, kteří z mého života zmizeli. Jenže se tak stalo protože mám jiného chlapce. Tak trochu oficiálně. Což je prostě...aaarrrggghhh, copak nemůžeme každej mrdat s každym a pak z toho být zdegenerovaný (heil Samotáři the movie)?

6 Lucka Lucka | E-mail | Web | 30. března 2017 v 18:12 | Reagovat

Nedivím se ti, že jsi mu nechtěla blog ukázat. Když sem člověk s jistou anonymitou vypisuje svoje myšlenky, mohlo by to naše blízké kolikrát neúmyslně ranit. On na to za chvíli zapomene a už se po tom pídit nebude. :-) A ten pocit k tomu bývalému? Není to trošku žárlivost, že je teď s jinou? :-)

7 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 30. března 2017 v 23:29 | Reagovat

[6]: Já se taky nedivím, hlavně nepotřebuju, aby byl smutnej a aby si cokoliv špatně vyložil.
Žárlivostí netrpím, protože mám až moc velké ego. To nemůže zranit ta konkrétní malá děvka, o který je řeč, možná někdo jinej, třeba podobně hezkej a s podobnou inteligencí, jako já, by mohl, ale ona konkrétně fakt ne. Kde nic neni, tam ani smrt nebere. Moje ego je raněno jen původní ránou od mého bývalého šoustkamaráda, toť vše. Jenže to není jen o něm, o něj mi jde možná ještě trochu méně, než o druhého chlapce, na kterého nezapomenu, haha. Chci si jenom zase užít a mít zpátky svýho feláka, kterýho sem kdysi měla, ale ten druhej...toho jsem nikdy "neměla", ani jako feláka. Proto mě láká a je pro mne ještě větší výzvou si ho k sobě přitáhnout. Je totiž horší osobnost, než jsem já a to je co říct.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama