Když se kameny dovalí do Prahy, je to lepší zážitek, než dejchání rajskýho plynu. Vlastně podobnej zážitek. Hehe.
Než se začnu rozplývat nad tím, jak začalo léto a co sem v posledních pár dnech všechno stihla, musim podotknout, že se mi zdál asi nejvíc bizár sen ever.Což mě automaticky přivádí na otázku, kolikrát se mi kurva zdálo, že mam s nějakym parchanta! Kurva, ani jednou, dopíči! Až dneska. Tyvole, svoje nevědomí podpálim, tohle fakt ne. Ten sen probíhal jenom tak, že sedim s matkou u doktora a on se mě na něco ptá a pak mu já odpovídám, načež mu odpovídám jménem svým a jménem mýho bejvalýho šoustkamaráda a dávam mu nějaký lejstro. Pak mi dochází, že mu to řikám z jednoduchýho důvodu, to lejsto je asi nějaký potvrzení otcovství parchanta a asi se právě děje to, že se někam zapisuju do nějaký databáze u lékaře, kterej má na starost těhotný ženský. What. The. Actual. Fuuuck! Hrůzou se vzbudim a zase usnu, to se děje docela často, když se mi zdá něco divnýho, nebo děsivýho. Zbytek snu už si nevybavuju tak ostře, ale šlo asi prostě o to, že se tak nějak nedopatřením stalo, že sem otěhotněla a z nějakýho záhadnýho důvodu nešla na potrat, takže bude parchant a muj bejvalej šoustkamarád, kterej je otcem toho parchanta, neměl z nějakýho důvodu problém se k tomu otcovství přihlásit a žili šťastně až do smrti, ne, nevim, co se dělo dál. Ewww. Divné. Hodně divný sakra.
Ale to je teď jedno. Moje narušená palice si prostě občas vymejšlí divný věci a pak z toho vznikaj věci jako tamto. Jenže není to jenom o tom, že se mi po nocích zdaj divnověci. Asi se už opakuju, ale tohle mám vysněný a ono se to všechno fakt stalo, v jednen moment to byla skutečnost, teď už jsou to vzpomínky, ale skutečný vzpomínky. Možná protože nechci nikdy zapomenout, jak to celý opravdu bylo a lidskej mozek je nedokonalej, takže postupem času zapomíná na detaily. Právě detaily někdy bejvaj to, co je neudůležitější. A já fakt nechci zapomenout na to, jak se mi vyplnilo to, co sem si přála. Minulej rok v září se mi to vyplnilo v Rakousech a tenhle rok přijeli Stouni do fakin´ Prahy! Yay! Prostě jo, je to dobře a já sem šťastná blecha. Lístky koupil muj chlapec. Začíná mi být toho kluka líto, je na mě tak hodnej, až je blbej a chce mi udělat radost za každou cenu. Nemluvim jenom o těch lupenech, prostě obecně, ale ty lupeny jsou toho součástí. Koupil i pro sebe, ačkoliv by si ten koncert, nebýt mě, zcela jistě nechal ujít. Když se k tomu teď dostávám zpětně, vlastně nic kupovat nemusel. Na poli v Letňanech bylo místa dost a vzdálenost byla asi tak stejná, jako když jsme byli v areálu na stání. Eheheh. Ale to nikdo nemohl vědět, teda jo, mohla sem to vědět já, jenže nám to prostě nedošlo. A co, tak má člověk alespoň na památku tu frajerskou pásku s čipem, protože to bylo celý bezhotovostní. K těm bezhotovostním platbám, hele, je to zlodějina. Sorry, prostě je. Když ti přijde na koncert tolik tisícovek lidí a většina z nich má tu pásku, kde je poplatek pro vracení peněz z ní 50 korun, tak si na tom hned nahrabeš o milion navíc. A výmluvy toho týpka, co tenhle business do ČR přinesl typu: "Když si nabijete jenom tolik, kolik utratíte, tak nepotřebujete nic vrátit blabla" jsou směšný. Bude pak za mě tenhle týpek vystávat frontu u dobíjecích teminálů? Jo? Zřídí "četu", co bude za lidi vystávat ty kilometrový fronty u dobíjecích terminálů, když mi na tom čipu prachy dojdou a kopí mi zatím to pivo ze svýho, nebo jak jako? To bylo jenom kurva velký štěstí, že to alespoň fungovalo, lidi, co byli na Aerodromu řikali, že ne. Tyvole. Kdybych jela na bezhotovostní festival a ten systém měl výpadky, tak asi na toho kokota, kterej to vymyslel a kterej za to může, hodim bombu za zkaženej zážitek.
Ehhh, abych nezapomněla a pod tíhou jednoho zážitku nevynechala ten druhej. Když už sem u těch fesťáků, mám za sebou první letošní letní povyražení. Vzhledem k okolnostem a lenosti Dionýsa (nejdřív se mu tam nechtělo, mě se chtělo, koukali sme na počasí a prej mělo pršet a tak dále a tak dále), sme tam teda byli jenom na jeden večer. Ale nutno dodat, že mi to asi stačilo. Bylo to kousek od Prahy, což přináší tu výhodu, že sme sedli na bus, jeli asi 30 minut a zase vystoupili. Ačkoliv se místo tenhle rok prej shánělo uplně na poslední chvíli, tak se hodně povedlo. Hele, minifestival v kempu se zděnýma hajzlíkama prostě chceš. A s vodou. Okolo rybníka. Bylo tam fakt pěkně, hlavně všechno na jednom místě. Dorazili sme tam k pozdnímu odpoledne. Nechcalo, nene. Přivítala nás velká koncentrace feláků, někdo v rybníčku na nafukovacím člunu, někdo na dece odpočívající při dojezdu, někdo už pravděpodobně znova najetej. Našli sme si ideální místo na stan, postavii ho a hned potom zcela zapadli do místního chodu. Většinu času sme trávili u stánku našich feláků, kde toho bylo spousta k dostání. Braníky, tombola, další píčoviny a rajskej plyn. Huhuhaha, vteřinky štěstí na počkání. Ale protože bylo plynu málo, byl přísně na příděly. Chtěli mi to nacpat hned když sme přijeli, ale radši sem si dala pivo, lol. Bylo vcelku teplo. Mno, nevydrželo to dlouho. Asi hodinu po příjezdu už sem si brala košili a s postupujícim večerem sem na sebe navlíkla všechno, co sem s sebou měla. Bohužel toho nebylo mnoho. Jen ještě mikinu. U tý zkurvený vody se udělala fakt strašná zima. Safryš! Na tohle podnebí nejsem stavěná. Sice byl na místě i mobilní sekáč, ale bohužel tam měli většinou trika a tak, žádnej kabát, doprdele. Takže celej večer sem trávila ve velkým stanu s pivem, protože sem byla moc líná kamkoliv chodit. Velkej stan byl sice otevřenej, takže tam byla taky zima, ale nebylo to tak hrozný. Čekali sme totiž na jednu konkrétní show, která bude teda nejspíš feat. někdo, jelikož jeden člen seskupení odjel do nemocnice s úžehem. Jo, když už sem u toho, prej se v tý vodě minulou noc málem někdo nalitej/nafetlej utopil. Museli ho tahat ven a nakonec se mu naštěstí nic nestalo. Taky sme prej propásli jakýsi pikaře, co se zde včera ochomejtali. Nikdo je neznal, nikdo netušil, kdo jsou, jak se sem dostali a kde vzali prachy na vstup. Ale byli prej strašně otravný, až agresivní. Naštěstí teda vypadli sami, nikdo je nemusel vyhazovat. Ewww. Nechceš potkat na fesťáku přefetlý a agresivní pikaře, prostě nechceš. Nehledě na to, že tyhle skutečně závislí na fesťáky nejezdí za zábavou, ale většinou krást peníze na fet. Proto je divný, že se objeví na takovýhle komorní akci, kde každej zná doslova každýho přeš dva lidi (jakože ty znáš někoho, kdo zná někoho, kdo zná tebe. i když se vy dva mezi sebou neznáte) max. Jediný, co bylo tentokrát relativní nebezpečí, byla známá a její tetovací salónek. Heh, jo. Byl tam nějakej stréc. Ten stréc byl docela nalitej. Několikrát byl u stánku, kde sme felili a mluvil jako nalitej člověk, stejně sem ho pak za nějakou dobu viděla, jak sedí na židličce a nad ním se sklání ona známá se strojkem. Takže za prvý, nechat se tetovat vožralej je píčovina z mnoha důvodů. Za druhý, od týhle holky si něco nechat tetovat už je píčovina samo o sobě, lol. Ne, ok, teď už asi tetuje líp, ale když tetovala mě, tak mi to hned vypadalo a bylo to hnusný, musela sem nabíhat k větším profesionálům na opravu. Naštěstí mi teda to tetování neposrala tak, že by bylo neopravitelý, ono to spíš prostě jen vypadalo, takže ve výsledku žádná škoda. Lol. Dávala sem jí za použití jehly a inkoustu asi kilo, tak co sem jako chtěla? No nic, tenhle ještírek si každopádně nechal vytetovat fakt dementní věc- logo toho fesťáku na předloktí a ne zrovna malý. Sem se tomu strašně smála. Ten se bude divit, až se zejtra probudí. I když sem mrzla, tak měl tenhle "naprosto střízlivý mladík" jenom tričko, kraťasy a otevřený boty. Jojo, toho rozhodně hřálo mládí, žejo. Když už sme u těch divnolidí, byla tam zábavná rodinka. Všichni zrzaví! Táta, máma a děti. Z toho teda táta pěkně nakropenej, máma jen tak, že asi znala svojí míru a děti, well, jedný holčičce bylo tak, nevím, neumím odhadovat věk dětí, prostě byla malá a druhá ještě neměla moc dlouhý vlásky a nechala se nosit, takže ještě mladší. Tohle byly asi jediný dvě zcela střízlivý lidský bytosti v celym areálu, myslím, že se na tenhle fesťák žádný straightedgeáci zrovna nevrhaj. Jejich otec vypadal vtipně. Měl vtipnej kloubouček a bílou košilku. S těma zrzavýma vousama vypadal jako nějakej skřítek z pohádky. Vybraná společnost. Koupila sem si tombolu a vyhrála hovno. Resp. nějakou shit malou taštičku ve který byly gumičky. Celej večer sme prakticky jenom hulili, takže sme byli tak líný, že sme opravdu nešli skoro na žádnou kapelu. Jednou sme si dali ten slavnej rajskej plyn. No, čekala sem od toho asi moc, je to jenom taková srandička mezi brkama. Byl tam jeden fatboy, člověk si tam zalezl s balónkem, nadechnul se podle instrukcí a čekal. Vlasně se mi jenom trochu zamotala hlava. Oproti jinejm stavům, co už sem zažila, tohle nebylo vážně nic. Nebo nevim, možná sem na to byla až příliš zhulená. Všudypřítomná zima byla napíču, ale jinak to bylo fajn felení. Když s velkym zpožděním hluboko v noci začaly hrát konečně rapy, na který sem se těšila, bylo alespoň pod tim stanem trochu teplo z lidí. Ale to už sem na sobě měla čtvrtou vrstvu. Nechápu, jak tam některý lidi mohli chodit na boso. Ok, viděla sem jenom jednoho člověka a to byla zrovna matka od těch děcek, takže se nemohlo jednat o žádný vyfetlo. Rapy byly sranda a fajn. Nejsou to žádný dementní rapy, vlastně jsou, takovej real life trolling, ale ne cringe trolling. Dobrá show, dobrej večer. Byla prdel, když se kolem mě začala odehrávat jedna situace a mě bylo jasný, že si moje kamarádka asi zašuká. S někym, s kym už šukala párkrát předtím. Je to strašně divný, ten člověk lomeno kamarád na ní vždycky začne dorážet a pak dlouho zase nic. Ale jak jsme se tak o tom bavili, tak je jí to vcelku jedno. No, žádná závist, ale když se jí ten chlapec líbí, tak pro mě za mě. Ne, že by byl snad nějak škaredej, to vůbec, ale jednou sem s nim spala, fakt jenom spala, když mě ta dobrá duše dotáhla k sobě domů po jedný pitce v bejvalý Iblísovo hospodě, kde sem se zlila, až sem usínala na zastávce na nočku. Ačkoliv si pamatuju spíš jenom to ráno, tak vim, že se ke mě tak nějak v noci tulil, když sme usínali, ale je to hodný chlapec, takže na mě ani jednou nijak nevhodně nesáhl. Samozřejmě, i přesto jak moc vožralá sem byla, nebylo to uplně na vypnutí, takže kdybych s nim šukat chtěla, šukala bych. Jenže u nás jiskra nepřeskočila, takže mileráda předávám dál. Jestli spolu doopravdy tu noc šukali, ještě nevím. Ale počítám, že to brzy zjistím. Po rapech se toho už moc nedělo. Teda jo, oheň. Což bylo super v tý zimě. Fakt že jo. Okolo třetí hodiny raní sem objevila, že si nějakej člověk nesl cosi v malém kelímku a s chlebem. Ha, jídlo! Málem jsem zapomněla na svůj hulihlad, kdyby mi ho někdo s jídlem v ruce nepřipomněl! Jako jasný, předtím jsem viděla u ohně buřty, ale každej člověk ví, že buřty nejsou jídlo, ale vražda. Vražda nejsou jenom buřty z lidí, jasný? Uplně jsem běžela k tomu stánku s nápoji a vyvalila prasišty přes pultík: "Vy tu prej máte nějaký jídlo!" Dostala sem to samý, co sem viděla u toho týpka s varováním, že jestli si všechno sežereme teď, tak zejtra ráno budeme o hladu. Byla to hrášková pomazánka a byla megadobrá. Na hulihlad je všechno megadobrý. Ještě sme si dali pár cigár u ohně a jeeee, v dálce už se rozjasňuje obloha! A to bylo fakt ještě dost pozdě, prostě okolo tý třetí. No jo, tak za hoďku a půl máme zase svítání, to se nám zas hezky oteplí, takže já bych zdovolenim šla naspat těch pár mizerných hodin.
Byla mi kurva zima. I v tom zasranym spacáku! Piče. Nesnášim zimu. Radši teploty přes 35, než zima. Fakt kurva blbě snášim zimu, omg, bylo mi taaak nepříjemně! Co se děje, když je vedro? Nic. Jenom člověk musí pít dost vody. To je všechno. Co se děje? když je zima? Musíš se zabalit jak polárník a stejně ti budou mrznout palce u nohou, i když máš Vagabond kozačky s pravým beránkem uvnitř. Alespoň já to tak teda mám. Když je teplo, musíš s sebou nosit jenom tu vodu. Když je zima, musíš s sebou tahat pro jistotu další vrstvu, nebo šátek, navíc. Když je teplo, můžeš spát pod širákem. Když je zima, je ti zkurvená zima i ve zkurvenym spacáku! Achjo. Ale dobrý, s těma pomazánkama ráno kecali. Měli je. A pak sme hezky hladce odjeli do Prahy. To už bylo teplo. Uf. Na fesťáku má bejt teplo, kurvafix! No, ale jinak to bylo skvělý. Legendy nelhaly, na tomhle fesťáku se ještě může hajlovat svobodně.
Hele a teď už to zajímavější, jo? Kdo by se netěšil na někoho, kdo začal hrát v době, kdy měli jeho prarodiče už tříletý miminko, žejo? Moc mi to hlava nebere. Ok, chápu, že když máš bambilion plodů s bambilion ženskýma a musíš myslet na to, že jednou budou chtít všichni něco podědit, tak je potřeba si nahrabat a nepopírám komerční aspekt koncertování nejznámnější rockový kapely ever, ale nemůžu se zbavit dojmu, že tenhle aspekt rozhodně nebude na první místě. Minimálně pro kapelu samotnou. Sakra, vždyť ty dědci musí mít nahrabáno na deset životů dopředu a že by za další mrzký peníz šli objíždět svět a huntovat si svoje už i tak zhuntovaný těla, nevěřím. Musí je to bavit. Kdyby je to nebavilo a kdyby nebyli pořád plni elánu, jako tenkrát ve třiceti, tak je na podia po celym světě nikdo násilím nedotáhne.
Před koncertem bylo všude lidí jak nastáno. Pochopitelně. Letňany, tvl. Řiť světa. To už je skoro někde u oBrna, ne? Ale ještě před vstupem do areálu bylo něco, co mi mrtě zvedlo náladu. A asi sem nebyla sama. Selfíčka si s nim fotilo hodně lidí. Byl to uvědomnělý křesťan. Příliš uvědomělý, snad až takový, jak to jenom říct, jednodušší. Rozhodně ne fanatický, protože na nikoho nebyl agresivní. Jen si tam stál na svém obráceném kbelíčku se svým transparentkem s nějakým citátem z Bible. A ještě jednu cedulku měl, ta se mi hodně líbila. Stálo na ní: "Cant get no satisfaction? Try Jesus!" Hej jako, to je originální hláška jak prase! Jenom škoda, že měl pán černý brejle a maskáčový hadry (lol), takže ho vlastně vůbec nikdo neviděl. Byl to prakticky jenom ten vznášející se transparent. Ale vcelku napíču. Ne, že bych mu to snad nějak brala, ale stejně napíču trávení večera. Připomínám, že tam byl uplně sám. Ani neměl feláka na povídání, nikoho! A ostatní se jdou bavit. No jo, doufám, že taky pořádá někde nějakou sbírku pro opuštěné a zanedbané seniory, tak by z něj měl Ježíš asi mnohem větší radost. Ale tak každej si to křesťanství vykládáme jinak, žejo.
U merche sme potkali bejvalou mýho bejvalýho, ale fakt nebyl čas na kecání, protože tam bylo hafo lidí. Po podrobení se kontrole sme si uvědomili, že nemá cenu se nikam cpát, prostě nemá. Obyč stání je jedno a když zůstaneme blízko vstupu, budeme mít oproti těm vzadu výhodu, až koncert skončí a ten cca 80 000 (nebo kolik je kapacita) dav se nažene do jedný zkurvaný stanice metra, protože Praha prostě neumí pořádat velký koncerty a nedokáže zřídit autobusovou linku, která pojede tu samou trasu jako metro do centra, kde už linka C nebude tak ucpaná, prostě, ne, nejde to, pochcípejte si třeba při tom čekání na metro, který milostivě jezdí každý dvě minuty. Když jsou řidiči na tohle, byly by i řidiči na ty speciální autobusový linky, tak, jako to dělají třeba v Německu, když je tam koncet AC/DC! Takže sme zůstali na trávníčku uplně vzadu u plotu a pili pivo. Vlastně sem se celej den taky těšila na Pražský výběr, jelikož se nějak stalo, že koncert týhle kapely mě bohužel vždycky minul. Ale jsou osobitý a to mě baví. Teda, až na vypikovanýho Čoka, kterej z nedostatku pika plácá nějaký kecy o uprdlících a křesťanských hodnotách a pak na základě toho nahrává naprosto katastrofální nahrávky. Věřila bych tomu, že to je jenom trolling, ale z věrohodného zdroje (vlastní matka) vím, že se na Čokovi ty drogy docela podepsali. Ale jako kapela maj pořád drive a dost jim přeju, že si zahráli takhle sladce před Stounama.
Tohle byl asi muj první takhle velkej koncert, na kterym sem se pohybovala svobodně, mimochodem. Jako vždycky sem stála na svém místeštu v první lajně a nepustila se ho třeba šest hodin. Tady sem si vesele pohopsávala na záchod a zpět, pro piva a zpět. Až do tý doby, dokud sem to neslyšela. Keith prásknul do kytary první riff Street Fighting Man a j zrovna seděla na trávníčku sama, páč muj chlapec čekal frontu na pivo. Tak sem tam seděla, zapálila si cigáro, zavřela oči a bylo mi dobře. Hej, celej koncert byl takovej snovej. Věřili byste tomu? Věřili byste tomu, že uslyšíte legendární kapelu v dloholeté sestavě, která slaví půlstoletí na scéně? Když sme byli minulej rok v Spielbergu a pak sem si nadšeně o zážitcích volala s mojí bejvalou spolužačkou, která tam taky byla, tak mi řikala, že ani její máma nevěřila tomu, že je někdy ještě uvidí naživo a už vůbec nevěřila tomu, že je uvidí naživo společně se svojí dvacetiletou dcerou. Ta energie je prostě něco uplně jinýho, než cokoliv ehm, jinýho? Bylo uplně jedno, že sem viděla max. ty velký obrazovky a jinak naživo postavy vůbec. Když se člověk naučí vidět přes to, co slyší, tak je to uplně stejný. Ostatně, všechno sou to jenom smysly a když je nedostatek jednoho, mozek si dokáže vyhodnotit informace odjinud. Nechci znít jak nějaká ezokunda, ale hudbu opravdu jde vidět. Chce to jenom trochu chtít. Ať už se jedná o ty stařičký lidi, který se na ten koncert dobelhaj, ať už se jedná o mimina, který jejich rodiče přinesli a kterým zaplatili lístek, ačkoliv z toho možná teď nic nemaj, ale jednou si ten záznam nějakýho živáku třeba pustí a budou si moct říct, že toho jako malý děcka byli součástí. Ať už jde o to pohopsávání tý obrovský masy lidí, má to nějakou spirituální formu a na tom si trvám. Velké hudební události jsou určitá forma spirituality, jako cokoliv jinýho, ten chlápek "příliš uvědomělý křesťan" by si to měl uvědomit. Měl by si uvědomit, že se jeho mše svatá od koncertu The Rolling Stones liší jen okrajově, co se věrouky týče a že to hlavní je mír a láska. Nemám už, co se koncertu týče, co dodat, ani co popisovat. Jestli bude mít kdokoliv z nás stejnou energii, jako mají tihle chlapíci po sedmdesátce, tak nevím. Ale vím, že jsou úžasný a že vytvořili něco nádhernýho. I ten opakující se setlist z minulýho roku jim odpouštím. Tak snad ještě ještě jednou,tohle nanebevzetí určitě bylo!
Jenom tý mase lidí se nedalo uniknout. Šli sme to zkusit do metra a vrátili se. Nešlo to. Jakmile sme se koukli dolů na masu lidí ve vestibulu, bylo nám jasný, že příjemná procházka sídlištěm na bližší zastávky bude lepší nápad. A tak sme šli. No, rozhodně sme nebyli sami. Do cesty se nám připletla nějaká sídlištní jakobyposhhezká hospoda, tak sem si tam koupila vodu, protože žízeň. Abych to na tu zastávku zvládla! Došli sme na Střížkov, tam sme se vydali prázdným busem, kdy na dalším dopravním uzlu můj chlapec vystoupil, aby pokračoval cestou do centra a já jela dál do svých prdelákovic. Jo a kelímky za vratnou zálohu sme si samozřejmě nechali. Jo a ten magor mi u stánku s merchem koupil placky. Stáli tři kila. Kurva drahý placky. To nemusel. Mě by jako "suvenýr" stačil, krom zážitku, samozřejmě kelímek. Hehe.
Pořád mi to nepřestane znít uvěřitelně. Ale to mystický zážitky většinou nezní nikomu. Jo a na tom poli za plotem bylo tak třeba dalších 2000 lidí, matka mi to říkala. Sama tam totiž šla. Na co platit. Člověk stejně viděl jako na p
laceným stání a hudba o tom není. Navíc, abych si ještě kopla do komerce. To jen v ČR jsou placené vstupy do kostelů. Všude jinde je pro věřící kostel zdarma a může se do něj jít kdykoliv pomodlit. Zážitky si nemusíš kupovat, když nechceš. Stejně tvoje imprese nikdy nebude "vrazil sem do toho tolik a tolik", ale zážitek jako takovej.
[1]: Žiju. Vnímám a neumřela jsem ani fyzicky, ani duševně. Wow, nevěděla jsem, že to tady opravdu někdo ještě čte a že se zajímá, jestli ten pytel hoven ještě pořád žije. Mám rozepsané prakticky celé prázdniny, lol. Očekávej soon další hovna sentimentální vzpomínky na teplo. Docela náročný období tyhle začátky školy/konce prázdnin, tak proto. do toho ještě spousta dalších nedůležitých zvratů, nebudu spoilovat.
Být krásná nestačí. Zhmotněný nihilismus, potok slz a 7 smrtelných hříchů v pár směšných kilech. Často mi docházejí slova, jakmile si uvědomím jejich prázdnotu.
Žiješ Poděsi? Nebo tě Kamany zničili?