Párty, vole!

11. srpna 2017 v 13:16 | Pražský poděs |  Blitky
Nejdůležitější festival letošního léta proběhl. Byla to zábava, ostatně jako každej rok. Naprosto jiný dimenze zábavy, než v časový rovině, která běží mimo tenhle festival.

Uteče totiž vždycky strašně rychle. To se člověk ani nerozkouká a festival končí.
Ale ještě předtim se mi stala taková nemilá věc. Nemilá, no, jak se to vezme. Přestala sem žrát maso. Uplně. Jo, je to fuk, stejně toho moc nesnim a tohle omezení mě nijak neubije, ale prostě maso už žrát nebudu vůbec. Bye bye ryby, mořský plody atd. Myslim to vážně. Proč? Nechala sem se ukecat svýma veganskýma kamarádama? Viděla sem moc záběrů z jatek? Ne. Zdál se mi sen. Zdál se mi sen o tom, že jim Pho s mojí matkou a babičkou. Bylo to Pho s krevetama. Ty krevety měly z nějakýho záhadnýho důvodu podobu malých kočiček, ale kočičky to nebyly. Představovali prostě živýho tvora. Byly živý. Pokaždý, když sem jednu "krevetu" snědla, umřela. Logicky. Snědla sem asi jenom tři, čtyři a pak už sem odmítla pokračovat. Vzbudila sem se. Šíleně mě to vyděsilo. Já už žádný maso prostě nesnim. Fakt že ne. Asi mě ten sen pomocí šoku konečně přesvědčil. Je to neetický. Nežiju někde na Sibiři, kde nemam na výber. Žiju v zasraně velkym městě a to, že přestanu žrát maso, neublíží ani mě, ani nikomu jinýmu. A že bych se nějak vyžívala v masných jídlech...to fakt ne. Spíš naopak. Takže nula od nuly pojde, já naplnim svuj etickej ideál, o kterym sem četla (příliš Singera) a nikomu nebude nic chybět. Docela simple, co? Naprosto nepatrná změna v mym životě.
Zpátky k párty. Takže...než se člověk rozkouká, je všemu konec. To je fakt. Tak sme přijeli autem ve stejný sestavě, jako minulej rok. Drahej nejdřív odmítnul s tim, že bude stopovat (aby mohl bejt drsnej a řikat, jak zachovává tradice). Potom ho to přešlo a ptal se, jestli teda může jet s náma. Hm, smolík. Místo v autě už bylo zabraný jeho spolubydlícim, kterej s náma jel právě i minulej rok. Haha. Čekalo 20 minut (pohoda, minulej rok sme na kamarádku čekali 2 hodiny, protože si zabouchla klíče) a drahej už měl teda stan postavenej, když sme přijeli. Ale to je jedno, stejně tam byl asi o hodinu dřív, než my. Jeho stan mi přišel strašně malej. Mam sice taky stan pro dva, ale asi o něco málo větší. Njn, neudělam nic. Dlouho sem ho přemlouvala, že vezmu svuj stan. Achjo. Možná je ale ten muj stan stejně velkej, kdo ví. Původně sem měla mít vstup zdarma, protože muj drahej byl tenhle rok vystupující, takže měl v obálce dvě pásky. Bohužel mi pásku utáhnul až moc, takže s ní nešlo hejbat a bylo to nepříjemný. Šla sem si tu pásku uvolnit tak, že sem si jí hodně namočila a doufala, že se to tim samo povolí a natáhne. Bohužel sem to nípala tak dlouho, až se to přetrhlo. Fuck. V kanceláři nám druhou pásku nevydali, že prej to musel bejt omyl, protože rozhodně v obálce pro vystupující nejsou dvě pásky a tak sem musela zaplatit vstup. No co, vstup je tady jenom doporučenej a stejně každej rok hážu kilo, něco málo přes kilo, takže je to fuk. Účast byla hojná. Klasicky J****** a moji bejvalý spolužáci, jak ze střední, tak ze základky plus spousta jiných kamarádů. Mimochodem tenhle rok přijelo docela dost známých, pro který to byla premiéra. První den/večer byl hodně na pohodu. Jenom sme seděli někde na pivu, u koncertu, nebo sme hulili. Hrálo pár kapel, pak sme potkali kamarády, kamarádka navrhla, že si pujdem dát brko k ní do auta, tak sme se tam nějak nasáčkovali, bylo nás tak šest. To auto nebylo zavřený, ale stejně sme se zhulili jako papriky. Tam sem se divnou historku o tom, jak se moje dvě bejvalý spolužačky rozhádaly, teda, eště se musim zeptat taky tý druhý, abych neměla verzi jenom z jedný strany. Pak si pamatuju, jak s drahym šíleně spálený čumíme na podium, kde je nějakej ne moc dobrej koncert, kterej byl v tu chvíli samozřejmě strašně skvělej, hehe. Ale probrali sme se, nebyli sme takový ty zhulený na spaní. Šli sme hledat kamarády, našli sme moje bejvalý spolužáky, dost vožralý, který nám řekli, ať s nima jdeme ke stanům. Že tam bude párty. Tak sme šli kouzelným lesem, až ke stanům, kde bylo samozřejmě pár housenek ve spacácích na zemi před stanama a mrtvo. Aha. Dali sme si s těma vožralýma pár lidma cígo a řekli jim, že pujdem na pivo ke stagi u stanovýho města. Našli sme si lavičku a jenom ve dvou sme kecali o různých věcech asi hodinu a půl. Když se blížila třetí, řekli sme si, že se pravděpodobně už nic dít nebude a šli sme spát. Ok. Docela klidnej nájezd. Uvidíme, co zejtra.
Zejtra mě probudil klasickej budíček tady. Zvířátka. Konkrétně ovce. Běhaj totiž na pastvu a tak sou slyšet. Ovce je zvíře, který zní nejvíc dementně. Ovce zní, jako když je uplně, ale uplně dutá. Ten zvuk je krystalizovaná demence, přesně v týhle tónině si čtu každej Ovčáčkův tweet. Bylo strašně brzo, když sem se probudila uplně. Třeba osm. Wut? Drahej už byl fresh a dával si venku cígo ve společném prostoru pod velkou plachtou. Takovej velkej společenskej stan, kterej přitáhnul jeden známej autem. Byla sem po včerejšku taková trochu "zmuchlaná". Vylezla sem ven ze stanu a odněkud přiletěl Iblís, kterej nám začal povídat o krásných mracích a o tom, jak se byl koupat (asi mu eště nedojeli včerejší věci, lol), pak zas rychle odletěl, když do společnýho prostoru přišel kluk, se kterym je rozhádanej. S drahym sme sebrali kamaráda s mojí bejvalou spolužačkou a šli do hospody do vesnice. Měla sem na sobě dlouhý triko s dementnim znakem, kraťasy a culík, takže sem vypadala na 13. Sedli sme si do jednoho z místních podniků a pár prasat (tim myslim svýho drahýho a našeho kamaráda) už tahle při dopoledni chlastali pivo (jako noaco, je festival). Já si dala kávu a kamarádka taky. Byla sem taková přejetá, včera sme toho dost vyhulili. Pár hodin sme vydrželi sedět na tý zahrádce a kecat sračky, my s kamarádkou snědly napůl šopskej salát, kterej byl fakt hnusnej. Ale co čekat od podniku tohohle typu, nestěžuju si. Spíš mě dožrala ta cena. Osmdesát korun v poměru skutečný velikosti toho, co sme dostaly, bylo fakt přepálený. Nasrat. To mělo cenu tak 65. Seděli sme tak dlouho, dokud nepřišla naše kamarádka. Volala mi totiž když už sme byli ve stanu a skoro spali, takže tak okolo půl čtvrtý. Nebylo jí absolutně rozumět, přesto sem od ní nějak pochopila, že je strašně zdeklovaná. Lol. Tak to sem ráda, že přišla. Chci slyšet zážitky. Řikala, že tématem byl hodinovej strojek, kterej se na spoustě místech opakoval. Hustý, mam snad pocit, že podobnou halucinaci už sem taky měla, jenom nevim, jestli to bylo, když sme si dávali tripa my dvě, nebo s někym jinym. Seděli sme tam dohromady fakt docela dlouho, dokud sem nezačala hovnovat se skvělym nápadem. Chci se jít koupat. Nedaleko za vesnicí je totiž nádrž. Potom, co všichni dopili sme vyrazili. Cestou sme se stavěli ve večerce, kde se kupovaly věci. Já si tam koupila rýžový chlebíčky. Rýžový chlebíčky sou totiž festivalový jídlo. Člověk se totiž napije vody a pak mu to v žaludku nabobtná, takže je najezenej. Stay low price food. Stay socka. Na otázku, jestli si pujdeme pro plavky sme se vysrali. Pche, to je zacházka. Šli sme rovnou k nádrži a kamarád byl první nejodvážnější. Tak sem se svlíkla jako druhá, nechtěla sem si ničit kalhotky. Muj drahej tak odvážněj nebyl a vlezl tam v trenýrkách, stejně jako kamarádka. Další kamarádka se nešla koupat vůbec. Haha, nevadí, alespoň bude někdo se suchýma rukama balit cíga. Tak sme tam vlezli a já se pověsila na drahýho jak mimino, aby mě nosil. A tuhle pozici sem neopustila. Som líná. Navíc se mi pohodlně kouřilo. Udělali sme si i pár fotek. Samozřejmě ne uplně odhalených, naštěstí voda je tu dost hnusný a kalná. A stejně by nám to facebook smazal, protože facebook je horší než Severní Korea. V tý vodě sme si všimli záhadných malých kuliček, který tu sem tam plavaly. Nejvíc mi asi připomínaly takový ty tapiokový gumový sračky, co se dávaj do těch bubble tea. Měly stejnou konzistenci a velikost. Na ochutnání toho svinstva nikdo z nás neměl koule, ale fakt by mě zajímalo, co to kurva bylo. Jediný logický vysvětlení, žabí vajíčka, nepřicházelo v úvahu, protože ty vypadaj jinak. Dělali sme si prdel, protože kamarádka řikala, že někdo má gumový medvídky napuštěný kyselinkou. Lol, to je nějakej trend asi. Každopádně by bylo vtipný, kdyby někdo takový želatinový medvíky naházel sem do tý nádrže. Jo, nejsme blbý, pár gumových medvídků by v tak velkym množství vody nic neudělalo. Ale ta představa, že by si dal někdo práci s tim vypustit do nádrže, kam se přijde vykoupat půlka fesťáku, tekutý LSD...typíčo! To by byl rachot! Třeba tisícovka lidí uplně sjetejch bez toho, aniž by si uvědomili, že si tu drogu dali :D Loool, to by byla prdel. No nic, představa hezká. Po koupání sme se vyfelili zpátky v kempu, muj chlapec chtěl jít na koncert a já se vyfelila ve stanovym městečku. Měla sem ten samej problém jako minulej rok. Běhala sem mezi dvěma stanovýma osadama, protože každej z těch idiotů zakládá stanový kruhy na klasickym místě a nehodlá to měnit. Takže sem byla nejdřív v kruhu mých kamarádů ze základky+fellaz. Tam byla tequila. Nehlídaná. A taky tam byl citron a sůl. Majitel odešel, takže má smůlu, stejně si koupí novou a je vožralej, takže si toho nevšimne. Samozřejmě sme tequilu částečně vypili. Následně sem se šla bavit zase do toho kruhu kamarádů mýho drahýho. Ten alkohol byl dobrej nápad. Tvrdej nepiju, když nemusim, takže mi to docela rychle stouplo do hlavy. Zábava. Tady zase jelo jedno brko za druhym, pořád někdo balil. Když přišel drahej, přemnlouval mě, ať jdu na další koncert, ale já byla moc vyfelená, tak sem mu řekla, že se mi nikam nechce, že pujdu až na další, protože na tu se opravdu těšim. Hrajou tak třeba jednou, dvakrát ročně. Drahej teda řekl, že se tu vyfelí se mnou #koulenanoze, lol. Hulili sme, kecali o feminismu, sem tam proběhla nějaká hajlovačka a tak. Hajlování na počest našeho pártymísta byla zábava. Rozhodně sme byli velmi hlasitá skupinka. Takže asi další hodinka a půl hoven a potom už fakt koncert. Ten byl skvělej. Tahle kapela fakt nehraje často a přitom je to naprosto boží reggae. Nemaj ani žádný alba ke stažení a přitom fungujou strašně dlouho. Dostali sme i brko od nějakýho týpka vedle nás. Pohoda. No, eště před koncertem sem si lízla ze svýho kouzelnýho sáčku. Tak málo, abych nebyla sjetá na hovna, ale zároveň, abych hudbu slyšela intenzivnějc, než kdybych si nic nedala. Tak uvidíme. Hrála další kapela, takový spratkové. Pevně sem doufala, že frontmana někdo z podia sundá za řevu "TADY UŽ SI NEZAHRAJEŠ" (lel, nejlepší incident ever #vidláciasinemajinternet). To se nestalo, samozřejmě narážky na incident byly, protože prostě vidláci a jejich chování. Při koncertu sem cejtila jenom jednu věc a to, že se mi rozbušilo srdce, až to nebylo příjemný. Čekala sem , že za chvíli budu cejtit, jak mi to najíždí. Ale pořád nic. Jenom sem cejtila to svoje srdce, jinak nic. Bušení srdce samo přešlo, pak už sem si toho ani nevšímala. Potom sme neměli co dělat, tak sme se hodně pofalkovali sem a tam v okolí toho stage, doprovázeli kamarádku ke koupi burgeru (hulihlady) tak dále. Zbytek večera sme strávili pod naším společnym velkym stanem. Opět, hulilo se jedno brko za druhym. Zábava. Po hulení se dobře spí. Navíc, co jinýho dělat, když mi to nenajelo? Podivný. Okolo druhý sme šli spát. Krásně vyhulený. Když sme leželi ve spacácích, tak sem se chlapci přiznala, že sem si dneska lízla kouzelýho prášku, ale že mi to vůbec nic neudělalo. Souhlasil, že na mě nebylo vidět nic, že bych byla mimo. A ten zázračný večer sem taky rozepla spacák a začala mu dráždit péro. Nikdy sem s nikym nespala na fesťáku, protože sem měla pokaždý naprosto jiný starosti, například zdravit trpaslíky v lese a tak. Až překvapivě rychle se mu postavil, bylo to téměř hned. Asi vzrušující prostředí, lol. Každej totiž chce, aby byl jeho sex poslouchán okolníma lidma buď ve stanech, nebo lidma, který kalí ve společnym stanu. Už se na mě sápal, chtěl ho do mě strčit, když v tu chvíli slyšíme šustění od vedle a výkřiky "vole, co je" a pak "pardon". Buď někdo spadnul kamarádovi na stan, nebo ho někdo chtěl vykrást. Super. To znamenalo konec zábavy. Docela nás to vyhodilo z módu, protože ta možnost, že to nebyl vožrala, ale zloděj, byla tak 50/50. Drahej se stejně zasmál a řekl, že by se stejně neměl kam vystříkat. Ráno sem se neprobudila tak brzo, jako včera, ale docela pozdě. Zas přehulená. Tak je to správně. Je tu i možnost, že by mi to emko bejvalo včera najelo, kdybysme tolik nehulili. To je taky možný. Že přemíra hulení přebyla emko.
Tenhle den měl mít vystoupení muj drahej. Četl svoje hovna básničky. Ráno mě probudil dětskej rykot. Někdě blízko našeho stanu musel běhat plod, který se již uměl verbálně vyjadřovat, protože kecal něco o klíštěti. Ve spacáku sme prohlásila něco o tom, ať drží hubu, ale na mojí výzvu nemohl nikdo reagovat, protože jí asi nikdo neslyšel. Je fakt, že to probouzení se ve stanu s někym milovanym má svoje kouzlo. Je to sice trochu klaustrofobní, ale ne tolik, spíš útulný. Tak sme se chvilku mazlili a došlo i na rychlovku zezadu, kdy už sem nemohla jen tak pozorovat jeho péro. Tak sem zvedla nošku a v leže si ho do sebe zezadu navedla. Krátké, ale hezké. Bylo dost teplo, vzala sem si na sebe teda sukni a podprsenku, která byla háškovaná. S třásněma. Zasranej hipík. Ale slušelo mi to, dost. Kvůli tomu teplu nás napadlo, že se pujdeme nejdřív vykoupat a potom do hospody, kde si drahej přepíše nějaký věci, co bude přednášet. Přidal se k nám kamarád a šli sme. Tentokrát tam bylo víc lidí, než včera, ale srát na to, zas sem se koupala nahá. A jestli to někoho pohoršuje, tak ať si třeba políbí prdel (stejně si pak pujde do lesa vyhonit), i když pochybuju, že by to zrovna tady mělo někoho pohoršovat. Ještě pořád ve vodě plavaly ty malý záhadný zelený věci. Jo, drahej se v hospodě i najedl. Já ne. Jídlo z hospody neni nic pro mě. Navíc mam svoje rejžový chlebíčky a maj tu stánek s vegevěcma ty šílenci, který si tak nějak svérázně přebíraj Bhagavadgítu. Kdybych dostala hulihlad, som zajištěná. Dala sem si tam teda jenom kávu, resp. turka. Drahej mě začal pošťuchovat, proč trollim místní pohostinství pokaždý, když si řeknu o kávu. Ani sem si to neuvědomila, v tý včerejší restauraci sem měla takovej dovětek, když mi nabídli "presso" a tady sem spojila rozpustnýho turka dohromady. Lol. Když sme šli ven na cigáro (zkurveně málo míst na zahrádce), potkala sem svojí příbuznou, která přijela i s přítelem a kamarádama. Už sem se lekla, že se nepotkáme. Prej přijeli teprve včera večer a teď si jdou někam sednout. Nechala sem drahýho v hospodě, že se uvidíme pak a šla s nima do jiný, tam, kde byla zahrádka a kde dovolí hulit. Ta moje příbuzná je nejenom fajn holka, ale má taky skvělý hulení. Kecali sme, dali brko, pili domácí limonádu a překvapivě mě tohle hulení zase uplně sundalo. Když sem dopila, tak sem se zvedla a šla zas do stanovýho městečka. Tyvole, to byla cesta. Byla sem spálená jak Lidice a jak idiot sem chtěla nají zkratku, která ve skutečnosti byla spíš zacházkou a navíc tam byly bodláky. Lel, som debil. Když sem konečně dorazila do stanovýho městečka, přepadl mě samozřejmě hulihlad a mileráda sem využila služby těch potrefených hipíků v hábitech. Šla sem kecat ke stanům mých bejvalých spolužáků ze základky. Všichni mě strašně chválili moje hipiie hadry. Kamarád si dělal strašnou prdel z mých koz, protože si z nich dělá prdel od tý doby, co sem šla jednou po schodech na Stalinovi v takovym krátkym šedivym obtáhlym tričku a neměla sem podprsenku (jako skoro pořád), takže prsa dělali "hop hop hop". Prostě interní džouky, nejlepší. Byla sem fakt spálená a hulihlad mě přirozeně přepadnul. Sukničkáři posloužili dobře, jejich řepový placky jsou fajn. Už byl čas jít na čtení svýho drahýho. Bylo to na hezkym místě, pod stromama. Bylo to fajn. Po oficiálních vystupujících sme přsvědčili ještě jednoho kamaráda, ať přečte svoje hovna, když už program skončil, takže sranda. Pak sme šli s drahym na místní vyhlídku. Nikdy tam nebyl, což nechápu. Já tam na předchozích ročnících byla vždycky, nejčastějc, když sme s kamarádkou hledali nebe a padali do bahna na kopci. Jojo, mléčná dráha na tripu z vyhlídky - to je něco! Nebo když tam jednou kamarád spadnul z houpačky a já měla pocit, že padá do vesmíru (protože sem ležela, takže perspektiva a byla sem ztripovaná). Ale teď to byla jiná vyhlídka. Koupili sme si s drahym pivo a sedli si na lavičku. Bylo tam fakt hezky. Drahej mi řekl, že tohle je nejlepší ročník tohohle festivalu, kterej zažil, protože ho má s kym sdílet a nekončí jenom u toho, že nalitej někde objímá reprák (ehm ehm minulej rok potom, co se lepil na mojí a teď už naší společnou kamarádku). Ptal se mě, jak to mam já, tak sem mu řekla, že každej ročník je skvělej svym vlastnim svéráznym způsobem, ale že sem vlastně taky eště nikdy předtim nejela na fesťák s někym, s kym bych chodila. Drahej chtěl jít na koncert, kam se ale mě nechtělo. Považovala sem za důležitější si namazat ruce a ramena krémem na opalování, cejtila sem, že mě to začíná pálit. Taky se mi nechtělo nikam hnát a asi sem měla náladu na chill u stanů. Tam bylo strašně málo lidí, tak sem sebrala kamarádku a šly sme se podívat na místní výstavu. Ta byla v zámečku, kterej je docela zchátralej, což sice sedí do konceptu týhle momentální výstavy, ale mimo to bych radši viděla zámeček opravenej. Mýho drahýho sem viděla z okna jednoho patra, jak šel z koncertu, tak sem na něj začala mávat a pak sme na sebe mávali tak dlouho, dokud nás to bavilo. Asi ne v rámci výstavy, ale bylo tam místo, kde se dalo kreslit křídou. Napsala sem tam, že muj drahej smrdí. Nenapadlo mě, že muj drahej šel za náma a hned jak sem to dopsala, tak vidim, jak leze z místa, kde sou schody. Lol. Začaly sme se s kamarádkou smát a on nechápal. Pak se začal tvářit smutně, tak sem to nevydržela a ukázala na místo s tim skvostnym nápisem. Nejvtipnější na tom bylo, že stál přímo před tim místem a nevšimnul si toho. Tak vzal křídu a svoje jméno škrtnul, místo něj tam napsal moje. Takže teď tam smrdim já, ne on. Vydali sme se společně na místní farmičku, kde si kamarádka koupila zmrzlinu z ovčího vemene a pak felili na trávě před podiem stage u stanů. Pohoda. Následně sme se rozhodli, že se přesuneme tak o 15 metrů pod společnou plachtu a budeme felit tam. Během celý tý doby sme pořád hulili. Jo a ta zmrzlina nebyla tak hnusná, jako sem si myslela. Dlouho sme tam zůstali, kapela, na kterou sme chtěli jít, hrála až od deseti. Takže bylo dost času na piva, brka a pokec. Až potom sme se řádně zhulený hromadně zvedli na koncert. Bylo to super. Další větší kapela, na kterou se každej rok těšim. Nejlepší je stejně hulení při skvělý hudbě na koncertě. Po koncertě sme zůstali s mojí bejvalou spolužačkou jenom ve třech. Chvíli sme byli na další kapele v pořadí, během toho koncertu sme se rozhodovali, jak moc nás to baví, nebo nebaví. Došli sme k tomu, že nás to nebaví a šli směr stanový městečko, že tam třeba budou lidi a že to bude pohodovej konec večera. Zanedlouho sme s kamarádkou přehlasovaly mýho drahýho, když padnul návrh, jít na vyhlídku. Byl línej, my ne a tak sme tam šli. Dáme si tam brko a bude to fajn. Přiznávam se, že sem na tý vyhlídce byla v noci poprvý za všechny fesťáky nejvíc při smyslech. Na tu vyhlídku sem vždycky chodila naprosto sjetá, ne za zábavou (vyhlídka je ultra ještěr stage), ale za hvězdičkama. Sedli sme si a začali motat. Kamarádce volala kamarádka, která se od nás odpojila před asi dvěma hodinama. Za pár minut přišla za náma sem nahoru. Řikala, že si dali něco s mojí drahou příbuznou a jejim klukem. Ty dva chcípáci se pak unavili (?) a šli spát. Na tripu. Hodně štěstí. Kamarádka byla v pohodě, ani nevim, jestli si něco dala. My sme si každopádně dali to brko. Najednou přišla řeč na naše zážitky ze střední. To jo, s naší bejvalou kamarádkou a jednou z těch dvou holek sme tvořily strašný trio. Chodily sme takhle ve třech chlastat. Vzpomínaly sme na to, jak ta naše bejvalá kamarádka měla byt pár zastávek od legendární hospody s levnym chlastem. Koupily sme lahev vodky, tu ve třech vychlastaly u ní doma eště za světla a pak se šly dorazit do tý hospody. Lol. Jednu konkrétní noc sme blili hromadně, ale každá na jinym místě. Já na svojí zastávce, ona na svojí. Jak tehdy dopadla naše bejvalá kamarádka, nevíme. Ale možná blila taky. Pak sme obecně vzpomínali na tu hospodu a na zážitky z ní. Jojo, ta hospoda je teď takovej artefakt toho, co byla. Zákaz kouření s podnikem takovýho typu udělá svoje. Nešlo by z těhlech pár vybranejch legendárních pražských hospod udělat něco jako nedotknutelný skanzeny i s původnim obyvatelstvem, aby si vláda třeba vysrala voko? Já nechci mít kvůli jednomu zbytečnýmu zákonu ztracený hmotný vzpomínky na střední! Mrtky. No nic. Pobavili sme se nad našema historkama, pokochali výhledem a vydali se na cestu ke stanům. U stanů byl klid, jenom pár lidí, žádná agresivní párty. Nebo minimálně ne příliš agresivní na to, abych jí označila za agresivní. Dali sme asi eště brko a po nějaký době šli spát. Pěkně v klidu, opět spálený. Nebylo k ránu a bylo nám dobře. Dobrou.
Ráno sem spala dlouho. Veškerý moje chování vykazovalo příznaky velké kocoviny, ačkoliv sem žádnou neměla. Je ale předem naprosto jasný a přirozený, že se na mě napojilo kolektivní vědomí tohohle festivalu a proto sem se cejtila tak, jak sem se cejtila. Spousta lidí už dokonce odjela, zbytek si balila stany, prostě klasickej obraz rozkládajícího se rána po poslednim večeru festivalu. Zůstalo nás poskromnu a kamarád, kterýmu patřil hlavní stan se rozhodl ho rozložit relativně brzo. Tak sme tam seděli na židličkách a pokorně čekali, než se proberou holky, abysme začali řešit odjezd. Samozřejmě, během týhle doby se hodně řešily zážitky z celýho festivalu a ještěrem letošního roku se asi stal kamarád, kterej si nahodil dva a půl tripa plus nějaký koule. Ne jako půlku koule, ale jako celý koule. Typíčo. To nepochopíš. Prej ho dva známí potkali na jedný ještěří stagi a on dostal bad trip z toho, že se ho zeptali, jak se má. Ten musel prostě fičet hodně někde. Taky se na něj nasrala jeho holka, protože jí slíbil, že si nic dávat nebude, ale pak se pohádali a on si dal všechno tohle dohromady. Dobře on. Jak sme tam tak seděli, tak sem se ho zeptala, jak se cejtí a jestli spal. Odpověděl, že je docela vyspanej a že už se cejtí dobře. Začala sem mu smát a prozradila mu to sladké tajemství. Ať si počká tak třeba hodinu, dva a pak uvidí, jak mu "bude dobře". Candyflipy sou vrahouni a člověk má dojezd i potom, co se z toho vyspí. Jediný, co sem mohla, mu bylo popřát hodně štěstí, že to asi nebude uplně nejhezčí zážitek, kterej bude mít. Kombinovat tyhle drogy, navíc v takovym množství, v jakym to udělal on, je fakt hloupej nápad. Další zábavné ještěří historky následovali, o tom, jak známá odmítla speed, ačkoliv už v sobě měla šílenej koktejl nějakých svinstev s tim, že přece musí bejt zodpovědná a tak dále a tak dále... No, tenhle ročník byl každopádně zajímavej tim, že sem se doslechla, že tu chodil týpek, kterej rozdával bad tripy. Prej ho chytli, ale víc nevim. Jako fascinuje mě, proč by někdo něco takovýho dělal? Proč někdo rozdává (!), ne prodává tripy, ze kterých budou mít ty lidi, co si to vezmou, zaručeně špatnej stav? Takovej člověk musí bejt hodně narušenej, nedokážu si představit motiv, proč by to někdo dělal? Ano, za prvý sou takový lidi pitomý, že si vůbec berou tripy od neznámých lidí zadamičko, ale motiv toho týpka zůstává záhadou. Vždyť z toho sám nic nemůže mít a pochybuju, že se pak bavil tim, jak ty lidi vyhledávali pomoc zdravotníků. Divný, hodně divný. Taková nepovedená Hepnarová tohle jednání. Na tomhle ročníku se taky emormně kradlo. Prej nejvíc ever, skoro 180 stanů vykradených, z toho byly oběti i naší různý známí. Pár se jim potom věcí vrátilo, když přistihli týpka, kterej tvrdil, že ty věci našel a nese je na ztráty a nálezy. Hm. Eštěže se nic neztratilo nám, asi je štěstí, že sme měli stan zrovna v místě, kde byl pořád někdo ve velkym společnym stanu, takže rušno.
Po cestě do Prahy sem usnula a na benzínce ochutnala zmrzlinu Pikao. Byla hnusně sladká. Překvapivě, tvl.
Po příjezdu domu sme původně plánovali afterparty. Během večera se mi ale přestalo chtít, tak sem spala doma. Usínala sem, pak sem se probudila. Ne uplně. A do řiti, už zase. Spánková paralýza. Výhoda je, že jakmile člověk pozná, co se mu děje, že si uvědomí skutečnost. Když sem si uvědomila, že mam spánkovou paralýzu, čas běžel normálně a zvukový halucinace nebyli tak silný. A vizuální skoro vůbec, jenom trochu. Viděla sem stíny a světla na stropě, bylo to hlavně charakteru měnění barev. Slyšela sem takový hučení, jako kdyby někde v dálce běžela nějaká vrtačka. Snažila sem se mluvit a hejbat rukou. Nevim, jestli to byla moje halucinace, ale měla sem pocit, že se mi podařilo trochu potichu mluvit, teda spíš jenom řikat zvuky jako "halo" a tak dále. No nic. Po pár vteřinách to přešlo, napsala sem to drahýmu. Druhej den se mě na to vyptával, tak sem mu řekla, že už to neni tak strašný, když člověk ví, o co se jedná. Nejhorší to bylo poprvý, ale to neznamená, že je to nějaká příjemná věc. Jenom to prostě neni tak hrozný, jako když člověk vůbec neví, co se mi děje. Dohra. Lol, dojezd. Když sem se nezfetovala, nějaký halušky se objevili samovolně, hehehe. Ne, fajn. Možná s tim pujdu za doktorem, ať mi poradí, co mam dělat, nebo jestli s tim vůbec mam něco dělat, když to nemam tak často. Njn, asi mi chybí bejt pacient, lol.

Za mě dobrý. Tenhle festival mam opravdu moc a moc ráda.
Nevim, co s tim zbytkem emka, ale mam pocit, že to nějak zužitkuju. Možná zužitkujeme, už sem trochu nalomila svýho drahýho, ať si to dáme někdy napůl. Teda, on se nalomil sám, mě by moc nenapadlo, mu to nabízet, protože vim, že to nemá rád. Ale tak, asi to chce vyzkoušet. Navíc toho nemam tolik, aby nás to sjelo do nechuťáren. Řekla sem mu, že až bude někdy fajn párty, tak mu to nasypu do pití, aby si s bankovkou v nose nepřipadal jako moc velkej feťák. Budeme přátelští a tak.

Ještě v jedné věci byl tenhle ročník speciální. Já se spálila. Ne spálila spálila, ale spálila sluncem. Zežehlo mi jednu stranu od ramene až k festivalovýmu pásku na zápěstí. Nikdy v životě se mi nestalo, že bych se spálila. Nikdy předtim. Matka se mi smála, že sem musela vožralá někde vytuhnout. Všichni se mi smáli, cožese mi to jenom stalo, že se čmoud jako já, spálí. Prej sem rozbitý čmoud. Taky bych to tak viděla. Nejpravděpodobnější vysvětlení tohoto záhadného jevu bude ale fakt, že sem celej červenec nevylezla na přímý sluníčko a trávila ho doma psanim seminárky. Ven sem chodila až večer, kdy slunce nemělo žádnou sílu, takže takový intenzivní slunění se po absenci slunění mě takhle popálilo. To dává docela smysl.


A Youtube je sračka, protože cenzuruje čůráky. Jo a takhle si vždycky připadam v tom lese tam. Ten les je totiž kouzelnej a bydlí v něm trpaslíci. Nevymejšlim si, fakt tam sou, já je viděla!
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama