Kdyby byly city nádoby

30. června 2017 v 17:30 | Pražský poděs |  Blitky
Je člověk jakožto emoce obalená masem vůbec schopnej nějaký racionality? Neviem. A s největší pravděpodobností to ani nezjistim, protože si po nějaký době začnu argumentovat kruhem, všechny svoje premisy budu ověřovat zase jenom systémem, se kterým se můžu jao člověk ztotožnit. Bude to argumentace kruhem, asi jo.

To jen taková píčovina, co mě teď napadá. No, měla bych se kurva učit na zkoušku, ale je jedna v noci, tak to nemá cenu a navíc mam eště den. Vlastně sem si jenom vzpomněla na drahýho a napadlo mě, že bych teď radši místo čučení střídavě do knížky a střídavě do zápisů v noťasu byla u něj doma. Tim pádem mi začal chybět, moje emoce chudinky strádaj. Nejhorší je ta vidina, že z důvodu zkoušky ho neuvidim ani zejtra, protože mi to prostě nedá a vim, že večer potřebuju strávit opakovánim na zkoušku. Bééé! Společně s tim si vzpomínam na dlouhou debatu, kterou sme společně s drahym o víkendu vedli nad vínem (v mym případě) a nad pivem a s cígem v ruce (jo, v hospodách se kouří). Byla to debata o AI a otázky s ní spojené. Může nás AI jako lidstvo zničit? Můžeme společně fungovat jako dva "organismy" vedle sebe? To všechno za předpokladu, že by AI nabyla vlastního vědomí, tj. začala by se ptát sama na sebe a na po svojí existenci. Nehledě na to, že sme se na pokročilý filosofický rovině neshodli (je zábavný vyvracet věci, který on považuje za pevně daný pomocí jeho vlastních argumentů), tak sme se ale shodli na tom, že člověk je vlastně taková chodící emoce.

BTW: tu zkoušku jsem dala. Nerozumim tomu, šla jsem tam s tim, že poletim jak namydlenej blesk, toho profesora se strašně bojim, minulej semstr mě jako jedinej z jedný zkoušky vyrazim, ale to bylo kvůli tomu, že se mě zeptal zrovna na jednu otázku, kterou sem vůbec neměla v poznámkách. Prostě smůla. Tentokrát sem měla štěstí, zeptal se mě na věci, co jsem znala a i když mi vypadalo dost odborních termínů v sanskrtu a v pehléví, tak sem odcházela s dvojkou. S dvojkou od profesora, kterej mě pokaždý pouštěl s trojkou. Kurva, jo! Mam ze sebe radost.

Teď se mi parádně daří svoje emoce ovládat, prostě je neřešim, proč bych taky měla, když vyplňujou většinu mýho Já i to, že si nějaký Já vůbec uvědomuju. Mam v píči prostě a dělam si, co mě zrovna napadne. Stejně nemam dno, tak co. City nemaj dno, místo dosáhnutí na dno se jenom transformujou.

Proběhl Metronome. Oproti minulýmu roku hovno program. Sting a Kasabian, to sou jediný věci, co sem chtěla vidět. Jinak mě opravdu nic nelákalo, nebudu chodit na jednu kapelu jenom kvůli tomu, že nahráli soundtrack k Trainspotting 2. Takže jeden den na Stinga, druhej na Kasabian. Oboje bylo na hlavnim stage jako poslední. Na Stinga sme dorazili trochu pozdě, nebo jako takhle...už hrál. A hrál od půl desátý do 3/4 na dvanáct. Cca. Skvělej koncert, opravdu. Sting byl uplně perfektní a jeho muzikanti taky. Navíc mě překvapilo, že vypadá docela udržovaně, na 65 fakt skvěle, jediný, na čem je poznat jeho věk, sou ruce, jinak se udržuje ve formě. Příjemnej koncert, za kterej ty skoro dva litry stáli. To se ale nedalo říct o Kasabian. Nevim, jestli sem čekala něco víc, ale docela mě zklamali. Tak sem se na ně těšila, poslouchali sme je na základce. Buď sem stála debilně a bylo to špatně nazvučený, nebo nevim. Někde se musela stát chyba. Rozhodně to neporovnávam se Stingem, tak blbá nejsem. Ale přišlo mi, že místo údajně "nejlepší koncertní kapely dneška" jsou to studiový kluci, kterým sluší studio, ne živák. Opravdu nechápu, kde se stala chyba, nečekala sem místo Kasabian dechovku, jejich tvorbu znam, ale koncert sem si z nějakýho důvodu neužila. Maximálně tak jejich nejlepší hity, jinak už sem ani nezůstávala na přídaveka šla radši na záchod. No jo, neni každej den posvícení.

Drahej podpořil na HitHitu ten novej Klusákům dokument o náckovi, kterej točí videa. Fenomén starej pár let, legendární video s obuškem a vánoce. Daliborek, žeano. Jak řikal Klusák po filmu v diskuzi, že si myslel, že je to nějakej JAMUák, co perfektně hraje nácka. Já si myslela poprvý to samý, byla sem si jistá, že se jedná jenom o dalšího trolla, co si dělá prdel z nácků. Jenže Daliborek je pravej. Daliborek opravdu žije. Člověk, kterýmu asi minutu nešel upevnit jeho teleskopickej obušek na pásek reálně existuje. Ještě ráno sem drahýmu přiznala, že si nechávam tak jedno procento možnosti, že je to celý Klusákem nahraný a že si prostě udělal z lidí prdel podobně, jako třeba Kazma. Ne, pletla sem se. Že je Klusák dobrej a zkušenej dokumentarista, to víme a neni třeba zdůrazňovat, že to bylo slušně natočený. Obsah se mnou udělal asi to, že sem se vždycky něčemu zasmála a smích přecházel během vteřiny z pobavení do zhnusení se. Jinak to ani nešlo. Na konci dokumentu byla diskuze s Klusákem. Velice potřebná diskuze, ten film je šílenej. Okno do diametrálně jiný reality. Dalibor: skoro čtyřicetiletej chudák obdivující "národní hrdost" a krom toho i Hitlera, kterej nikdy neviděl nic jinýho, než Prostějov. Maká za směšněj plat v lakýrně a nesnáší všecko, kromě japonců (proč asi). Jeho matka, se kterou žije celej život, je ženská, který nevadí mít za přítele týpka, co vypouští z huby to, jak v devadesátkách mlátil cigány. Z pozdější diskuze se člověk dozvěděl, že dělal policajta. Na Slovensku. Služby byl zbavenej kvůli použití služební zbraně, že s ní někomu něco rozstřílel. Jo, přítel Daliborový matky je asi nejděsivější postava celýho dokumentu. Daliborova matka samotná je prostě jenom další slepice, která je schopná přikyvovat tomu, jak se tyhle dva (Dalibor a její přítel) u reportáže tv Hovna baví o tom, jak by stříleli uprchlíky do hlavy a jak by ty černý hajzlové padali přímo do moře. Dalibor si při natáčení dokonce našel přítelkyni od který sme se dozvěděli tak to, že narozdíl od Dalibora nesnáší i ty japonce a vyčítá Daliborovi, že nikdy nebyl na nějaký demonstraci. Dalibora kromě opěvování Hitlera a bílých lidí (ehm?) baví ještě točit filmy. Píše i básničky a tak. "Něžný neonacista," jak ho nazval Klusák. No, něžný možná je, to jo. Možná bych i souhlasila s tim, že je Dalibor chudák. Chudák chlap, kterej nemá skoro vůbec nic, nikdy neměl plnohodnotnej vztah (ten jeho vztah s tou přítelkyní Klusák popsal spíš jako sourozeneckej, tj. bez sexu), bydlí skoro ve čtyřiceti u matky a nějaký zvýšení jeho ubohýho platu je asi v nedohlednu. Když se ho Klusák ptal, proč vlastně otevřeně tíhne k celýmu neonacismu, tak mu odpověděl, že se jednou na základce líbal s holkou. Ta holka ho kontaktovala, když mu bylo asi třicet. Že se prej asi tejden setkávali, dokud mu nenapsal její manžel. Od tý doby se prej potřebuje držet toho, co ho udělá silnym, správnym chlapem. Hm, jo, smutný. Všichni víme, že je to smutný, jenže noaco? Koho to zajímá? Vždyť to je uplně jasný, každej nácek je člověk s vlastnim příběhem a se svýma radostma a starostma. Každej člověk, kterej řekne, že je fajn, kdyby se všichni čmoudi rovnou stříleli. Každej člověk, kterej obhajuje genocidy, protože si něco přečetl na parlamentních listech. Jenže mě zajímá, že maj i tyhle lidi volební právo. Je to svéprávnej dospělej člověk, stejně jako jeho zrůdnej otčím a další okolí, který "jo, uprchlíky a všechny čmoudy střílet do hlavy", ale "popírání holocaustu, to ne, to už je přece jenom trochu moc, nemyslíš, Dalibore". Proto nesouhlasim s hlasy, který se v diskuzi ozývali a to, že je Dalibor vlastně psychicky neyrovnaný, ne li dokonce narušený a že by nám ho mělo být líto. A že se nejedná o portkét autentického neonacisty. Sorryjako, ale člověka, kterej je schopnej říct do očí přeživší starý pani z Osvětimi za doprovodu ironie, že vlastně lže a že to tam nemohlo bejt tak strašný, když "ona sama přežila", toho fakt nepolituju "chudáček malej". Nejtragikomičtější ale stejně byla věta, co odpověděl tý svojí přítelkyni na dotaz, koho volil. "Já nevim, já ani žádný archy nenašel, máma je asi vyhodila". A to je přesně to, proč mi lidí jako Daliborka nikdy líto nebude. Každej je odpovědnej sám za sebe. Hajlovačka vožralých hovad na koncerte Tomíka Ortela už byla jenom třešnička na tragikomický hromádce reality některých individuí. Já prostě chápu, že primitiva vytváří prostředí, ale zkousnout tu poslední scénu se mi nepodařilo, no. Z morálního hlediska hnus a špína, z psychologickýho hlediska fascinující. Prej se Dalibor s blížícim se datem uvedení dokumentu do kin "denazifikoval", odstranil veškerý svoje nazi věci, nazi kamarády atd. Podle Klusáka má strach z policie, ale vzhledem k tomu, že jim dal Klusák smlouvu (takže Dalibor vystupuje jako herec) mu zákon nemůže nic udělat. Údajně se v dnešních dnech místo oslavování Hitlera věnuje buddhismu. No, bizár. Minimálně stejně velkej bizár jako to, že mě den poté, co sem si dovolila napsat menší slohovku u hodnocení filmu, kontaktovala jeho maminka s tim, že je Klusák manipulátor a posílala mi svoje herecký smlouvy. Vše caps lockem. Odepsala sem jí jenom, že je svéprávnej člověk a že mě opravdu nezajímá, jak se teď bude snažit z reality (která asi neni uplně nejpříjemnější, když tě bude znát celej národ jako primitivní blbku) všemožnýma způsobama vykroutit. Poté mi poslala fotku Klusáka, jak spí na sedačce v autobusu, což jsem nepochopila. Odepala sem jí, ať už mě fakt nechá bejt, ať mi nepíše a ať si případný vulgarismy nechá (nešetřila jima u jiných hodnocení filmu), protože by tím akorát ještě více prohloubila realitu dokumentu. Prohloubila, poté, co sem si tu babu zablokovala ve zprávách mi z jinýho (ze svých asi pěti profilů) začala psát sračky k fotkám a statusům. Caps lockem. Lol. Ale jo, fakt se to povedlo, sem za ten film ráda. I když lehce otřesená z takových lidí, prostě sociální sonda jak prase. Pokud je pravda Daliborkovo přimknutí k Buddhismu...no, snad nezačne postupem času a postupem náchylnosti k extrémnímu přilnutí k ideologiím v rámci svého přesvědčení schvalovat vraždění muslimů v Barmě jako dobrou věc.

Rostou mi osmičky, teda teď jenom jedna. Bolela mě čelist, že sem jí nemohla Fakt super, vždycky sem chtěl brát antibiotika v době, kdy se zavírá další hospoda. Jo, je to tak, zavíraj nám další nalejvárnu. Překvapivě ne kvůli zákazu kouření, ale kvůli nějakým nepohodám. Takže sem zasedla s limonádičkou, kterých už mam fakt dost, protože nejsem zvyklá pít sladký limonády a dneska si asi řeknu o vodu z kohoutu, protože limonády už fakt nechci. Kdyby mi kamarádka předtim na jinym baru neudělala domácí limonádu s citronem, tak se z těch sladkých sycených věcí asi pobleju. Ale co, kamarádi sou kamarádi a společnost je společnost, doma sedět nebudu. Ten večer se sešla slušná společnost. Překvapili mě lidi, který bych tam nečekala a mezi nima Iblís. Heh, ok. Pevně mě na přivítanou objal. Je to teď poslední dobu sranda, protože Iblís bydlí s mym bejvalym spolužákem ze základky, tak se častějc stává, že se potkáváme. Tak sme se velice příjemně zhulili a bylo to fajn. Iblís nám něco povídal, když sme si šli zahulit, chtěl se zeptat na náš názor ohledně jedný svojí kariérní věci. Jinak je Iblís prostě pořád Iblísem. Pravá zábava začala až v momentě, kdy přišla další várka lidí, mezi nima i muj bývalý chlapec Oi, kterýho sem zase ráda viděla, tak jako vždycky. Ale koruna večera dorazila eště pozdějc a to s mym bejvalym šoustkamarádem, kterej se přiřítil s dalšíma lidma, asi řádně vyfetlýma (podle toho, jak ty dva hochy znam). Tak sem se posadila a pomyslela si: "Haha, zase sraz mých chlapců." Vedle sebe sem měla svýho nynějšího drahýho, Iblís se chvíli bavil s bejvalym šoustkamarádem a Oi...měla sem upřímnej strach, že vyplní svoje výhružky a že dá mýmu bejvalýmu šoustkamarádovi na kasu. Nedal, jenom sem viděla, že se fakt tváří docela nešťastně kvůli tomu, že je s nim v jedný hospodě. Tyhle momenty, kdy se v jednom podniku slezou skoro všichni moji chlapci, sou vtipný. OMG málem bych zapomněla, že cestou tam sme potkali Ponožku, kterýho sem hnusně poslala do prdele po tom, co mi došlo, že ani pravidelnej přísun hulení mi nezajistí hezkej a harmonickej vztah. Dělam si prdel, kdyby mi onoho osudového odpoledne v restauraci s prarodičema nenapsal Iblís, tak bych Ponožku za nos asi eště pár tejdnů tahala. Myslim, že si mě Ponožka tentokrát všimnul, prostě sme se míjeli na chodníků, byl s nějakym svym felákem. Vzpomínam si, že sem ho taky potkala na jedný přestupní zastávce pár tejdnů zpátky, vycházeli sme s Drahym z KFC, kde si kupoval jídlo a před nim stál Ponožka. Tenkrát si mě asi nevšimnul. Momenty, kdy je na hromádce většina mých chlapců nejsou vtipný protože bych očekávala konflikty, Oi a muj bejvalej šoustkamarád je ojedinělej případ a stejně se nakonec nic nestalo...asi naštěstí. Jo, vim, že kdyby se porvali po roce od toho, co sem Oi byla nevěrná, tak by to bylo divný, vtipný, ale divný. Na druhou stranu, je to asi jedna z věcí, kterou bych chtěla zažít. Jak se muj bejvalej kluk rve s jinym klukem, se kterym sem něco měla. Chtěla bych to zažít pro čistě cynickej pocit pobavení, nic jinýho. Muj cynickej pocit pobavení ale zase naráží na to, že by mi bylo Oi líto, protože je to hodnej kluk a takový emoce si nezaslouží. Mýho bejvalýho šoustkamaráda by mi líto nebylo, doufam, že spolu zas někdy budeme něco mít a že se okolnosti vyhrotí takovym způsobem, že mu už konečně budu moct dát aktuálně a oprávněně do huby. Fakt si to přeju, asi budu muset vyhledávat víc situací, kde je zvýšená pravděpodobnost, že se mezi náma něco semele. Na druhou stranu, riskovat svuj nynější vztah, to je prostě blbý. Vždyť já se bojim jenom moc dlouho koukat na Iblíse, natož začít riskovat. No, teď vyřešim hovno, léto a festivaly přichází, třeba se něco semele. Ostatně muj milovanej odjíždí sám na víc jak tejden stopovat a kdo ví, co mě za ten tejden tady v Praze samotnou a nehlídanou napadne...

Sáhla sem si nedavno zas na dno. Ne, nevrátili se mi deprese, ale sáhla sem si na dno bazénu. Už skoro měsíc chodim plavat. Nesnášim veřejný bazény, nenávidim všechny ty tlustý plešatý chlapy s chlupatýma hrudníkama, na který musim čumět. Nejhorší je, že je vidim i pod vodou. Fuj. Nebo takový ty baby, který plavou, aby si nepoškodily účes, lol. Bazény sou fakt zlo, ale nemam na výběr. Plavání je dobrej pohyb a jelikož mě paranoia o tloustnutí chytala čim dál tim víc často, tak nebylo jinýho řešení, než se začít hejbat a tim se ujistit, že se jedná jenom o mojí anorektickou paranoiu. Čeho si ale skutečně všímam sou moje plíce. Při mym životnim stylu si nedělam iluze, že si timhle pomůžu k nějakýmu extra super zdraví, ale pořád lepší dělat něco, než nic. Po takový třetí návštěvě bazénu sem si všimla, že už se mi dejchá ve vodě líp a že mi nedává takovej problém uplavat celej bazén. Je padesátkovej, ne malej. Po dlouhý době sem se ponořila na hluboký dno bazénu, tam jak sou dva metry a něco. Když sem plavala zase nahoru, málem sem se nadechla moc brzo, zmátl mě takovej ten rantl na kterym se u krajů může stát. Myslela sem, že je to už hladina, fuck. Ale dobrý, žiju. Jo, stejně bych nejradši vybombila ty nechutný dědky.

Je blbý, že teď budu celej červenec makat na jedný práci. Musim jí do konce července odevzdat. Prostě každej den je studijní den, ale na to už sem si zvykla, tak co. Studujeme, no. Neudělam nic. Sice je příští tejden fesťák, kam sme s drahym plánovali jet, ale já se z toho neposeru. Za prvý mam nemocnýho potkana a za druhý prostě budu asi pracovat. Uvidim, stejně nemam spacák. Se neposeru, nejlepší festival se stejně koná až v srpnu. Nějak mam ty prázdniny v píči, poslední dobou. Ta vesmírná jízda několik měsíců s myslí někde v jiných sférách jako byla minulý prázdniny mi asi stačila, kdybych takhle fetovala každý léto, tak se nedožiju ani toho bakaláře. Navíc to bylo extrémně dlouhý léto bez jakýchkoliv povinností, to mi eště nešlo o kredity. Teď už na tolik fetu nemam a mam kouli (ne jako emko, ale jako "kouli") na noze, což je super, ale zároveň taky na hovno. Neudělam nic, jdu si radši číst.

Měsíc od zákadu kouření, lol. Mam v píči, znam dobrý podniky. Kouříme dál a je nám to jedno. Bez prdele sem si po "zákazu" zapálila tak v 80% podniků. Až přijde fízl, dostane na kasu. Jsme totiž antikonfliktní tým, kdyby někdo nevěděl, he hehe. Umim totiž čarovat.
Mimochodem...tyvole. Šli sme kolem jednoho podniku, kolem jednoho velice konkrétního podniku, kde dříve byl jeden velice konrétní podnik. Dokud se všechno nezesralo. Mluvim o tom podniku, kde sem trávila druhou polovinu minulýho léta a kterej se sesral potom, co se pár známých, který to měli na starost, nepohodlo. A předevšim to byl podnik, v jehož spodních prostorách sem nemálokrát trávila noci. Občas se pilo do rána, občas se pilo jenom do půlky noci a pak se spalo. Občas se spalo o samotě na lavici, párkrát se spalo s Iblísem na matracích. A šukalo. V tom místě, v těch prostorech je teď nějakej divnej posh bar s drahýma věcma. Moje hnízdečko lásky bylo znesvěceno. Třikrát tfuj.

Eště bych si málem zapomněla zanadávat na jednu věc. Zkurvený DPP, zkurvený výluky, dělejte údržbu v noci, ne před prázdniny, vy kokoti líný. Nemůžu se dočkat těch davů zmatených turistů, který netuší. Tyvole, když neumíte zajistit údržbu tak, abyste neomezovali svoje zákazníky, tak se na to vyserte. Blokování klíčových spojení v centru, to umí prostě jenom Praha. Sráči, tvl. Měli být radši čalouníkem, nebo něčim, kde při práci svojí debilností poškodí maximálně tak jednoho zákazníka, ne celou Prahu. Idioti. Jo a původního osvětlení na Můstku se asi taky nedočkáme, co? To přidaný je asi stejně tak kouzelný, jako ty hadry roztahaný po celý stanici, který maj za úkol absorvoval zatékání. Fakt vizitka jaxviň. Krásná historická Praha s hadrama v metru. Nádhera. Jako turista bych si z toho vůbec nedělala prdel, fakt, ani by mě to nenapadlo.



Přiznam se bez mučení, tuhle písničku o stalkingu sem nikdy moc ráda neměla. Jak Police, tak Sting má lepší věci. Přijde mi moc fádní a taková nijaká.
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Paralela Paralela | 1. července 2017 v 21:03 | Reagovat

Klusák je super,  na Daliborka se taky tešim.  A osmičky btzi vyhynou. Jen my se toho už nedožijeme ;-)

2 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 3. července 2017 v 1:11 | Reagovat

[1]: Haha, to jo, snad vyhynou. Na Daliborka se těš, sorry, jestli jsem moc spoilovala. Tyjo, největší bizár stejně byl ještě ten, že mi ta Daliborkova matka začala psát :D Prostě člověk bez jakýkoliv sebeúcty, nepochopim.

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 3. července 2017 v 21:36 | Reagovat

Sraz chlapců.
Srazy & srážky.
Jak poetické.
Duch starých pajzlů se pomalu vytrácí.

4 stuprum stuprum | 5. července 2017 v 4:16 | Reagovat

Už jsi zběhlá i v plavání, jen tak dál. Ještě odhoď tu cigaretu. :)

5 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 8. července 2017 v 15:19 | Reagovat

[3]: Někde už se vytratil uplně, zrovna v tom Nádru je to škoda.

[4]: Nemam pro to nejmenší důvod.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama