close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Nadšenost

27. července 2018 v 20:16 | Pražský poděs |  Blitky
Hurá, bude teplo.

Kdybych nedělala to, co dělám, tak mám krásnou představu dvou měsíců flákání se a nicnedělání. Bohužel, studium si žádá svoje obětiny. Ale nic neni zadarmo.
Prázdniny mi začali dost pohodově, protože mam extrémně akční prarodiče, co si prostě něco vymyslí a hned to zrealizujou. Takže co se nestalo, na začátku měsíce sme vyrazili na menší rodinej prodlouženej výlet do Německa. Ne daleko od hranic, rozbombardovaný to tam ve velký míře za války nebylo a pije se tam hodně piva. A to pivo je úspěšný, protože je dobrý. A zas tam máme nějaký bambiliontý příbuzný. Heh. Vyrazili sme autem, což je samozřejmě pohodlný, jenže dědovo auto je miniaturní a tak by možná bylo lepší jet vlakem. No, vlastně asi ne. Uplně vidim, jak bysme jako čtyři degeni pobíhali nejdřív na nádraží v Praze, pak na nádraží tam, pak zjistili, že jsme dojeli někam úplně jinam atd. Navíc, po prarodičích člověk fakt nemůže chtít, aby si zabalili svých pár švestek a nasedli jak mladý baťůžkáři do vlaku. Plán byl následující, budeme bydlet na okraji města, protože ti naši příbuzní bydlí asi 30 km dál, v jiným, menším městě. A i z toho důvodu by byla asi píčovina jet vlakem.
Byl to fakt hezkej výlet. Prošli sme si centrum města a světe div se, v Německu je možné jíst v restauraci na náměstí bez toho, aby bylo jídlo předražený a ještě tě číšník obral plus ti připočítal "turistickou" taxu. Haha, to v ČR nikdy nebude, protože východní Evropa. Prostě full experience bavorské kuchyně a piva. Bylo to top. A příbuzný sou nejvíc v pohodě. Jenom teda nemůžu nechat bez komentáře, když matka řiká svojí asi 13 letý dceři, který právě začínaj růst prsa a zadek a nepatří mezi vyzáblý holky, aby se podívala na *moje jméno*, jak je hezky štíhlá. To zaslechla moje matka, když sme šli si s nima sednout na pivo. Šli sme, já nějak šla před nima, takže sem nemohla reagovat a ta naše příbuzná takhle promlouvala ke svojí dospávající dceři. Výborný, protože říct holce, která je v pubertě a tak se jí důsledkem zkurvených hormonů začíná usazovat tuk někde, kde předtím nebyl a taky tam, kde to pak vypadá trochu "oplácaně", je ten nejlepší nápad. A ta holka fakt nebyla tlustá, jen prostě nebyla kost a kůže a tohle trochu břicho jí brzo zmizí, až se jí hormony uklidní. Já chápu, že ne každej rodič je hned super rodičem, ale takhle fakt ne ee. Ta holka pravděpodobně ví, že jí trochu narostlo břicho a zadek, netřeba jí na to upozorňovat tak, ať se kouke na bejvalou anorektičku, jak je krásně štíhlá. Aby se pak právě jednoho krásného dne nedivili, proč holka nechce jíst a další krásné dny, proč jí selhávaj orgány. Vypadala sem stejně jako ona a teď mám asi o osm kilo míň, než sem okolo tohohle věku 13 let, měla. No a taky byly časy, kdy sem měla o víc jak deset kilo míň a to nebyla tak uplně zábava. Pokud ale přesto maj tak strašnej problém s tim, že jejich dcera v pubertě začíná mít zadek a prsa a s tím i trochu břicho a neváží 40 kg, tak by třeba místo poukazování na jiný štíhlý lidi mohli vzít kola a každej víkend někam na těch kolech vyjet na výlet. Nebo si najít jinou fyzickou aktivitu, ideálně takhle pro celou rodinu. Nebo se neživit jenom řízkama a změnit stravovací návyky. Jenže to chce úsilí a hlavně by se do toho museli zapojit všichni (a to je potřeba zdůraznit, nejedná se zrovna o pár sportovců, co se zdravě stravujou a nemaj žádnou nadváhu) žejo, takže je snažší říkat holce, ať se kouká, jak sou štíhlí lidi štíhlí a jak ona tak štíhlá není. No a kromě toho mě samozřejmě sralo, že sme tam jeli jenom na prodlouženej víkend a ne na delší dobu.


Vedle toho sem samozřejmě stihla dělat zajímavý věci i v Praze. Nedavno sem vybouchla. Přesně tak, jako sem to už spoustu měsíců předem předpovídala. Seděli sme v hospodě na baru a kecali s dalšíma lidma a taky s barmanem. Klasickej večer. Postupem času sme se, už fakt nevim proč, vrátili k našemu společnýmu tripu a k tomu, jak dopadnul. To ale vlastně vůbec není důležitý. Já ani nevím, jak se to vlastně stalo, moje krátkodobá paměť asi trochu stagnuje, ale stalo se to, že při cestě domu sme se asi nějak chytli a já mu hezky od srdíčka prozradila, že už mám toho všeho dost. Když se mě zeptal, čeho všeho, odpověděla sem, že našeho vztahu. Nebyla sem připitá, on taky ne, sice byla tak druhá hodina ranní, ale to na pravdivosti mýho sdělení nic neměnilo. Zarazilo ho to a zeptal se mě něco jako: "Ty už mě nemáš ráda?" Taková otázka mě taky zarazila, moc sem nevěděla, co odpovědět. Řekla sem mu, že to zas ne, že prostě jenom míň, než před nějakou dobou. A je to pravda. Láska se vytrácí jak mlha nad ránem, když svítá a ty seš vožralej a sjetej na fesťáku a pozoruješ tu krásnou scenérii, která bude s prvníma slunečníma paprskama definitivně pryč. A pak přijde zase až za další den. A takhle pořád dokola. Je to prostě cyklický. Samozžejmě, že se láska vytrácí a nemizí úplně. Když tak nad tm pojmem přemejšlím, uvědomuju si prázdnotu toho, když sem mu zhroucená a zdrcená tvrdila, jak moc ho miluju, jenom protože sem nechtěla spát v noci sama a on byl zrovna ten první naivka na ráně. Na druhou stranu tady nebudu popírat, že určitě byly momenty, kdy jsem ho milovala, to zas jo. Měřit a vážit jak dlouho to trvalo je hloupý a neuctivý. Jediný, co můžu říct je to, že teď už ten moment není a tak mu nebudu tvrdit, že ho miluju zrovna teď. Proto sem mu odpověděla tak upřímně, jak sem mohla. Nebudu přece zapírat, když už sem to na něj takhle vyvalila. Došli sme na hlavní silnici, kde mi jezdí noční autobusy domu, nebo můžeme jít spát k němu. Je to jen pár kroků od sebe. Byl zmatenej a pořád mě chtěl přemlouvat, jestli si o tom ještě nemůžeme promluvit. Byla sem tvrdá jako skála a pořád sem mu říkala, že ne ne a ne, protože prostě on na mě byl úplně stejnej, když mě poslal tenkrát do prdele na druhý straně tohohle zasranýho kopce u tramvaje a já absolutně netušila, co se děje a on mi pořád tvrdil, že bude lepší to utnout hned a ne to rozmazávat dál a dávat si falešný naděje. taky mi bylo blbě, možná eště hůř, rozešel se se mnou kluk, přiletěl mi po několika letech otec, se kterým sem se měla asi za 20 minut sejít a měla sem se za těch 20 minut hodit do pohody a předvádět, že se nic neděje. To bylo strašný odpoledne, tyvole. Ještě, že tam fungovali moji feláci, kteří vydrželi felit celou dobu v parku nedaleko a já tam pak za nima mohla přijít, spolykat Ibalginy a zapít je vínem a po zbytek večera brečet jak debil. A neskočit pod vlak, kterej jezdí přímo pod tim kopcem. A teď chápu, že měl pravdu. Teď mi došlo, že je fakt lepší, abych mu řekla, že je to moje skálopevný rozhodnutí, než ho nechávat v nejistotě. Jenže stejně sem šla spát k němu domu, lol. Lol. Lol. Loool! Já nula! Pohodlná nula! Ne, vážně sem získala snad nějak pocit toho, že ráno moudřejší večera a tak se hezky vyspíme a ráno si to vyříkáme. Lol. Bylo to tak akorát nepříjemný, protože mi tam začal několikrát samozřejmě brečet. Teda jenom spíš tak pofňukávat a to já nemám ráda, protože mě to pak nutí pofňukávat taky, i když nechci. Ne, nekonalo se nic jako divoká soulož v rámci poučky "jetonaposledy", vůbec ne. Naštěstí. Prostě sem usnula s čistým svědomím toho, že mi spadnul kámen ze srdce.
No, to sem nevěděla, že ráno tak drsná nebudu. Ne, fakt nebyla ani poslední divoká soulož ráno. Nic. Jenom pofňukával a po probuzení měl deep kecy o tom, jak to se mnou bylo hezký období a jak chce, abysme k sobě zůstali přímí a abysme se normálně bavili a nevyhejbali se sobě. Jelikož mi to celý připadalo otravně strojený a hraný na to, že "jo, fajn, rozchod, takže teď si budeme řikat, jak nám se sebou bylo fajn a jak to bereme v pohodě", tak sem na tu notu moc nehrála a spíš to brala jako další běžný ráno. Což ano, mohlo působit skutečně cynicky. Mno. To jsem asi já. Chtěl mi cpát hrneček, co mi dal k narozeninám, ať si ho odnesu a jelikož sem byla líná ten hrneček tahat s sebou a šla sem na oběd s mámou, tak sem mu ho tam chtěl nechat. Zase vypadal strašně zmateně. Tak sem mu řekla, že se tady snad přece někdy ukážu a ten hrneček si vezmu. Už nevím proč, ale stalo se to, že sme se vydali na kafe do kavárny, která leží o pár ulic dál. Ta samá kavárna, kde proběhlo pár let zpátky moje první rande s tím starým děvkařem. A jako naschvál sme se posadili na uplně to samý místo, kde sem tenkrát s tim starym děvkařem seděla a strašně rychle se zakoukala. Mimochodem, bylo tam prázdno. Byli sme tam sami a venku bylo mokro, protože krátce předtim chcalo. Ironicky to bylo dost hezký ráno, ok podle reálnýho času spíš dopoledne, ale pro nás ráno. Bavili sme se o všem možnym a bohužel mě chytla lítost, jak sem ho viděla celýho takovýho nalomenýho a tak sem celou mojí včerejší myšlenku dál nerozebírala. Když sem se zvedala a odcházela pryč, protože na mě čekala matka, velkoryse za mě to kafíčko zaplatil. Achjo. Tohle vážně nemá efekt na to, jestli spolu zůstaneme, nebo ne. Když sme se loučili, měl ještě nějaký vyděšený otázky o tom, jestli mi může normálně psát, nebo jestli ne. Achjo, tohle asi nechápu. Wtf, jak jako jestli mi může psát? Vždyť si pořád posíláme nějaký sračky a memy. Pomoc, tohle je tak umělý rozcházení se! Ne! Takhle to kurva nemá vypadat, už teď mě to sere jenom těmahle kecama. Že já mu radši nenapsala stylovej dopis, tak, jako sem to udělala, když sem se rozcházela s Oi.

Plot twist: samozřejmě, že potom, co sme se viděli, se ke mě choval tak, jako kdyby se nic nestalo a já k němu taky. Achjo. Slabota tohle rozcházení, nerozcházení se. Dělam jako kdyby za to mohl někdo jinej, než já sama, haha. Ale tak konečně sem mu to alespoň dokázala říct. Fakt se cejtim taková lehčí.

Tyjo. Taková píčovina a jakou mi to může udělat radost! Fakt sem si nedavnej večer hrozně moc moc a moc užívala. Byla akce. Pod mostem. Tancovačky a rapy. Illegal, samozřejmě. Sranda. Povedlo se to, pilo se pifko a koukalo na vláčky a vodu s příjemnou společností. No, dorazil i muj bejvalej šoustkamarád. Všimla sem si ho hned, když sme přišli a před stagem se poflakovalo pár tanečníků. To bylo ještě světlo. Když se nehrálo, tak sme seděli s pár lidma na takovym kamenym soci a kecali sme. Přišel nás pozdravit. Protože sem víc kecala s dalšíma lidma, on se víc zakecal s mym (stále ještě) chlapcem. A moc nevím, o čem se bavili, protože sem to slyšela jenom tak na půl ucha. A je mi to vlastně jedno. *prozpěvuje si* Už nějakou dobu vím jednu kouzelnou novinu, která mi sice může být naprosto u prdele, ale přesto mi trochu udělala radost. Muj bejvalej šoustkamarád se rozešel s tou jeho malou děvkou, takže nyní už bývalou malou děvkou. Mno, nevím, možná se spíš ona rozešla s ním, těžko říct, ona už má totiž nějakýho novýho nabíječe, ale ten je mi ukradenej, protože ho vůbec neznam a ona je mi tím pádem už taky naprosto ukradená. Konec. Děkuju pěkně, bylo to hezké. *potlesk* Jo, byla na tý akci s nějakýma lidma a opravdu nechápu, jak mohl muj bejvalej šoustkamarád vydržet s takovou šeredkou. Letní oblečení totiž odhalí mnohé, takže kromě ksichtu bylo i vidět, že její oblast břicha, boků a zadku nepatří mezi ty nejštíhlejší. Takovej hybrid, uf, nechtěla bych tak nevyváženou postavu. Když si jí všimnul Dionýsos, řekl mi, že bohužel nemá po ruce žádnou traverzu, kterou by ji mohl pro mě umlátit. Vedle toho, že tyhle jeho kecy "sorry, nemůžu jí zabít, ale vlastně nemám důvod, protože sem s ní v životě žádnej problém neměl, jenom chci držet notu s tebou a tak ti budu vyprávět o tom, jak nemám nic, čím by se dala zabít" fakt nechápu, tak sem mu v klidu řekla, že teď už jí mam upřímně hodně hluboko v piči. A je to pravda. No nic. Užili sme si další show. Spousta lidí padalo, vedou tamtudy totiž koleje a stage byla postavená přímo před nima, takže se hodně lidí válelo v nepravidelných internvalech v prachu v kotli. Potom sme si i s ostatníma řekli, že to nejlepší už sme stejně viděli, začíná být tma a tak se posuneme do našeho baru. Sedli sme si opět na kamenné cosi a chystali se k odchodu, až budem všichni, když najednou k nám přijde muj bejvalej šoustkamarád a docela slabym hlasem se do pléna zeptá, jestli někdo nemá papírky. Řikám, že mám a vytahuju se svuj balící set z batohu. Jeden z naší sestavy se zakecal, tak tam stojíme a čekáme na něj. Nabízim svému nedrahému bejvalýmu šoustkamarádovi, ať jede s náma. Je celej divnej, mlčí, řiká, že neví a tváří se strašně nepřítomně. Opřel se vedle mě o to kamenné cosi, o který sem opřená a čumí celou dobu na zem, do blba. Občas si povzdechne. Diváme se na něj chvlku s mym (stále ještě) chlapcem, až se ho ptam, jestli je všechno OK. Ztuhávaj mu koutky, jako by chtěl něco hrozně říct, takovej kyselej neúsměv, trochu se mračí a uplně přesně na něm kurva vidim, jak ho něco strašně zevnitř žere a strašně moc se necítí ve svý kůži a strašně moc není Ok. Nepamatuju si přesně, co mi odpověděl, ale vypadal a tvářil se podobně, jako já. Kdysi. Když mi bylo fakt blbě. Když mi bylo tak blbě, že sem nevěděla, co chci a nechci a když mi nebylo blbě ani fyzicky, ani psychicky, kdy sem byla jenom prázdná. Říkal tiše jenom něco o tom, jak je všechno divný a jak je všechno špatně, nebo něco v podobnym slovasmyslu. Nevěděla sem moc, co mu na to říct, nechtěla sem bejt uplněu invazivní, nebyli sme tam sami a tak sem jenom mlčela, dál kouřila, jednim okem pokukovala, co dělá on a druhym okem kontrolovala svýho (stále ještě) chlapce. Nic. Byla sem z toho jeho divnýho chováni taky docela nesvá, ale tak nějak sem tušila, že možnááá, ale opravdu jenom možná je to kvůli rozchodu. Teda moc nechápu, pokud ho tolik vezme rozchod s tak blbym stvořenim, tak sem si o jeho inteligenci asi příliš mnoho domýšlela, hehehe. Ne, fajn, beru. Chápu, že když s nějakym člověkem, ať je sebehloupější, tráví někdo hodně času a najednou už ne, tak mu to asi stojí za zamyšlení se. Jenže on vypadal fakt ztrhaně. uplně sem se v něm viděla. Heheheh. Skvělý. Mezi těma povzdechama se zeptal, co je vlastně za den. V souvislosti na něco jinýho sem mu doporučila, že jestli se fakt cejtí napíču, tak ať jede domu a vyspí se. Kundo, vole. Taky si mě posílal v největích sračkách, když sem ti kurva psala, co se to doprdele děje, ať se vyspim, že je na tyhle debaty moc pozdě v noci, zatimco já hysteicky brečela až do rána, protože ses zachoval jak ta největší sketa pod sluncem, vole. Jojo, vyspi se z toho, co tě trápí, ono to totiž nejvíc pomáhá, když chceš usnou a nemyslet na nic, vyspat se, víš! Ahahaha, nejvíc mě hřál na srdíčku ten fakt, že je stejně uplně jedno, co mu řeknu, jestli má fakt momentální breakdown. "Mám pocit, že tady strašně kazim párty", pronesl, načež ho Dionýsos ukidnil, že fakt nekazí. Snazila sem se na něj (přesto, že sem si pohled na to, jak je strhanej, fakt užívala) bej milá. Eeště asi dvakrát jsem ho vyzvala, ať s náma na to pivo fakt jede. Dokonce sem se i ujmula té role, kdy sem ho představila svým felákům, se kterýma sme byli na odchodu, aby tam jenom tak vedle sebe trapně nestáli, když se neznaj. Pokaždý odpověděl trochu koktajícim tónem, že neví a pak jednou, že tady asi ještě nějak zůstane a bude se snažit fungovat. Když už sme skoro dokuřovali, pamatuju si eště jednu větu, se kterou se mi svěřil. "Smrt ega *ticho*, tak nějak bych to popsal". Wow, až takhle chlapče? No, to mě opravdu moc mrzí. Rozloučil se s mym současnym (stále ještě, haha, tahle dodatková věta mě fakt baví) chlapcem a pak i se mnou. Objala sem ho a tiše mu popřála, zcela upřímně mimochodem, ať to nějak přežije. "To přežiju". Ok, budu mu věřit. Odešli sme a na odchodu míjeli tu jeho bejvalou malou štětku, taky na odchodu. Hm. No jo. Tak už to bejvá. Nevypadala, že by měla nějaký trauma. Jenom nechápu, proč sem na ní tolikrát narazila, snad to nejsou nějaký vesmírný signály, co by mi měly dát najevo, ať se spolu skamarádíme. Heh. Dionýsovi celá ta situace s *jméno mýho bejvalýho šoustkamaráda*, kterej vypadal, že vypustí duši, asi taky vrtala hlavou, takže se mě zeptal: "Oni se rozešli?" Se širokým úsměvem a pozvednutým obočím sem mu odpověděla: "Ano, přesně tak!" Cítila sem na sobě, že sem se při vyslovování týhle věty asi tvářila trochu jako Joker. Dionýsovi totiž podezřele klesly koutky a řekl: "Já myslel, že je to protože už sme spolu nějakou dobu a tyhle věci tě už netrápí". Pfff, naivka! Mám snad špatnou paměť? Já? Zlomyslnej démon? Noup. Nic sem mu neodpověděla. Co bych taky měla. Stavěli sme se v blízké benzínce. Když sme byli vevnitř, zeptal se mě, jestli je to mezi náma v pohodě. Kurva, nekaž mi tu krásnou chvilku, kdy mám upřímnou radost z trápení, ať už je jakýhokoliv původu, někoho, kdo mi ublížil! Nekaž mi ten krásnej večer otázkama na naše divnopouta a vztahy, pls. Fakt se mi to nechce řešit, protože to pro mě momentálně není priorita č. 1. Řekla sem si, že už mu znova nebudu lhát, tak sem mu řekla, že asi nevím. Nemohla sem si pomoct. Po zbytek cesty na metro se tvářil jako nešťastná prdel a to mě fakt sere, protože tenhle jeho otrávenej kricht je hnusnej jak prdel a je trapnej, protože fakt si nepotřebuju řešit svoje vztahový problémy, když sme někde na cestě s našema kamarádama. Doprdelekurvafixuž! Ale ve skutečnosti sem měla v píči,jak se tváří, protože dobrý zprávy utrápenej výraz "smrt ega" mýho bejvalýho šoustkamaráda, mi dalo pocit zadostiučinění.

A je ve výsledku jedno, jesti se cejtil tu chvilku blbě kvůli rozchodu s tou malou pičou, nebo kvůli tomu plus nějaký další problémy, nebo kvůli něčemu uplně jinýmu nebo protože se třeba přehulil. Hlavní je, že byl v prdeli a já byla fyzicky přítomna tomu, jak se cejtí nahovno. Heh. No jo. Zlomyslnost, ach! Jako jo, on si najde určitě nějakou novou matraci, která bude podobně ošklivá, on chodil se samýma škaredýma holkama, ale třeba bude nějaká jeho budoucí šukna v pohodě a nebude tupá jak tágo a bude se s ní dát alespoň normálně bavit.
Ámen
Rokenrol vám všem
 


Komentáře

1 spravedlivysoud spravedlivysoud | Web | 31. října 2018 v 18:46 | Reagovat

Kvalitní a zajímavý článek.

2 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 31. října 2018 v 19:38 | Reagovat

[1]: Tsss, to mě těší, ale nesdílím tenhle názor.

3 spravedlivysoud spravedlivysoud | Web | 31. října 2018 v 23:02 | Reagovat

[2]: Proč? :D

4 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 1. listopadu 2018 v 9:36 | Reagovat

[3]: Možná protože tady popisuju to, jak sem zas měla škodolibou radost a dost chladnej skororozchod. To jsou ty kvalitní věci, co nás maj v životě těšit? Ok.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama