Být ďáblem nemůže být hřích

16. června 2017 v 16:15 | Pražský poděs |  Blitky
Když sem chtěla být groupie, nemyslela sem si, že se mi to konečně podaří až v době, kdy už to tak nějak nebude mít cenu, protože s sebou budu mít jak kouli na noze svýho chlapce. Chjo.

Nadruhou stranu nebejt jeho bych seděla doma a žádná sranda by se nekonala. Protože on má víc kamarádů, než já, já totiž žádný kamarády nemam (společně s jednou kamarádkou prostě nemáme kamarády a nikdo nás nemá rád) a všichni to ví. Jo a sem v tom nevinně- kecy o groupie měl on, né já.
Naskytla se nám taková příležitost jet s jednou kapelou na koncert mimo Prahu (!). Až na vzdálenou Moravu. Tyjo. Husný. Podívam se za hranice. Muj drahej právě zná jednoho člena kapely, teď už ho nějakou dobu znam i já a tak sme na to kejvli, měli volný místo v dodávce. Takový to, když nemáš fanoušky a tak si publikum dovezeš. Dělam si prdel, tohle je zrovna případ docela velkýho "fame", že sme zrovna s touhle kapelou mohli někam jet. Na všech koncertech, kde sem byla, o publikum nouze nějak chyběla. Navíc sem jim musela "důležitě" hlídat dodávku, zatimco do ní nosili aparaturu a další věci. Co bylo ale uplně nahovno byla cesta. I s tim, že se chtěli co nejvíc vyhnou dálnicím to trvalo jenom do Brna asi posraných pět hodin. Tam sme vyzvedli vzácného člena a jelo se dál, do smradlavýho města. Koncertní místo bylo hezký, klasicje sál uzpůsobenej k tancování už sem dlouho neviděla, to v Praze nemáme, lol. Dobu do koncertu sme ale trávili venku, na cígu. Po zákazu kouření je stůl bez popelníku prázdnej, může na něm být piv kolik chce, ale je neúplně. "Tam kde ještě neni připíšu verš o kouření ať se všichni z toho poserou," i takhle by se to dalo řešit. Kouřit se totiž v rámci vystoupení může. Tohle mě fakt pobavilo. Byla to fajn akce, lidí bylo normálně, jenom sme se teda vraceli v noci, no. Logicky. Ale z odvozem tam i zpátky...proč ne? Prdel byla na benzínce, když tam stavěli fízlové, tak sme si z nich začali dělat prdel, že si jdou určite pro řidiče, protože se v dodávce kouří, lol. Ulehli sme ve čtyři ráno, vsadim se, že kluci z kapely eště pozdějc. Museli bejt hrozně utahaný, hlavně po tý šílený cestě tam, zpátky to bylo rychlý. Člověk to vydrží, ale buď na hnusech jako Redbull, nebo na koksu. Kafe nefunguje, alespoň na mě by nefungovalo. Kdybych měla kapelu a musela takhle fungovat, tak šňupu lajny tlustý jak silniční značení. Ale zážitek dobrej.

Teď po nějakym časovym odstupu je mimochodem namístě si přiznat, že mě poslení "výlet" řádně "poznamenal". Výletem tentokrát myslim trip. Jinak taky řečeno, z posledního zážitku na tripu mi jeblo zase jinak, než sem doteď byla jebnutá. Člověk to zjistí, když se vidí, když vidí svoje jednání, pozoruje na co myslí, co kde a v čem vidí a tak dále. Nejsem žádnej nebezpečnej šílenec, ale vim, že uvažuju trochu jinak, než sem uvažovala před tim zážitkem. Vidim svět křehčí, sama sebe taky křehčí, lidi okolo sebe, každou situaci, prostě všechno. Po tom, co se mi rozložil celej muj život před očima snad ani už nejde brát něco vážně. Ale to neni o prohloubení nihilismu, kdyby mi na ničem nezáleželo, chovam se jinak, než se chovam. To je spíš o pomíjivosti. Vyvanutí? Že by měl Buddha pravdu? Nebudu zabíhat do těhlech otázek koloběhu života, nechce se mi o tom přemejšlet a stejně mi do toho nic neni. Jenom teď už prostě vim, že se musí se všim opatrně a i neopatrný jednání je třeba dělat opatrně, protože člověk nikdy neví, kde je ta dělící čára mezi opatrnym a neopatrnym. Záleží jenom na úhlu pohledu, nebo ještě lépe, na následcích. Pokud je má kdo pocítit.
Když člověk cestuje jinam, vždycky tam zanechá kousek sebe a zároveň se v něm odrazí ta jinakost toho jinýho. Já tam zanechala část jistoty a zároveň si s sebou přitáhla zpátky docela dost pokory, sice pěkně málo, ale rozhodně víc, než sem jí v sobě měla předtim. Na moje měřítka hodně, tak bych to řekla. Teda, doufam, že si to myslim správně. Doufam, že to, co si myslim, že sem tam nechala, si myslim správně. Třeba to taky bylo něco uplně jinýho, kdo ví. Já ne. Zatim. To se ukáže až v praxi. Ne, vůbec nenarážim na zdravej rozum, toho se to netýká. Týká se to něčeho jinýho, ale já to neumim pojmenovat. Asi to byl krom tý jistoty prostě jinej objektiv, další objektiv, přes kterej si vytvářim realitu. Mam těch objektivů hodně, hodně sem jich různě našla, sebrala, nebo získaný kurva velkym úsilim. Mohla bych si je všechny vyskládat na poličku, vystavit. Kdyby to tak šlo.
...
Kurva, už melu jako Iblís. Njn, to jsou ti cestovatelé.

Nynější víkend nevyšel kvůli předchozím událostem uplně ideálně, hned po návratu z prdelákova mi matka oznámila, že má pravděpodobně potkan nádor. Když sem na ní koukla, bylo mi jasný, že matka viděla tentokrát dobře. A co je lepší než jeden nádor? Dva nádory! Jo, veterinářka jí objevila eště druhej. Paráda. Fakt super. Nemocný zvířátko, který už dávno neni nejmladší- to chce přece každej, ne? Nabídli nám termín operace hned po víkendu, ale moje podezřívavá matka odmítla s tim, že je třeba nejdřív udělat předoperační vyšetření. Což neni vzhledem k věku mýho potkana tak uplně píčovina. Tim se to ale zas protáhlo, protože pro předoperační vyšetření se potřebuje víc lékařů a lékařka, kterou zrovna potřebujou, je tam jenom v pátek. Paráda, takže asi zas na konci tejdne. Mezi tim sem si všimla, že chudáčkovi ten jeden nádor docela dost povyrostl. Asi jí to tlačí i na močák, protože ho má u zadní nožky a přijde mi, že chčije víc, než obvykle. Pjůr. Předoperační vyšetření se ukázalo jako užitečný, našli jí něco na plicích, dali jí jenom malou narkózu a už při ní špatně dejchala. Takže by silnou narkózu pravděpodobně nepřežila. Dostala lék na plíce, až bude dejchat v pohodě, bude operace možná. Byla sem v tu chvíli fakt ráda, že sme jí nedali operovat hned na začátku tejdne, to by jim možná zůstala ležet na stole, chudák. Zároveň mě sere, že sme mojí v létě chcíplou druhou potkanici nedali do péče týhle veteriny. Tahle veterina vypadá fakt kvalitně, maj víc odborníků na hlodavce a sou dobře vybavený. Ta veterina, kde byla operovaná, byla asi pěkně nahovno, když jí asi ani nerozkapávali v průběhu operace oči. Pche. Snad tahle bude mít větší štěstí a život se jí tim prodlouží, místo toho, aby jí ho zkrátili. Každopádně po třech dávkách antibiotik mi přijde živější a veselejší. Snad to začalo působit. Ty antibiotika jí musí píchat, v ničem to nežere, protože sou hnusný. Péče jak o dítě, tvl. Zkurvený zvířata. Ale už jí to píchnou jenom párkrát a o víkendu se rozhodne, co dál, tak snad to bude dobrý. Neni na umření, na svuj věk je fakt hodně živá, hravá a vitální, tak snad jí to vydrží. No a právě kvůli tomu, že nemocný zvíře vyžaduje víc péče, než zvíře zdraví, mi bylo znemožněno odjet na festival, kterej se konal o víkendu. Na druhou stranu, kdybych odjela, tak si budu zase vyčítat, že se flákam a že nedělam nic do školy. Muj drahej tam ale odjel. Lol, nechal mě tu samotnou s nemocnym zvířátkem. Ne, mam v píči, fakt je mi to jedno, nejsme si sobě navzájem koule na nohou.
Tak se stalo, že sem trávila víkend o samotě. O asketický samotě přirozeně ne, jenom sem mohla chodit chlastat, kam sem chtěla a nemusela sem se s nikym domlouvat. Wheee! Ne, nevadí mi chodit chlastat s drahym, sere mě, že se mě někdo ptá na to, kde na určitym místě budu. Prostě ne, nedávam někde bejt na čas, pokud nejde o něco závažnýho, jako o školu a tak. Hlavně doma většinou čumim do práce, kterou teď píšu a prostě chci udělat nějakej kus práce, nebo chci přečíst nějakou část knížky, nebo whatever a fakt se nechci zajímat o to, že když vyjdu o půl hodiny pozdějc, tak v centru budu za hodinu, místo půl hodiny. Prostě nebydlim někde, odkud se dá dojít do většiny míst pěšky a tak mi přijde zbytečný si hlídat čas a bejt někde přesně. Mam to v píči, nejdu přece pozdě na obhajobu svojí diplomky, nebo tak. Bylo fakt super, že sem někam přišla skoro až v deset a každýmu to bylo u prdele. První večer sem dorazila do podniku za skupinou lidí, co taky na ten fesťák nějak nejeli. Rozpustilo se to ale strašně rychle a když se pak řešilo, kam dál, všichni se nějak rozpustili s tim, že se pak pujde do jednoho podniku, ale nejdřv musí někoho vyzvednout odněkud, neboco. Nevim, každopádně sme do toho podniku šly dřív s kamarádkou. Měla sem to blízko místa, kde mi jezdí nočka, tak proč ne. Byl to klasickej bar, kde hrála hlasitá hudba a osvětlení bylo barevný. V takovym baru už sem dlouho nebyla. Pivo stálo 40. Kurva, nasrat. Ale když už sme tady... Dali sme si dvě a pokecaly. Po pár SMSkách, ve kterých nám ty idioti slibovali, že sou na cestě, přišla jedna, kde nám oznamovali změnu podniku, kam míří. Kamaráka mi řekla, že tam je to eště dražší, než tady. Aha, tak to asi nic. Po stašně dlouhý době sem jela domu sama nočkou. Docela sem si to užívala. Do doby, než sem začala usínat. Ale neusnula sem, hehe.
Druhej večer byla muzejní noc. Matka chtěla někam jít, takže sme vyrazily hned potom, co sme dopravili potkana na veterinu pro injekci. Fakt napíču, že se tam s ní musí takhle jezdit, ale aspoň jí ten lék neprojde trávicim traktem a ty injekce ani necejtí, ani s sebou netrhne. Každej rok se chci jít podívat do židovskýho muzea. Byly sme tam šíleně dávno. Vždycky jsou strašně dlouhý fronty. Jak to dopadlo tentokrát? Stejně. Vyrazily sme kvůli zvířeti pozdě, takže fronta třeba sedmdesát metrů. Nasrat. Musely sme se rozhodnout pro něco jinýho a z hlediska dostupnosti mě napadlo Náprstkovo muzeum, kde sem taky byla už tak tisíckrát každej rok, ale co... Po příchodu sem byla příjemně překvapená tim, že krom stálý expozice bylo vystaveno něco o Tibetu a pak něco o "lovcích lebek" z Tichomoří. Což bylo vcelku fajn, nahonila jsem si ego znalostma o buddhismu (vážně matka nechápala z těch popisků princip bódhisattvy?) a dobře strávenej čas obecně. Ale jinam už se mi nechtělo, chtělo se mi na pivo. Vcelku zoufale sem psala různým lidem, jenže půlka jich zas něco obsazovala a druhá půlka mě ignorovala. Chtěla sem jít obsazovat původně taky, ani ne obsazovat, ale podívat se do toho baráku. Jenže teď už bylo moc pozdě a já moc líná. Vydala sem se na známé místo, kde bude alkoho. Možná i nějaký lidi. Kamarádka pracovala za jednim barem, dala mi pivo. Řekla sem jí, že se pujdu podívat na druhej bar, jestli tam někdo bude. Byl. Hodně lidí. Párty! Úderem půlnoci začal bejvalej spolužák slavit narozeniny. Řikala sem si, že je to super, chvilku se na nikoho nemuset ohlížet. Přesto sem si řekla, že pujdu docela rozumně domu. Nechtěla sem se vožrat do sraček (vzhledem k tomu, že zejtra bych fakt neměla prospat půlku dne) navíc šetřit je taky fajn. Našla sem si spoj, v pohodě, za chvíli pojedu. Seděla sem u stolku a najednou perifernim viděnim vidim, jak někomu něco spadlo na zem a ten někdo musel být přímo za mnou. Ozve se: "Neee, to mělo být překvapení." Oj. Iblís. Hello here. Snažil se mě překecat, ať se jdu bavit za nějakym jeho kámošem o kousek dál. Nechtělo se mi, vlastně nevim, jak moc se mi nechtělo, nebo co všechno za scénáře mi za těch pár vteřin proběhlo hlavou, ale zůstala jsem tam sedět a on se odebral dál za tim svym kamarádem. V hlavě sem měla chvilku wat pocit. Po dopití piva sem reálně chtěla odjet. Jel mi spoj, se všema sem se rozloučila, ale potom, když sem se loučila s J*******, tak mi nějak přeskočilo. Podívala sem se na Iblíse a řekla si, že eště zůstanu. Lol. Nesmim udělat žádnou píčovinu, nesmim. Neudělam, Iblís se baví hlavně se svym kamarádem, nebudu vystavena žádnýmu pokušení s nim prochlastat sama noc a pak skončit u něj doma, všechno bude v pohodě. Bála sem se, že se pletu. Že po dalšim pivu záskam eště víc přátelský nálady a všechno bude jinak. Kurva, kurva, kurva. Stáli sme na baru, já se bavila se svýma lidma, Iblís s tim kamarádem. Takhle to zůstalo celou dobu. Řekla sem si, že už fakt pojedu a podařilo se mi to. Se všema sem se rozloučila a jela domu. Kurva. Vlastně by to byla prdel, kdyby se to všechno odehrálo podle scénáře v mojí hlavě. Bych byla fakt kurva zvědavá, co bych jako dělala potom. Ergh. Co se mi asi zdálo v noci, žeano? Iblís mi leze do snů a to často. tu noc se mi konkrétně strašně žive zdálo právě to, že sem neodolala pokušení a řešila sem, jak to kurva vysvětlim Dionýsovi. Nechci něco posrat, fakt ne.
Na druhou stranu sem si nemyslela, že mě to ubije až tak. Dlouhodobej vztah je zvláštní věc, boha jeho, nezdá se to bejt ani reálný, ale...kurva, my už spolu sme (počítám, stále počítám, ještě chvíli) osm měsíců? Sem se posrala ne??? Kurva, wat? To je šíleně jak z nějaký jiný dimenze. Osm měsíců na jednom čůrákovi. Lol, ne, nebudu hnusná. Ne, mam právo bejt hnusná. To, že mi nevyhovuje monogamie neni "bejt hnusná". Dionýse miluju, ale zároveň bych prostě ráda spala i s dalšíma lidma, nic neobvyklýho, nic špatnýho ani odsouzeníhodnýho. Jednou už sme řešili polyamorii. Mluvil o tom, že mu přijde nemožná, že neni možný milovat víc lidí naráz. Já řekla, že nevim, ale když to funguje, tak to asi funguje. Dál mluvil o tom, že chápe, když je někdo polygamní (jiskřička naděje), ale že milovat plnohodnotně jde jenom jednoho partnera. Hm, cojávim. Ale to, že znímil polygamii a že jí chápe mě vnitřně potěšilo. Ale říct mu narovinu: "Hele, asi brzo vošukam Iblíse/kohokoliv, koho si zrovna zamanu," taky neni dobrý. Nejdřív by to asi chtělo postupně, třeba navrhnout a najít někoho na trojku, ale...já nechci trojku! Trojka je rozbíjení soustředění. Já prostě chci spát s někym dalšim. Po jednom. Kník.
Chce to prázdniny, nespoutaný festivaly, bordel, chlast, fet, přírodu. Poslední dobou už zas začínam trochu víc pít. Lol, zkouškový. Mam červenec na to napsat jednu veledůležitou práci. Temíny odevzdání o prázdinách jsou napíču, ale škola je škola. Ještě, že alespoň kouřit můžu v těch hospodách, kde je to "oficiálně" zakázáno. Všechno jde, když se chce.
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MagicMax MagicMax | Web | 16. června 2017 v 17:00 | Reagovat

:D Tak tohle má naprosto božský nápis! Ten fakt ale člověka dostane! Jen tak dál! Jde ti to v tomhle skvěle! :)

2 Není důležitý Není důležitý | 17. června 2017 v 20:08 | Reagovat

To, co píšeš, je hnus. Jestli to i žiješ, tak hnus na druhou. Kdyby tak jako ty a tví známí měli vypadat všichni mladý lidi, jsme totálně v prdeli.

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 17. června 2017 v 20:16 | Reagovat

Ano, per partes je dobrá metoda.

4 Fredy Kruger Fredy Kruger | 17. června 2017 v 22:44 | Reagovat

" Neskutečně jsem naštvaný,
již týden mi marodí potkani!

...říkám jim: ,,Pusťte se do chcaní !
... no tak !  hajzlové ?? ...takto je nutím :
Jen blbněte !  budete  nafouknuti  !!

Už jste jak bečky !  týý  bláho !..."

Rozrušen František Nemaaho !

... ! Abyste chcípli mi ??
Ne !!  fuj !  ne !!"

František Nemaaho  snědl je !

řve rodina :
" Smrdí tu !"
" Něčim ho fláknem !"

... muž vyhnán !  prdí teď  za barákem !

5 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 18. června 2017 v 12:58 | Reagovat

[1]: Co?

[2]: Lol, mladý lidi vypadaj naprosto běžně a normálně, jako všichni včetně mne. Jestli tě to trigguje, tak to už jsi asi pěkně starej a brzo chcípneš. No jo, koloběh života. Nádhera. Možná by to někdy chtělo vylejz ven, estli teda nejsi kripl připoutanej na lůžko, nebo něco takovýho. Ale jako jo, bydlet v nějaký řiti v Hnuslých, tak jsem taky v depresích na lůžku.

[3]: V praxi v žitém životě mi šla vždy skvěle.

6 elpaso elpaso | 23. června 2017 v 1:08 | Reagovat

Ty budeš asi ktrasavioce že bycho tebe neopřel ani kolo !

7 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 23. června 2017 v 13:27 | Reagovat

[6]: *představujíce si toho stojáka, kterýho bys měl hned po prvnim setkání se mnou* A co je mi do toho? Já se s ubohým charakterem netaham, já se mu směju.

8 Cinereo Cinereo | E-mail | Web | 25. června 2017 v 10:08 | Reagovat

Hele i když osobně strašně opovrhuju lidma, co se k životu stavěj timhle stylem (což není výtka, jen konstatování), píšeš to tak čtivě, že se prostě nedá odtrhnout zrak.

Držim potkanovi palce, stejně tobě se zkouškovym.

9 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 25. června 2017 v 13:56 | Reagovat

[8]: Dík, zkouška, ze který jsem byla fakt posraná (ten profesor mi pokaždý dal trojku a jednou mě dokonce vyhodil), mam za sebou. S dvojkou. Mam ze sebe radost. Potkan spokojeně žije, je aktivní, ale má prostě svoje roky, který jí ani nejlepší lékaři nevezmou zpátky.
Jakym stylem se stavim k životu? Mě to zajímá, protože vim, že po poslednim zážitku s veselýma papírkama doktora Hofmanna asi tak o 200% víc uctivě a pokorně, než předtim. Myslim, že na mym utilitaristickym užívání si carpe diem carpe noctem nemůže být nic opovrženíhodnýho, nebo to minimálně nevidim. Jediná kontroverzní mě napadá leda tak surovost, kontroverzní ale není opovrženíhodný. Co přesně tím myslíš? Já to asi opravdu nevidím.

10 vyšruganá es vyšruganá es | Web | 25. června 2017 v 18:49 | Reagovat

Hybernská?

11 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 26. června 2017 v 2:15 | Reagovat

[10]: Co s Hybernskou?

12 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 4. července 2017 v 8:19 | Reagovat

[11]:
nese jmémo podle irských mnichů, kteří kdys zde sídlili.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama