close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Chlast není důvod pro blití

26. listopadu 2018 v 16:45 | Pražský poděs |  Sexdrogyláskasmrtkacířství
Při vědomí toho, že vlastně každej den postupně umíráme, je všechno tak nějak snesitelnější.

Horší je přemejšlení, co s tim mezičasem. Mám pocit, že nepřežiju další měsíc. Poprvý v životě sem chytla divnou ataku a vůbec si to neumím vysvětlit. Jednalo se zhruba o to, že sem spala, měla vstávat ráno na brzkou přednášku a zdál se mi strašně divnej sen o bejvalym šoustkamarádovi. Haha, jo. Tvuj mozek tě pošle do prdele zrovna, když se rozhodneš za něčim udělat tlustou čáru. Ten sen nebyl primárně děsivej, prostě jenom divný, že se mi o něm zdá. Vzbudila sem se lehce zmatená. bylo to asi o dvě hodiny předtím, než sem měla reálně vstávat. Uf. Do toho rýma, ucpanej nos jak prase, sucháč, včera sem byla na jednom krásnym místě na koncertě.
Vsuvka: byla to dobá akce. Jak mohl všímavý účastník pražského kavárenského a barového života zaznamenat, postupně se zavírá v čistém centru Prahy spousta podniků, na který má většina z nás nádherný vzpomínky o probdělých nocích, blití na hajzlech, hodin konverzací o hovně a tak dále. Tenhle podnik je velká legenda, co si přežila na tomhle místě víc, než dvě desetiletí. No, bohužel je vedení Prahy plný píčusů, co prodávaj baráky v centru soukromníkům, protože prachy nesmrdí a tak se není čemu divit, že majitel budovy tak nějak nestojí o to, aby budova sloužila dále tomu, čemu slouží, ale postaví na místě životně důležité kancly/hotel pro bohatý Rusáky/whatever/další věci, kterých je v okolí strašně málo a který vůbec, ale vůbec centrum Prahy nevylidňujou. No a protože máme asi poslední zkurvenej měsíc na to se s timhle místem "rozloučit", byla sem opravdu ráda, že se tam konal koncert kamarádový kapely. Bylo to jiný, žádný pogo, hezky klídej, všichni sme seděli u stolečků a atmosféra byla někde uplně jinde, než běžně v klubech. S mym crushem sme házeli věci za knihovnu a náramě se tim bavili.
Ani sem nešla tak pozdě spát, vůbec nevím, proč se mi to stalo. Ale vzbudila sem se, měla ucpanej nos, bylo mi vedro, jako kdybych měla teplotu a muj mozek byl mimo z toho, co si vymyslel za sen. Ležela sem teda asi tu hodunu a půl v posteli s tim, že usnu. Haha. Neusnula sem. Bylo mi divně. Cejtila sem se mizerně. Muj mozek nebyl ready na spánek. Muj mozek byl příliš fresh. Uvědomila sem si, kolik mám eště času a co všechno mám mít na zítřek hotovo, plus co všechno budu muset další den načíst na různý semináře. Fuck. Co všechno budu muset složit za zkoušky a to, že jich bude trochu víc, než bych chtěla. Fuck. Co všechno budu muset na ty zkoušky přečíst. Fuck. Co všechno nemám hotovo. Fuck. Jestli si vůbec uvědomuju, že bych měla začít další semestr na vážno shánět literaturu k bakalářce. Fuck. Že vlastně vůbec nevím, o čem chci tu bakalářku reálně psát. Lol, fuck. Jsem v prdeli. Tohle mi zabere veškerej muj čas. To snad ne. Nevím, jestli vlastně chci ti školu dodělat za cenu tohohle. Je to složitý a vyžaduje to hodně času. Jenže co bych dělala jinýho. Musela bych na pracák a všichni by mě poslali do prdele, celá rodina. Fuck. Takhle asi nějak probíhali moje myšlenky. A pořád dokola. Bylo to hrozný. Vstala sem a šla se změřit. Neměla sem teplotu, ale bylo mi hrozný vedro.
Když sem se trochu uklidnila, bylo mi jasný, že tohle byl docela ukázkovej příznak stresový ataky. Haha, výborně. Ještě párkrát se mi to stane a na tu školu se vyseru. Psychický zdraví sem si už zničila jednou a podruhý tu chatrnou, poslepovanou věc rozmlátit nehodlam.

Haha, za tejden se to opakovalo. Tak ve tři ráno sem se vzbudila a zase nemohla chvíli usnout a muj mozek začal jako "pracovat". Ale dobrý, tohle rozhodně nebyla taková ataka. Nebo jo? Jo, vzbudila sem se opět kvůli tomu, že se mi zdálo o mym bejvalym šoustkamarádovi. Začíná to být zvláštní. Teď potom, co se mi postupně daří oddělovat "toho fajn kluka" patřícího vzpomínkám a minulosti a "to vyfetlo", co se z něj stalo. V těch snech, který se mi poslední dobou zdáli, nevystupoval jako primárně negativní postava. Vžycky sice vystupoval jako muj milenec, ale ne s tím, že by mě trápil, nebo že by se jednalo o sny, co se dějově opíraj hlavně o moje vzpomínky. Nechci se tady pouštět do nějakých ezo věcí, ale kdybych byla jungián, řekla bych, že se muj animus trochu rozdivočel a dělá mi v palici bordýlek. Hehe. A projektuje se mi do postavy tohohle člověka. Bere si jeho podobu, tak jako to funguje v Hall od Faces v GoT. Doufám, že ho to zase brzo přejde a najde si nějakou jinou postavu. Třeba někoho, kdo neexistuje, i když chápu, že je mnohem zábavnější si brát podoby lidí, na kterých mi kdysi záleželo.
Vlastně
Ne, nezáleželo. Že sem byla do někoho zamilovaná, do kohokoliv a chtěla sem, aby byl on zamilovanej do mě, aby mu na mě záleželo a já s ním mohla díky tomu všemu bezvadně manipulovat znamená vlastně přesně jenom tohle. Možná sem vždycky byla zamilovaná tak tejden, pak se z toho stala jenom touha po tom nahnat si body a ukázat se přede všema (včetně sebe samotný), jak mi to zase hezky vyšlo někomu poplést hlavu. A v tomhle případě muj hnací motor nebyla zamilovanost, ale nasranost. Na druhou stranu, nedokážu vyloučit, že pod kategorii "zamilovatnost" může tahle emoce patřit. Možná jo. Ale pak jde o to, co má z toho navrch. No a u mě to byla ta nasranost a ve spoustě dalších případů to byl zase třeba smutek, jindy jenom potřeba v sobě mít zrovna jenom tohle konkrétní péro.

Ale k veselejšímu tématu, hezky sme si s bejvalýma spolužákama (a s bejvalym, lol) oslavili 17. listopad. Seděli sme v hospodě. Haha. Byli sme tam dokonce první. Jo, čekali sme deset minut předtim, než otevřou. Dlouho sem tam nebyla. Strašně dlouho, bar, kterej si nikdo z nás nějak extrémně moc neoblíbil. Byla sem tam asi jenom 2x, z čehož jednou sjetá nějakym speedem kdysi dávno s jednim mym tehdejšim chlapcem a kamarádkou. No a protože to nikomu nepřišlo divný (a taky kvůli hafu jiným historkám), má tenhle bar divnou auru. Což se nám opět potvrdilo hned, jak sme si sedli. Obsluha byla až příliš žoviální a cringy přátelská. Začalo to vlastně ještě venku, když sme kouřili a tenhle barman se s náma uplně random zakecal. Prostě vstoupil do našeho rozhovoru s kamarádem o tom, že holky, který právě přišly, znám, jen jsem zapomněla jméno jedný z nich. No a on pronesl něco fakt cringy, jakože to nevadí, že on se stejně s žádnou holkou nemůže seznámit, protože je uplnej alfasamec. Eh, what? Ušklíbla sem se takovym tim "tyvole, chci vrátit deset vteřin svýho života", típla cígo a šla radši dovnitř. Bylo to takový hezký posezení, já a několik chlapců, z toho dva moji bejvalý spolužáci a zbytek bejvalý spolužáci jednoho z nich. Jenže pak přišel bejvalej, protože nějak neměl kam si jinam sednout. To je všechno způsobený tim zasranym společnym chatem, kterej máme s celou partou a kam každej vždycky píše, kde je. Těsně předtim, než přišel sem byla jednim ze svých kamarádů pořádně "seřvána", že sem mu vlastně zapomněla říct o našem rozchodu. Jo, to je pravda. Věděl to jen ten druhej kamrád. Tomu jsem to říkala. Sorry, já uplně zapomněla. A nebylo kdy. Byl trochu nasranej hlavně kvůli tomu, že poslední společnej večer měl prej vtípky a hlášky na náš vztah a že se teď zpětně cejtí hrozně trapně. Nepamatuju si, že by to bylo trapný, ale ok. Prostě nějak nebyl čas to říct. Takže sme se o tom ještě stihli krátce bavit, než se zas naplnila hláška "my o vlku". No a to je z toho dne asi tak všechno, haha. Všude bylo hafo lidí, nějaký trapný koncertíky a tak dále. Mam pocit, že v týhle situaci, co se teď ve vládě děje, by museli hořet auta, aby to bylo zajímavý.

Ne, fakt. Pojďme si trochu zanadávat na politiku. Proč je něco takovýho možný jenom ve východnim bloku? Proč lidem nevadí trestně stíhanej premiér, kolem kterýho se vynořuje furt víc a víc špinavých, mafiánských kauz a brání ho? To nejsou jenom petrohradský trollové na internetu, ty lidi mu fakt věří, jinak by ho nevolili. Proč sou lidi jako masa obecně tak pasivní, ať se jedná o cokoliv? Proč zrovna češi? Proč nehoří auta a politik, kterej používá rétoriku diktátora, není napíchlej na vidle? Obrazně, nebo doslova, to je jedno. Přijde mi to divný.
Celý tyhle demonstrace posledních dnů jsou přiliš klidný na to, co se děje. Jako sorry, ale že se sejdeme na náměstí, tam si zanadáváme a pak jdeme domu do tepla, je trochu trapný. Tohle nikdy reálnou změnu neudělá a vždycky to bude jenom k smíchu. Řešili sme to vlastně s klukama celou dobu v tý hospodě sedmnáctýho. Jak má občan v rámci demokratickýho smýšlení jenom tu možnost jít volit, psát petice a demonstrovat. To je ubohý. Nuda. Dokud lidi v rámci vyjádření nespokojenosti s něčim nebudou demonstrovat třeba několik dní v kuse, kompletní stávky atd. tak se nic nezmění. Jenže to lidi asi ve skutečnosti nechtěj. Kdyby chtěli, tak se to děje. Což je vlastně strašný tahle pasivita ohledně dění v okolí, jehož sme součástí. Achjo, šla bych si zapálit nějaký auto, lol.

Kromě toho, že jsem součástí tak posranýho celku, by ale mohlo být eště hůř. Třeba kdybych pořád dostávala nějaký divný žaludeční záchvaty, nebo chřipky, nebo co to je. Vyblila sem se v křečích z podoby a celou noc byla v divnym transu a polospánku potom, co mě musel přítel mojí matky odvézt na pohotovost, protože bych tam sama nedošla. Fuj. Kurva, takhle fyzicky blbě mi asi eště nikdy nebylo. Vtipný bylo, že to trvalo přesně jednu noc, druhej den sem byla fresh. Ale stejně, každej takovejhle otřes mi připomene, jak bych měla víc dávat pozor na to, co do sebe sypu. Ať už se jedná o chlast neboHm, asi hlavně o ten chlast. I když žaludeční viróza s chlastem asi nesouvisí, stejně.
Nepiju tvrdej, to ne. Ale piju. Možná by bylo fajn si občas dát pauzu. Což sem si teď na začátku měsíce musela dát, protože sem dostala léky na pálení žáhy. Hehe, nepila sem alkohol. Hehe, celých deset dnů. Hehe, za těch deset dnů sem po barech utratila 2x tolik, než kdybych ten alkohol pila. Tohle je nahovno. Většina nealko piv sou odporný chcanky, jenom pšenice se dá vcelku pít. Sladký limonády nepiju, nejsem zvyká na tolik cukru. Takže piju různý oblbováky a stejně limonády, jenom je to matcha a ne cola. Cucam to hodinu a ještě si to ředim vodou. Lame. Stojí to o dvacku víc, než cola a je to hnusný. Lame. Achjo. Existujou samozřejmě bary, kde můžu pít jenom vodu s citronem, protože sou to bary, kde mě znaj a ten, kdo je zrovna za barem, je zvědavej na mojí historku, proč si sakra nedam pivo. Pak sou bary, kde se to nehodí a kde si člověk o vodu z kohoutku s citronem neřekne, když jí nemaj v nabídce. Tahle chlastací kultura z nás vlastně dělá alkoholiky. Ajo, pořád si stojim za tim, že by možná i na blbym lahváči mělo bejt stejný upozornění a obrázek, jako na krábě cigár. Jak na Braníku, tak na drahym koňaku. Buďme spravedliví a nepokrytečtí. Hah, to se nikdy nestane. Různý zájmový skupiny nebudou nikdy spravedlivý.
Radši bleju dobrovolně a z chlastu. Shodli sme se s jednim bejvalym spolužákem, že blejt z chlastu je super pocit, protože se člověk prostě vybleje a je fresh, jako kdyby se nic nestalo. Když si to tak vezmu, ze všech těch důvodů, proč člověk bleje, je blití z chlastu ten nejpříjemnější způsob blití. Ale jenom za předpoladu, že to člověk umí tak hezky, že si prostě strčí prsty do krku a nečeká hodinu v křečích, než to blití přijde samo. Na světě existuje spousta věcí, ze kterých se chce člověku blejt a chlast je to nejmenší zlo z nich. Ale stejně bych se měla krotit.
Ámen
 


Komentáře

1 JiGa JiGa | 21. prosince 2018 v 18:49 | Reagovat

Mě taky někdy budí nervy kolem třetí, čtvrté hodiny ráno. A mám propocenou deku a polštář. Myslím, že za to může to, že večeřím jako prase. Co mě štve je že pak nemůžu spát až do chvíle kdy mám vstávat. A když mám vstávat tak málem zaspím i budík.

2 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 15. ledna 2019 v 14:45 | Reagovat

[1]: já nevečeřím :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama