Ne, že bych se nudila, to opravdu ne. Máme tady pár vtipných historek a docela na nás padla zima jak v prdeli. Potřebuju soukromý kamna, který bych měla pořád u sebe.
Nedavno sme byli s drahym catcallnutý. Zase. Bizár. Lidi sou kokoti, hlavně uplně dutý kokoti. Vystupujeme v noci z tramvaje a jdeme domu. Za náma partička uřvaných kokotů. Po chvíli mi drahej řiká, že neví proč, ale zdá se mu, že mě někdo z nich catcalluje. Zaposloucham se a kromě vožralýho konstantního zvuku (takovýho toho UUUWAAAUUURRRRGGGHHH) nic moc neslyšim. U přechodu, kde se musíme všichni zastavit, se to mění. Drahej se otáčí a najednou slyšíme kecy jako "tyvole, tak to ani hovno" a smích a další kecy, ze kterých tak nějak chápeme, že si ty kokoti mysleli, že je muj drahej asi taky holka. Njn, to je tak, když seš kokot a dáváš rovnítko mezi rozpuštěný dlouhý vlasy a pohlaví. Lol. Fail. Pořád z nějakýho důvodu jdeme s kokotama stejnym směrem a zastavujeme se až před barákem, přičemž oni pokračujou dál. Njn, nějaký klasický košťata oblečený do hadrů z vesnickýho sekáče a s jednou babou, která má lýtko tlustý jako já pas. To mě fakt dojalo, takže se se smíchem o poznámku o monstrózních nohách tý mařeny dělim se svym okolí/s drahym, ale mam pocit, že to museli slyšet i oni. Nebyli od nás tak daleko. Njn, někdo by měl idioty prostě střílet, na druhou stranu, takováhle debilita se jen tak nevidí, splést si někoho kvůli dýlce vlasů. To by spíš stálo za to vyfotit a podobný idioty prostě hlásit všude možně.
Plus ten samej večer další sranda. Alespoň mě osobně fakt pobavila, nevim, jestli drahýho triggla, nebo jestli ne. Ležíme v posteli a tak nějak usínáme. Vedle si jeden spolubydlící rozjel párty, prej pozval nějaký lidi. Nevíme, jaký lidi. Najednou jenom slyšíme, jak se baví o tom, kterej pokoj je čí a do toho neznámej, uřvanej hlas: "Ale tyvole viděli ste, jakou má *jméno mýho drahýho* buchtu? Zrovna von, taková vobluda a má takovou (nevim jestli ten člověk použil výraz) kočku/krásku/kočandu. Dál už sme to neslyšeli, protože sme se začali strašně uchechtávat. Lol. Nevíme, kdo to byl, sice podle toho vyyřvanýho tónu máme typ, ale nevíme. Mě osobně trigguje jenom to pojmenování buchta. To je hnusný. To slovo je hnusný. Buchty sou hnusný, kynutý těsto, po kterym se kyne. Buchta je výraz, kterej se hodí na něco s velkou prdelí, neforemnýma nohama oplácanýma celulitidou, velkýma nezpevňovanýma kozama a růžovýma tvářičkama od zadejchání se potom, co vyšla eskalátory v metru. Pro mě fakt ne. Buchta je prostě výraz pro něco nakynutýho. To ten člověk opravdu nezvolil moc šťastně. Tady bych se teda ohradila, jooo! No, v tom dalšim už měl ten člověk víceméně pravdu, nebudeme si nic nalhávat.
Odjela sem. Vzala kramle, půjdem horem, půjdem támhle! Ale jenom na víkend. Minulej víkend. Po N E S K U T E Č N Ě dlouhý době sem odjela na víkend na chatu. Mýmu odjezdu ale předcházely triggery ze strany drahýho (tired of his shit AF). Chatu se rozhodl pořádat J****** s tim, že tam pojede jenom náš ročník ze základky (tj jenom naše třída a béčko, žádný sourozenci a kamarádi z vyšších, nebo nižších ročníků) a že to bude teda takový "soukromý" pro nás, abysme si to všichni užili. Drahej s tim měl problém, nevim proč. Ješitná svině, víc, než já. Když zjistil, že je J****** naprosto neoblomnej, tak se pokaždý, když sem o tom mluvila, tvářil hrozně nešťastně. Na srat. Vesele sem si v pátek odpoledne došla na hlavák, kde sme měli sraz s holkama a s J*******. Zbytek party (kluci) už byl na chatě, jeli autem. Chata patřila bejvalýmu spolužákovi a nacházela se v tý samý vesnici, kde je chata dalšího spolužáka. Přes ulici. Znaj se od dětství. Klany, njn. Až při srazu sme zjistili, že nás vlastně jede docela málo a že...vlastně nejede nikdo z těch spolužáků, kvůli kterým se to hlavně dělalo, což je prdel. Nemohli/nemocný/práce atd. Jedeme vlastně zase jenom to tvrdý jádro, který se vídá hodně často. Lol, sranda. No nic, objevili sme s J******* na Hlaváku vinotéku se stáčenym vínem, vzali litr bílýho a růžovýho, holky koupili skupinovou jízdenku a hbitě se šlo k vlaku. Kupéčka plný, jako dobrej nápad se jevilo usídlit hned u dveří, v prostoru na kola a kočárky. Na zažátku akademickýho roku sem si výhodně koupila malou krosnu, protože velký krosny většinou nenaplnim a je to zbytečný je tahat. Krosnička mi sloužila jako sedátko, holky si sedly na batohy a J****** s sebou tahal věci ve starym těžkym dřevěnym loďáku. Je to kokot, sám ten kufr o sobě musí vážit třeba 4 kg a ten kokot se s tim tahá, i když pajdá. Spálil si totiž nárt. Vývarem. Kuřecim. Zvrhnul na sebe mísu horkýho kuřecího vývaru a má popáleniny 2. stupně. Posílal nám fotku ze záchranky, co ho vezla a něco takovýho na noze mít nechceš. Takže ke svýmu super vystajlování má sandáli svýho otce s ponožkou, lol. A ke svýmu loďáku. Potkali sme ve vlaku fajn holku se strašně hezkym psem a vyžahli jedno celý víno a půlku druhýho. Cesta byla s jednim přestupem, takže výstup u perníkárny a přestup na autobus. Čtyři pražáci v cizim městě ve tmě prostě musí nastoupit do uplně jinýho autobusu. Teda, ne uplně takhle, byly to dva autobusy na stejnym stanovišti a hned, jak sme nastupovali, tak nám řidič oznámil, že nám právě ujel, ale že ho dožene na *místní slangový název pro to stanoviště, kterej zní strašně vtipně, obzvlášť z úst takovýho mulettího aubobusáka*. Vzhledem k tomu, že už sme byli docela připitý, tak to byla o to větší zábava. Do toho sme si prostě museli dělat prdel z toho řidiče a výrazu, kterej používal, načež nám na to řidič odpovídal (protože nepochopil, že si z něj děláme prdel). Společně s náma ujel autobus eště jednomu týpkovi, takovýmu hubenýmu plešounovi s vousem, se kterym sme se tak nějak mimochodem zakecali. Nabídnul nám domácí okurky a jel někam za prací. Pak nás začal zvát na brko, což sme tak nějak odmítli a bavil se s náma dál, i když mi se s nim už moc bavit nechtěli. Stejně sme si z něj jenom dělali prdel (jsme sourozenci a já adoptovaná a jedeme za babičkou), takže co. Dojebal to slovama o tom, jestli fakt nechceme na pivo a na hotel plnej ukrajinců (wat) a trávy. Když sme přestupovali na ten druhej autobus, pořád se s náma chtěl bavit a cestou tim druhym autobusem začal kecat hrozný sračky o tom, jak chce napsat knížku o měření šestýho smyslu. Dusila sem se smíchy, ezomagoři everywhere. Naštěstí vystupuje jinde, než my. Chtěl po nás kontakt, J****** mu dal svoje změněný číslo s neexistujícim jménem. Lol. Jedný z holek se chtělo hrozně chcát a dokonce šla za řidičem, aby jí zastavil, přičemž jí bylo odpovězeno, že tam už budeme. Vypadala fakt zoufale, ale nepochcala se. Vystoupili sme na zastávce, kde nebylo nic, kromě zastávky. Na jedný straně jedno světlo, na druhý straně černočerná tma a silnice do neznáma. Všichni moji tři spolucestující se šli hromadně vychcat za zastávku a bylo to vtipný, protože sem je v tom tichu slyšela, jak to teče. Téměř hned potom přijelo auto, kde byl náš hostitel, kterej pro nás přijel. Tak sme se domluvili, místo našeho chlastání se nacházelo o kilometr dál v jiný vesnici a po tmě bysme tam nedošli. K našemu překvapení i zbytek přijel těsně jako my. Ani nevyložili věci z auta. Udělali sme hada a postupně z auta vyložili všechen chlast, chlast, další chlast a jídlo. Lol, kluci koupili na grilování asi pět kilo kuřecích prsou. A pro nás hermelíny. Heh. Ubytování proběhlo hodně rychle. Všichni na hromádce na půdě. Jako na škole v přírodě. Jenom se to tam teda nedalo vytopit.
Naše první kolektivní aktivita byly panáky medovýho Jacka. Hned potom následovalo už poněkud více zábavný pečení zmražený pizzy, než jaký by bylo, kdybysme se jí rozhodli péct před těma panákama. Respektivě sme tam takhle nastrkali ty pizzy asi čtyři. Postupně. Předtim mě ani nenapadlo, jak moc je vtipný po sobě házet zmraženou pizzou. Do tohohle krásnýho hodování sme si tak hodinu v kuse zasedli na J****** a dělali si z něj prdel. On se totiž bojí tmy. A vůbec, je snadný ho vystrašit a je prdel ho děsit jenom tim, že ho chceme vystrašit. Takže náš hostitel okamžitě spustil strašidelný historky o tomhle baráku a tak. Klepání na okna, otáčení se a další basic stuff ze základky. Asi nás baví J******* zoufalý výraz. Nějak se stalo, že sme za tu dobu, co sme blbli a pili v kuchyni zvládli sežrat všechny pizzy. Pak se zavelelo s tim, že se pujde nahoru, ať to tam "zahřejeme svojí přítomností". Jako asi jo, ale to bysme furt nemohli otevírat okna na kouření. Ten večer byla prdel. Vypilo se pár flašek, pár flašek tvrdýho a hrály se šipky. Šipky za střízliva nejsou sranda. Docela mi to šlo, až sem se sama divila. Porazila sem obě holky, předběhnul mě bejvalej spolužák, kterej je v tom fakt dobrej. Možná sem ale obě holky porazila protože byly mnohem víc vožralý, než já. Náš kolektiv se sice postupem večera ochudil o jeden bejvalej páreček (oba seděli v kuchyni a něco řešili), takže to nebylo uplně všichni se všema, ale i tak byla prdel. Přijde mi zvláštní, jak sem se na základce s těmahle konkrétníma lidma ani moc nebavila, byly to takový ty z "druhý" partičky. Divný, divný. A teď se máme pořád o čem bavit, jsme si dost podobný a máme strašně moc společnýho. Teď se bavíme tak o padesát procent víc, než na základce a stejně mi přijde, že sme se vůbec nezměnili. Jako osobnosti, nevím, těžko se to hodnotí. Asi sme pořád ty děcka. Docela by mě ale zajímal zcela nezaujatej pohled na to, jak se každej z nás změnil, nebo ne. Stejně mam u většiny lidí z tohohle přítomnýho kolektivu na chatě pocit, že se změnil (k lepšímu, co se povahy týče) jenom jeden kluk a jedna holka. Zbytek tak nějak...vykrystalizoval, jako já sama. Jsme stejný, jenom víc intenzivní v projevech. No vzhůru sme byli asi do půl pátý. Klasika. Pak už sme jenom pouštěli hudbu a dělali píčoviny. Několik hodin. Přišlo mi strašně hezký, jak sme šli všichni spát stejně (fakt jako na nějaký škole v přírodě bez dozoru učitelky), ale byla tam pěkná zima. Napíču, no.
Druhej den sme se vzbudili taky postupně skoro všichni stejně. Okolo poledne, jak jinak. Kromě J******, ten spal. Dole v kuchyni byli naši hostitelé a dělali párky. Venku bylo fakt hezky, svítilo hodně sluníčka. Uplně idylický probuzení. Postupně sme se tam přesunuli hromadně všichni. Kromě J******, ten pořád spal. Dostala sem domácí marmeládu, takže jídlo po včerejšim krmení se ethanolem odškrtnuto. Ostatní sežrali ty párky, který jim přirozeně stihli prasknout, žejo. Z mých úst zazněl skvělej nápad na výlet přes ulici do obchodu, potřebovala sem cigára. Naši drazí místní chlapci mi ale rychle veškerý moje vize rozdupali, jako hrad na pískovišti. Městské děvče z velké Prahy si neuvědomilo, že neni v Praze, ale v řiti. A že otevírací doby obchodů v řiti v sobotu sou poněkud odlišný od toho, na co sem zvyklá. Hele, ne. Nejsem blbá, naopak, poznamenaná víkendovýma výletama za prababičkou z velký prdele a prarodičema z trochu menší, ale pořád velký prdele, takže vím, že v sobotu se otevírací doby pohybujou okolo poledne a dál ani hodinu. Jenže tady na tý prdeli to bylo konkrétní...desátá hodina? Ráno? Wtf, to maj otevřeno asi jenom tři hodiny? Tohle je fakt bizár, čekala sem nejhůř tu jedenáctou. Zavírat obchod v deset je fakt bizár, jako chápu, že si na to místní asi zvykly, ale...doprdele. To je podnikání, panečku, když široko daleko jinej Coop neni a ty důchodci dál, než přes tu ulici nemůžou. Podnikání po česku, no. O moje cigára se nakonec postaral člověk, kterej má přijet až dneska odpoledne, protože dřív nemohl. Pohodička. Následující program znamenal mojí oblíbenou činnost. Vaření. Resp. ani to ne. Šlo o to udělat marinádu, aby se do marinády mohlo naložit maso na grillování. Ehm. Tak sem v kuchyni okouněla, občas lezla ven na cigáro a sledovala, jak kluci připravujou marinádu. A sekýrovala je v tom, že by ty prsa měli nejdřív opláchnout vodou, než je naloží. Byla to náhodou prdel. Náš árijský princ četl recept a veškerá práce zůstala menšinám. Náš čoboláček každý prso umejval a náš Mussolini míchal marinádu v pekáči. Klasický nemakaj a berou nám práci. Do toho sme vymejšleli, jak pomalujeme ještě stále spícího J****** marinádou s tim, že je to krev z toho masa (ta marináda byla tmavá). Nakonec se stihnul probudit dřív, než se tak stalo. Bastard! Už takhle to vypadalo fakt chutně. Po týhle srandě následovala eště větší sranda. Místní chlapci zaveleli, že se pujdeme projít, přičemž to akorát tak vyjde, že přijede bejvalej spolužák, na kterýho se čeká a pak budeme moct před setměnim začít grillovat. Dostalo se nám i varování, abysme si vzali pořádný boty na cestu přes pole. No, já měla vystaráno se svýma martenskama. Eheh, vesnice. Na jejim konci sme obešli hřbitov a šli do kopce. Svítilo eště pořád sluníčko a bylo celkově hezky. Zima, ale hezky. Procházeli sme kolem všech těch vesnických domečků a štěkajících psů v další vesnici až na její konec. Následoval další kopec. Resp takový strmý pole vedle háje. Šli sme směrem nahoru a pořád a pořád a pořád...až začalo brutálně foukat. Byli sme na okraji háje na poli, kde to fičelo uplně neskutečnym způsobem. Myslela sem, že mi umrzne muj krásnej nos a uši. Neměla sem kapucu, ale pletenej tunel na krk, takže nic, co by bylo proti větru. To byla ne uplně příjemná část procházky. Naštěstí mám chytré kamarády, vzali s sebou božkov. Mango. Největší hnus na světě, ale v tu chvíli lepší, než kopanec do prdele. Vylezli sme až nad pole, byla tam silnice a další vesnice. Brzo už měl přijet autobus společně s tim, na kterýho sme čekali. Měl přijet rovnou sem, ale problém byl, že my tu byli moc brzo. Řešení této prekérní situace ale netrvalo dlouho a samo se nabízelo-hospoda asi kilometr odsud! Cestou sme to vzali eště přes místní benzínku, kde bylo moc fajn si koupit sojový suky. Vydali sme se vesele do hospody, míjíme kravín, když na nás volá druhá část naší skupiny, která se na benzínce zdržela. Prej nikam nemůžeme. Prej ta hospoda určitě neni otevřená, řikala pani z benzínky. Achjooo, tyvoleee! To je napíču. Hm, vydali sme se teda zpátky. Jinou cestou. Přes jiný pole. Na jeho začátku (tj na kopci) sme se ale zasekli a řešili, co dál. Najednou se náš ital prohlásil, že "vole, budeme válet sudy" povalil se a kutálel se dolu z kopce. Sice křivě, ale kurálel. Všichni sme se začali strašně smát, vypadalo to megavtipně. Nenásledovalo nic jinýho, než řetězová reakce. Každej hodil svoje věci na J******, kterej nevypadal na to, že bude válet sudy a všichni se začali domlouvat na taktice zdolání svahu. Padaly i nápady, jako že se budeme držet za ruce, nebo za nohy, ale nakonec se každej kutálel sám. Měla sem sice trochu strach o svojí bundu, ale...to se vypere. Pozice housenka a jedem! Byla to super zábava, asi nejlepší za celej prozatimní den. Samozřejmě, že sme se nikdo neskutálel až uplně dolu, ale i tak byla prdel se otáčet jak prase na rožni a křičet přitom. Potom, co sme se všichni dosmáli a byly schopný stát někoho napadlo, že bysme si mohli dát závod v běhu dolu po třiceti sekundách točení se na místě. Větší píčovinu už sme vymyslet nemohli a tak sme šli zas o pár metrů vejš, lidi si v nedalekym miniháječku sebrali klacky, kolem kterých se budou otáčet a já jim tu půlminutu odpočítam. Nechtělo se mi běžet, protože se mi fakt motala hlava. Sice příjemně, ale ne tak, aby se mi chtělo zase provozovat nějakou otáčecí aktivitu. Zahlásila sem start a lidi to přestali dávat po takových deseti sekundách otáčení se kolem klacku, začali padat a podobně. J****** byl pod kopcem a natáčel to. Po třiceti sekundách sem zařvala "běžte" a lidi se "rozběhli". Některý popadali okamžitě, pár jedinců to docela zvládlo. Běžet. Bylo to strašně vtipný pozorovat. Takový splašený stádo hovad. Strašná prdel. Jak sme se pak koukali na to video...tvl. Mě by zajímalo, co kdyby nás někdo pozoroval. Třeba nějaký lidi na procházce se psem, jak vidí na jednom z kopců bandu neidentifikovatelných kokotů, který nejdřív válej sudy a pak se točí okolo klacku a pak padaj dolu při běhu. Jj, my sme totiž všichni dospělí, kdyby to náhodou někdo nevěděl. Sme dospělý rozumný bytosti, jo? Eště chvíli sme se bavili tim videem, smáli se a pozorovali migrující stádo srnků. Hned potom naší pozornot upoutalo něco uplně jinýho- posed pod kopcem. Huhuhehehehe. Vylezl tam náš čoboláček a k jeho smůle bylo přímo pod posedem hovno. Prostě hovno, normální hovno. Takže poté, co ho i s posedem pěkně rozhoupali po něm jeden odborník to hovno hodil. Odborník, protože našel dva velký listy, do kterých to hovno vzal. Omg. Jojo, sme dospělý lidi. Vůbec nás nenapadlo na ten posed lézt všichni hromadně, všech asi osm lidí. Vůbec ne. Naši hostitelé samozřejmě byli lehce posraný. Kdyby nás někdo viděl, asi by byl průser. Ale jako správní gauneři...nikdo na nás nepřišel. Když sme se vyblbli, rozdělili sme se na dvě skupiny. Sice to nebylo o hraní bojovky, ale jedna skupina šla pro našeho zpozdilce a druhý byla zima. Jako oficiálně sme prej měli rozpálit grill, ale mě prostě byla spíš zima. Zatimco člověk, co tomu rozumněl, rozpaloval grill, my s holkama seděly vevnitř a kecaly. Vlastně..spíš já a J******, co si tak pamatuju. Pak se konečně vrátil zbytek i s mýma cigárama našim ztracenym synem a mohlo se začít hodovat. Teda...ne tak uplně. Eště předtim nás totiž přepadli...lidi. Naši lidi. Kamarádi, který sme tu fakt nečekali. Ty zmrdi přijeli a narušili nám naší ročníkovou seanci, čůráci. Naší auru! Nikdo je nezval. Ale chill, přijeli jenom na hodinu protože byli na výletě v kostnici (ehm, jo, proč ne). Divný, stejně sem si jistá, že jediná motivace těchlech lidí k tomu, aby jeli na výlet (?) se něco jako "dozvědět" (?) bylo stejně to, že tam zkoušeli potají hajlovat a malovat lebkám hitlerovský knírky a patky. Kkt. Ale přiveli trávu, teda jeden konkrétní čůrák samozřejmě. Hodně trávy. Byli tam hodinu, pak se vraceli do Prahy a za tu dobu sme dali asi tři brka, hehe. Sice nám narušili auru, ale jeden dobrý člověk sáhl do své kouzelné tašky a dal mi víc jak gramec zadamičko. Odjeli na nechali nás s našim jídlem. Pilo se a hodovalo, výprava do hospody byla úspěšná a tak nám něchyběli ani několika litrový pravý džbánky na pivo. Hodovalo se dlouho a kukuřice se řezala pilou. Prdel to byla. Žádnej nůž nebyl tak ostrej, jako ta pilka, takže... Všichni řikali, že se to maso moc povedlo, tak sme se poplácali na zádech a tak.
Tím nám začal ten divočejší večer, než předchozí. Hodování přirozeně přešlo tak nějak automaticky a samo od sebe do chlastačky. A protože sme byli v kůlně, začalo to bejt docela dost zajímavý. Přirozeně neni nic lepšího, než si takhle při večeru nastartovat motorovku, žeano. Jo, našťěstí nikdo nebyl vožralej natolik, aby se něco stalo. Motorovku sem nestartovala, ale je to docela těžkej stroj. Alespoň ta benzínová. Hned potom se část rozhodla hrát šipky a část řezat dříví. Teda, jenom obyčejnou pilkou. Nevim už jak to vzniklo, vlastně sme nějak okouněli okolo svěráku s kusem dřevěný tyčky a buď já, nebo někdo jinej se rozhodl kus uříznou. No, pak se toho chytli ostatní a najednou z toho byla soutěž v řezání dřeva. Demence. Ale byla to prdel. Nikdo si nic neuříznul, nikomu se nic nestalo. Překvapivě. Jenom to bylo napíču, že se to odehrávalo na hrozně malym prostoru společně s těma šipkama. Byla sem docela dost rychlá, umim s pilkou vcelku dobře a hlavně hezky a precizně. Nejvtipnější byl asi J******, kterýmu to vůbec nešlo. Všechny prsty, ruce a další končetiny zůstaly celé. Vevnitř sme si parádně zazpívali. Jo. Doslova. Asi hodinu sme kravili s kostelníma zpěvama, který sme si pamatovali. Jak na základce tvl. Je z toho strašně vtipný video. Protože náš veškerej adrenalin se tim všim vcelku vyčerpal, tak se rozhodlo, že se bude hrát chlastací Macháček. Ne všichni to ale znali, asi 3/4 hodina se strávila tim, že se vysvětlovali pravidla, který nějaký kokoti (hlavně vožralá bejvalá spolužačka) pořád kurvili. Proběhlo eště pár otoček kolektivu, někdo venku, cígo, někdo vevnitř. Těch pár nejmíň opilých jedinců sem našla v kuchyni u stolu, kde se pil medovej Jack a hrál se Macháček asi zatim nejvíc klidně za celou dobu. Konečně sem to dokonale pochopila i já takhle v menšim kolektivu. Bohužel nás pak našli obě dost opilý holky, který byly fakt v píči. Byly sice zábavný, ale další smysluplná hra nepřipadala v úvahu. Poprskali se navzájem kolou a...no. A tak. Jack byl v píči a my si museli hledat novou zábavu. Za celej tenhle večer se porozbíjelo asi nejvíc věcí. Chlastali sme totiž už relativně od brzkých hodin, takže... Tak. Venku v kůlně nastal další pokus o nějaký hraní šipek, mam pocit, ale ti, co byli hodně v píči, začali padat na stoly a na židle. Pokácel se stůl. Následně už si jenom vybavuju tak trochu řev jedný z holek. Jestli sem to správně pochopila, pár lidí si chtělo tu hru s kostkama zahrát v klidu a to nešlo jinym způsobem, než se zbavit týhle hromady ethanolu. Prohlásili teda ze srandy sázku nad tim, že kdo nehodí jánevimco v těch šipkách, tak bude muset ukradnout slepici. Samozřejmě, nikdo žádnou slepici nekradl, ale po nějaký době si na to ona hromada ethanolu vzpomněla a začala ječet, kdo teda šel, nebo nešel pro slepici. Když zjistila, že nikdo, začala ječet eště víc a řvát, že nikdo vůbec nedodržel slovo a že ona pro tu slepici teda jako pujde, protože neni srab. Střih. Je asi o půl hodiny pozdějc a my sme nahoře na půdě, dál chlastáme, ale bez dvou lidí. Bez tý holky a jejího bejvalýho kluka, přičemž si opět všichni myslíme, že zase někde sou spolu a kecaj sami a že určitě neni nikdo takovej magor, že by šel o půlnoci ukradnout slepici.
...
Někdo jde po schodech. Dva lidi jdou za náma po schodech nahoru přičemž TA PÍČA DRŽÍ KRÁSNOU HNĚDOU SLEPIČKU V NÁRUČÍ a... Whaaat? Co se to kurva dějě? Právě nám zavolala z Anglie na Skype bejvalá spolužačka, co se nemohla dostavit, což přidávalo na efektu. Hele, slepička byla od místní rodiny jednoho nejmenovaného z nás. Lezli před plot a oknem, který neni nikdy zavřený. Kokoti. Ale slepička to byla krásná, to teda jo. Jenom mam pocit, že musela bejt strašně v šoku z toho světla a hluku. Chudák slepička. Když se jí snažila chytit jinak, začala mávat křídlama. Problém taky nastal s vrácení slepice. Ono děvče požadovalo, ať tam slepici vrátí ten, kdo se s ní vsadil, ale ten kategoricky odmítal s tim, že nemůže mít průser, protože je to barák jeho rodiny, jeho rodina zná rodinu, ze který byla slepice ukradená atd. Nakonec se tam vydala zase ona a její bejvalej kluk. Slepici vrátili v pořádku, nikdo se neprobudil a žádná další katastrofa nenastala. Krom toho, že jestli ta slepička utrpěla šok, tak už nebude nést a tim pádem pujde do polívky. Je pěkně napíču, když na dementní nápady druhých doplácej zvířata, tak doufam, že slepice bude nést dál. Další takovej bizár večera, kterej stojí za zmíňku bylo další, eště víc vožralý kolo šipek. No, vlastně sme tam byli jenom já, J****** a ještě jedna osoba. Oni dva po sobě začali házet šipky. Byla to prdel do tý doby, dokud J******** nepřistála jedna v dlani. Dost mu to krvácelo, ale rozhodně to nebylo žádný velký zranění, jenom prostě...šipka průměrně hluboko uprostřed dlaně. Prdel. Taky sme žrali s klukama čínský polívky v kuchyni. Ty misky šli po směru hodinových ručiček a nejlepší byla asi kachní. Jo, žrala sem to, protože žádná z těch polívek maso nikdy neviděla. Je to podobnej efekt jako hospodská malinovka, která taky neni z malin. Pak přišla ta druhá z vožralých slečen a sežrala zbytky. Sranda tak nějak pokračovala opět u šipek, kde mojí vožralý kamarádce očividně vůbec nevadilo být jenom v triku. Já byla nabalená v bundě tvl. O pár dalších minut pozdějc nahoře se dál hrál Macháček a všechno se víceméně uklidnilo. Jenom před náma byla výzva doražení všeho chlastu a předevšim absinthu, kterej nebyl nijak moc slavnej, jeden z těch míň kvalitních. Jak už to tak bejvá...dorazili sme všechno. Krom toho absinthu, teda. Najednou bylo pět ráno. Zase. Mezi tim víc jak polovina lidí odpadla, asi první byl náš hrdinný nosič slepic, jako druhá vožralá miss tričko v kůlně, kde je počasí okolo nuly a J****** spal v závěsnym pytli. Stejně tak usnula naše zlodějka slepic. Přímo v křesle. Potom, co sem si já a zbylí pánové řekli, že bysme teda mohli jít spát, nám jí začalo bejt líto. Dva z nás teda milou zlodějku i s křeslem popadli a snažili se jí přenést blízko její postele, kde jí pak uloží. No, stalo se to, že jak jí tak na tom křeslě nesli, zavalidi nohou křesla o masivní trám na zemi a vožralej náklad se elegantně sesunul z křesla na zem. Stále ještě ve sladkém, vožralém spánku. Od momentu se zaraženou šipkou v ruce sem neviděla nic vtipnějšího. Udělala sem našim chlapcům s jejich vysypanym nákladem fotečku a na druhej pokus už do postele pasovala parádně. Dokonce se stihla trochu probrat, což je dobře.
Ranní kocovina asi nejvíc postihla J******, kterej zase spal o několik hodin dýl, jak je jeho zvykem. Resp. takhle. Dopoledne nás přišel vzbudit ten zodpovědnej z nás (ten samej strašně zodpovědnej, kterej včera kradl slepici) s tim, že musíme vstát, aby se všechno stihlo uklidit plus odjezd. Na něčem, co se dá nazvat snídaní byli chlapci hrozně aktivní a chtěli na procházku. Kokoti. Naše vožralá princezna opakovala, že je jí fakt blbě. Chlapci pořád trvali na procházce a trvali na ní tak dlouho, že sme se na ně vysrali a zůstali na chalupě. Oni šli do prdele. Právě mezi timhle J****** opět usnul. Ta aktivní z nás, která nemá ráda vožralej bordel, začala uklízet kuchyni. Já na to srala a šla nahoru se učesat a upravit. Potom se ve mě probudil pocit vinny a tak sem sebrala pár prázdných flašek a snesla je dolu, což vyústilo to, že sem jako první začala uklízet ten neskutečnej svinčík nahoře. Někdo dokonce v noci rozbil flašku, vida, na to sem zapomněla. Než se ty aktivní kokoti vrátili z dejchání čerstvýho vzduchu, skoro celej vršek byl čistej zásluhou mojí a záslouhou znovu vzbuzeného J******. Pak se rozhodlo, že se bude obědvat, takže rychlý grillování a my s J******* jedli nějaký těstoviny, který sme si předtim museli uvařit. Teda, já je musela uvařit. Kdyby je J****** rozvařil, tak je nejim, takže sem radši začala bejt aktivní. Kdybych měla jíst nekvalitní těstoviny (sušený) a ještě ke všemu rozvařený, tak se pobleju. Což teda mimochodem zvládnul J****** v noci. Dokonce dvakrát. Idiot. No zpět k tomu, že sem musela vařit těstoviny. Naštěstí teda to trvalo jenom krátkou dobu a kolem mě byl rozruch, takže sem se nenudila. Vedle J****** ohříval omáčku na ně. Takovou tu hnusou, kupovanou. Těstoviny sem udělala pěkně tvrdý, tak akorát. Při vylejvání vody z nich sme s tim hrncem běželi na zahradu a polili ty J******** blitky. Heh. Nebylo to nic moc jídlo oproti včerejšku, ale protože sme mezi kořenim našli sušený chilli, všechno bylo zachráněno. Jako jo, ostatní měli rozporcovanej jednu hovězí flákotu, ale já měla papričky v omáčce. A i náš Musollini řikal, že ty těstoviny jsou docela dobrý. Po jídlu všichni uklízeli, jenom my, co sme zůstali tady když šli ostatní na procházku, už ne. Jediný, co sem pak dělala, byl malej uklid venku v kůlně. Lol, ok, vlastně sem jenom posbírala rozházený šipky. Největší krize nastala, když se vyplo topení, když už byli všichni tak nějak sbalený a připravený a bylo uklizeno. Začali sme hromadně mrznou. Byli sme teda posláni do baráku naproti, do baráku našeho zloděje slepic, kde je vytopeno. Ten barák nebyl tak hezkej, jako ta chalupa. Byl to obyčejnej barák ze 70. let. Vevnitř sme se bavili karetníma tríčkama jednoho z nás a čekali, až naši hostitelé opustí barák, co sme za dva dny tak trochu zdemolovali. Za nějakou dobu nám jel autobus, takže...prej eště stihneme pozdravit příbuzný (kterým ty dva hovádi včera ukradli chudinku slepičku). Ono se teda jednalo jenom o babičku. Chudák babička, kdyby věděla...
Cesta do Prahy se nejdřív trochu zkomplikovala, protože sme mysleli, že nám nic nejede (neděle). Pak sme zjistili, že jede. Zabrali sme poslední vagon, resp. jeho konec na kola se sklápěcíma sedačkama. I teď sme měli svýho exota. Chodil na každý zastávce ven na cígo, průvodčí mu to asi tolerovala a snažil se s náma bavit. Vypadal, jako když se zaseknul v roce 00 s tou mikinou, světlýma džínama a řetěrem na krku. A bylo mu tak 45. Bizár, ale ignorovali sme ho. Na cestu sme měli halvu, aby se tam na chalupě nezkazila. Museli sme jí žrát řidičákem. Byla to prdel. V Praze jedno společný cígo. Ten víkend byl super.
Jop, byla to taková škola v přírodě, bylo to fakt jak na základce.
- chodili sme na procházky (hej, ta jedna se počítá, protože byla fakt dlooouhá)
- trávili čas venku (na cigáru v kůlně)
- hráli si s nástrojema (s grillem a s tou motorovkou)
- hráli hry, rozšiřující načí kreativitu (tu chlastací hru, kterou mi dalo dost práce pochopit)
- chlastali
...
Na školách v přírodě od šestý třídy sme vlastně dělali uplně to samý. Kromě toho grillu a motorovky, teda. Tvl. To byla dokonalá škola v přírodě. Lezli sme na Sněžku a pak dolu ne uplně oblečený na to, že tam je zima. Legendární.
Ale bylo fakt dobrý si potom po víkendu umejt doma vlasy. A vlastně se celá umejt. No, netekla teplá voda, takže to tam nešlo.
Ámen
Rokenrol vám všem
