Nemám ráda, když mě bolí břicho

22. května 2017 v 20:27 | Pražský poděs |  Blitky
Koncerty předražený nejsou, sexuální hračky jo.

Člověk občas musí některý věci dotáhnout do konce, v rámci fyzických možností, samozřejmě. Protože už sem viděla za svůj život téměř celou možnou sestavu AC/DC (Malcolm Young nehraje, protože trpí demencí), zbejvalo mi eště to jedno, poslední- vidět původního bubeníka. Phil Rudd ale nevystoupil s AC/DC na turné, protože měl nějaký opletačky se zákonem (lol). A tak přijel sám, se svojí kapelou, bez AC/DC. Lístky sem dostala k narozeninám, byly dva. Původně chtěla jít matka, ale když se dozvěděla, že sem o tom řikala Dionýsovi, tak řekla, ať jde on místo ní. To sem nechápala a dobrotivě sem se jí to snažila vymluvit. Co z toho bude on mít? Vždyť ona si ten koncert užije určitě víc, AC/DC má ráda a tak dále. Přemlouvala sem jí několik dnů, že to nemá cenu, že on si to ani pořádně neužije, když ani do AC/DC není tolik zažranej a tak dále. Matka ale asi (nevim proč) chtěla, ať tam jdu s nim a prej ať si to tam užijeme a tak. Fakt bych do prdele klidně radši poslala Dionýsa a šla s matkou, když si koupila lístek. Matka ale přes moje naléhání udělala docela fikanou věc- řekla, že mu lístek vymění za to, že mě vezme na večeři a koupí mi na koncertě pití. Napsala mu dopis. Bizár, ale vtipnej bizár, takže nic proti. Njn, krmit se musí. Tak sme šli do nejbližší čínský restaurace, kde sem si dala něco dražšího, než obvykle. Lol. Na druhou stranu sem si řikala, že mu třeba pak koupim pivo, nebo tak.
Na první předkapelu sme se vysrali, protože proč? Dorazili sme až na druhou, která k mýmu překvapení byla česká. Sice řadovej hard rock, ale docela dobrej. Dala sem si batoh do šatny a celej koncert se o něj podvědomně bála, protože sem v něm měla noťas. Možná sem si ho radši měla nechat u sebe. Nevadí, protože předkapela hrála asi půl hodiny. To mi přijde pro předkapelu fajn, tak by to mělo být pořád, to je takovej usnesitelnej čas. Pak nastoupili hlavní hvězdy večera. Rudd je maličkej a vypadá jako smutnej pejsek, přesně jako na fotkách. Zcela upřímně sem si nebyla jistá, jestli čekat řadovej rock, hard rock, nebo jestli budu slyšet něco s jasnym ovlivněnim AC/DC. Bylo to všechno dohromady. Po asi prvních dvou věcech se koncert ale rozjel, prostě klasickej hard rock, rozhodně ne špatnej, ale taky ne něco, co bych si pouštěla doma pro radost. Na živo dobrý, takhle to řeknu. I drahem měl stejnej názor. Pomluvili sme účesy a vzhled hudebníků (zpěvák Lepparďák, kytarista po celoživotní odvykačce na heráku, Rudd si při bubnování pravděpodobně hrál s protézou) a někdy v půlce koncertu se shodli na tom, že je to super. Jediný, co můžu sama za sebe vytknout, sou pokusy o AC/DC revival. Já vim, já vim, od bubeníka AC/DC se očekává, že jeho kapela dá alespoň jeden song od kapely, díky který se Phil Rudd stal slavnym. Ale...nemuseli tolik. Resp. ano, je hezký slyšet v Rock N´Roll Damnation bubny, na který bubnuje původní bubeník, se kterym tenhle song (a pár dalších od AC/DC éra Bon Scott zahráli) spatřil světlo světa, ale myslim si, že by mi stačili takový původní AC/DC songy dva. Mam pocit, že snad hráli čtyři. Po půl hodině hraní najednou potlesk, muzikanti potlesk a...odcházeli pryč z podia? Ehm? What? Hráli asi půl hodiny!?! Nieee! Ale jo, chápu, že se dědci musí jít vychcat a tak dále, po chvilce byli všichni zase zpátky a právě mam snad pocit, že jako přídavek bylo něco od AC/DC. Potom zase potlesk, fajn, další AC/DC už fakt vynechte, hoši, původní bubeník neni celá kapela. No možná bych si měla dát bacha na to, co si přeju. Oni nejenom, že vynechali další song od AC/DC, oni...zase odcházej z podia? What? Hej, hej, to neplatí, doufam, že se eště vrátíte! Rozsvítilo se. Tyvole, oni hráli necelou hodinu. Hej, achjo... To bylo fakt krátký. Mýmu batohu se za tak krátkou dobu ani nemohlo, co stát. Hráli asi 3/4 hodiny, tyvole, to neni žádnej festival, kde se hrajou festivalový setíky. Kník. Potom sme jeli na pivo za kamarádama, to bylo fajn. matce sem napsala, že jediný, o co přišla, byla možnost vidět živýho Phila, ale že to byl fakt krátkej koncert, takže o faktastické tříhodinové vystoupení fakt nepřišla. Nu což, viděla sem skoro všechny členy AC/DC naživo, krom těch v pokročilym stadiu demence a těch, co se přechlastali a umřeli. Je mi dobře.
Jo a ještě k těm songům, co hráli... Nemůžu si pomoct, ale jediný, co mě opravdu zaujalo, byl singl, po kterym se jmenuje celý album a kterej prej napsal Phil Rudd sám. Také krásně rázné to je. Klip nic moc, ale nevadí.


Z minulýho víkendu sem měla závazek ke splnění- oběd u nás doma. Matka se chtěla předvést, ale...bouchla jí trouba. Na začátku tejdne. Normálně přestala fungovat, nikdy předtim se nám to nestalo, takže je jasný, že u docela starýho spotřebiče to někdy muselo přijít. To ale znamená, že se matka nemohla plně předvést. Naučila se vařit fakt dobře, asi líp, než kdo jinej. Naučila se to, abych jedla, když sem byla malá (protože sem na rozdíl od ostatních dětí jíst nechtěla). Takže moje matka umí vymyslet strašně dobrý jídla. Tim, že odpadla trouba ale byla omezená. Nakonec si poradila, vymyslela skvělý menu. A docela jednoduchý, přesto dobrý, takže se předvedla i tak. Grilovanej hermelín se salátem. Perf. Lehký a dobrý. Matka umí udělat dokonalej salát, protože ví, co se k čemu hodí a tak. Měli sme tam být hodinu po dvanáctý, v jednu. Co se ale ráno nestalo, žeano? Nějak sme se zpozdili, ano správně, museli sme šukat a šukali sme moc dlouho. Tak sem matce napsala, že přijedeme pozdějc, matce to nevadí, naopak, je ráda, protože nikdy nic nestíhá v čas. Předtim sme eště koupili kytku, babička mě pár dní předtim upozornila, že bude den matek, tak ať nezapomenu, protože já mam tyhle všelijaký dny vcelku v píči. Ale kytku chtěl koupit hlavně Dionýsos, jakože je to slušný, což asi je. A tak sme koupili jednu kytku, dohromady, univerzální kytka, protože mi přijde píčovina kupovat řezaný kytky a nemam je ráda. Nasrat, tři tulipány za 75. Když sme se blížili k našemu baráku, Dionýsos prohlásil něco o tom, že je nervózní. Lol, nechápu proč. Řekla sem mu, ať není, že je moje matka jenom další blbka, která vyflusla dítě, nebo něco takovýho. A že to fakt není důvod k nervozitě. Ne ten oběd přišel i matčin přítel, čekala sem tim pádem nějaký srandy, on je totiž občas trochu natvrdlej, některý věci nechápe a pak sou z toho vtipný situace. Mezi prvníma věcma, co sem udělala, když sme dorazili k nám domu, byla snaha vytáhnutí potkana z klece. A hodit ho na Dionýse. A tak zjistit, jestli je alergickej. Lol, test. Spíš prdel. Ale potkanovi se nejdřív nechtělo, tak sem jí tam chvíli nechala bejt. Když přítel mojí matky přinesl ke stolu sekt, trochu sem se lekla, že z toho dělaj oba moc velký haló, alespoň tak na mě sekt vždycky působí. I Dionýsos se na mě díval trochu vyděšeně. Matka se fakt snažila, udělala domácí limonádu a byla fakt dobrá. Jako předkrm nám dala lilek a rajče, pak polívku z chřestu. Potom řekla, že jídlo bude teprve dělat, takže utekla od stolu a nechala nás tam jenom s jejim přítelem samotný. Já využila situace konečně k tomu, abych dostala potkana z klece. Teď už se nechala, ale...trochu mě pochcala. Svině. Tak sme si s ní chvilku s Dionýsem hráli, dala sem mu jí do ruky a alergickej opravdu neni. Líbila se mu. To je logický, každýmu se musí líbit potkani. Jídlo bylo dobrý. Máma dala do salátu řepu, bulgur a domácí zálivku, fakt skvělý. I Dionýsovi to chutnalo a to mam za to, že na takovýhle jídla neni zvyklej. Strašně sem se toho salátu najedla, matka ho asi nandala víc, než obvykle, protože asi neodhadla množství pro víc lidí, než pro nás dvě. Každopádně sem byla příšerně přežraná. Poslední porce hermelínu sem nabídla Dionýsovi. Potom nám eště nabídla kávu a koláč, co dělala. Omg. Jako věděla sem, že ten koláč dělala, ale fakt sem nevěděla, kam ho dam. Ale v pohodě, než se ta káva uvařila, tak trochu slehlo a stejně mi moje prozřetelná matka nandala uplně nejtenčí kousek, co mohla. Správně. Ale žádný cringe věci se nekonaly, protože prostě pohoda bez cringe. Bylo docela hezky a tak sme si řekli, že se potom projdeme nedalekym lesíkem až k hospodě, která je od nás pár zastávek dál. Matka nám nabídla, jestli si s sebou nechceme vzít pivo, že má pšeničný Německý. Hurá. To je fakt vtipný, taková svačinka na cestu. Rozloučili sme se se a šli. Hned, jak sme vyšli z baráku, tak mi Dionýsos řiká, že sem svojí matce podobná, ale ne fyzicky, ale gestama. Haha, jo, to je možný. A že si taky myslel, že mam ten vcelku hlubokej hlas po otci...ale že ho mam asi i po matce, po telefonu si nás občas lidi pletou. Celkově o tom obědu mluvil fakt pozitivně. Mam radost, že nebyl žádnej cringe (narozdíl od dávných věků minulých, kdy vylezl ráno s trikem u krku oslintanym od mojí kundičky lol).

Šli sme jednou takhe ruku v ruce Starym Městem, když mi Dionýsos oznámil, že máme možnost si od určité osoby pujčit nějakou zázračnou hračku. Magic wand. Neměla sem tucha, o co jde, protože mě porno nezajímá a tohle názvosloví mam v píči. Prej nějakej silnej vibrátor. Řekla sem mu, že proti takovým věcem v zásadě nic nemam, že mi to nevadí (protože takovou píčovinu pravděpodobně fakt kupovat nebudu, tak proč to nevyzkoušet). Byl to takovej klidnej den, do tý doby, dokud do podniku, kde sme seděli, nedorazil náhodou Iblís s nějakýma lidma. Iblís mě vždycky rozruší, je prostě moc sám sebou. A moc hezkej, co sem ho naposledy a teď viděla, tak mu to moc sluší. Nevim čim to, ale když se mě Dionýsos snažil políbit, tak sem mu buď nějak šikovně uhla, nebo mu tu pusu dala strašně rychlou. Několikrát sem na sobě cejtila Iblísovo oči, seděli sme u dvou spojených stolů a takovym způsobem, že sme seděli na stejný straně, dělil nás právě Dinýsos, takže občas, když sem od Dionýse uhla očima, viděla sem za nim Iblíse, jak na mě kouká a vůbec mi z toho jeho pohledu nešlo nic vyčíst. Achjo, to je strašněj člověk. Ale baví mě se na něj koukat. No, vyráželi sme z hospody tak po půlnoci, když už tam začala bejt nuda. Chystali sme se spát, ležela sem a on přišel do pokoje s tou věcí. Myslela sem si, že je to tak třeba o pár centimetrů menší. Moc sem nechápala, proč je to tak velký, ale bylo mi vysvětleno, že je to právě kvůli tý výkonnosti. To dává smysl. Ale zkouška přišla na řadu až ráno. První překvapení- dělá to strašněj randál. Velký mínus dolu. Jo, chápu, že je to na elektřinu, protože výkon a tak dále, to máme další mínus- drát. Obtěžuje a člověk se mu musí přizpůsobit. Dionýsos si tu věc vzal do ruky, zapnul a začal mi s ní dráždit poštěváček. Začala jsem se smát a odstrkávat ho, šíleně mě to lechtalo. Strašně moc. Erotická pomůcka? To se asi všichni posrali, ne? Spíš pomůcka k tomu, jak se pochcat. Nazvala sem to zvětšeninou takovýho toho vibračního kroužku, co prodávaj v drogerkách. Zvykla sem si na to až po chvíli, až po tom, co na mě vystřídal všech deset modes. Strčil do mě prsty a přitom pořád pokračoval v práci i za pomocí tý věci. Nejlepší byl pro mě ten první, obyčejnej mode. Po nějaký době sem se udělala a moje první myšlenka potom byla- "Omg, to byl strašně umělej orgasmus!" Prostě mi tak připadal, nevim, jak víc, to popsat, než pomocí slovíčka umělý. Ale tak proč ne. Když sme začali mrdat, tak sem si sedla na něj a on mi tu věc zase vrazil mezi nohy. Nebylo to špatný, jenom mě sere, jak tomu pořád sklouzával ten obal na hlavici, nebo jak se tomu řiká. Pozdějc sme došli k tomu, že je fajn to použít i na něj, začala sem mu s tim drtit prostatu, zatimco si honil a potom se strašně moc udělal. Udělal se tak moc, že mi chtěl všechnu mrdku nastříkat do pusy, jenže mi kvůli množství vytekla. Pak mi řikal, že je uplně na suchu a celej zbytek dne ve škole měl strašně připitomělej úsměv. Jo a ano...kvůli mrdání sme zameškali první dvě přednášky, ale to my ve čtvrtek často...

Na začátku víkendu sme zase seděli s Dionýsem v jednom podniku a najednou se přiřítilo strašně moc kamarádů. Mezi nima i Oi. Tyjo, toho sem neviděla pěkně dlouho. Mam ráda, že když se potkáme, tak se nekoná žádnej cringe. Prostě se normálně bavíme, zeptáme se, jak se máme, co děláme a tak. Kéžby byly všechny vztahy s bejvalýma takový pohodový ❤ Ale to je tim, že sem ho nikdy nemilovala. Ničim jinym to neni. Kdyby to bylo naopak, byla bych nesnesitelně zlá a ďábelská, hehe.

Tu magic wand sme měli pujčenou do začátku víkendu, takže sme si s ní užili eště v sobotu ráno. Udělala sem se s tim sama, zatimco sem seděla a opírala se o drahýho, zatimco on seděl za mnou a hrál si s mýma bradavkama. Ale jinak dobrý, až na to, že cesta k orgasmu je s timhle prostě až příliš snadná a orgasmus je tak rychlej, že si ho člověk pomalu ani nevšimne. Označuju to proto jednim jednoduchym slovem- nuda. Nemůžu si pomoct, i když je ta vymoženost fajn, nedovedu si představit, že bych za ní byla schopná utratit nějaký peníze. To si radši koupim prstýnek z antiku, nebo tak.

No a začalo mi zkouškový. Přemejšlim nad organizací. Fakt moc nevim, co s tim. Moc zkoušek nemam, místo toho píšu pár prací na zápočty. Achjo.
Prázdniny potom budou asi fajn. A asi i pořádně plný, něco plánujeme s Dionýsem, ale já bych se nejraši zbalila a na pár tejdnů odletěla do Barcelony. Nevim, jestli se tam tenhle rok dostanu, ale mam slíbený zaplacení cesty od dědy letecky. Ráda bych. Nejradši klidně s Dionýsem, ale pochybuju, že by měl na to si to letecky zaplatit, takže pravděpodobně pojedu s mámou. Ta mi alespoň koupí nějaký pořádný kožený boty a kabelky, protože tam sou strašně levný. S Dionýsem to vidíme možná spíš na Paříž, když všechno vyjde tak, jak má. Já si alepoň připomenu francoužštinu. To bych taky ráda. Na druhou stranu já neumim španělsky, on jo, takže by bylo fakt super s nim jet do Barcelony. Uvidíme. Ale chci k moři, abych byla zase černočerná. Taky budou festivaly a drogy a tak. Jou. Teda, doufam, že budou drogy. Budou drogy bez Dionýse. S nim už radši ne, víme, jak to dopadlo naposledy.

Taky sem chytla zánět močáku, kterej se tenhle víkend elegantně přisral ke krámům, resp. zánět močáku mi asi přestal protože sem brala prášky, ale dostala sem krámy. Ty bolesti, co sem měla, asi byly od začínajících krámů. Jednou v noci, sem spala a probudila mě šílená bolest, to bylo tak pět dnů předtim, než sem dostala krámy. Šla sem na hajzl a jediný, co mě bolelo, tak bylo břicho- resp. vaječníky. Gradovalo to, když sem si lehla, fakt sem kurva chtěla usnout, ráno byla poslední přednáška. Naštěstí sem usnula, ale bolelo to jako kdyby mi někdo v břichnu odřezával vnitřnosti. Fakt hnus. A byly to vaječníky, nechápala sem. A záněŤ močáku taky nic moc, nebolelo mě to uplně strašně, vlastně mě takový to klasický pálení trápilo jenom jeden den, než sem šla k doktorovi, ale stejně. Snad na to nebudu trpět.

Měla sem zase sny o neexistujících místech v Praze. Jeden z nich byl o tom, že sme s Dionýsem chodili v okolí blízko mýho domova, kde byla nějaká vyhlídka a zřícenina na strašně úzkym, ale vysokym kopci (přičemž na tom místě ve skutečnosti samozřejmě žádná neni). Na ten kopec vedly hrozně úzký kamenný schody, úzký pro jednoho člověk bez zábradlí. My na sobě měli z nějakýho důvodu krosny a bylo nám blbý je nechávat někde nehlídaný dole na zemi. A dlouho sme se rozhodovali, jestli tam teda jít, nebo ne, já se bála a tak sme se rozhodli, že tam nepujdeme a tak sme šli dál, přičemž já byla docela zklamaná, protože sem si řikala, že se tam zase podívam kdovíkdy. Až po chvíli sem si všimla velkých různě prokroucených železných schodů z takový tý průhledný železný mříže. Byly součástí obrovskýho plaveckýho bazénu (snad olympijskýho, kterej tam vedle taky totální náhodou byl (opět- nic takovýho tam ve skutečnosti neni). A ty spletitý schody vedly jednim můstkem na onu vyhlídků. Zase sme se chvíli dohadovali, jestli tam i s těma krosnama pujdeme, vyhrálo to, že pujdeme. Jenže ty schody byly šíleně moc dlouhý do výšky několika desítek metrů. Tak sme šli, já šla první a někdy v půlce prvních dlouhých schodů sem dostala strach (kterej z výšek normálně nemam) a chtěla se vrátit, jenže za náma byly další lidi a tak mi bylo blbý je brzdit a prorvávat si cestu zpátky, protože ty schody taky nebyli moc široký. Navíc šla proti mě nějaká stará pani, co šla asi dolu z tý vyhlídky a tak sem si řikala, že když se tam dostala ona, tak já musim taky. No a jak byly ty schody různě propletený a příkrý a jak se muselo často zahejbat, tak v jednom takovym záhybu sem ztratila balanc a přepadla přes to zábradlí. Zvláštní bylo, že sem se probudila hned při tom přepadnutí, ne až při dopadu na zem. Nejhorší na tom bylo, že tam se mnou byl v ten moment Dionýsos. Fakt hodně ráda sem se tenkrát probudila s jeho rukou okolo pasu.
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 GVKB GVKB | E-mail | Web | 22. května 2017 v 20:34 | Reagovat

O_O

2 stuprum stuprum | Web | 27. května 2017 v 15:18 | Reagovat

Podle mě je bolest váječníků spojená s latentní touhou po dítěti, už ti tikají v bříšku hodiny!

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 27. května 2017 v 17:25 | Reagovat

[1]: Vypadnou ti.

[2]: No tak to mam vcelku u prdele, byly to krámy. Sbohem vejce pro vetřelce.

4 krasny-clovek krasny-clovek | Web | 29. května 2017 v 16:06 | Reagovat

[2]: Ano, ano, přesně tak, také si myslím!

5 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 29. května 2017 v 16:18 | Reagovat

[4]: Až porodim vetřelce, tak je šoupnu tobě a tvýmu partnerovi do baráku na výchovu. Zajímat mě budou jenom až vyrostou a já uvidím, zda-li je jejich barva očí podle mojí představy a zda-li se obecně povedli po fyzické stránce. Jinak nezájem.

6 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | 14. června 2017 v 1:35 | Reagovat

cítím lepší vztah s matkou! a taky ty vaječníky a tak...nejradši bych si je vypálila z těla, někdy je to na umření a to někdy je nepříjemně často. fuj.

ta škola z tebe dělá nějak dospělejší verzi, hej :D  je to pravda?

7 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 14. června 2017 v 13:30 | Reagovat

[6]: Já nevím, já nevím jak je to z jejího pohledu, fakt nevim. To, že už mě nebuzeruje "do půlnoci doma" nic neznamená.
Občas si říkám, až mě někdo zas hodně nasere, narvu mu do huby svuj použitej tampon. Všechno musí mít využití.
Rozhodně ne, škola nedělá nic, jenom už se tolik neflákam jako na střední, protože mě to teď baví. To neni jako když si člověk projde jako děckej voják válkou (nebo čimkoliv zrůdnym) a po návratu je z něj samostatnej jedinec. Fakt ne. Je mi pořád čtrnáct. Vždycky mi bylo čtrnáct.

8 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 14. června 2017 v 13:31 | Reagovat

[6]: Naopak, se mnou už to bude jenom horší. Některý povahový rysy nemizí, jenom se prohlubujou.

9 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 14. června 2017 v 13:31 | Reagovat

[6]: Snad jenom že bych se předeklovala a zešílela na plný čáře, od posledního bad tripu k tomu nemam daleko, lol.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama