Obávám se, že to tak skončí. Protože je tady jedna hospoda, která je super.
Začátky léta jsou taky super. Konečně se nemusím oblíkat. Třikrát hurá trikům pod kozy a krátkým sukním do pasu. Hele, fakt. Proč je zima na světě? Aby mohli tlustý lidi skrýt svoje špeky a celulitidu? Jo, aha, oni si stejně vezmou legíny, ve kterých jim ta celulitida prosvítá, takže nic, tohle nefunguje. Léto je prostě nejlepší, se stim smiřte.
Užívám si to, že se objevila hospoda, kde je pro mě vždycky otevřeno. Kdykoliv. Pět ráno? Není problém, štamgasti jsou vítáni. Osm ráno? Dvanáct dopoledne? No, to už bývá barman trochu nasranej a snaží se všechny vyhodit, protože za čtyři hodiny musí otevřít znova.
Takže abych to shrnula, není pravda, že hodně piju. Piju totiž teď kvalitnější piva, než staropramenovský chcanky, pokud mám teda možnost volby. Protože kvalitnější piva stojí víc peněz, tak jich logicky nemůžu vypít tolik. To mi ale nebrání v tom se vožrat, jelikož ty samá piva jsou často 16 stupňů plus zabijáky. Člověk si dá tři malý, má to za 150-180 a je veselej na hodně dlouho. Ano, styl mého pití se hodně pozměnil. A může za to fakin´ hospoda-pivotéka, kterou si otevřeli známí a která začíná vypadat, že se fakt stabilně udrží a která je naprosto zkurvená, protože tam člověk pije ty drahý piva a může přijít kdykoliv a oni ho stejně nevyhodí, takže tam zůstane a vožere se a zároveň naprosto boží, protože jsou ty piva výborný. Tohle je kurva kámen úrazu, vim moc dobře, jak to dopadlo s tim chození do hospody ve sklepě někoho, koho znám, naposledy (ehm ehm přespávání ve sklepě ehm ehm ne vůbec jsem tam nikdy s Iblísem nešukala a vůbec tam nešukal nikdo další). Tohle má jednu velkou výhodu, tenhle podnik se nachází sice ve sklepě, ale ve sklepě hned pod úrovní ulice, nic kam jde člověk fakt jako do hlubokýho sklepa. Za druhý, v baru se většinu času nenachází nikdo, kdo by byl snad terčem mých sexuálních choutek. To je velice dobře. Za třetí, přece jenom tady funguje alespoň rámcově a přibližně nějaká pracovní morálka. Za čtvrtý, do ofiko zavíračky se to opravdu tváří jako seriózní podnik, zvěrstva začínají až poté, co se zamknou dveře a na stůl přiletí popelníky. Takhe, od jara sem tam ještě žádnou ostudu neudělala, tak asi dobrý, tak mi to asi vydrží.
Ale teď je čas na opilecký bizár historky, jejichž hlavním aktérem sice nejsem já, ale těsně se mne dotýkaj. Muj chlapec v této hospodě nedavno usnul. Hah, to se stává. Stává se to často. Prostě moc dobrýho piva a najednou se mu začnou zavírat vošíšta, který mu předtim trochu natečou, začne se zasekávat, když chce něco povědět a huhlá, takže mu stejně není rozumět. Pak začne usínat a když ho dostatečně dlouho nic neruší, tak usne. Mno a to takhle jednou usnul, když sme kecali na baru se spoustou lidma a já ho mezi řečí nestihla průběžně budit, takže spal asi dvacet minut v kuse. Už si toho začal všímat celej bar, všem to přišlo strašně zábavný a jak se tak všichni smáli a věnovali mu pozornost, tak se z toho probudil. Očividně naprosto zmatenej. Nutno teda poznamenat, že už dávno nebyla půlnoc, spíš se hodina blížila době, kdyz začnou Slušní lidé z Brna vstávat do fabrik, aby mohli bojovat proti homožidomuslozednářský EU. A jak vstal, tak se těma červenýma nateklýma vošíštama rozhlídnul po baru, sebral svojí tašku, vypadnuly mu z kapsy cigára, ty cigára sem mu podala doprdele do ruky, poděkoval mi "díky mojejméno", otevřel si dveře, řekl nahlas všem čau a…odešel? Jo, fakt odešel pryč a nechal mě tam. Looool! Celou dobu jsem teda mlčela, protože sem pozorovala, o co se kurva snaží, ale tohle sem faaakt nečekala. Všichni byli mym wtf výrazem pobavený, načež barman prohlásil něco jako: "Neboj, on ti v tomhle stavu stejně nikam neuteče". A měl pravdu, v pohodě sem si se všema těma pobavenýma lidma dokouřila cígo (chocho kouření v hospodě máme rádi), došla se vychcat, zaplatila, rozloučila a vydala se po stopách toho vožralýho hovada. Opravdu neutekl daleko. Viděla sem ho na konci ulice, zavolala mu a z dálky chtěla pozorovat jeho reakci, jenže sem k němu dřív došla. Tvářil se ještě víc zmateně a nechápal. "Ty žebráku, tys mě tam nechal!" Nebála sem se ho konfrontovat s fakty, ale odpověď mě překvapila hodně: "Já myslel, žes odešla a nejsi tam." Wut! Wut? Jak jako odešla? Kam jako? Že se kolem třetí ráno potáhnu domu do prdelákova? Ještě sem mu připoměla, že sem mu přece podávala ty cigára a on mi řekl jménem, takže musel vědět, že sem to já. Trval na tom, že netušil a byl zmatenej. Vzpomněla sem si na to, jak na fesťáku asi předminulý léto oblejzal nalitej jak hovno mojí kamarádku na koncertě Hentaiů, načež se pak už dávno po koncertě, na uplně jiný stagi, opíral o velkej reproduktor v domění, že je to ona kamarádka a hned sem si uvědomila, že ano - že je opravdu reálný, aby na mě během vteřiny poté, co sem mu něco podala, uplně zapomněl. Když si spleteš *jméno mojí kamarádky*=reproduktor, tak si se stejnou pohodou a grácií zapomeneš jen tak svojí holku v hospodě, na pána, tyvole! Připadalo mi to dost trapný a navíc se mi chtělo docela spát doma, tak sem mu řekla něco jako že na něj seru a jedu domu. Bohužel, muj geniální plán tak nějak nevyšel, když sme to řešili na zastávce nočních busů, já chtěla odjet a on mě pořád přemlouval, až ten autobus, kterej zrovna přijel, zavřel dveře a odjel beze mě. Tohle mě nasralo ještě víc, představa, že čekam postaných 20 minut na další autobus. Konečně si asi začal připadat blbě, jenže to šlo ruku v ruce s tim, že mi tam začal fňukat. Mam těhlech jeho hysterických výlevů po krk, kurva! Já sem se fňukat kvůli píčovinám odnaučila, tak nechápu, proč bych měla trpět fňukání někoho jinýho. Možná bych tam i těch posraných 20 minut počkala, kdybych neměla beef s nějakym random panem somrákem, kterej se k nám blížil zezadu a chtěl (asi cigáro) a já mu řekla, že ne a on na mě něco jako "nějaká vostrá", tak sem ho normálně poslala do prdele, že názor random člověka jako je on mam hluboko v řiti. Pak na mě asi ještě něco řval. V tom měl začal muj chrápající princ tahat pryč, ať toho somráka necham bejt a tak sme se přece jenom vydali k němu domu. Eh, ok. Not my fault. Bizár historka dobrá.
Tour de divný sny pokračuje. Zdálo se mi o tom, že sem vědomě cestovala do budoucnosti. Figurovala tam hlavně moje rodina a vlastně moc víc detailů už si nevybavím. Co je vtipnější je fakt, že se mi zdálo o mym bejvalym milenci a překvapivě se tentokrát nejednalo ani o bejvalýho šoustakamaráda, ani o Iblíse, ale o toho, kterej byl o "pár" (echm echm) let starší, než já. Hej, jako tohle už se nestalo pěkně dlouho, vlastně si nevzpomenu, kdy se mi o něm zdálo naposledy, ale bude to už delší doba. Bylo tam asi něco lehce erotickýho, ale asi ne natolik důležitýho, abych si to zapamatovala detail do detailu a dokázala to podrobně popsat. Lol. Zapomnětlivá.
No mám za sebou zkoušky. Cejtim se nafoukaně, protože sem to zvládla podle plánu, ačkoliv tam bylo hrozně zmatků a byla sem posraná, protože sem měla obě zkoušk krátce po sobě. Ale nakonec dobrý. Dobře já! I jednu písemnou věc sem odevzdala v termínu, ačkoliv mi hořelo u prdele. Studium gut, teď ještě ho nějak v dohledné době a letech, nejlíp dvou, úspěšně ukončit.
Takže to bude chtít nadále pevnou ruku. Abych se v tom sklepě neuchlastala dobrym pivem a neutratila životní úspory. Kurva. Pivo místo jídla, abych neztloustla. Každej by si při pití alkoholu měl být vědom toho, kolik je to vlastně kalorií. No, to mi připomíná, že si musím koupit sportovní plavky, abych mohla začít chodit plavat a nebyla rozkydlá jak nějakej rosol bez formy.
Ámen
Rokenrol vám všem

AC/DC po Okamurovsku.
https://youtu.be/Gig4MLHQ4ow