Kameny se valí

16. září 2017 v 15:40 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Mam to za sebou, ale nejsem mrtvá

Možná se poslední dobu moc hrabu v Jungovi a tadytěch věcech. Je to zaprvý kvůli tomu, že musim. Zadruhý protože je to zajímavý. Mám obavu, že mi ty způsoby a metody začínaj lézt do nevědomí, hehe. Nebo mi to prostě jenom způsobuje podivný sny. Zdál se mi sen o tom, že mam přednášku. Já, zatím bez posranýho bakaláře, hehe. Každopádně ve snu to tak bylo, takže sem tam už pravděpodobně musela mít nějaký remoné (tj. bakalář minimum), protože sem přednášela s jednim konkrétnim doktorem z naší fakulty (a přednáše a vědět hovno moc dohromady nejde). V tom snu se přednáška (pravděpodobně pro úzkou veřejnost) koná na nějaký vysoký budově s balkonem. Problém je v tom, že je ten balkon bez zábradlí. Dostávam závratě, ačkoliv závratěma ve skutečnosti netrpim. Nemůžu se k tomu okraji (kde bych měla přednášet) ani přiblížit, jenom sedim paralyzovaná na straně naproti publiku. Po zkončení přednášky mi muj spolupřednášející řiká, že se omlouvá, že toho tolik nakecal místo mě a že sem ho měla zastavit a jít taky mluvit. Stručně mu vysvětluju, že mě chytla závrať a že bych fakt nezvládla tam stát na nohou a v pohodě někomu něco vysvětlovat. Bavíme se dál a i s publikem opouštíme tuhle šílenou terasu. Pro moje zděšení sou schody vedoucí dolu úzký, točivý a ve volnym prostoru, ne v nějaký úzný věžičce, kde člověk nemá kam spadnout. A bez zábradlí, přirozeně. Všichni lidi v pohodě odchází, jenom já tam zůstávam s tim profesorem a bavíme se. Pak se mu s hrůzou svěřuju, že vůbec nechápu, jak slezu po něčem tak děsivym dolu (zmínka o tom, jak sem se dostala nahoru nepadla). On mi řiká, že by byl taky radši za normální schodiště, nebo něco takovýho a že se mu to taky nelíbí. Tak tam tak stojíme a dohromady nadáváme/vtipkujeme o tom, jak sme v řiti. Je patrný, že je nám náš rozhovor dost příjemnej. Pak si sedáme na okraj těch schodů na tý části, kde neni kam spadnout a dál vtipkujeme o tom, jak sme srabíci, že se bojíme a že tu asi budeme muset zůstat. Po další chvilce rozhovoru na sebe začínáme příliš dlouho koukat a chytáme se za ruce. V tu chvíli sem se šokem "probudila", spíš jenom probrala a hned potom zase padla do spánku, i když ne tak tvrdýho jako předtim. Následoval rychlej slet událostí týkajících se románku mezi mnou a mym profesorem. Fakt bizár. Ten profesor mě nikdy nijak nefascinoval, ačkoliv je pravda, že po tomhle snu, jak tak nad tim přemejšlim...je to hezkej chlap. Jenže je to bizár. Nikdy sem na něj neměla nějakej crush, nebo něco, z čeho by mohl muj sen vycházet. Je to prostě jenom profesor ke kterýmu sem chodila na předmět a kterej se chová jako normální příjemnej a ochotnej profesor. B I Z Á R.

Posledních pár dnů prázdnin (těch oficiálních, ne vysokoškolských) bylo fajn. Teda ne posledních pár dnů, vlastně jenom poslední dva dvy. Do tý doby sem totiž musela psát seminárku. Ale co se nestalo, akorát na ty dva dny měla matka naplánovaný dny volna a jela se svym přítelem na výlet na hory. Oujé. Prázdnej byt, přesně tak. Matka odjela, drahej dostal povel a večer už byl přede dveřma i s krosnou. Odeslala sem svojí práci ke zkoušce a okamžitě potom sme si šli zakouřit na balkon. Uf. Typyčo. Tohle sem potřebovala. Rychlý cígo a pak si v klidu ubalit brko. Drahej přinesl sobě pivo, mě víno. Vlastně sobě víc piv a mě víc vín, abych byla přesná. Víno s brkem na balkoně při večeru s drahym v našem velkym třípokojovym bytě. Paráda. Ten veče sme chtěli koukat na nejvíc whitetrash realityshow aka MAČKÁŠ MI HADA, DEBILE, ale ten díl se nám z nějakýho důvodu nechtěl načíst. Protože sme ale měli hroznou chuť na pozorování totálně debilních lidí, museli sme si pusti díl CHCI SE JÍT PODÍVAT DO MĚSTA NA VÝLOHY, JÁ SI ZUBY NEČISTIM, PROTOŽE MĚ PAK BOLÍ. Jako docela dobrej večer, koukání na lidskou blbost je prdel. Ale je fakt, že je to dementní show. To realityshow bejvaj. No surprise. Jedli sme kuskus, do kterýho sem zapomněla osmahnout cuketu na olivovym oleji předtim, takže sem to dělala rovnou s tim kuskusem a výsledkem byla přirozeně tvrdá cuketa. Genius. Když řikam, že mě nebaví vařit, tak to myslim vážně, ale drahej trval na tom, ať ten kuskus ohřeju já. Asi aby mě kulturně nevykrádal, lol. Ne, neumim vařit a považuju to za ztrátu času. Ale večer to byl fajn, smát se cizím zoufalým lidem v páru je fajn. Vypila sem lahev a půl vína. Sama. Drahej pil piva. Když sme koukali na Fantastická zvířata, drahej usnul. Probudila sem ho s tim, že se musíme jít umejt. Ráno totiž neměla téct voda. Jako vůbec. Výměna v baráku. Nasrat. Dali sme si společnou vanu. Heh, to bylo poprvý. Vanu totiž máme jenom my doma. Smála sem se, jak mu plave v tý vodě čůrák a koule. Bylo to strašně vtipný a asi bych si s tim vydržela hrát celou noc. Plavající čůrák. Lol. Vtipná záležitost. Šli sme spát do matčiný postele, protože je velká a pohodlná.
Po probuzení sme se váleli docela dost dlouho v posteli. Taky sme zjistili, že ačkoliv voda neměla téct, tak teče. Hm, ale připravili sme se. Měli sme naplněný kýbly a tak. Dokoukali sme konečně ty Fantastická zvířata. Ten film byl fajn, ale postava tý černovlasý čarodějky mohla být trochu sympatičtější, tahle vypadala jak utahaná čtyřicátnice od tří děcek. Dál bylo v plánu jít na takovou akci. Předtim sme si ale stihli zašukat. Přímo na gauči, kterej je tmavěmodrej. Kdyby se stala nehoda, bylo by to pěkně blbý protože nevim, kde je čistidlo na nábytek. Měla sem na sobě jenom takový malý kraťásky a pod nima nic. Strašně rychle se mu postavil a bylo to vcelku celý rychlý. Rychlovka. Udělal se mi na břicho. Řikal, že ještě dva zásuny a bylo by to všechno ve mně. Paráda. To by bylo velký špatný. Pak sme se chvilku bavili tim, že mi to teklo po stehnu. Po sprše sme vyrazili. Ten den mělo chcát, ale já nemohla najít pláštěnky. Jakmile sme sedli do vlaku, začalo chcát. Lol. Fail. Naštěstí přestalo, když sme dojeli na místo. Na místě bylo dost lidí. Byla to zábava do tý doby, dokud nezačalo chcát. V tem moment se zatahlo a pak už se jenom postupně stmívalo. Dopadlo to tak, že sme ani nešli na žádný kapely, jak bylo hnusně. Seděli sme pod takovou stříškou v kiosku a pršelo nám na nohy. U stolu totiž seděli místní "štamgasti" a my byly vytlačeni pod okap. Kurvy jedny místní. Jediná zábava po setmění byla náhodná bitka. Ultimate fight. Potkali se dva lidi, co si museli něco vyřídit a byla to prdel. Alespoň tadyta zábava byla. Pak sme si našli spoj a odjeli sme zpátky k nám s tim, že si ohřejeme tortilly se zeleninou. Nedalo se nic dělat a začalo opět hodně chcát. Za hoďku sme byli doma a konečně nám šel načíst díl MAČKÁŠ MI HADA, DEBILE. Musim říct, že sem byla hodně zklamaná. Ten díl byla slabota. Byl to uplně nudnej díl, žádný hroty se neděly jenom na pár hysterických breků tý blondýny s pištivym hlasem, která byla asi tak tisíckrát protivnější a dementnější, než ta s tim hadem. Jediná dobrá scéna byla ta finální. Jinak slabota. Ať žijou výlohy. Druhej den sme spali dlouho. Matka měla přijet někdy odpoledne. Stihli sme si teda eště ráno zašukat v její posteli a bylo to skvělý, protože ta postel je naprosto parádně velká. Drahej mi taky přinesl překvápko. Magic wand. Udělal mě s tim asi dvakrát a sebe taky. Bylo to fakt skvělý, snad sme tu postel moc nerozvrzali. Vlastně sme spolu nikdy nešukali na vrzací posteli. Hehe. Jedinej náš problém byl ten, že bylo hnusně a my měli zaplacenej vstup na tu akci na dva dny. Ale potom, co sme se podívali na satelit, sme si řekli, že na to sereme. Blbý bylo, že mi matka napsala, že přijede dřív. Takže žádný dlohodobý felení se nekonalo. Musela sem drahýho vyhodit neplánovaně dřív. Řekli sme si, že na to opravdu sereme a že se uvidíme odpoledne. Vynesli sme prázdný flašky od pití a uklidili. Jenom sem počkala na matku, abych jí pozdravila a vyrazila sem za drahym. Poslední volnej večer a od zejtřka řehole učení se na zkoušku. Pfff. Ale bylo to fajn. Musim říct, že tyhle dva dny s volnym bytem byly skvělý. Takový pohodový, člověk se nemusel o nic zajímat a na nikoho nebrat ohled. Paráda. Škoda, že se matka vracela tak brzo.

Jak dopadla moje poslední zkouška? Hele, jak už bylo řečeno, za celý čtyři dny sem vylezla jenom na hoďku a něco do nedalekýho bazénu si zaplavat. Bála sem se, že to nedam, protože sem týpka moc neposlouchala, jelikož mi přišlo, že nepřednášel, ale četl a ještě ke všemu neuměl dobře a poutavě číst. Opravdu sem se učila, ale ne protože bych byla ve stresu. Řikala sem si, že vim, že to umim a že to dam, i kdyby třeba na nejhorší známku (v případě, že by se mě zeptal na něco, v čem tápu). Nešlo sice o nejlehčí problematiku a nešlo o jména a data, který se člověk nadrtí, ale jo, to bude dobrý. Jenom se mě nesmí zeptat na něco, čemu nerozumim. Nebo na osobnost a směr, který sem nevěnovala tolik času. Co se nestalo? Zeptal se mě na Freuda. Na Freuda. Člověk tráví zavřenej doma čtyři dny, pečlivě se snaží učit a dostane otázku, na kterou by dokázal kdokoliv odpovědět v kocovině/zhulenej/sjetej/mrtvej. Paráda, fakt paráda. Jo, asi to zní jako když si stěžuju na to, že sem dala zkoušku na jedničku, ale...dořiti, ani sem nemusela hnout prstem, protože v mnoha ohledech překonaný Freudovský teorie sou něco, co člověk znal už na konci základky. Ale fajn. Teď už žádný zkoušky. Eště poslední seminárku (odevzdat tomu, se kterym se mi zdálo, že něco mam), přepočítat kredity a hotovo. A pak hodně rychlý prázdniny.
Tenhle tejden odjíždim do Rakouska. Na Rolling Stones + Salzburg protože je hezkej. Pak na Mallorcu. Teplo. Už teď se netěšim na ten návrat z ní. Z krásnýho horka do nechutnýho podzimu a svetrů. Nasrat.

Jo a k tématu týdne. Vy idioti, v pekle jsou přece ďáblové a čerti, ne démoni. Ten citát očividně překládal nějakej uplně neschopnej kokot, žejo?

Ochladilo se. Nevadí. Teda, vadí. Jenže pořád musíme chodit na pivo tam, kde se dá kouři. Nasrat. Jebat. Kurva. Ale je to hlavně kvůli tomu, kde sou známý za barem. Před pár dny sme měli strašně vtipnou debatu. Vzpomínali sme na základku. Jo, to byly časy. Dozvěděla sem se nějaký historky, o kterých sem ani nevěděla. Docela bizár. Nemyslela sem si, že se něco takovýho dělo a že jeden ročník pod náma byly eště větší spratci, než sme byli my. Je to hustý, když člověk slyší ty historky od lidí, co považoval v tý době za příšerný kidy a pamatuje si je jako příšerný kidy, protože byli prostě o ročník níž. Hovada. Takže vážení chlapci páni pod náma, teda, jenom jeden konkrétní chlapec, řval na neoblíbenýho učitele matematiky (kterej byl zároveň zástupce ředitelky), ať uhne. "Máš tlustý sklo!". Ten učitel byl ale fakt čůrák. Byl uplně na palici. Ve třídě sme měli J****** a další dva kámoše, který dělali největší bordel. Ne, že by sme my ostatní snad byli svatý, ale tenhle učitel byl fakt paranoidní. Srali sme ho všichni průměrně, ne víc, než ostatní učitele a ten kokot byl uplně neschopnej. Jakmile se nasral, strašně zrudnul. Mimochodem, což je taky strašně komický, jmenoval se Adolf. Byl vysokej, byl starej a nosil brejle, který zažili soudruha Husáka. Jo a to jeho velký dřevěný pravítko soudruha Husáka zažilo asi taky. Vymyslel si na nás spoustu nových pojmů. Jako například "organizovaná nekázeň". Tim označoval svojí paranoiu, když se mu zdálo, že něco takovýho pořádáme. Jop, pořádali sme, ale to byl jenom důsledek jeho prvotní demence, fakt sme ho předtim nesrali víc, než kohokoliv jinýho. Psal nám taky poznámky. Pořád. Jednou mi napsal poznámku: "Baví se s *jméno mojí kamarádky*". A tý kamarádce zase napsal: "Baví se s *moje jméno*". To je eště docela slabota. Jiný spolužačce napsal parádní poznámku, když zjistil, že si ořezává tužku na stole. Napsal jí: "Vyrábí smetí". No a organizovaná nekázeň, to měl v poznámkách neustále každej. Já chápu, že se učitel nasere. Já chápu, že se nasere hodně a že je nepříjemný učit bandu spratků. Ale sorry, psát na začátku (!) hodiny "preventivní poznámku" celý třídě mi přijde ujetý. Hodně. Tohle udělal několikrát. Přišel do třídy a napsal každýmu kolektivní poznámku. Každýmu, včetně lidí, kderý fakt nikdy nic nedělali. Jo, takový lidi byly asi tři v celý třídě, ale to je jedno. Tohle je chování naprostýho čůráka a neprofesionála. Když už nemá na to, aby učil spratky na základce, tak má přestat učit a jít do důchodu, ne se chovat jak gestapo a uplatňovat kolektivní vinu. Tohohle učitele sem kvůli jeho zmrdství fakt neměla ráda. Nikdo ho neměl rád, předevšim ne rodiče těch tří lidí, který od něj dostávali preventivní poznámku a nikdy jindy neprovedli vůbec nic. Měli sme ho na matematiku šestou a sedmou třídu, než to nevzdal a nepředal nás dalšímu učiteli- fyzikáři. Ten byl naprosto zlatej, toho sem měla moc ráda, i když matematiku a fyziku ne. Byl to takovej roztomilej kouzelnej dědeček s pronikavě modrýma očima, jako z pohádky. Byl přísnej, uměl zvýšit hlas, ale nebyl zmrd, na rozdíl od toho druhýho. Předevšim teda uměl učit. Jeho Archimédes byl dokonalej. A vůbec, všechny jeho průpovídky a výmysly na zapamatování. Každopádně zpátky ke zmrdovi. Vzpomínali sme, co všechno sme mu prováděli za sviňárny. Onen nejmenovaný bejvalej mladší spolužák (kterej zrovna ten den za barem nebyl, aby nám to připoměl pěkně z vlastní hlavy) ho vysíral neskutečnym způsobem. Fakt na něj řval normální nadávky, kromě toho tlustýho skla. A co sem ani nevěděla, byl kvůli tomu zavřenej v pakárně. Jako ten spolužák, ne učitel. Kvůli těmhle exccesům ho matka táhla k psychoušovi. Atrovi, ne ologovi. Což je docela hustý. Mě tahle historka nějak minula, nevim proč. Asi už je to moc dávno a nevytahovalo se to, protože bylo předpokládáno, že o tom každej ví. Každopádně byl postupně takhle asi u tří cvokařů a každýmu nakecal něco jinýho. Chčiju smíchy. Fakt sem tuhle konkrétní historii toho člověka neznala. Jednomu nakecal, že ho matka bije, druhýmu, že vidí stíny a slyší hlasy a co nakecal tomu třetímu si už nepamatuju. Ale fakt bizár. To byla nějaká šestá, sedmá třída jeho ročníku, náš ročník o rok vejš. Bizár. Totální bizár. Pak ještě nějak strašně vyjebal s hlavnim mlátičem v tý cvokárně, že ho nějak vyprovokoval a jakmile ho začal mlátit, přišly zřízenci a odvedli toho mlátiče na samotku. On pak byl za největšího borce a ostatní děcka mu pujčovali svoje Nintenda. To je fakt hustá historie jednoho děcka. Hlavně, jak vyjebal s těma cvokařema, lol. Prostě náš milovanej *jeho jméno*. Za poslední roky (hlavně za poslední rok co se odstěhoval od matky *lol bydlí s Iblísem* a pracuje) se zklidnil a je z něj fajn kluk, až je to někdy šíleně nezvyklej pocit. Základka byla fakt netradiční, nikdo nemá tak hustý kolektivní zážitky ze základky jako my. Strašně specifická škola. Plná retardů, lol. Ale dobrých retardů. Nebyli sme zas takový zmrdi, fakt ne. Třeba k tomu hodnýmu matematikáři sme se chovali přívětivě. Vzpomínali sem tenkrát taky na to, jak sme si vždycky napsali do dlaně "matika je nej", nebo "fyzika je nej" a pak se do tý dlaně při testu strašně nenápadně koukali. On vždycky hodil křídou po člověku, u kterýho si toho všimnul a "Ukaž ruku!" Pokaždý, když tam viděl ten roztomilej vzkaz, tak se začal smát se slovy: "No, vidíš, přesně tak" a my s nim. I když sem tu matika a fyziku neměla ráda, tak bylo skvělý, jak mi na moje narozeniny odpouštěl známku, když sem měla test na pětku. Psali sme na začátku hodin takový krátký opakování na známku a já z toho pravidelně schytávala koule, žeano. Ale když sem měla narozeniny, tak sem mu tam vždycky nechala vzkaz: "Pane učiteli, dneska je mi XY let" a on mi odepsal buď "Gratuluji" a proškrtlou kouli, nebo přeškrtlou čtyřku, když sem tam měla něco málo správně a místo toho mi známku zlepšil o stupeň na trojku. Prostě takovej laskavej přístup, kterej od učitele na základce chceš. No jo, vždycky sou dobrý a blbý učitelé. Základka byla celá skvělá. Chlastání ve třinácti, někdo ve dvanácti, kouření v jedenácti a fízlové večer s dodávkama vedle základní školy při školní akci, protože chytili vožralýho J****** a dva další idioty. Jojo, to byl velkej večer. Ty hovada se nechali chytit, měli sme školní "diskotéku" a samozřejmě vevnitř bylo jenom pár rodičů a menší děti, všichni starší chlastali venku po ulicích. To byla osmá třída mam pocit. My byly chlastat dost daleko od školy, takže se nám nic nestalo. Ale jako fízlové před základnou asi v osm večer je bizár jak hovado. A to sme nebyli žádná základka white trashe, naopak. To byla výběrová základka specifická eště jednim takovym nejmenovanym znakem. Jo, to byly časy. Jak sme se o tom tak bavili a notovali si s tim bejvalym spolužákem, tak muj drahej jenom seděl a čuměl a nemohl uvěřit, že si fakt historky ze základky nevymejšlim a nepřibarvuju. Heh.
Taky tam ten večer byl Iblís. Byl tam poslední dva večery. Den předtim sem se docela hezky připila a tam to bylo celý takový hlasitý a dole na baru uzavřená společnost, takže se aj kouřilo. Sem Iblíse dlouho neviděla, jak sem byla zavřená doma a psala seminárku. Oholil se a já na něm zas mohla oči nechat. Vždycky sem ho tam pozorovala přes rameno svýho drahýho. Ne, že by mu to s vousem neslušelo, ale je to prostě taková malá hezká změna, který si člověk všimne a která ho začne zase fascinovat, když toho druhýho nějakou dobu neviděl. ten večer, jak sem byla připitá, mezi náma proběhly tři divný věty. Stáli sme před barem a Iblís mi nabízel cigáro. Já ho odmítla: "To je dobrý, já si dam svoje". Iblís byl až moc pohotovej na to, že vedle mě stál muj drahej: "Vem si a nedělej, že tě nikdy nestahuju, když sme se ehm ehm (to jeho dlouhý ehm ehm je takový specifický ehm ehm a já vim moc dobře, co znamená) tak různě náhodně potkávali". Zmrd. Tim mě strašně vyprovokoval. K tomu, že bych ho nejradši vzala za rukáv, vlekla ho dozadu do skladu a tam ho vojela. Ale nemohla sem. Vedle mě byl muj drahej a...na co to vůbec kurva myslim, lol. Achjo, Iblís a naše komunikace, no. Celkově mi to přišlo z jeho strany ty dny takový celý divný. Ale to nic, naše náhodný doteky jeho náhodný doteky, když se opíráme o bar a tak dále. Známe a nikdy to nepřestane být strašně...uhhh, pokračuj!

Jo a teď sedim v autě. Nacházim se v Rakousku. Před pár měsíci se mi podařilo zhypnotizovat rodinku a teď si užívám plody své práce. Jedeme na Stouny. Tyvole, to snad ani neni možný. Ono se to fakt děje. Oujé.
Ámen
Rokenrol vám všem

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Fredy Kruger Fredy Kruger | 22. září 2017 v 0:16 | Reagovat

" Stojím u paty skály,
kameny dolů se valí !

... nevím, kdo dolů je hází,
však bude to strýc můj !
... se vsázím !

... A hleďme !  sprška těch kamenů,
pomalu ustává !!  nu ... inu...
Nemá čím  házeti  ten  starý  kráwa !!
Kamenů už se mu nedostává !!

... už hlídati není potřeba !"

... nastala kratičká prodleva ....

Kdos zařval : "Dej pozor !! tywole !!"

... a poslední balvan se dokoulel,
Liboru  Šuráku  na koule !!!
( !!! )  servána nejen mu kůže !!

... Šurák  přestal být mužem !!!

...matka i otec teď utěšuje
mládence, který už nemá  chuyije !
" Dáme tě předělat na ženu !"

... " Stanu se   Šurákem, - Mařenou !"
řve chlapec ( myslí už na věno ):
" Není mi třeba již  poklopec !!"

Otec je rozčilen ! " Kurwa ...přec...
...  seru ti !!!"  ( otec je lakomec )

2 Cecílie Cecílie | Web | 26. září 2017 v 18:28 | Reagovat

Po pravdě, nejsem schopná vnímat takových myšlenkových skoků najednou. Pointa článku mi unikla nebo opravdu žádná není? Nebo v tom, že žádná není je právě ta pointa?

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | 26. září 2017 v 22:41 | Reagovat

[2]: Teď si představ co to je, mít ten bordel přímo v hlavě 😀

4 Steeve X Steeve X | Web | 28. září 2017 v 13:49 | Reagovat

[3]: Založíme si bar. A bude se jmenovat Rébus.

5 Steeve X Steeve X | Web | 28. září 2017 v 13:49 | Reagovat

Ták, teď sem oficiálně chodím kvůli čtení komentů.

6 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | 28. září 2017 v 15:34 | Reagovat

[4]: Chtěla jsem bar dlouhou dobu. Jednu hospodu měli čas kamarádi. Bylo to super, levný pivo, normální víno a tvrdej. Trávila jsem tam hlavně konec minulých dlouhých prázdnin. Párty do rána na doslova denním pořádku a šukačky s mým tehdejším holoubkem ve sklepě. Kamarádi se rozhádali a hospoda zkrachovala. Už nechci podnikat, když to vidím. Radši zůstanu u příležitostného barmaření.
Komenty už tu nejsou zas nic moc, můj život je zajímavější, než triggnutých internetový komentátoři.

7 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 28. září 2017 v 16:35 | Reagovat

[4]:
Bar Bus.
Barbus holicí pěnivý krém.
Pivní bar Barbus. Pěnivý mok.

8 Steeve X Steeve X | Web | 1. října 2017 v 22:11 | Reagovat

[6]: Koukej napravit.

9 zhecla vysrugana es zhecla vysrugana es | Web | 11. října 2017 v 10:55 | Reagovat

nahodou, ten bordel a skoky v textu jsou super. sedi to moji hlave.
tyhlencty sny o nepravdepodobnejch lidech jsou zakerny, kdyz uz prestavas rozpoznavat realitu od snu, a taky kdyz
timhle odhalis netuseny kouty tvyho fetisistickyho vedomi, obcas je to dost humus hhh

10 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 13. října 2017 v 0:01 | Reagovat

[7]: To je hezké jméno.

[8]: Jsem líná.

[9]: V té mojí se to odehrává.
Tyhlecty sny sou pořád lepčí, než spánkový paralýzy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama