Anime je zkurvená barevná sračka

24. července 2017 v 1:07 | Pražský poděs |  Blitky
A lidi, který na anime koukaj, sou eště větší zbytečný sračky, než samotný anime.

Trigger warning všem pošukům, co si mastí u hentaije a dalším otakům - zaostalým ubožákům, který čumí na japonský kreslený pohádky (nejlepší citát z tý stránky: "Otaku je horší, než islám, lol).
Vzpomněla sem si na něco šíleně děsivýho. Nějak sem se přes internety dostala na weaboo cringe kompilace na youtubu a vzpomněla sem si na vzpomínku z tábora. Neni to tak dávno, to mi bylo asi 15 a byla sem tam naposledy. Celej kolektiv byl parádní, super lidi a tak dále. Jenže...bylo tam pár jedinců, holek, který na sebe řvaly KAAAAAWAAAAAIIII pokaždý, když jim nějaký hovno přišlo vtipný, nebo úsměvný. Pokaždý, když sem tenhle rykot uslyšela, tak sem myslela, že si ustřelim palici. Reálně. Neni nic horšího, než hysterickej rykot dvou tlustých kravek, který sledujou japonský kreslený pohádky a berou je až moc vážně.
Asi sem kulturně zaostalá, ale když sem byla děcko a všude letěl Naruto, pokémoni a podobný barevný píčoviny z východu s přehnaně velkýma očima...naprosto mě to minulo. Fakt. Připadal sem si vždycky i blbě, když se moji kamarádi bavili o nějakých anime seriálech, který zrovna dávali na Jetixu a já neměla ponětí, o co jde. Měla sem totiž radši svojí VHSku s Tomem a Jerrym, nebo Asterixem a Obelixem. Eště co se týká mě osobně, ve třinácti sem viděla Zámek v oblacích od Miyazakiho. Na táboře, museli sme se na to koukat, resp. nemuseli, ale nebyl jinej program. Já vim, já vim, geniální režisér, geniální animace, ale bez prdele, já na tu pohádku čuměla a řikala si WTF. Řikala sem si, že to je asi ta největší sračka a slátanina kromě Kameňáka, co sem za svuj život viděla. Za A mě neskutečně jebala ta anime animace. Sorry, nesnesu to. Přijde mi to tak hnusný, nevkusný, nehezký, hranatokulatý, barevný, přehnaný, kýčovitý, k zblití a hlavně asijsky afektovaný, že fakt ne. To je asi primární důvod, proč sem nesnášela anime věci i v době, kdy bych je měla snášet, protože na to koukali všichni. Je to hnusnej vizuál, nemůžu si pomoct. Jak má velký barevný voči, divný vlasy a žádnou pusu a nos v divnym hranatokulatym obličeji, jdu blejt. Konec. Za B, nelíbil se mi ten příběh. Přišlo mi to jako strašná bezvýznamná sračka. Takže asi tak. Samozřejmě, asi před pár lety sem Zámek v oblacích viděla podruhý, zhulená a strašně se mi to líbilo, protože sem dokázala zkousnou anime postavy s hnusnym ksichtem a soustředila se spíš na jiný aspekty animace, která je u Miyazakiho fakt hezká a ojedinělá a příběh se mi líbil. Tim sem vzala Miyazakiho na milost a uvědomila si, že tohle neni řádový sračkoidní anime, ale normální hezký pohádky s nějakou myšlenkou. Přesto by byla radši, kdyby to byla animovaný jinak, ale to by zase nebylo ono, protože by to ztratilo svojí podstatu a tak dále a tak dále, jednoduše je Miyazaki asi jediný anime, který mi nepřijde jako sračka, ale zároveň je to jediný anime, který dokážu snést a ke kterýmu mam tak nějak neutrální vztah. Nevadí mi, přijde mi hezký, ale ani nemam potřebu to nějak uctívat, protože se mi obecně způsob animace s těmahle prvkama nelíbí, ačkoliv Miyazaki vybočuje tim, že je to prostě Miyazaki (propracovaná psychologie postav, to je fakt užitečná věc a tim právě vybočuje a proto ho beru na milost jako jedinýho).
Od dětství se mi teda anime obecně nelíbilo, ale člověk prostě musí mít něco k výsměchu a k nenávisti, žeano. U mě se ta nenávist projevila právě nerdama, který na anime čuměj. Weaboo. Nejhorší lidi na světě. Odpad planety. U některých je stále naděje, že z toho vyrostou, ale u těch třicátníků byla naděje už dávno utopena v hektolitrech spermatu vystříkanýho na obrázky nějakých kreslených třináctiletých kurev. Posuňme se od KAAAAAWAAAAAIIII hysterek z tábora do středoškolského období. Jednou, když sem byla asi ve třeťáku, sem si začala všímat divný skupinky, ve který se objevovali i dvoje děvčata asijskýho původu, jedna vietnamka podle jména a druhá nevim. Těch holek bych si fakt nevšimla, kdybych se nedozvěděla, že sou od nás z oboru a že jedna ta holka je ze sračkooboru, ze kterýho si celá škola dělá prdel, včetně lidí, který na něj chodí a četně většiny profesorů. Naše oborová vedoucí si na ty od nás několikrát tak mimoděk při práci stěžovala (prostě asi musela trochu vypustit páru a my už byly braný jako ty "velký). Celej ten ročník pod náma byl prej absolutně nezvladatelnej, ale tyhle holky extrémně. Nejenom, že je ten obor ani nebavil, ony byly ještě ke všemu uplně levý, tupý a hloupý. Hromadně. Neuměly nic, prostě nejhorší holky z ročníku a to nebyl výmysl týhle jedný kantorky, stěžovali si na ně i další kantoři. Jako jo, mě ten obor taky nějak moc extrémně nebavil, ale snažila sem se ho řádně dodělat, což se stalo a neprudila zbytečně kantory, když to nebylo osobní a když sem k tomu neměla důvod. Ale je blbý učit skupinu lidí, která je uplně marná, chápu, že z toho ta kantorka musela bejt na prášky, když po stopadesátý musí pár kravám zopakovat, že to takhle nemůžou dělat a ony tu chybu udělaj hned potom eště jednou. Fajn, na každym oboru sou v každym ročníku debilové, ale...když potom jednoho z těch debilů potkáte, jak jede do školy (ta vietnamka bydlela překvapivě ve stejný řiti jako já a jezdila ze stejný zastávky) ve světle modrých hadrech, krajkovaných šatičkách, bílých punčochách jak z porna a modrý (!) paruce s dlohýma hnusnýma culíkama na každý straně, tak se můžete smíchy posrat. A to já málem taky udělala. Jela sem tim autobusem a vždycky se koukla na tu vietnamku v tom kostýmu ušitym dětskýma otrokama v Číně a mohla se posrat smíchy. Koukala sem se naschvál do mobilu, aby to vypadalo, že se směju nějaký zprávě, nebo něčemu tak. Dlouho sem neviděla takovýho šaška. Cringe jak prase, asi největší cringe za celou střední. Jak pak šla do dílen, tak sem se smála eště víc a jenom si představovala, jak se jí ta dlouhá paruka zamotá do automatický řezačky papíru. Bohužel sem to stvoření nevyfotila, protože jí takhle stejně viděla celá škola a vůbec mě nenapadlo, že by to mělo geniální internetovej potenciál. Hraní na pornoškolačku, skvělý. Jo, je to sice vietnamka, ale stejně to byl zářivej příklad weaboo jak prase. Šikmý voči ti nezaručujou permici k tomu se oblíkat jak idiot normálně do školy.
Obecně, weaboo hovna mě fakt baví. Je to sekta, která je skoro stejně tak zábavná jako Triumfální centrum víry. Nedavno sem jela autobusem a někde u Holešovic měli tyhle hovna sraz. Jedno takový stvoření se mnou tim autobusem jelo. Opět sem čuměla do mobilu, aby to vypadalo, že se směju něčemu tam. A tohle stvoření eště koukalo hrozně vážně a připadalo si důležitě, jak se koukalo na všechny lidi okolo a na mě. Fakt vtipný. Tohle je vygradování inklinace k anime. Jakmile člověk začne chodit oblíkanej jako animovaný postavičky, začne se líčit jako hovno a začne normální mluvu prokládat japonskýma výrazama (který neumí), tak je sranda na světě.
Hej, mam kamarády a bojim se jich. Maj vytetovaný japonský obrázky a maj rádi tyhle filmy. Zároveň má jeden takovej obrázek vytetovanej i muj bejvalej kluk a moje bejvalá spolužačka studovala koreanistiku, což sice neni Japonsko, ale STEJNĚ TAM MAJ VŠICHNI ŠIKMÝ VOČI A KOREA JE TAKY CELÁ SLADCE RŮŽOVÁ (až na tu severní, lol). Asi bych je měla všechny povraždit s maniakálnim výrazem v očích, co? Hm. Dělam si prdel. Ve skutečnosti mě to zajímá asi na takový úrovni, na jaký mě zajímá hodnota botswanský puly minulej únor v případě nákupu. Teda až na tu koreanistiku, to musí bejt zajímavý, stejně jako japonský studia. Nedělam si prdel, nemam absolutně nic proti tomu, když někoho zajímá cizí kultura, proboha, jak bych mohla mít? Naopak, i mě přijde Japonsko dost ufonský a svym způsobem zvráceně podivný na zkooumání. Kdybych měla možnost letět do Japonska, omg, neváham. Vidět japonce v kloboučcích proti slunci v jejich přirozenym prostředí, tyvole, proč ne, žejo. Vidět kurva mrtě starou kulturu zničenou konzumem a postmodernim způsobem života, jo. Ale dořiti, proč by mě měla fascinovat hnusná vizuální animace pohádek s debilníma příběhama a vřeštícíma postavičkama bez huby a nosu (který eště ke všemu vypadaj všechny stejně, lol)? Asi to nejmíň zajímavý a fascinující na celym Japonsku? Ne. Anime smrdí a weaboo, který se snaží se vžít povrchnim způsobem do duše animovaných pohádek, eště víc. Kdyby to alespoň měli z tripu a zůstalo jim to, tak by to byla sranda a dobrý historka, ale většina těhlech idiotů sou prostě jenom idioti.

Ve skutečnosti mam v píči, jenom sem se před tak hodinou fakt parádně nasmála. A na závěr, obrázek, kterej mluví sám za sebe. T.E.S.A.T.D.O.K.A.M.E.N.E. Hádejte, co je následek ozáření? Na Ukrajině sou odolný kvůli hektolitrúm vodky a vzniku divných věcí (mutanti sou neškodný) vodka zabránila, ale v Japonsku to bez tý vodky tak nějak nezvládli, chudáci.
#otaku #cancer #animehate #weaboo
Ámen
Rokenrol vám všem

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nany Nany | 24. července 2017 v 15:16 | Reagovat

Páni, anime mi k srdci nikdy moc nepřirostlo, ale od spolužáka vím, že má ještě spoustu dalších podžánrů a rozhodně nejde házet do jednoho pytle s nálepkou "divný debilně nakreslený pohádky" .. Nevadí, spíš mě udivuje, že zrovna ty někoho odsuzuješ (směješ se) za oblékání, vždycky jsem tě podle článků měla za poměrně tolerantní a "osvícenou" osobu.

2 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 24. července 2017 v 15:49 | Reagovat

[1]: Jo, směju se vtipným věcem. Když je někdo weaboo, tak je to tragikomický. Mě je uplně jedno, jaký má podžánry, mě se to vizuálně nelíbí asi stejně jako se mi vizuálně nelíbí hovno v záchodový míse , díla Davida Černého nebo split penisu. A právě proto řikam, že za zájem o Japonsko/Koreu, potažmo u některých za zájem o anime nechodim a nedělam Palachy ze svých kamarádů/bejvalýho kluka a bejvalý spolužačky. Mam to v píči, jenom se vždycky budu smát sortě zaostalých puberťáků cca 12 až 17 let, který si z japonských kreslených pohádek udělali hlavní náplň života. Případně ještě vtipnější, než ty děti (který z toho snad vyrostou), sou věčný panicové ke čtyřicítce, který si honí u hentajů. A jo, až zase uvidim nějakou otačku v barevných pseudoroztomilých (spíš nevkusných) šatičkách, paruce/borečka, kterej si hraje na toho z pokémonů s modrýma vlasama v kšiltovce a  kterej se snaží být cool tim, že špatně vyslovuje japonský slovíčka, tak se smát budu znova a zas.

3 Eliss Eliss | Web | 28. července 2017 v 18:07 | Reagovat

Jednou mi kamarádka pouštěla Naruta, vůbec mě seriál nebavil...

4 . . | Web | 29. července 2017 v 12:05 | Reagovat

Nejsem nějaký obrovský fanoušek anime, ale nedělám, že na něj nekoukám. Jen to necpu všude, huh. Občas mě dostávaj většinou slečnu v teen věku, který jak buhví moc rozumí těmto přebarvičkovaným věcem.

5 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 29. července 2017 v 12:52 | Reagovat

[3]: Hm.

[4]: To je právě to. Necpat to všude. To stačí všem ke spokojenosti. Dneska sem jela okolo poledne domu od chlapce a v metru sem zas na různých stanicích viděla divnolidi. Jednu tlustou holku s růžovýma vlasama v bílym triku, černý sukni a černých nadkolenkách v podpatkách, na kterých neuměla chodit, takže vypadala fakt komicky a o stanici dál nějakou zombie celou v černym v nevkusných černých pseudololita hadrech. Haha, asi zas nějakej pražskej kriplfest.

6 Molly Molly | Web | 30. července 2017 v 0:40 | Reagovat

Já nevim. V každym člověku je kus totálního čuráka a každej z nás občas někoho pohoršil už jenom svojí existencí a všichni tak nějak zamořujem tuhle planetu ať už jsme debilní víc nebo míň. Od tý doby, co jsem přišla na tenhle kouzelnej fakt... Je mi to, jak se někdo oblíká nebo u čeho honí a v kolika letech docela buřt. Když mi kamarádka anime nutí, ikdyž ví, že mi to nikdy nesedlo, tak to mě sere, ale to je asi tak vše.

7 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 3. srpna 2017 v 0:46 | Reagovat

[6]: Já mam samozřejmě v píči, ale přece si nebudu agresi vybíjet tim, že budu někoho mlátit nebo tak něco. Člověk prostě musí bejt cynická svině, jinak bych musela vzít občas samopal a postřílet všechny lidi v okolí tak 10 metrů ode mě.

8 Kory Kory | Web | 7. srpna 2017 v 11:42 | Reagovat

Mě to vždycky přišlo... takový... hrozně laciný. Když někde vidím jen úryvek nebo obrázek z nějakýho anime, většinou je to na blití. Ale když si na to člověk z nějakýho důvodu zvykne, je to už pak v pohodě a má to svojí atmosféru, ikdyž uznávám, že to většinou nejsou nějak moc duchaplný příběhy.
A fakt mě neskutečně deptaj takoví ty lidi, co přijdou domů z práce a jen na to čumí a mají zkouknutých 500 stopadesátidílných anime... to je záviděníhodný život, jen co je pravda.

9 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 8. srpna 2017 v 16:32 | Reagovat

[8]: Lacinost v tom vidim taky, i když chápu, že existuje dobrý a sračka anime.  Příběhy nechápu už vůbec, ostatně jako celý Japonce nechápu vůbec. Divnej a rasistickej národ na ostrově, kde žil dlouhou dobu ve vlastním izolovaném vesmíru. Teď už je to naštěstí jiný, to jo. Sushi je možná dobrý, ale anime je pořád sračka :D :D :D Viz ten obrázek, před atomovkou a po atomovce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama