Kvete mi alergie

7. května 2017 v 23:37 | Pražský poděs |  Blitky
UŽ ABY TAK BYL SVÁTEK PRÁCE
už aby zas byl první máj!
tím dnem zahradní restaurace
jak studánky se otvíraj…
už teďka leckde natíraj
ty stolečky mnou ošoupané
jež říkaly mi vloni: Pane…
a letos opět v mraku much
zas usednu na čerstvý vzduch
a až se stromy ztratí ve tmě
pak ňáké dívce řeknu: Veď mě!
no ano, ovšem - dá-li bůh…
- Krchovský

Začal květen. Květen začíná prvnim májem. Na čarodějnice sem zůstala doma, jo, je to tak. Zůstala sem doma a snažila se připravit si referát na další tejden, co mam. Studium si vyžaduje oběti. Ale to je fuk, zůstala sem doma taky z toho důvodu, abych na první máje neměla nic na práci a mohla jít na Majáles. Na ten jedinej pravej Majáles, na studentskej. A ještě k tomu Krchovskýmu…jo, začínaj se otevírat zahrádky ❤ hurá!

Teď ještě jenom aby vydrželo to hezký počasí a aby bylo čim dál hezčí. Průvod sem neměla šanci stihnout. Od deseti hodin? Pche, spim, ne? Ne, kdybych to plánovala, tak vstanu, ale já průvod neplánovala. Stejně sem vstala zbytečně brzo, myslela sem, že Dionýsos už bude dávno fresh a vzhůru a že na majáles pujdu třeba už ve dvanáct, ale nakonec sme se domluvili, že tam budeme na druhou. Byla sem tam na třetí, lol. Prostě já a moje chození včas. Majáles už byl docela v plnym proudu. Vtipný bylo, že sem už u vstupu byla upozorněna na to, kde mam muže, ale od člověka, kterýho sem neznala. Nebo možná znala, ale nepamatovala, prostě mi přišel jako random neznámej člověk. Dionýsa sem našla po nějaký době, kdy už sem si stihla koupit pivo. Bylo to tam super, spoustu stánků studentských spolků, srandadisciplíny pro adepty na krále, lidi z VŠCHT dělali srandapokusy, koncerty a tak dále. Ty chemici tam měli fluorid sírový, ten mění hlas do hloubky, na rozdíl od helia. Do balonků! Byla prdel. Já se toho nadechla jenom jednou, protože mi ten pocit mít ten plyn v plicích přišel hnusnější, než když se člověk nadechne helia. Koupila sem spoustu placek, pila pivo a byla to obecně sranda. Byly sme tam až do vyhlášení krále. Kandidovali moji dva známý a měli to fakt vymakaný. Jenom teda už byli řádně nalitý. O to bylo víc zábavy. Po oslabení akce (stánky se začali sbírat, lidí už tam moc nebylo) nastal čas se posunout. Posun nastal způsobem, že sme s Dionýsem byli vzati tornádem (tj. hlouček lidí, kteří jdou pospolu rychlým krokem pryč z areálu a doslova nás vzali s sebou za ruce). Odsun, hehe. Zásun do hospody. Dali sme si pivo a posunuli se jinam. Nikde nic moc nebylo, nikde nikdo moc nebyl, tak sme si řekli, že si koupíme kebab a pujdeme na jedno do pajzlu nedaleko domova. Dorazil Dionýsův spolubydlící, takže sme nezůstali osamělí. Většinu času sme se bavili příšerně zlitou ženskou, co seděla na baru vedle asi dvou chlapů (ale ty jí pravděpěodobně neznali). Ta ženská byla na sračky, mlela neskutečný hovna. Nejlepěí bylo, když začala kecat o politice, to byla chvíli zarytá komunistka a druhou chvíli zarytá demokratka, opakovala různý hesla a bylo to fakt super. "Ať žije Babiš!" Lol. Boží představení. Čim víc piv, tim víc zábavný to bylo. Opilý politický řeči od někoho, kdo netuší, sou boží. Barmanka chtěla zavřít dřív (přece jenom byl svátek) a řekla nám, že v jedenáct poslední pivo. Dionýsos začal být v určitou fázi klasicky mimo, měl dost a řekl, že už si další pivo nedá, takže když nám barmanka dobrotivě poslední piva přinesla, musela sem to zvládnout místo něj, jenom trochu mi pomohl, to zas jo. Doma sme rozkoukali film a šli spát, oba přiopilí a oba spokojený.
A tuhle noc se mi zdál zvláštní sen, bylo to o tom, že sme měli mrtvýho kamaráda. Prostě random člověk, nikoho takovýho neznam, sere mě, že si nemůžu vzpomenout na jméno, kterym sme ho oslovovali. Ale jednoduše sme někde normálně seděli, vim, že tam byl Dionýsos a potom pár blíže neurčitých kamarádů. Pak všichni začali mluvit o tom, že má přijít i ten *zapomněla sem to jméno, sakra*, o němž všichni věděli, že je mrtvej. Všichni, včetně mě, to brali jako fakt, kterej nebyl ani zvláštní, ani děsivej, ani jinakej. Prostě normální pocity. Přišel prostě další z týhle naší skupinky, jenom byl po smrti, z jinýho světa. Vypadal trochu jako Fredy Krueger (ale opravdu jenom trošku), obličej si nepamatuju a měl klobouk. Jo ale měl dlouhý vlasy po ramena, nebyl plešatej. Všichni se s nim uplně normálně bavili o všem možnym a nikomu to nepřipadalo zvláštní, prostě nic. To je všechno.

To mě přívádí ke vzpomínkám, jak sem trávila minulej první máj. To bylo, když sem tak trochu omylem začala chodit s tím hodným chlapcem, do kterýho sem se ale ne a ne zamilovat. Oi mi tenkrát koupil asi deset růží, což sem nepochopila, protože to muselo stát třeba pětikilo (eště to mělo logo dost drahýho květinářství). Byla sem s nim celej den a zatáhla sem ho za bar k J********. Když sme se rozcházeli, tak mi to vyčetl, že sem ho na "romantickej první Máj" zatáhla za svýma kamarádama. Omg, aby se neposral. To sem nepobrala, měl navrhnout něco jinýho, třeba "romantickej" Petřín, když sem alergická na pyl. Proto sem minulej rok na Majáles nešla, tohle byl muj první. Pořád nechápu drahou kytku jako projev náklonnosti a nikdy to chápat nebudu. Nic proti kytkám, ale předražený kytky sou nesmysl. Vždycky je lepší někde nějakou někomu ukradnout ze zahrádky, hehe. Pětikilo se dá vždycky utratit jinak, než za drahý kytky. Dionýsos mi na prvního Máje žádnou předraženou kytku nekoupil a nebulim kvůli tomu. Stay hodnoty.

V neděli sem absolvovala fakt podivnou věc- poznání matky mýho drahýho. Už je to tady. The shit is real. Den předtim byl trávopochod, dorazila sem na Štvanici až k večeru na speciální žádost mojí bejvalý spolužačky a kdy už Dionýsos a ostatní lidi byli dávno jinde. Ale já tu bejvalou spolužačku fakt chtěla vidět, nedorazila na mojí oslavu narozenin, takže už to je od našeho posledního setkání nějaká doba. Ovšem program s ní jasně vede před jakymkoliv jinym programem. Nebejt týhle holky, tak sou moje deprese na střední mnohem horší, než byly. Působí potřeštěně, ale je to muj klidnej zen. O to radši sem byla, když mi řekla, že je tu sama, že s sebou nemá svýho boyfrienda. Nic proti němu, je to taky super člověk, ale ve dvou se kecá líp, než ve třech. Tak sme si daly brko, měla sem zbytky a za vyplnění nějakýho dotazníku sem dostala u jednoho stánku megamoc papírků. Kecali sme na okraji Štvanice s pivem a brkem. Bylo to super. Dozvěděla sem se od ní fakt zajímavý věci ohledně jejího vztahu, protože si po celou dobu vztahu dopisovala s jinym klukem ze zahraničí, bla bla, kluk přijel, vyspala se s nim, už o něm nikdy nechtěla slyšet, on v záchvatu zlosti napsal jejímu klukovi, ten si myslel, že je to nějakej spam, ale nakonec mu to sama řekla a on jí po nějaký době odpustil, konec dobrý, všechno dobrý. Docela zajímavý. A jak byla zhulená, tak si myslela, že je jedno z vysokých oranžových světěl u Holešovický tržnice západ slunce, jak to bylo zkreslený, když to světlo dopadalo na Vltavu. Pozdějc, když už bylo víc tmy, tak sme se strašně smály, že je tam najednou těch západů sluncí mnohem víc. Hehe. Všichni ostatní fellaz jeli na privát, tak sem jí pozvala, ať jede se mnou, bude chill a hulení. Ona odmítla, že celej den pracovala a tak je utahaná. Jo, to chápu. Odjely sme každá jinam, doufam, že jí zas brzo uvidim, i s boyem.
Hned po příchodu do pokoje, kde všichni seděli a čuměli na stupidní videa, mi bylo podáno brko. Gut. A právě porotože se tam celou dobu jenom hulilo, tak spousta lidí začala pěkně brzo umírat a odcházet, jinak by se tam asi hromadně usnulo na posteli. My odcházeli o půlnoci, vyhulený a unavený, ale procházka na čerstvym vzduchu nás zanesla do večerky, kde si Dionýsos eště koupil dvě piva a já Desperados, protože už sem si předtim jedno přinesla na ten privát a neměla sem na pivo chuť. Doma sme koukali na nějaký dementní skeče, co sou vtipný fakt jenom, když je člověk zhulenej.
No a teď už konečně k vrcholu víkendu- poznání matky mýho drahýho. Přiznam se, že sem to nijak neprožívala, někdy mam věci prostě občas v píči. Dionýsos mi řikal, že spíš jeho matka je z toho trochu mimo- její jedinej synáček si přivede přítelkyni. Haha. Když sem to řikala matce, že jdu za matkou Dionýsa na oběd, začala si dělat prdel z toho, že budou určitě řízky. Ne, že by snad na řízkách bylo něco vtipnýho, nebo že by to bylo hnusný jídlo, ale dělala si prdel spíš ze mě, protože pokud bych si měla vybrat mezi dnem bez jídla a řízkem, tak si vyberu den bez jídla. Okey, to je moc zlý k řízku, řízek přece jenom neni takový zlo, jako sladký hlavní jídla, nebo třeba tlustý maso, ani jedno by do mě nikdo nikdy nenacpal. To bych si radši vybrala tejden bez jídla, než sladký hlavní jídlo a ne že by mi dělalo problém tejden nejíst. Ale prostě, matka si ze mě dělala prdel, že budu u řízku trpět. Já se taky smála, jako haha, proč by měla dělat zrovna řízek, tak sme se smály obě a v tu chvíli mi napsal Dionýsos: "Řízky smažený, nebo přírodní?" Sklaplo mi, matka měla záchvat smíchu. Omg, nechápu oblíbenost řízků, prostě tomu nerozumim. Vždyť to nemá žádnou chuť, jen to jenom maso! Maso bez pořádný dávky koriandru, bez česneku, bez pepře, bez chilli, jenom maso! Napsala sem Dionýsovi, že je mi to jedno. Bylo mi to jedno, nevidim v těch dvou masech rozdíl, jedno je obalený, jedno ne. Odepsal mi, že teda neobalovaný. Ok, je mi to fuk, prostě to snim. Sem zvyklá na jiný jídla, ale fakt se z toho neposeru. Nehledě na to, že sme potom s matkou zkoumali, jak dlouho sem neměla řízek. Já tvrdila, že od Vánoc, ale to mě matka zarazila, že je to nesmysl, protože sme tyhle Vánoce nebyli u babičky, ale sami s jejim přítelem. A matky řízky nedělala, dělala rybu. Takže sem řízek neměla třeba rok a něco. Hustý, alespoň po dlouhý době budu mít něco, co zase dlouho dobu mít nebudu.
Měli sme tam být ve dvanáct. Ano, stále eště existujou lidi, co obědvaj fakt ve dvanáct. Mě tyhle lidi vždycky fascinujou, protože sama zvládam tuhou stravu nejdřív před jedenáctou a vůbec...obědy ve dvanáct sou pro mě fakt šíleně brzo. Vydali sme se cestou necestou k baráku, kde muj drahej vyrostl. Takovej klasickej rodinnej baráček, s menší zahradou. Maj točitý schody, to mi docela dělalo problém, hlavně kvůli dlouhý sukni s rozparkama. Musim říct, že po prvnim pohledu na jeho matku mě napadlo: "Panebože, ty ho museli najít někde u popelnic." Vůbec neni svojí mámě podobnej. Nechápu. Jediný, co je spojuje, sou světlý oči, ale ani nemaj stejnou barvu. Prostě...našli ho někde u popelnice a bylo jim ho líto, jinak si to nedovedu vysvětlit. Chudák chlapec. Lol. Trochu sem se vyděsila kočky, že dostanu alergii, ale jinak kočka si mě nevšímala. Achjo, byla tak huňatá. Sice bych asi strašně smrkala, ale...my love is too strong! Řízky byly s hranolkama. Další kombinace, kterou si asi pěkně dlouhou dobu nedam, takže sem byla vlastně ráda. Nedovedu si představit, že bych někam přišla a dala si dobrovolně přírodní řízek s hranolkama. Krom jeho mámy a kočky byl přítomen eště její přítel. Nalila nám polívku a zároveň nandala ty řízky. Zvláštní, moje máma by ty řízky nandala až potom, aby neměli šanci vystydnout. Přijde mi zvláštní, jak mají lidi zařízenej byt tak, aby od stolu mohli koukat na televizi. My to třeba tak nemáme, my bysme od stolu na televizi koukali ze strany, takže to nefunguje. A přiznam se, že je mi to i trochu protivní. Nepotřebuju u nedělního oběda vidět ksichty politiků, co zas něco kecaj, díky. Nikdo se nevyptával, nikdo mě nenutil moc mluvit, bylo to fajn. Pořád sem se snažila na jeho mámě zaznamenat něco, co by mi ho připomnělo. Marně, našli ho u popelnice. Jediný, co, tak mi připomněla mojí bejvalou profesorku na střední. Toť vše. Btw. Je fakt, že už sem na chuť řízku s hranolkama už pomalu zapomněla. Samozřejmě, neobejde se to bez zákonu schválnosti- prostě mi musel vypadnout malej kousek hranolky z talíře zrovna teď, i když obecně jako prase fakt nejim, jim hodně sofistikovaně. Achjo. Vycítila sem, že je jeho matka taková trochu nervózní, tak, jak mu to psala. Viděla sem to na ní, poznam to. To je zbytečnej stres kvůli jednomu malýmu bezvýznamnýmu hovnu, který šuká jejího syna… Ale působí na mě dobře, taková normální ženská a líbil se mi její hlas. Po obědě sme se moc nezdrželi, jenom mu máma dala s sebou nějaký jídlo. Rozloučili sme se a zamířili do hopsody nedaleko, prej si pamatuje, jak tam chodil za tátou. Řikala sem si, že si dam jedno, dvě a pojedu domu být produktivní. Sedli sme si na zahrádku. Byla to malá hospůdka, klasická malá lokální hospůdka, kterých už moc není. Obložený stěny, velký hezký dveře na hajzl, zdi plný nějakých diplomů, nebo dementních zarámovaných citátů a tak dále. Na okně k pujčení karty. Splachování na šňůrku. Vybledlý zelený prostírání "Braník" na stolech a tak dále. A pitelný pivo, o trubky se staraj. Začouzený okna a mříže přes ně. Poslední větší změna se tu neodehrála od devadesátek, ale interiér i vnějšek odpovídá eště osmdesátkám. Až na tu plazmovku, samozřejmě. Seděli sme tam a bylo to fajn. Psala mu matka, taky s dobrýma pocitama, jenom sem prej mohla víc mluvit. Nj, nebudu kecat sračky, když se mě nikdo neptal. Eště bych se rozkecala a bylo by velký špatný.
Bylo to super odpoledne. Z jednoho piva byly dvě, ze dvou tři. Na chvíli se zatáhlo, tak sme šli dovnitř. Ta hospůdka je fakt rozkošná. Prej jí budou bourat, jak jinak. Místo toho, aby se barák opravil, tak se zbourá a hospoda zanikne. Sad reacts only. Pak sme sedli eště na jedno do další hospody tady. Ta už nebyla malebná a hezká, ale moderní a nová. Fuj. Hledam autentičnost, ne moderní bar ze šutrů. Za těma autentickýma hospůdkama se budou turisti sjíždět kdovíkam, za pár let. Po pivu sem jela domu, chtěla sem si číst, ale nečetla si. Lenoch.

Matka byla zvědavá, co se dělo, nějak to nadšení nesdílim, nebo spíš nechápu. Tolik povyku pro nic. Tyhle věci mě nevrušujou, nepotřebuju o tom mluvit další den. Matka prohlásila, že příští tejden ona pozve zase jeho. Huhuhehehe, bude sranda. A Dionýsos konečně pozná moje zvířátko, pozná, proč na něj pískam. Na potkany se prostě píská, každej, kdo má potkany, tak na ně píská. Je to super komunikace.

Přece jenom mi tohle poznání rodičů druhý polovičky přijde takový...závazný a vlastně nevim, jestli mi to dělá dobře, nebo špatně. Asi je mi to v celku jedno, když už půl roku šoustam jenom s jedim člověkem a nijak výrazně u toho netrpim. Nijak výrazně, přece jenom je tu pořád ta malá, maličká myšlenka...nevadilo by mi šoustat s víc lidma. Fakt ne. A to mam všechno, neni to o nespokojenosti s Dionýsem, šoustání s nim mě baví, jenom...je to stejný, jako s chlastánim! Člověk prostě nechce trávit celej život v jedný hospodě! Člověk chce rozhled, možnosti, změny. Člověk prostě nechce trávit celej život mrdánim s jednim člověkem! Dionýse miluju, sem s nim spokojená, mam šílený štěstí, že je takovej, jakej je a že si tak rozumíme, ale to přece neznamená, že musim šoustat jenom s nim! Nic v sobě nedusim, řikam, netrhá mi to žíly, ale stejně tak mi žíly netrhá to, že nemam na to se každej víkend sjíždět kvalitnim koksem. Můžu bez toho žít, ale kdybych to mohla dělat, tak si nestěžuju.

Potřebuju asi víc polibků při sexu. Nedavno sem si všimla toho, že se někdy skoro nelíbáme a to je podle mýho škoda. Jinak je spojení neúplný. Když ve mě má čůráka tak chci, aby ve mě měl taky jazyk, nebo abych já měla jazyk v něm. A taky mě, že si jeho čůráka nenacpu hluboko do pusy. Vim, že kvalitní blowjob je o něčem uplně jinym a že to i tak umim dobře, ale efekt je efekt, kterej já nedokážu. Dávivej reflex sem si vyvinula moc silnej a kvalitní. Když sem měla potřebu vyblejt každý jídlo, co sežeru, tak to bylo fajn. Stejně tak to bylo fajn, když sem chlastala hodně tvrdýho a abych mohla pokračovat, jednoduše sem předchozí dávky vyklopila a šla pít dál (hodně alkáč období). No a čůrák bohužel funguje uplně stejně, jako prsty. Nedávam to a nevim, jestli to někdy dávat budu.

Nechala sem si ostříhat konečky a moje vlasy vypadaj zdravějc. Surprise, motherfucker!

A tak nám začíná pravý jaro. Už aby bylo teplo, nemůžu se dočkat. Svojí alergie. Ha haha. Tyvole, taky je za dvěřma zkouškový. Ať de celej svět třeba do prdele.
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 avant-garde avant-garde | E-mail | 10. května 2017 v 9:52 | Reagovat

dočte to vůbec někdo do konce? :D

2 Dorian Dorian | Web | 10. května 2017 v 11:35 | Reagovat

Chtěl jsem se tě zeptat, jaký je podle tebe rozdíl mezi Majálesem komerčním a tím studentským, když by jsme se bavili o zážitku a ne o prezentaci, hlavně proto, že se necítím dost kvalifikovaný na to, abych mohl mluvit o TÉ původní myšlence. Ale to bych se ptal asi zbytečně, když je to tvůj první, hé ?

No pořád existuje varianta otevřeného vztahu, ale z něčeho takového by se ten tvůj milej asi sesypal, což. Jo, dívka tvých chutí ta tvrdej chleba má :-D

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 10. května 2017 v 14:29 | Reagovat

[1]: Co já vim.

[2]: Studenti pro studenty, podle mýho docela zásadní. O zážitku se nebavim, to nepopíram, že si za to lidi platí za zážitek. Lepší první studentskej majáles, než každej rok chodit na komerční sračku (vystupující prominou). Nehledě na to, že pochybuju určitý destruktivní dosah této informace na její kvalitu. A rejpnutí na konec, nemýlim-li se...nemá být majáles prvního května?

Nesesypal, proč by měl být fajnovka? Jen jde o to promyslet dalekosáhlé důsledky, tak, jako u všeho. Vzít předmet ze všech stran a úhlů.

4 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 10. května 2017 v 14:54 | Reagovat

[2]: Jo, můžu ti to eště přirovnat ke Colours. Víš co bude všechno na Colours? Alt-J, kapela, na který bylo strašně moc mých kamarádů a kterou máme všichni rádi, jenom já tam nebyla. Midnight Oil, něco, co tady v Čr nebylo a mě se řezavej hlas zpěváka fakt líbí. Parádní autralani. Justice, to samý. Nikdy předtim v Čr a vhkej sen mojí základky, nejvlhčejší ze všech. Nouvelle Vague, jeden z mála kvalitních ženských hlasů, co uznávam. Zrní jsou skvělý a Midilidi taky neurazí a další česká dobrá scéna.
Pojedu na Colors, když je tam tolik parádních kapel na hromádce? Ne, zkousnu zuby a budu plakat. Proč? Protože. Proč bych měla cpát pár nepatrných peněz Babišovi takhle vědomě? Je to podobnej princip, ne stejnej, ale podobnej. Proč chodit na komerční sračku s "ukradnutym" názvem, když tam vystupující kapely (když o ně má někdo zájem), můžu vidět i při jiných příležitostech?

5 avant-garde avant-garde | E-mail | 10. května 2017 v 15:51 | Reagovat

[2]: jedna je komerční a druhá studentský. Jestli chceš vědět víc o hodnotách, vygoogluj si jméno allen ginsberg.

[4]: prosím tě, co má společného babiš s colors?

6 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 10. května 2017 v 15:55 | Reagovat

[5]: :( Investoval do nich

7 avant-garde avant-garde | E-mail | 10. května 2017 v 16:01 | Reagovat

[6]: podle mě je nedobré to takhle spojovat s politikou. Colors je podle mě supr, jediná hudební akce v čr co má nějakou ambici konkurovat zahraniční live show.

8 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 10. května 2017 v 16:10 | Reagovat

[7]: Též mě to jebe už jenom faktem, že se to stalo.

9 avant-garde avant-garde | E-mail | 10. května 2017 v 16:17 | Reagovat

[8]: přijde mi, že to všechno strašně zdramatizuješ :) takový rebel bez příčiny. :)

10 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 10. května 2017 v 16:20 | Reagovat

[9]: Já mam v píči, to jen okolní svět dramatizuje, že já dramatizuju. Taková chiméra.

11 Sabča Sabča | Web | 10. května 2017 v 19:11 | Reagovat

prosím můžeš se podívat znovu na můj blog
rozhodla jsem se pomoct jednomu nemocnému klukovi a potřebuju co nejvíc lidí

12 Dorian Dorian | Web | 10. května 2017 v 21:47 | Reagovat

[3]:  [5]:  Budete muset omluvit prostého a naivního chlapce, který se i přes jistě nedozírné následky a morální smilstvo bude těšit na podobné příležitosti, kdy si může zařádit s kamarádama, pořádně zadupat a hlavně poslechnout své oblíbené interprety v ne stovky mil daleké lokalitě.

Jinak jsem rád, že si můžu konečně spojit nějakou hudbu s tvou vulgární osobností. Dobrou hudbu. Z francouzských Jus†ice padají kalhotky i mně 8-)

13 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 11. května 2017 v 18:27 | Reagovat

[12]: Hm, morální smilstvo, no. Já řádím s kamarádama při lepších příležitostech a pravděpodobně při zábavnějších příležitostech, než je majáles, kterej ani neni v máji. Sorryjako, ale jestli nějaký HorníDolní v ČR považuješ za stovky kilometrů vzdálený lokality, tak je něco špatně. Vždyť ty kapely, co tam vystupujou, hrajou všechny pořád někde, alespoň většina. Kdybys za Klusem (lol), nebo Vypsanou fixou musel jezdit do Drážďan a do Berlína, protože to je jejich poslední turné a další už určitě nebude a ČR při poslednim turné vynechaj, protože ČR smrdí, tak neřeknu. Takhle jsem to totiž musela udělat třeba já, když jsem jela za AC/DC dvakrát do Německa. Jo a jednou za Patti Smith. Jo a teď asi pojedeme za Stounama, protože nikdy nevíš, kdo zase umře.
Já nejsem vulgární osobnost. Vulgární je někdo hrubej. Já jsem jemný, mírutvorný sladký koláček s andělskou tvářičkou a štěněcíma očíčkama a zenem v duši bez vulgárnosti.

14 stuprum stuprum | Web | 13. května 2017 v 1:20 | Reagovat

Doufám, že budeš mít jaro v píči i v šedesáti. Až se ohlédneš za svými pohlavními partnery a řekneš si, žes jich už v matce měst nestačila ojet víc!

Byla bys lepší kuřačka, kdybys nacházela potěšení v mexických kaktusech peyotlech. :-D

15 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 13. května 2017 v 13:52 | Reagovat

[14]: To se ohlédnu i dřív, šedesátky se mi uplně dožívat nechce.
Jojo, ještě jsem všechny halucinogeny neokusila. To přijde.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama