Ehm, abych nezapomněla, jak ty konce roku probíhali.
Co se týče nějakých oslav vánoc, ty prostě nijak vnitřně neprožívam. I ta žranice je mi jedno. Jenom další pseudopovinný "svátky". Z tohohle nevyrostu, přísaham. Rituální hodnotu to sice má, tak jako většina věcí v životě, ale to je tak všechno. Rituální hodnotu to má asi tak stejnou, jako podání ruky. Děje se to běžně a člověk z toho neni nijak ve speciálnim stavu, prostě běžná součást života. No nic. Každopádně se to odehrálo.
Je čas na pravidelné nadávání na sváteční Prahu:
Za prvý: nechápu kurva výzdobu u nás, která vede po celou trasu autobusu (silnice, logicky) od metra až do dalekých řiť na konce Prahy.
Za druhý zkurvený trhy na každym zasranym náměstí a s nima logicky spousta zmatených lidí, hlavně turistů a hlavně Staromák. Zkurvený lidi.
Zkurvenej svět.
Vánoce jako takový, taková ta hlavní sračka, proběhly vtipně. Den předtim se náhodou zeptal jeden známej, jestli budeme s drahym na vánoce spolu. Oba dva sme měli takovej wtf výraz, přičemž sem řekla, že já budu normálně s matkou a jejim přítelem. Drahej mu řekl, že si doma ohřeje pizzu. To byl muj eště víc wtf výraz. Prej nechce být s matkou, protože s ní potom pojede další den za rodinou pryč z Prahy. Aha, tyvole. Nabídla sem mu, ať jde k nám. Se mi ho zželelo. Matka neprojevovala žádný příznaky protestu, naopak byla ráda, že někdo sní rybu, co kupovala pro svýho přítele. A tak se stalo, že u nás byl muj drahej na večeři. Divně to hrotil a stopadesátkrát se ujišťoval, jestli nám nenarušuje nějakej rodinej rituál. Tak sem se mu vysmála s tim, že ať si s rituálama leze na jednoho velice konkrétního člověka (ehm, nezlej akademickej humor). Takže tak. Matce to bylo fakt jedno, alespoň nezbyde tolik jídla a jejímu příteli to bylo taky jedno, tomu je jedno skoro všechno. Ten by přijal i kdyby se mu někdo snažil rozrazit hlavu sekerou. V tomhle bodě se dostávam k naprosto nepochopitelnýmu fenoménu českých vánoc. Bramborovej salát. Takže za třetí:
Bramborovej salát. Nejhnusnější a nejkaloričtější sračka, kterou mohly vymyslet jenom zprasený chuťový buňky nějakýho českýho prasete. Tim samozřejmě myslim klasickej bramborovej salát, co dělaj všechny babičky. Majolka, víc majolky a pro jistotu ještě víc majolky. Fuj, tyvole. Bleju. Výsledkem je nevýrazné bledé cosi, zelenina v tom cosi má barvu týden starý mrtvoly a chuť taky. Nechápu obscesi bramborovym salátem, nechápu, nechápu, nechápu. Nikdy jí nepochopim. Nikdy sem to nežrala, nikdo mě nikdy na vánoce nedonutil sníst řízek s bramborovym salátem. Jako dítě sem dostávala normální rybu typu treska, ne přidušenýho kapra zabitýho naprosto nechutnym a neprofesionálnim způsobem doma. Podle toho ten kapr pak chutný, žeano. Kapr se jedl v naší rodině když žil starej děda, kterej ho uměl připravit. Co si já pamatuju, tak kapr nikdy. Na vánoce sem dostávala tresku nebo lososa, nesmažený, normálně s bramborama, ne s bílou sračkou. Řízky se taky dělali, jenom sem je nejedla a klasickej bramborovej salát nebyla sračka v majolce, ale sračka v jogurtu. Aby děda nebyl tlustej. A aby nikdo nebyl tlustej a necpal do sebe sračky. Přesto, nikdy do mě bramborovej salát nikdo nedostal. Od tý doby, co neslavíme vánoce s prarodičema tak nebyl jeden jedinej důvod pro to, dělat tuhle sračku konzistence už jednou zkonzumovaný zeleninový směsi, nadále. Prarodiče v posledních letech (tak tři roky včetně tohohle) tráví vánoce se starou babičkou, která už má dost požehnanej věk a tak chce být u sebe doma v klidu. Znamená to nejen nepříjemný věty typu: "Fakt nechceš ani ochutnat" a následný odpovědi: "Ne, dědo, fakt ne", ale taky štědrovečerní Prahu, štědrovečerní hospody.
Taky žádnej odpornej bramborovej salát. Matka je v tomhle naštěstí strašně originální a společně sme se shodly na tom, že bramborovej salát bude mít podobu dvou bramborových salátů. Ten první budou brambory na plátky ochucený v hořčicový zálivce s listama ledovýho salátu, ořechů a dalších kravin a druhej budou tytéž bramborový plátky s červenou řepou, jinym typem salátu a jinak ochucenou zálivkou. Jako taky bramborovej salát, kaloricky tak dvacetkrát menší a milionkrát chutnější.
To je jedno, večeře proběhla. Nebylo to cringe. Dost upřímně sem byla překvapená, když mě drahej obdaroval čtečkou. Resp. že za mě vyhodil tolik peněz. Reverzně...já mu dala jenom nějakej blbej koženej náramek a vzhledem k tomu, že mě sere, že nemá normální hezkou tašku, tak mu asi někdy pozdějc koupim tašku. Měla sem i problém koupit dárek matce a jejímu příteli, natož další plus dárek navíc. Nasrat. Nebyl ani čas o něčem přemejšlet. Pořád mam jako prioritu školu a hned potom sem měla moc práce s obrazem pro babičku. Po dárečkách následoval nyní už klasickej program, tzn. jedno velmi specifické kino, kostel, hospoda. Matka a její přítel chtěli pak do stejnýho kostela, kam sme mířili my za známýma. Ještě tam totiž nikdy nebyli. Zrova teda schytali docela vopičárnu, já mam moc ráda, když se snaží v kostele o experiment, o něco novýho, ale... Ale tahle půlnoční byla moc divoká i na mě. Ne divoká, prostě nepovedená. Když začalo přijímání, všichni sme svorně a nenápadně odešli, nejdřív na cígo, pak uplně. Venku sme se shodli na tom, že příště jinak a lépe a pro jistotu radši ne na vánoční půlnoční. Matka odjeli domu a my se pomalu vydali k hospodě. Chvilku sme s nějakýma známýma počkali v jiný, než mše skončí a pak se k nim přidali do oné právoplatné. Pohodový posezení, asi ve tři sme odcházeli. Najs večer.
Druhej den byla matka iniciativní, chtěla se jít podívat na nějaký hezký betlémy. Takže sme už několik dní předem zarezervovali místo na oběd v jedný restauraci přímo v centru, kam bysme za normálních okolností ani nepáchli, protože to je moc blízko Hradu, takže moc a moc drahý. Mimochodem restaurace, která má otevřeno 25 se hledá docela blbě, mnohem víc jich je otevřených na štědrovečerní večeři, což mě vcelku překvapilo, myslela sem, že to bude naopak. Tohle byl nejdražší smaženej sýr v mym životě. Na druhou stranu...byl to asi taky nejlepší smaženej sýr. Ne hnus, co vám přistane ve čtvrtý cenový s většim množství strouhanky, než sýru samotnýho. Ne že bych smažáky žrala, ale přesně protože si to tak nějak představuju, tak bych si ho v "normální" hospodě nikdy nedala. Tady byl dobrej asi i protože to nebyl eidam 30, ale jejich vlastní sýr. Se salátem z řepy, za mě docela dobrej oběd, sice trochu prasárnička smažená, ale s tou řepou se to dalo. Nerozumim lidem, co sou schopný žrát ke smažáku hranolky. Smažený a smažený, fuj. Jo a ty betlémy se moc nepovedly. Zaplatili sme vstup a viděli hovno. Vážně. Never more. Bylo to jako výstava betlémů ve škole "Děti, udělejte betlém, uspořádáme si výstavu". Fakt. Tak sme po městě popošli dál a navštívili kostel, kde byl obyčejnej jeden betlém a zadarmo. Lepší. Třetí svátek vánoční sme jeli s mámou za prarodičema a starou babičkou. Prababička, to se ale mam. Nevim, jestli znám ve svym okolí někoho, kdo má eště prababičku. A to moje prababička ani neni zas tak moc stará, jako stará rozhodně jo, ale neni to takovej ten věk blízko stovky. Family time! Prarodiče, resp. hlavně děda se nasral na přítele matky, protože si sám nalil panáka, ačkoliv už mu ho nikdo nenabízel a za chvíli měl řídit do Prahy. S náma. Nevim, ale já teda taky myslela, že zásada dneska řídím-nepiju, je docela samozřejmostí. Dokonce i u mladých věčně vožralých telat z řad mých kamarádů. Takže tak nějak.
Mimo to je asi důležitý, že sem ani neměla plány na silvestra, na chatu s většinou mých bejvalých spolužáků sem nejela, na druhou (menší) chatu s jinýma bejvalýma spolužákama taky ne. Měli sme s kamarádkou úžasnej nápad. Dokonalej nápad na to, jak strávit silvestra v klidu a zároveň v Praze. Jednalo by se o soukromou párty v jedný provozovně, co ale přes nesezónu neni v provozu. Bylo to skvělý, už sme se loučily s tim, jak zejtra opíšeme všechny provozáky kvůli oficialitám, barmany a kamarády a bude privátní párty pro max. 15 lidí...jenže. Jenže ráno si kamarádka uvědomila drsné reálie o absenci vody a alkoholických i nealkoholických zásob, vypnutýho všeho atd. No prostě to padlo. Sad, možná dokonce pěkně napíču. A tak hezký to mohlo bejt! Záchrana se ukázala těsně před čimkoliv, jako na zavolání sme byli i s Dionýsem přijati do VIP spolku šťastlivců, co budou moct zažít silvestra na naprosto fantastickym místě. Ještě bylo místo a máme hodného kamaráda, co nás adoptoval.
Nikdy v životě by mě nenapadlo, že konec roku budu trávit tady, na střeše kostela, resp. ve věži s výstupem na střechu. Přímo. Ve Fakin. Centru. Starý. Prahy. Tyvole. Nejkrásnější prostor ever. Soukromá párty, pár lidí, pohoda. Skvělý, líp to dopadnout nemohlo. Byla strašná prdel, fóry, zpívání, pozorování okolních střech, podezírání jednoho bytu z funkce pornostudia (což se nám vyvrátilo poté, co sme viděli, jak tam běhá malý dítě...nebo...eh) a tak dále a tak dále. Přičemž si člověk celou dobu připadal, jako královna světa. A ty ohňostroje? Typíčo. Na střeše kostela nám všem nad hlavou prolítávaj různě barevný záblesky z okolních ulic tak dvacet minut v kuse. Nejlepší byli ty přímo z ulice pod náma. Dost. Kurva. Hodně. Epickej. Večer. Až teda na to, že se Dionýsos vožral a čim víc bylo po půlnoci, tim víc začal usínat. Což bylo napíču. Pak dorazila velká partička lidí a Dionýos mě přesvědčil, ať jedeme domu. Omg. Ok, no. Se neposer. Je pravda, že ta partička lidí činila asi 10 lidí a v tak malym prostoru najednou brutálně ubylo místa, takže už to tam nebylo tak pohodový. Každopádně...tyyyyvole, dost libovej a skvělej večer. Líp to dopadnout nemohlo. Fun fact: prvního na události na FB byla připomínka pořadatele tohohle mejdanu. Něco o tom, že nám všem děkuje za účast, že to bylo super a že ještě nikdy neuklízel blitky v kostele vysavačem, nebo hadicí, nebo něco takovýho Hm. Asi dobře, že jsme odešli dřív, než došlo na ty blití. Kokoti, tvl. Jj, tak hlavně, že jsme všichni dospělí a tihle lidí ještě víc dospělejší, než já.
Trhy sou pryč, dementní výzdoba taktéž. Ach, to je krása. Čistá Praha. Zase do tý doby, dokud nenapadne sníh a na zemi se neobjeví taková ta hnědošedivá sračka, po který mi kloužou Martensky.

" Co bych vám mohl tak vykládat !
Jááá... o Vánocích furt nakládal,
zkrátka : jsem žral a stále žral !
... a stále se držel, - se neposral !
Normálně zvracet ??
se štítím !
Zda víte, jak správně blíti ?
Sevřené čelisti musíte míti,
přes zuby nutno vše přecediti ,
by vyšla z vás pouze voda !!
( ?? ) neboť jest hustého škoda !
( já zuby mám řídké jak hrábě ) "
Samm Wošukk se vyzvracel právě ....
( jen vodu, - jak by se vymočil )
... pak polknul, - mu ohryzek poskočil !!