Máme za sebou sedmnáctýho.
Listopadu, přirozeně. Hele, jako...no. Takže nikomu nebudu ze začátku kazit radost, jo? Tak, jako každý rok, jsem i tenhle plánovala jít dopoledne na Albertov. Tak, jako každý rok jsem tam nešla. Zase. Opět. Sorryjako, vstávat brzo mi nedělá dobře. Dionýsos byl aktivnější a vstal, spala sem totiž doma a ne u něj. Sešli sme se až asi okolo poledne. Na Albertově, kde už většina ofiko akcí skončila. Nastalo dilema- měl totiž hlad a tak sme museli pěkně dlouho vymejšlet, kam pujdem na jídlo. Volba padla na novou síť vietnamských baget a nově otevřený místo. Bylo to vcelku fajn, potkali sme tam Lenku Dusilovou a její fellaz. Mezi tim už se mi ozývali moji fellaz, dokonce takový fellaz, který sem nějakou dobu neviděla. Zaplatili sme a šli za nima do kavárny, ve který sem delší dobu nebyla. Chvíli sme kecali, než odešli na nějakou veřejnou přednášku. Docela se u stolu ten kolektiv střídal, každopádně já si uvědomila, že bysme teda mohli na tu Národku, když sem s sebou tahala ty svíčky. Akorát mi volala matka, takže sme se sešli i s ní a svíčku tam dali společně. BTW fakt kurva bizár, jak to je venku a né vevnitř. Nechápu, že se nad tim nikdo nepozastavil. Prostě radnice Prahy 1 je zralá na vypálení, nebo to, co tam sedí za kokota, to neni možný. Ale to už víme od doby goril v ulicích. S Dionýsem sme se shodli na jednom a to, že tenhle 17. listopad byl fakt klidnej. Skoro nic se nedělo, žádný mlácení nácků, žádný mlácení od fízlů, pohodička. K večeru sme si teda sedli do dalšího podniku s klidnym očekávánim toho, že přijde pár lidí a budeme vést nenásilné a hluboké řeči. No, ačkoliv bylo až podezřele všude klidno, nakonec přece jen nastala situace, při který vstávaj vlasy hrůzou. Mám totiž kamarády, který se o zábavu dokážou parádně postarat. Hlavně mladší sourozenci mých bejvalých spolužáků, tj moji mladší bejvalý spolužáci z jiných ročníků. Stala se konkrétně tahle situace. Jak už bylo řečeno, sedíme s Dionýsem v jednom určitym podniku, čekáme na kamarády a mezi tim si na FB všimnu divnýho postu od J******- Prej byli u nich doma fízlové. Prej se ptali na jeho mladšího bratra. Prej utekl z nemocnice s možnym otřesem mozku. What. The. Fuck. Ajajaj. O pár okamžiků pozdějc se pod ten samej post přidává J******* komentář, ve kterym sděluje světu, že zatimco se po něm shání fízlové, ten idiot sedí v jednom konkrétnim podniku se svojí holkou. No, čirou náhodou sme se my s Dionýsem nacházeli v tom totožnym podniku, o kterém informoval J******. Okamžitě sem nastartovala do zadní místnosti, kde, k mými ne tak velkými překvapení, náš malej gauner skutečně seděl i se svojí slečnou. Prej už to ví, že ho sháněli fízlové, má přece taky telefon. Je nateklej, má monokl jak prase a na tý samý straně obličeje je dost pomlácenej. Ptam se ho, co kurva včera dělal. Neví. S kym byl. Neví. Okno jak prase. Jeho verze včerejšího večera je krátká. Pamatuje si, jak jde z hospody do hospody. Pak si pamatuje, jak někde (asi) leží a někdo mu svítí do obličeje. Pak záchranku a pak až probuzení v nemocnici. Kokot, to je takovej kokot! Jako jasně, všichni se během toho rozhovoru mega smějeme, ale je to fakt idiot. Tohle by se mu stávat nemuselo. Tohle neni prdel. Že ho nevzali na záchytku, ale do nemocnice, muselo mít svuj důvod. Kdyby o nic nešlo a nic mu nebylo, skončil by jenom na záchytce. A ten kretén odešel. Vyčkal, kdy si sestry domlouvali čas na svačinu, vzal kus časopisu, na něj napsal PARDON a položil to na polštář. This is *****'s story. At least the story he told us. Po nějaký době se sebrali a i se slečnou odešli. Prej se vrátí do nemocnice. Nene.
Střih.
Po asi půlhodině do podniku přichází dvojice policajtů. Nechává nás to s drahým v klidu, protože si myslíme, že jdou pro divnočlověka, kterej chodí ke stolům a žebrá o peníze. Proto se následně vcelku divíme, že odcházeji bez něj. Jdeme ven na cígo. Ven jde i jedna z barmanek a někomu volá. Volá J********. Ano, fízlové nešli pro somráka, ale pro našeho utečence. Měli i jeho fotku :D Tvl, tohle je moc! Když dorazili lidi, na který sme čekali, odkryly se nám další detaily týhle šílený historky. Byli v tom zamotaný ještě tihle konkrétní lidi a to přesně tím způsobem, že oni dali našemu útěkáři prvotní impulz s tim, ať se na to vysere a přijede za nima "na pivo". Neuvědomili si ale, že ten kokot to vezme doslova a fakt z tý nemocnice přijede. Stalo se tvl. Jo, to jsou ty nápady těch "dospělých" z nás. Těch dýl dospělých. To jsou ty naši rozumný kamarádi, žejo, se zkušenostma a se schopností bejt prozíravej. Tyvole. Každopádně historka fakt výborná. Parádní. Catch me if you can v provedení našeho milého chlapce s podezřenim na otřes mozku. Ale sem fakt ráda, že nepil chlast, co vim, ale limonádu. Alespoň nějaký poslední kapičky zodpovědnosti od něj. Hned vedle toho, že zatimco ho hledali fízlové v hospodě, on už byl dávno na cestě zpátky do nemocnice. Vole. Neuvěřitelné historky z mého okruhu kamarádů. Jojo, spratci. Zbytek večera byl zábavnej, přišlo hodně lidí a hodně se pilo. Eště ten večer se k nám dostala zpráva, že ho po dalších pár hodinách z nemocnice oficiálně propustili. Kokot. Fakt.
No nic. To jsme ještě nevěděli...
Druhej, nebo až ten další den se o týhle "nehodě" vědělo víc informací. Žádná náhodná pouliční bitka. Žádná nenáhodná pouliční bitka. To malý hovno spadlo pod metro. Idiot. To neni zas taková prdel. Má kurva z řitě štěstí, že se mu nic nestalo.
O dalších pár dnů pozdějc jdeme za J******* a dalšíma fellaz do kavárny. Dozvídáme se opět nové skutečnosti o případu "skokan roku". Potkáváme velice dobrého kamaráda našeho skokana a až teď se dozvídam, že on byl onen večer s nim. Teda...večer a ráno. Do toho metra spadnul brzo ráno. Tyvole! Samozřejně, jeho spoluprůserář si pamatuje zhruba stejně jako sám pán vrchní průserář. Uplný hovno jinými slovy. Probudil se pak na konečný na uplně jiný lince. Wtf. Nemohl mu teda asi nijak pomoct a vlastně můžeme bejt rádi, že místo jednoho skokana roku to nebyli dva.
Kokoti. Pravý, nefalšovaný idioti. Takhle se prostě nevožereš. Nevožereš se tak, že se ti může v budoucnu stát něco opravdu blbýho. Když se vožereš do sraček, pravidlo č.1 zní: vytuhnout na místě, nejlíp v hospodě. Nikam se nepřemisťovat. A vůbec, nejlepší je se vožírat do bezvědomí v bezpečí na privátech, kde je víc lidí na jednom místě hned k dispozici v případě jakýkoliv nehody. Po tomhle mu jeho holka zakázala pít tvrdej. Tak snad to nebude tak, že si dá dvanáct piv, tři vína a bude uplně stejně na sračky. Ale pořád je ten tvrdej rychlejší smrt. Takže dobrý.
No, nevim tvl, ale asi je na čase si uvědomit, že jeden z lidí, který mam fakt ráda, mohl bejt kvůli vlastní blbosti klidně po smrti, kdyby to dopadlo špatně a ne dobře. Tyvole. To si tak nějak uvědomujeme všichni, co se známe líp. Neni to hezký uvědomnění. Jo, je z toho vtipná historka, ale...damn. Je to idiot. Fakt pitomec s velkym štěstim.
Osmnáctýho přišla docela smutná zpráva, zemřel Malcolm Young. Ne, že bych byla překvapená, od tý doby, co bylo známo, že trpí demencí se vlastně jenom čekalo na to, kdy ta zpráva z internetu vyleze. Chudák, moc pil a dostihlo ho to. Nebyl starej, ale... Mrzí mě, že sem ho nezastihla. Fakt. Sere mě to. Bohužel se ty okolnosti v roce 2009 sešli tak, že mi matka lístek nekoupila a jakožto 11 letej spratek sem neměla moc jiných možností, než...nevim. Musela bych někde ty prachy ukradnout, kdybych si chtěla koupit lístek a to jaksi nešlo. Všechny koncerty AC/DC na kterých sem byla (a tři nejsou málo, to neřikam) už bylo v nedavný době a bez něj. V tý době už asi nevěděl. Nic. Tyhle nemoce sou svině.
Dionýsos je o rok starší. Oslava byla ze začátku hroznej cringe. Protože jako první přišel, ehm, muj bejvalej šoustkamarád. Jo, upřímně sem se lekla, když sem přišla a u stolu seděl on. Teda, v tu dobu už tam nebyli ve dvou, ale ze začátku jo. Nejvtipnější na tom je, že ten čůrák ani nebyl pozvanej! Jako jo, já chápu, že se tam dostal tak, že se hodně baví s jednim známym bleskem, kterej pozvanej byl a ten mu asi řekl, že se jde dneska do hospody sem, že tam je tahle oslava, ale stejně... Kurva. Znervóznilo mě to. Jeho přítomnost mě vždycky vyhodí z dráhy. Ne vždycky, ale v těhlech situacích, kdy někam přijdu a nečekam ho tam. Zmetka zkurvenýho. Ten člověk by mohl třeba taky někdy zmizet. Nejde jenom o tenhle večer, jde o těch pár nevyžádaných večerů v jeho přítomnosti. Je pořád stejnej, necejtí se trapně, myslí si, že je to v pohodě, že je všechno, jak má bejt. Musela bych ho chytnout za ucho a řvát na něj, aby si uvědomil, že to neni v pohodě. Nikdy nebylo v pohodě. Pořád je to jedinej člověk na světě, kterýho bych asi dokázala zabít. Asi bych v sobě našla tu odvahu a odůvodnila si to. Zasloužil by si, abych ho připravila o život. V mých očích jo. Neni to tak dávno. Nikdy nebude. Láska a nenávist se neměří na jednotky času.
Ehm. No, jinak byla oslava prdel. Dionýsos byl teda ze začátku deprimovanej z toho, že nemá kamarády. Fakt je neměl, lid začali chodit až pozdějc, ale přišli a to je hlavní. Bylo to klidné, komorní a naštěstí tam ten zmetek nezůstal moc dlouho, takže... Kurva. Cejtila sem ho tam. Cejtila sem jeho vůni. Připadala sem si jak pes. Vešla sem do salónku a muj čich ho zaznamenal dřív, než muj zrak. Nasrat. Ta jeho vůně, dokázala bych jí rozpoznat v davu. Vlastně asi podobně jako vůně jakýchkoliv chlapců pro mě víc speciálních. Kdyby se v hospodách kouřilo, nic bych necejtila a nepřipadala bych si jako ukřižovanej Ježíš Kristus. Umučenej. Zmrtvýchvstanej. Šli sme po schodech nahoru si zakouřit, šel přede mnou a samozřejmě jsem jeho vůni cítila tisíckrát víc intenzivně. Zmetek. A když odešel, měla sem klid. Zanedlouho bylo ofiko po zavíračce a tak se začalo kouřit. Zmizeli všechny zbytky. Mám ráda tyhle vonný tyčinky.
Pak si pamatuju ještě na jednu, docela dobrou párty. Taky narozeninová oslava. Našich dalších známých a kamarádů. Těch starších. Těch zodpovědných (lol). Dvojitá oslava. Koupila sem oběma dárek, kterej naznačoval, že jsou už starý. He hehe. Byla to housepárty. Ne příliš v Praze, ale vlastně v Praze. Už předtim sem přemejšlela, fetovat-nefetovat. Důvody proč nefetovat: Dionýsos bude dělat ksichty. Důvody proč fetovat: protože kurva chci a můžu. Vybavená sem pořád, takže sem tam jela s vědomim, že spíš jo, než ne. Na samotný akci se mi ale přestalo chtít do sebe sypat něco, po čem budu mít jistojistě zejtra dojezd. Vzhledem k tomu, že sem disponovala jen emkem, tak sem měla docela smůlu. Hodně se hulilo, opravdu hodně, vlastně skoro pořád. Našemu skokanovi už bylo dobře a tak sme pálili jedno za druhym. Měl strašně děsivý oko, takový krvavý. I když mu už modřiny pomalu slejzali, to oko mu zůstávalo. Ale asi v pohodě, když ho z tý nemocnice pustili s tim, že mu nic neni. Snad nebude mít s okem v budoucnu problémy.
Každopádně sem v určitý fázi večera seděla se svym gintonicem na matraci u dlooouhýho zrcadla ve skoroprázdný, dobře osvětlený místnosti. Byli tam jenom schody do horního patra a další matrace. Dlouhý zrcadlo leží položený na matraci. Jsou na něm viditelný stopy od bílých prášků. J****** svojí občankou ty zbytky seškrabává a z toho všeho si vytváří ještě docela hezkou menší lajničku. Pak si vysypává z kapsy vlastní emko. Nabízí mi a já odmítam s tim, že jestli nemá nic jinýho, než emko, tak si nedam. Nechci mít dojezd. A nechci, abych byla uplně sjetá. Drahej je v jiný místnosti s jinýma lidma. Ostatně...emko mam vlastní. Po chvíli přichází dva známí, tak se bavíme a v momentě, kdy odejde jedna mladší osoba (jakože o dooost mladší příbuzná dvou lidí tady, ech echm sladkých 14 mam pocit), tak se začnou zas vytahovat sáčky s bílym obsahem. J****** mi řiká, ať si dam od *jméno*, že má koks a sám *jméno* mi nabízí. Takže...brčko do nosu a jako za starých časů. Nic mě vlastně ani moc nepálí, jenom ta známá nahořklá pachuť po tom, co to z nosu sestoupí do sliznice blízko jazyka a tim pádem i chuťových buněk. Když se vracim do hlavní místnosti, nikde nevidim Dionýsa. Je venku na cígu, tak jdu za nim. Vypadá přinasraně, ale...ale to mam v píči. Ostatně, lajna, co sem si dala, mi vydrží tak dvě hodiny, pokud mi vůbec najede. Za asi hoďku odjíždíme zpátky do vícPrahy, protože jeden člověk tam stejně háže svojí holku autem. Jedeme s nima. J****** mi samozřejmě vyčítal, že jedu pryč se slovy: "Tyvole, ty přijedeš, najedeš se a odjedeš", ale jediný, co sem mu mohla odpovědět, bylo pravdivě to, že mi to ani nenajelo. Pfff. Ještě sme jeli na chvíli do hospody do centra s tou holkou, ale bylo tam plno, protože se zrovna něco slavilo. Tak sme pozdravili lidi a šli jinam. Ptal se mě na to, jestli sem se fakt najela, tak sem mu řekla, že sem jenom vylízala zbytky a že sem uplně v pohodě. Byla sem v pohodě. Ani ň. Dala sem si jeden ginton a jelo se domu. Spát. Usnula sem normálně. Kdybych byla sjetá, neusnu.
Tohle se mi nestalo poprvý. To, že mi koks nic neudělal. Neni se čemu divit, kvalita koksu bejvá různá a ačkoliv svým lidem věřim (tyhle lidi by nefetovali žádný pseudosvinstvo a pseudokoks, narozdíl od mých jiných známých), tak se asi zrovna nepodařilo a co si budeme povídat, nevyjela sem sama dva gramy, žeano, ale jednu lajnu. Pamatuju si na jeden zážitek s fakt vymazlenym koksem, s hodně čistym. Jo, tyvole, to byly časy. To byly techna... Tak snad zase se někdy poštěstí.
A to bude asi tak všechno.
Ámen
Rokenrol vám všem

" Nafetovat se koksu ??
... ku sakru ! řeknu vám, to chcu !"
...... Bill Kundda vlez okénkem do sklepa !
" Co koksu má v sklepě Jebb Skořepa !
Nacpu si hrst koksu do rypáku
a lopatou nandám si do ruksaku !"
Již plní se vnitřek ruksaku !
... v tom ozvalo se : " Ty swiňáku !!"
" Co dělat teď... v tom sklepě zatouchlom ??
BĚDA !! se okénko zabouchlo ! "
Bill Kundda zašeptal : " Do prdele !!"
Výkřiky : " Kde je bejk ??"
" Támhle je !! hele !"
" Skořepa ! dědek !... syn ! Má kudlu !
ne ne ! to riskovat nebudu ! "
... muž s ruksakem dohnán až na půdu,
vrazil do střešního okénka
a na střechu vyběhl do venka !
Okénko rychle pak přidupnul z vršku...
VÝKŘIK !! ( někomu přiskříp tam držku !! )
pak vzteky se wichcal jim do komína !
Kdos´ dole řve : " Komín nám zkurveně dýmá !"
Kundda sjel po střeše ku okapu...
padááááá ! nestačil chytit se v kvapu !
" Běda !!" ( při pádu pyskama mele) :
?"
" Jáá... zarazím nohy si do prdele !!
... co s přeraženýma nohama
Jest možné ??
... pád ztlumen byl ceckama !
právě tam Schourkowa Herrmýna
s jinýma babama žvanila !!
Každá z těch bab na něj napřáhla ruku !
jej držejí !
" Tento chlap skokan jest roku !"
... po prsou, po hýždích plácají chlapce....
... čís´ pazoury zajíždí do poklopce !
Muž poražen jakousi babicí,
již v xichtě mu sedí kdos zadnicí !
" Jest možné tohleto ??
... no... to si píše !"
Muž svlékán a stisknut,
sotva už dýše !!
Vyrval se babám !
( a z dálky slyšel
výkřiky nevole ! )
Teď u své je chýše !
" To jsme se na tebe načekali !!
řve rodina ( třicet jich, - velcí i malí )
ruksaku obsah... hned rozebrali !
řve dědek : " Toť koksu !
to oči valím !!!!!"
Kurwa !!! ti se pak zfetovali !!!!!!