close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Rodinka jedna, rodinka dva

6. října 2018 v 0:55 | Pražský poděs |  Sexdrogyláskasmrtkacířství
Nestíhám ani hovno. Takže až teď, co se dělo tak zajímavýho v létě. No, spousta věcí.

Proběhnul kouzelnej festival. Jak to tak jednou za rok bejvá. Jestli je něco, co za to stojí, tak je to tohle. Kurva fakin´ nejlepší fesťák ve vesmíru! Každej rok se na něj doslova celá moje sociální bublina, nebo alespoň lidi mě nejbližší, těší jak malý děcka. Je to prostě parádní a malý a jede tam každej důležitej. Nebo alespoň každej, kdo chce zažít fakin´ párty jak prase a potkat všechny známý. Je to prostě krásný, komorní, v krásný krajině a tak dále a tak dále hurá třikrát sláva. Můj stále ještě chlapec se tenhle rok rozhodnul k dost razantnímu a dost zodpovědnýmu kroku. Vzal s sebou auto. To je takový strašně dospělácký rozhodnutí, weird shit. Ale jako Ok, cesta pěkně pohodlná, navíc si můžu vzít tašku a ne krosnu, když máme auto, hohoho. No, na poslední chvíli sem si málem vzala tu krosnu, protože sem na ní zvyklá. Páč sem se přirozeně balila na poslední chvíli v den odjezdu, žejo. Lol. Ale mohla sem, protože mě tim autem vyzvednul s tím, že vezmeme chladící tašku na vodu a možná pár piv. Ale fakt jenom na pár, protože tahat piva na tenhle festival je trapný a navíc je pravda, že směšná cena vstupnýho, která vlastně ani není pevně stanovaná, je snesitelná snad pro každou socku a chlastat tam vlastní lahváče je hodně sockoidní. Hele, pamatuju si, jak sem tam asi dvakrát jela tak se čtyřma kilama, protože sem víc prachů prostě neměla a vstupný sem dávala tak asi ani ne kilo, lol. A pak tam celej tejden skoro nic nežrala a chlastala to, co mi která hodná duše nabídla. No, tentokrát sem už celá taková dospělá (looool) a tak sem měsíc šetřila, abych tam s nějakým rozumným obnosem peněz jela. Jednou nebudu za socku, hurá.
Měl k nám přijet někdy po třetí, abychom v pohodě ještě stihli nabrat další dva lidi, protože jet ve velkým rodinným autě ve dvou je naprosto zbytečný. Muj první dojem když sem usedla do auta byl asi takovej, že se pravděpodobně poseru strachy, jelikož můj stále ještě chlapec v autě nejel dlouho (často jezdí jen na jedné stopě, ne na dvou) a už vůbec ne v autě, kam se můžou v případě potřeby přidat sedačky místo v kufru. Taková ta klasika, těžký brždění a rozjezdy. Ale v pohodě, po chvíli už to bylo dobrý. Přirozeně sme na moje dementní kamarády museli čekat, protože moji kamarádi prostě neumí být někde včas. Za dobu, co sme na ně čekali (asi 20 minut), sme mohli koupit piva. Takhle se stalo to, že až dorazili k autu, museli na nás čekat, než sme našli nejbližší obchod a koupili piva. Jo a vodu, heh. Bylo vedro a muj stále ještě chlapec Dionýsos vypadal vynervovaně a zpoceně. Takže voda je důležitá. Auto to bylo sice velký, ale bez klimatizace, jen s větrákem. A cesta docela dlouhá na to, kolik bylo stupňů. Nejhorší bylo vymotat se z Prahy. Protože Evropská a rozjíždění se do kopečků. Snad na každým semaforu mu to chcíplo, ale docela to chápu. Taky by mi tak těžký auto do kopce chcípalo. Pak už byla cesta v pohodě a vlastně dost rychlá. Na místo sme dorazili vítězoslavně. Takže teď klasika, udělat si selfíčko, pozdravit všechny, co se připletou do cesty a postavit stan. Tak se taky stalo. No, tentokrát sem za vstup zaplatila hodně, vlastně doporučený maximum. Po prvý za dobu, co sem jezdím. No, myslím, že tady trochu ty prachy dlužím. Hehe. Stan sme si tentokrát postavili u skupiny primárně mých kamarádů. Ne jako minulej rok v chlastacím kroužku velkýho stanu, protože velkej stan tenhle rok nikdo nepřiveze. Což je škoda. Minulej rok to bylo super zařízení a nikomu, kdo měl stany v těsný blízkosti od velkýho stanu (kde pořád někdo felil), nevykradli stan. Teď sme si stan postavili taky do kolečka s ostatníma, ale bylo to jenom kolečko, bez velkýho centrálního stanu. Stejně je to lepší, než mít stan jen tak o samotě, do kruhu stanů, co k sobě očividně patří a odkud se pořád ozývaj nějaký zvuky, nikdo vykrást nepujde. No, to je černej puntík i tohohle fesťáku. Krade se tu. Tak, jako všude, bohužel. Zatím se mi nikdy nic nestalo, ale samozřejmě že v těsném okolí mých kamarádů se už něco takovýho stalo. Prej nějakej místní "gang". Čůráci. Jenže to bych nesměla vytáhnout paty z baráku, protože by mě mohl náhodou posrat pták, žeano.
Program první večer byl vcelku nabitej. Teda, hrála jedna z mých nejoblíbenějších českých kapel, na kterou se taky vždycky těšim celej rok, protože moc nekoncertujou a co je nejhorší, ani od nich nejde moc stáhnout žádný album. Prostě jo, kurva Bug N´ Dub, řekněme si to na rovinu. Jsou skvělí. Minulej rok hráli před Hentaiema a tenhle rok první den, paráda. Ono je to vlastně jedno, i kdyby hráli poslední den, tak je to super, protože krásný zakončení festivalu. Hned potom, co sme byli už tak nějak víc v klidu a stan byl postavenej, dali sme si první brko. Pak druhý. Lol. Možná pak bylo i další, to už si nepamatuju. Tentokrát sme toho nakoupili docela hodně, jako trávy. Každej dva gramy, což není úplně málo vzhledem k tomu, že na tohle festivalu si nepamatuju, že by snad nebylo hulení, že by snad člověk nenarazil na nějaký hulení, že by mu nikdo nedal pohulit a tak dále a tak dále. Prostě festival, na kterej si člověk nutně hulení kupovat nemusí, protože vždycky se k němu nějak dostane, hehe. Byli sme si klasicky obhlídnout areál a kouknout se, co je kde tenhle rok novýho. Nový bylo to, že na jednom stagi točil pivo člověk, kterej je spolumajitel baru, kde tak nějak většina z nás bydlí tráví spoustu času. Teda, ona to zas taková novinka nebyla. Už před fesťákem mi řikal, že na tom baru byl i minulej rok, ale, well, asi jsem vypila minulej rok moc tequilly na to, abych si to pamatovala. Jenom me mrzelo, že tenhle rok nevyšel dvěma mým spolužákům ze střední, který mi slibovali, že určitě přijedou. Pár dnů před akcí sem jim psala, že kdyžtak máme volný místa v autě, tak jestli s nima můžeme počítat. A ty chcípácí jedou do "chorvacka". Lol. Doufám, že si s sebou brali studený řízky v alobalu s okurkou a chlebem. Fuj. Ne, no hate, ale mohli si vybrat jinej termín, než termín, kdy se koná nejlepší festival pod sluncem. No, ostatně, jejich chyba, oni přijdou o tuhle skvělou párty. Kromě těchlech lidí z mý střední sem zas dorazil snad každej muj známej. Kromě takovýho Iblíse, teda. Toho sem nějak nezahlídla a vypadá to, že nedorazí ani v dalších dnech. Škoda, mohl by zas ještěřit, jako se mu to dařilo minulej rok. Nebo bysme se spolu třeba mohli omylem vyspat, lol. První koncert sme prokecali u stolu vedle podia s našim kamarádem, kterej má na podzim svatbu. Haha, to je už druhej, ta první svatba je za strašně krátkou dobu, ani ne dva tejdny, zase jiný lidi. Moc sme toho sice nenakecali, protože přijel dřív, než my, takže už byl notně nalitej, byla to spíš diskuze o totálních hovnech, ale proč ne. Byl začátek krásnýho večera, kterej byl krásnej už teď. Zapadalo postupně slunce a člověk měl takovej ten pocit, jako když je zase doma. Jednou za rok, prostě doma. Dokonce sem měla i snahu se jít osprchovat, abych nesmrděla, jenže sprchy se ještě nedostavily. No nic, festivalová patina musí bejt. Ubalili sme si pro jistotu dvě brka na koncert. Na Bug N´ Dub je vždycky dobrý bejt zhulenej a zároveň při tom pohulovat další brko. Lol.
A co další substance? Dionýsos měl s sebou nějakej kokeš od svýho známýho. Já řekla J********, ať mi koupí taky trochu kokeše, ale jenom fakt málo. Ani ne za pětikilo, ať mi prostě rozpočítá zbytky z nákupu, kterej bude letos dělat. Nou many, nou substance. Navíc do tý doby, dokud budu mít Dionýsa za zadkem, tak to stejně na žádný velký fetování nebude, protože mě s nim fetovat nebaví a tak je to zbytečný. To je asi tak jediný mínus posledních dvou ročníků tohohle feťáku (fesťáku). Prostě už tolik nefetuju, mno. Nevím, jestli je to dobře, nebo špatně, asi je to spíš ve skutečnosti úplně jedno, protože toho nemám nafetováno tolik, aby to na mě nějak bylo znát, nebo tak něco. Mám nafetováno, ale nikdy sem nebyla feťák, trapný. Stejně jako mám vychlastáno, ale nikdy sem nebyla alkáč. Hele, ta poslední věta asi moc neplatí, na střední sem v tom chlastu utápěla fakt kdeco. To je fakt uplně jedno, už sem měla pár nocí, kdy sem byla uplně bez všech substancí a taky se dobře bavila. Ale žádná z nich nebyla na fesťáku, lol. Takže plán byl zhruba takovej, že hlavně se Dionýsos nesmí ničim sjet noc předtim, než bude řídit zase zpátky do Prahy. To by bylo fakt blbý, kdybychom měli zrovna smůlu a zrovna mu fízlové dali líznout. A vzhledem k tomu, že nehody se dějou, no, radši ani nemluvit. Zrovna nedavno, na jinym fesťáku. To pak čas člověk zpátky nevrátí, když se stane nějaká píčovina za kterou někdo jinej zaplatí cenu nejvyšší. Každopádně co se těch substancí týče, už sem fakt dlouho neměla tripa. Je to vlastně trochu zvláštní, na druhou stranu si myslím, že je pořád ještě dost brzo po tom poslednim silným zážitku. Když o tom tak vlastně s odstupem roku a něco přemejšlim, ono vůbec nemuselo znamenat, že to byl bad trip. Silnej psychedelickej zážitek, vyvanutí ega, vystoupení z těla, to vůbec nemuselo znamenat, že to pro mě byl bad trip. Bylo to silný, jo. Bylo to kurva děsivý jak prase, jo. Ale bad tirpem bych spíš nazvala ten extoškovo-tripovej hnusnej dojezd, co sem měla po candyflipu, než tenhle zážitek. Jo, to byl bad trip, to sem si uvědomovala realitu až moc tvrdě, byla několik hodin v duševní agónii a bolesti, až sem se chtěla vysvobodit z týhle reality sebevraždou. Jojo, to bylo něco jinýho, po tom posledním tripu sem byla prostě jen mimo, je to zážitek na vstřebávání, chuť se zabít kvůli nesnesitelnýmu dojezdu je jiná situace. No a protože nechci, abych měla zase o čem přemejšlet další rok, tak si tripa na fesťáku dávat tentokrát faaakt nebudu. Ono občas stačí, když se do toho víru triponálady člověk jenom zúčastňuje jako pozorovatel. Ztripovaný lidi jsou vtipný a pár jich tu zase bylo. Přirozeně. Tohle je přirozené prostředí pro ztripované lidi. Stačí se jenom přenést na podobný vibes a je to. Nemá cenu to hrotit, celej tenhle fesťák je jedna velká substance. Jenom byla škoda, že tenhle rok to teplo nevydrželo i přes večer. Hned na ty první koncerty první den sem se šla oblíknout. Kurva zima. Jako ne uplně, ale žádný vedro nebylo. Já bych se třeba vůbec nezlobila, kdyby bylo vedro i v noci. Člověk pak nemusí řešit oblečení. Jenže srpen není červenec, no. Po koncertě, kterej prakticky zahajuje tyhle dny radosti a veselosti, bohužel začalo bejt docela škaredě. Šli sme se schovat pod stan na jinou stage. Začalo chcát, vlastně začala docela bouřka. Bylo to napíču, ale na druhou stranu se tam na ty lavičky pod stanama začali shlukovat lidi a tak jsem potkala svoje starý známý, se kterýma sem zas nějakej delší čas nebyla na pivu. Taky sem dostala v tý bouřce šanci předvést svoje super vybavení na takovýhle chcance. Sou to přenosný gumovky. Prostě pevnější návleky s podrážkou, co si dáte na tenisky a člověk je v suchu. Všichni mi řikali: "wooow, ty seš ale vybavená!" Tohle je fakt cool věc přesně pro takovýhle situace. Pokud na to teda nezapomenete, to se mi stalo na prvních Rolling Stones. Nově si ty návleky koupim, že si je tam dám na Martensky v případě blbýho počasí. Samozřejmě, zapomněla jsem si je v autě a na koncertě sem si Martensky docela dojebala, protože bahno do půli lýtek není nic moc zábava. To čištění mých nebohých bot stálo za to. To mi připomíná, že až poletím za otcem, musím si za oceánem koupit nový Martensky. No ale teď moje černé Converse zůstaly v suchu. Ne, špatně, neměla sem tam svoje hezký vkusný Converse, který opečovávám. Měla sem tam nějaký křusky z HMka ze slevy. Ale to je jedno, prostě mi do nich nenateklo. Naštěstí nechcalo celej večer a tak byla krásná možnost se dokonale vyndat bez toho, aby člověk musel furt sedět pod nějakou zasranou střechou. Ten večer byl pěknej, ne ani tak potom za tmy o kapelách, jako o felení s lidma. Meh, taková klasika. Protože nebyl velkej stan jako minulej rok, tak sme se nemohli chodit bavit pozorováním sjetých a totálně v mrdkách lidí, co tam vždycky skončili. Takže to bylo spíš o náhodných setkáváních na pivech na různých stagích a tak dále. Žádný pozorování svítání se taky nekonalo. Proč taky, žejo. První den. Je potřeba čerpat energii na to, co přijde a neničit si zbytečně játra hned napoprvý. Hehe.
Druhej den začal krásnym idylickým probuzením se do sluncem prozářeného rána v kruhu stanů, kde se postupně začínal budovat takový ten "bordýlek". Njn, sme prasata. Ale na druhou stranu to po sobě všichni všechno uklidíme. A protože sme i my začali pomalu, lehce chytat onu festivalovou patinu, byl ideální čas na to si dát brko, pofelit, pak si dát možná další a pak se vydat prozkoumat, cože to tedy ty sprchy na festivalech jsou a zdalipak se nejedná jen o nějakou urban legend. Hehe, když už platim vysoký vstupný, tak si taky budu hrát na to, že nejsem prase, ju? Ale opravdu jenom hrát. Z toho, že člověk tři dny nepoužije mýdlo se hroutí jenom idioti, kteří nedokáží přijmout jednoduchý fakt- člověk smrdí jako opice, jako random druh primáta. Fakt. Prostě to tak je, lidi vlastně jsou taky opičky, jenom takový víc škodlivý opičky. Jo a na čištění zubů je nejlepší brko a kafe, víme? Ne, zuby se tam čistit daj. Sice je tam jenom jeden kohoutek, ale tam kde voda teče, tak je to v pohodě. Ale já byla opravdu zvědavá na ještě více vody. Sebrala sem teda kamarádku, v patách nám byl můj stále ještě chlapec a vydali sme se ke sprchám s tím, že je to ideální začátek super plánu, jak strávit den. Sprcha, odchod do městečka, hospoda, pivo do skla, no a dál ještě nevíme. To asi podle toho, kolik těch piv bude. Musela sem u sprch řešit jeden nepříjemnej problém a to konkrétně situaci, kdy sem si vystála zasranou hodinovou frontu k "pánským" sprchám, protože když sme přišli, tak byla poloviční, než ta "dámská". Protože proč ušetřit čas tím, že v momentě, kdy máme pouze jednu maringotku se sprchami srát na to, že jsou nějaký pánský a dámský, aby fronty postupovali rychlejc, když to můžeme nechat nesmyslně rozdělený, ačkoliv je každá sprcha za samostatnými dveřmi? No nic, stoupli sme si všichni, já, kamarádka a muj chlapec, do "pánský" fronty. Řikam si, v pohodě, šetříme čas všem, navíc chlápek, co čekal před náma, šel do tý jedný sprchy taky se svojí holkou, jako do jedný kabinky. Po tý zkurvený hodině přišla řada i na nás. Jako první šel muj chlapec. Když se uvolnila další kabinka a já si vzala věci z trávy, jakože tam jdu, baba, co ty sprchy hlídala, mi oznámí, že je tohle pánská fronta. Výsměch. Říkam jí, že je asi slepá, jestli neviděla, že před náma šli do sprchy taky kluk a holka dohromady a že ze mě dělá úplně blbou, jestli si myslí, že si to nepamatuju, když to bylo asi tak pět minut nazpátek. Začala něco žvatlat o tom, jak je to nespravedlivý vůči "dámský" frontě. Vložila se do toho kamarádka, že je to nějaká divná logika, když nás tady celou dobu vidí, že tady čekáme uplně stejnou dobu, jako ostatní. No jo, na hrubej pytel Začala sem na tu babu být docela hnusně arogantní, co si to jako dovoluje, co tady jako celou tu dobu dělala, když neviděla, že čekáme frontu jako všichni ostatní a že to mam doprdele zaplacený, takže jestli chtěj buzerovat lidi s tim, že nemůžeš jít do jedný části sprch, protože máš kundu místo čůráka a tak musíš čekat tu delší frontu, tak ať si třeba příště zařídí dvě maringotky se sprchama, nebo ať za tak blbou službu tim pádem nechtěj prachy. Mezi tim se muj chlapec už dávno stihnul osprchovat a taky čuměl, jakože cože je tohle za dementní výmysly, když sme čekali frontu jako každej jinej. Do toho mi ta tlustá ropucha řekla, ať před sebe pustim alespoň dva pány a pak tam teda můžu jít. Strašně sem se začala smát, že je tohle si za rámeček teda nedaj a co vlastně ona ví, jestli já nejsem taky náhodou pán. Kamarádka řikala, ať na to seru, že příště taky budeme dělat jakože nic a pujdeme do sprchy dvě, když tady teda pravidla platí asi jenom pro jednoho a pro druhýho už ne. Protože sem tam křičela docela dost nahlas, přišel další "sprchovej" dozor, kterej diskriminující ropuchu uklidnil a do sprchy mě pustil hned potom, co se jedna kabinka uvolnila a kamarádka šla hned po mě. Ale tyvole, tohle mě nasralo tak moc! Ropucha mi asi záviděla, že i po prosmažený noci vypadam spocená s mastnýma vlasama 20x líp, než ona v čistym oblečení (jo nebyla to žádná hajzlbába, ale mladší holka) a tak mě asi chtěla prudit, nevím, protože ta druhá slečna, co si s ní hlídku u sprch střídala, neměla problém mě pustit tam, kde sem si vystála hodinovou frontu. Kunda jedna tlustá hnusná, tohle fakt nepochopim. Samozřejmě si pamatuju a hned po festivalu řeším s organizátorama, který zároveň přátelsky upozorním na to, že je možná lepší se na to rozdělení sprch dámský/pánský vysrat, protože to ničemu nepomáhá. Jako ne, organizátoři za to, že musí brát na brigádu kdejaký máslo a že si fakt nemůžou vybírat, koho vezmou (protože zájemců je málo), nemůžou. Budiž jim odpuštěno, moc dobře vim, jaký s tim maj problémy. Ale echo jim dam, to zas ne, jenom jim jednu nadutou pyču fakt nebudu vyčítat, hlavně, protože sem si vyřvala to, co sem chtěla. A to já umim. Haha. Fakt nemam ráda, když si někdo myslí, že si necham něco líbit jenom protože sem na fesťáku a sluníčko a mír. Potřebovali sme se trochu uklidnit, takže strašně neočekávaně sme strávili v hospodě asi tak celý odpoledne a strašně neočekávaně sem si opět brutálně spálila horní polovinu zad, protože sem píča a používám opalovací krém jenom na ramena a ne na záda a beru si šaty na ramínkách. Alespoň pokrok v tom, že sem si ten opalovák fakt vzala. Pokrok nezastavíš. Bylo fakt vedro, takže stačilo těch piv vcelku málo a člověk měl dost. Taky sme se tak nějak zapomněli najíst, hehe. Bylo to dobrý odpoledně, byla sranda. V podvečer byly nějaký koncerty, takže sme se zase všichni přesunuli do areálu. Večer měl bejt asi tak jeden dobrej koncert, možná dva. Jednu tu kapelu člověk teda slyší skoro pořád, ale nevadí. Protože sme se začali tak trochu nudit a utekla mi kamarádka, kterou sem tak půl roku neviděla, protože byla v zahraničí, muj chlapec navrhnul, že teď je vlastně docela dobrej večer na to si trochu nabít nos. Bílým práškem. Dneska je ideální večer na nějaký zrychlováky. Felili sme s lidma nejdřív u stanů, něco pojedli a pak se vydali čekat na koncert. Kamarádi si rozpustili do coly emko a my si dali s chlapcem lajnu. Jo, bla bla, drogy sou špatný, ale třeba si trochu zaskáčeme. Začal koncert, všechno v pohodě. Teda, prvních asi 15 minut. Potom sem začala pociťovat, že se mnou není něco dobře. Řekla sem chlapci, ať tam na mě počká, že si jdu opláchnout ksicht a na hajzl. No, na hajzlu se mi udělalo dost blbě od žaludku a opláchnout si ksicht mi tak uplně nepomohlo. Začala sem trochu panikařit, protože sem začala cejtit, že sem trošku sjetá a je mi blbě a to není uplně příjemná kombinace. Navíc mě začali napadat takový ty dementní scénáře, jakože tohle bude fakt nahovno večer, jestli mi bude blbě a z toho mi bylo eště víc blbě a tak dále. Řekla sem si, fajn, pujdu se projít do stanovýho městečka. Tak sem se šla projít. U stanů byly nějaký kamarádi a mě došlo, že asi tak uplně nesnesu lidi a nechci s nima bejt. Naštěstí sem sebou měla vodu ale ani to mi nepomohlo nad přemejšlenim, že je mi sice nejlíp samotný, ale určitě se po mě bude shánět muj chlapec a určitě se bude vyptávat, co mi je a určitě bude chtít bejt se mnou a mě tahle jeho starostlivost dokáže dost lézt na nervy tak dále. Takže to už máme asi tak desátou věc, co mi na klidu rozhodně nepřidala. Napsala sem mu teda SMS, že je mi trochu blbě a že nechci bejt moc mezi lidma. Hned potom sem musela rychle zase na záchod a hurá bleje se. Lol. Trochu trapný, ne? Aby se někdo jako já poblil po lajně. Ale co, nejsem první, ani poslední, tyhle věci se dějou. Navíc to asi nebyla jenom ta lajna, když si vzpomenu, tak sem celej den jenom chlastala a pálila jedno brko za druhým, takže no shit Sherlock, že se mi při nějaký další substanci udělalo trochu nevolno. Měla sem spíš problém s tim, jak se vyrovnat s množstím lidí tady a s tím, že chci bejt co nejdál od všech. Šla sem se projít na vyhlídku, odkud sem zezhora pozorovala koncert, ze kterýho sem odešla. Bohužel tam všude byly taky lidi, což mi trochu způsobovalo úzkost, na druhou stranu už byla tma, takže i kdybych začala třeba blejt, tak si toho těžko někdo všimne, jelikož je tady větší tma, než dole. I proto sem tam málem spadla do takový jámy, co tam je, prostě sem jí neviděla a jen tak tak sem se jí na poslední chvíli dokázala vyhnout. Byla sem stašně nervózní a nasraná a sjetá zároveň. Věděla sem, že potřebuju chodit, abych nebyla na jednom místě, ale zároveň se mi udělalo blbě pokaždý, když sem míjela random postavu. Nakonec sem potkala svýho chlapce a řekla mu, že tohle bude pro mě asi fakt napíču večer a že to asi pujdu zaspat do auta, ale on, ať klidně jde na párty. Protože parkoviště není stanový městečko, takže je tam klid. Dovedl mě do auta, tam sem usnula a v pět ráno sem zjistila, že tam usnul se mnou. Lol, napíču večer. Naštěstí jenom večer, ne celej den. Už bylo skoro světlo, ve stanovým městečku eště byla sranda, protože se ukládala do hajan naprosto na plech vožralá nejmladší sestra jednoho našeho kamarádskýho klanu a byla fakt vtipná. Dobrou noc, haha.
Z tohohle důvodu sem se ráno probudila uplně nejvíc fresh. Paradoxně. Krásně vyspinkáno, zatímco všude okolo se povalovaly ty různý mrtvoly a zombíci. Po nějaký době dopoledního felení u stanů sem na sebe nahodila nějakou fešnou háčkovanou podprsenku a naběhli sme na snídani. Do jedný podivný hospody tady v okolí. Vlastně ani ne hospody. Nevím, jak to nazvat. Takovej hipízáckej open space, kde maj jídlo i pití. Jedli sme kuskus. Zase sme celej den tak nějak prozevlili všude možně po hospodách. Odpoledne sme prošli ty zbývající dvě, kde sme eště nebyli. V jedný sme si dali napůl s kamarádkou fakt dobrý lečo. Bylo to super, protože sme seděli na zahrádce a já byla najednou celá taková fresh. Tenhle den se překvapivě povedl dost v pohodě. Dokonce sme stihli navštívit i místní zámek. Hodně sem se večer těšila na WWWčka. Dlouho na tomhle místě nehráli. A koncert to byl parádní, dost sem si to užila, jen tak lehce zhulená. Párty ale byla poslední večer taková decentnější, protože když chci, aby mě můj chlapec druhej den odvezl do Prahy, tak to tak musí bejt. A on by sám spát nešel. Haha, vocásek. Celá párty skončila brkem na dobrou noc na kopci s výhledem na pohádkovou krajinu, nebe zasypaný hvězdama a pod náma nejlepší festival na světě. Potkala sem spolužačku ze střední, která se mi včera ztratila někde v davu a tak sme si s ní a s několika dalšíma lidma (včetně trochu vožralý mladší sestry J******) udělali takhle hezký a symbolický zakončení festivalu.
Odjížděli sme tak nějak na pohodu po poledni v té samé sestavě, ve který sme přijeli. Je strašně zvláštní jev, že cesty zpátky odkudkoliv trvaj pocitově mnohem kratší dobu, než cesty nějak. To fakt pozoruju. Je to divný a nevím, čím je to způsobeno. Celou cestu chcalo. Strašně. A hned u metra, kde chtěl chlapec vyhodit posádku, zajel omylem na nějaký parkoviště, kam zajet neměl. A chtěl se zeptat policajtů, co tam stáli, kde tady může zaparkovat a oni ho zprdli, hehe. No, naštěstí to nijak víc nehrotili. Pokuta by asi nebyla uplně fajn věc.
Hele, vlastně si ani nepamatuju, jestli byla nějaká pofesťáková kalbička. Mám pocit, že byla. Pokud si to nepamatuju, tak asi určitě byla. Jo, určitě byla. Jenom nevím kde. Nemám ponětí. No nic, tenhle rok se zase zadařilo a já nastavuju stopky a odpočítávání do dalšího roku. Oujé.

Haha, hele, jak sem kecala, jak sem si připadala dospěle, že můj stále ještě chlapec bral auto, dala sem hodně peněz za vstup, fetovala za celej festival jenom jednou (lol) a tak dále a tak dále, na letišti se mi stala vtipná věc. Při cestě tam koukám na ty automatický pasový kontroly, kde člověk položí pas a oni mu pak oskenujou obličej. Mno, tak tam na to koukám a pozoruju to a pro jistotu se zeptám někoho v uniformě tam, jestli už k tý budce můžu přistoupit. A ta ženská se mě jen tak mimochodem zeptá: "Patnáct už vám bylo". Ok, prostě vypadám jako dítě. Je to vlastně dobře. Asi i působím dětsky jako chování a tak. Bizár. Jako jo, sem zvyklá na ukazování občanky při nákupu cigár a občas i v hospodě, kde mě neznaj, takže fajn, možná vypadám na těch 17, ale 14? Jako jo, hodně mě to pobavilo. Si říkám, že jediný, co mě dělá starší než "14", jsou tím pádem piercingy.

Update: teď v letadle při podávání jídla si žádám bílé víno. Samozřejmě otázka na věk proběhla. Lol. Letím za rodinkou za oceán a megamoc se těšim. Letim tam protože je moje sestra asi uplně stejná vychcaná svině jako já. Jakmile jí totiž přišel dárek k narozeninám, tak si vzpomněla, že má vlastně sestru a začala lobbovat za to, abych přiletěla. Hehe. Přiletěla sem vcelku dost mrtvá, hlavně vystresovaná z těch posraně velkých letišť. Tyvole. Takový fronty zkurvený a ten stres, že mě třeba vlastně vůbec do toho státu nepustí, protože haha to prej je privilegium a ne samozřejmost. Jo, jasně, přijela sem jako migrant z východní Evropy krást jejich krásný dolary. Když sem viděla tu halu před celní kontrolou, tak sem málem omdlela. Mam totiž pocit, že když sem tam letěla naposledy, tak tam takhle přecpáno nebylo. Hodinová fronta než se člověk dostal k takovýmu automatu, kde si vytisknul stručnej lístek pro celníka, další hodina k tomu, než se člověk dostal k celníkovi, vzal si kufry a našel východ. To bylo taky děsivý. Otevřeli se ty dveře a všude byli asiati. Asi dvacetimetrová ulička lidí, který na někoho čekali ať sem se rozhlížela jak sem se rozhlížela, tak sem otce neviděla. Mezi těma asiatama, lol. Ne, nebyli tam jenom asiati, fakt tam bylo hafo lidí. Nakonec vidím, jak ke mě něco ze zadu běží. Hurá, našli sme se! Hurá, nebudu tady tejden uvízlá na letišti! Byl to hezkej tejden. Rodinka měla dovolenou, takže sme mohli dělat různý rodinný akce. Třeba výlety za přírodou. Na dětský farmy. Výlety za nákupama, hehe. Koupila sem si parádní nový martensky. Výlety do čínských restaurací a do čínských obchodů. Hele, jo, to byla sranda. To sme šli na nedělní oběd uplně se všema, i s tetou a strejdou a sestřenicí a bratrancem do čínský restaurace a byla tam fakt strašně dobrá žranice. A pak mi chtěli ukázat jakože bizarní obchod s čínskýma potravinama a mysleli si, jak budu na všechny ty rozpůlený vepřový hlavy atd dělat fuj a já jsem jim místo toho vyprávěla historky o tom, co všechno se dá sehnat u nás v tržnici Sapa a že je to tam asi tak tisíckrát horší. Sestfa byla vtipná. Darovala sem jí náramek a náhrdelník, kterej hned první den roztrhla. Lol, děti. Je pravda, že si při těhlech rodinných záležitostech člověk docela odpočině. Dobře si pokecá, dobře ho krmí, dobře se vyspí. To je pravda. Celej ten tejden sem vstávala strašně brzo a vůbec mi to nepřišlo divný.

Další rodinej výlet nastal po mém návratu do Prahy, abysme mohli mít rodinej výlet v Katalánsku, u Barcelony. Takovej ten klasickej kýč jak bič, sluníčko, pláže. Ale předevšim sem se podívala do nejkrásnějšího chrámu na světě, do Sagrada Familia. Hele, nemam slov. Byla sem tam vevnitř hodinu a nemohla uvěřit vlastním očím. Jak je možný, že se postavilo něco takovýho? Jak? Ten její strop je asi ta nejplastičtější věc na celym světě. A co je další strop? Když za váma přijedou na dovolenou vaši starý prarodiče. Jen tak. Sami od sebe. Nepochopila sem. Nepochopila to ani matka. Moje prarodiče prostě asi sralo, že už dlouho nikde nebyli u moře, tak se sebrali a vyjeli za náma na prodlouženej víkend. Bez cestovky, bez ničeho, prostě si objednali hotel blízko nás, zaplatili cestu a najednou sme se dozvěděli, že pozejtří je můžeme čekat. Bizár. Strašný střelci. Nechápu, jak se jim to podařilo, bez znalosti jakýhokoliv světovýho jazyka. Baťůžkáři, tvl. Jako kdyby jim bylo dvacet pět. Takže sme poslední dny tam strávili mnohem zábavnějc. Moje babička se třeba trochu bojí vody a zrovna byly docela vlny a byla fakt sranda tam s ní plavat s lehátkem. Jo, pak sme ty dva dny s nima vlastně jenom večer pořád někde chlastali sangrii a žrali takový ty jejich dobrý sýry. A nakupovali. No, to bylo hezký zakončení prázdnin. Teda, hned po návratu do Prahy sem naběhla na svoje klasický místo u baru, protože pivo. Ale byl to odpornej návrat do Prahy, vraceli sme se zrovna když se nějak brutálně ochladilo.
A prababička oslavila narozeniny. Bude jí brzo 90. Wow. Oslava to byla fajn, ale jídlo bylo hnusný. Tyhle vesnický restaurace, no. Každopádně ještě dovede poznat svoje šaty, který mi dala. Jsou krásný, sama je šila. Předválečná látka, no jo. Kvalitka.

Hehe. Líbí se mi, jak sem čas hezky rozdělila mezi svoje dvě rodinky. Tu první, tu, která se skládá z kamarádů a tu druhou, biologickou.
Ámen
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama