close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Jarní úklid místo deprese

4. dubna 2018 v 0:19 | Pražský poděs |  Blitky
Poslední tejdny byla docela nestandartní prdel.

Mam na mysli to velký přestavování bytu. Můžu říct, že trávit za sebou několik víkendů v ikea je vcelku prdel. Jenže člověk pak začne bejt postupně hrozně smutnej, protože vidí, jak můžou interiéry vypadat parádně, ale zároveň na to, aby vypadali vymazleně a dokonale, nemá, takže si koupí jenom ty nejdůležitější věci a výsledek nevypadá tak, jak by čekal. Jo, výlety za nákupama nábytku jsme si všichni náležitě užívali. Jak jinak, než celá rodina, prostě cikáni. Ale dobrý, díky tomuhle výletění znam uplně skvěle sortiment ikea restaurace. Prarodiče jsou vždycky hladoví, žejo. Matka vlastně taky a já si nestěžuju. Nejvíc mě tam zaujal salát s rukoly, hrušky a s kozim sýrem, to jsem tam žrala pořád, je to fakt dobrý. Ale nechodíme se tam nažrat, žejo. Nejhorší na tomhle obchoďáku je to, že si odtamtud člověk pokaždý něco odveze, ale to hlavní, tedy kus nábytku, pro kterej tam šel, si odveze až po strašně dlouhý době. A že to naše byla kovbojka! Po několika týdnech důkladného vybírání, porovnávání, poměřování a všeho dalšího, konečně jedeme opět celá slavnostní výprava do IKEA s tím, že teď už jenom jdem fyzicky za prodavačema, řekneme jim, že chceme tohle a dohodneme se s nima. Bang, součástku, kterou nutně potřebujeme zrovna v tý podobě, v jaký jsme jí našli, vyprodali. Konec, nemaj to. Minulej tejden sme tam byli. Měli všechno. Tenhle tejden už ne. Smolík. Typíčo. Přes počáteční šok s tim, že sme tim pádem zase na začátku, nám bylo mile oznámeno, že můžeme koupit tu samou součástku v jiný barvě a nechat si jí přebarvit. Masivní dřevo totiž jde v pohodě nalakovat na tu barvu, co potřebuju. Ok. To beru.
Tohle dopadlo dobře. O něco hůř už dopadlo malování půlky bytu. Ne z hlediska barvy, to bylo v pohodě, barvu jsme si nechali namíchat v Hornbachu, maj tam na to takovou vtipnou mašinku a odstín je stejnej, jako ten na vzorníku. Jenže volba malíře nedopadla nejlíp. Byl sice levnej, ale ne příliš zručnej a precizní. Nedotáhnul rohy. Pche! Takže sem nastoupila se štětečkem já. Stejně jako potom při jednom detailu, kterej nestihnul. Štafle, šablona a jedu. Seru na školu, bude ze mě malířka pokojů, tvl.

Taky mam za sebou pár plesů, doslova dva. Protože nejenom J****** je opoždenej. Ok, jeden z těch maturujících na to měl oficiální věk, ale ten druhej debílek je starej jako já. Na první ples byla zima jak v prdeli, takže sem oblíkla sako a martensky a byla sexy. A bylo mi pohodlně. Fuck gender roles, zkurvená zima, zkurvený plesy a drahý pití, jehož kvalita ceně neodpovídá, klasika prostě. Jo a ne že by mi bylo nějak extrémně pohodlně v tom saku, protože hedvábná košile je moc drahá, takže jí nemam a bavlněná pořád někde vadí a tak dále a já prostě nemam ráda nepohodlný oblečení. Njn. Alespoň se v tom saku vybíhá líp na cígo, přece jenom dvě vrstvy oblečení jsou lepší, než jedna vrsta, případně odkrytý ramena.
A líp chlastá v hospodě. Druhej ples proběhl tedy v šatech a naštěstí i na tom známém místě v pasáži. Vybíhání v šatech tak nebylo uplně úmorný. Tyhle šaty jsou asi nejlepší, co mám. Teda ne samotný šaty, ale kombinace toho, co jsem si k nim oblíkla. To už nebyl mráz, takže sem si skromně a jak se později ukázalo, velice chytře dovolila jít v pravých lodičkách s páskem přes nárt. Jenže k těm šatům se žádný jiný boty nehodí, takže muselo bejt. Tyhle moje šaty totiž střídaj jemnou látku a krajku, takže to je celé takové hodně vintage 30´s a jsou až ke kotníkům. Pravá večerní róba. Přes to teda musí bejt jemnej rukávek taktéž z krajky a taktéž na zem. Nejlepší na celym tom byly moje šperky, který jako jedinej kompletní set nejsou cetka, ale pravej šperk, navíc jako kolekce z takovýho nádhernýho rudýho kamínku, kterej vypadá naprosto dokonale v klasickým designu, žádná moderní zlatnická sračka, jak já řikam většině klasických šperkařských designů, co se snaží o moderní styl. Proti autorským šperkům nemám nic, ale ta velkovýroba se podle mýho nedaří. Prostě si myslim, že to byl večer, kdy jsem z celý týhle plesový sezony vypadala nejvíc dokonale a sladěně. Muj nejhezčí kabát a kožený doplňky byly další věc. Jo, opět sem vypadala líp, než většina maturantek v těch jejich šatech, co vypadaj jak taková ta hodně pěnící houba na mytí a maturanti, který si nedokážou sami zavázat motýlka a chodí v nesedících sakách. To teda není výsada maturantů, strašně moc lidí chodí v nesedících sakách, nebo šatech. Nevim, co je větší zlo. Jestli holky stopadesát kilo ve vypasovaných šatech o dvě velikosti menších, případně obecně holky, co si neumí vybrat šaty lichotící jejich postavě a vzhledu, nebo umaštěný strécové s muletem a sakem a košilí ze sedmdesátek. Fujky fujky. Ale zpátky k mým nohám, který bolely. Hele, fakt, nestála sem celej večer na nohách, ani sem tam vlastně nebyla celej večer, ale těch pár hodin stačilo. Nebyly to boty s obrovskym podpadkem, spíš naopka s menšim, ale typíčo. Muj původní plán byl takovej, že si zavolam tágo. Když jsem vyšla finálně ven a snažila se o to, tak se mi aplikace sekala tak strašně dlouhou dobu, až sem došla k výtahu metra a vysrala se na to. Na cestě uplně k baráku moje nohy už fakt mlely z posledního, ta bolest byla příšerná. Ne, nevim, kterej zaprcatělej kokot vymyslel podpadky, ale byl to kokot. A takhle je to se vším. Doufám, že ty idioti odmaturujou už tenhle rok a že nebude ten příští repete.

Stala se zase lehce awkward situace s mym bejvaly. S tim jedinym normálnim bejvalym. Ani to nebylo awkward, spíš weird, protože mi podíval o tom, jak mě jeho současná holka viděla na jedný přednášce, ale protože se neznáme, tak mu začala popisovat nějakou zajímavou a hezkou holku, co na tu přednášku chodí s takovym týpkem, protože mýho chlapce ta holka asi zná. Pak mu začala vykládat, jak je ta holka fakt hezká a že vypadá tak a tak, načež se on přiznal, že mě teda zná a že jsme spolu chodili, ale bylo to prej docela vtipný a trochu trapný zároveň. Nevim, to už je druhá jeho holka, co na mě má crush, hihi. No a tak sem se dozvěděla, že teď ta jeho současná holka nastoupila k nám na obor do prváku, ale protože ty prváky moc neznam, tak opravdu nemam ponětí, o koho jde, ani když mi jí popisoval. No nic, svět je maličkej.

Měla sem taky snahu si o "velikonocích" zalyžovat. V rámci velikonočních parád s rodinou. Den předtim bylo fakt hezky, přijeli sme na svah, dali si oběd, začala sem vytahovat lyže, začalo chcát. A sílilo. Doprdelekurvafixužale! Vydržela jsem na sjezdovce ze dvou hodin jenom hoďku a půl, protože sem píča a nedošlo mi, že po asi třech letech od posledního lyžáku na střední bych si mohla ty lyžařský hadry a předevšim kalhoty, ve kterých si budu sedat na mokrou lanovku, naimpregnovat. Geniální.

Nechci znít jako nějakej starej člověk, kterej se neumí bavit o ničem jinym, než o počasí, ale to počasí teď posledních pár dnů je docela otravný. Já prostě nemam ráda období, kdy je večer zima a přes den teplo! A jak to přišlo brzo, tvl. Během dvou dvů, jeden den bylo ještě přes den chladno a druhej den vedro tak, že proběhli první jarní lahváče v parku. Ale jenom tak decentně. Pila sem cider, ne pivo. Protože v jedný speciální klasický večerce na správný straně řeky a totální náhodou přímo v těch turistama zaplněných místech, maj normální ceny. A dobrej cider levnější než Kozel. Jo, to byla pohodička! I botičky a mikinu sem si sundala. No a pak tady máme ten chladnej večer, kdy je mi mikina málo. Nasrat tohle počasí, fakt že jo.
Asi se chystam na nějaký mimopražský srandy, protože proč ne. Už sem takhle zas dloho nikde nebyla. Jenže tentokrát to vypadá na to, že se přisere i muj chlapec, tak snad to bude v pohodě. Byla bych samozřejmě nejradši, kdyby nejel. Bude se akorát tvářit otráveně a znuděně nad tím, jak budou všichni namol, sjetý, hyperaktivní, debilní a tak dále. Doufam, že se to nestane.

Jo a samozřejmě mě neustále ve snech pronásledujou milenci. Pořád. Mi. Lezou. Do. Snů. Pomoc. Některý emoce jsou tak silný, že by byly fakt schopný vraždit myšlenkou. Srovnala sem se se všema, se všema jsme si to vyříkali, ale s tim hajzlem ne. K nikomu už necítim zášť, jenom k němu. Nenávidim ho stejně tak divnym způsobem, jako jsem ho milovala. Zajímá mě co dělá, jak se má, ale pokaždý, když ho vidim, mam chuť ho bodnout vidličkou, nebo mu rozbít půlitr o hlavu, prostě mu ublížit tím, co je právě k dispozici. Není sice už tak moc speciálnim elementem, spíš jenom stínem, ale stejně mě to nikdy nepřestane bolet. Pokaždý, když ho vidim, tak mě zachvátí takovej zvláštní stav úzkosti. Myslim si, že to sice takhle neskončí, že se někdy ještě kruh uzavře a střetneme se víc, než jenom na chvíli v hospodě, ale ta nejistota je děsivá. Cesty jsou ale nevyzpytatelný a protože je svět malej, tak je ta pravděpodobnost na dost velký úrovni. Hlavně tady v tý naší pražský bublině. Někdy zase nastane mír, až si k sobě najdeme zpátky cestu. Nemam konkrétní představu. Jeden blbej sex? Láska na celej život? Jedna blbá noc nad krábou cigaret a s flaškama od vína? Nebo jenom upřímný, sourozenecký pochopení se? Svět je malej a energie nezaniká, jenom se transformuje. Kdybych neměla tuhle zkušenost, tak bych nevěřila, že může jeden smrtelník napáchat tolik paseky a bordelu. Zkurvený podvědomí.

Haha, na chatu sme neodjeli, protože kvůi tomu, že minulej tejden odpadal jeden kurz, tak se nám práce za dva tejdny shromáždila a musíme to odevzdat příští tejde, logicky. Doprdele už, škola zkurvená! Ale vždycky si vzpomenu na ten nalejvací koncentrák, kterej sem absolvovala jako střední a cejtim se zase líp, lol. A stejně tyvole musim dostavovat svuj pokoj, žejo. Je tu pořád hrozně moc bordelu a jelikož nesedim celej den doma na prdeli, tak neni čas ho uklidit a uklízení jde kurva pomalu. Urgh. Taky musim plánovat narozeniny, Urgh. Život. Urgh.
Ámen
Rokenrol vám všem
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 9. dubna 2018 v 23:08 | Reagovat

Tvé emoce jsou tak silné, že by zavraždily! :)

2 jiga jiga | 14. dubna 2018 v 18:04 | Reagovat

jojo

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 22. dubna 2018 v 23:15 | Reagovat

[1]: To jsou snad všechny, ne? Alespoň ty pořádně prožitý.

[2]: Joujou.

4 Kozí nožička Kozí nožička | 27. května 2018 v 8:20 | Reagovat

Veselé, ale stejně jako u DXW€Y je to nějaké dlouhé.Jinak, ten článek jsem si vybrala, protože mě zajímá, jak uklízej holky v martenskách. Ale proč je tam ta vsuvka o lyžování?
Rokenrol i tobě ;-)

5 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | 29. května 2018 v 19:03 | Reagovat

[4]: To jsem byla tak vtipná, že to někomu přijde veselý? Protože sem zapomnětlivá pyča, která je blbá natolik, že se jí promočila prdel. A především protože se to stalo, tak to snad napíšu, ne? Hele, já už mám ty martensky dost pronešený a stejně tak dost mě to sere, protože jsou spešl a teď momentálně takový spešl v eshopu nemaj, ani v zahraničním. A já si nechci kupovat obyč martensky, který má každej druhej pankáč, co chčije pravidelně při představení do publika na koncertě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama