Úvaha nad sladkokyselym životem, spermatem a píčou

7. března 2017 v 23:53 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Bude jaro, mrtky...

Sex po pěti dnech krámů má vždycky svý kouzlo. Sice sme si nedavno s drahym řekli, že budeme šoustat i když budu mít krámy (pokud teda zrovna nebudu umírat v agónii kvůli křečím v břiše), ale tenhle měsíc sme to ani nemuseli řešit. V pátek sem si na noc eště vzala pro sichra tampon a ráno druhýho dne sem zjistila, že už ho neni třeba. Seděli sme na gauči a dokoukávali film, stále eště nahý (spíme nahý). Když film skončil, chytla sem jednoduše svýho drahýho za čůráka, eště měkkýho. Btw znam jenom málo hebčejších věcí, než je jeho čůrák. Je to super věc. Penis je super věc. Drahej zaměřil pozornost na mě a brzo si taky všimnul toho, že už tak nějak nemam tampon. Začal mě prstit a po těch pěti dnech sem si připadala fakt jak v nebi. Všimla sem si, jak při tom několikrát zabloudil zrakem do svýho rozkroku aby se ujistil, že už mu stojí úplně a když se tak stalo, vyndal ze mě prsty, posadil se rovně a přikázal mi, ať si na něj sednu. He hehe, po ničem jinym sem ani netoužila. Slastý, po mučivých pěti dnech opět zažít, jak si pomalu nasedam na jeho tvrdýho čůráka. Nejdřív jen tak zlehka, abych ho podráždila a sebe taky, až potom úplně.

To o hebkosti čůráků...to samozřejmě neni zamilovanej výžblebt, to bude platit o většině čůrácích. Měkkej čůrák je tak heboučkej ❤ Je to podobně uspokojující pocit, jako když člověk sahá na cokoliv jinýho hebkýho. Je to prostě typ předmětu, kterej si chci pohladit předtim, než usnu. Je to super.

Poslední dobou na mě padá pod vlivem vší (ne)vážnosti mýho života, rybářská síť úvah nad vlastní existencí intenzivnějc, než jindy. Tim, že nemusim vyspávat tolik kocovin (piju jenom tak, abych nebyla vožralejší, než muj drahej takže...pořád celkem dost, ale když to porovnam s tim, co sem vyváděla o prázdninách...) mam čas na tyhle úvahy. Stávam se opět filosofem, ne, že bych snad předtim filosofem nebyla, ale to byl jinej filosof. Okey, krom toho chlastu na tom má zásluhu asi taky i to, že už sem do sebe pěkně dlouhou dobu nenacpala nějakou ehm...jinou substanci. Poslední jiný substance, co si pamatuju, byly houby kdysi v prosinci s drahym a pak jedna čára zadarmo na jedný párty na začátku ledna v backstage na koncertě, co pořádal kamarád. Ta čára samozřejmě byla tajná, muj drahej byl venku na lahváči a je to tak i dobře, asi by byl smutnej, kdyby mě viděl s bankovkou v nose. Taky sem si řekla jenom o tolik, aby mě to spíš nakoplo, jako kafe, než aby mě to zfetovalo. No a právě proto, že sem naposledy měla něco na začátku ledna (a to eště jenom tak sporadicky), cejtim se strašně čistá. Jako fakt real "čistá." Nevim, jestli je to dobře, nebo špatně, opět se dosávam k tomu, že mi prostě jenom po zimě chybí léto a všechny ty šílenosti, co s sebou léto přineslo. Teď sem jenom zodpovědnější student, oproti tomu, jaký hovno sem dělala na střední, tak teprve teď mam pocit, že opravdu studuju, ale hlavně je to asi i tim, že mě to baví. Překvapivě. Jo, některý vypracování shrnutí a spousta četby obča hodnotim jako "radši bych chlastala/mrdala", ale jde o hovno. Krom toho, že teda čtu tak o 1000% víc, než sem četla, tak se nic nezměnilo.
Nikdy se nezměnilo nic, jenom moje vlasy občas mění odstín barvy. Od dob, kdy sem se stala tím, kým sem, se nic nezměnilo, takže dejme tomu od těch čtrnácti/patnácti možná eště dřív. Prostě od doby, kdy sem si začala uvědomovat sama sebe. Jo, eště sem samozřejmě shodila během tlustých začátků puberty pár kilo. Ale jinak...sem furt stejná. Furt. Stejná mentalita, stejná logika uvažování, stejný (ale obohacený) názory. Tyhle úvahy mě i přirozeně přiváděj k otázce, jestli se vůbec někdy změnim. Jestli sama na sobě pocítim změnu. Těžko soudit. Zatim bych s ohledem na pozorování, který sem na sobě provedla, usoudila, že třeba ani ne. A když jo, tak ne nijak markantně. Mam pocit, že se obecně neměnim, jenom obohacuju, že si k sobě prostě přitahuju víc věcí, ale základ zůstává stejnej. Nazývejme to "zaostřením".

Řiká mi to i drahej, že sem pořád stejná. On se za ty dva roky co ho znam změnil, k lepšímu samozřejmě. Chová se víc zodpovědně a víc mu dochází určitý věci, přesto je to pořád ten vožralej magor, do kterýho sem se zamilovala. Sám řiká, že když sme se eště neznali, tak byl hroznej mizantrop a svině. Docela hustý, ale věřim mu to, dovedu si představit, že se takhle choval.

Jo a moje potkanice je stále eště super, živá a zdravá. Je sice už stará pani, ale je čilá, běhá a je silná. Udrží se na mřížích, jako když byla malá. Vůbec na mě nepůsobí, jako stará babička. To je dobře, alespoň je vidět, že je o ní dobře postaráno a že předčasný úmrtí mý druhý potkanice bylo z důvodu toho, že ta chudinka byla fakt celej život nemocná. Chtěla bych potom další potkany, sou to super zvířata. Jenže na ně má moje matka docela silnou alergii, takže řiká, že by další zdroj alergenů fakt nesnesla. Škoda, že proti tomu nejde nějak bojovat, jinak se jí potkanice nehnsí, naopak. Má jí ráda. Jenom si prostě musí umejt ruce potom, co si jí pohladí.

Jednou sem seděla na přednášce rovnou proti oknu a zapadalo slunce. Hm, panorama Hradčan. Kýč se totiž stává kýčem, až když je zachycenej. Tohle je hezký, na nějakym baráku doce vlaje česká vlajka, ale nevim, co je to za barák. Najednou mi dochází, že sem uplně dutá, protože z baráků okolo vykoukávam, že je to Ministerstvo kultury. Omg, som debil... Předtim proletělo hejno labutí, to se vidí málokdy.

V neděli ráno sme seděli s drahym na gauči a koukali na Dr. Divnolásku. V jednu chvíli sem se na svýho drahýho podívala a projelo mi hlavou, že vypadá jako archetypální Dionýsos. Totálně. Teda...až na ty úspěchy u několika bohyň. To spíš ne. Chápu, že by byl drahej asi radši, kdybych ho titulovala Sómou, než Dionýsem (kvůli osobním preferencím, řekla bych), ale...ale mě ty védy zas tak blízký nejsou. Smolík.

O víkendu sem poprvý v životě byla na pivní lázni. Dionýsos to dostal k vánocům, pro dva, tak sme si na to konečně zašli. Líbilo se mi to, vážně sme tam byli v tý vaně a mohli si toči pivo z pípy, která byla hned vedle! Byli sme tam dvacet minut. Dionýsos za těch dvacet minut stihnul tři. Haha, alkáč. Já jedno a půl. Potom nás položili do postele s nebesama, která byla vystlaná slámou. Ta ženská nás přikryla strašně moc vrstvama. Poprvý v životě sem ležela v posteli s nebesama, Dionýsos řikal, že on taky. Ne, nešukali sme tam. Ani v tý vaně, ani v tý posteli. Ok, bylo k tomu blízko, ale zůstali sme u dráždění rukou. Jak v tý vaně, tak v tý posteli sem viděla, že mu stojí strašně pevně a že by mě nejradši vojel. Jenže takhle to stačilo. Ani se nevystříkal. Vtipný bylo, že sme celou dobu neměli pojem o čase (byli sme bez hodinek logicky), takže sme nemohli vědět, kdy si pro nás ta ženská přijde, jestli náhodou neotevře dveře zrovna v bodě, kdy měl Dionýsos svoje prsty hluboko v mojí kundě. Tak se naštěstí nestalo a veškerý tyhle naše srandy proběhly bez újmy jedný, či druhý strany.
Ale je fakt, že sem po tý procedůře měla ruce jako dětskou prdýlku.

Dneska ráno mi postříkal celej obličej. Okamžitě sem ho začala líbat a oblemcala ho. Pak sme se smáli tomu, jak vypadáme.
Mimo to...dneska v noci sem taky měla dost divnej sen. Tyhle moje sny sou prostě tak...podezřele divně vyděšující! Zdálo se mi o Iblísovi, jehož postava se v určitý fázi toho snu spojila s postavou bejvalýho šoustkamaráda. Prostě nejdřív to byl Iblís a pak od určitý doby na konci bejvalej šoustkamarád, ale to už až tak těsně před probuzenim se. Přesnej děj si nepamatuju, bylo tam hodně lidí, hlavně známý a fungovali sme v nějakym velkym společenství, někde v nějakym velkym prostoru, asi baráku. Vim jenom, že sme spolu s Iblísem něco měli, ale museli to utajovat před ostatníma. Pozdějc mi došlo, když sme právě někde s Iblísem seděli (asi po sexu, byl do půl těla nahej) na nějaký postelomatraci v soukromí, že se to tají, páč v tom snu normálně chodim s Dionýsem a Iblís je moje bokovka. Iblís mi tam totiž řikal něco o analýze našeho vztahu s Dionýsem, že mu chápe, proč sme my dva spolu v takový situaci, když já a Dionýsos máme ten vztah tak šíleně moc stálej, trvalej a jistej (nevim, co přesně za slovo použil, snad řikal i něco o manželkym typu vztahu). Myslim, že sem s nim souhlasila, ale když začal povídat něco nanovo, tak sem se k němu naklonila, (to je jeden z mála obrazů, co si z toho snu přesně vybavuju, seděl na druhym konci vý matracopostele opřenej zádama o stěnu...ta matrace/postel byla v takovym výklenku ve zdi) přitiskla se k němu a řekla mu, že ho mám strašně moc ráda. V tu chvíli přišlo ze šoku takový polo-probuzení, takže si uvědomuju, že to neni tak uplně realita, zároveň ale je, je to taková fáze skoro lucidního snění, částečně lucidního snění. Iblís se usmál tim svym ďábelskym úsměvem a snad řekl něco, že se bál, kdy něco takovýho řeknu, ale že to zároveň očekával jako nevyhnutelný, protože on mě má taky moc rád. Pak už si nevybavuju nic konkrétního, jenom neutálou nutnost nás dva spolu tajit před zbytkem kamarádů a známých. To už se to tak nějak částečně transformovalo to bejvalýho šoustkamaráda, ale snad jenom na chvíli, pak se obraz Iblíse zase vrátil. Pamatuju si totiž nějaký doteky (takže asi sex), jenže nejhorší na tom bylo, že už sem byla tak napůl vzhůru, musela sem si uvědomovat, že ty dotyky sou skutečný a že pochází od vedle mě spícího Dionýse tulícího se ke mě, ale v tom snu sem viděla Iblíse. Tahle dvojitost realit je fakt děsivá, protože po úplnym probuzení a uvědomění si skutečnosti nastává co? Pocit marnoty, marnoty a stýskání. Iblís vedle mě přece neleží. Strašně divnej pocit.
Dionýsos mi několikrát zopakoval, jak se mu beze mě špatně spí. Ne kvůli šukání, jenom kvůli dobrýmu pocitu spaní vedle milovaný osoby. Obecně mívá fakt divoký sny, ale vypozoroval, že když spí sám, tak to bejvá horší, až takový fakt divný apokalyptický představy. To je až takovej dětskej neklid. Jednou se mu třeba zdálo fakt o jaderný válce, o tom, že sme s pár lidma žili v nějakym domečku u vody bez elektřiny a tak (prostě post-apokalyptik) a on pravidelně vyjížděl někam pro zásoby jídla, přičemž jednou, když se vracel, tak viděl, jak to místo, kde bydlíme, bombardujou a já tam samozřejmě zůstala s těma lidma, takže šance, že by někdo z nás přežil byla nulová. Děsivý.
Zatimco já mam sny o tom, jak šukam s jinýma. Hehe.

Taky máme za sebou použití první sexuální hračky, koupil takovej ten vibrační kroužek, co se prodává v každý drogerce. Ne z mojí iniciativy, jednou mi to prostě dal jako "překvapení". Je to docela fajn věcička, ale že by mě to rajcovalo nějak extrémně...spíš ne. Mam pocit, že jednou zkusit a dost, pokud teda Dionýsos nebude mít potřebu to kupovat zase. Já to kupovat fakt nepotřebuju, přece jenom...máme prsty a i přes tuhle malou vibrující věcičku, i když si s tim hrál nejenom při koitu, ale i tak, že mi to samotný dával přímo na poštěváček...neudělala sem se. To dokazuje, že prstům milovaný bytosti se nevyrovná žádná takováhle píčovina. Prsty nemusí žárlit.

Ne, eště pořád nejsem smířená s tim, že mi to tak nějak vyšlo a teď spolu sme. Vlastně...tyvole, bude to šest měsíců od reunion. Už brzo. Typíčo, to neni možný. Zajímá mě, kdy mi ten fakt přestane připadat tak šokující.

Jo a v průběhu posledního tejdne mě na facebooku nabalovali dva týpci. Nezávisle na sobě. Ten jeden mi furt psal takový ty nudný zprávy, nejdřív sem odpovídala, ale jakmile se začal opakovat a začal to bejt cringe, takový to "pěkný večer" a tak dále, tak sem se na to vysrala. Nejvíc cringe bylo, když mi napsal, že na něj působim "voňavě". Strašně dlouho sme se tomu s Dionýsem smáli, odepsala sem mu, že to zní opravdu divně, páč by něco podobnýho asi neřekl osobě, která by na něj působila smradlavě. Zklapnul, pak si dal eště pár dobrých večerů a už nepíše. Druhej je pravděpodobně známej jednoho známýho z fakulty a přímo mě někam zval. Tak sem mu napsala, že mam hodně věcí na práci. Nevidim důvod, proč bych tyhle lidi měla posílat do prdele argumentem "sorry, už někoho mam". To přece nemusim, to neni o nic víc validní argument než ten, kdy prostě řeknu, že nechci.

A nejvíc ze všeho se těšim na to, až bude víc teplo a na první večery venku a na lahváče v parcích a jupí! Jaro!
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zaveta Zaveta | Web | 10. března 2017 v 22:22 | Reagovat

<3 <3 ježišmarjá tohle je prostě jaro

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 11. března 2017 v 21:11 | Reagovat

Zavěrečná myšlenka na pivní kuželky na lavičkách je nosná.

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 12. března 2017 v 15:50 | Reagovat

[1]: Jen se nám poslední dobou to počasí zas kazí. Achich ouvej, odneste mne do teplých krajin.

[2]: S každým lahváčem v parku přicházejí nosné myšlenky. Vždycky.

4 picus picus | E-mail | Web | 20. března 2017 v 14:10 | Reagovat

taky rád sahám na hebké penisy

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama