Počítam minuty

28. dubna 2017 v 14:18 | Pražský poděs |  Blitky
Je to divný počasí. Sluníčko/prší/sluníčko/zima, nechápu to. Tam, kde bydlim, teprve odkvítaj stromy, zatimco dole v centru už dávno odkvetly. Je snad v různých koutech Prahy různý podnebí a příroda se tam chová různě? Asi jo.
Jinak se mam vcelku dobře, jenom občas je to pěkně napíču a skandální.

Po nějaký době sem si byla zas jednou zademonstrovat.
Jo, konečně sem si udělala čas na demonstraci, i když se svolala na poslední chvíli. Po dost dlouhý době. Nemůžu uvěřit tomu, že se v Česku eště pořád sejdou lidi, kteří zastávají církevní dogmata a kteří berou křesťanství za úplně špatnej konec. A který křesťanstvím omlouvají svoje zaostalý názory. Řikam to protože znam jak XY katolíků, tak XY evangelíků, kteří by nikdy nešli na pseudorodinou agitační akci s libozvučným jménem "Pochod pro život", kde vám alá Babiš nabídnou na začátku akce oběd pro rodiny s parchantama zdarma. Ale to, že tuhle líbivou akcičku (s poselstvím, které potírá práva ostatních) zaštiťuje rasistický hnutí, to vám už nikdo neřekne. Nebo řekne a vám to jako katolickýmu vymleťákovi nevadí, protože je tahle iniciativa i zároveň proti "buznám". Jenom mě mrzí, že se takhle nechá zmanipulovat spousta lidí. Vydávat nenávist za náboženskej postoj, nebo snad za součást náboženskýho postoje je hnus, kterej teda spatřuju u příslušníků různých náboženství, no. A protože katolický bigoti sou magoři, je potřeba si z nich trochu udělat prdel a primárně je přesvědčit, že nenávistný akce, co požadujou zasahování do osobích práv, smysl nemaj a nikdy mít nebudou.

Hloupou akci samozřejmě neustále zaštíťuje učebnicový papaláš Duka, který by měl nastoupit zpátky do stroje času a vrátit se do dob inkvizice, kam patří. Nebo do dob Koniáše. Duka a jeho rozkošné pokrytectví, kdy kritizuje své církevní "podřízené" za to, že se vůči němu ohrazují a "neposlouchají ho", ačkoliv on sám svého "nadřízeného" ve Vatikánu také příliš pozorně neposlouchá. O jeho politickém kamarádíčkování se Zemanem si taky nemyslim nic hezkýho. Duka měl jít do politiky, ne si hrát na dobrého kardinála s otevřeným srdíčkem, který následuje odkaz Ježíše Krista.
raz sme měli v jedný hospodě tak, abychom stihli průvod bigotních magorů, jakmile vyjdou. Předtim sme byli s Dionýsem na jídle, v nějakym asijskym bistru, dost sem se nacpala, fakt mě tyhle velký porce serou. Jak sem se hodně najedla, tak sem ani neměla chuť na pivo a dala sem si čaj. Nejdřív to vypadalo, že přijde fakt málo lidí, ale všichni samozřejmě přicházeli pozdě, takže v pohodě. Mysleli sme si, že kvůli hnusnýmu počasí bude účast na tom bigotnim pochodu fakt malá. Kdo by chtěl trávit chladnej den na nějakym pochodu? Hlavně, když na ten pochod všichni tahaj děti, vždyť budou křičet a zlobit a tak. Měli sme plakáty, vtipný transparenty, který spolehlivě naserou, abychom se měli čim bavit a z vlídného hlediska malé letáčky (napsané velice kvalitně), které se potom budou bigotním katolíkům rozdávat, aby pochopili princip jejich chybnýho postoje. Pokud teda budou chtít, mám strach, že chtít nebudou a všechno nazvou hříchem. Smutný. Ale ty letáčky fakt dávali smysl a byly napsaný strašně hezky přátelsky. Domluva byla taková, že nebudeme dělat žádnej velkej bordel, ať už bude bigotní pochod velkej, jak bude chtít, protože tam bude pravděpodobně hodně dětí.
Napsali sme si s Dionýsem skvělej transparent (ač vulgární, ale svéráznej- prostě kdo nás zná, tam mu musí bejt jasný, že byl tohle náš nápad) a vyrazili společně se všema, když byl čas. Běželi sme vstříc začátku pochodu, okamžitě si nás všimli fízlové a postavilil se před nás. Nedělali sme bordel, rozdělili se a postavili se na obě strany průvodu. Stálo před náma pár fízlů, sem tam jeden, asi kdybysme chtěli…jánevimco, začít narážet do průvodu, kde tvoří tak 55% účastníků různě starý děti. Smáli sme se jim, křičeli sme jednoduchý hesla ("moje tělo-moje volba", "děti buznám") a tak. Ten, kdo byl na nás nejvíc agresivní, byly dva starý chlapi, to nechápu. Jinak starý párečky, který si demonstrativně klepali na čelo, ale nijak agresivní nebyli. Jeden starej chlap (neagresivní) strčil Dionýsovi nějakou brožurku. Hned sem se začala těšit, až si jí budeme po pár pivech číst. Byli sme překvapený, že do toho průvodu rodičům stálo za to brát v tomhle hnusnym počasí děti. Různě malý/velký děti. Njn, katolický dogma nevzniká jen tak. V jednu chvíli sem začala řvát, ať jdou s dětma radši do ZOO. Sice je hnusný počasí, ale furt lepší být s dětma v ZOO, než na průvodu bigotních cvoků. No jo, v ZOO oběd zdarma nedostanou.
Když průvod prošel, odešli sme s tim, že za nima pujdeme na další místo. Z nějakýho důvodu někdo prohlásil, že bysme měli běžet, ať je stihneme(?), což moc nedávalo smysl vzhledem k tomu, jak byl průvod dlouhej. Tak sme jako blbci utíkali, což nebyl uplně dobrej nápad, teda, pro mě ne. Měla sem totiž zrovna krámy a po chvíli běhu mě chytli strašný křeče do břicha. Musela sem se zastavit, Dionýsos se zastavil se mnou, vlastně sme celá skuínka zvolnili, rozdělili sme se, některý lidi šli (běželi) napřed. Našli sme se potom, zavolali sme si a nic se nestalo, rozhodně nám ten megavelkej průvod neutekl, nevim, proč sme museli tak utíkat, jako chápu, že některý lidi chtěli nahnat čas a začít něco organizovat, ale já běžet opravdu nemusela. Dionýsos z toho byl nešťastnej, že mě začalo bolet břicho a ptal se mě, jestli se na to nechci vysrat a jestli si radši nechci už jít někam sednout. Nechtěla sem, když aktivismus, tak aktivismus. Doslechla sem se, že prej zahradíme ulici, natáhneme se pře ní, prostě blokáda (lol, blokáda s jednou řadou, fail). Ale bylo mi jasný, že to nebude "blokáda", jako fakt blokáda. Velkej kus před průvodem prej jdou tajný, museli sme se trochu schovat, aby nás nezaznamenali hned. Stejně nás zaznamenali, šli tak třicet metrů před pochodem a postavili se před nás hned, když sme vylezli na ulici. Začátek průvodu byl tak čtyřicet/padesát metrů od nás. Někdo se bavil s fízlama, ale oni byli hned ze začátku děsně agresivní, teda jeden konkrátní zmrd, co měl asi malýho ptáka, tam hned na jednu holku, co stála u kraje, vytáhnul teleskopa a fotografa, co to celý fotil, taky nějak popostrčil. Nechápu tyhle zakomplexovaný hovada, vždycky se najde jeden zakomplexovanej fízl, co si musí uniformou něco dokazovat. Fotograf na něj byl vostrej, jakmile se ho dotknul, začal na něj výčet toho, co si k němu může a nemůže dovolit. Nedivim se, takhle na blbečka v uniformě, kterej neví, co si může a nemůže dovolit. Jeden fízl, jinej, se údajně usmál, když viděl Dionýsův transparent. Stáli sme tam asi patnáct minut, než sme si všimli, že za našima zádama příjíždí jeden anton. Vystoupil jeden, lehce oblečenej a obhlížel situaci. Po dalších asi patnácti minutách přijeli eště dva antony a už z nich vyskákali "vojáci", ale ne plechárny. Bez štítů, kopí a přileb, jenom s kuklama nalehko. Přiskákali a na třetí výzvu sme se stáhli k okraji ulice, aby se před nás kukly mohly postavit, aby za kukly mohly najet antony a aby mohl bigotní průvod projít. Lol, asi abysme nebyli vidět. Eště si vzpomínam, že jak se tam řešilo, co a jak a jak sme tam nějakou dobu stáli odděleně, dokud nás neodsunuli ke straně, tak přicházeli malý hloučky lidí, asi se podívat, co se tam děje. Některý z nich sem slyšela docela hnusně nadávat, konkrétně jednoho sem zaznamenala, nějakej starej páprda. Pak tam byla taky stará ženská, která se strašně nasraně snažila komunikovat s fízlem, nevim, co mu řikala, asi jak je možný, že nás už všechny fízlovskej sbor už dávno nezmlátil na hromádku. Každpádně zpátky k situaci, sme odsunutý a před náma stojí fízlové v kuklách a s kamerkama na vestách. Asi si chtěj zapamatovat moje krásný vlasy a pak si nad tim doma honit, nevim. Ale tyhle malý kamerky sou megavtipný, jako chápu, že je to předepsaný a bezpečnost a tak, ale prostě to vypadá strašne roztomile (malý věci vypadaj roztomile). Pidikamerka, lol. Opět sme tam jeno stáli a občas něco řekli. Průvod prošel, zase se objevil agresivní fízl, kterej lidem vedle mě strhnul transparent. Pozdějc sem se dozvěděla, že mu připadalo, že se tim transparentem moc přikrejvaj. Lol, ten fízl musel bejt další kardinální hovado s malym pérem, protože ten transparent drželi dvě docela nízký holky, který byly jen taktak vyšší, než samotnej transparent. No jo, nějakej debil. Dostala se k nám informace, že máme odcházet nějakym směrem (nevim, jestli doprava, nebo doleva). Dionýsos se ke mě natáhnul a řekl mi, že si nemyslí, že je to ten nejlepší nápad- čekat. Že je možný, že nás fízlové někde zakolečkujou a "občanky" a že už si na nás něco vymyslí. Hm, to oba fakt potřebujeme. Rozhodli sme se jim na to vysrat, jeden známej a jeho děvče už toho taky měli dost, tak sme prostě zahodili transparenty, odešli nedalekou pasáží a ukončili svojí účast. Navíc už mě fakt bolely nohy a potřebovala sem se napít a vyměnit si tampon. Naše oblíbené místo na pivo mělo eště chvíli zavřeno a tak sme museli čekat, než nám otevřou. Připomnělo mi to pátky odpoledne v prváku, kdy sme po škole čekali, až se otevře jeden podnik, kam sme chodili pít, chlastala sem v tý době hodně ruma a zelený. Otvírali ve dvě a my školu končili asi v půl. Hehe. Pak si tam hodili cedulku vstupu od 18 a dost to hlídali. Jo, to byla prdel vždycky. Dali sme si pivo, nebo dvě a přemejšleli, co dál. Žel bohu, tenhle víkend se zavírá jeden legendární pražskej pajzl. Teda, ultrapajzl zvenčí, uvnitř je to sice čtyřka, ale dost malebná. Místo, ke je, se bude opravovat. Z toho vychází, že je tenhle den poslední možnost si tam sednout na pivo. Plán vcelku jasnej. Cestou se od nás odpojila holka toho známýho. Hospoda byla skoro prázdná, bylo totiž relativně brzo a skoro u všech stolů byla rezervačka. Vybrali sme si ten bez rezervačky a usedli. Dionýsos mě před několika dny přesvědčil k tomu, abych si koupila jinej tabák, než ten, kterej kouřim běžně (je podle něho hnusnej pche), takže vcelku high life. Seděli sme tam nějakou dobu jenom ve třech, no asi dvě a půl hodiny, pak se začali ozývat další lidi, jestli někde nejsme. Za tu dobu sem se stihla docela dobře připít, přišel ještě jeden spolupič a spolupička, odcházeli sme a bylo nám vcelku dobře. R.I.P. funny místo. Sad. Když se zavírá podnik jako tenhle, je to škoda.
Zbytek večera sme trávili jinde, protože se k nám předtim připojila barmanka z tohohle podniku, kde sme byli právě teď. Bylo to příjemné, ale byla sem vcelku unavená. Hlavně kvůli těm krámům. To je vždycky takový nanic.

Sem zlá a hnusná, víc, než Dionýsos. Důkazem budiž příklad ze včerejška, pohádali sme se. Kvůli píčovině. Byl pátek, seděli sme s lidma na pivu, celej večer byl klidnej. Odcházeli sme, protože Dionýsos vypadal utahaně, hlavně sem na něm viděla, že by si neměl dávat další pivo, nebo bude velký špatný- začal by usínat a to je pak těžký s nim komunikovat. Proto sme se zvedli relativně brzo, asi po jedenáctý. Cestou domu sme se začali bavit o uplný sračce, o strachu ze zvířat. načež Dionýsos začal tvrdit, že nechápe strach ze zvířat v dospělosti, že u dětí jo, ale u dospělýho je to divný. Řekla sem mu, že mi to ani tak divný nepřijde, že je to docela normální, třeba u lidí, co maj fóbie. A on pak celou cestu domu začal rozvíjet šílený teorie o tom, jak je nutný fóbie léčit, ačkoliv sem mu zdůrazňovala, že to opravdu nutný neni (pokud to člověka vyloženě výrazně neomezuje v životě), protože je léčba pořád tak trochu experimentální a neni vhodná pro uplně každýho člověka. Pak se začal opakovat a mlít sračky. Tak sem mu řekla, ať přestane bejt vožralej, což byl. Resp. ne tolik, ale nemluvil střízlivě, to fakt ne. Nasralo mě to. Byly sme už skoro u domova a furt se hádali. Šli sme po chotbě a furt se hádali. Sundavala sem si bundu a furt sme se hádali. Pak sme na chvíli přestali, protože nás přerušil spolubydlící (asi byl vynést koš). V pokoji sme chvíli mlčeli a mě se začala hlavou honit myšlenka, že se asi seberu a pojedu pryč. On se koukal na svuj facebook a pořád sme se hádali, on to v jednu chvíli utnul s tim, že se mu chce chcát a jak odešel, tak sem si fakt řekla, že pujdu. Vzala sem si zase zpátky svoje náušnice, co sem si sundala a náhrdelník. Bylo mi z toho smutno, ale řikala sem si, že je to lepší, než abych tady zůstala a zle sme se na sebe koukali. Když se vrátil do pokoje, přišla sem k němu a objala ho. Objímala sem ho nějakou dobu, dokud sem mu neřekla, že asi pujdu, že to bude lepší. Pustila sem ho a chystala sem se oblíknout si kardigan, stihla sem to jenom do jednoho rukávu, protože potom mě začal objímat zase on. Nechápal, ptal se mě proč a tak dále. Řekla sem mu, že prostě protože to bude lepší, že teda asi nepojedu domu, ale eště někam na pivo, možná zpátky za těma lidma, od kterých sme odešli. Dionýsos mě objímal a začal plakat. V tu chvíli sem věděla, že je špatně a že asi opravdu nikam nepujdu. Achjo. Začala sem ho hladit po rameni a řikala mu, ať nebrečí. Bylo mi ho ale fakt líto, začala sem brečet taky. Přesně si ale pamatuju, jak sem protočila oči v sloup s myšlenkou, že je to fakt nanic, že takhle už nikam nepujdu, protože mi to nedá ho tady takhle nechat. Brečela sem, protože mi ho bylo líto, na druhou stranu mě docela otrávilo to, že začal brečet. Takhle to ode mě vypadá jako nějaký vydíráni na něm. Tak to ale nebylo, doufala sem, že mě nechá jít. On opakoval, že me samozřejmě nechce nijak zadržovat, ale chtěl se mnou eště mluvit o tom, proč sem se takhle naštvala. Sundala sem si kardigan, sedli sme si na gauč a já mu vyčetla, že se chová jako idiot a že kecal fakt sračky, jenže když mu ty sračky začnu vyvracet, začne používat uplně nefungující asociace a argumentační fauly. Tak mě objímal já ho hladila po koleni a nikam sem nešla.
Takže když si to shrnu, jasně mi z toho vychází určitá necitlivost. Jako jo, šla bych od něj pryč, brečela bych a tak dále, ale stejně...když sem přemejšlela nad scénářema, co by kdyby, měla sem docela jasno. Vrátila bych se buď za lidma, od kterých sme odešli, nebo bych dala echo jiným lidem, nebo...by zasáhnula náhoda. A ta je blbec. Jak by mohla zasáhnout? Co kdybych náááhodou potkala někoho, kdo je "riziková postava". Co kdybych potkala buď někoho nekonkrétního (random milý a až příliš hezký chlapec, který by se mi až příliš líbil), nebo konkrétního- Iblís! Co by se asi dělo? Co kdyby se mi stala nehoda a já se neudržela, kdybysme pili příliš dlouho a kdyby z toho už tak nějak vyplynulo, že asi nepojedeme každej sám svojí cestou (protože my dva, žeano). To by znamenalo určitou komplikaci, protože já bych se rozhodně neudržela a nebránila bych se takovýmu pokušení. A jak sem nad tim uvažovala, když mi Dionýsos brečel na rameni a mě bylo jasný, že už nikam nepojedu, proběhnul mi hlavou tenhle teoretickej scénář během sekundy. Moje myšlení/odpověď na tenhle teoretickej scénář, kterýmu byla právě vzata možnost, aby se vůbec mohl udát? Následující: "Achjo, doprdele..." No jo, podstata svině je podstata svině.
Což se ostatně pořád projevuje, když nastane situace, která už by vlastně neměla bejt krizová, ale pro mě pořád krizová je, aneb když potkáme mýho bejvalýho šoustkamaráda. Nedavno sme dobře pokecali, svěřil se mi s tim, že se nějak sešel s našema bejvalýma spolužákama a ty se ho (prej jak při křížovym výslechu) začali ptát, jestli to nepřehání. Asi měli na mysli jeho občasný rekreační užití dětských drog, což mi přijde osobně neškodný, pokud to do sebe člověk nesype každej víkend. Vlastně nevim, jak moc často si něco dává, nebo nedává, ale je fakt, že co mi líčil naposledy, tak líčil tři večery za sebou. Lol, to je trochu feťácký. Teď jde o to, jak moc ojedinělý to bylo. Kdyby to bylo takhle často, tak naprosto chápu snahu našich kamarádů se ho takhle ptát a slova "mysli na kamarády, až si zase něco dáš" (což mu prej fakt jeden z nich řekl a jo...to mi přijde trochu ujetý, hlavně když se nebavíme o nějakym piku, ale o nějakých blbých éčkách, nebo tadytěch vyloženě dětských drogách). Když to neni tak často, tak mi to fakt připadá vtipný, viz minulá věta o dětských drogách. To je jak když se někdo každej víkend zleje, nic odsouzeníhodnýho. Ale jako jo, ta představa, že se z mýho bejvalýho šoustkamaráda stává člověk, kterej by to teoreticky začal přehánět (viz. jeden náš známej, co to dokáže přehánět i s těmahle dětskýma drogama), mi přijde vcelku...úsměvná. Úsměvná v tom slovasmyslu, že bych se smála, kdyby nastala. Smála bych se hodně. "idi, co sou vyjetý z těhlech věcí, sou totiž tragikomický, nebo spíš obráceně, komickotragický.
Taky sme jednou byli na jedný akci, kam totální náhodou přišla ta malá děvka mýho bejvalýho šoustkamaráda a sedla si k nám, páč sme s Dionýsem seděli u lidí, který zná. Bylo to divný. Jako žádný hroty, ale prostě je to divný, brko sem si od ní podat nechala, ale stejně sem měla chuť jí začít škrtit. Nebo vlastně ani ne, spíš sem měla nutkání začít povídat, jak moc mi přijde škaredá. Ale udržela sem se, resp. nechala sem si to až na gauč k filmu, kterej sme si s Dionýsem pustili. Omg, nesnášim lidi, který mě otravujou svojí existencí.


BTW. taky sem netušila, že chytnu slinu flamovat i tady, za což vděčim nějakýmu magorovi, jehož jméno sem líná hledat a kterej má blog s modrym pozadí a konspiračníma teoriema, páč se jedná o fanatika. Každopádně to vlákno u předchozího článku je komický, mam tyhle zvířátka na hraní ráda, je to lepší, než furt flameovat na FB, protože všechno jednou omzrí, žeano. A magorů, do kterých se člověk může trefovat, neni nikdy dost.

Nemůžu se dočkat léta, protože mě sere, jak je zima. Už to vážně začíná být nesnesitelný. Těšim se na festivaly, lidi, párty a tak dále, ale ze všeho nejvíc, se těšim na souložení v přírodě. Jo, to bude skvělý a doufam, že častý. Hodlam s Dionýsem mrdat všude, kde to jenom pujde. Chci s nim mrdat někde v noci venku v Praze, chci s nim mrdat na fesťácích, chci s nim mrdat ve dne v Praze na nějakých hezkých místech a tak dále. Jou!

Vyhlašuju poslední měsíc, kdy máme možnost smrdět čtyřkou, kde se vaří. Počítam minuty. Poslední měsíc kouření v hospodách. Poslední měsíc svobody. Poslední měsíc, o kterém bude naše generace vyprávět vnoučatům: "Jo, to tenkrát jsme si mohli u piva zapálit!" A všechny, kdo za tohle můžou, budu chodit strašit, až budu mrtvá. Určitě nebudu sama, to všichni kuřáci. Až třeba všichni chcípnu na toho univerzálního strašáka rakoviny plic! Nasrat!
A takhle my si tady žijeme.
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 2. května 2017 v 13:52 | Reagovat

Buď se vysmíváte různě velkým děčkám, nebo nevycházíte z hádek. Dolce vita!

2 Dorian Dorian | Web | 5. května 2017 v 14:52 | Reagovat

Nevím, jestli je tvé vnímání světa škaredě pokroucené, nebo naopak příliš blízko realitě. Každopádně tvoje myšlenkové pochody jsou bizarně milý. Svou neomaleností.

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 6. května 2017 v 15:28 | Reagovat

[1]: My se vysmíváme názoru, různě velký děcka v tom jsou nevinně a minimálně jim kvůli našim transparentům budou muset jejich katoličtí rodiče konečně vysvětlit, co je to masturbace. Měli by nám poděkovat, bez nás by se to možná někteří nikdy nedozvěděli.

[2]: Já bych řekla, že dřu nos o chodník, či o zem. Na druhou stranu i v tom chodníku vidim různě barevný kamínky a zrnka, ze kterých je složenej.

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 8. května 2017 v 11:34 | Reagovat

Pražská zákoutí ve vlahých dnech nabízejí své odpustky všem.
I zvířatům, z kterých jde strach. I těm zvířatům v nás.
Praha budiž pochválena.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama